Jak se připravit na 8 měsíců s 3 dětmi v jihovýchodní Asii

Pro člověka je přirozené posouvat hranice a zjišťovat tak, kde končí jeho komfortní zóna. Někteří se dokonce rozhodnou z ní vystoupit – jako třeba naše cestovatelská rodina. Blížila se zima a opravdu teplých destinací v Evropě zas tolik není. Nejdůležitější však bylo, že Evropa pro nás začala být příliš „bezpečná“… měli jsme pocit, že výzev rapidně ubývá, potřebovali jsme změnu.

Lucie a Karel Tatranští mají 3 děti, dvě už školou povinné. Převážnou část loňského roku strávili cestováním po Evropě a další rodinná cesta vedla za její hranice. Zabalili 5 batohů, koupili letenky a vydali se na doposud největší rodinné dobrodružství – okružní cestu Thajskem, Malajsií, Indonésií a Vietnamem. Dnes se dozvíte, co obnášely přípravy.

Chtěli jsme si ověřit, jak obstojíme na jiném kontinentu, v naprosto odlišných kulturách a pro nás skoro neznámém podnebí. Zrodila se tak myšlenka vyrazit na několik měsíců do jihovýchodní Asie. Při zpětném pohledu víme, že to byl jeden z nejlepších nápadů, jaké jsme za poslední měsíce měli.

Možná vám to připadá jako utopie, ale vězte, že jakmile začnete s dětmi cestovat, přijde den, kdy budete chtít navštívit něco exotičtějšího. V začátcích možná pocítíte lechtání v břiše způsobené lehkou nervozitou, přesto není v konečném důsledku taková cesta o nic náročnější, než jakákoli jiná – stačí nepodcenit přípravu a očekávat úplně všechno.

Před cestou

Myšlenková mapa

Při takto dlouhé cestě je dobré mít alespoň přibližný plán, kam a na jak dlouho chcete jet. Odcestovat 8,5 tisíce kilometrů od domova není nejlevnější záležitost, takže většina z nás si řekne něco ve smyslu: „Když už jedu takovou dálku, chci toho vidět co nejvíc!“ I my jsme se nejprve chystali navštívit sedm osm zemí. Stačilo ale sednout, vytvořit myšlenkovou mapu – a původní plán se rozplynul jako pára nad hrncem.

Zjistili jsme, že bychom co měsíc přeskakovali mezi jednotlivými zeměmi. Jenže my chtěli být ve Vietnamu celé tři měsíce a v Thajsku dva. Myšlenková mapa je skvělá pomůcka, která vám umožní zorganizovat celé plánování.

V naší byly zakresleny a zapsány všechny země, jak dlouho v nich chceme být, které části navštívit, zda je nutné mít víza, finanční náklady atd. Je to perfektní činnost, při které vám můžou asistovat starší děti. Buď mohou informace rovnou zapisovat, nebo jen celou mapu graficky vylepšovat.

Babičko, máme pro tebe novinku

Možná vás ani nenapadne, že byste se nějak měli připravovat na situaci, kdy s plánem seznámíte nejbližší rodinu. Věřte ale, že ve většině případů budete muset zodpovídat spousty otázek a své úmysly důkladně obhajovat.

Asi je to tím, že naši rodiče patří ke generaci, která nemohla cestovat. Jsou zvyklí být doma a jezdit maximálně na víkend na chatu a o prázdninách si vyhodit z kopýtka desetidenním pobytem v Chorvatsku. Asie je pro ně naprostá exotika. Slyšeli, že tam jedí psy, kočky, někde dokonce lidi… vlastně všechno, co se hýbe, potřebu že vykonávají kdekoli na ulicích, žijí v chýších, umírají na banální odřeniny a doktory tam dělají šamani. A do tohohle vy chcete vzít jejich milovaná vnoučata?!

Matouš si dal ve Vietnamu sraz s celou rodinou a natočili podcast. Naživo, což je velmi výjimečná situace, a rozhodně stojí za poslechnutí.

Je-li pro vás klid v rodině důležitý, připravte si odpovědi na otázky ohledně jídla, pití, čistoty, různých breberek, zdraví a bezpečnosti. Doporučuji pustit babičkám a dědečkům dokumenty o místech, na která plánujete jet. Na internetu se toho válí spousta, takže pokud vyberete dobře, jejich obavy víceméně rozeženete.

