Žít a pracovat v zahraničí znamená něco úplně jiného než cestovat, přičemž veškeré výhody toho druhého se neztrácí, ba naopak násobí. Aby však člověk mohl sklízet plody profesního života v zahraničí, musí překonat jak problémy počáteční, tak specifické změny dlouhodobé. Odměna ale bývá větší než přímo úměrná. Jinými slovy – stojí to za to.

Lukáš Klouček žil ještě coby profesionální sportovec dva roky v Belgii. Poté se na tři roky vrátil a pracoval v ČR, odkud odešel do Německa, aby se po dvou a půl letech přesunul ke svému současnému britskému zaměstnavateli na Gibraltar. Každý den překračuje státní hranice, protože bydlí ve Španělsku. Živí se jako bookmaker v sázkové kanceláři.

Sepsal své osobní zkušenosti s prací v zahraničí od hledání práce přes stěhování po navazování vztahů a nepříjemnou administrativu. Vaše cesta za vysněnou prací za hranicemi Čech se může stát příjemnější s méně útrapami hned na začátku.

Podrobný návod na práci v zahraničí se dost dobře sepsat nedá. Místo toho se pokusím uvést pár základních věcí, které vás na profesní štaci v zahraničí neminou a je třeba se na ně připravit. Snad se mi povede přiložit i nějakou tu praktickou radu.

Přínos zahraniční mise

Bývaly časy, kdy mladí muži vyráželi na vandr, aby došli do vzdálených krajů a poznali okolní svět, nabrali životní zkušenosti, naučili se nové dovednosti či získali vědomosti. Poté se s čerstvě nabytým know-how vraceli zpět na domovskou hroudu. Někdy ve světě naopak zůstali a obohacovali tamní kulturu znalostmi a dovednostmi z kraje svého.

To není jen scénář z klasických českých pohádek, to je důmyslný systém, který posouvá civilizace dál už od pradávna. Funguje dodnes, jen se nechodí s nůší a povidlovými buchtami do sousedního království, zato se létá s příručním zavazadlem do jakékoli vybrané země. Ani dokonalá propojenost světa skrze internet tento společnost zdokonalující proces zatím nevyhladila. Bohudík.

Cestování je skvělá věc k poznávání cizích kultur, jazyků, zvyklostí. Nabízí možnost nahlížet na svět jinýma očima a rozšiřovat si obzory. Cestování je však pouhou osekanou demoverzí regulérního dlouhodobého přesunu do zahraničí.

Až když začnete oslovovat svého pákistánského prodavače kebabu křestním jménem, až když budete vědět, kde ve městě mají nejlepší točené pivo, až když vám pošťák bude nechávat předem zaplacený balík u souseda, až když budete vědět, kde odevzdat daňové přiznání nebo jakým způsobem se na daném místě tráví typické národní svátky, až když prožijete velkolepý sportovní úspěch dané země či místního sportovního klubu a s tím spojené národní šílenství, teprve pak můžete říct, že víte, jak lidé v dané lokalitě opravdu žijí a jací jsou.

Při práci v zahraničí proniknete do všech místních zvyklostí tak nějak automaticky a bez většího snažení. Bonus, který se za peníze koupit nedá.

Začíná se od nuly

Opustíte rodinu, kamarády, ztratíte vybudovanou síť kontaktů a na všechno budete sami. Budete si opakovat známý výrok: „Co mě nezabije, to mě posílí.“ Začátek je jednoznačně nejtěžší, zároveň však nejzábavnější a nejbláznivější. První měsíce v cizím prostředí člověka nutí ke stoprocentnímu nasazení a nebývalé sebekázni, ke které by se v klidném zaběhlém životě doma u krbu těžko vybičoval. Narazíte na svoje limity, sáhnete si na dno. Právě to jsou nejcennější životní zkušenosti.

Naučíte se nespoléhat na pomoc druhých, budete odkázáni výhradně na vlastní schopnosti. Nekompromisně budete hozeni do světa, kde budete mít pouze to, co si sami vybojujete, přičemž povolené zbraně jsou pouze a jedině píle, nasazení a vědomosti.

