Burkina Faso – festivalová královna Afriky

Burkina Faso je jeden z těch států, které donedávna nikdo neznal vůbec. Dnes si ho pár lidí splete se jménem zpěváka či skupiny a pár lidí spojí s terorismem. Bohužel je to škoda. Burkina Faso – což znamená „Země počestných lidí“ – má totiž spoustu skvostů. I když je aktuálně vstup na sever – tedy do Sahelu – omezený kvůli hrozbě terorismu, zbytek země to bezpečnostně neovlivňuje a procestovat se dá bez problémů.

Turismus zde dřív dokonce kvetl. Upadl ale ne kvůli zmíněnému terorismu, kterého se bojí Evropané v Evropě víc než Evropané žijící v Burkině Faso, ale kvůli ebole. Nebojte, ta v Burkině Faso nikdy nebyla, dokonce nebyla ani v žádném z okolních států. Stačilo, že Burkina Faso je součástí Západní Afriky – a ebola byla v Západní Africe. Všechno to ukazuje, jak jsme vůči Africe zaslepení a neznalí. Pokud jste ale dobrodruzi a chcete znovuobjevit klenoty této země, vřele vám doporučuji v Západní Africe právě Zemi počestných lidí. Ti jsou zde totiž opravdu počestní a pohostinní.

I když turisty často lákaly zvláštní a velmi originální prastaré stavby mešit či zajímavé skalní útvary, největším lákadlem byla, je a nejspíš vždy bude kultura ve formě hudby, tance a umění. Festivaly se to tu jen hemží, pro tanečníky sem jezdí světoví producenti – burkinafaští obyvatelé jsou totiž vyhlášení. Právě zde dokonce najdete nejdůležitější a největší filmový festival celého kontinentu.

Mešita v městě Bobo-Dioulasso, postavená tradičním způsobem z přírodních materiálů, stará víc než sto let

Proč jet do Burkiny Faso

Burkina Faso je zemí, která se bude zamlouvat hlavně filmovým nadšencům, tanečníkům a choreografům, sochařům, milovníkům kultury, hudby a originálních hudebních nástrojů a umění všeho druhu.

V březnu se můžete zúčastnit FESPACO (Festival panafricain du cinéma et de la télévision de Ouagadougou), což je největší africký filmový festival na kontinentě. Zahajovací noc je přímo na sportovním stadionu v Ouagadougou a festival se koná již od roku 1969.

V Burkině narazíte na mnoho dalších festivalů. Obyvatelé mluví víc než 60 jazyky svých kmenů a každý kmen má svou historii, kterou si rádi připomínají právě skrze písně, tradiční nástroje a hudbu v podobě festivalů. Kromě festivalů má ale Burkina Faso co nabídnout i běžným turistům s fotoaparáty.

Burkina Faso je obrovský stát, jehož severní část se rozprostírá v pískem zasypaném Sahelu. Zde můžete zažít, jak se žije poutníkům a nomádům, jak se cestuje na velbloudovi, a pokud vás láká kultura a život Tuaregů z Mali, tak si dokážete představit, co vás zde čeká. Na severu, který je dnes bohužel hůře přístupný (stále to ale jde, jen potřebujete vyřídit povolení, popř. se musíte domluvit s policejní hlídkou), najdete známý Gorom-Gorom trh. Je to obrovský barevný trh uprostřed Sahelu, tedy pouště.

I na ulicích najdete zajímavé trhy a stánky prodávající směsice užitečných, zajímavých i tradičních artefaktů

Jih je zase plný zeleně, stromů a lesů – v období dešťů zde nepřestane pršet. Nabídne vám rezervaci se slony, jihozápad pak nádherné skalní útvary v Sindou, jezero, kde se při projížďce na loďce můžete potkat tváří v tvář plavajícímu hrochovi, nebo třeba baobab, který v sobě má ukrytou místnost, do níž si pohodlně sedne přes deset lidí. Opomenout by se neměly ani originální a krásné mešity po celé zemi, tu známější a lehce přístupnou najdete třeba v Bobo-Dioulasso.