Připravte si diáře

Před každou dlouhou cestou je dobré oběhat všechny možné doktory. Pamatujte, že cestovní pojištění nekryje preventivní prohlídky, ale pouze akutní případy. Každý z nás bude mít na seznamu jiné specialisty, ale všichni bychom měli navštívit minimálně zubaře (ceny v jihovýchodní Asii jsou víc než přívětivé, ale pokud vám nehrozí sepse, půjde to z vaší kapsy).

Přehled lékařů, které před cestou navštívit, jaké zabalit léky a co dalšího zařídit? Sepsali jsme, stačí jen odškrtávat.

Jestliže máte jakékoli zdravotní problémy a povezete s sebou hromadu prášků či jehel, z vlastní zkušenosti doporučujeme, abyste měli dopis, který vám orazítkuje a podepíše lékař (nejlépe víc kopií). Ulehčí vám to práci s vysvětlováním při bezpečnostních kontrolách na letištích, až na vás budou koukat jako na drogového dealera. Stačí ukázat lejstro a úředníci vám dají pokoj. Ukázku takového dopisu máme tady.

Dále se nám osvědčilo vybavit děti „zdravotními“ náramky, které obsahují informace v angličtině o jejich nemocech, lécích, první pomoci a kontaktu na nás. Je to zatím jediný nám známý způsob, který zvyšuje šance, že se dětem dostane potřebné první pomoci ve chvílích, kdy za ně nemůžeme mluvit.

Obrňte se trpělivostí a vyrazte na úřady

Nikdo z nás na úřady nechodí rád, ale před cestou se tomu nejspíš nevyhnete. Věřte, že jich navštívíte hned několik. Doporučujeme zařídit druhý pas (ze zákona na to máte právo), který pak buď zabalte s sebou, nebo ho nechte u důvěryhodného člověka, který vám ho v případě nouze pošle. Pokud potřebujete víza, počítejte, že jejich zařizováním strávíte notnou dávku času. My vybrali destinace, kde víza buď při určité délce pobytu nepotřebujete, nebo se dají zařídit na letišti po příletu. Když je vše krát pět, víza se můžou dost prodražit – a tohle je jeden ze způsobů, jak ušetřit.

Jste-li na volné noze, nezapomeňte na všechno papírování s tím spojené. Vyplatí se mít spojence, kterému dáte plnou moc na přebírání pošty a na jiné věci související s provozem podnikání.

My jsme jednu takovou „spojku“ udělali z tatínka, který každý měsíc tiskne papírové podklady pro našeho old schoolového účetního a posílá mu je poštou, další kamarád zase přeťukává cifry do kontrolního hlášení pro finanční úřad (vždyť říkáme, že náš účetní je ze staré školy). :-)

Přístup do banky nebývá problém, potvrzovací esemesky chodí i do zahraničí. Dobrý tip zmiňoval Petr Novák – vozit s sebou pro případ odcizení české karty jako zálohu neaktivovanou SIMku jiného operátora, na kterou v případě nouze převedete své číslo i ze zahraničí.

Doma jsme také nechali záložní platební karty. Ty, které v zahraničí aktivně používáme, máme buď zamčené a odemykáme je jen při výběrech z bankomatů nebo platbách v obchodech (Number26), nebo u nich máme nastavený nízký limit (FIO – tam není zamykání a odemykání tak snadné jako u Numberu). Karty od jinak oblíbené Air Banky jsme museli nechat v ČR, protože se nedají zamykat v internetovém bankovnictví, respektive v mobilní aplikaci.

Také nezapomeňte přibalit několik kousků fotografií pasového (či danou zemí požadovaného) formátu.

Pro rodiny s dětmi platí dvojnásob, že se nevyplatí podceňovat výběr cestovního pojištění. My jsme dali na tip z Travel Bible a využili služeb pojišťovny True Traveller. Protože mají naše děti zdravotní problémy, bylo potřeba se připojistit ještě extra na situace vyvolané jejich nemocemi. Roční cestovní pojištění s velmi dobrým krytím vyšlo naši pětičlennou rodinu na 21 tisíc korun.

