Mnohaleté zkušenosti s prací v reklamě a médiích dovedly Pavla Prouzu až k práci pro portál se spolujízdou BlaBlaCar. Má na starosti veškeré jeho aktivity v ČR a na Slovensku a zdá se, že se mu daří na výbornou. Pavel je krom toho ale i nadšený cestovatel a mimo jiné strávil téměř pět let ve Finsku. V rozhovoru se proto podělil jak o své osobní cestovatelské zážitky a zkušenosti, tak o zajímavé informace ke spolujízdě a BlaBlaCar u nás.
Co pro tebe obecně znamená cestování? Proč myslíš, že by lidi měli cestovat?
Cestování pro mě neznamená smysl života, ale jeho nedílnou součást. Znamená pro mě radost z vymýšlení, plánování a příprav, pak ten zvláštně specifický stres, kdy se samotná cesta začíná blížit a nakonec její užívání. Nejsem žádný digitální nomád, na to už je mi trochu moc let a manželka by asi taky nebyla nadšená, ale zároveň je pro mě cestování o dost důležitější, než pro spoustu vrstevníků. Možná za to může období, které začalo asi 7 let nazpět, kdy jsem vplouval do světa reklamy a marketingu a ve výsledku jsem si pár let prakticky neměl šanci vzít rozumnou dovolenou. Posledních několik let si to nadšeně nahrazuju.
Myslím, že by každý měl cestovat právě tak, jak mu to sedne a nesnažit se vtlačit do škatulek. Jsou lidé, pro které je velký odvaz vyrazit na týden do Tater, a pro jiné se takový zážitek dostaví až ze zdolání Mont Blancu. Někdo si pojede zaplavat k jezerům do Rakouska, někdo kvůli tomu vyrazí na Bali. Cestování je jedna z nejvíc osobních věcí. Pro mě je spojená s odtržením od každodennosti a o prožívání současnosti, nepřemýšlení o budoucnosti nebo minulosti, určitém osobním resetu. Možná i proto nejezdím teď nikam na dlouhé měsíce – pak se člověk akorát přesune na jiný kousek Země, ale jinak funguje každodenním stylem.
Turecko
Vzpomeneš si na nějaký opravdu silný zážitek z cest?
Těžko bych volil jeden konkrétní nejsilnější zážitek. Navždycky ve mně ale určitě zůstane třeba první den v New Yorku, kam jsem se v roce 2007 podíval hned dvakrát. New York pro mě zůstává jediným opravdovým velkoměstem, kde bych si dovedl představit žít. Cítil jsem se tam okamžitě doma.
New York
Naopak první den v Bangkoku mě přesvědčil o tom, že nemá smysl snažit se uhnout z vlastního vkusu. Spousta lidí Bangkok miluje, pro mě je to šílené město, které člověku vytahuje tep nad zdravou míru. Odsud jsem rád odjížděl na klidnější a zajímavější sever Thajska.
Skoro pět let jsem měl to štěstí žít ve Finsku. A jednou z tamních cest byl trek v Laponsku během pozdního července, který mě naprosto fascinoval. Tak blízký kontakt s tak úžasnou, jedinečnou přírodou jsem už nikde nezažil a těším se, že se někdy do Laponska zase vydám.
Laponsko
Moje srdcovka je Portugalsko, jezdím tam od roku 2013 každý rok několikrát a jednoho dne bych tam rád trávil polovinu roku. Je to země, do které jsem se okamžitě, od první vteřiny zamiloval. Miluju portugalské podnebí, rozmanitost země, vlídnou portugalskou mentalitu, jejich neskutečné víno a gastronomii… jo, vážně bych tam dovedl žít ☺
Portugalsko
Co tobě osobně cestování nejvíce usnadňuje?
Kdybych měl jmenovat jednu věc, tak jsou to technologie a všechno, co přinášejí do cestování za inovace. Hledání a nákup letenek nebyl nikdy jednodušší, a to ani nekomentuju jejich ceny. S levnými daty, ať už v roamingu v Evropě nebo kdekoliv jinde s lokální SIMkou + se smartphonem v ruce se člověk okamžitě všude zorientuje. Díky globálním službám, jako je třeba náš BlaBlaCar, ale i taxikářský Uber, nemusím řešit, jak se dostanu z A do B v zemi, kterou neznám.