Burkina Faso stále patří k nejchudším státům vůbec. V dobrém stavu jsou cesty hlavních tahů, vlak je spíše pomalý (i když překvapivě spolehlivý a jeho první třída nadměrně luxusní) a i v hlavním městě je většina cest stále neasfaltovaných. I přesto zde najdete banky, restaurace, nemocnice a vše, co potřebujete.

Rozdíl je v tom, že nadstandard existuje opravdu jen pro expaty a turisty. Díky tomu ale můžete navštívit turismem nezničené vesnice, naučit se hrnčířství, vidět, jak se tradičně odlévají bronzové sochy a jak se kuje železo, nebo zažít opravdový život té Afriky, která na nás „kouká“ z časopisů. Večer pak můžete ulehnout ve svém hotelovém pokoji, kde s trochou štěstí budete mít wifi a dáte si k tomu třeba hranolky.

V hrnčířské vesnici se děti vždy učí od svých matek vyrábět tradiční nádoby, které se v neděli na trhu prodávají. Kluci se starají o dobytek a rybaří

Jak se do Burkiny Faso dostat

Pokud letecky, tak buďto přímými lety z Francie, nebo přes Etiopii s Ethiopian Airlines. Ceny letenek z Prahy jsou okolo 21 000 Kč. Z Vídně vyjde zpáteční letenka na 19 000 Kč.

Nevíte si rady s lovem výhodných letenek? Zkuste Petrův #TravelHacking: Kurz o tom, jak procestovat svět levně nebo zdarma.

Pokud cestujete po Západní Africe, dá se přijet autobusem z Ghany, Pobřeží slonoviny nebo třeba Mali. Všechno jsou to ale celodenní dlouhé cesty v autobuse, někdy po rozbitých cestách, někdy v příšerném horku.

Kdy tam jet a proč v tuhle dobu

Burkina Faso má pouze jedno období dešťů, a to hlavně v červnu a červenci – s tím, že se déšť objevuje až do září. Po červenci ale prší vždy jen pár hodin, takže i v období dešťů si užijete sluníčko.

Jezero nedaleko města Banfora je přístupné po celý rok, v období sucha zde ale můžete spatřit skupinky hrochů

Největší sezona je v naší zimě, převážně tedy listopad a prosinec, kdy jsou zde příjemné teploty okolo 26 °C. Díky suchu budete mít i možnost navštívit krásy Bobo-Dioulasso, kde v období dešťů prší mnohem víc než v hlavním městě Ouagadougou, a tak například vodopády, na které jsou zde všichni pyšní, jsou hůře přístupné. V období dešťů je i jezero Tengrela naplněné, hroši jsou tedy pod vodou. Také cesty k malým vesnicím plným zajímavostí jsou často méně přístupné. Proto je opravdu lepší plánovat si zde dovolenou až od září.

Pokud nemáte rádi teplo, vyhněte se březnu a dubnu. V těchto měsících teploty vystoupají i k 40–45 °C, v domech i víc, protože většina má plechové střechy. Čím víc na sever jste, tím tepleji potom může být. Bobo-Dioulasso je i během této doby mnohem zelenější a mokřejší.

Turistická atrakce Domes de Fabedougou nedaleko Banfory je také zajímavým denním výletem

Víza a podmínky vstupu

O víza můžete požádat na ambasádě ve Vídni, anebo v okolních zemích, pokud už cestujete v regionu. Například v Ghaně stojí vyřízení víz 750 Kč a vyřízení trvá 4 hodiny. Ve Vídni trvá vyřízení až tři týdny, jednovstupové vízum na tři měsíce stojí 70 eur a potřebujete k tomu vyplněný formulář, fotografii, kopii pasu a kopii očkování proti žluté zimnici. Také často vyžadují kopii zpáteční letenky a itinerář v anglickém jazyce. Vícevstupové vízum stojí 90 eur.

Víza jsou pouze krátkodobá (jedno- či vícevstupová) a dlouhodobá. Burkina Faso zatím nerozlišuje mezi studentskými, pracovními či jinými vízy.

Aktuální informace naleznete na stránkách MZV ČR.

