Zaoceánský let s malým dítětem: výzva, nebo katastrofa

Cestování s malými dětmi je – stručně řečeno – komplikované. Anebo rozhodně komplikovanější, než když se člověk musí postarat jen sám o sebe. Najednou přicházejí otázky bezpečnosti, druhu ubytování, pitné vody, jídla, ale i toho, jak daleko se vlastně s prckem vypravit, aby si z toho neodnesli všichni zúčastnění namísto příjemné dovolené jen zbytečné trauma.

Rovnou vás ale můžu uklidnit – děti toho zvládnou daleko víc, než si my dospělí všeobecně myslíme. Cestu letadlem nevyjímaje. První let může vzbuzovat respekt a rozhodně štěstí přeje připraveným. Tenhle článek je proto určený těm, kteří nechtějí cestu za dobrodružstvím jen a pouze přežít, ale naopak si ji užít. A úplně speciálně je věnovaný těm, kteří se na cestu s těmi nejmenšími vydají sami. Protože dobrodružstvím se meze nekladou.

Zaměříme se především na děti cca do čtyř let věku, protože starší parťáci na cestách už se báječně zabaví samy a dobrodružstvím bude spíš odtrhnout je od zábavních letadlových systémů. Připoutejte se, startujeme!

Děti 0–2 roky

Většina aerolinií nemá stanovený přesný minimální věkový limit, od kdy mohou novorozenci létat. Z lékařského hlediska se však doporučuje nelétat dříve než před ukončeným druhým až čtvrtým týdnem od narození, protože do té doby může mít miminko stále nahromaděné tekutiny ve vnitřním uchu ze svého pobytu v děloze a přetlak v letadle by mu mohl způsobit minimálně nepohodlí, o případných zdravotních následcích nemluvě.

O chvíli, kdy je miminko způsobilé k letu, je vhodné se poradit s pediatrem. Obdobná situace nastává i u zdravotního stavu novopečené maminky – především po císařském řezu se nedoporučuje létat minimálně po dobu šestinedělí, přece jen má za sebou chirurgický zákrok.

Do dvou let dítě nemá vlastní sedadlo – sedí na klíně rodiče. Ten si jej připoutá nástavným bezpečnostním pásem, který mu před vzletem přinese palubní personál spolu s dětskou záchrannou vestou. Jsou však i aerolinky jako např. Aeroméxico, které formalitu pásu vzdaly, protože se z něj novorozenec permanentně kroutí, takže bezpečnostní hledisko je na míle vzdálené optimálnímu stavu.

Zatímco u kojenců do cca šesti měsíců je prostor náruče rodiče optimálním místem pro pobyt při dlouhém letu, to pravé dobrodružství začíná ve chvíli, kdy mimino začne lézt.

Anče byly dva měsíce, když letěla poprvé

„Poprvé jsem s Ančou letěla, když jí byly necelé dva měsíce, a to cca dvouhodinovým letem z Mexico City do Cancúnu na pláž, když nás přijela do Mexika navštívit její babička. Bylo to naprosto skvělé, celý let prospala, pohupování letadla k tomu příjemně dopomohlo. Ve čtyřech letech věku nyní má za sebou 36 letů (a spolu s nimi poměrně pekelnou ekologickou stopu, já vím), z nichž skoro polovina byla zaoceánských. Největší výzvou bylo období mezi šesti měsíci a rokem, naopak po prvních narozeninách je každý let čím dál příjemnějším dobrodružstvím.“ Eva Kubátová

