Sierra Leone – před turisty ukrytý plážový ráj

Když se řekne Sierra Leone, mnoho z vás si možná vzpomene na ebolu a s ní spojenou epidemii v Západní Africe, někteří možná i vyloví v paměti nějakou tu občanskou válku. Ano, Sierra Leone to nikdy neměla lehké, rozhodně se zde ale najde víc věcí charakteristických právě pro tuto oblast, která vám vezme dech. Ať už je to vtipná angličtina nebo fascinující ekoturismus a příroda. Málokdo totiž ví, že Sierra Leone, které nikdo neřekne jinak než Salone, je tajemstvím surfařů a milovníků pláží.

Proč jet do Sierry Leone

Sierru Leone rozhodně nenajdete na žádném žebříčku Top 10 navštěvovaných destinací. Nedávné epidemii eboly, kterou byla Sierra Leone postižená společně s Libérií nejvíc (v letech 2014–2016, zemřelo 3000 lidí), předcházela občanská válka, která trvala deset let a skončila teprve v roce 2002.

Turismus v zemi v minulosti neměl šanci se rozjet a je limitovaný a specializovaný na pár dobrodruhů, kteří rádi sjedou z cesty. To ale neznamená, že zde není nic k vidění, nebo že Salone nemá co nabídnout.

Nenechte se od Sierry Leone odradit (stejně jako od dalších afrických zemí) jen proto, že jsou opředené mýty. Článek na blogu Zbořme mýty o Africe: 10 nejčastějších omylů vás přesvědčí.

Hlavně kvůli všem katastrofám a jeho historii je v hlavním městě Freetownu poměrně velké množství zahraničních pracovníků – NGO a OSN, čínských a indických investorů a k tomu stážisti učící se „praxí“. Freetown se řídí základní myšlenkou obchodu a ekonomiky: kde je poptávka, je i nabídka. Restaurace a kavárničky s výhledem na tyrkysové moře na písečné pláži rostou jako houby po dešti. Město opravuje cesty, muzea se otevírají, národní parky zpřístupňují… a hlavně pláže – s těmi jako by se pytel roztrhnul.

Průvodci na ostrově Tiwai vás dovedou až ke stanu na mýtince

Freetown je nádherné město vystavěné na kopcích u Atlantského oceánu. Tak trochu mi občas připomíná chudšího bratrance Kapského Města. Budovy zde sice ještě nejsou stavěné do výšky, o to víc vás ale nadchne jejich autentičnost. Freetown je nejstarší město založené osvobozenými otroky – tedy Afroameričany – již v roce 1792. Dřevěné balkony, rámovaná okna, terasy – to jsou specifika kreolské a karibské architektury, která ovlivnila osvobozené otroky vracející se „domů“.

Dodnes zde nenajdete žádné většinové etnikum, spíš je to multikulturní mix lidí z různých krajů a konců nejen Sierry Leone. Město je starší než samotná Monrovia, hlavní město Libérie (tedy země založené za účelem přesídlení osvobozených otroků).

Ve Freetownu najdete spoustu kopců a možností výšlapů, ale také pláží. Kromě toho je zde pár rezervací, kde se dá příjemně utéct za přírodou. V nich pak můžete spatřit třeba pygmejské hrochy, šimpanze či tukany.

Většina lidí mluví jazykem Krio, tedy kreolštinou se základem v angličtině. I když to zní hodně vtipně, po pár dnech si zvyknete a určitě porozumíte. Hodně lidí ale umí i standardní angličtinu. (Příklad Krio: na otázku „what time will we arrive?“, tedy „v kolik dorazíme?“, mi řidič motorky odpověděl „trí tů fá“. Až po chvíli mi došlo, že myslel „three too far“, „tři příliš daleko“, tedy „před třetí hodinou“.)

Jak se do Sierry Leone dostat

Sierra Leone je obklopená ještě míň navštěvovanými státy. Létat do vedlejších zemí se tedy nevyplatí. Mezinárodní letiště má přímo ve Freetownu s přímými lety například s Bruselem nebo Paříží, vždy vás tedy čeká přestup. Zpáteční letenka z Prahy nebo Vídně vyjde na 20 až 22 tisíc Kč.

Láká vás africké safari? V článku si přečtěte, kde najdete ty nejlepší parky, kolik stojí vstupné a jak vše zorganizovat. Africké safari: zážitek, na který nikdy nezapomenete.

