Objevování nových míst, testování doposud neznámých chutí, seznamování se s novou kulturou, vznik nových přátelství, svoboda – to vše (a mnohem víc) k cestování neodmyslitelně patří. Přidejte k tomu všemu urbex a vaše dobrodružství dostanou nový rozměr. Pokud tento pojem slyšíte poprvé, nebojte, nejprve se pustíme do menší osvěty.
Článek o své neobvyklé vášni pro nás dala dohromady blogerka Weef. Česká holka žijící tam, kde se jí zrovna líbí. Lásku k videu propojuje s cestováním, každý den se učí novým věcem a to, co umí, si nesyslí pro sebe, ale předává dál. Právě teď si užívá Lisabon v Portugalsku. Díky za něj!
Máte-li v sobě tak trochu rebela a rádi nakouknete do vybydlených míst se zákazem vstupu, určitě pro vás bude urbex zajímavým pojmem. Urbex – tedy Urban Exploration – je průzkum objektů, které jsou opuštěné, zapomenuté, lidem na první pohled nepřístupné. Jakmile se ale začnete rozhlížet kolem sebe, zjistíte, kolik budov, tunelů, mostů – ať už na vašich cestách po České republice, nebo kdekoli jinde na světě – je prázdných, pohlcených přírodou, rozpadlých. Všechna tato místa skrývají nějaký příběh, a pokud vám to nedá, pak nezbývá nic jiného, než se pustit do průzkumu.
Jako malé děti
Urbex je tak trochu návrat do dětských let. Nebylo nic lepšího, než si hrát tam, kam jsme oficiálně nesměli, nebo společně s celou naší partou hledat úkryt, lézt tam, kde to vypadá jako z pohádky, a říkat si „vládci všech lesů“. Když vás nachytali někde, kde jste být neměli, bylo vám to odpuštěno – jste přeci ještě dítě. Jakmile povyrostete, může se zdát, že takovýhle typ dobrodružství je tabu. Opak je ale pravdou, když zjistíte, že na internetu je nespočet urbex skupin, které tuto vášeň sdílí.
Vandalismus není vítán
Urbexeři se rádi pochlubí fotkami z míst dávno zapomenutých a pošlou to dál, je tu však pár nepsaných pravidel, která se s touto formou zábavy pojí. Uvádění přesné adresy místa je tabu. Pokud tak někdo na internetu učiní, jde proti základní vizi urbexu. Když se o nějakém místě ví víc, než je zdrávo, najdou se tací, kterým nejde o návštěvu, ale spíš o poškození místa (těch je bohužel většina). Vandalismu se urbexeři snaží předcházet právě tím, že lokalitu nikde neroztrubují. A co naopak šíří? Fotografie, které jsou většinou více než dechberoucí.
Vstup na cizí pozemek
Pozemky, na kterých se chátrající krásy nacházejí, bývají často soukromé, vstup na ně je tedy nelegální. Existuje možnost domluvit se předem s vlastníkem budovy/pozemku na návštěvě místa, což je samozřejmě ta nejvíce fér varianta, na které musíte strávit dost času a být trpěliví, než se dostanete k hledanému kontaktu.
Většina se ale vydává prozkoumat místo na vlastní pěst, což nijak není do nebe volající, bereme-li v potaz další nepsaná pravidla. Při vstupu do vámi objeveného urbex místa byste se dovnitř určitě měli dostat bez použití násilí, tj. musíte najít díru v plotě, otevřené okno, dveře, ale nikdy nesmíte místo poničit! S tím se pojí další pravidlo, které mluví za vše: „Neodnášej nic než fotky, nenechávej nic než stopy.“ Vaším cílem je zdokumentovat místo tak, jak teď je, a dokud stojí. Za pár let už tam taky nemusí být, což v případě velkoměst platí dvojnásob. Kupříkladu dobře známé Barrandovské terasy v Praze (dovoluji si jmenovat, jelikož je zná téměř každý) čeká brzy rekonstrukce.
S internetem je vše snazší
Díky dnešnímu on-line světu je velmi jednoduché nejen najít lokace a příběhy opuštěných míst, ale především také skupiny a komunity, kde se můžete propojit s dalšími nadšenci. Na Facebooku jich je nespočet. Pokud se budeme bavit o České republice, je zde skupina urbex.cz, která je jednou z nejznámějších urbex komunit u nás. Pokud se aktuálně nacházíte v zahraničí, stačí zapátrat a napojit se na nějakou místní skupinu urbexerů. Opuštěná místa najdete opravdu všude, stačí jen začít se více rozhlížet kolem sebe; budete se až divit, kolik budov lze do této kategorie zařadit.
Tip: náš soused – Německo, konkrétně Berlín, má na opravdu malé ploše bohatý počet opuštěných míst.
Buďte opatrní
Nezapomínejte, že ne vždy stojí za to prolézt místo kompletně. Budovy mnohdy zejí prázdnotou už nějaký pátek, což se odráží i na jejich stavu. Především má-li místo více pater, je potřeba zbystřit. V několika případech už si „badatelé“ zvládli i dost ublížit a výlet se stal spíš noční můrou. Proto také není od věci vydat se na místo ve dvou nebo říct nějaké vám blízké osobě, kam se chystáte.
Historie zábavnou formou
Já osobně jsem nikdy nebyla na data, letopočty, jména. Dějepis nebyl mojí silnou stránkou. To až s urbexem se pro mě historie stala „sexy“. Nedá vám to. Vždycky se snažíte zjistit, co vedlo k tomu, že takový dům, jako byl třeba mnou nedávno objevený komplex v Portugalsku, je nyní oficiálně uzavřen a střechu má pokrytu mechem.
Stanete se tak trochu závislákem
Měla jsem to v sobě opravdu už odmalička, ale jakmile zjistíte, že jsou kolem vás další blázni schopní celý den hledat místo, které není oficiálně na mapě, a ještě si nějak říkají, máte v očích jiskřičky. Pro někoho možná nesmyslná forma trávení času, pro jiné návrat do minulosti a obohacení už tak úžasného cestování.
Pokud máte chuť o urbexu (ale nejen o něm) pokecat, sejít se a spojit příjemné s užitečným, dorazte na Instameet Ukliďme Česko. Budeme se procházet, kochat Prokopským údolím, fotit a sbírat odpad, na který po cestě narazíme. Budu se na vás těšit!