Peníze a přibližné ceny

I Burkina Faso používá západoafrický frank s oficiálním označením CFA. Zaplatíte jím i v dalších zhruba 10 státech (některé státy mají středoafrický frank – obě měny jsou ale na sebe fixované kurzem 1 : 1, takže ve střední a západní Africe mají něco jako své vlastní „euro“. Kurz CFA se od svého počátku vyvíjí podle kurzu eura (1 euro = 655 CFA). Pokud ale budete měnit středo- a západoafrické franky mezi sebou, vždy je kurz o trochu nižší, aby si směnárny přivydělaly. Pokud přijedete z Ghany, která má jinou měnu, můžete směnit na hranicích, nebo ve směnárnách v centru města.

Ulice v městečku Banfora

Bankomaty jsou v každém městě, neměla jsem problém ani s Visa, ani s Mastercard. Každé město má dostatek bankomatů, takže když některý nefunguje, není problém najít jiný. Směnárny existují, ale mimo letiště a dvě největší města (Bobo-Dioulasso a hlavní město Ouagadougou) jich moc nenajdete, spíš na trzích najdete posedávat tzv. měniče, kteří na turisty občas pokřiknou, jestli chtějí vyměnit peníze, a s nimi se dá o kurzu diskutovat. Na platbu kartou nespoléhejte. Lepší hotely je berou, ale hotovost je to, co se počítá.

Burkina Faso není drahá, za luxus se zde ale připlácí. Pokud chcete cestovat nízkonákladově, určitě to půjde, jídla je na ulici spousta a doprava taky jezdí všude možně. Ti, kteří ale na pokoji nutně potřebují klimatizaci a nevystačí jim větrák, nebo ti, co chtějí jíst v restauraci s pořádným menu (a ne v místní, kde je na tabuli napsaných 2–5 druhů jídla), si budou muset připlatit. Každopádně tu ale něco je i pro ně.

Obrovský baobab nedaleko Banfory, který má v obvodu neuvěřitelných 12 metrů. Vejde se do něj i několik desítek lidí, má totiž v sobě ukrytou tajnou místnost, kde se dodnes vesničané scházejí

• Ubytování: 300–350 Kč pokoj, který si předem můžete najít na internetu (Booking nebo Jumia). Pokud umíte dobře francouzsky a jste „otrkaní“, poptejte se na ulici a najdete něco i za poloviční cenu. Lepší hotely se snídaní můžou být od 500 Kč, ale vyšplhají i na 1500 Kč.
• Nápoje: balená voda 8 Kč v PET láhvi nebo za 1 Kč si koupíte půllitrový sáček. Pivo v restauraci 26 Kč, v místním baru 20 Kč.
• Potraviny v obchodě: bageta 5 Kč, sušenky 30 Kč, trs banánů 5 Kč – obchody jsou zde spíš ve formě malých kumbálků vedených nejčastěji maminkou s pár dětmi okolo. V takovém obchůdku najdete vše potřebné od mýdla po sůl, olej, rýži nebo toaleťák, můžete mít štěstí a najdete zde i léky na malárii. Rozhodně ale neočekávejte supermarkety. Ty najdete pouze ve velkých městech.
• Restaurace: 40 Kč za místní dobré jídlo, domácí restaurace (často se přes den obývák přemění na jídelnu, kde paní domu uvaří kotel omáčky s rýží nebo místní kaší) 15 Kč za jídlo. Bagetu se sójovými grilovanými kousky nebo avokádem dostanete na ulici za 8 Kč.
• Maki (jídelny) – většinou u škol a v oblastech, kde jsou kanceláře. Kdykoliv se poptáte na nějakou maki, místní vás rádi navedou. Spousta místního jídla, vždy si vyberete, kolik čeho chcete. Konečná cena za talíř bývá okolo 40 Kč.
• Památky: 40 Kč za vstup, často požadují dalších 40 Kč za použití fotoaparátu. Průvodcům se podle délky návštěvy také dávají dýška, protože většinou nejsou placení. Průvodce mi třeba řekl: za celý den je férová cena 500 Kč, ale nestěžují si ani za 200. Za hodinku dvě stačí jen 40–50 Kč.
• MHD ve městech: 12 Kč za jízdu shared taxi (což funguje jako MHD). Jezdí podél hlavních cest, kde se i nastupuje a vystupuje.
• Data: 1 GB za 80 Kč, wifi moc často nenajdete, internet je tady poměrně drahý. Signál hodně závisí na konkrétním místě – někde je signál úžasný, jinde je to pomalé.
• Litr benzinu: na benzince 23 Kč.

