Mauritánie – země písku, Atlantidy a zase písku

Mauritánie. Mnoho lidí jen ví‚ že „je to tam nebezpečné“, málokdo už ale umí odpovědět proč. Ještě méně lidí umí vyjmenovat jediný důvod, proč do Mauritánie zajet. Co takhle projet se nákladním vlakem stovky kilometrů do pouště přímo v nákladním vagonu? Nebo navštívit město založené v roce 777? Pokud ani to nestačí, přihodíme vám ještě Oko Sahary a pár (set) oáz. Mauritánie toho může nabídnout mnohem víc než jen poušť – a i v té se dá dělat ledacos. Jen pro odvážné turisty, kteří rádi sejdou z frekventované cesty na tu méně známou.

Velbloudi jsou v Mauritánii všudypřítomní. Jsou hlavním zdrojem mléka, masa i transportu ve vesnicích

Proč jet do Mauritánie

Mauritánie byla – a pro mnoho zemí stále je – na červeném listu nedoporučených zemí. To proto, že asi před deseti lety zde někdo napadl francouzský pár v karavanu na pláži a ženu znásilnil. Mauritánie má nyní, po deseti letech, menší „terorist index“ než třeba Německo nebo Francie. Index Mauritánie je totiž nula. Takže: když už teď víte, že nebezpečné to tam opravdu není, můžeme se podívat na důvody, proč se do Mauritánie zajet podívat.

Historicky, do roku 1980, většina lidí stále žila kočovným nomádským stylem. Stáda ovcí a koz se postarala o neustálou zásobu mléka a masa, lidé tak putovali z místa na místo, hledajíce pastviny. Během dekády 1980–1990 začala být období dešťů nepravidelná, sucha uhodila častěji než jindy a se stále větším vlivem technologií urbanizace se začala měnit společnost, zvyky i tradiční způsob života.

tále víc lidí než ve městech dnes žije na venkově, kolem oáz a ve vesnicích v poušti, i když procentuálně se to už blíží 50 : 50. To ale neznamená, že občas nemůžete narazit na karavanu. Komunity o velikosti i 300–400 stanů stále cestují společně nomádským způsobem života. A není neobvyklé, že „měšťáci“ (jen docela „čerstvě“ ukotvení v budovách, bytech a pokojích o 4 stěnách), kteří potřebují vydechnout, čas od času vyjedou i na 3–6 týdnů se k takové karavaně přidat. Mauritánci svou poušť milují.

Několik set let starý korán v knihovně v Chinguetti

V Mauritánii najdete spoustu historických míst. Chinguetti, město založené v roce 777, je jen jednou ukázkou toho, co může Mauritánie nabídnout. Se starou mešitou a ještě starší knihovnou plnou nádherných vzácných exemplářů je to jako z filmu Indiana Jones. Tato páteční mešita města Chinguetti je dodnes považovaná za symbol Mauritánie. Město je společně s Ouadane, Tichit a Oualata – městy ležícími nedaleko sebe – na seznamu UNESCO.

Pokud vás bere víc adrenalin než historie, v okolí Chinguetti se díky pomalu rostoucímu turismu můžete projet na velbloudech, sjet na sandboardu pár písečných dun, nebo v poušti rovnou přenocovat. Pokud to někde stojí za to, tak tady – hluboko v poušti Sahary, v městě, které dřív kvetlo, bylo plné zvěře a zeleně (jak tomu napovídají nedaleké jeskynní malby v  Amoghar Pass), ale kde už písek vyhnal obyvatele z jejich domů.

Další dávku adrenalinu vám může dát nocleh v nákladním vlaku, pokud do něj naskočíte v Nouadhibou a necháte se odvézt až do Zouérat – je to zdarma. Připravte si ale jídlo, vodu a nejlépe dva páry teplých ponožek. Jízda trvá i 12 hodin (záleží, kde naskočíte). Zimě, kraválu a nejspíš i troše uhelného prachu se nevyhnete.

