Petra Voráčková: Punk po Evropě aneb ze života sociálních pijavic – Podcast

Blogerka, fotografka, milovnice objevování a příležitostná duše večírků. A taky báječně střelená holka. Peťa alias Restless Child se s vámi v podcastu podělí o své zkušenosti s lowcost cestováním, vezme vás na krátkou návštěvu uprchlického tábora v Idomeni a přiblíží vám i jak vzniká její videoblog a co chystá do budoucna. Příjemný poslech!

Odkazy k podcastu:

• Restless-child.com
• YouTube kanál
• Facebook stránka
  (s fotkami z Idomeni)
• Instagram @restlesschildcz

• Závod LowCost Race
• Red Bull Can you make it
• Hitchwiki
• Velký článek o stopování na Travel Bibli
• YouTube kanály Hopscotch the Globe a Hey Nadine
• Travel Massive

64 krátkých tipů a triků ZDARMA ke stažení

Nauč se cestovat chytře. Poradíme ti, jak na cestách ušetřit a naplno si je užít. Ověřené tipy ostřílených cestovatelů.

STÁHNOUT ZDARMA

Tvé soukromí je pro nás svaté. Když tě boží cestování přestane zajímat, stačí kliknout a email zmizí v pekle.
 

Proč vlastně cestuješ? Co tě k tomu přivedlo a co tě u toho drží?

Myslím, že asi rodina, konkrétně rodiče. Nikdy jsme necestovali do zahraničí jako rodina pohromadě, rodiče mě ale posílali na takové ty výlety s kreslením, se školou. Myslím, že se ve mně něco zlomilo v roce 2013, kdy jsme s kamarádkou jely do Řecka stopem. Tehdy jsem pocítila pocit absolutní svobody – to, že si můžeš ze dne na den vybrat, co chceš dělat. To bylo ohromně osvobozující. Najednou mi došlo, že se nemusím držet žádného plánu, který mi nevyhovuje.

Cestuješ čistě lowcostově?

Cestuju čistě lowcostově, protože nemám moc peněz. Nemám zrovna na výběr, ale třeba v Bangkoku jsem byla ubytovaná v pěkném hotelu a moc jsem se tam necítila. Byly tam věci, které mi mentálně nevyhovují… třeba když si lidi hrajou na to, že jsou strašně luxusní. Já to tak nemám.

Když jsme řešili téma rozhovoru, dostali jsme se k tomu, že se bude jmenovat Punk po Evropě aneb ze života sociálních pijavic. Můžeš říct, jak tenhle název vznikl?

Ze života sociálních pijavic byl jeden komentář pod článkem na iDnes, kde psali o mně a LowCost Race. Je to častá reakce. Psali tam, že využívám lidi a ze života sociálních pijavic byl jeden konkrétní komentář. Mně se ten název strašně líbí a pokud bych někdy měla vydat knihu, tak se bude jmenovat takhle. Toho pána musím najít, abych mu zaplatila, že to vymyslel. Anebo ne, protože jsem vlastně ta sociální pijavice…

Jak to vnímáš ty?

Nesouhlasím s tím, že když tě vezmou lidi stopem nebo někdo odmění pouličního muzikanta, že to dělají proti vlastní vůli. Pokud na něco přispěju, tak to dělám proto, že chci – ne proto, že od toho něco očekávám. Podle mě lidi tohle téma ještě nemají sami pro sebe úplně vyřešené.

Jaký máš nejlepší zážitek z cest?

Těch je moc a moc, říkám tomu nekonečné momenty. Takové ty chvíle, kdy jsem v tom momentu natolik, že si musím dát ruku na zem, abych se ujistila, že se to opravdu děje. Když je třeba krásný výhled a mám s sebou skvělý lidi, tak to jsou nekonečné momenty. Třeba si pamatuju, jak jsme nahoře na nejvyšší hoře Rumunska zjistili, že nemáme dost benzínu. Sjeli jsme asi 30 kilometrů na neutrál, protože to bylo z kopce, a vsázeli jsme se, kam nejdál dojedeme.

Vybaví se ti někdo konkrétní, kdo tě vzal při stopování nebo k sobě domů?

