Peru – nejen po stopách Inků

Peru turistické i bájné, objevené i ukryté. Na některých památkách stojíte hodinové fronty, na jiných, neméně úchvatných, můžete být naprosto sami. Peru nabízí oceán, velehory i džungli. Mnohdy málo probádané preincké kultury, velkolepou inckou říši i koloniální skvosty. Výborně a levně se zde najíte, dobře vyspíte a i relativně rychle (vzhledem k vzdálenostem) přepravíte. Peru může splnit cíl pohodové poznávací dovolené, ale také si tu, chcete-li, dáte opravdu do těla.

Vstup do země z bolivijské části jezera Titicaca

Proč jet do Peru

Peru je nejčastěji zmiňované v souvislosti s inckými památkami – v prvé řadě Machu Picchu –, městem Cusco (bývalé incké hlavní město), Svatým údolím, dále s jezerem Titicaca či obrazci kultury Nazca. Tato místa jsou také nejčastějším cílem turistů. A to oprávněně – i přes desítky, stovky až tisíce dalších návštěvníků jsou prostě úchvatná.

Peru má ovšem bezpočet dalších míst, která stojí za to navštívit. V kombinaci přírodní rozmanitosti dané extrémními nadmořskými rozdíly s pestrou historií regionu je toho opravdu hodně. Na západě Tichý oceán, pouště, písečné duny. Jedna z nejsušších pouští Atacama, kde neprší i desítky let. Pobřežní vegetace většinou žije jen ze silných mlh přicházejících od moře. Vystupte na nejvyšší dunu na světě s jednoduchým jménem Duna Grande (nachází se v regionu Nazca).

Prudce se zvedající Andy – Cordillera Blanca – ráj trekařů a horolezců – 3000 km2, 269 jezer, 663 ledovců – to mluví za vše. Podnikejte zde treky, výstupy, sjezdy na kole. Nenechte si ujít největší bromélii na světě – Puya raimondii.

Altiplano – bájné jezero Titicaca – vynechte Uros (v současnosti je to spíše hon na turisty), zamiřte dál na hranice s Bolívií.

Nelze nezmínit – festivaly, fiesty – barevné, živé, tradiční, bujaré. V Peru se stále něco slaví, ať se již jedná o velké celonárodní svátky či oslavy, nebo „jen“ malé venkovské fiesty lokálního významu. Ať tak či tak, užijete si je. Krásné suvenýry – výrobky z vlny alpaca, stříbro, káva, čokoláda. Na turistických místech budete o tyto produkty doslova zakopávat. Pokud chcete, najdete opravdu kvalitní kousky, takže nelze nic nepřivézt. ☺

Lokální fiesta v Yanque, kaňon Colca

Jak se tam dostat

Lety z Evropy míří výhradně do hlavního peruánského města – Limy. Příjemné lety (poměr cena/výkon) nabízí KLM či Air France, popřípadě Lufthansa. Cena zpáteční letenky z Prahy, pokud dobře koupíte, může být do 20 tisíc, někdy v akční nabídce (nemyslím chybový tarif) i mírně pod 18 tisíc. Samozřejmě při koupi déle dopředu a mimo Vánoce, Velikonoce, státní svátky, začátek prázdnin.

Nevíte si rady s lovem výhodných letenek? Zkuste Petrův #TravelHacking: Kurz o tom, jak procestovat svět levně nebo zdarma.

O něco levněji vyjdou letenky z Vídně či Mnichova. Pokud vám nevadí dva přestupy, dají se sehnat levné lety například s přestupem v Panamě (často Lufthansa), či USA (tam je potřeba zařídit si ESTA – jednoduché, zvládnete on-line). Dá se letět i do/z Cusca, ale standardně vyjde většina letů levněji do Limy a případně si pak dokoupíte vnitrostátní lety samostatně.

Katedrála v centru Limy s ostatky Francisca Pizarra

Kdy tam jet a proč v tuhle dobu

Počasí v Peru je různé dle sezony a lokality. Dá se jet celoročně, záleží však na tom, co chcete navštívit a jaké máte preference.

Sezonnost – hlavní sezona je od května do září s vrcholem červenec, srpen. Je sucho v horách, převážně jasno, ale větší množství turistů (k čemuž přispívá i fakt, že Evropa a USA mají prázdniny). Pokud můžete, ideální je jet buďto těsně před, nebo těsně po sezoně (květen, začátek června, nebo září). Mimo sezonu je vhodný například únor – je období karnevalů.

