Průvodce Japonsko – země, která nabízí mnohem víc než jen suši

V málokteré zemi narazíte na tak výrazný střet tradiční kultury s moderním pokrokem a s technologiemi. Japonsko bylo po stovky let uzavřené očím turistů, i proto dnes tak moc láká k objevování. Pro svou rozmanitost a tradice natolik odlišné od těch, které známe z domova, je jako stvořené pro delší výpravy.

Proč do Japonska letět?

Japonsko je zemí kontrastů a pestrosti – od chladných vesniček nejsevernějšího ostrova Hokkaidó po milionová velkoměsta na jihu. Vřelost a pokora Japonců, jejich úcta k tradicím i sobě samým je pro mě častokrát až dechberoucí, stejně jako pohled na stará města Kjóto nebo Nara, která si svou krásu uchovala po stovky let. Jejich souznění s přírodou je dokonalé.

Kolikrát za život se projdete bok po boku s jelenem, kterého nikdo nedrží? Miluji kulturu animovaného filmu, který není svázaný hranicemi a proniká do všech aspektů zdejšího života. Pohled na zasněžený vrcholek hory Fudži, když vyrážíte šinkansenem dobýt elektronické Tokio, nebo zenovou cestu po lesních svatyních Kójasanu, kde jste jen krok od nalezení duševní rovnováhy – to všechno je Japonsko.

A pokud vyznáváte pravidlo, že jídlo by mělo být i pastvou pro oči, tady to dovedli k dokonalosti.

Jak se do Japonska dostat?

Řada lidí stále má zafixovanou představu, že cesta do Japonska vychází velmi draho. Zpáteční letenky se ale dnes dají bez problému sehnat do 15 tisíc, což je s ohledem na vzdálenost cena, proti které nelze nic namítat. Při odletech z okolních metropolí navíc můžete zachytit (obvykle na přelomu jara a léta) i letenky kolem 8 tisíc.

Na přímé lety prakticky nenarazíte – běžná přestupní místa při odletu z Prahy jsou Paříž, Frankfurt, Istanbul nebo Dubaj, což se odvíjí od volby aerolinky (Air France, Lufthansa, Turkish Airlines nebo Emirates). Mezi nejčastější místa příletu pak patří Tokio, Ósaka, Nagoja a Fukuoka.

Nevíte si rady s lovem výhodných letenek? Zkuste Petrův #TravelHacking: Kurz o tom, jak procestovat svět levně nebo zdarma.

Kdy tam jet a proč v tuhle dobu?

Počasí v Japonsku je obecně o malinko teplejší než v Česku. Záleží ale samozřejmě na tom, kde se zrovna pohybujete, protože zatímco na jihu se budou lidé opalovat, můžete na severu klidně stavět sněhuláka.

Celková rozloha země je asi 378 tisíc km² a tvoří ji řetěz ostrovů, které se táhnou přes dva podnebné pásy: mírný na severu a tropický na jihu. Kdybychom si Japonsko představili v místech, kde leží Evropa, byly by nejjižnější ostrovy u dolního cípu Španělska a horní už by se pomalu dotahovaly na švédský Stockholm.

Každé období má něco do sebe. Jedno ale přece jen lehce dominuje – jaro, přelom března a dubna, kdy kvetou sakurové stromy a do přírody se vrací život. Je to jen krátký okamžik z celého roku, který je krásné vidět a skvělé zažít. Jaro je navíc plné obřadních festivalů (tradičních macuri), ať už jde o Omizutori v Naře (březen), anebo Takajamu – dubnový festival, který se řadí ke třem nejkrásnějším festivalům v celém Japonsku. Když vám náhodou jaro unikne, provětrejte své foťáky během pestře zbarveného podzimu.

Víza a podmínky vstupu

Jako turista se o vízum starat nemusíte. Při vstupu do země získáte po vyplnění jednoduchého vstupního dokumentu povolení k pobytu platné po dobu 90 dní (tzv. Temporary Visitor). U delších pobytů záleží na účelu. Pokud se chystáte v Japonsku studovat, prodloužené vízum dostanete v rámci univerzity. Mladí lidé ve věku 18 až 30 let navíc mohou díky nové dohodě mezi ČR a Japonskem získat i pracovní vízum až na jeden rok.

Aktuální informace o vízové povinnosti si můžete zjistit na stránkách MZV ČR.