Tipy pro zpříjemnění letu s kojencem

• Přednostní boarding: pro děti do dvou let automatický u všech aerolinek, se kterými jsem měla tu čest. Pro o fous starší platí pravidlo “líná huba, holé neštěstí”. I letušky jsou lidi, poproste prostě o pomoc.
• Tekutiny: při cestování s dětmi do 2 let (u některých aerolinek až do 3 či klidně i 4) se nebojte limitu 100 ml na tekutiny. Dítě má prostě jednoduše právo se napít, buďte u bezpečnostní kontroly neústupní, kdyby vám náhodou dělali problémy. U čtyřleťáka to tak snadno neprojde, ale do té doby uplyne ještě moře času.
• V noci! Tady se neubráním vykřičníku. Noční lety jsou pro všechny děti (a s nimi i pro rodiče) příjemnější. Nevyspalé dítě s náladou nakrknutého Krakena je mor pro všechny na palubě. Jedinkrát jsem s půlročním miminem letěla přes den a poté, co si během 12hodinového letu zdřímlo na celých dvacet (!) minut, jsem byla po přistání zralá na převoz do Bohnic. Ale kdyby vám to nedejbože nevyšlo, smiřte se s tím, že s lezoucím batoletem prostě prolezete letadlo stokrát od kokpitu po ocas a v případě prvních krůčků vezměte klidně dočasně na milost podpůrné kšandy, co vám zachrání záda.
• Velký polštář pod ruku: jako fakt, sice je haluz tahat s sebou polštář, ale zachránil mi ruce před odpadnutím a Anče hlavu před rozbitím neustále projíždějícím vozíkem letušek.
• Požádat o volné sedadlo vedle: někdy bývají vyblokované sedačky pro děti cestující bez doprovodu, za zeptání jednoduše nic nedáte
• Oblečení ve vrstvách: dítě i matka, protože není nic horšího než vedro nebo zima a s nimi spojený diskomfort.
• Kojení neustále: při vzletu a přistání snižuje kojení či pití z lahvičky podtlak v uších a to prostě chcete. Případně umí letušky pomoci od tlaku termokelímky s vatičkami uvnitř, které udělají stejnou službu.
• Dětská kolébka: zarezervujte si letenku ve speciálních řadách, co mají do stěn přimontovatelnou kolébku. I kdybyste do ní dítě dali jen na chviličku, poslouží k odkládání tisíců drobotiny, které během letu využijete.
• Ulička či okénko: lepší určitě ulička, i když některé aerolinky nutí okénko, protože tam prý mají letadla dětské kyslíkové masky.
• Pozor na krajní sedadla za toaletami: u “kolébkových” řad sedadel, které nemají ony zvednutelné ruční opěrky (jsou to takové ty, ve kterých je zabudovaný panel se zábavním tabletem), platí pravidlo volit střed. Zatímco na obou krajích (tzn. v obou uličkách) jsou sedadla bez zvednutelných opěrek, uprostřed bývá zvednutelná a tu chcete. Protože jedině tak na případné volné vedlejší sedadlo vedle sebe položíte dítě.
• Tip na čudlík: v opěrkách na ruce u krajních sedadel, které ji mají zafixovanou napevno, bývá pod ohybem čudlík či páčka, kterými je zvládnete zvednout. V případě sedadla u okna je to tip k nezaplacení.
• Manduca či jiné nosítko: často jsme s Ančou létaly samy a stejně často usnula přímo na hrudi v Manduce. Osvědčil se mi i šátek Ring Sling – dítě v něm leží a dovoluje příjemně kojit. Ring Sling nemusí být originální – já si ho vyrobila zakoupením pouhých Ring Sling kroužků, které jsem namontovala na širokou pašmínu. Pokud vaše dítě vyžaduje kontaktu tolik, jako po něm toužila naše Anča, jsou nosítka na palubě záchranou, která vám dovolí si i zdřímnout beze strachu, že vám dítě z náruče zklouzne. Za mě naprostý win-win.