Nejabsurdnější a nejzajímavější zážitek mám ze stopu v Albánii. Očekávala jsem, že odtamtud budeme mít divoké zkušenosti. Přijely jsme do Sarande a tam jsme stoply britského milionáře. Nabral nás do svýho Range Roveru, cestou jsme se seznámili a nakonec nás ubytoval v nějakém penzionu v Tiraně. Večer jsme s ním a s jeho kamarádem šli do klubu, oba byli v pohodě a mně pak došlo, že mám svátek, tak mi koupili Doma Pérignona. My neznalé jsme tam lily asi třetí láhev, pak jsem přijela domů, vygooglila si cenu a zjistila, že jedna láhev stojí asi tři tisíce. Takže tohle je takový nestandardní albánský zážitek, ale bylo to super.

Rumunsko

Máš nějaký negativní zážitek nebo něco, na co nerada vzpomínáš?

Jo, nějaké jsou. Jeden byl při stopu v Palestině. Toho řidiče nám vybral člověk, který se rozhodl, že nám pomůže. Vůbec neuměl anglicky a pořád říkal, že mě miluje, tak jsme vytáhly svoje falešné prstýnky, že nic nebude, protože jsme vdané. Pak si stále sahal na přirození a začal šílet, když kamarádka pila víno (nebyla jsem bohužel dost rychlá, abych jí řekla, ať to nepije). Prostě začal zničehonic strašně bláznit a já nevěděla, co se děje. Myslela jsem, že nás tam někde nechá, anebo že nás zmlátí. Ne, nic nám neudělal, takže to byla jen paranoia, ale i tak to bylo nepříjemné.

Nerada bych cestování prezentovala jako jízdu na horské dráze plnou jednoho skvělýho zážitku za druhým. Pochopitelně jsou tam momenty, které nejsou OK, vždyť je to stále život.

64 krátkých tipů a triků ZDARMA ke stažení

Nauč se cestovat chytře. Poradíme ti, jak na cestách ušetřit a naplno si je užít. Ověřené tipy ostřílených cestovatelů.

STÁHNOUT ZDARMA

Tvé soukromí je pro nás svaté. Když tě boží cestování přestane zajímat, stačí kliknout a email zmizí v pekle.
 

Izrael

Jak řešíš na cestách samotu?

Já se za každou cenu snažím s někým seznámit. Třeba díky neuvěřitelným možnostem internetu a aplikací. Například na CouchSurfing meet-upy chodí super lidi, anebo jsem si v Singapuru nainstalovala Tinder a díky tomu se tam setkala s dvěma lidmi. Je to skvělý nástroj, když si člověk umí vybírat lidi, kteří tam nejsou jen na sex, ale chtějí poznat další fajn lidi. Já jsem takové našla a byla to skvělá setkání. Jakmile člověk jednou překoná ten počáteční ostych bavit se s cizími, tak už je to čím dál lepší. Třeba na ulici, v kavárně… Ale nejlepší jsou hostely, protože tam se předpokládá, že když tam člověk sedí sám, hned ho někdo pozve do skupiny a už to jede.

U nejvyšší hory Rumunska

Trochu se vrátím ke stopování. Loni jsi vyhrála závod LowCost Race. Můžeš přiblížit, o co jde?

LowCost Race je závod organizovaný českým klukem Mikym Škodou, který se hodně inspiroval dobrodružstvím Red Bull Can you make it. Máte deset dní, abyste objeli co nejvíc checkpointů po Evropě, a máte na to maximálně dva a půl tisíce korun. Letos to bude v srpnu a ještě jsou myslím otevřené registrace, takže jestli máte někdo zájem, tak se na lowcostrace.com zaregistrujte. Potkáme se na startovní čáře!

To bude těžká konkurence. Můžeš říct, jak se ti to podařilo vyhrát? Jaká byla tvá taktika?

Jela jsem s Johankou, která vzala ukulele – právě tohle se ukázalo jako nejlepší tah. Naučily jsme se asi šest písní, což evidentně stačí, a na několika místech jsme hrály na ulici. Bylo to třeba v Lago di Garda nebo v Paříži před Notre Dame. Nejdřív jsme si myslely, že si tím jen přivyděláme na zmrzku, ale nakonec se nám podařilo si celou cestu proplatit. Pořád jsme se ale držely limitu, kolik můžeme utratit. Jinak jsme stopovaly a spaly pod stanem, na ulici nebo přes CouchSurfing…

LowCost Race – hraní v Paříži

Jaký byl váš nejdelší stop? Kdo vás vzal nejdál?