Peníze a přibližné ceny

Pokud hledáte levnou destinaci, kde byste strávili několik týdnů (nebo i měsíců), Japonsko s největší pravděpodobností nebude figurovat na prvních místech vašeho seznamu. Na druhou stranu představa, že je extrémně drahou zemí, taky není úplně správná. Pokud nepotřebujete bydlet v přepychových hotelech v centru Tokia a nemusíte každý den navštěvovat vyhlášené restaurace, budou vaše náklady srovnatelné např. s běžným životem v Praze – jde sice o vyšší průměr, v dnešní době ale nic přehnaného.

Dobrý přehled o cenách si můžete udělat např. díky portálu numbeo.com, který pravidelně srovnává částky základních položek potřebných k životu od potravin přes bydlení, dopravu apod. Díky službám jako Airbnb dnes navíc pohodlně seženete ubytování na celý měsíc i pod 10 tisíc Kč, což je na Japonsko velmi pěkná cena.

Místní měnou je japonský jen (JPY) a přepočet na naše koruny je poměrně jednoduchý: částky stačí vydělit pěti – 100 jenů je tedy zhruba 20 Kč (duben 2019). A protože Japonsko je zemí orientovanou na hotovost, počítejte s tím, že se s penězi seznámíte velmi dobře. Řada restaurací a obchodů vám kreditní kartu vůbec nevezme. Platí to jak na periferii, tak uprostřed Tokia. Na druhou stranu je ale třeba říct, že – i díky nadcházející olympiádě v roce 2020 – už se situace hodně zlepšila.

S výběry z bankomatů naštěstí problém obvykle nebývá, sázkou na jistotu jsou například obchody se smíšeným zbožím 7-Eleven nebo Lawson, které jsou prakticky na každém rohu a kde jsou bankomaty dostupné víceméně nonstop.

Osobně doporučuji směnit první jeny ještě před odletem (klidně i větší obnos – podle toho, jak dlouho zůstáváte). Budou se vám hodit na cestu z letiště do centra města a minimálně několik prvních dnů nebudete muset hledat bankomat nebo směnárnu. Druhý důvod je pak ten, že směnárny přímo v Japonsku pravděpodobně nebudou mít české koruny, takže pokud necestujete třeba s eury nebo dolary, moc toho na místě nesměníte.

V Česku – hlavně v menších městech – můžete mimochodem narazit na opačný problém, takže pokud víte, že si budete chtít vyměnit víc peněz, zavolejte do směnárny předem a zeptejte se, jestli vůbec mají dost japonských bankovek. Kdybyste pak přece jen nějakou směnárnu v Japonsku hledali, mezi doporučovaná místa patří např. síť Daikokuya, World Currency Shop nebo třeba Sakura Currency Service.

• Cena bydlení: od 500 Kč hostel, 400–800 Kč za noc v kapslovém hotelu, 1500–5000 Kč za pokoj v 3* hotelu.
• Cena jídla na ulici: 80–200 Kč, lokální jídla v restauraci 80–300 Kč.
• Nápoje si nejsnáz koupíte ve všudypřítomných automatech, kde se ceny pohybují mezi 20–35 Kč za půllitr vody nebo jiného nápoje. Výhodnější ale je nakupovat v supermarketech, kde za podobnou cenu můžete mít klidně celý litr. Za plechovku japonského piva dáte cca 50 Kč, na láhev saké si připravte pár stovek podle značky.
• Potraviny v obchodě: ceny pečiva se pohybují podobně jako u nás, za plátkový sýr nebo máslo dáte kolem 40–50 Kč, to samé vás bude stát plato vajíček nebo mléko. Nejdražší je rozhodně ovoce, 4 jablka vychází kolem 100 Kč, jen o trochu méně pomeranče, výjimkou jsou ale třeba banány, které seženete po čtyřech za 40 Kč. Zmrzlina i jiné sladkosti se od našich cenově moc neliší, dobré instantní nudle koupíte za 40+ Kč.

Památky obvykle jsou krásně opečovávané a nedáte za ně víc než v Česku: 80–200 Kč stojí vstup do hradu, 60 Kč zaplatíte za návštěvu krásné zahrady, 100–300 Kč po vás budou chtít v muzeu.

Lokální doprava

Doprava v Japonsku tradičně patří mezi největší položky v rozpočtu většiny cestovatelů. K dispozici je ale řada výhodných síťových jízdenek, ať už pro celou zemi, nebo jednotlivé regiony.