Zůstat v mladém věku stát na místě je to nejhorší, co může člověk udělat. Zkoroduje, uvadne, zleniví. Funguje to stejně jako v divoké přírodě, kde pohyb znamená život. Všechno ostatní vede ke stagnaci, degeneraci a úpadku.

Při tom všem se tak nějak mimochodem naučíte cizí jazyky, poznáte jiné kultury, získáte kamarády ze všech možných koutů světa, takže i nahlédnete pod pokličku úplně jiných životních příběhů. Odpolední pivko se čtyřmi kamarády pocházejícími ze čtyř různých kontinentů se může stát docela běžnou záležitostí.

První půlrok života v nové zemi je vždy stejně vzrušující jako 5 let života na jednom stejném místě. Měnit práci po 2–3 letech, zejména ve věku do 35 let, není úplně nejhorší nápad. Naopak – je to skvělá investice do budoucnosti. Článek ve Forbesu je toho dokladem.

Největší výhoda občasné změny prostředí a práce je možnost setkat se s novými inspirativními lidmi. Vyhledávat a snažit se obklopovat chytřejšími a zkušenějšími kolegy je dle mého soudu nejlepší forma vzdělávání. To, co se nyní snažím vyjádřit, vystihují nejlépe dva anglické citáty, které si neustále připomínám…

„If you are the smartest guy in the room, you are in the wrong room. “ (autor je mi neznámý)

„The only way to get smarter is by playing smarter opponent.“ (Fundamentals of chess, 1885)

Většina článku je přístupná pouze členům Travel Bible. Co se v něm dozví?

• Jak najít práci
• Důchody, spoření a jiné nejistoty
• Co řešit před odjezdem
• Rodinné a kamarádské vztahy
• Osobní růst
• Získáte pohled z jiné perspektivy
• Vyrazit, nebo zůstat?

Papírování

Pracovní poměr mimo ČR může znít jako tuze složitá záležitost. Nemá cenu mazat si med kolem pusy, je s tím spojené určité zařizování, o tom žádná. Nikdy v minulosti to však nebylo tak snadné jako dnes. Komplikací je o dost méně, než si většina lidí myslí.

Co se byrokracie týká, je to v Evropské unii naprostá brnkačka. V každé zemi samozřejmě narazíte na drobné problémy při všelijakých registračních procedurách, speciálně neovládáte-li dokonale místní jazyk, což bývá pravidlem. S pomocí Googlu a ochoty prvních kamarádů, které si v místě najdete, zařídíte vše potřebné levou zadní.

Každá země má svá specifika a já po začátcích v Belgii, Německu, Španělsku a na Gibraltaru můžu říct, že to nikde nefunguje stejně, nic moc konkrétního se tedy poradit nedá. Na první pohled se všechno zdá velmi složité, realita je pak naštěstí mnohem jednodušší.

Všude se člověk po přestěhování musí nahlásit příslušnému úřadu, což bývá zpravidla radnice. Nejdůležitější a většinou i nejtěžší bývá sehnat bydlení v co možná nejkratším možném čase. Bez trvalé adresy se totiž nepohnete z místa. Začínat na adrese dočasné? Museli byste pak veškeré administrativní procesy roztáčet znova. Další kroky se už více méně liší v každé zemi, ovšem na radnici vám ochotně poradí, jak to v daném kraji chodí.

Na radnici většinou obdržíte něco jako registrační či daňové číslo, s kterým pak oběháte sociální a zdravotní pojištění, pokud to radnice či zaměstnavatel neudělají za vás. Jakmile máte oficiální adresu stvrzenou radnicí, otevřete si bankovní účet (zaměstnavatel zpravidla neposílá výplatu na zahraniční účet, musíte tedy mít lokální) a v podstatě máte hotovo. V dobrých mezinárodních firmách se můžete obrátit na HR, kde jsou na pomoc a rady při „relocation“ procesech zvyklí.

Jak práci najít

Hledání práce je v podstatě jednoduchá strategická hra. Stačí nastudovat pravidla a najít způsob, jak nejefektivněji dosáhnout požadovaného výsledku. Chytré využití LinkedInu a Googlu je většinou to jediné, co vás dělí od práce stovky až tisíce kilometrů za našimi hranicemi.

