Úvod k digitálnímu nomádství

Kdo by nechtěl pracovat a zároveň cestovat po exotických zemích? Novodobí nomádi chytře využívají moderní technologie a i v Čechách každým rokem přibývá těch, kteří na zimu odlétají pracovat z Kanárů nebo jihovýchodní Asie.

Digitální nomádství je stále sílící trend a jedno z funkčních řešení rostoucí pracovní zátěže a nedostatku dovolené. Chcete se také stát nomádem? Ukážeme vám, jak na to. Zdaleka přitom nemusíte být ajťák nebo webař.

Kdo vlastně je digitální nomád? Člověk, který se dlouhodobě přesouvá z místa na místo a živí ho práce přes internet. Může přitom být jak freelancer, tak zaměstnanec či podnikatel.

Robert Vlach z portálu Na volné noze se na trend dívá trochu jinak a ve svém článku o nomádské dovolené píše: „Digitální nomád je nezávislý profesionál, který může pracovat pro své klienty distančně ze zahraničí jen pomocí notebooku a mobilu. Jeho nomádská dovolená vypadá typicky tak, že pracuje v průměru pár hodin denně a jinak si užívá pobyt jako každý jiný turista; s rodinou, partnerem či přáteli; dělá několikadenní výlety; poznává místní lidi apod.“

U mnohých digitálních nomádů rozhodně nemůžeme mluvit o dovolené, navíc každý má svůj styl cestování. Čím dál víc takových lidí ze zahraničí o sobě raději říká, že jsou nezávislí na lokalitě, nebo že pracují na dálku.

Více o tom píšeme v článku Kdo je digitální nomád?

Jak to tedy je?

Podle mě existují dva základní typy lidí, u kterých název „digitální nomád“ sedí:

Někteří – patřím mezi ně i já – se pomalu přesouvají z místa na místo a svůj domov si doslova vozí na zádech. Pracují podobně, jak by pracovali v ČR, tedy 6 až 8 hodin denně, 5 dní v týdnu. Jednoduše na daném místě chvíli žijí. Většinou platí, že čím déle takto cestují, tím méně se přesouvají.

I většina našich kamarádů nomádů pak sice má stálé bydliště v jedné zemi, ale do zahraničí vyjíždí na delší dobu, a to primárně pracovat. Nejčastěji se tím zároveň vyhnou evropské zimě. Drží si přitom pozitivní, nebo alespoň neutrální cash flow – po návratu mají na účtu přinejmenším stejně peněz, jako když odjížděli. Ideální stav je samozřejmě vydělat více než utratit.

V dnešní době umožňuje stále víc firem svým zaměstnancům práci na dálku (a tedy i digitální nomádství). Zdaleka nemusí jít jen o krátké dovolené spojené s prací. Marko Fojtlín například získal od brněnské IT firmy možnost pracovat 3 měsíce z Thajska.

Proč se stát nomádem?

Většina freelancerů si nemůže vzít na tři týdny dovolenou. Podle průzkumu z roku 2011 dokonce téměř 80 % českých freelancerů nemůže být offline déle než týden. Práci za ně nikdo neudělá a klienti nepočkají.

Právě proto mnozí z nich začali spojovat dovolenou s prací a postupně zjistili, že pracovat na dálku může být mnohem výhodnější, než zůstávat v bezpečí (a stereotypu) kanceláře. Výhod nomádství je ale mnohem víc.

Teplo

Nejvíc nomádů v první řadě utíká před zimou. Pro mě je práce v šeru a šedi krátkých zimních dnů doslova utrpením – musím se hodně přemáhat, abych vůbec něco udělal, a mozek stejně pracuje sotva na 20 % běžného výkonu.

V tropech mi nedělá problém pracovat 10 hodin v kuse na kreativním projektu, do kterého se zrovna nadchnu. O penězích ušetřených za topení a o životě bez rýmičky nemluvě.