Pokud do Japonska míříte poprvé a máte chuť vidět toho co nejvíc, vyplatí se pouvažovat nad pořízením tzv. Japan Rail Passu, což je jízdenka, díky které můžete neomezeně cestovat širokou sítí společnosti JR (Japan Railways), která řídí nejen vlaky (včetně šinkansenů), ale i vybranou městskou dopravu, trajekty apod. napříč celou zemí.

Metro v Tokyu

Nabízí se ve variantách na 7, 14 a 21 dní. Sice mají zdánlivě vyšší cenu (sedmidenní od 6,5 tisíce Kč), ale jakmile si spočítáte náklady bez této jízdenky, budete mít jasno. Nejlepší variantou je pořídit JR Pass ještě před odletem. Nově už ho sice seženete i v Japonsku, tam za něj ale budete muset cca 10 % připlatit. Nejvýhodněji obvykle vychází pořízení z Anglie, koupit ho ale můžete i v Česku.

Kdybyste chtěli ušetřit ještě víc, pouvažujte nad nočními autobusy, nebo svůj pobyt naplánujte v jednom regionu, kde se nebudete muset přesouvat na větší vzdálenosti a vše vyřešíte pohodlně lokálními vlaky, případně MHD. Dobře v Japonsku mimochodem funguje i stopování, důležité ale je napsat název místa, kam chcete vyrazit, v japonských znacích. Inspirovat vás může cesta Johna Dauba, který prostopoval Japonsko z jihu až na sever a celou cestu pravidelně mapoval na svém videoblogu.

Co se týče dětí, mohou do pěti let v doprovodu dospělého (max. dvě děti na jednoho) obvykle cestovat třeba ve vlacích zdarma. Neplatí to ale ve vozech, kde je nutná rezervace. Do 11 let pak mají možnost využít na dopravu 50% slevu. Starší už jsou brané jako dospělé a jezdí za plnou cenu.

Letecká doprava

Levnější alternativou železniční dopravy jsou letadla. U nízkonákladových aerolinek se v cestování mezi japonskými městy často dostanete na zlomek ceny rychlovlaku. Třeba taková trasa z Ósaky do Tokia (let trvá 1:15 h) vychází u základních letenek pod 1000 Kč.

Vlaky

Nejrozšířenější formou dopravy mezi japonskými městy jsou bezpochyby vlaky, ostatně kdo by se nechtěl projet slavným šinkansenem. Za takovou okružní jízdu mezi Ósakou a Tokiem ale dáte až pár tisíc korun, takže je dobré na to myslet. Přehled o cenách i časovém harmonogramu spojů si můžete udělat díky portálu HyperDia. Pro základní představu, zmíněná trasa by vás u rychlovlaku vyšla zhruba na 2500 Kč (v jednom směru), za expresní vlak nižší třídy byste pak dali kolem 1800 Kč.

Orientace, zejména na velkých stanicích, může být zpočátku matoucí, protože se tam běžně potkává mnoho různých linek. Nemluvě o obrovských masách lidí. Nádraží jsou ale řešená chytře a jednotlivá nástupiště najdete díky dobrému značení čísly nebo barvami. Do začátku to bude chtít trochu cviku a pevné nervy. Hlavně ty nervy. Vzpomenete si na mě, až budete hledat ten správný východ na tokijské stanici Šindžuku. Má jich totiž přes 200.

Starý a nový – Shinkansen z Tokya do Osaky

Autobusy

Další výhodnou alternativou k vlakům jsou dálkové autobusy (především společnost Willer Express), které jezdí prakticky každý den a po celém Japonsku. Jízdenky můžete pohodlně rezervovat on-line. Když zůstaneme u stejné trasy (Ósaka–Tokio), lístky začínají na 800 Kč a jsou pohyblivé, takže s jejich nákupem moc neotálejte. Čím dřív si místo rezervujete, tím lepší cenu dostanete. U některých společností můžete využít i studentské slevy, jsou to ale obvykle zanedbatelné částky v řádu korun.

Výhodou navíc je, že na spoustu cest můžete využít noční spoje, takže ušetříte současně i za nocleh. Pokud si připlatíte, můžete mít i příjemně prostorné a pohodlné sedačky, kde se pěkně vyspíte.