I když polovina země leží v poušti, druhá polovina je velmi zelená, plná života, stromů a řek

Lokální doprava

Letecká přeprava

Lety mezi Ouagadougou a Bobo-Dioulasso jsou třikrát týdně a jednosměrná letenka stojí kolem 2000 Kč.

Vlaky

Vlaky jsou pomalejší než autobusy, ale jezdí bez nehod. Těm, co nespěchají, tento zážitek doporučuji. Vlakem můžete dojet z Ouagadougou až do Abidjanu v Pobřeží slonoviny. Nejčastěji se jezdí mezi Ouagadougou a Bobo-Dioulasso – zde vlaky jezdí obden a cena je 230 Kč druhou třídou. Téměř dvojnásobek dáte za první třídu, ta má ale pohodlné sedačky, wifi, jídelní vůz a mnohem lepší komfort se stoly.

Auta (autopůjčovny)

Spíš než auta se dají půjčit motorky. I na to ale musíte najít někoho na ulici – většinou průvodce, nebo se poptáte někoho v hotelu. Obvyklá cena na den je okolo 200–300 Kč. Průvodce potom platíte navíc, pokud ho chcete jako řidiče. Platba probíhá v hotovosti, a pokud objednáváte přes hotel nebo průvodce, není vyžadovaná jistina. Podmínky jsou zatím benevolentnější.

Taxíky

V Burkině Faso jezdí taxi a je jen na vás, jestli si zaplatíte až do domu, kdy je cena mnohem vyšší, anebo jen využijete tzv. taxi rank stanic. Z těch mají taxi (malá osobní auta) svoji obvyklou trasu: většinou jen pendlují z jednoho konce dlouhé ulice na druhý. Cena je pak jen pár korun a vystoupit můžete, kde chcete.

Rybář na cestě k řece, kde si nahodí ručně dělané pasti

MHD

Taxi zde slouží jako MHD. V hlavním městě má každý kolo nebo motorku, veřejná doprava je jen sporadická. Velké zelené autobusy jezdí po Ouagadougou a Bobo-Dioulasso, jenže jízdní řády téměř neexistují, takže nikdy nevíte, jak dlouho budete čekat na další.

Dálkové autobusy

Jsou překvapivě na úrovni Česka, možná i lepší. Bez problému najdete velké autobusy, kde vám v průběhu jízdy začnou servírovat kuře s rýží a Coca-Colou. Wifi má snad každý dálkový autobus. Sedačky jsou pohodlné, často se i promítá film (ve francouzštině). Ceny jsou zhruba stejné jako vlaky (někdy i levnější), ovšem autobusy jsou rychlejší.

Kuchyně

Burkina Faso má kuchyni velmi rozmanitou. Záleží totiž, v které části země jste. Budete jíst podle toho, co se tam pěstuje. V okolí Banfory a Bobo-Dioulasso jde převážně o rýži, ryby, také hodně kozy a hovězí. Vepřové není příliš časté, žije zde 60 % muslimů. Na severu hodně jí africké jamy a kasávy (kořenová zelenina, obdoba brambor), protože mají dlouhou trvanlivost a vyrostou i na poušti.