V lesích národních parků budete mít šanci spatřit spousty zajímavé flóry a fauny

Kdy tam jet a proč v tuhle dobu

Nejlepší období je mezi listopadem a červnem, tedy v období sucha, kdy jsou všechny cesty průjezdné. Můžete se tak dostat i do parků. Teploty jsou maximálně kolem třicítky, často ale příjemnějších 25–27 °C. V období deště se Freetown občas potýká se sesuvy půdy a v ulicích může stát voda. Během bouřek totiž na pobřeží může napršet i 3200 mm.

Během období sucha v měsících prosinec–únor můžete taky zažít trochu prašný vítr (harmattan), který se sem pravidelně vrací ze Sahary. Duben potom znamená průměrné denní teploty kolem 32 °C.

Víza a podmínky vstupu

Občané České republiky potřebují víza. Já osobně jsem o víza požádala v Libérii, trvalo to asi tři dny a potřebovala jsem dvě fotografie, vyplněnou přihlášku, kopii pasu a očkování proti žluté zimnici a rezervaci v hotelu (stačila nezaplacená rezervace přes Booking). Víza na 30 dní mě stála 100 USD a v pasu jsem musela mít volnou celou dvojstránku.

Občané ČR žádají o víza na Embassy of Sierra Leone v Moskvě a podmínky se příliš neliší. Cena záleží na tom, v jaké měně platíte a jestli si víza zařizujete sami, nebo přes agenturu. Délka vyřizování je poněkud delší – kolem 14 dní.

V Berlíně je také ambasáda, můžete ji využít.

Vesničky v Sieře Leone jsou stále jedny z nejchudších vůbec. Stavby z přírodních materiálů a elektrika maximálně v podobě solárních panelů

Peníze a přibližné ceny

Sierra Leone má na rozdíl od převážné většiny států v Západní Africe svou vlastní měnu a nepoužívá západoafrický frank. Kurz je okolo 380 Leonů (SLL) za 1 Kč.

Bankomaty ve Freetownu i velkých městech najdete, i směnárny existují, je ale lepší předem si zjistit kde a ujistit se, že místo, kam jedete, má bankomaty spolehlivé. U hotelů a na trzích na turisty občas pokřikují, zda nepotřebují vyměnit peníze. Nejlépe se mění dolary, eura a západoafrické franky.

Všeobecně je Sierra Leone levná, život expata ve Freetownu ale může být stejně drahý jako třeba v Německu.

Na ostrově Tiwai je vše postavené z přírodních materiálů. Žádné nepotřebné plasty zde nenajdete. I mosty přes potůčky můžete postavit přírodně

• Ubytování: 300–500 Kč pokoj, který si předem můžete najít na internetu (Booking nebo Jumia). Pokud vám nevadí jet na blind, můžete ve městech vždy poptat hotel, anebo hotýlek pro tamní podnikatele, eventuálně vám místní rádi najdou rodinu, která má doma dva pokoje a v nich ubytovává. Cena pak může být i poloviční. Většinou je to ale bez wifi (až na drahé hotely) a se studenou (levněji i kyblíkovou) sprchou.
• Nápoje: balená voda 10 Kč v PET láhvi nebo za 2 Kč půllitrový sáček, pivo v restauraci 26 Kč, v místním baru 20.
• Potraviny v obchodě: bageta 5 Kč, sušenky 30, trs banánů 5 Kč. Hlavně mimo centrum Freetownu jsou typické kiosky, tedy malé rodinné obchůdky, kde se prodává vše potřebné od mýdla po sůl, olej, rýži nebo toaleťák (můžete mít štěstí a najdete v nich i léky na malárii). Rozhodně ale neočekávejte supermarkety – ty najdete pouze ve Freetownu.
• Restaurace: místní restaurace 30–40 Kč za jídlo, pizza kolem 150 Kč, jídlo evropského stylu 100–200 Kč.
• Památky: 50 Kč za vstup do muzea.
• MHD ve městech: 5 Kč za jízdu místním autobusem.
• Data: 100 MB za 50 Kč, wifi moc často nenajdete, internet je zde poměrně drahý. Signál záleží hodně na místě: někde je úžasný a rychlý, jinde je to pomalé.
• Litr benzinu: na benzince 20 Kč.

Tradiční nošení věcí na hlavě se všude v Africe trénuje už odmala. Místní vám rádi vysvětlí, jak na to

Lokální doprava

Taxíky

Žádné oficiální taxislužby jako Uber nebo Taxify nečekejte. Ve Freetownu máte ale spoustu tuktuků (tříkolek) a osobních aut přebírajících role taxíků. Podle vzdálenosti a cíle si vždy vyberete nejlepší přepravu. Do kopců se tuktukům moc dobře nejezdí, zato jsou mnohem lepší v dopravní zácpě. Ceny hodně záleží právě na vzdálenosti. Tuktuky jsou nejlevnější na krátké dojezdy, kde vás to vyjde na pár desetikorun.