Trajekty

Zda se setkáte s trajekty, to primárně záleží na místech, která budete chtít navštívit. Hezkým příkladem je třeba ostrov Mijadžima nedaleko Hirošimy, kde v moři sedí známá brána torii. Některé trajekty pokrývá zmíněný JR Pass – a pokud ne, za půlhodinovou plavbu běžně nedáte víc než 40 Kč.

MHD

Větší města jsou obvykle prošpikovaná bohatou sítí vlaků, autobusů, podzemky, nadzemky… Možností, jak se kamkoliv dopravit, je zkrátka hodně. Jízdenky pohodlně koupíte v automatech na každé stanici (většina z nich se dá snadno přepnout do angličtiny) a za lístek obvykle dáte 30–70 Kč podle toho, kam se potřebujete dostat. Anebo si samozřejmě můžete koupit celodenní jízdenku, která vás třeba v Tokiu vyjde na nějakých 150 korun. Jednorázové jízdenky nejsou na omezený čas, platíte za vzdálenost. Pokud se totiž chcete dostat na jakékoliv nádraží, musíte projít turnikety, které kontrolují hodnotu vloženého lístku.

Pokud chcete v Japonsku trávit delší dobu a víte, že se budete dopravovat MHD častěji, pouvažujte nad pořízením IC karty. Jde o „lítačku“ velikosti kreditky, kterou nabijete penězi. Turniket na výstupní stanici vám z ní pak automaticky strhne částku podle trasy, kterou jste ujeli. Praktický způsob, jak šetřit čas a neřešit, jaký lístek zrovna potřebujete.

Pořídit se dají ve speciálních automatech na každé větší vlakové stanici, nabíjet už je potom můžete kdekoliv. Každý region má sice svou vlastní kartu, dnes už ale bez problému fungují po celém Japonsku, takže můžete zvolit kteroukoliv z nich – třeba podle designu. Super je na nich to, že je můžete využívat i jako jednoduchou kreditku, protože s těmito kartami zaplatíte třeba v nápojových automatech nebo samoobsluhách 7-Eleven a dalších.

Kola

Velmi populární variantou jsou kola. Japonci je využívají s velkou oblibou a častokrát budete mít problém na ulicích se jim vyhnout. Pronájem běžně vychází na 50 Kč za hodinu, anebo cca 200 Kč na celý den. Ve velkých městech najdete půjčovny třeba kolem hlavních vlakových stanic, případně si můžete kolo půjčit u různě rozmístěných stojanů, kde to pak funguje podobně jako např. Rekola v Česku – přes mobilní aplikaci. Budete se ale muset registrovat.

Autopůjčovny

Abyste si v Japonsku mohli půjčit auto, budete potřebovat mezinárodní řidičský průkaz a samozřejmě pas. Mezi nejznámější půjčovny patří Toyota Rent a Car, Nippon Rent a Car, Times Car Rental nebo třeba ORIX Rent a Car. Každá z nich má rezervační systém i v angličtině, takže nebudete mít problém se zorientovat. Cena za celodenní půjčení se pohybuje podle velikosti auta v rozmezí od 1000 do 4000 Kč, v sezoně ale i víc. Litr benzinu vychází kolem 30 Kč. Myslete na to, že v Japonsku se jezdí na opačné straně.

Kuchyně

Dělají se mi vrásky na čele, když slýchám názory, že by někdo v Japonsku žít nemohl, protože mu nechutná suši. Japonsko prosím není zemí syrových ryb obalených řasou. To je pouze výsledek zkresleného pohledu. Kuchyně je pestrá, ostatně jako ve všech východních zemích, a nebudu daleko od pravdy, když napíšu, že místní strava patří k těm nejlepším na světě.

Matcha zmrzlina

Často se setkáte s rýží, tlustými nudlemi udon a smaženou zeleninou. Typické jsou bohaté polévky rámen, které se co do přísad liší dle prostředí a regionu. Spotřeba vepřového i hovězího masa je tady bezpochyby vyšší než u nás. V pouličních stáncích nejednou narazíte na smažené kuličky takojaki s chapadlem chobotnice uvnitř, nebo oblíbené placky okonomijaki z těsta, zelí a dalších přísad dle vlastního výběru. Schválně zkuste ochutnat i oblíbené japonské kari.