V Mauritánii spatříte i místo, kde dříve mohla stát všemi hledaná Atlantida – tedy kráter Oko Sahary. A ať už cestujete odkudkoliv kamkoliv, vždy cestou narazíte na nějaké oázy. Místa, kde zničehonic rostou palmy uprostřed písečné planiny, kolem toho tráva, stín a trocha zeleně. Často jsou u takových míst založené vesnice.

Kromě historie můžete v Mauritánii vidět, jak se žije v poměrně konzervativní kultuře islámu, který je ale přísně praktikovaný většinově pouze Araby a „bělochy“. Afričtí Mauritánci jsou značně svobodomyslnější, takže pokud budete mít chuť třeba na pivo nebo alkohol, musíte se jen zeptat těch správných lidí. Oficiálně, jen tak na ulici, totiž v Mauritánii alkohol neseženete.

Městečko Chinguetti je zapsané na seznamu UNESCO. Krásné, staré město v poušti vám připomene dobrodružství z filmu Indiana Jones

Ve dvou největších městech Nouakchott a Nouadhibou můžete navštívit místní rybářské komunity, které jsou většinově tvořené tradičními rybáři ze Senegalu nebo obrovskými společnostmi a loďmi, které jsou ve vlastnictví Číňanů. Mauritánie je poměrně mladá země s jednou konstitucí, jediným právním systémem, hlavním městem a historií jedné národnosti. Dokonce ani během kolonizace Francouzi nepostavili v Mauritánii žádnou významnou budovu.

Historii a zajímavá místa najdete spíš v poušti, kde karavany putovaly tradičně až do Mekky v Saúdské Arábii. Města vám nabídnou větší množství restaurací i ovoce a zeleniny dovezené ze Senegalu nebo Maroka. Randění mladých, popíjení alkoholu a páteční večery tady rozhodně nezažijete ve způsobu, na jaký jste zvyklí. Vězte, že Mauritánii zažijete úplně jinak očima tradičních Mauritánců (Arabů) a jinak očima západních Afričanů.

Jak se do Mauritánie dostat

Mauritánie má dvě velká letiště – v Nouakchott a v Nouadhibou. Z Prahy nebo Vídně stojí zpáteční letenka do hlavního města okolo 22 000 Kč. Přestup je většinou v Istanbulu. Pokud vám nevadí extra přestup v Tunisu, letenky můžete najít i za 19 000. Mnoho lidí jede autem z Evropy až do Senegalu. Při takovém výletě se Mauritánii nevyhnete a určitě bych doporučila strávit zde víc času, než jen zemi projet.

Cenově příliš nedává smysl doletět do okolních zemí a pak do Mauritánie přejet po zemi.

Mauritánie je v poušti, to ale neznamená, že uvidíte jen písek. Spousty krásných skalních útvarů jsou všude po zemi

Kdy tam jet a proč v tuhle dobu

Mauritánie leží v poušti, což znamená, že k večeru je vždy chladněji. Protože ale leží na severu Afriky, tedy nad rovníkem, roční období (hlavně nejteplejší a nejchladnější měsíce) jsou podobná těm našim. Přes den v létě teploty ve vnitrozemí můžou dosahovat opakovaně i 40 °C, večer naopak padat až k 7 °C.

Přes naši zimu (listopad–únor) jsou denní průměrné teploty kolem 20–23 °C. Když je u nás jaro/podzim, je to asi nejpříjemnější, co se počasí týče. Období dešťů nejsou nijak dlouhá ani náročná a dnes bohužel ani pravidelná.

Víza a podmínky vstupu

Česká republika má s Mauritánií vízový styk. O víza požádáte na ambasádě v Berlíně.

Žádat můžete také na letišti nebo hraničních přechodech, kde stojí 55 eur. I když oficiálně by měli mít víza za 40 eur, je velmi obtížné je získat (hlavně při přechodu hranic po zemi), protože korupce je tady vysoká. Potřebujete dvě fotografie a peníze v eurech, a to nejlépe přesně. Je dobré mít s sebou pár bankovek (5 eur) navíc pro případ, že by naskočily další poplatky.