Nejvíc jsme toho s Ančou v kojeneckém věku procestovaly samy ve dvou

• Kniha do čtečky či telefonu: pro dlouhé hodiny procházení po chodbách letadla. Protože když zrovna rostou zuby a všude kolem jsou podivné letadlové ruchy, bývaly lety, při kterých jsem dobrých 9-10 hodin prochodila a prohoupala. Stejně tak poslouží seriály z Netflixu stažené do telefonu.
• Možnost přikoupení sedadla a umístění bezpečnostní autosedačky: toto už je na zaoceánských letech poměrně luxusní záležitost, za další sedadlo budete prostě a jednoduše muset zaplatit. Pokud s sebou ale z jakéhokoli důvodu vezete autosedačku / vajíčko, samozřejmě dostatečně ergonomické, je to skvělá možnost, jak si oddychnout, zatímco výše uvedené body počítají spíše s realitou dítěte v náručí. Jen pozor, sedačka musí pro drtivou většinu aerolinek splňovat standard pěti jisticích bodů, dobře si vše tedy ověřte.
• S otazníkem – kufrové postýlky: dlooooouho jsem pokukovala po kufru Bed Box od JetKids, jenž se dá vysunout a ze sedadla tak za pomoci tenčí matrace vytvořit postýlku. Cena byla rozhodně nemalá a seznam aerolinek, které takovou vychytávku na palubě nedovolují, bohužel nekonečný. Než se tedy pro něj nadchnete, dobře si zjistěte, zda to nebudou vyhozené peníze. Stejně dobře mi totiž posloužilo postavit před sedadlo příruční zavazadlo a onu postýlku z něj vytvořit pomocí deky a velkého polštáře.

Děti od 2 do 4 let (ale i výše)

Počínaje druhými narozeninami začíná vaše dítě platit za samostatné sedadlo. Ostatně, už bylo načase, s takovým 23měsíčním cvalíkem se na miniprostoru jednoho sedadla už jen tak nepopasujete. O trochu víc k vzteku je, že dítě o pouhých pár kilech váhy platí cca 90 % z ceny dospělácké letenky, což osobně za žádnou velkou slevu nepovažuji. I tak je mu ale dopřáno luxusu v podobě kočárku (věkové limity se liší mezi aerolinkami). Vězte ale, že zatímco s kojencem je zaoceánský let lehce adrenalinovou záležitostí, od dvou let je to vážně boží. Záleží samozřejmě případ od případu, však vy sami znáte své dítě nejlépe, ale pokud má rodič správně dobrodružný mindset, převezme ho od něj (většinou) i dítě. To však neznamená, že by od dvou let seznam cestovatelských tipů najednou zmizel jako mávnutím kouzelného proutku. Tady je máte!

• Jezdící kufr: pro dlouhé přesuny při přestupech na letišti. Protože kdo jede, ten je král! My máme jezdící kufřík Trunki, který nám se svým pirátským designem (včetně samolepek kanónů) způsobil “zábavné” situace na letištích, kdy Anča hlásila ostraze, že na něm má nalepené “bomby do kanónů”.
• Zabavit, zabavit, zabavit – tablet není zlo, minimálně rozhodně ne na palubě letadla. Osvědčily se nám i gelové samolepky na okno a do batůžku jednu hračku od každého typu (jedna kniha, jedna mechanická, jedna patlací stylu Play-Doh, jedna oblíbená, jeden plyšák). 
• U větších dětí dobře funguje na dlouhých letech nová malá hračka za každou hodinu letu (klidně z Kinder vajíčka), skvěle jim tak dává současně najevo i to, za jak dlouho budeme na místě. Nafukovací balonky pak zabaví při případném zpoždění na letišti i více dětí. Jen pozor na jejich případné praskutní, děsí pasažéry k smrti :). 
• Okénko: po dvou letech věku je za mě lepší okénko, přeci jen je to zábava sama o sobě. Naopak do cca 1,5 roku zas lepší ulička (lépe se vstává).
• Všechno kolem před vzletem otřít: stoleček, opěrky, klidně i sedadlo, a to ne z důvodu mé přílišné upjatosti v hygieně, ale proto, že ze zkušenosti kamarádek letušek dobře vím, že právě tato místa nejsou příliš v hledáčku úklidové čety.