Z dezertů rozhodně stojí za vyzkoušení rýžové koláčky moči plněné fazolovou pastou, nebo prakticky cokoliv s příchutí zeleného čaje (mačči), ať už jde o zmrzlinu, palačinky nebo tvarohový dort. Jako dezert se v Japonsku mimochodem vnímá i ovoce, proto je obecně podstatně dražší než např. v Česku. Mezi oblíbené lokální kousky patří třeba kaki a naši, cukrový meloun, ale taky citrusy jako mikan nebo juzu, což je vlastně taková jiná mandarinka. Ze zeleniny je hodně oblíbená japonská ředkev daikon nebo bambusové výhonky.

Nejlepší dezert – moči

I Japonci si samozřejmě rádi dopřejí něco mimo svou vlastní kuchyni, takže pokud vám japonská strava nezachutná, můžete si dát cokoliv jiného, ať už to bude pizza, burger nebo kebab. Americké restaurace jsou ve velkoměstech na každém rohu, stejně tak najdete řadu čínských. Různě po Japonsku je dokonce rozesetých i několik českých, kde při delších výpravách můžete zavzpomínat na rodný kraj. Jen si oproti zažitým cenám za ten gulášek budete muset trochu připlatit.

Kdo si k obědu rádi dopřejete pivo, počítejte s tím, že alkohol je v Japonsku obecně docela drahý, resp. drahý pro nás, protože jsme si v Česku zvykli na nízké ceny. Za vychlazenou třetinku piva dáte 80 až 120 Kč. Populární značky jsou Sapporo, Asahi, Suntory nebo Kirin. Občas narazíte i na české nebo jiné zahraniční pivovary, za ty ale připlatíte ještě víc.

Pokud máte chuť na něco silnějšího, určitě neváhejte ochutnat saké. Seženete ho v každém baru, asi je ale dobré si říct, že výraz sake pro Japonce označuje alkohol obecně, takže to může být třeba i vodka. Jako cizince vás sice obvykle pochopí, pokud ale místo saké řeknete nihonšu (což je přesně ta rýžová pálenka), určitě to nebude na škodu. Když už budete v hospodě, poručte si místo brambůrků raději edamame, povařené solené sójové boby (na první pohled vypadají jako hrášek), které se tady k pivu konzumují ve velkém a jsou, věřte mi, vysoce návykové.

Tip: Pokud zavítáte do Kjóta, určitě si nenechte ujít tradiční trhy na ulici Nišiki, které se přezdívá „kuchyně Kjóta“. Stovky stánků a malých restaurací zde nabízejí ochutnávky tradiční japonské kuchyně, často se vzorky zdarma. Tohle je ta pravá atmosféra starých japonských trhů, která se zde drží už od počátku 14. století.

Vegetariáni a vegani

Vegetariáni to budou mít se stravováním trochu náročnější, ale pokud se v tomto směru vyznáte, věřím, že si poradíte. Přesto budete na mnoha místech nabídkou poměrně omezení, protože tento směr v Japonsku zdaleka není tak rozšířený jako jinde ve světě.

O to větší výzvou pak bude cesta pro vegany. Japonská kuchyně v mnoha případech spoléhá na rybí produkty, syrová vejce apod. I když je jídlo zdánlivě bez masa, může být posypané rybími vločkami bonito, případně jsou na nich postavené vývary polévek. V obou případech doporučuji na cestu se o to lépe připravit – nejlépe si i přečíst články dalších lidí, kteří se stravují stejně a už v Japonsku byli, dá se jich dohledat hodně.

Nemoci a hygiena

Žádné zvláštní výstrahy pro Japonsko neplatí a specifických nemocí se bát nemusíte. Japonci jsou v tomto ohledu sami velmi obezřetní, což zjistíte na první pohled. Běžně se totiž setkáte s tím, že zde 20–30 % lidí nosí roušky. Nejde o příznak epidemie, ale naopak ochranu. Dýchání je ve východních kulturách považované za jednu ze zásadních složek dobrého zdraví.

Roušky nosí řada lidí coby ochranu před znečištěným vzduchem ve větších městech, ochranu před nemocemi, anebo naopak chrání ostatní, pokud se sami necítí dobře a nechtějí nikoho kolem sebe nakazit.

Zdravotní péče je pochopitelně v takto vyspělé zemi na velmi vysoké úrovni. Podobně jako u nás je to také s pitím vody z kohoutku – někde chutná lépe, jinde hůře, obavy o zdraví ale mít nemusíte.