Ve Francii jsme jely od Mont Blanc do Paříže na dvě jízdy. Pak nás vzal jeden pán z Prahy až do Vídně. Nejkratší stop byl v Itálii, tam nás brali vyloženě z benzínky na benzínku. Ta Francie byla asi nejdelší.

Za co jsi tam utratila nejvíc peněz?

Jednoznačně za jídlo. Zaprvé to byla jediná věc, za kterou jsme utrácely, a zadruhé jsme si řekly, že si to chceme užít. Náš tým se jmenoval Víno a dort, takže jsme měly takovou tradici, že na každém místě si to víno s dortem dáme. V Itálii jsme zas chtěly ochutnat pizzu a ve Francii palačinku. Ta pizza teda byla jen ve fastfoodu, na restauraci jsme si úplně nevydělaly, ale ten pocit jsme měly. Což je důležitý.

LowCost Race – Bruggy

Vydali jsme velký článek o stopu, kam jsi také přispěla. V reakcích ale stejně nějaké holky psaly, že se bojí. Jak to máš ty?

Já jsem poprvé stopovala s kamarádkou, která už měla nějaké zkušenosti, což si myslím, že je nejlepší – máte s sebou průvodce. Jeďte s někým, kdo už to trochu umí, třeba jen na víkend, abyste překonali ten prvotní moment. Stoupnete si k silnici, zvednete palec – a navalí se ten adrenalin, kdy nevíte, co se stane. Pak už je to… nechci říct hrou, ale víte, co očekávat. No a nebojíte se, protože už v tom umíte chodit. Takže si myslím, že nejdůležitější je překonat ten první moment, ideálně s někým zkušeným.

Pokud nemáte žádného kamaráda stopaře, pravidla si můžete nastudovat na Hitchwiki nebo na Travel Bibli podle tipů, co tam jsou, ideálně na obojím. Doporučuji to pročíst, abyste si upevnili a zapamatovali ta základní doporučení.

LowCost Race

Psala jsi, že při stopu využíváš šestý smysl – když k někomu nasedáš do auta a necítíš se dobře, tak hned vystoupíš. Což mi přijde hodně důležitý.

To mi přijde důležitý obecně v životě. Když se nacházíte v nějaké nepříjemné situaci, tak to dejte vědět – a pokud s tím ten druhý nic neudělá, tak co nejrychleji vycouvejte. Když nám zastaví někdo, kdo vypadá divně, tak já bych s ním nejela, protože to ve finále nebude stát za to a budete se zbytečně stresovat. To stopování je spíš o zážitku než o samotné cestě. Dělejte to tak, aby vám to bylo pohodlný a příjemný.

Dávejte si pozor na místo, kde stojíte. Pokud nám nikdo nezastavil, bylo to většinou jen tím, že jsme byly na špatném místě. Výběr místa je ten nejdůležitější faktor, který ovlivňuje, zda řidič zastaví, nebo ne.

Izrael

Nedávno ses vrátila z uprchlického tábora v Idomeni v Řecku. Proč jsi tam vůbec jela?

Já jsem už byla v lednu dobrovolničit v Srbsku. No… v Berlíně na konferenci jsem se seznámila s německým fotografem Davidem, se kterým jsem se dala do řeči, rozuměli jsme si a nadhodili jsme, že bychom spolu mohli jet. Mělo to být na 5 dní, jen dobrovolničit a zas to tam vidět. Byla tam moje spolužačka, tak jsem chtěla jet, utřídit si myšlenky a pomoct té situaci. Nakonec jsme tam zůstali měsíc, protože… já to neumím ani popsat, jakým způsobem si tě to místo a ta situace připoutá.

Pohled na uprchlický tábor v Idomeni

Snad všichni ti dobrovolníci, minimálně z naší skupiny, úmyslně prošvihli letadla. David zaplatil asi 500 eur, aby si přehodil svůj výlet na Sri Lanku, který nestíhal. Lidi se vyloženě vraceli z letiště zpět do tábora. Ti lidé, kteří odjet můžou, tak nechtějí – a ti, kteří nemohou, se chtějí dostat jinam. Je to hrozně unikátní atmosféra.