Jak zabalit

Nejdřív si musíte ujasnit, zda chcete cestovat s batůžky, nebo s většími zavazadly. Pro nás jsou batůžky jasná volba.

Ušetříte na letenkách
Nestrávíte věčnost čekáním na kufry u letištních karuselů
Při přesunech batohy jen hodíte na záda a šlapete bez ohledu na terén
Naučí vás minimalismu

Zabalit se do batůžku s limitem 7 kg je ale mnohem těžší, než narvat vše „potřebné“ do kufru o limitu 20 kg. Musíte nekompromisně vyřazovat a dost přemýšlet – například o tom, jak nejefektivněji zkombinovat oblečení. Pokud zvolíte destinaci v teplém podnebí, bude balení logicky jednodušší, než pokud byste se balili do norské zimy.

Na celý proces balení si vyhraďte klidně i několik dní. Můžete totiž – stejně jako my – zjistit, že musíte obnovit zásobu bot, spodního prádla a kraťasů. Nejlepší je vytvořit seznam, který budete postupně odškrtávat.

Nechte to na dětech

U mladších to nebude takový problém jako u starších, ale myslete na to, že vybíráte velmi omezený počet kousků, které budou vaše ratolesti nosit v následujících měsících. A to pořád dokola.

Proto je dobré, aby děti samy rozhodly, jaké oblečení si chtějí vzít. Stačí jim připravit seznam, na kterém bude počet triček, spodního prádla atd. Volbu jednotlivých kousků už nechte na nich. Vyhnete se tak situacím, kdy na vás budou naštvané, protože zrovna tohle triko fakt nesnášejí. Pokud by snad taková situace nastala, není většinou problém sehnat na cestách oblečení nové a to, které upadlo v nemilost, jednoduše vyhodit nebo darovat.

S hračkami to bude ještě náročnější než s oblečením. Je potřeba vybírat věci, které jsou lehké a zabaví na dlouhou dobu. My s sebou vezli skákací gumu, nafukovací powerball (suploval nám míč jak na suchu, tak ve vodě), karty (na Prší, Žolíky a Uno), deskovou hru Ypsilonie (tady zabijete dvě mouchy jednou ranou – děti se při hře učí vyjmenovaná slova) a oblíbené plyšáky. Pokud vám to váhový limit dovolí, přibalte například i pytlík lega. To nám na cestách chybělo asi nejvíc.

Pokud byste chtěli podrobněji vidět vše, co jsme na cestu vezli, mrkněte sem.

Škola hrou

Máte-li děti školou povinné, budete muset nejspíš přibalit i pár učebnic. Počítejte, že vám ukrojí velkou část váhového limitu. Vyplatí se proto potřebné části předem naskenovat (v dnešní době je k dispozici spousta mobilních aplikací, které přemění telefon ve skener) a následně je v destinaci postupně tisknout. Vyplněné pracovní listy či vypracované projekty stačí zase naskenovat nebo vyfotit a pak je vytisknout k prezentaci při přezkoušení ve škole.

Vládnou-li vaše děti angličtinou, je k dispozici nepřeberné množství aplikací na tablet, v nichž mohou požadované znalosti pilovat. Dokonce existuje i několik českých stránek:

Pokud škola vyloženě netrvá na specifických učebnicích nebo pracovních listech, vše se dá vyhledat na internetu, jen je tomu třeba věnovat trošku času. To je však malá daň za to, co vám cestování přinese.

Rozložte síly

Při cestě s příručními zavazadly se nám osvědčilo použití ruční váhy a balicích kostek (cestovních organizérů). Batohy můžete naplnit na požadovanou hmotnost a dětským batohům pak odebrat jednu či více kostek, které se přesunou do dospěláckých zavazadel – dětem tím odlehčíte. Pokud by pracovníci aerolinky na letišti „prudili“, stačí na onu chvilku přehodit kostky zpátky do dětských batohů a po kontrole zas vše vrátit do původního stavu.

Máme vyzkoušeno, že děti (těm našim, které už batohy nosí, je šest a osm let) bez problému unesou batoh o hmotnosti 5 kg na vzdálenost několika kilometrů. Jen nepočítejte s tím, že se u toho budou usmívat.
Větší rodiny využijí ruční váhu opravdu při každém přeletu.