Zaměstnanci jako digitální nomádi? Ano, jde to

Jak dokáže práce na dálku zlepšit zaměstnancům život?

Po pravdě – život ve stereotypu kanceláře není příliš zábavný, na tom se asi shodneme. Možnost pracovat na dálku vám umožní vymanit se z otřepané konvence a získávat nové podněty, kdykoliv je to potřeba. Práce na dálku má ale i další výhody.

Úspora času a peněz na prvním místě

Především nemusíte dojíždět do kanceláře ani platit drahé ubytování v centru, abyste se vyhnuli dopravní špičce. Stačí mít „kancelář“ doma. S uvolněným časem můžete naložit dle libosti a v závislosti na profesi uspořádat svůj den – často si můžete zvolit vlastní pracovní dobu a – pokud vám to vyhovuje – vstávat třeba v poledne a pracovat do noci. Nehledě na to, že zaměstnavateli ušetříte spoustu peněz za místo v kanceláři, což se může pozitivně projevit na vašem ohodnocení.

Hlavně vám ale zbude víc času a chuti na osobní život. Není problém ráno si zaběhat, vyzvednout děti ze školy nebo dát odpoledního šlofíčka. A také získat mnohem větší nadhled nad problémy, které občas prostě přijdou.

„Když mi dojde nepříjemný e-mail, jednoduše vstanu a jdu pár minut plavat. Když se pak vrátím zpět, všechno je v pohodě a jsem schopen problém vyřešit s obrovským nadhledem,“ říká Marko.

I pokud se rozhodnete pracovat v kavárně či coworkingu, pořád zaměstnavateli ušetříte spoustu peněz za kancelář. Už to finančně není tak výhodné jako práce z domu, ale je dost možné, že to vynahradí vyšší produktivita. Známe totiž dost lidí, kterým se přímo z domova moc pracovat nedaří.

Svoboda a… opět úspora

Jakmile vás jedna možnost přestane bavit, sbalíte se a jdete jinam. Dokonce můžete naplno ovlivnit, kdy to uděláte. A tady se dostáváme k digitálnímu nomádství. Pokud totiž nebudete moc hrrr, pravděpodobně se vám – pokud budete chtít – podaří postupně práci i život uzpůsobit tak, abyste se mohli vypařit nejen do vedlejší kavárny, ale třeba na jiný kontinent. Ještě se dostaneme k tomu, co je potřeba.

Bydlet můžete tam, kde je levněji, přitom nemusí jít rovnou o Asii. Život v malém městě na Moravě vás pořád vyjde řádově levněji než v Praze, stále ale můžete pracovat pro pražské nebo zahraniční firmy.

„Pro mě je zásadní především maximální svoboda. Nejen v tom, co a kdy dělám, ale i kde a s kým,“ říká Tomáš, a dodává: „Práce na dálku má i tu výhodu, že se neřeší každá hloupost a komunikace se postupně omezí na nezbytné minimum. To je výhodné jak pro mě (dostanu přesné zadání), tak pro kolegy a nadřízené – naučí se tvořit kvalitní zadání a pak dostanou skutečně to, co požadují.“

Pokud už skutečně vyrazíte do Asie, zjistíte, že mít několik hodin náskok je k nezaplacení. Však to znáte – kolikrát byste potřebovali, aby den měl 30 hodin? My skoro pořád. V Asii ale není problém odložit „urgentní“ úkol na další ráno, pořád to stíháte dřív, než klient přijde do práce.

Dostáváme se ale zpět k tomu nejdůležitějšímu. Možnost pracovat na dálku řeší totiž dva zásadní kancelářské problémy – stereotyp a neflexibilitu – jednou ranou. Známe dost lidí, kteří se zajímavou  a dobře ohodnocenou prací skončili jen proto, že se cítili příliš uvázaní na jednom místě a zasekaní v každodenním stereotypu. Přesně v takových případech by velmi často stačilo, kdyby si mohli na měsíc (nebo více) někam odjet provětrat hlavu, změnit myšlenky a prostředí.

Co to znamená pro firmy?

Už jsme to zmínili – pro firmy na západ od nás je práce na dálku čím dál běžnější. Zdaleka nejde jen o průkopníky jako například Basecamp nebo Automatic, kteří na dálku fungují na sto procent, či maličké startupy, které na kanceláře ani nemají rozpočet.