Obecná doporučení pro lepší letový prožitek

• Letuška je kámoš: cestujete s dítětem letadlem poprvé? Řekněte jí to! Cestujete sám/sama? Řekněte jí to! Máte z toho nervy? Řekněte jí to! Letuška je člověk a ne telepat, sama při počtu cestujících na palubě nemá šanci zamýšlet se nad mentálním rozpoložením vás a vašeho kojence/batolete/dítěte. Větším dětem některé aerolinky dávají dárkové hračky (top je v tomhle ohledu za mě Turkish Airlines, milujeme jejich letecké čepice á la Amelie Erhart!). Byly letušky, co mi jako kojící matce rovnou přinesly obří lahev vody, abych se nemusela zvedat. Byly letušky, co mi Anču pochovaly, zatímco jsem šla na záchod (od mimina totiž hysterčí, když slyší ono vzduchové spláchnutí). Ale stejně tak byly letušky nevrlé, striktní a všemožně jiné. Jak říkám, i letuška je člověk.
• Drobounké dárky: vozila jsem je především cca do 1,5 roku věku Anči. A že jsem si s nimi vyhrála! Do pytlíčku zabalená čokoládka, drobnost, lízátko a dopis ve stylu “jsem Anna a cestuju poprvé / v letadle mě bolí uši / cestuju sama s mámou, díky za pochopení” láme ledy i těm pasažérům, kteří děti na palubě bytostně nenávidí. Hodí se především pro ty, co s dítětem cestují sami – na pár minut pohlídají, podrží, pomůžou, přinesou, mrknou na kufr, když potřebuji odběhnout prcka přebalit… Nejen letušky, ale i spolucestující jsou totiž lidi. A není nic lepšího než pět minut klidu, zatímco paní o řadu za vámi dělá na vaše dítě “kuku” a vy si oddychnete.

• Kolíčky: vozím dodnes. Na cokoliv. Na hraní, především ale na přišpendlení deky či větší pleny mezi hlavovými opěrkami sedadla, aby se spícímu dítěti vytvořil takový stan – stíní od neustále zapnutých světel v letadle a větším dětem udělá vytoužený bunkr.
• Mňamky: od dvou let dostávají děti na palubě vlastní jídlo, co si ale budeme nalhávat, ne vždycky jsou z nabídky “chicken or pasta” odvázané. Jakákoli dobrota (čím méně cukru = tím méně energie, to je asi jasné) je vítanou zábavou a potravou pro dětský pupík. 
• Líná huba holé neštěstí: tohle pravidlo už zaznělo, opakování je ale matka moudrosti. Prostě úplně obyčejně přijít ke gatu, říct „mám tu mimino, co se bude dít?“, když zrovna nevím, a letušky se rovnou postarají, aby člověk nemusel čekat ve frontách a mohl na boarding kolikrát ještě před business class.
• Vybírat noční lety: úžasné pro kojence a batolata, k nezaplacení i pro větší. A ostatně i pro nás rodiče.
• Pasové kontroly a všeobecně kontroly – tipy najdete v článku Nebojte se cestovat letadlem s malými dětmi: kompletní návod od nákupu letenky až po samotnou cestu
• Zábava při přestupech:  každé letiště má více či méně sofistikované dětské i přebalovací koutky, stačí je jen najít (anebo se případně prostě zeptat). Pokud zrovna chybí anebo z jakéhokoli důvodu nevyhovují, mějte v rukávu dvě či tři rychle realizovatelné hry (foukání papírových housenek, zvířata z dlouhých balonků, zem je láva atp.)
• Mexický tip na konec: v jedné ruce kufr, v druhé přebalovací tašku, ve třetí ruce pasy, ve čtvrté ruce lahev s mlíkem, v páté ruce dítě… To je příliš mnoho rukou na jednoho a ostatně i na dva, hlavně když počet kufrů stoupá geometrickou řadou. Zatímco při přestupu švidráte na obrazovku odletů, je úžasné mít nad capartem, jehož první kroky vedou klidně do propasti, kontrolu. V Mexiku se na obdobné situace prodávají speciální “vodítka” spočívající v jednoduchých kšandách s provázkem vedoucím k vašemu zápěstí. Existují i sofistikovanější verze zápěstí-zápěstí s elegantním zatočeným ocelovým lankem, které na cestách po rušných metropolích oceníte klidně i se staršími dětmi. Ale pro letiště poslouží i ony obyčejné kšandy. Pro Čechy poměrně bizár, pro Mexičany standard, jak dítko v davu neztratit. A kdyby někdo namítal, že dítě není pes, tak naše Anča už v roce ráda odpovídala “haf, haf”. Za mě je na prvním místě bezpečnost nás všech a pak teprve řeším ostatní.