Dle lokality – hory (většina inckých památek, jezero Titicaca, kaňon Colca, treky, oblast Bílé Kordillery) – ideálně červen, červenec, srpen, dá se i květen, září. Málo deště, oblačnosti, pouze v noci větší mrazy. Deště začínají říjnem, končí cca březen, duben. Období dešťů ale neznamená, že prší neustále. Spíše odpoledne/podvečer, na treky ani výstupy to ovšem moc není. Pobřeží – celoročně teplo, květen až září více mlhavo, listopad až duben jasno, vedro.

Amazonie – dá se navštívit celoročně. Deště a vysokou vlhkost ale očekávejte taky celoročně. V období sucha (červen až říjen) je deště jen méně (odpolední spršky), vlhkost se pohybuje okolo 80 %. V období dešťů (prosinec až duben/květen) vlhkost dosahuje 100 %, kvůli hutnějším dešťům může být také komplikovanější doprava (špatně sjízdné cesty).

Duny pobřežní peruánské pouště

Víza a podmínky vstupu

Pro turistické cesty do Peru není vyžadované žádné vízum. Standardní délka turistického pobytu je 90 dnů. V případě cest do Peru za jiným než turistickým účelem platí pro občany ČR povinnost obstarat si vízum na velvyslanectví Peru v Praze. Aktuální informace naleznete na stránkách MZV ČR.

Hlavní náměstí v Arequipě

Peníze a přibližné ceny

Peruánská měna je Nuevo Sol peruano (PEN), zjednodušeně „peruánský sol“. Většinu plateb musíte provádět v hotovosti. Zatím málokde mají možnost platit kartou (např. větší supermarkety v Cuscu, Limě, jenže si často berou poplatek). Bankomaty na výběr peněz najdete v každém větším městečku. Omezením je denní výběr z ATM, v Peru je většinou limit pro výběr z bankomatu ve výši kolem 500 solů na jeden výběr (lze vybírat vícekrát za den, záleží tak na vašich poplatcích za výběry).

Jako hotovost s sebou doporučuji americké dolary, zatímco kurzy eura nejsou příliš výhodné. Směnárny naleznete na turistických místech, i v bance, na letišti (nejsou extra velké rozdíly, resp. není pravidlo, kde je lepší a horší, nutno se prostě podívat na kurz). Pozor na „kšeftaře“ na ulici, kolují i falešné bankovky.

Peru může být velmi levnou destinací, pokud ale chcete navštívit a užít si známá místa, počítejte, že vás to vyjde jen o něco levněji než v ČR.

• Bydlení: v hostelu / guest housu cca 210–320 Kč (neplést s „hostales“ – to jsou jednoduché penziony), hotel od 840 Kč (dvojlůžkový), velké rozdíly mezi ne/turistickými destinacemi.
• Jídlo: lokální obědové menu od 50 Kč (polévka, hlavní chod a nápoj), na ulici (něco do ruky velikosti větší svačiny / menšího oběda) od 20 Kč, oběd/večeře v turistické restauraci přibližně jako v ČR.
• Nápoje: balená voda přibližně jako v ČR, v turistických destinacích více. Pivo, víno mírně dražší než v ČR.
• Památky: asi nejdražší památkou v Peru je Machu Picchu (základní vstup 1470 Kč bez dopravy), popřípadě přelety nad obrazci Nazca – 2100 Kč.
• MHD: po městě (jako Lima, Arequipa, případně i Cusco) doporučuji jezdit s taxi, nikoli MHD. Cena cca poloviční než v ČR.

Vstupenky na Machu Picchu si kupte sami on-line. Agenturu k tomu nepotřebujete, zbytečně byste platili navíc. Stránky jsou ve španělštině, ale i angličtině, němčině, popřípadě ruštině. Uvidíte i počet zbývajících volných míst. Kdyby byly lístky náhodou vyprodané, kupte si vstupenku s výstupem na nějakou další horu, ty ještě většinou jsou. Je to pouze o pár stovek dražší, přinejhorším nahoru nemusíte, i když to by byla škoda – jsou to krásné výstupy, ať již na Montaña Machu Picchu nebo Huayna Picchu.

Sacsayhuaman – incké památky nad Cuscem

Lokální doprava

Letecká doprava

Peru je rozlehlou zemí, na velké vzdálenosti je tedy výhodné využít vnitrostátní přelety. Ušetří vám to spoustu času a přelety nejsou vůbec drahé (ceny jednosměrných letenek se pohybují mezi 60 a 120 USD, při nákupu dříve jsou levnější). Letiště jsou ve všech velkých městech i na mnohých místech v džungli (letenky kupujte u společnosti StarPerú nebo Avianca).