Potkali jsme lidi z Twitteru, Googlu, O2 či HSBC. Už i velké korporace začínají chápat, že za určitých podmínek je pro ně spolupráce na dálku velmi výhodná.

Proč?

Málokterý zaměstnanec si uvědomuje, jak vysokou hodnotu pro firmu má. Vaše hodnota je většinou mnohem vyšší, než si dokážete představit – obzvlášť pokud pro firmu pracujete dlouhodobě. Najít kvalitní zaměstnance na lépe placených pozicích je čím dál těžší a firmy často nemají jinou možnost, než svým lidem umožnit pracovat odkudkoliv.

Oliver Kriška z firmy shopvox.com říká: „Mnoho našich zaměstnanců pracuje na dálku. Důvodem je jednak obecně nedostatek šikovných lidí, jednak nedostatek financí na relokaci těch nadějných. Málokdo by byl ochotný stěhovat se za prací do jiné země, lidi se dnes nechtějí za prací stěhovat ani do jiného města.“

Ve výsledku má práce na dálku mnoho výhod i pro firmy a je jim celkem jedno, jestli zaměstnanci pracují z domova, nebo z jiného kontinentu. Už jen úspora za kancelářské místo dělá i desítky tisíc ročně. Když navíc zaměstnanci nemusí sedět v kanceláři, umožňuje to firmě mnohem flexibilněji růst, nebo naopak v případě nutnosti propouštění neřešit, co s prázdnými prostory, které dál ukusují z tolik potřebného cash flow.

Celý náš tým pracuje na dálku. Nikdy jsme nepřemýšleli nad tím, že by to mělo být jinak. Jasně, občas se kamarádsky potkáme nad sklenkou vína, ale jinak se v podstatě nevidíme.

Všichni, kdo pro Travel Bibli pracují, dostávají velkou svobodu a zodpovědnost, což ve výsledku ještě podpoří kvalitní výsledky práce. Tím, že všichni pracují, kdy a kde chtějí, je totiž práce mnohem víc baví a věnují jí maximum pozornosti.

Chceme, aby u nás všichni zůstali dlouhodobě. Zaučení každého nového člověka totiž stojí obrovské množství času i peněz. I proto se snažíme, aby všichni v týmu byli v práci spokojení. Je to pak win-win – nám zůstane větší část zisku a lidi v týmu neupadnou do stereotypu.

I mnohé průzkumy ukazují, že zaměstnanci s větší svobodou a zodpovědností pracují produktivněji. Nehledě na to, že práce na dálku odbourá neustálé vyrušování v kanceláři, o nesmyslných mítincích nemluvě. Produktivnější zaměstnanec je pak pro firmu logicky výrazně výhodnější.

Za jakých podmínek to funguje?

Naprosto chápeme, proč si chce mnoho firem zaměstnance držet v kanceláři, i když to fakticky není potřeba. Pro nadřízené je to totiž mnohem pohodlnější. Mají pocit plné kontroly (i když většinou falešný) a nemusí se moc zabývat firemními procesy. Když něco nefunguje, vždycky se najde někdo, koho seřvat.

Ne všechny pozice jsou vhodné pro práci na dálku. A ne všichni zaměstnanci. Většina problémů ale leží ve firemních procesech a v důvěře.

„U pozic, kde mají zaměstnanci velkou zodpovědnost, to ve velkém stojí na lidech a jejich přístupu k práci. Když má zaměstnanec zodpovědný přístup, dá se zvládnout všechno. Má na to ale být připravený i management – ten to musí celé držet,“ říká Oliver.

Vše začíná už u najímání nových lidí a v průběhu zkušební doby. Zaměstnanec musí nadřízeným prokázat, že mu můžou plně důvěřovat. Stejně tak se ale nadřízený musí naučit vzdát plné kontroly. Není to vůbec snadné. Sami jsme měli ze začátku velký problém předat péči o „naše dítě“ někomu jinému. Nakonec nás zachránily procesy.

Na cokoliv, co se u nás dělá opakovaně, máme sepsaný checklist a často i konkrétní návod, jak co udělat. Pro všechny je tak mnohem snazší soustředit se na řešení nových problémů. Jakmile na něco jde sepsat proces, vytvoříme ho. Tak se posouváme dál.