Na delší vzdálenost jsou zase lepší taxi auta. Buďto si zaplatíte celé auto a máte soukromé taxi, anebo dovolíte řidiči, ať si přibere jiné pasažéry, cena je pak i třetinová a řidič jede většinou směrem prvního pasažéra, cestou ale může tu a tam zajet, aby nabral nebo vyhodil další pasažéry.

MHD

Taxi zde slouží jako MHD. V hlavním městě má každý kolo nebo motorku, veřejná doprava je proto velmi limitovaná. Velké žluté autobusy jezdí po okolí Freetownu, ale jízdní řády téměř neexistují, takže nikdy nevíte, jak dlouho budete čekat na další.

Dálkové autobusy

Typických velkých autobusů moc není, jezdí hlavně mezi velkými městy. Mnohem častěji najdete osobní auta, která na autobusových stanicích organizovaně shánějí pasažéry. Cena se většinou platí v okénku v kanceláři a do každého auta se vždy nacpe co nejvíc lidí. Je to rychlé a obvykle auta nezastavují nikde jinde než ve vaší cílové stanici.

Ostatní možnosti

Letecká ani vlaková přeprava zatím nefunguje a s málo rozvinutým turismem neočekávejte ani autopůjčovny a půjčovny kol.

Freetown leží v kopcích u oceánu. Nabízí tedy spoustu sportovního vyžití – od plavání po výšlapy

Kuchyně

Sierra Leone má různá tradiční jídla, která sestávají převážně z rýže v kombinaci s omáčkami (např. arašídová omáčka, omáčka z listů kasavy nebo listů sladkých brambor).

Ochutnejte cain cain, což je rýže s hovězím masem a kořením, nebo talo rýži (zeleninová omáčka s rybou a kořením).

Za plážemi přijíždějí do Freetownu i lidé z okolních států. Jsou čisté a příjemné

Na ulicích ve městech najdete spousty svačinek – ovoce a zeleninu, čerstvě nakrájené mango, pomeranče nebo ananas, smažený banán, smažené sladké brambory nebo kasavu (obdoba brambor) s pepřovou omáčkou, malé sáčky popcornu nebo arašídů, grilovanou kukuřici, anebo kolem pláže i grilované krevety a mořské potvůrky.

Z nápojů ochutnejte zázvorové pivo nebo třeba poyo (populární, lehce nasládlé palmové víno). Seženete zde džusy ze zázvoru nebo ibišku, často je prodávají v malých plastových láhvích zamražené. Ovocné džusy najdete i v dražších restauracích, ale ujistěte se, že jsou čerstvé (mohou je totiž mít z krabice).

S jídlem na ulici jsem nikdy neměla problém. Dobré pravidlo je, že když u stánku je hodně lidí (popř. málo jídla), je to dobré a čerstvé. Prodavači pouličního jídla se snaží vše prodat před večerem a druhý den mají vše zase čerstvé. Jídlo je navíc vždy lehké (grilovaná kukuřice, smažené brambory), takže kromě přepáleného tuku vám toho moc nehrozí.

Vegetariáni zde nebudou mít větší problém než v okolních zemích. Maso je oproti zelenině dražší. V restauracích často najdete minimálně špenát, nějakou zeleninovou omáčku a rýži. Vždy můžete požádat, ať vám zkrátka maso do pokrmu nepřidávají.

Fast food si sem ještě cestu nenašel – alespoň ne ten, který známe od nás. Kvůli dlouhodobé nestabilitě tady moc tradičních západních značek nenajdete. Smažené kuře a hranolky si ale dáte bez problémů, jen to bude v restauraci.

Nemoci a hygiena

I když najdete kliniky a nemocnice ve větších městech po zemi (a v menších městech minimálně kliniky), nejlepší péči dostanete ve Freetownu.

Stále je zde rozšířená malárie. Je tedy dobré spát pod moskytiérou, pokud jedete na kratší pobyt, tak brát antimalarika, a chránit se repelentem a oblečením s dlouhými rukávy a nohavicemi. Komáři jsou nejvíc aktivní v brzkých ranních hodinách a potom při setmění večer, což zde je kolem šesté hodiny. Léčba malárie není ani zde nic neobvyklého, léky jsou všude dostupné.

Další riziko představuje nekvalitní voda. Ta z kohoutku není pitná. Pokud máte citlivý žaludek, vyhýbejte se vodě prodávané v sáčku na ulici. Já jsem ale s vodou neměla nikdy problém (se sáčkovou).