Ceny

I Češi využívají toho, že mohou odjet pracovat do zemí s životními náklady nižšími než u nás. Fakturují ale českým klientům, takže si buď mohou dovolit pracovat méně, nebo na cestách ještě dokážou našetřit hodně peněz. Ideální možnost samozřejmě je pracovat zároveň pro klienty ze západních zemí a se stejnými náklady vydělávat výrazně víc.

Například v thajském Chiang Mai se stále dá snadno dostat na rozpočet 10 000 Kč za měsíc. Pronájem pěkné garsonky začíná na 5 tisících, jídlo seženete i za méně než třicet korun.

Tuto výhodu stále častěji využívají i malé startupy, které tak mají mnohem delší dobu na rozjezd a netlačí je vysoké provozní náklady, kterým se v Praze nevyhnou. Právě v Chiang Mai jsem takto potkal třeba tvůrce aplikace Psaní Hravě. Jedna ze zakladatelek – Linda Nezhybová – se o zkušenosti podělila v rozhovoru.

Produktivita

Nejen teplo a slunce, ale i změna prostředí dokáže pořádně nakopnout vaši produktivitu. Pokud dokážete odolat všem turistickým lákadlům, stihnete za stejnou dobu udělat mnohem víc práce. Získáte také perfektní nadhled nad svým podnikáním a snadno vyřešíte spoustu zdánlivě neřešitelných problémů.

V Asii pak produktivitě pomáhá i časový posun. Když totiž začínáte pracovat, klienti i kolegové v Evropě ještě spí. Můžete se tak v klidu soustředit na ty nejdůležitější úkoly a komunikaci řešit odpoledne. V době, kdy je v Evropě noc, se navíc nic nového neobjevuje ani na sociálních sítích a chodí vám minimum emailů.

Úplně nejlepší je jezdit se skupinkou dalších nomádů. Barům, chrámům, obchodům a potápění se pak odolává mnohem snáz. Na stránce Digitální nomádi bývají nabídky spolunomádění celkem často…

Komunita

V neposlední řadě je to celé o lidech. Mám v nomádské komunitě spoustu skvělých kamarádů a přátel a často se opakovaně potkáváme všude možně po světě, protože všichni jezdíme tam, kde je zrovna pěkné počasí.

V nomádských hubech jako Chiang Mai, Las Palmas, Bangkok, Berlín nebo Bali fungují velké komunity podnikatelů, startupů i freelancerů z celého světa a rádi vás přijmou mezi sebe. Potřebujete nakopnout k velkým změnám? Pak jsou pro vás právě taková místa naprosto ideální.

Ranní surfování, večerní relax na pláži a víkendové výlety po okolí jsou pak už jen příjemným bonusem.

Má to i své háčky

Ani digitální nomádství samozřejmě není růžové a obnáší i několik nevýhod. Můžou vám chybět přátelé, rodina, domov. Obecně je mnohem těžší udržovat jakékoli vztahy, o těch partnerských ani nemluvě.

Každý přesun vám rozhodí pracovní rutinu a může trvat i několik dní, než budete znovu moct soustředěně pracovat. Digitální nomádi navíc rozhodně nepracují z plážového lehátka pár hodin týdně – pokud si chcete jet užívat na pláž, jeďte si užívat na pláž, ne pracovat na dálku.

Časem vám také mohou chybět věci, které prostě nemáte šanci uvézt. Jasně, (skoro) vše se dá dnes koupit, případně poslat, ale pak to znamená opravdu jen velmi výjimečné přesuny.

Celé je to o prioritách. Životní styl digitálního nomáda je skvělý – rozhodně všem doporučuji alespoň na několik týdnů ho vyzkoušet. Jen málokdo ale u nomádství ve smyslu života na cestách vydrží dlouhodobě. Uvidím, jak dlouho takto budu žít já. :-)

Kdo všechno může nomádit?

Prvními průkopníky digitálního nomádství byli profesionálové z oblasti IT a webdesignu spolu s internetovými podnikateli a překladateli. Dnes je ale záběr digitálních nomádů o mnoho širší a profesí stále přibývá.