64 krátkých tipů a triků ZDARMA ke stažení

Nauč se cestovat chytře. Poradíme ti, jak na cestách ušetřit a naplno si je užít. Ověřené tipy ostřílených cestovatelů.

STÁHNOUT ZDARMA

Tvé soukromí je pro nás svaté. Když tě boží cestování přestane zajímat, stačí kliknout a email zmizí v pekle.
 

S čím konkrétním jsi tam pomáhala?

Jde o dobrovolnickou činnost, konkrétně já jsem tam přijela jako nezávislý dobrovolník s tím, že to může udělat úplně každý. Můžete přijet do městečka Polykastro, tam se nahlásit na hotelu a potom vás přidělují k různým projektům. Já jsem byla v týmu bananas, což byl tým, který každé ráno dětem rozdával banány. Pěkně stan po stanu, což byla moc příjemná práce.

Později jsme s Davidem založili vlastní projekt, rozdávali jsme lampy nebo světla rodinám. Na začátku za námi totiž přišlo několik lidí, že shání svítilny, a my jsme zjistili, že to v tu dobu nikdo nedělal. Nejdřív to začalo velmi přirozeně, pak jsme tomu udělali i crowdfunding a dneska už to pokračuje pod jednou organizací, už se rozdalo přes tisíc lamp. Moc fajn projekt.

Světla pro Idomeni

Můžeš nám říct pár zážitků, které tě nejvíc dostaly?

Určitě. Silných zážitků bylo hodně. Pro mě byl největší zážitek moment, kdy se otevřelo cultural education centre, což je taková škola… stan, ve kterém učí lidi, kteří mají co předat. Zážitkem bylo, když jsem tam přišla s mým parťákem, což byl asi šedesátiletý učitel umění Mustafa, a rukama nohama jsem mu vysvětlila, že tohle je škola a že tady může učit, pokud chce. Ten moment, kdy pochopil, že může zase učit navzdory tomu, že jsou tam zaseklí na jednom místě a neví, jak dlouho tam budou, byl pro mě docela silný. Najednou mi začal diktovat, co všechno mu mám sehnat za pomůcky a úplně se mu rozzářily oči.

Hodně jsi psala o dětech a fotila je. Samozřejmě děti si i v téhle hodně nepříjemné situaci nejsnáz najdou to pozitivní. Můžeš říct něco o nich?

Děti jsou tam úplně neuvěřitelné. Půlka toho kempu jsou děti, a když přijížděla dodávka s banány – takhle si představuju, že se cítí One Direction, když někam jedou – to byla najednou obrovská skupina dětí, které jenom křičely „bananas, bananas!“ a lezly po té dodávce. Jednou před odjezdem nám museli pomáhat lidé zvenčí, abychom mohli odjet, doslova sundávali děti z toho auta, ony byly úplně posedlé. To bylo nejblíž, co jsem se kdy dostala k takové fanouškovské atmosféře.

Jak na vás reagovali místní, co tam žijí?

Vím jen, že místní farmáři jsou logicky naštvaní, protože kempy stojí na jejich polích, ale co jsem slyšela, tak jim to vláda nějak kompenzuje. Třeba řecká policie byla úplně v pohodě a policisté byli milí. Pak se ale udála ta neděle, kdy byly nepokoje na hranici, házel se tam slzný plyn a dva dny nato policie zatkla 26 dobrovolníků z různých důvodů, třeba že měli vysílačky, kapesní nože nebo trávu, ale to chápu. Pak už to byla spíš taková buzerace, od té doby na nás chodili dohlížet každý den. Zajímavé, že po nás chtěli pasy, kontrolovali naše auta, ale nikdy po mně nechtěli řidičák.

Viděl jsem, že ti dokonce vzali značku…

Jo, to je pravda, ale to byla moje chyba, protože jsem v Polykastru parkovala jako idiot. Sice myslím, že si někde napsali moji poznávačku a že si mě schválně našli, ale asi to bylo fakt tím, že jsem špatně parkovala. Nevěděla jsem, že se to takhle dělá, ale já neznám žádný řecký zákon, takže těžko říct.