Ale jinak jsou to hlavně zkušenosti a z nich vycházející ztráta obav z toho, kam mě cesta zanese. Navíc mám to štěstí, že mám přátele na hodně místech po světě – a nic není lepší, než někam dorazit a mít na místě kamaráda, který vás přivítá a ujme se vás, než se rozkoukáte.
Portugalsko
Máš nějaký velký cestovatelský sen?
Chtěl bych se na měsíc podívat na Island, poznat ho a chytit při tom co nejmíň deště (když jsme u těch snů). Rád bych se jednou dostal na Nový Zéland, ale nespěchám, je dost drahý. A pak bych se rád projel na road tripu po celém USA.
Jaký byl tvůj hlavní impulz pro to se vrhnout do cestovatelského byznysu? Od mobilního nakupování a analytiky sociálních sítí je to celkem skok…
On to skok je spíš z hlediska toho, že teď kombinuju ve své roli víc aktivit naráz, zatímco dřív jsem byl pokaždé víc specializovaný – byť pokaždé na něco trochu jiného, ale většinou jsem se točil okolo marketingu, reklamy, PR a produktu.
Hlavním impulzem bylo prostě to, že spolujízda dává smysl. Není to virtuální produkt, není to řešení na neexistující problém a není to způsob, jak pomoct nějaké korporaci prodat víc pracího prášku nebo penzijních připojištění. Sám jsem BlaBlaCar poznal se svojí ženou, když jsme v roce 2014 brázdili Sicílii a trochu jsme bojovali s cestou z Palerma do Cefalú. Kamarádka, u které jsme v Palermu bydleli, nám poradila BlaBlaCar. Svoji počáteční skepsi jsem dost rychle překonal a byl z toho první z mnoha super zážitků, kdy jsme poznávali zajímavé lidi a navíc jsme se dovedli dostat na místa, kam často vlak nebo bus ani nejezdil. Když mě pak v červnu 2015 BlaBlaCar oslovil, rozhodování bylo docela jednoduché. Méně jednoduché bylo projít následujícím pětikolovým frmolem pohovorů, ale nakonec to klaplo.
Sicílie
Jaký je cíl BlaBlaCar v ČR a na Slovensku?
Chtěli bychom z každého auta udělat BlaBlaCar, to je jasné! :-) Cílem je, aby se spolujízda stala mainstreamovou alternativou pro cestování na střední a dlouhé vzdálenosti, která bude stejně populární a žádaná, jako je tomu na západ od nás.
Co to znamená pro české uživatele služby?
Chceme dosáhnout posunu ve vnímání spolujízdy obecně – aby to byla volba, kterou zváží každý, kdo někam vyráží nebo naopak hledá volné místo. Pro uživatele by to mělo znamenat lepší naplněnost jejich aut, respektive snazší nalezení volných míst.
Pomalu, ale jistě by měl být znát posun z dob Jízdomatu, který se soustředil hodně na krátké vzdálenosti a opakované jízdy – ty sice samozřejmě podporujeme také, ale není to hlavní smysl služby. Snažíme se zajistit čím dál větší nabídku jízd na delší vzdálenosti, a to i přes hranice.
Portugalsko
Na spolujízdu například mezi Prahou a Brnem jsou Češi díky Jízdomatu celkem zvyklí. Jak je to ale s delšími cestami do zahraničí? BlaBlaCar nám umožní cestovat třeba až do Portugalska. Vyplatí se to pořád? Jak bude zajištěná komunikace s řidičem, pokud neumí česky?