Velkou roli hraje i raketový rozvoj nomádské infrastruktury, díky čemuž dnes profesionálové mohou na dálku využívat velmi sofistikovaný software. Mnohé firmy navíc nabízí možnost pronájmu plně vybaveného pracovního místa, cestovat a pracovat proto mohou například i projektanti, konstruktéři, filmoví střihači nebo zvukoví inženýři.

Pokud podnikáte nebo jste na volné noze, pravděpodobně už dnes děláte část práce mimo kancelář. Možná žádnou kancelář ani nemáte. Přechod k digitálnímu nomádství nebude složitý.

Nejjednodušší to samozřejmě máte, pracujete-li v některém z online oborů. Vaše pracovní nástroje jsou pouze mobil a počítač. Stačí jen vhodně upravit procesy, komunikaci se zákazníky – a můžete nasednout na letadlo. Online trh je na nomády zvyklý.

Obory, kterých se nomádství nejčastěji týká:

• vše kolem webů
• programování a vývoj aplikací
• grafika a design
• marketing a PR
• vše kolem textů
• průzkumy trhu, analýzy, rešerše
• zákaznická podpora

Možnost nomádit se ale otevírá stále více oborům. Ne všichni mohou odjet „navždy“, ale minimálně část práce se dnes dá na dálku dělat téměř u všech profesionálů. Plánování a příprava nových projektů, vzdělávání, tvorba obsahu na profesní blog a pro odborná média, účetnictví… Pokud takovou práci soustředí do jednoho týdne až měsíce, mohou si krásně prodloužit dovolenou.

Velká část nomádů vedle práce pro klienty investuje svůj čas a peníze i do vlastních projektů, aby nebyli finančně závislí na hodinové sazbě. Buď zakládají vlastní firmy, které řídí na dálku, prodávají fyzické zboží pomocí dropshippingu, nebo tvoří digitální produkty. Travel Bible a můj online kurz digitálního nomádství jsou příkladem, jak takový digitální produkt může vypadat.

Mezi nomády potkáte také blogery, novináře, tvůrce videí či fotografy – u nich je ale většinou práce z velké části provázaná s cestováním. Necestuješ? Nemáš co publikovat, nevyděláváš.

Nomádů přibývá i mezi zaměstnanci. Nezáleží přitom, jde-li o vysoko postavené manažery, nebo „řadové“ pracovníky. Stále víc profesí se dá dnes bez problémů dělat i na dálku, jen si k tomu musíte práci vhodně přizpůsobit. V první řadě stojí za to získat možnost pracovat z domova. Pak už k cestě do zahraničí chybí jen malý krůček. A pokud zjistíte, že zrovna vaše povolání není s nomádstvím slučitelné, chcete ale za každou cenu nomádit, je čas znovu zvážit priority.

Patříte mezi zaměstnance? Máme pro vás návod, jak si možnost pracovat na dálku zařídit.

Jak vypadá život nomáda?

Každý to má jinak. Někomu stačí pracovat pár hodin denně, jiný na cestách maká ještě víc než doma. Znám spoustu nomádů, kteří práci věnují 60 hodin týdně. Cokoliv nad 40 mi přijde vysoce neproduktivní – naše hlava taky potřebuje odpočívat – ale budiž, spousta nomádů totiž svou prací žije. V době těsně před vydáním Travel Bible jsem makal podobně.

Dvě věci jsou ale společné všem: nomádi necestují lowcostově a cestují pomalu. Nebo alespoň pomaleji než běžní turisti.

„Styl mého cestování se velmi změnil. Když jsem byla pouze backpacker, cestovala jsem poměrně rychle a chtěla toho vidět co nejvíc za co nejkratší dobu. Teď cestuji pomalu, abych byla produktivní a neměla stres, zda práci dodělám včas, a abych si užila dané místo,“ říká markeťačka Silvia Púchovská. Mimo jiné tráví spoustu času na surfu.