• Džusy – sraji (baobab), zemzem (zázvor), tamarind, zomkom (místní květina), bissap (hibiskus).
• Když si požádáte gombo, dostanete často směs zelených banánů, kukuřičné kaše a rajčatovou kořeněnou omáčku.
• Další specialitou je třeba tigendi nebo mora nanguri, což je výborná arašídová omáčka.
• Ze svačinek vyzkoušejte určitě baobabové sušenky, sezamové sušenky, smažené plátky banánů.
• Pro odvážlivce doporučuji šitumu, jsou to místní červi, většinou sušení a poté přidaní do omáčky.
• Nesmím zapomenout na moje oblíbené sodžu sendviče, bývají s kousky marinádovaného tofu.
• Jestli vás láká zdravá výživa, určitě nakupte moringu a spirulinu. Je to mnohem levnější než v Evropě.

Červi šitumu: velmi dobrý zdroj proteinu a docela výzva pro odvážlivce

Nemoci a hygiena

Burkina Faso je bohužel plná komárů a stále se potýká s malárií (víc než okolní státy). Pokud jedete jen do Burkiny Faso, je dobré mít s sebou antimalarika, pokud ne (já je také nemám), tak zkrátka repelent. Neznamená to, že každý komár přenáší malárii, spíš je tu těch otravných komárů víc než v jiných státech a je dobré být připravený.

Doporučuji vyhnout se těm bio, ekologickým a krásně vonícím „šetrným“ repelentům a sáhnout rovnou pro něco s větším obsahem DEET. Šetrné repelenty sice hezky voní, ale pokud se nebudete stříkat co půl hodiny, k ničemu vám nebudou.

Voda je zde překvapivě dobrá a kvalitní. Pila jsem vodu z kohoutku ve všech městech, na ulici jsem byla na džusech a sáčcích. Pokud jste na výpravě do těchto končin poprvé, jděte na to opatrně: začněte balenou vodou v PET, přejděte na sáčky a pak můžete zkusit vodu z kohoutku. Ta je například v Banfoře napojená potrubím na vodu z vodopádů (jde ale přes čističku).

Výroba tradičního piva trvá několik dní i týdnů. Recepty se předávají z generace na generaci

Horečka dengue je dalším možným nebezpečím. Neznamená to, že každý hned umírá ve vysokých teplotách. Léčba je účinná a lékárny a nemocnice jsou k nalezení bez problémů. Pokud se vám bude zdát, že v noci špatně spíte, je vám horko a pak zas máte zimnici, bolí vás klouby nebo nemáte vůbec hlad, je dobré koupit v lékárně self-test na malárii (nebo rovnou zajít do nemocnice). Každé město má minimálně jednu lékárnu otevřenou i v neděli.

Před svou cestou do Afriky si přečtěte článek na blogu Zbořme mýty o Africe: 10 nejčastějších omylů.

Bezpečnost

Burkina Faso byla dlouho jednou z nejbezpečnějších zemí Západní Afriky. Pak ale přišly politické změny a nestabilita. Revoluce v roce 2014 byla svižná a rychlá, bezpečnostní situaci zhatil až terorismus. Burkina Faso v březnu 2018 zažila jeden z větších teroristických útoků přímo ve středu země – v hlavním městě, kde zemřelo 7 lidí (šlo pouze o vojáky a teroristy, žádní civilisté).

Sever je stále nebezpečný, terén Sahelu hraje teroristům do karet. Chudá země jako Burkina Faso si nemůže dovolit neustále střežit stovky čtverečních kilometrů v pouštích, kde teroristi můžou projet víceméně kudykoliv. Proto je tahle oblast téměř znepřístupněná obyčejným turistům – byli by zde jako pěst na oko. Už se stalo, že zajali i misionáře, který zde dlouhodobě pobýval.

Nejstarší budova v Bobo-Dioulasso z 11. století. Je trvale obydlená a stojí ve „starém městě“ nedaleko známé mešity

Co se týče oblasti mimo Sahel, tedy okolí hlavního města a na jih/západ od něj, nemá se obyčejný turista už čeho bát. Na cestách jsou kontroly a teroristé se mimo cesty pohybovat nemůžou, protože tato oblast je podstatně víc obydlená a místní s nimi rozhodně nesympatizují.

Z pohledu kriminality je Burkina Faso bezpečná. Ctí svůj název, je to opravdu země poctivých lidí. Možná se vás pokusí taxikář „natáhnout“ o nějakou tu korunu navíc. Určitě dávejte pozor, když přecházíte přes cestu: doprava je zde opravdu chaos, hlavně kvůli zvýšenému počtu motorek.