V rámci důvěry každý může podle svých pravomocí samostatně rozhodovat o poměrně mnoha věcech. Když udělá chybu, udělá chybu. Svět se nezboří. Důležité je, aby stejnou chybu neopakoval vícekrát. Pak může spolupráce fungovat i bez neustálé kontroly.

Oliver k tomu dodává: „Management musí umět pracovat s časem a časovými pásmy. Musí akceptovat to, že ‘hned’ někdy znamená ‘druhý den’. Když jsem například na Slovensku a někdo z Kalifornie něco potřebuje těsně po obědě, kdy je pro něj nejvíc produktivní čas, u nás už skoro spíme. Tyto situace musí management řešit – buď nastavit pracovní dobu pro SR na později, aby člověk nebyl unavený, nebo musí plánovat věci tak, aby mohly mít den zpoždění.“

Jak si možnost pracovat na dálku zařídit?

Psali jsme o tom už v Travel Bibli a stejně jako v ní vás v první řadě odkážeme na knížku Čtyřhodinový pracovní týden Tima Ferrisse, kde autor proces podrobně vysvětluje. Celé to zní trochu bláznivě, ale Marko otestoval v podstatě přesný postup, jaký popisuje Tim, a funguje to. Marko, máš slovo:

Myslím, že v první řadě je velmi důležité, abyste byli dobří zaměstnanci. Nedokážu se sám posoudit, ale v práci jsem se vždy snažil makat a i pro vlastní uspokojení jsem chtěl odvádět dobrou práci.

Poprvé jsem svůj plán šéfovi naznačil přes interní chat, když jsme si psali ohledně jiných věcí a oba jsme měli vcelku dobrou náladu. Vypadalo to nějak takto:

Já: „Máš dobrou náladu?“
Šéf: „Tu já mám pořád, copak?“
Já: „Co bys řekl na tříměsíční home office z Thajska?“
Šéf: „Hm, tak to jsem nečekal…“
Já: „Mám to komplet ošéfované, všechno bude fungovat jako v práci, dám dohromady nějaký materiál a uvidíme.“
Šéf: „OK, je to něco, co bych určitě chtěl probrat v klidu a důkladněji…“

Na konci jednoho meetingu jsem mu trochu přesněji naznačil co a jak. Tehdy už jsem věděl, kde budu, jak to tam funguje a co vše to obnáší. Ujistil jsem ho, že konektivita nebude problém, a upřesnil jsem své myšlenky, technologie a organizační záležitosti.

Přistupoval jsem k tomu seriózně a zodpovědně, protože si umím představit, že to není lehké rozhodnutí – hlavně poprvé. Jednal jsem na rovinu a nic jsem neskrýval, žádné mazání medu kolem pusy.

Časem jsem poslal šéfovi dokument, kde byla formální žádost spolu s dalším „propracovaným“ textem, který vysvětloval, proč to dělám, jaké jsou výhody, samozřejmě bez nevýhod – protože žádné nejsou. :-) Podal jsem hlášení, kde budu, jaký reporting zvolím, jaká je technologie na komunikaci a vše kolem.

Obhájil jsem všechny možné dotazy od managementu ještě dřív, než je položili, aby prostě neměli šanci do mě nějak rýpat, protože jsem to měl celkem solidně promyšlené. Zmínil jsem také možné nevýhody i dopady a vše okomentoval s rozumem a nadhledem. Šéf to vzal, přeposlal dál na vyšší místa a časem jsme si sedli, doplnili nějaké detaily a bylo schváleno.

Pokud máte pro firmu dostatečnou hodnotu a technicky na dálku pracovat můžete, je jen otázkou času, kdy se vám povede dostatečnou svobodu získat. Jestliže to technicky možné není, pak už je to jen o tom srovnat si priority a případně změnit obor. Dnes už to není nic neobvyklého.

Pokud cítíte, že vám jen chybí ona vysoká hodnota, snažte se ji zvýšit – odvádějte nejlepší možné výsledky (čtěte: vydělávejte zaměstnavateli co nejvíc peněz) a aktivně se vzdělávejte – jak sami, tak v rámci interních vzdělávacích programů. Už jen samotná aktivita se počítá. Když totiž odvádíte sebelepší práci a nikdo si toho nevšimne, vaše hodnota zůstává pořád stejně nízká.