Oblíbená rodina v Idomeni

Pojďme se posunout k tvému YouTube kanálu a videím. Jak tě vůbec napadlo pustit se do takového projektu? Je to běh na dlouhou trať…

Já jsem začala kvůli bakalářce, protože studuju multimédia v ekonomické praxi na VŠE, a mohla jsem si vybrat víceméně cokoliv, takže jsem přemýšlela nad tím, co mě baví. Přišla jsem na to, že jsou to fotky, videa a cestování, tak jsem to chtěla spojit. Už předtím jsem sledovala nějaké zahraniční YouTube kanály Hopscotch the Globe nebo Hey Nadine, prostě tady ty lidi, kteří dělají videa o cestování, a najednou jsem objevila, že u nás taky fungují youtubeři. Takže jsem si říkala, že by bylo fajn to spojit, protože v té době jsem u nás nenašla nikoho, kdo by to takhle dělal.

Kolik nad tím trávíš času? Kolik ti třeba zabere jedno video?

Jedno video celý den. Když je to takové to „sedící“ video, tak to vyžaduje nějakou přípravu – člověk to musí naaranžovat, aby měl nějaké pozadí, musí nabít baterky, napsat nějaký pseudoscénář (to je část, která mi moc nejde), pak to musí natočit, sestříhat, vyexportovat, nahrát, napsat na YouTube takový ty srandy, anotace, sdílet to na všech sociálních sítích. Já mám dva základní formáty – buď jen vyloženě mluvím, anebo dělám inspirativní videa z mých cest, která jsou mnohem jednodušší, to je pak takový videoklip.

Kolik jich uděláš za měsíc?

Chtěla bych vydávat jednou týdně, ale nejsem tak přesná, abych si určila jeden den v týdnu, kdy budu vydávat. To by se mi nepovedlo dodržovat, takže to vypouštím tak jednou nebo dvakrát týdně – jak to přijde. Chtěla bych vydávat častěji, ale bojím se to lidem slíbit, aby si nestěžovali, že jsem nedodržela slib, kdybych to nestíhala.

Singapur

Jaké máš plány do budoucna? Dodělat školu a najít si dobře placenou práci?

Teď jsem odevzdala bakalářku, dostanu titul, pak pochopitelně zašlu CV do velkých společností, abych v ideálním případě začala na pozici, kde budu vařit kafe. Ne, ne – nechci tohle odsuzovat, ale asi to není cesta, kterou bych se vydala. Chtěla bych se vrátit do Řecka, protože tam jsem dělala věci, které dávaly smysl, s lidmi, se kterými mi to vyhovovalo. Ti lidé byli ohromně inspirativní. Vymýšleli jsme různé projekty a ty jsme hned mohli realizovat, všechno to běželo. Vyhovovalo mi to tam. Optimální je mít svobodu v tom, že když mi tam někdo řekne „hej, pojedeme do Turecka, tam je taky práce, kterou bychom mohli dělat“, tak bych mohla jet. Chtěla bych si zařídit život tak, abych pořád měla svobodu dělat tyhle „divný“ rozhodnutí.

Vydělává ti blog nějaké peníze? Nebo máš v plánu nějak ho částečně monetizovat do budoucna?

No to by bylo super. V tuhle chvíli mi blog přímo nevydělává, na druhou stranu se ale skrz tuhle aktivitu dostávám k fajn placeným projektům – zítra jedu něco fotit s americkými blogery a s Czech Tourism. Nebo jsem byla v Singapuru, kde jedna paní tvoří portál o tomhle státě, tak jsem jí o Singapuru točila videa. A ještě dělám Snapchat pro Travel Massive, to je taky spoře, ale nějak placené, což je super. Kousek po kousku se to teď skládá a myslím, že když to pojede dál, tak by se z toho postupně mohlo stát něco, čím bych se živila. Hm, to by bylo skvělý a věřím, že i rodiče by byli nadšení.

Kam dál? Přečtěte si článek o stopování a samozřejmě mrkněte na Peti boží videa!

A sdílejte článek, kam to jde, ať nezapadne v nekonečných hlubinách internetu :-)