Vlak

S vlakem (kromě turistického na Machu Picchu) osobní zkušenost nemám, bude určitě pomalejší, nízká frekvence a velmi omezená síť – Puno–Cusco, Lima–Huancayo a samozřejmě Cusco (resp. Ollantaytambo) – Machu Picchu (resp. Aquas Calientes).

Auta

Půjčovny aut najdete především v Limě (ty mezinárodní, u nichž se dá objednat on-line), mimo hlavní města pouze místní malé půjčovny. Cena začíná na 840 Kč na den za nejmenší auto.

Autobusy

Mnohem lepší mi přijde cestování autobusy. Jejich síť je neskutečná, jezdí často, jsou levnější než v ČR. Existuje velké množství dopravních společností (různé kvality a různé ceny), u mnohých se dají koupit lístky on-line. Autobusy na dlouhé vzdálenosti jsou opravdu komfortní. Doporučuji (pokud je nabídka) nekupovat úplně nejlevnější spoje – technický stav autobusu nemusí být nejlepší, na velké vzdálenosti pak jezdí pouze jeden řidič.

Reserva Nacional de Aguada Blanca

Jídlo a pití

Peruánská kuchyně vyniká především svou čerstvostí surovin, tzn. kvalitou. Rozrůstají se zde i řetězce fast food, ale to bych v Peru opravdu vynechala. Byla by škoda neochutnat tolik peruánských dobrot. Většina produktů je z místních zdrojů. Jiná jídla jsou typická na pobřeží, v horách a v džungli. Na pobřeží vyzkoušejte ceviche – jídlo z kousků syrových ryb nebo mořských plodů s limetkou, koriandrem, rajčaty a cibulkou.

V horách je to hlavně o bramborách, rýži, popř. kukuřici a masu (hovězí nebo lama) a hutných vývarech. Objednejte si lomo saltado (hovězí na kostičky s cibulí a paprikou), papa rellena (brambora plněná zeleninou) a samozřejmě cui (pečené morče). Slavnostnější je pak pachamanca (jídlo připravované v zemi). U jezera Titicaca si dejte trucha (pstruh). V džungli je základem banán, plátano a yuca. Všude (krom malých horských vesniček) naleznete nepřeberné množství čerstvého ovoce, ze kterého namíchané džusy jsou prostě delikátní.

Peruánci jedí v tzv. comedores (jídelny), polední menu je levné (od 40 Kč výše) a vynikající (hutná polévka, hlavní jídlo, zákusek nebo ovoce, pití). Ve všech větších místech naleznete i turistické restaurace, kde je jídlo mnohem dražší (přibližně jako v ČR). Vůbec se nebojte jít na tržiště – na svačinu i na hlavní jídlo a především na džusy z dokonale dozrálých kousků ovoce – barvami a chutěmi zde příroda opravdu nešetřila.

Peru rozhodně není zemí zaslíbenou pro vegetariány, ale i to se docela rychle mění a různé saláty, jídla s avokádem, bramborem, quinoou či kukuřicí jsou výbornou volbou.

Není zvykem pít k obědu pivo, všude ho ale dostanete (je dražší než v ČR a celkem dobré). Ochutnejte pisco sour (míchaný nápoj z pálenky pisco) a povinně i Inca Kolu. :-)

Cui na pouliční způsob

Nemoci a hygiena

Žádné očkování do Peru není povinné. Pokud chcete navštívit Amazonii, je víc než vhodné mít očkování proti žluté zimnici. Jako doporučené se uvádí žloutenka typu A + B, břišní tyfus. Pokud neplánujete „atypické“ pobyty na předměstích nebo hodně zapadlých vesničkách, očkování proti vzteklině bych vynechala. Antimalarika bych (v případě delšího pobytu v Amazonii) volila jen jako standby režim. Nejlepší (a důležitou) ochranou proti komárům je kvalitní repelent a dlouhé kalhoty i rukávy + moskytiéra na spaní.

Vodu z kohoutku bych raději nepila, balenou dostanete všude. Kdo nechcete podporovat tolik plastového odpadu, filtrujte.

Další triky, jak omezit odpad během cestování, najdete v sérii článků Cestovatelské přešlapy aneb úvod do zodpovědného cestování.

Na pobřeží je potřeba chránit se proti slunci (relativní blízkost rovníku). Totéž v horách, kde navíc dejte pozor na výškovou nemoc. Nutná je postupná aklimatizace, adekvátní příjem tekutin, pokrývka hlavy. I tak se asi nevyhnete počáteční bolesti hlavy a případné žaludeční nevolnosti. Obojí ale většinou přejde, když se vyspíte a vytvoří se dostatečné množství červených krvinek.