Grafik Víťa Válka jezdí na nomádské cesty s karavanem a rodinou. „Dřív jsme si vybrali nějakou cílovou lokalitu, jeli pár dní a týdny pak byli na jednom místě. Teď už to tak není, začínáme víc cestovat. Nejsme na místě déle jak týden, to už je fakt hodně… spíš dvě tři noci. Je to pak mnohem pestřejší, a když nás jedno místo přestane bavit, jedeme dál. Chceme spíše vidět víc míst, než být na jednom place,“ říká. „Tím, že si domov vozíme s sebou, je to možné.“

Já se většinou přesouvám jednou za tři čtyři týdny a snažím se vždy jeden týden z měsíce věnovat cestování a poznávání. Striktně si držím volnou neděli a většinou druhý volný den v týdnu, případně alespoň den s volnějším pracovním režimem.

Aktivně se potkávám s ostatními nomády i místními, někdy i s dalšími cestovateli. Hlavně se snažím postupně alespoň trochu pochopit kulturu a místo, ve kterém zrovna žiju.

Kolik to stojí?

Že to celé musí vyjít hrozně draho? Možná. Ne však, pokud cestujete chytře.

Poslední rok průměrně utratím mezi 30 a 35 tisíci korunami za měsíc (včetně letenek). V dražších zemích víc, v levných o něco méně – ano, počítám i 50 dní v Austrálii a 40 v Japonsku. Chci si život naplno užít. Jezdím na výlety, rád zajdu s kamarády na skleničku, ochutnávám spoustu dobrého jídla a rozhodně nešetřím za každou cenu. Za únor 2017 jsem v Thajsku utratil 25 tisíc korun včetně následné letenky do Vietnamu a žil jsem si celou dobu jako král. Podobný životní styl by mě v Praze stál minimálně dvojnásobek.

Ale nebylo tomu tak vždy – na první delší nomádské cestě jsem na Srí Lance bez problémů vyžil s deseti tisíci na měsíc. Bydlel jsem levně, jedl jen v lokálních jídelnách a něco přes týden jsem dobrovolničil na čajové farmě přes Workaway. Mohl jsem tak výměnou za pár hodin práce denně bydlet zdarma a měl jsem na místě zajištěné i jídlo.

Silvia Púchovská utratí na Bali přibližně 700 eur měsíčně. „To se bavíme o základních věcech – ubytování, jídlo, aktivity typu jóga, doprava na místě (skútr a benzin) plus do nomádského rozpočtu počítám i pojištění a víza. Letenka z Evropy vyjde na dalších zhruba 700 eur,“ říká.

I v průběhu zmíněného února v Thajsku jsem za bydlení ve vlastním pokoji zaplatil jen 2200 Kč. Zbytek padl na skvělé jídlo, coworking, kávu, ještě víc kávy, výlety a kvůli dani hodně drahý alkohol.

Jak se cestuje v Thajsku na vlastní pěst? Čtěte THAJSKO: podrobný praktický průvodce pro cestování na vlastní pěst.

Slovákům Rolandovi a Henriettě, které jsem potkal v Chiang Mai, stačilo ve stejné době něco málo přes 10 tisíc korun na osobu a měsíc. Konkrétně 3600 Kč za pronájem bytu, zhruba 450 Kč denně na jídlo, pití a zábavu (dohromady a včetně pronájmu motorky) a na 500 Kč je vychází měsíční pojištění na osobu. Jednosměrné letenky do Asie stály dohromady 600 €, tedy něco málo přes 16 000 Kč. V Asii zůstávají minimálně půl roku, takže se cena rozloží.

V první řadě tedy závisí na tom, kolik vlastně chcete utratit. I na hodně levné Srí Lance jde bez problémů utratit sto tisíc. O tom, jak utrácet chytře, je vlastně celá Travel Bible.