Náboženství, svátky, tradice

Burkina Faso má asi 60 % obyvatel muslimů, kolem 25 % křesťanů a asi 15 % animalistů – tradičních náboženství. Přestože mnozí konvertovali k jednomu, nebo druhému náboženství, hodně lidí má stále před domem fetiš – tradiční oltář pro místní náboženství – a pořád ještě mnoho komunit a měst má některé zvíře za posvátné. Tomu se pak nesmí ublížit, zabít a už vůbec ne jíst.

Třeba Bobo-Dioulasso má za posvátné zvíře rybu. V jejich říčce spatříte obrovské ryby podobající se sumcům, plavající jen pár centimetrů od břehu – chytnout by se daly rukama. Nikdo se neodváží dotknout se jich – ani muslim, ani křesťan, už vůbec ne stále tradiční animalista.

Průvodce mi ukazuje záznam z festivalu, kde muži na sebe oblečou obrovské masky a kostýmy a tančí tradiční tance

Právě animalistická náboženství jsou důvodem, proč si v Ghaně můžete pohladit neškodného krokodýla. Je také hodně tzv. opičích měst – míst, kde právě opice jsou posvátné a žijí volně s lidmi v jednom místě.

S tímto náboženstvím se pojí nejvíc festivalů. Každý kmen, každé město a mnoho komunit si pomocí oltářů, tanců, festivalů a zpěvu připomíná, proč oslavují dané zvíře, jaká je jejich historie a odkud pochází.

Bobo-Dioulasso pořádá každoročně v dubnu týdenní festival animalistů, kde uvidíte muže tančící v ohromných maskách a kostýmech.

V srpnu je v Banfoře festival Koto, kdy se vaří tradiční pivo a týden se slaví a pije.

Festivalů je zde opravdu hodně, mnoho z nich je kvůli nedostatku turismu pořádaných místními pro místní. Všichni tak nějak vědí, kde a kdy se slaví, i když se pro nepřízeň počasí či bohů termín o pár týdnů posune.

Festivaly pořádají nejčastěji od října do prosince, kdy je nejlepší počasí. Pokud v tuto dobu cestujete, nejlepší je poptat se průvodce nebo místních na ulici, kde je další festival. Oni už vás do daného města, vesnice nebo oblasti nasměrují.

Nezapomeňte na filmový festival FESPACO, který jsem už zmínila a který se odehrává každý druhý rok v březnu v hlavním městě Ouagadougou.

Ob rok mají v hlavním městě koncem října festival umění International Art & Craft Fair, známý jako SIAO. Je to jeden z nejvýznamnějších festivalů ručně vyráběných výrobků a umění v Africe.

Každé dva roky je také Symposium de sculpture sur granit de Laongo, setkání sochařů a jejich umění 40 km od hlavního města v provincii Oubritenga.

Rodinka přijela nakrmit posvátné ryby do Bobo-Dioulasso

Mezinárodní týden kultury La Semaine Nationale de la culture pořádají každé dva roky v Bobo-Dioulasso.

V neposlední řadě mají také Festival International des Masques et des Arts (FESTIMA), oslavující tradiční masky v Dédougou. I ten se koná každé dva roky.

Co byste ještě měli vědět

• Zásuvky jsou stejné jako u nás.
• Bez francouzštiny to bude opravdu těžké, úplné základy ale stačí.
• Cesty mimo hlavní tahy nejsou vždy asfaltové, v období sucha bývají průjezdné bez problémů.
• Operátor Orange (bývalý Airtel) nabízí nejlevnější data a poměrně dobré bonusy na volání.
• V okolí Banfory poděkujete slovem „iniče“.
• Když uvidíte na ulici či před jakýmkoliv obchůdkem/domem stát lednici, prodávají se zde džusy. Podávají se v sáčcích, často mražené – je to tedy spíš dřeň, zmrzlina. Stačí ukousnout roh sáčku. Ceny sáčků jsou poloviční oproti džusům v plastovkách.
• Burkina Faso má poušť, lesy i jezera. Proto je dobré mít výbavu na vše – opalovací krémy i pláštěnky.
• Na ulici můžete koupit „sinco“, tedy neoriginální nejnovější Apple, Samsung nebo třeba LG. Takový telefon vyjde asi na 1500 Kč, vypadá i chová se jako nový originál, ale baterie často nevydrží dlouho.