Bezpečnost

Peru nepatří k nebezpečným zemím, je však důležité dodržovat jistá pravidla. Omezte nošení drahých šperků a hodinek, peníze určitě mějte ukryté v money belt či mějte peněženku jen s minimem peněz a ostatní různě schované. Riziko přepadení není velké, ale okradení je zde určitě častější než v Evropě – především v Limě, trochu i v dalších větších městech.

Existuje zde i oproti Evropě větší riziko zneužití platební karty, proto si snižte limity. Při cestování veřejnou dopravou pečlivě hlídejte svá zavazadla. U velkých autobusových společností je standardní (a bezpečné), že vám je dají do zavazadlového prostoru (dostanete lístek, na který vám je zase vydají).

Náboženství, svátky, tradice

Peru je křesťanská země (uvádí se 90 %), kromě kostelíku v každé vesnici to poznáte především o svátcích (Vánoce, Velikonoce, lokální oslavy místních patronů a patronek). Křesťanství se zde především na venkově míchá s původním náboženstvím a obřady, bohy. V horách jsou pro Peruánce důležití takzvaní Apuové – vlastně každá hora je Apu, bůh. Čím vyšší hora, tím silnější Apu, jsou ale i v řekách, potůčcích. Hojně uctívaná je (především na venkově) Pachamama (Matka Země).

Nějaká zvláštní pravidla, co (ne)dělat, nejsou. V zapadlých koutech Peru volte decentnější oblečení – nechoďte v krátké sukni či tričku na ramínka (což v horách stejně nejde a v Limě takové oblečení kvůli bezpečnosti – byť jen pocitové – také nezvolíte).

Polibek na tvář je minimálně mezi Peruánci něco jako naše podání ruky. Důležitá je uctivost – pozdravit, poděkovat (asi jako všude na světě). Pokud se naučíte pár frází španělsky, místní to ocení… nebudou-li ze zapadlých oblastí, kde mluví pouze kečuánsky – a to je výzva, ne?

Pravidlo číslo jedna: v Peru se stále něco oslavuje. Státní svátky, karneval a lokální fiesty – oslavy jsou velké, bujaré a barevné. Mnoho svátků je spojených s křesťanstvím – Vánoce, Velikonoce, karneval (Carne Vale – maso pusť), ☺ oslavy místních svatých (především Panenka Marie – Virgen de…), fiesta de Todos los Santos (Svátek všech svatých) a Día de los Muertos (Dušičky). Další oslavy souvisí s původním náboženstvím a obřady. Svátek slunovratu a rovnodennosti, Inti Raimi – incké slavnosti Slunce v Cuscu.

Jedinečné a nezapomenutelné jsou oslavy v malých vesničkách. Kdo zažil oslavu čištění kanálů?

S velkými oslavami je ovšem spojené velké množství lidí (místních i turistů), což znamená i horší dopravu, plné ubytovací kapacity a vyšší ceny – oslavy jako Inti Raimi proto plánujte dopředu.

Pobřeží oblasti Nazca. Je zde ještě mnoho neprobádaného

Co byste ještě měli vědět

• Téměř všechny zásuvky v Peru fungují bez redukce, elektřina v síti je 220 V, 60 Hz.
• Některé evropské mobilní telefony, zejména ty levnější, v Peru nefungují. Je potřeba třípásmový mobil.
• Pokrytí mobilním signálem je ve městech a na většině vesnic poměrně dobré. Při přejezdech v horách ale s mobilním signálem nepočítejte.
• Wifi nabízí většina ubytovacích zařízení (spíše pomalé a někdy s výpadky, ale je), v zapadlých venkovských oblastech s tím ale nepočítejte.
• Na většině záchodů je odpadkový koš na papír, ten nikdy nevhazujte do záchodu, ucpali byste ho. Veřejné záchody za mírný poplatek jsou relativně (některé opravdu relativně) čisté. Dají vám toaleťák, většinou je i mýdlo.
• Pojem času je v Peru opravdu jiný, než na který jsme zvyklí z Evropy. Nedochvilnost do 15 minut se neřeší, resp. není to zpoždění.
• Ovšem autobusy jezdí načas (a občas načas i dojedou). ☺
• Ženy cestovatelky by neměl překvapit zájem mužů. Jsou to latinos – jsou zvědaví, používají mnoho komplimentů. Je to milé, ale neberte je zas tak vážně, neznamená to, že vás hned milují.