Nomádi většinou cestují hlavně proto, aby si užívali. Zároveň ale potřebují komfort a klid na práci. Je to tedy o rozumných kompromisech, využívání znalostí daných zemí a ideálně také o dlouhodobějších pobytech na jednom místě.

Důležité samozřejmě je, kam se vypravíte. Obecně je vždy výhodné jezdit do zemí, které jsou levnější než ty, kde máte klienty/zaměstnavatele. Svou roli hraje i cena letenky, vždyť ji musíte připočítat k celkovým nákladům. Právě kvůli ceně letenky vyjde měsíc v Asii výrazně dráž než na Kanárech. U půlroku je to ale už o něčem úplně jiném.

Pokud tedy mám chuť jen na chvíli zmizet z Čech a trochu podpořit svou kreativitu, jedu na týden pracovat třeba do Budapešti, Berlína, nebo dokonce do Holandska. Náklady na život jsou tam sice o něco vyšší, ale ceny jízdenek či letenek mnohdy naprosto směšné.

S čím je potřeba v nomádském rozpočtu počítat?

• letenka a další doprava
• bydlení
• jídlo a pití
• členství v coworku (2000–5000 Kč za měsíc), případně útraty v kavárnách
• volnočasové aktivity
• v Asii pronájem motorky a benzin
• místní mobilní internet a volání
• pojištění – oba s Petrem máme roční od True Traveller
• víza, jsou-li potřeba
• daně – před těmi bohužel neutečete
• dostatečná finanční rezerva (měla by pokrýt minimálně měsíční náklady navíc a bezpečně letenku domů)

Jak na cestách udělat co nejvíc práce?

Že si sednete do stínu palem s drinkem v ruce a práce půjde sama? Ani náhodou. Nomádi potřebují obrovskou disciplínu. Ano, psal jsem, že práce z cizího prostředí výrazně zvyšuje produktivitu, a stojím si za tím. Avšak jen v případě, že výhody nomádství dokážete naplno využít.

Protože výmluv, proč zrovna teď nepracovat, najdete v cizině ještě mnohem víc než doma.

Naučit se jako nomád pracovat efektivně chvíli trvá. Proto je ideální začít s několika kratšími cestami a vyzkoušet, co vám funguje a co ne. Pak už je to jen o tréninku a zdokonalování.

Využijte rutinu

Jak na to? Vlastně je to celkem jednoduché, základem je rutina. Nikoliv stereotyp. Rutina. Vstát, nasnídat se, případně krátce zacvičit, zaběhat, zasurfovat, a pak udělat co nejvíc práce. Ideálně každý den stejně. Jako byste byli doma.

Najděte si část dne, kdy jste nejproduktivnější, a využijte ji naplno. Někomu víc sedí pracovat ráno, někomu po obědě, někomu pozdě v noci. Čím pravidelnější bude váš režim, tím snazší bude dostat se do pracovního tempa.

Pracovní dny Víti Války vypadají nějak takto: „Vstávám na sedmou či osmou a začínám pracovat v devět. Pokud se zadaří, pracuji do čtyř, když ne, tak do deseti. Když hodně cestujeme a práce se nakupí, potom pracuji, dokud udržím oči. Moje zakázky naštěstí fungují tak, že dostanu zadání, pak ho zpracuji a odevzdám. Není potřeba být každý den online a plus mínus den nehraje až takovou roli.“

Plánujte

Pokud nevím, co mám udělat, těžko bude můj den skutečně produktivní. Na začátku každého týdne a každého dne si nejdřív ze všeho musím ujasnit, co je potřeba udělat a v jakém pořadí.

Pokud je práce hodně, vyznačuji si na jednotlivé úkoly časové bloky v kalendáři. Pokud méně, stačí mi aplikace Todoist nebo pár bodů v Evernote. Nepotřebuji žádný složitý GTD systém.

Jasně vím, co mám zrovna dělat. A dělám to.

Držím se pravidla „začít den úkolem, který je opravdu nejdůležitější“. Buď mi vydělá nejvíce peněz, nebo hodně posune jeden z mých projektů. Až pak dělám všechno ostatní.