Bezpečnost

Společně s Kanadou, Islandem, Švýcarskem nebo třeba Českem patří Japonsko mezi top 10 nejbezpečnějších zemí světa. I to je jedním z důvodů, proč Japonci stále dávají přednost hotovosti před kreditními kartami. Nosit u sebe větší obnosy tady nebývá problém, nemluvě o kriminalitě. Pokud třeba v kavárně zapomenete notebook, je velká pravděpodobnost, že tam na vás bude čekat i po návratu.

Pochopitelné naopak mohou být obavy z přírodních katastrof. Zemětřesení i tajfuny se v médiích zmiňují poměrně často a je pravda, že hlavně během druhé poloviny roku 2018 na ně mělo Japonsko velkou smůlu. Podobně velké události jsou ale velmi výjimečné, a protože s nimi má země bohaté zkušenosti, nemusíte se bát, že byste byli nechaní napospas. O tajfunech se obvykle dozvíte s dostatečným předstihem a na zemětřesení jsou hlavně nové stavby dobře připravené. Sám jsem jich zažil už několik, pocit ohrožení jsem ale ani jednou nepocítil.

Náboženství, tradice a zvyky

Nejvýraznějšími náboženstvími Japonska jsou šintoismus a buddhismus. Po celé zemi najdete stovky, ne-li tisíce chrámů a malých kapliček, výjimkou nejsou ani centra velkých měst. Nakolik se ale náboženstvím řídí sami Japonci, to není snadné zodpovědět. Spíš než věřící jsou místní lidé duchovně založení. Tradice zde mají velmi hluboké kořeny. Vzdát díky u každodenního jídla nebo navštívit chrám během letního festivalu a pomodlit se za štěstí v životě je dnes z mého pohledu spíše už běžnou součástí života Japonce než znakem náboženství.

Žádná striktní pravidla dodržovat nemusíte, stačí, když projevíte úctu a nebudete japonské zvyky jakkoliv narušovat. Na řadě posvátných míst vás navedou popisky v angličtině, takže se nemusíte bát, že byste byli ponechaní v nevědomosti. Do chrámů a na celou řadu historicky významných míst se často vstupuje bez bot a měli byste být ideálně co nejvíc potichu. Focení uvnitř je obvykle zakázané.

Spoustu svátků Japonci převzali z Ameriky, takže ač třeba Vánoce nepatří do jejich tradic, i tady si lidé nadělují dárky. Celé to ale berou maličko jinak. Místo kapra nebo krocana se podává kuře z KFC a Štědrý večer se slaví spíše jako Valentýn – v páru na dobré večeři. Valentýn je pro změnu den, kdy ženy obdarovávají muže, kteří jim to pak o měsíc později na tzv. Bílý den oplatí. Na Velikonoce v Japonsku nenarazíte, velkou oblibu si ale získal strašidelný Halloween.

Největší porci vlastních svátků si Japonci užívají na přelomu dubna a května, kdy probíhá tzv. Zlatý týden. V té době bych návštěvu země moc nedoporučoval, protože domácí si berou volno a všude je ohromné množství lidí. Vážně moc a moc. Lepší bude vyrazit na některý z klasických festivalů, které jsou rozložené prakticky přes celý rok. Záleží jen na tom, kde se zrovna budete pohybovat, protože každá prefektura je má v jinou dobu.

Třeba začátkem února je velký sněžný festival v Sapporu, v srpnu se můžete potkat s ohromnými lampiony v Aomori a na první prosincové dny lidé cestují na oslavy do Čičibu nedaleko Tokia. To je ale jen pár vybraných. Významným svátkem je buddhistický Obon, ale třeba taky den narození císaře, který od příštího roku připadne na 23. února.

I když se od turistů přesné dodržování zásad neočekává, je tady pár věcí, na které se vyplatí myslet:

1. Smrkání, zívání a podobné projevy jsou velmi neslušné – především u jídla nebo při komunikaci s jinými osobami. Pokud musíte, alespoň poodstupte.
2. Nejezte ani nepijte v pohybu, což platí pro chůzi, jízdu na kole i prostředky veřejné dopravy (šinkansen je výjimkou). V Japonsku to není považované za slušné.
3. Nezapichujte a neodkládejte své hůlky do jídla, především do rýže tak, že by v ní stály. Dělá se to na pohřbech a snadno byste tím mohli někoho urazit.
4. Nebuďte moc hluční, především v dopravních prostředcích. Tady je opravdu zvykem být relativně potichu. Na vyřizování hovorů po telefonu ani nemyslete.