Pokud neovládáte moderní způsoby dolování informací, ale máte třeba víc odvahy, nevadí. Jen je tomu třeba uzpůsobit „modus operandi“. Vydat se na vysněnou zeměpisnou lokaci a začít shánět práci přímo na místě je sice kapánek „old school“, přesto však velmi efektivní způsob.

Specializované vyhledávače (jobs.cz a podobné) nefungují pořádně ani u nás, ani v zahraničí. Člověk si zkrátka musí dát víc záležet, chce-li být patřičně odměněn.

Základní tipy

• Hledejte malé, úzce zaměřené servery zabývající se jedním konkrétním odvětvím, kterému rozumíte a v kterém se ucházíte o práci.
• Zkuste netradiční klíčová slova.
• Buďte kreativní. Vyhrává ten, kdo najde, co jiné ani nenapadne.
• Klasické webové stránky potenciálního zaměstnavatele fungují také skvěle, jen je třeba důkladně se jimi prošťourat. Občas se tam povalují kvalitně ukryté pracovní příležitosti.
• Hoďte na papír jména 5–10 firem, v kterých byste chtěli pracovat, a pročmuchejte jejich web do nejmenšího detailu. Možná najdete přímo pracovní pozici, možná jen nějakou drobnost, která vám k získání práce pomůže.
• Nepodceňujte detaily.

Základní princip je hledat jinak než drtivá většina lidí

Twitter je také výborný vyhledávač a dohazovač. Stačí ho chytře využít. Naleznete-li příležitost či práci, kterou nevidí tucty jiných kandidátů, pravděpodobnost vašeho úspěchu stoupá geometrickou řadou. Budete-li číst inzeráty na webech s masovou návštěvností, stanete se jen jedním z tisíce uchazečů, kterým se většinou ani neposílá zamítací e-mail. To nechcete.

Snažte se být originální a zapamatovatelní

Tomu uzpůsobte i samotný způsob oslovení a v neposlední řadě životopis. Nesnažte se vypadat dokonale, ba naopak. Své slabé stránky zdůrazněte; dělá to málokdo a působí to lidsky, přirozeně a upřímně.

Pokud vám práce v zahraničí přijde zatím jako velký krok do neznáma, zkuste třeba dobrovolnictví.

Důchod, spoření a jiné nejistoty

Pracujete-li v zahraničí, odvedené peníze se na důchod normálně započítávají. V EU to funguje automaticky, jen musíte mít evidenci plateb sociálního a zdravotního pojištění, což budete muset při návratu do ČR doložit. Jako řádně vedený zaměstnanec (na západ od našich hranic se švarcsystém nenosí, nebojte) v podstatě jedete bezstarostnou jízdu na autopilota – všechno je obsaženo na výplatní pásce.

V cizině bývá slušná nabídka výhodných spořicích alternativ, které se nedají ignorovat. Bezrizikové spořicí fondy nabízené zaměstnavatelem nebo balík akcií za zvýhodněnou cenu není ničím výjimečným.

Co řešit před odjezdem

Ukončíte veškeré dlouhodobé smlouvy (telefon, internet, nájem atd.) a na sociálním a zdravotním úřadu nahlásíte, že budete pracovat – a tím pádem i platit odvody – v zahraničí. Bankovní účet v ČR je vhodné si ponechat. Vlastníte-li živnostenský list, jednoduše ho pozastavíte. Hotovo, můžete vzít batoh a vyrazit vstříc novým dobrodružstvím.

Rodinné vztahy a kamarádi

Ačkoli to zní nelogicky, věřte, že většina dobrých vztahů, které máte, se ještě zlepší. Ty špatné úplně zmizí. Vše vykrystalizuje automaticky. Dobří zůstanou, ostatní pozvolna vysublimují. S těmi nejlepšími se uvidíte při každé návštěvě domovské lokality, jindy za vámi pro změnu vyrazí na dovolenou.

Rodinné vztahy se díky internetu (ano, myslím hlavně Skype) udržují velice snadno. Každé další chvíle strávené společně s nejbližšími si budete vážit mnohem více, než když jste bydleli deset minut od sebe. To uvědomění jedinečnosti a nenahraditelnosti vlastní rodiny je k nezaplacení. Jedná se o zcela opačný efekt, který mívá na svědomí sestěhování několika generací do jednoho společného bydlení, kde si časem všichni lezou na nervy takovým způsobem, až tomu neodborný termín „ponorka“ nestačí.