Místní pouliční jídlo seženete i zde jako tradičně v celé Africe – a to přesto, že Mauritánie je kulturně i etnicky spíše arabská Afrika

Peníze a přibližné ceny

Mauritánie má svou vlastní měnu Ouguiya. Tato měna je v zemi od roku 1973, ovšem prezident se v roce 2018 rozhodl změnit nejen vlajku, ale také měnu: stará (MRO) a nová (MRU) Ouguiya jsou dnes v poměru 10 : 1. Lidé vám většinou budou dávat ceny ve staré měně, vy jim dáte „o nulu méně“. Jsou čestní a buďto cenu přepočítají, nebo vás upozorní.

V turistických oblastech ale mohou prodavači místních suvenýrů využít vaší nevědomosti. Vždy je dobré se ujistit, jestli je cena ve staré, nebo nové měně. Nikdo se nebude snažit nacpat vám staré bankovky. Spíš vám řeknou, že daná pohlednice stojí třeba 1000 MRO a očekávat od vás budou bankovku s hodnotou 100. Podle nového kurzu platí 10 Kč = 15 MRU.

Bankomaty jsou v každém středně velkém městě. Problém není ani s Visa, ani s Mastercard. Měst zde moc není a centra jsou většinou menší. Proto je dobré si vždy předem zjistit, kde jaký bankomat je, popř. s sebou mít hotovost. Je ale vhodné být opatrný a nikomu neříkat, že s sebou máte hotovost, anebo za všechny výlety a nájmy platit předem.

Směnárny existují, musíte je ale opravdu hledat. Mauritánci moc necestují do okolních zemí, je tedy dobré vyměnit na letišti. Pokud totiž neznáte někoho místního, kdo vám poradí dobrou směnárnu, budete měnit dráže na letišti.

Platba kartou je možná v supermarketech, hotelech a dražších restauracích. Nespoléhejte se ale na ni.

Na rybářských trzích najdete nejen nejlevnější a nejčerstvější ryby, často ale i velmi netradiční tvory

Ceny nejsou vysoké, hodně ale záleží, jaký standard požadujete. Drahé je hlavně ubytování, kterého je málo (především toho, které můžete předem vyhledat na internetu). Jsou to často několikahvězdičkové hotely, které mají dobré připojení k internetu, čisté pokoje i teplou vodu.

Transport po městě je velmi levný, většinou jen pár korun za místo v taxíku, pokud jedete ve veřejném (shared), nebo trochu vyšší ceny (desítky korun), když ho chcete soukromě jen pro sebe. Minimálně u jídla a dopravy vždy můžete najít levnou alternativu.

Couchsurfing funguje všude po zemi. Dražší jsou hlavně túry a skupinové výlety, kde si musíte pronajmout auto, anebo když chcete zorganizovat přespání v poušti. To jde i zadarmo, jestliže se s milými místními seznámíte. Dražší to naopak je, pokud se necháte vyzvednout z hotelu agenturou.

• Ubytování: hotel 600–2000 Kč, levnější (opravdový základ – nejlépe je poptat se místních, v okolí přístavů) 300 Kč, couchsurfing je možný ve větších městech.
• Nápoje: balená voda 15 Kč, místní džusy (bissap, baobab juice) 10 Kč.
• Potraviny v obchodě: bageta 5 Kč, sušenky místní/dovoz 10/50 Kč, trs banánů 40 Kč. Ovoce a zelenina jsou poměrně drahé.
• Restaurace: 150 Kč za jídlo, místní malé zapadlé restaurace a hladová okna (pouliční fast foody) ale nabízejí jídlo už od 40 Kč.
• Památky: 150 Kč.
• MHD ve městech: 5–15 Kč za jízdu auty, která mají roli místních autobusů.
• Data: 500 MB na týden koupíte za 115 Kč u operátora Mauritel. Data jsou poměrně drahá a wifi najdete jen v dražších restauracích a hotelech.

Lokální doprava

Letecká přeprava

Lety jsou převážně mezi Nouakchott a Nouadhibou, jednosměrný let vyjde na 1300 Kč a trvá 40 min.

