Jak na dobrovolnictví, abyste nenapáchali víc škody než pomoci

Na cestách potkáte neuvěřitelné množství cestovatelů, kteří vyrazili na druhý konec světa pomáhat – učit angličtinu, starat se o sirotky, zachraňovat ohrožená zvířata. Někteří vyrazí jen na pár dní, další tráví dobrovolnictvím celé měsíce.

Dobrovolnictví zní jako výborný barter – nabídka potkává poptávku a obě strany jsou spokojené. Přesto se čím dál častěji poukazuje na stinnou stránku dobrovolnictví i celého volunturismu (dobrovolnického cestovního ruchu). V tomto článku se zaměříme na to, proč tomu tak je a jak se vyhnout „špatnému dobrovolnictví“ a co to je udržitelné (zodpovědné) cestování.

Pavla Trávníčková, autorka článků Cestovatelské přešlapy aneb úvod do zodpovědného cestování a Cestovatelské přešlapy aneb zodpovědné cestování pro pokročilé, jedna z přednášejících na Slow Travel Festivalu a také členka týmu Travel Bible sama prošla několika dobrovolnickými zkušenostmi napříč Asií, z nichž ne všechny byly opravdu nápomocné.

Učila angličtinu v několika jazykovkách a plácala domy v Thajsku, okopávala česnek na Taiwanu a rozvíjela turismus v Indonésii. Nyní usiluje o rozšíření myšlenky zodpovědného cestování mezi Čechy a Slováky, kteří se mohou stát příkladem místním i dalším cestovatelům především v rozvojových zemích.

Špinavá ale záslužná práce?

Je dobrovolnictví špatné?

Podporovat a pomáhat je rozhodně správné a úctyhodné rozhodnutí. Je ale potřeba podívat se na věc kriticky, zhodnotit svoje znalosti a celou situaci. Dobrovolníci bílé pleti mají totiž výhodu, že jsou ve většině zemí vítaní i bez dostatečných schopností.

Co je potřeba zvážit?

• Znalosti v oboru / s činností, kterou mám vykonávat
• Důvody, proč chci pomáhat
• Jak dlouho musím zůstat, aby moje pomoc k něčemu byla
• Jsou do projektu zapojené děti?
• Pomohly by v dané oblasti víc moje peníze, anebo mé zkušenosti?

Uznávám, že většina předcházejících otázek může vyznít hloupě. Pokud ale chceme nezištně pomáhat, je potřeba přesně takové otázky pokládat. Na následujících řádcích se pokusím vysvětlit proč.

64 krátkých tipů a triků ZDARMA ke stažení

Nauč se cestovat chytře. Poradíme ti, jak na cestách ušetřit a naplno si je užít. Ověřené tipy ostřílených cestovatelů.

STÁHNOUT ZDARMA

Tvé soukromí je pro nás svaté. Když tě boží cestování přestane zajímat, stačí kliknout a email zmizí v pekle.
 

Komplex bílého zachránce

Jakkoli absurdně to zní, takový komplex existuje a momentálně trápí především Afriku. Video vám ve zkratce objasní, v čem je problém a jaké jsou dopady takového dobrovolnictví.

Typický bílý zachránce z pohledu Afričanů

Cestovatelé dorazí do Afriky a jejich první kroky vedou do sirotčinců. Už tady většina místních poukazuje na paradox, že taková zařízení existují i v Paříži, kam zavítá málokterý turista v porovnání s Eiffelovkou, na kterou se vydá téměř každý.

Africký turismus je sociálně zaměřený a na pomoci dětem bez rodičů není nic špatného, pokud se turista nestaví do role zachránce. Taková osoba fotí chudé, nemocné a ušpiněné děti a sama se umístí do centra dění – fotografie – jako člověk, který přijel celou situaci změnit.

Ti, co bojují proti tomuto trendu, poukazují na jednoduché řešení situace – upusťte od selfíček. Právě tyhle fotografie umocňují stereotypy vůči Africe a znevažují pomoc tisíců Afričanů, kteří pomáhají svému okolí každý den. Odpůrci selfies a instagramového poblouznění také dodávají, že nezištná pomoc se nerovná sbírání „likes“ na sociálních médiích.

Pomáhali byste i bez zveřejňování fotek na sociálních médiích?

Zajímavé je, že například Indonésané uznávají bílého člověka mnohem víc než místního. To znamená, že pravidelně odmítám pozvánky na radnici, abych prezentovala o zemědělství v Česku, nebo na komunitní setkání, kde chtějí vzdělat o prodeji nebo marketingu. Turisté ze západu se tak velice snadno dostanou do role zachránce, aniž by o to vůbec usilovali.

Dobrovolnické divadlo

Celý problém je ale komplikovanější a čím hlouběji se dostávám, tím víc nestačím věřit vlastním očím. Toto je jeden z příběhů, který mě donutil přehodnotit mou „dobrovolnickou dráhu“.