Zrychlený osobní růst

Člověk vystřelený do vesmíru stárne výrazně pomaleji. Člověk pracující v zahraničí zvyšuje svou odbornou kvalifikaci mnohonásobně rychleji. První věc má co do činění s teorií relativity a vysvětlení po mně nechtějte. To druhé je o zvuku zahraničních firem, o lidech, s kterými tam pracujete, a o nabytých zkušenostech. Ano, někdy to nemusí být úplně fér, ale ta samá práce vykonávaná v zahraničí vytuní CVčko docela jiným způsobem než totožná práce v ČR. Není to tak pokaždé, v naprosté většině případů to však platí.

Programovat v Seznamu je docela prestižní, pracuje-li ale někdo na stejné pozici v Googlu, zní to holt jinak. Fotbalista hrající v zahraničí má také větší šanci dostat se do nároďáku, i když nemusí být o nic lepší než jeho konkurenti z české ligy. Data hovoří jasně. Jak říkám – nemusí to být vždy úplně fér, ale je dobré vědět, že to tak zkrátka chodí, a náležitě se tomu přizpůsobit. Pracovat jako vývojář pro Škodovku nebo Audi také nezní úplně stejně, i když to stejné je. Frajer z Ingolstadtu bude pravděpodobně mít na pracovním trhu výhodu nad mladoboleslavským kolegou.

Získáte pohled z jiné perspektivy

Nikde není nic zadarmo – a v cizí zemi to platí dvojnásob. Vietnamec s malou večerkou na Žižkově zaslouží mnohem víc respektu, než se mu dostává. Jak byste se asi ve Vietnamu uchytili vy?

Jak se v České republice žije dobře, si člověk naplno uvědomí, až když zemi opustí. I kvůli tomu stojí za to na nějaký ten pátek vypadnout. Nedocenění vyspělosti, bezpečnosti, svobody a všeobecné pohody života v Česku je podle mě zbytečně se šířící nešvar v celé dnešní společnosti.

Utíkat se nevyplácí

Před problémy se utéct nedá (ano, rodiče měli pravdu!), na to je svět moc malý. Utíkat před něčím do zahraničí je vůbec to nejhorší, co by vás mohlo napadnout. Radovan Krejčíř by mohl vyprávět, že jo. Před problémy navíc utíkají jen srabi.

Do zahraničí by vás měla hnát vnitřní touha, motivace, zvědavost. Jestli nic podobného uvnitř sebe sama necítíte, nemá cenu se do něčeho nutit.

Vyrazit, nebo zůstat?

Možnost volného pohybu takřka po celém světě a otevřený pracovní trh – to jsou luxusní benefity, které generace před námi neměly, a bůh ví, jak to bude za dvacet let. Není na co čekat. Na konci života budeme litovat jen toho, co jsme nezkusili.

Největší benefit odchodu do zahraničí? To, že se můžete kdykoliv vrátit a vidět vše, na co jste byli zvyklí, jinýma očima. V jiné perspektivě budete vnímat lidi, místa i věci, které vám byly známé po celý život. I ti lidé na vás budou koukat docela jinak. Vrátit se zpět je něco úplně jiného, než nikdy neodejít.

Doplňující odkazy

Jak chytře používat LinkedIn – zajímavá přednáška v rámci projektu Lidé z praxe.

Jarosovi.cz je unikátní blog českého kreativce pracujícího v Kataru. V jeho geniálních textech se nedá nenajít inspirace, i kdyby se o to člověk setsakramentsky snažil.

Bezdiakritiky je můj osobní blog, na kterém se občas objeví i perlička z mého pracovního života v zahraničí.

Lukáš Klouček
Kam dál? Lukáš není jen úspěšný bookmaker, ale také vášnivý motorkář a samozřejmě cestovatel. Pokud víc než práci v zahraničí chcete vyzkoušet jednostopé vozidlo, má návod i pro tuto variantu v článku Cestování na motorce – fakta, mýty, rady a tipy. Spoustu krásných zážitků vám i Lukášovi!