Vlaky

Spolehlivé a pohodlné vlakové spojení tu sice neexistuje, vlaky zde ale jezdí. Konkrétně je to nejdelší vlak světa (když se vezme délka vlaku a počet vagonů). Není to vlak osobní, ale vlak převážející železnou rudu. Má pouze jeden osobní vagon, ve kterém je velmi limitované místo bez jakýchkoliv pohodlných sedaček… jen několik kupéček s dřevěnými deskami. Navíc jsou rychle zabrané celými rodinami či skupinkami. Muži tradičně nejsou ve stejném kupé jako ženy, se kterými nejsou příbuzní. Mnoho lidí spí i na průchozí uličce. Jízdenky stojí 120 Kč a prodává je průvodčí, který chodí mezi lidmi čekajícími na vlak.

Pokud ale v sobě máte pár kapek adrenalinu, doporučuji vyskočit na nákladní vozy. Při cestě od pobřeží do Sahary (vlak jezdí pouze mezi Nouadhibou a Zouératem) je vlak prázdný, takže si dokonce můžete uvnitř postavit stan. Při cestě zpět budete sedět na hromadě kamení. Zážitek to je v obou směrech!

Místní vlak možná není zrovna tradiční dopravní prostředek, kdo by ale nechtěl stanovat ve vlaku?

Auta (autopůjčovny)

Nevím o žádných místních půjčovnách aut, protože turismus ještě není tak rozvinutý. Kvůli poušti musí být většina aut 4 x 4. Přes agentury se často pronajímá řidič s průvodcem, zjistěte si o těchto možnostech něco předem. I když jsou lidé velmi milí a pohostinní, není úplně jednoduché jen tak sehnat někde na delší dobu kvalitní auto bez předchozí domluvy.

Taxíky

Běžná osobní auta slouží stejně jako ve většině Afriky i jako taxíky. Některá jsou dokonce i nabarvená na zeleno, nebo žluto, s podélnými stříbrnými pruhy. Většinou je ve městech několik zastávek, odkud se taxíky rozjíždějí do různých směrů. Vy pak jen chytnete ten, který jede vaším směrem. Buďto můžete zaplatit celé taxi, nebo dejte vědět řidiči, že vám nevadí sdílet jízdné s ostatními cestujícími. Řidič nabere lidí víc a cena je pětinová. U turistů budou spíš předpokládat, že chcete celé auto. Je tedy dobré si předem ujasnit cenu i kolik lidí v autě pojede.

MHD

Zmíněná taxi jezdí i jako veřejná doprava. V Nouakchott mají pár autobusů, ty jsou ale velmi staré, jezdí nepravidelně a jen v určitých oblastech. Osobní auta vás rozvezou všude.

Dálkové autobusy

jsou často ve formě dodávek s 16 pasažéry. Vyjíždějí z hlavních autobusových zastávek a cestou většinou staví na modlitbu (pokud je zrovna čas) nebo na oběd. Vzdálenosti mezi městy jsou totiž obrovské.

Výhled na západ slunce z nákladního vlaku jedoucího do pouště

Kuchyně

Mauritánie nemá rozmanitou kuchyni. Země leží vyloženě na písku, proto je tu jen minimum zemědělství v místech kolem oáz. Většina zeleniny a ovoce je dovezená z Maroka nebo Senegalu. Tradiční jídlo se tedy skládá z rýže a velblouda v jakési cibulové omáčce.

Občas místo velblouda můžete dostat skopové nebo kozu. S trochou štěstí narazíte i na grilované kuře.

Pokud se rozhodnete vyjet na noc do pouště, tradiční nomádi a lidé, kteří žijí na okrajích měst, mají postavené stany v poušti. Zhruba jednou týdně se do nich vydá každá parta přátel nebo rodina (zvyk srovnatelný s naším houbařením). Zmíněná typická jídla vám tu připraví přímo na ohni v poušti, přidají k tomu velbloudí mléko (často čerstvě nadojené a ještě teplé) a za zvuku písečných zrníček narážejících do stěn vašeho stanu si můžete užívat prázdnotu Sahary. Tradičně se takto podává i mechoui (grilovaná ovce).