Co byste ještě měli vědět?

• Pokud jste zvyklí na odpadkové koše na každém rohu, Japonsko vás patrně překvapí. Obvykle se sdružují na jednom místě, například u větších obchodů, ale po městě na ně nenarazíte. A když už, dodržujte zásady recyklace. Japonci jsou na to hrdí!
• Na japonské zásuvky potřebujete speciální redukci. Ne všechny obchody v Česku ji mají – myslete na to, než vyrazíte.
• Angličtina se sice mezi Japonci těší velké oblibě a s radostí ji používají v každém druhém reklamním sloganu, reálné užití je ale horší. Velmi podobně jako v Česku. Ne že by se ji Japonci neučili, z používání mají ale často strach. Naštěstí se o tom ví, takže důležitá místa (např. metro) jsou opatřená anglickými nápisy. Kde angličtina není, můžete si pomoct třeba Google překladačem, který přes foťák umí překládat japonské znaky do angličtiny/češtiny v reálném čase. Přesto doporučuji naučit se alespoň pár základních frází v japonštině. Bude to hezké zpestření vaší cesty a uděláte dobrý dojem. Zkuste si dát třeba pár lekcí v aplikaci Duolingo.
• Stůjte hezky v řadě. Když se u nás čeká např. na autobus, je běžné utvořit nesouvislý chumel osob. V Japonsku tyhle situace řeší hezky spořádaně: kdo přijde poslední, zařadí se do fronty na konec. Na řadě zastávek uvidíte i vyznačené pozice pro formování fronty.
• Fyzický kontakt dávkujte s mírou. Decentní pokynutí hlavou nebo úklon spousta Japonců ocení víc než kontaktní objetí nebo podání ruky.

• Dýško v restauracích se v Japonsku nepraktikuje. Pokud nechcete obsluhu urazit, nedávejte ho.
• Veřejné toalety obvykle najdete v konbini obchůdcích se smíšeným zbožím, nebo v parcích. Často jsou moderní, narazíte však i na turecký styl záchodů.
• S dostupností a kvalitou wifi Japonsko rozhodně nepatří mezi supervelmoci, kam byste ho patrně bez váhání zařadili. Na řadě vlakových stanic se sice k internetu připojíte, obvykle je ale časově omezený a musíte odklikat otravné formuláře. Jistotou je pořízení tzv. Pocket WiFi, což je krabička velikosti menší power banky, která vám vytvoří signál, kdekoliv to budete potřebovat. Pro cestovatele ideální volba za dostupnou cenu (rezervace zařízení vychází na cca 700–900 Kč, každý den pak 70–90 Kč). Osobně mám velmi dobré zkušenosti s nabídkou Japan Wireless.

Pár osobních tipů, kam se podívat

Hora Kója

Chcete okusit život mnicha? Na hoře Kója, nějaké dvě hodiny na jih od Ósaky, najdete centrum Šingonu, jedné z hlavních škol japonského buddhismu, kde se můžete ubytovat v některém z tradičních chrámů a strávit čas mezi mnichy. Samo stejnojmenné městečko je navíc kouzelným místem pro klidné procházky v údolí mezi osmi zalesněnými vrcholky. Od podzimu 2018 tady mimochodem najdete i pěknou kavárnu/restauraci Marutaka, kterou provozuje sympatický česko-japonský pár. Na menu mají i náš domácí řízek.

Koyasan

Město Kanazawa

Kanazawa sice není přímo na hlavních trasách, dostanete se sem ale hravě. Odměnou vám bude kouzelné nádraží, hrad, jedna ze tří nejkrásnějších zahrad v celém Japonsku, stará čtvrť samurajů a rybí trhy, kde jedna delikatesa střídá druhou. Jedl jsem tady své nejlepší suši v životě a těším se, až se jednou vrátím na přídavek.

Ghibli studio, Mitaka

Existuje mnoho míst, která by v Japonsku měli fanoušci animovaných filmů navštívit – lepších, větších, s krásnějšími suvenýry. Jenže muzeum Ghibli je jen jedno a atmosféra oblíbených příběhů se s vámi ponese ještě dlouho poté, co tohle místo opustíte. Nebudu vám to popisovat, nechte se překvapit. Neprohloupíte. Vstup každopádně musíte koupit na konkrétní den a s rezervací určitě neotálejte. Lístky jsou často rozebrané i dva měsíce dopředu.