Hlavně pomalu

Snažte se nadřízené nevyděsit. Marko si mohl dovolit přijít hned s požadavkem práce z Thajska. Už totiž ukázal, že bez problémů může pracovat z domova. Jenže pokud zatím musíte sedět každý den od devíti do pěti v kanceláři, raději ze začátku touhu stát se digitálním nomádem vůbec nezmiňujte. Získejte prvně home office a nezapomeňte, že získání plné svobody je proces. Chvíli to trvá.

Skvěle funguje metoda „štěněte na zkoušku“. Vyvolejte v nadřízeném pocit, že to přece není natrvalo. Mnohem pravděpodobněji tak kývne. Zkuste ze začátku požádat o jeden dva dny týdně práce z domu s odůvodněním, že jen chcete v průběhu jednoho měsíce otestovat, jestli to funguje. Pokud by vaše výsledky byly horší než v kanceláři, samozřejmě se vrátíte. Když zároveň připravíte pádné důvody, proč je pro nadřízeného výhodné vás z kanceláře pustit, máte téměř 100% vyhráno. Pak už je jen potřeba prokázat, že mimo kancelář to opravdu funguje lépe než v ní.

Teprve následně můžete zvyšovat požadavky a postupně získat úplnou svobodu. Nadřízený ale pořád musí mít pocit, že je to výhodné hlavně pro něj a pro firmu. Budete pak v násobně lepší vyjednávací pozici.

A když to nevyjde? Změňte práci…

Ale už konec plkání – přečtěte si Čtyřhodinový pracovní týden, popisuje vše perfektně. A ne – není to o tom, že byste pracovali jen 4 hodiny týdně. Název knihy je marketing. Její obsah k nezaplacení.

Má to i nějaké háčky?

Práce na dálku samozřejmě přináší i nové výzvy. Zejména pokud jde o opravdu velkou dálku a není možné se alespoň občas potkat v kanceláři. Ve výsledku je ale vše hlavně o komunikaci a správném nastavení procesů.

Komunikace

Úsměv často vyřeší spoustu problémů. To na dálku moc nefunguje – komunikace je často osekaná o emoce čistě na nejdůležitější obsah. Což je naprosto v pořádku, pokud si to ovšem obě strany uvědomují. Lidi rádi čtou mezi řádky něco, co tam není, případně mají pocit, že druhá strana přesně ví, co se jim zrovna honí hlavou. Neví. A z toho pak vznikají největší zádrhele.

Při práci na dálku je tak potřeba dávat velký pozor, jakým stylem a co komunikujete. Obzvlášť ve vztahu k nadřízeným je důležité informovat, co děláte. Jinak snadno získají pocit, že se nic neděje. Pomůžou i projektové nástroje typu Trello, Basecamp či Asana.

Nadřízený by naopak měl umět komunikovat, proč se něco má dělat – předat všem v týmu „big picture“, který za běžných okolností pochytíte v pauze na kafe/cigaretu, případně jen tím, že sedíte ve stejné místnosti.

„S kolegy v Česku i v Americe máme párkrát týdně pravidelné hovory, kdy se všichni sejdeme na hangoutech, probereme aktuální stav, budoucí plány a řešíme případné problémy. Mimo to používáme Slack nebo HipChat. Zatím platí, že se na svých cestách časově přizpůsobuji většině,“ říká Honza.

Při komunikaci se zákazníky a mezi týmy se na stylu komunikace skoro nic nemění. Používáte stejné komunikační technologie jako v kanceláři, případné osobní schůzky se v 99 % případů dají postupně přesunout do videohovorů.

Další z problémů přináší případy, kdy máte tým roztroušený v různých časových pásmech. Ale i to jde řešit. Většinou stačí domluvit se na několika konkrétních hodinách, kdy budete na příjmu všichni. Pracujete-li z Asie pro firmu v ČR, musíte se přizpůsobit a vyhradit část odpoledne tak, aby se vám kolegové dovolali.

Pracovní morálka

Svoboda s sebou přináší i zodpovědnost – nespoléhejte, že za vás práci udělá někdo jiný. Změna prostředí hodně pomůže, pokud ji ale vezmete za špatný konec, může z toho pracovně být katastrofa.

Kancelář vás totiž jaksi z principu nutí pracovat… nebo alespoň předstírat, že pracujete. Doma už to tak dobře nefunguje. A v plážovém městečku už vůbec ne. Je potřeba naučit se i na cestách udělat vše, co je potřeba – jinak totiž o svou práci, a tedy i získanou svobodu, velmi rychle přijdete.