Vyplatí se to skoro pokaždé, pokud nepočítám letenky s chybovým tarifem nebo v akci. Záleží ale samozřejmě i na tom, nakolik se komu chce na delší cestu být spíš v autě, vlaku, letadle, nebo čemkoliv jiném. Spolujízda je hlavně větší zábava. Nedávno jsme takhle jeli v plném autě z Prahy do Budapešti a nejenom, že cesta parádně utekla, ale vážně jsme se bavili a byl to příjemný zážitek s lidmi, se kterými jsme se za jízdy skamarádili. Cílíme hodně na přeshraniční jízdy k našim blízkým sousedům – Německo, Polsko, Rakousko, samozřejmě Slovensko, Maďarsko…
Co se týče jazyků, řešíme zrovna přidání infa do profilu – je to aktuální zvlášť pro náš region, který je malý, ale každý mluví jinou řečí. Domluvit se ale dá vždycky. V Turecku jsme přes BlaBlaCar našli jízdu do místa, kam jinak nejezdí přímo vůbec nic a s klukem, který nás vezl, jsme si pár hodin úplně v pohodě „povídali“ přes Google překladač v telefonu ☺ Sice to nebyla nejrychlejší konverzace, ale úplně to stačilo. Byla to jeho úplně první spolujízda a byl nadšený, jinak se s lidmi ze zahraničí moc nevídá a anglicky mluvil jen pár slov.
Portugalsko
Daří se vám v ČR u nás najít dostatek řidičů, kteří nabídnou místo v autě? Kolik procent nákladů tak mohou reálně ušetřit?
Když řidič obsadí 3 volná místa, ušetří okolo 70 % nákladů na palivo. V každé zemi je to jiné, ale podstatné pro nás je, že spolujízda není výdělečnou činností – jen pomáháme řidičům, aby si snížili náklady na cestu a zároveň i cestující najdou cenově dobrou alternativu k tradiční dopravě. Na trhu jsme od poloviny ledna a navazujeme na tradici Jízdomatu, na některých trasách už jsme hodně silní, jinde ještě nabídku budujeme, ale celkově jsem s vývojem hodně spokojený – a myslím, že i naši členové.
Spousta lidí se bojí stopovat, protože jim to připadá nebezpečné. Na BlaBlaCar sice u řidičů vidí recenze, jak si ale mohou být jistí, že profil i recenze nejsou falešné?
Tady bych mohl důvodů vypsat hodně, ale nejpodstatnější mi přijde to, že zakládání falešných profilů prostě nedává smysl – když to trochu přeženu, pokud bych chtěl někoho okrást nebo podvést, proč kvůli tomu podstupovat martyrium s vytvářením nějakého falešného mailu, nákupu SIM karty, registrace u nás a organizování spolujízdy? Tam spíš dává smysl jít si stoupnout ke krajnici a stopovat…
Ale vážně – za dobu naší existence, od roku 2006, dovedeme ve všech zemích dohromady spočíst nepříjemné incidenty na prstech jedné ruky a většina z nich pochází z Indie nebo Ruska. Pro ženy nabízíme možnost vypsat čistě dámskou spolujízdu, kterou muži ani nevidí a nemohou se na ni přihlásit. Navíc máme dost aktivní tým členské podpory, který zasáhne ve chvíli jakýchkoliv pochybností. Dáváme si velký pozor na to, aby se na BlaBlaCaru nevyskytovaly žádné špatné zkušenosti pro naše členy.
Laponsko
V čem aktuálně vidíš největší výzvu? Co BlaBlaCar v následujících měsících čeká?
Postupem času nás čeká zpoplatnění – mluvíme s našimi členy na toto téma od začátku otevřeně a snad se nám daří je postupně přesvědčovat, že za dobrou službu má smysl zaplatit. Navíc se poplatek za rezervované sedadlo nebude týkat krátkých tras a i tak nebude nikdy horentní – těch 10 nebo 20 korun si, doufejme, od našich členů nakonec zasloužíme ☺
A jinak jde samozřejmě o ty základní body, které tvoří naše cíle – je to zvýšení povědomí o spolujízdě v mainstreamu a přechod ze spíš kratších jízd na delší, včetně orientace na ty mezistátní.
Kam dál? Přečtěte si praktický článek o spolujízdě na blogu Travel Bible.