O tom, že by byla cholera nějakou větší hrozbou, jsem neslyšela, ale ze zkušenosti vím, že pokud vypukne epidemie cholery, okamžitě se v dané oblasti zakazuje prodávat jakékoliv (nebo přinejmenším syrové) jídlo.

Seznam nemocí, které se v Sieře Leone objevují, je dlouhý. Na většinu ale existuje očkování (žloutenka, žlutá zimnice, meningitida, spalničky, tetanus). Vyskytují se převážně v chudých oblastech, které jsou daleko od velkých i turistických míst – především v pohraničí, kde cesty, infrastruktura i vzdělání patří k těm nejhorším a prevence je špatná.

Na loďce se můžete projet poměrně často, ať už jako turista v národním parku, nebo při přejezdu přes velkou řeku u liberijské hranice, kde se most teprve staví

Ebola, která straší asi nejvíc lidí, je dle mých informací nafouknutá bublina. Mnoho lidí mi zmínilo, že to bylo i v zájmu samotného parlamentu, aby čísla mrtvých na ebolu byla co nejvyšší právě kvůli zahraniční pomoci. Sierra Leone byla vyhlášená jako země bez výskytu eboly už v roce 2016 a od té doby se nemoc znovu neukázala.

Dodnes jsou ale vidět veřejná umyvadla a stany kolem hranic, kde se do karantény dávali lidé, kteří měli (nebo se o nich myslelo, že mají) ebolu. Povědomí o potřebě čisté vody, mytí rukou apod. se opravdu zlepšilo, hygiena také, dá se tedy říci, že alespoň něco dobrého z epidemie eboly vzešlo.

Připravte se na sprchu studenou a kyblíkovou (pokud bydlíte u místních, nebo v levných hostelech). Na ulicích uvidíte víc odpadků a plastů – hlavně proto, že zde ještě neexistuje plně funkční systém sběru odpadu.

Bezpečnost

Sierra Leone má svou hořkou historii a nebezpečnou éru za sebou. Dnes zde nehrozí ani válka, ani ebola. Největší nebezpečí je ve formě malých krádeží – tedy kapsářů. Ti se objevují převážně na přeplněných místech, jako jsou tržiště či zastávky autobusů.

Nenechávejte si věci samotné na pláži. Vždy je dobré se buď zeptat nějaké rodiny nebo páru, zda vám věci ohlídají, anebo se ve vodě střídat. Kromě tohoto vám ale v Sieře Leone nic nehrozí. Lidé jsou tu velmi pohostinní, milí, rádi se s vámi dají do řeči a vysvětlí, kde je zastávka nebo kde mají fajn jídlo. Určitě se jich nebojte.

Děti na vesnicích se s vámi rády vyfotí. Když vytáhnete fotoaparát, budou před vámi dělat blbosti a módní pózy. Ostýchavé rozhodně nejsou

Náboženství, svátky, tradice

Sierra Leone nemá oficiálně žádné náboženství a praktikuje v tomto směru svobodu. Přesto se během důležitých obřadů a ceremonií většinou dělají křesťanské i muslimské modlitby. Sierra Leone je podle posledních statistik asi ze 75 % muslimská (sunnité) a asi 21 % křesťanská (protestanti). Zbytek jsou regionální africká náboženství, nebo bez náboženství.

Sierra Leone je považovaná za jednu z nejtolerantnějších zemí s ohledem na náboženství na světě. Ani během dekády dlouhé občanské války nebyl nikdo cíleně napadený kvůli svému náboženství.

Oslavují se zde jak muslimské, tak křesťanské svátky. Náboženských svátků je zde víc než těch tradičních.

V březnu ve Freetownu každoročně pořádají filmový festival, kde se scházejí režiséři a nadšenci z celého světa. Z tradičních festivalů si třeba nenechejte ujít prosincový Tangains Festival, který je přehlídkou tradiční hudby, kostýmů, jídla a tance. Různé festivaly a ukázky tradičních kostýmů a masek se většinou objevují i na konci oslav tradičních křesťanských a muslimských festivalů.

Ano, večerní Freetown není špatný, když najdete ten správný výhled. Pár míst je pro jejich západ slunce dokonce vyhlášených

Co byste ještě měli vědět

• Zásuvky jsou stejné jako ve Velké Británii, tedy tři velké kolíky (redukci koupíte na ulici, v obchodě, a s cestovatelskou vychytávkou sirkou funguje i evropská nabíječka).
• Většina lidí mluví anglicky (nebo angličtině přinejmenším rozumí).
• V období deště můžou být některé cesty hůř průjezdné.
• Jezdí se na pravé straně.
• Pokud potřebujete prodat starou elektroniku (telefon, počítač, fotoaparát), udělejte to zde. Já prodala svůj několik let starý chytrý telefon, koupila si nový a jsem tím nejspokojenějším zákazníkem.
• Data jsou drahá, ale v kavárničkách a restauracích na plážích ve Freetownu najdete wifi.