Město Hakodate

Brána do severního ostrova Hokkaidó. Jestli lituji, že jsem na nějakém místě v Japonsku nestrávil víc času, pak je to právě Hakodate. Město s nejkrásnějším výhledem v celé zemi, s vyhlášenými trhy a tak milými lidmi, že se vám nebude chtít odjet. Místní kapslový hotel, jednoduše pojmenovaný Capsule Hotel Hakodate, navíc patří k těm nejpříjemnějším místům, kde jsem strávil noc.

Kansai region

Tokio je sice úžasné velkoměsto, občas to ale chce prostě změnu. Skutečnou perlou Japonska je Kjóto a vůbec celý region Kansai, který zahrnuje Ósaku, Kobe nebo Naru. Tady na vás dýchne ta pravá tradice, desítky chrámů, posvátná místa i staré uličky, které zažily vzestup i pád hrdých samurajů. Čím déle zůstanete, tím lépe. Vybrat jedno místo by byl hřích, projeďte si toho co nejvíce.

Hrad Himedži, Himedži

Největší z japonských hradů, který stojí už stovky let a stále si uchovává svůj majestátní vzhled v celé kráse. Po několikaletých opravách dnes navíc opět září bílými stěnami a z daleka vítá všechny návštěvníky, kteří vstoupí branou do přilehlých zahrad. Pokud v sobě nosíte romantickou duši válečníka a příběhy japonské historie vás nenechávají v noci spát, tohle místo nesmíte vynechat.

teamLab Borderless: Digital Art Museum

Wow! Asi na tolik jsem se zmohl, když jsem poprvé vstoupil do digitálního muzea na umělém tokijském ostrově Odaiba. Jestli máte rádi moderní technologie, virtuální realitu, vizualizace a práci světel, snažících se ošálit váš mozek, tohle je podle mě naprosto jasná volba. Vstup vás vyjde na 600 Kč, ale každá koruna bude dobře investovaná, za to ručím. Až budu v Tokiu znovu, za žádných okolností tohle místo nevynechám, běžte taky.
O kousek dál je i menší, ale stejně kouzelné muzeum Planets (bohužel jen do zimy 2019).

Kde najdu víc info?

Japan-Guide

Jeden z nejlepších anglicky psaných průvodců po Japonsku, na které narazíte. Články, tipy a praktické info ze všech oblastí, včetně časů a cen vstupů na jednotlivé památky.

Letím do Japonska.cz

Nový web o Japonsku, kde najdete vzorový itinerář a spoustu praktických informací hlavně pro prvocestovatele.

YouTube

Pokud neradi čtete a chcete si o Japonsku něco zjistit zábavnější a chytlavější formou, doporučuji vyhledat některé z youtuberů, kteří točí videa právě o Japonsku. Pár tipů za mě: Only in Japan, Life Where I’m From, Abroad in Japan.

Yatta.cz

Cestování po Japonsku očima českého nomáda a nadšence do japonské kultury. Můj blog s osobními tipy a postřehy z cest po japonských ostrovech. Sledovat mne můžete i ve facebookové skupině Yatta – tisíc znaků o Japonsku.

Wikitravel

Stále lepší a lepší projekt Wikipedie, kde dnes najdete téměř vše, co na cestách potřebujete.

Dan Šácha – Yatta.cz 

Do roku 2014 pro mě byla cesta do Japonska jen vzdálený sen. Série okolností mne ten podzim přivedla až k tomu, abych naplánoval svou první výpravu. Hned po pár dnech na místě jsem věděl, že zdaleka nebyla poslední. Několik měsíců jsem pak žil v Ósace, Jokohamě a Tokiu, projel jsem všechny čtyři velké ostrovy a někdy si určitě doplním i tropickou Okinawu. Kdyby vás zajímalo cokoliv dalšího, nebo potřebujete pomoct s plánováním vlastní cesty, neváhejte se mi ozvat na e-mail dan@dansacha.cz nebo na Facebook. A třeba někdy vyrazíme i společně.

Na fotografiích se spolupodílel Matouš Vinš. Jeho další zápisky a fotky z cest najdete na matous-vins.cz.