Pracujte chytře

Pokud jste ještě nečetli Čtyřhodinový pracovní týden Tima Ferrisse, napravte to. Ne – není to kniha o tom, jak pracovat 4 hodiny týdně. Naučí vás, jak dělat opravdu jen důležité a nutné úkoly a jak je dělat co nejefektivněji. Ukáže vám, jak funguje vaše hlava a jak toho využít ve vlastní prospěch. Co uděláte s uvolněným časem je jen na vás.

Při nomádění ještě víc než obvykle pomůže práce po dávkách. Maily řeším ve vyhrazený čas jednou za dva dny, fakturuji dvakrát do měsíce vše naráz, nové články z oboru čtu obden večer před spaním a na Facebooku mám na desktopu úplně skrytou timeline. Díky tomu mě nic nerozptyluje a veškerou práci udělám nejrychleji, co to jde.

Hlavně při psaní článků využívám jeden skvělý trik – Parkinsonovo pravidlo. Říká, že pokud máte na nějakou práci dvě hodiny, bude vám trvat dvě hodiny. A pokud máte dvacet minut, uděláte ji za dvacet minut. Už chápete, proč vám práce bez uzávěrek trvá tak dlouho? Využijte toho!

V první řadě se naučte nastavovat uzávěrky i takovým úkolům, které vlastně nespěchají nebo nejsou tolik důležité. Zároveň doporučuji používat minutku – bude ukazovat čas zbývající do konce úkolu, což vás donutí pracovat nejefektivněji.

Nomádství má v tomto jednu obrovskou výhodu – Parkinsonovo pravidlo podporuje i silná touha vidět toho v daleké zemi co nejvíc. Skutečně nechcete u práce zkysnout do večera, nebo úkoly překládat na víkend. Musíte toho ale umět využít, držte se proto pravidla „nejdřív práce, potom zábava“. Opačně to funguje málokdy. Možná si všimnete, že práci, která vám doma trvala celý den, uděláte za tři hodiny. A pak už hurá na to potápění…

Které nástroje mi jako nomádovi usnadňují práci?

Více o aplikacích se dočtete v samostatném článku na Travel Bibli. Takže tady ve zkratce:

• 13¨ MacBook Air na práci
• iPad Air na čtení a zábavu
• papírový zápisník

• Todoist pro správu úkolů, stačí mi free verze

• Google kalendář
• Trello pro řízení projektů a týmovou spolupráci

• Slack pro komunikaci v týmech

• Evernote jako skladiště poznámek, to-do list, skener, seznam kontaktů, úložiště zdrojů pro články
• Toggl pro snadné měření času stráveného nad jednotlivými úkoly
• FaceTime, Messenger a Skype pro hovory s lidmi mimo Slack
• Pocket pro ukládání článků do offline (čtu je na iPadu)
• MindNode pro myšlenkové mapy
• Kill News Feed – skript pro Chrome, který skryje timeline na Facebooku (jde to udělat i v Safari)

Kam se tedy vypravit?

Inspiraci najdete na serveru www.nomadlist.com, který vám ukáže nejdůležitější informace k jednotlivým nomádským destinacím. Počasí, vzdálenost, ceny, internet, bezpečnost…

Češi si nejvíc oblíbili Kanáry a jihovýchodní Asii. A nejsou sami.

Mnoho nomádů ale jezdí i do Jižní a Střední Ameriky, do jižní Evropy, nebo třeba do Prahy. Možností je opravdu hodně, pojďme si proto pár lokalit trochu přiblížit.

Jihovýchodní Asie

se u mnohých nomádů – včetně mě – drží na špičce osobního žebříčku, městu Chiang Mai v severním Thajsku se dokonce právem říká „nomádské hlavní město světa“. Průměrné náklady ve všech větších městech oblasti (krom Singapuru) jsou velmi podobné ČR, na venkově pak i výrazně nižší. Problém mohou být dražší letenky.