Pár osobních tipů, kam se podívat

Vrcholky Sindou

Asi 60 km od Banfory najdete nádherné skalní útvary Sindou. Z Banfory to zvládnete za jeden den a cestou se stihnete podívat i na obrovský baobab, do kterého můžete spolu s celou rodinou i sousedy vlézt.

Vrcholky v Sindou. Procházka vám zabere asi hodinku, můžete si zde ale udělat i piknik a zůstat celý den

Jezero Tengrela

Asi 9 km od Banfory je malé, 3 km dlouhé a 1 km široké jezero, v kterém hýří hroši. Celoročně zde můžete za 40 Kč absolvovat projížďku na loďce. V období sucha spatříte hrochy, jak si nevšímavě plavou vedle vás, v období dešťů vás zase obklopí lekníny a spousty ptactva. Vždy se tedy máte na co těšit.

Mešita v Bobo-Dioulasso

Velmi zajímavá stavba víc než sto let staré mešity s minaretem. Dnes se sice opravuje, ale turistům je stále přístupná. Průvodce vás zavede i na střechu a vysvětlí, jak funguje a jak se staví „sluneční lampa“. Velmi krásná dechberoucí stavba. V době, kdy sever země (kde je podobných staveb mnohem víc) je hůř dostupný, toto je velmi dobrá a lehce přístupná alternativa.

Ouagadougou

Hlavní město stojí za návštěvu – už jen proto, že je zde tolik festivalů, několik muzeí a restaurací. Je dobrým startovním bodem pro výjezdy do všech koutů země.

Nazinga Forest

Na jihu země (u hranic s Ghanou) najdete přírodní rezervaci, kde spatříte spoustu slonů i jiných zvířat. Je to jedno z posledních míst se slony v Západní Africe. Bohužel potřebujete pronajmout auto, to se ale dá zorganizovat z hlavního města.

Pokud potřebujete dobrého, velmi znalého a milého průvodce, Patrice Nikiéma žije hlavně v okolí Banfory, rád ale zorganizuje výlety po celé zemi. Jeho WhatsApp 00225 78904682, popřípadě ho pod tímto jménem najdete na Facebooku.

Kde najdu víc info

Informace v češtině o tomto státě je v rámci turismu těžké sehnat, ani v angličtině jich totiž není mnoho.

Cestuj nezávisle

Velmi rozsáhlý blog popisující mnoho zemí Západní Afriky včetně Burkiny Faso. Je stále poměrně aktuální.

Wikitravel

Wikipedie také nabízí dost informací. I když nabádá lidi, aby zemi okamžitě opustili, má rozsáhlý popis míst k navštívení i aktuální informace o dopravě a kultuře.

TravelBlog

Zkušenosti jiných cestovatelů, jejich fotografie, informace a rady.

Alena Machálková

Stopařka a cestovatelka tělem i duší, milovnice cizích kultur, jazyků a exotického jídla. Ve svých šestadvaceti už stihla něco přes 60 států na čtyřech kontinentech, a to hlavně díky studiu v zahraničí (Hongkong a Skotsko, Jihoafrická republika, Bolívie). Mimo jiné založila neziskovou organizaci Bookfeeding Project, která se soustředí na stavbu soběstačných knihoven v Africe a Asii.

Nedávno dokončila magisterský program v Kapském Městě a právě stopuje a cestuje po Zemi až do Evropy v rámci svého nového projektu Neočekávaná Expedice (též na Facebooku), kterým se snaží zbořit stereotypy v názorech na Afriku, navázat vztahy s místními lidmi a ukázat světu, že Afrika toho má v sobě mnohem víc než jen malárii, chudobu, lvy a války.