Cestování s dětmi je především dobrodružství

„Když jsem s Ančou létala zaoceánské lety sama, pokaždé jsem si s dárečky (rozumějte: něžnými úplatky) letuškám a spolupasažérům nesmírně vyhrála. Můj muž se mi smál, že to k ničemu není, ale já se nedala a dál pytlíkovala drobnosti se vzkazem. Až jsme jednou přistály po dlouhém a únavném letu zpět v Mexico City a sedly jsme do taxíku směrem domů. Zbýval nám poslední dáreček a věnovaly jsme ho taxikáři. ‘Víte, že jednou jsem vezl letušku, co dostala přesně takový dárek a říkala mi, jakou radost jí udělal?’ odvětil taxikář. A tak se stalo, že se náš dárek dostal ve 22milionové megalopoli Mexico City úplnou náhodou do rukou dvou osob, co pojil náš stejný cestovatelský příběh.“ Eva Kubátová

Vzhůru do výšek

Kolem letů panuje zbytečná panika, pro děti je to fakt odmala dobrodružství, jen je potřeba je na to připravit. Základní pravidlo zní: mít na letištní procedury o hodinu více (stát se může cokoliv) a hlavně se nenervovat – však ono to všechno klapne. A pokud ne, tak to stejně v nejhorším případě za nějakých 12 hodin skončí, takových nocí člověk ostatně zažije s novorozencem, kojencem i batoletem nepočítaně. A kdyby byla fakt krize, tak jsou přece jen všichni kolem „uplaceni“ dárečky a člověk nemusí mít pocit, že někoho otravuje. Pamatujte si totiž, že všichni pochopí plačící dítě, ale nepochopí člověka, co pro to, aby neplakalo, nic nedělá. Takže žádný stres a hurá na cesty.

Eva Kubátová

Eva Kubátová je sběratelka mexických podivností i přesto, že jejím formálním zaměstnáním je soudní překladatelství a tlumočnictví španělského jazyka. Právě každodenní situace, které ji za posledních 10 let doprovází při životě v Mexico City, totiž vetknula do své knihy Mexikopedie: abecedář mexické kultury, jejíž druhý díl vyjde už v březnu 2023. A mezitím se s ní můžete potkat na Facebooku, Instagramu, YouTube či blogu www.mexikopedie.cz.

Jaké další články na blogu by se vám pro cestování s dětmi mohly hodit?

• Nebojte se cestovat letadlem s malými dětmi: kompletní návod od nákupu letenky až po samotnou cestu
• Dítě není limit, ale výzva
• Nemůžu jet, mám přece děti!
• Cestování s dětmi 1 – Jak zařídit, aby cestování bavilo děti i vás?
• Cestovní plány vám zkřížilo těhotenství. Můžete létat, nebo zbývají už jen přesuny po zemi?
• Pomalé cestování bez přesných plánů. Cestování s karavanem
• Asijská rovnice o mnoha neznámých aneb na nový kontinent s dětmi