Asi nejoblíbenější je Thajsko, Vietnam a některé části Indonésie, z nichž na plné čáře vede ostrov Bali. Nomádi ale jezdí i na Filipíny, do Malajsie či do Kambodže.

Obrovskou výhodou celé oblasti je rozvinutá infrastruktura pro digitální nomády. Tedy coworkingy, kavárny a většinou i relativně rychlý internet. Máte-li chuť potkávat kolegy z celého světa, rozjíždět nové projekty a čerpat kreativní energii, pak jsou města jako Chiang Mai naprosto dokonalou volbou. Na ostatní nomády budete narážet doslova na každém rohu – a kdyby vám to nestačilo, snad každý den můžete vyrazit na nějaký nomádský meeting, networking, přednášku nebo konferenci.

Chystáte se do Chiang Mai? Přečtěte si podrobného nomádského průvodce

Pro odpočinek a práci v pohodovém tempu se pak hodí spíše místa jako ostrovy Ko Lanta, Ko Chang či Ko Samui na jihu Thajska, indonéské Bali, anebo Chiang Rai severně od Chiang Mai.

• + kultura
• + počasí
• + vysoká koncentrace nomádů
• + přívětivé ceny
• + příroda
• + jídlo
• + moře
• + časový posun

• – vzdálenost
• – vzduch
• – hygiena
• – nemají víno

Kanárské ostrovy

Pokud nějaké místo v Evropě zažívá obrovský nomádský boom, pak jsou to právě Kanáry. Máme je na dosah ruky, přitom je na nich i v zimě krásné počasí. Nejoblíbenější nomádskou základnou je hlavní město Las Palmas na ostrově Gran Canaria. Se zpátečními letenkami od 3 tisíc a pouhou hodinou časového posunu jsou ideálním místem, kde s digitálním nomádstvím začít.

Dan Nytra nám napsal: „Na Gran Canarii je vše, co potřebuji: dostatek možností ke sportu, kvalitní internet, dobré jídlo i levné ubytování. Každý ostrov je ale jiný – Fuerteventura je výborná pro sporty jako windsurfing, surf a kiting a jsou zde několikakilometrové nádherné pláže. Gran Canaria je ideální základnou pro výjezdy se spoustou pláží a aktivit. Tenerife sice nemá skoro žádné písečné pláže, ale zase na ní najdete nejvyšší horu Španělska a je ideální pro treking.“

Bydlení seženete už od 10 € na den, nejlepší ale je pronájem apartmánu hned u pláže (ceny na Airbnb začínají na 30 €/den pro dva lidi). Nezapomeňte na slevu za dlouhodobý pobyt.

Pracovat můžete jak v apartmánu, tak v coworkingových centrech a kavárnách. Výborný nápad měl Petr Fabor, který v Las Palmas založil Surf Office – coworking s ubytováním, navíc spojený se surfařskou školou.

Chystáte se do Las Palmas? Přečtěte si podrobného průvodce pro nomády

• + vzdálenost
• + počasí
• + časový posun (1 hodina)
• + infrastructure
• + možnosti sportu
• + moře
• + dobré a levné víno

• – turismus
• – mañana
• – v zimě studenější moře
• – nutnost kupovat balenou vodu

Jižní Amerika a Mexiko

Na Jižní a Střední Ameriku se u nás trochu zapomíná. Je pravda, že oblast není pro nomády tak snadno dosažitelná, přicházejí ale o hodně. Vzhledem k různorodosti oblasti se nedá říct, jestli budete žít levněji, nebo dráž než v Čechách. Pokud ale nevyžadujete vysoký standard, v zemích jako Mexiko nebo Kolumbie se dostanete na velmi slušné životní náklady. Adam Marčan si velmi pochvaloval Nikaraguu.

Problémem občas může být rychlost internetu, která značně kolísá. Podle Nomadlistu jsou na tom nejlépe větší města v Mexiku a Brazílii. Nejoblíbenější je kolumbijský Medellín, který patří k nomádským hubům v Jižní Americe.