Kromě typicky masitých pokrmů zde najdete i vliv ze Senegalu. Podél pobřeží tak ochutnáte tradiční rybu s kořením a kousky vařené zeleniny (chebujin). Smažené koblížky (někdy i máčené v cukru) najdete volně v ulicích. Sáčky s arašídy a datlemi jsou taky nepřehlédnutelné a občas narazíte i na popcorn. Energetické svačinky tedy najdete vždycky.

Jestli jste ale gurmáni a cestujete za jídlem, tak krom toho, že občas narazíte na kebab nebo pain au chocolat, rýže vám bude lézt i ušima. V Nouakchottu budete mít vždycky možnost dát si hamburger, salát, jednoduchou pizzu nebo sendvič.

Podél pobřeží často najdete i chebujin, spíše tradiční senegalské jídlo, ale v Mauritánii je tolik Senegalců, že si to už přivlastnili za své

Pivo sice seženete (třeba v baru u francouzské ambasády), ale může vás vyjít na 150 Kč. Jen velmi málo podniků má právo prodávat alkohol a je hodně střežené, aby nakupovali převážně turisti/expati.

Velkou tradicí je kultura čaje. Ten se – podobně jako v Senegalu – vaří jako silný odvar čínského zeleného čaje s ještě silnější dávkou cukru. I tady podávají minimálně dvě tři skleničky a odejít před druhou se bere jako velmi neslušné.

Na čaj vás může pozvat kdokoliv od řidiče kamionu po prodavačku na ulici nebo pobíhající dítě. Doporučuji ho vždy přijmout!

Nemoci a hygiena

Malárie se může objevit v jižní části země. Není ale tak velkou hrozbou jako v rovníkové Africe. Vždy je lepší spát pod moskytiérou a vědět o tom, že malárie je možností, jestliže jste na jihu a necítíte se dobře.

Nedoporučuje se pít vodu z kohoutku, a to nikde. Snažte se kupovat vodu v láhvích. Pokud máte přístup k filtru, je to také možnost (dokonce šetrnější k životnímu prostředí). Rodiny mají doma většinou filtry. Stačí se tedy optat, bydlíte-li zrovna u někoho doma.

HIV a jiné pohlavní nemoci zde mají pod kontrolou. Tady totiž vůbec není zvykem, aby mladí lidé spolu jen tak randili. Sex (a hlavně ten před svatbou nebo mimo manželství) je zde tabu a převážně u Arabů považovaný za velký hřích.

Jídlo se zde většinou dělá čerstvé. V zemi, kde je písek neustále ve vzduchu, nechcete nic dlouhou dobu skladovat. Pískem si totiž možná brzy začnete i čistit zuby. ????

Bezpečnost

Celkově je Mauritánie bezpečná. Nebezpečné bývaly v jednu dobu hlavně hranice u Alžírska a Mali. Tam ale nejsou žádné krásy a je to poušť, takže této oblasti se lidé vyhýbají. Obyčejná kriminalita je velmi nízká, a to i kvůli vysokým trestům za krádež a stigmatu spojenému s porušením pravidel této poměrně silně konzervativní společnosti. Výsledek je, že se budete cítit opravdu bezpečně.

I takto může vypadat oáza v poušti, která je dobře zužitkovaná. Čerstvé ovoce a zeleninu většinou stále dováží z okolních zemí, přesto existují místa, kde si jsou rodiny nebo celé vesnice schopné vypěstovat své vlastní

Bohužel je to země, která má přísný zákon smrti proti LGBTQ komunitě. Rozhodně nedoporučuji dávat toto jakkoliv najevo, a to ani vtipem. Je to země, kde můžete být potrestaní smrtí i za to, že jste ztratili víru v Alláha. I tohle se pomalu mění – já například potkala skupinku mladých Arabů, kteří nevěří, ale přesto to nemůžou říct oficiálně a někteří ani svým rodinám.