Nejlepším pomocníkem je rutina. Jakékoliv rozhodování nám totiž bere energii a schopnost soustředění – pak je velmi snadné spadnout do pasti „ještě chvilka zábavy a opravdu půjdu pracovat“. Hodně lidem pomáhá pevná pracovní doba a jen jedno místo, ze kterého pracují, pokud je to nutné. Pracovní morálku výrazně podpoří i coworkingy – jste v nich obklopeni lidmi, kteří také přišli pracovat, navíc platíte za místo. To by pak bylo trapné celý den prosedět nad sociálními sítěmi.

Finance

Digitální nomádství přináší i větší nároky na osobní finance. Ne že byste utratili více než doma – mnohdy je to naopak. Je ale velmi snadné sklouznout k tomu, že za zábavu utrácíte víc, než kolik vyděláváte. Kolem je přece tolik lákadel! Z dlouhodobého hlediska to ale je finanční sebevražda. Hlídejte si cash flow.

„Nemám doma žádné pohledávky a neplatím žádné nájmy nebo splátky. Jestli se chystáte podniknout něco podobného nebo se chystáte cestovat na delší dobu, zbavte se všech požíračů peněz od auta po nájem bytu. Jestli máte byt, pronajměte ho, aby vám pokryl náklady na hypotéku. A pokud se stále bojíte o peníze, pak je tu ještě jedna důležitá věc – cestování je nejlepší investice a má pro vás největší návratovou hodnotu,“ říká Marko.

Nejde o to šetřit za každou cenu – vůbec ne. Dopřát si tam, kde získáte zážitky na celý život, dává hodně velký smysl, protože zážitky vám nikdo nevezme. Je ale důležité přemýšlet nad tím, za co utrácíte. Na cestách totiž je velmi snadné utrácet za lifestyle, který si nemůžete dovolit (například příliš drahé bydlení), případně nechat peníze rozkutálet pod rukama po velmi malých částkách. Pivo sem, smoothie tam, večeře jinde… a nakonec zjistíte, že i v levné zemi utratíte mnoho tisíc korun. Pomáhá alespoň po nějakou dobu zapisovat úplně všechny výdaje, pak máte jasno.

Pojďme to shrnout

Práce na dálku a její cestovatelská odnož – digitální nomádství – je možná i u zaměstnanců. Jen je potřeba na obou stranách splnit několik základních podmínek a nastavit firemní procesy, aby to fungovalo.

• Zaměstnanec musí převzít plnou zodpovědnost a odvádět kvalitní práci.
• Firemní procesy a komunikaci je potřeba vyladit, aby vše fungovalo i na dálku.
• Nadřízení se musí naučit svým zaměstnancům věřit a vzdát se neustálé kontroly.

Digitální nomádství je jen pro malé procento lidí. V práci na dálku naopak vidíme budoucnost velké části pracovního trhu i v ČR. Jde o přirozený vývoj a na západ od nás už na dálku pracují i desítky procent zaměstnanců. Funguje to. Bude to fungovat i u nás.

S možností 100% home office pak navíc není problém vyrazit v zimě na pár měsíců do tepla. Nikdo si toho nemusí všimnout. V ideálním případě to bude zaměstnavateli naprosto jedno.

Pokud jste dočetli až sem, gratulujeme. A pokud jste navíc náhodou zaměstnanci ministerstva práce, dejte prosím článek přečíst paní ministryni. V práci na dálku leží budoucnost velké části pracovního trhu a její omezování může mít velmi negativní vliv na ekonomiku.

Nový zákoník práce, který stanovuje často nesplnitelná pravidla pro home office, bude v tomto případě velkou prohrou pro všechny strany. Zaměstnanci přijdou o možnost žít výrazně svobodněji, firmy o možnost získat ty nejkvalitnější uchazeče a ušetřit velké náklady, stát o spoustu peněz, které se ve výsledku nevyberou na daních. Celé je to myšlené dobře, ale kontrola je naprosto přehnaná.

My v Travel Bibli věříme, že se s tím ještě něco dá dělat. A proto: pokud se vás daný zákon dotýká, ozvěte se!

Kam dál? Přečtěte si o oblíbených nomádských destinacích v Chiang Mai, Lisabonu nebo na Bali