Pár osobních tipů, kam se podívat

Cañon del Pato (Kachní kaňon)

39 tunelů, 50 km. Kolmé stěny Cordillera Blanca se přibližují k Cordillera Negra. Úzká silnička mezi nimi, řeka pod vámi, někdy vedle vás. Alternativní cesta na pobřeží z Huarázu, konkrétně tedy z Carazu do Huallancy, stojí rozhodně za to.

Cañon del Pato

Cabanaconde, sestup do kaňonu Colca

Všichni chtějí vidět kondory létající vzhůru jedním z nejhlubších kaňonů na světě. Když ale autobusy plné turistů po „kondoří“ show od Cruz del Condor odjedou, máte kaňon téměř pro sebe. Zůstaňte tu déle, jděte pěšky do Cabanaconde a odsud sejděte dolů do kaňonu (přespat se dá i tam).

Terasová políčka v kaňonu Colca

Ollantaytambo – incké sýpky

Pokud nemáte koupenou relativně drahou vstupenku na incké památky (okolí Cusca, ruiny Pisac a hlavní památky v Ollantaytambo), vydejte se na protilehlý svah nad Ollantaytambem – k ruinám inckých sýpek. Zde není vstup požadovaný a po krátkém (ale prudkém) výstupu se vám naskytne nádherný výhled na celé dokonale zachovalé incké městečko plus okolní hory.

Nejlépe zachovalé incké městečko

Machu Picchu – nejen ruiny

Málokterý turista tuto světoznámou památku vynechá. Pokud se i vy ocitnete v městečku Aguas Calientes neboli městečku Machu Picchu, zkuste najít čas i na další místa v okolí. Vylezte na Cerro Putukusi, navštivte místní mariposario („motýlí skleník“), a pokud se snad nechystáte na návštěvu amazonské džungle, pak vřele doporučuji procházku v Los Jardines de Mandor (necelé 3 km dolů podél řeky Urubamby od odbočky na Machu Picchu).

Není to sice džungle jako v hluboké Amazonii, pokud ale jinou neuvidíte, bude vám setkání s hustým porostem a broméliemi na skalách i rozlehlých stromech velmi příjemné a jedinečné. Na konci cestičky očekávejte milé překvapení v podobě jezírka s vodopádem.

Mariposario mezi městečkem Aguas Calientes a Machu Picchu

Trhy, trhy a zase trhy

Navštivte stálou krytou tržnici v Arequipě a Cuscu. Dívejte se, kupujte, ochutnávejte. Ovoce, džusy, místní dobrůtky i hlavní jídla. Na trhu v Cuscu najdete i proslulé vařené žáby z jezera Titicaca. Omamné kaktusy či vysušené lamí plody a nejrůznější bylinky. Trhy jsou také bezva místem k poznání místních lidí – buďte otevření, zkuste si popovídat, ne jen lovit fotografické kousky. Nevynechejte ani týdenní trhy v menších městečkách či vesnicích.

Oblast jezera Titicaca je pravlastí původu brambor. V Peru jich najdete nespočetné množství druhů – nejlépe na tržnicích

Odbočte

Možná to bude znít jako divná rada, ale vydejte se kamkoli mimo „gringo trail“ Lima – Cusco (+ okolí s Machu Picchu) – jezero Titicaca – Canon Colca – Arequipa – linie Nazca. Bude se vám často hůře hledat dopravní spojení i ubytování. Pokud ale tento diskomfort zvládnete, ocitnete se v „původním“ Peru a budou vás čekat zapomenuté vesničky, minimum turistů i nevšední zážitky. Můžete už být jen s místními, toulat se zapomenutým územím či oslavovat na bujarých fiestách bez účasti dalších gringos.

Úsměv si ale musíte zasloužit

Kde najdu víc info

Visit Peru

Komplexní informace nevládní organizace, která se snaží prosadit Peru jako přední turistickou destinaci.

Peru

Turistické informace o Peru.

Lonely Planet

Někdo rád průvodce na starém dobrém papíru. V členské sekci najdete slevu.

Jana Troupová

Geografka, cestovatelka, publicistka článků a knih (Mezi dvěma kontinenty, Ajťákem v pralese a ženou indiána). Pořádá cestovatelské přednášky, pracuje v CK DoJizniAmeriky.cz. Již téměř patnáct let jezdí do Latinské Ameriky. Občas tam i pracovně pobývá – půl roku v Ekvádoru, půl roku v bolivijském La Pazu. Ráda má i jihovýchodní Asii a severní Evropu (Barma, Nepál, Lombok, Island). Mezi její nejoblíbenější místa patří jakékoli zákoutí vysoko v horách, bezprostřední lidé a živé tradice. Cestuje sama, ve dvojici, s dvěma malými dětmi i jako průvodce.