Náboženství, svátky, tradice

Mauritánie je islámský stát. Společnost je stále velmi konzervativní a snaží se žít podle hodnot koránu. Nepije se zde alkohol (až na výjimky), manželství se často stále domlouvá předem, mladé páry spolu nechodí randit, ale vždy musí být ve společnosti svých přátel. Porušením hodnot budete čelit z velké části spíše stigmatu a „blbým řečem“. U vás jako u turisty se to všechno bere jinak než u místních.

Slaví tady stejné svátky jako ve všech muslimských zemích, ale neslyšela jsem o žádném významném festivalu, který by stál za to.

Zkuste se naučit Salaam Alaykum, je to místní pozdrav, který můžete použít v jakékoliv situaci. Od ženy se neočekává, že by si měla podávat ruku s mužem. Je doporučené vyhýbat se bližšímu kontaktu s mužem/ženou (objímání na veřejnosti…). U černých Mauritánců je tohle všechno brané s rezervou.

Jako žena si hlavu přikrývat šátkem nemusíte, předejdete tím ale neustálým otázkám, jestli jste slečna, nebo paní. Bude to taky věrohodnější, pokud budete cestovat s  přítelem/bratrem/kamarádem a budete chtít dostat společný pokoj.

Když řeknete, že už jste vdaná, nebudou následovat žádné další otázky. Pokud jste v očích některých Mauritánců stále svobodná a ochotná dál se bavit, často si myslí, že to je pozvánka k pokračování v konverzaci. Abyste se vyhnula zbytečné pozornosti, oblečte si sukni minimálně pod kolena a triko s alespoň krátkým rukávem. Čím méně odhalená budete, tím méně otázek a nechtěných pohledů budete dostávat. Nemusíte se ale bát žádného osahávání a ničeho podobného. Maximálně by to skončilo výměnou telefonních čísel nebo večeří (což můžete vždy odmítnout).

Tipy pro cestování samotných holek, slečen a žen najdete v článku Holka sama na cestách: 22 tipů, jak cestovat pohodlně a bezpečně.

Co byste ještě měli vědět

• Spropitné – místní na něj nejsou zvyklí. Pokud chcete, můžete něco nechat, ale když už, tak se spíše očekává, že dáte něco navíc vašemu řidiči/průvodci.
• Pokud pojedete v tzv. shared taxi, jako ženu vás nenechají sedět mezi cizími muži. Musíte si tak sednout na přední sedadlo a zaplatit dvě místa (ano, na předním sedadle zde sedí dva), nebo počkat na další ženu, která jede vaším směrem.
• Fiche – Mauritánie má poměrně dost policejních kontrol. Na těch vždy od cizinců vyžadují tzv. Fiche, což je víceméně kopie vašeho pasu. Z bezpečnostních důvodů doporučuji už doma si předchystat dokument se základními údaji jako jméno, datum narození, adresa, číslo pasu, vydání a platnost, popř. číslo víza. Udělejte si alespoň 20 kopií. Když je nemáte, nic se nestane, hlídky vás nechají napsat vše přímo na checkpointu a pak si od vás papírek vezmou. Nejde o korupci, spíše o zdržení…
• Postavení žen – přestože je Mauritánie konzervativní islámská společnost, ženy zde mají i manažerské role. Jsou podporované, ať jsou to ženy v podnicích, nebo v politice. V rodinách se říká, že mají rozhodovací moc. Vdovy mají také velmi výjimečnou a respektovanou pozici. Není neobvyklé, aby se žena rozvedla i třikrát za život. Od žen se očekává, že hodně jí, aby byly tlusté. Manželé se o ně musí postarat tak dobře, aby nemusely vycházet z domu (protože jim tam nic nechybí). Výsledkem je, že na veřejnosti opravdu moc žen neuvidíte.
• Mluví se zde francouzsky. I když občas najdete mladé lidi, kteří trochu umí anglicky, nespoléhejte na to.
• Největší pokrytí má mobilní operátor Mauritel.