Pippa je cestovatelka, která spolu s dalšími 14 středoškoláky vyrazila na školní výlet do Tanzanie. Zaplatili za možnost dobrovolnictví na jednom projektu a jejich hlavním úkolem bylo postavit knihovnu. Jak se ukázalo, nikdo z této party středoškoláků nebyl zdatný v zednické práci, a tak se místní uchýlili k drastickému řešení. To, co postavili dobrovolníci přes den, zbourali v noci a přestavěli tak, aby si toho nikdo nevšiml. Časově i finančně náročný způsob, jak nechat někoho pomoci.

Takových příběhů není málo a mnohé z nich poukazují na fakt, že investovat peníze do projektu a nezúčastnit se ho může být nejlepší řešení. To ale neznamená, že nemůžete cestovat jako dobrovolník. Jen vždy objektivně zvažte celou situaci.

Správný úmysl

Už máte jasno a víte, že chcete opravdu pomáhat? Dalším krokem je ověřit si záměry agentury, přes kterou budete vyjíždět. To se částečně týká i těch, kteří vyjíždějí na vlastní pěst – našli jste si jazykovku, kde budete učit? Ptejte se, proč tato škola přijímá dobrovolníky. V Thajsku i Indonésii se mi stalo, že jsem narazila na vychytralé vedoucí, kteří si spočítali, že „bílá tvář“ prodává lépe a mohou si tak nastavit vyšší marži za hodiny.

Agentury ne vždy sdílejí váš dobrý úmysl

Agentur, které zprostředkovávají dobrovolnické projekty, je nepřeberné množství. Záleží, v jakém oboru hledáte. Workaway se hodí pro krátkodobou pomoc během cestování, AIESEC se specializuje na dobrovolnické projekty, které tíží danou komunitu. Přesto budete muset zhodnotit projekt po projektu.

Konečné rozhodnutí o smyslu vašeho dobrovolnického projektu je jen na vás. Odpovězte si ještě jednou – chcete pomáhat smysluplně, anebo získat pár atraktivních řádků do životopisu a snížit cestovní náklady?

Schopnosti a znalosti

Ruku na srdce, žádný učený z nebe nespadl. Dva semestry španělštiny na vysoké neznamenají, že zvládnu učit angličtinu španělsky. Prázdniny u babičky na venkově ze mě zase nedělají odborníka na permakulturu.

Během dvou let na cestách jsem se setkala se sebevědomými cestovateli, kteří byli opačného názoru. Zde pomůže snad jediné: zeptejte se sami sebe, jestli byste si na podobnou práci troufli i v Česku. Nejspíš ne – a pokud ano, tak byste měli z ostudy kabát během pár chvil.

Víc škody než užitku

Pokud jsou v projektu, kterého se chcete zúčastnit, zapojené děti, je třeba být velice opatrný. Nejde jen o to, že například v Kambodži si z některých sirotčinců udělali byznys – rodiče pronajímají své děti ústavům a jejich potomci se po několika týdnech vrací domů i s výplatou. To je ještě lepší varianta toho, kdy organizované gangy kradou děti a umísťují je do takových zařízení nedobrovolně.

Co mám na mysli, je emoční dopad vašeho krátkodobého pobytu s dětmi. Ty se velmi snadno upnou na člověka, který se jim věnuje, obzvlášť pokud nemají svou vlastní rodinu. V takovém případě mohou být časté příchody a odchody dobrovolníků, kteří zůstávají nanejvýš několik měsíců, velice stresující.

Jak vybrat vhodný dobrovolnický projekt?

Pokud vezmeme v úvahu všechny výše zmíněné body, dostaneme “návod”, jak vybrat vhodný projekt pro dobrovolnické aktivity. Při výběru se zaměřte na:

• oblast projektu (velmi doporučuji zvolit si téma, které vás osobně zajímá a které vás bude motivovat pracovat i v těžších chvílích)
• délka (zvažte kolik času jste ochotni dobrovolnickému projektu věnovat a jestli bude mít tato doba opravdový význam i pro místní komunitu)
• lokalita (popřemýšlejte, jestli chcete dobrovolničit v zahraničí nebo v České republice. Zahraniční projekty jsou bezesporu atraktivnější a nabízí možnost poznat novou kulturu a získat nové zkušenosti. Máte ale co nabídnout i vy?)

Dobrovolničit zodpovědně a smysluplně

Dobrovolnictví je úžasný způsob, jak cestovat a být nápomocný. Přestože se najde nemálo jedinců, kteří si z pomoci druhým udělali byznys a o dobrovolnictví samotné jim vůbec nejde. Proto prosím, berte vaši roli ve společnosti zodpovědně, může mít totiž větší dopad, než si dokážete představit.

Kam dál?

Přečtěte si knihu Dobrovolníkem na cestách – praktického průvodce dlouhodobým cestováním s hlubším smyslem.

Pavla Trávníčková

Cestovatelka, která se po ročním putování napříč Asií usadila ve vesnici uprostřed střední Jávy. Mezi milovníky plastu, cukru a všeho smaženého usiluje s manželem o osvětu za používání méně plastu a do Česka by ráda přinesla myšlenku zodpovědného cestování. Její snažení, úskalí i vesnické zážitky najdete na fan page Pavla the Traveller.