Pár osobních tipů, kam se podívat

Tiwai

Asi 15 km od města Potoru ve vnitrozemí Sierry Leone najdete Tiwai Island, rozlohu má asi 20 km2. Zvláštností tohoto ostrova není jen to, že leží uprostřed řeky, ale také, že na tomto ostrůvku, který během několika desítek minut můžete džunglí projít křížem krážem, najdete pygmejské hrochy. Ti jsou zmenšeninou běžných hrochů a jsou velmi roztomilí. Musíte si ale návštěvu dobře načasovat – v době páření jsou totiž často schovaní v hlubokém houští a spatřit je lze jen velmi obtížně.

Na ostrově Tiwai je velmi dobře rozvinutý ekoturismus. Přespává se ve stanech a jídlo vám připraví ve vesnici na druhé straně řeky. Svačinky a jídlo si musíte přinést s sebou. Na ostrově jsou jen solární sprchy, ekologické záchody, přístřešek na sezení a stany. Ostrov můžete s místním průvodcem projít nebo vás můžou na loďce svézt okolo ostrova. Určitě spatříte spoustu tukanů a možná budete mít štěstí i na šimpanze.

Ostrov Tiwai je propracovaný ekoturistický projekt zahrnující nejen turisty, ale i okolní vesnice, které jsou díky tomu zaměstnané různým způsobem. Navíc je to krásné místo, kde si můžete odpočinout klidně i pár dní

Bavlnový strom

V centru Freetownu je všemi známý Cotton Tree. V roce 1792 zde proběhly první modlitby k založení města, jemuž tak tvoří historicky první bod. I když tento strom nevypadá nijak zvláštně, má vyhrazené místo uprostřed cesty a je důležitou součástí historie Sierry Leone.

Národní muzeum

Nedaleko Bavlnového stromu najdete také Národní muzeum. I když je co vylepšovat, muzeum vám vysvětlí zajímavou historii Sierry Leone, tradice i kulturu.

Tacugama Chimpanzee Sanctuary

V lesích a kopcích Freetownu najdete také útočiště zachráněných šimpanzů. Kromě příběhů jednotlivých primátů se s nimi můžete i vyfotit a zjistit víc o jejich životě a o tom, proč je vůbec potřeba taková centra mít. Šimpanzi jsou totiž ještě stále často nelegálně odchytávaní.

Number 2 Beach

Nádherná pláž obklopená ještě krásnějšími zelenými kopci. Modrý čistý oceán, bílý písek, příjemný vánek, skvělé jídlo a vychlazené pivo. Tak to je No 2 Beach, kde sice musíte zaplatit vstupné (asi 50 Kč), ale určitě za to stojí. Pláž je čistá, multikulturní a tak trochu vlastně je útočištěm a meeting pointem pro všechny cizince ve Freetownu.

Západy slunce můžete sledovat nejen z okolních kopců, ale také z oblíbené pláže Number 2 Beach

Kde najdu víc info

Protože je turismus v Sieře Leone ještě v plenkách a moc turistů sem nejezdí, informací o cestování není mnoho.

VSL Travel

Oficiální stránky Sierry Leone s informacemi o turismu v zemi.

Wiki Travel a World Travel Guide

Nemálo informací, které se vám hodí.

Alena Machálková

Stopařka a cestovatelka tělem i duší, milovnice cizích kultur, jazyků a exotického jídla. Ve svých 27 už stihla něco přes 80 států na čtyřech kontinentech, a to hlavně díky studiu v zahraničí (Hongkong a Skotsko, Jihoafrická republika, Bolívie). Mimo jiné založila neziskovou organizaci Bookfeeding Project, která se soustředí na stavbu soběstačných knihoven v Africe a Asii.

Nedávno dokončila magisterský program v Kapském Městě a celý rok 2018 stopovala a cestovala po Zemi z jihu Afriky až do Evropy v rámci svého projektu Neočekávaná Expedice (též na Facebooku), kterým se snaží zbořit stereotypy v názorech o Africe, navázat vztahy s místními lidmi a ukázat světu, že Afrika toho má v sobě mnohem víc než jen malárii, chudobu, lvy a války.