Večeře pro odvážlivce, kteří se nebojí zajet do pouště na pouštní masíčko do stanu u beduínů. Podél cest vedoucích pryč z hlavního města jsou jich všude spousty

Pár osobních tipů, kam se podívat

Nákladní vlak Nouadhibou–Choum

Můj nejoblíbenější a už zmíněný zážitek Mauritánie. Nevaž se, odvaž se! Naskoč do vlaku, který nemá daný odjezdový čas (prostě se zeptej místních), a uveleb se v jednom z vagonů. Když budeš mít štěstí, místní ti nabídnou jointa (nebo si ho sežeň před cestou). Nezapomeň hlavně vařič na čaj, konvičku a tradiční zelený čínský čaj. Pak už tvé několikahodinové cestě pod hvězdami Sahary nic nebrání.

Poušť je všude – za, před, vedle i okolo města. Místní ale rádi do pouště vyjíždějí strávit odpoledne

Nouakchott – pláže

Hlavní město toho moc nenabídne. Kromě dobrých restaurací a občasných zajímavých akcí na Alliance Francaise u francouzské ambasády zde najdete základní atributy velkého města, kina a hotely. Nedaleko je ale hned několik krásných pláží, kde jsou často poblíž také rybářské komunity a trhy. Určitě se tam na den nebo dva zastavte, zažijete zas jinou Mauritánii.

Banc d’Arguin National Park

Národní park nedaleko druhého největšího města určitě má co nabídnout. Nádherná peninsula s miliony migrujících ptáků. Už během projíždění kolem parku uvidíte, že park stojí za to.

Chinguetti

Město, které bylo poprvé založené v roce 777 a podruhé znovu ve 13. století. Nadchne každého, koho zajímá historie. Místní knihovna má schovaný několik století starý korán (údajně nejstarší v Západní Africe) a mnoho jiných knih od vědeckých textů studujících hvězdy před několika stoletími až po básně pradávných cestovatelů a kočovníků. Kromě procházky po starém městě můžete navštívit místní muzeum, mešitu či knihovnu. V okolí pak třeba zkusíte sjíždět písečné duny, projíždět se na velbloudech nebo přespávat v poušti.

Chinguetti i okolní městečka zapsaná v UNESCO mají spoustu zajímavých muzeí a průvodců, kteří vám poví hodně o zdejší kultuře. Třeba to, že do roku 1970 se tolik tradiční čaj považoval za toxický. Nebo že v poušti jsou dodnes některé holky nucené pít mléko po litrech, aby přibraly

Pobřeží bývá plné krásně nazdobených lodiček původem senegalských rybářů

Oko Sahary – Richat Structure

Stále ne zcela vysvětlený kráter o průměru 50 km v poušti Sahara, který je viditelný i z vesmíru. Tvoří jej několik v sobě vyřezaných kruhů. Vědci se domnívají, že může jít o místo, kde dřív byla Atlantida. Co říkáte, stojí za omrknutí?

Kde najdu víc info

Wikitravel

Wikipedia nabízí poměrně obsáhlého průvodce po Mauritánii v angličtině. Většina informací jinak je dostupných ve francouzštině – a i to je limitované.

Brendans Adventures

Cestovatel Brendan popisuje několik z nejnavštěvovanějších míst Mauritánie, včetně toho, jak se připravit na nejbláznivější jízdu vlakem.

Ask Gudmundsen

Čtyři obsáhlé články o cestování po Mauritánii včetně města Chinguetti, známého vlaku, národního parku i všeobecných informací.

Alena Machálková

Stopařka a cestovatelka tělem i duší, milovnice cizích kultur, jazyků a exotického jídla. Ve svých šestadvaceti už stihla něco přes 60 států na čtyřech kontinentech, a to hlavně díky studiu v zahraničí (Hongkong a Skotsko, Jihoafrická republika, Bolívie). Mimo jiné založila neziskovou organizaci Bookfeeding Project, která se soustředí na stavbu soběstačných knihoven v Africe a Asii.

Nedávno dokončila magisterský program v Kapském Městě a právě stopuje a cestuje po Zemi až do Evropy v rámci svého nového projektu Neočekávaná Expedice (též na Facebooku), kterým se snaží zbořit stereotypy v názorech na Afriku, navázat vztahy s místními lidmi a ukázat světu, že Afrika toho má v sobě mnohem víc než jen malárii, chudobu, lvy a války.