• + počasí
• + ceny
• + kulturní rozmanitost
• + příroda

• – vzdálenost
• – jazyk
• – mañana
• – časový posun

Střední a západní Evropa

Už několikrát jsem zkoušel nomádit i v blízkém okolí ČR a funguje to. Dokonce výborně. Nemusíte řešit kulturní rozdíly, dlouhé přesuny ani jazykovou bariéru – angličtina vám dnes po Evropě skutečně bohatě stačí.

Můj osobní nomádský tip je Berlín, kam se dnes stahuje obrovské množství umělců, kreativců a mladých freelancerů i startupů z celého světa. Město tak opravdu žije, najdete v něm jedny z nejlepších kaváren celé Evropy, nekonečné možnosti, kam jít večer na drink, a také úžasnou kulturní rozmanitost. Díky silné startupové a freelance komunitě si můžete vybrat z velkého množství oborových akcí, kam jít sbírat inspiraci a navazovat kontakty. Berlín je přitom na německé poměry celkem levný. Jen dávejte pozor, ať ve výsledku víc nepaříte, než pracujete.

Velkou nevýhodou nomádění v okolních zemích jsou většinou vysoké ceny. U krátkých pobytů je ale bez problémů vyváží levná doprava, případně se vypravte do Polska, Maďarska či na Slovensko, které cenově přibližně odpovídají ČR.

• + vzdálenost
• + jazyk
• + podobné kulturní zvyklosti
• + infrastruktura

• – ceny
• – počasí

Česká republika a Slovensko

Kdo říká, že musíte jezdit do dalekých zemí? Nomádský týden v Mikulově byl pro mě jeden z nejproduktivnějších vůbec, nakonec jsme tam o něco později napsali i velkou část Travel Bible. Na jižní Moravu se vždy budu rád vracet.

V Beskydech si dokonce můžete pronajmout perfektně vybavený dům, kde se můžete v klidu věnovat tvůrčí práci. Na Retreat.cz si nekupujete jen ubytování, ale i soukromí a Svatý klid.

I v Čechách a na Slovensku můžete využít pozitivního vlivu změny prostředí a stereotypu, navíc si stále myslím, že Čechy, Morava, Slezsko a Slovensko jsou jedny z nejkrásnějších míst na světě. Byli jste v Telči? Litomyšli? Českém Švýcarsku? Orlických horách? Slovenském ráji? Možnosti jsou nekonečné, internet solidní a je to za rohem.

A jen tak mimochodem, Praha je na Nomadlistu dlouhodobě na špičce žebříčku.

• + vzdálenost
• + internet
• + ceny

• – k problémům všedních dnů je to někdy až příliš blízko

Zkuste to

Digitální nomádství není pro každého. Rozhodně ne dlouhodobě. Věřím ale, že by si ho každý měl alespoň na 1–3 měsíce vyzkoušet. V první řadě proto, že se víc a víc práce bude dělat na dálku, což vyžaduje určité dovednosti a zkušenosti. Buďte napřed a naučte se na dálku pracovat co nejdřív.

Při práci z úplně jiného prostředí si navíc mnohem snáz uvědomíte, co v práci děláte zbytečně i co byste se mohli naučit. Dojde vám, že spousta problémů, které řešíte, jsou vlastně úplné maličkosti. Také se naučíte efektivně komunikovat a zlepšíte se jak v řízení projektů, tak v efektivitě vlastní práce.

Není to tak jednoduché, jak by se mohlo zdát, ale se správnými informacemi a trochou tréninku to může zvládnout každý. A my jsme spustili online kurz, kde se vše důležité dozvíte.

V rámci kurzu vás nakopneme, abyste nomádství vyzkoušeli, a postupně vás provedeme celým procesem přípravy. Až pak vyrazíte pracovat na dálku, budete perfektně připraveni a nic vás nezaskočí.

Matouš Vinš