Albánie – stále tak trochu evropská exotika, která umí uchvátit

Dhërmi

Jak se tam dostat?

Cesta do Albánie je nejlépe realizovatelná autem, případně letecky. Pokud zvolíte auto, nejkratší a nejpohodlnější jízda vede přes Slovensko, Maďarsko, Srbsko a Kosovo (kromě jedné části na srbsko-kosovských hranicích celá po dálnici, přičemž non-stop cesta od hranic ČR na sever Albánie trvá cca 18 hodin). Pak je třeba s sebou kromě občanky mít zároveň i biometrický pas, který je nutný právě pro vstup do Kosova. Dálnice v Kosovu i v Albánii jsou bez poplatku a jsou vesměs nové s kvalitním povrchem. Na hranicích počítejte s nákupem kosovské zelené karty (15 € pro osobní vůz, platná 14 dní).

Druhá nejpopulárnější trasa vede přes Chorvatsko a Černou Horu – cestou sice narazíte na daleko více míst, kde stojí za to zastavit (Dubrovník, Kotor atd.), na druhou stranu tato varianta zabere více času a díky poplatkům na chorvatských dálnicích se ve srovnání i celkem prodraží.

Pro leteckou dopravu během letní sezóny můžete využít přímou linku Tirana – Praha (tam a zpět za cca 5000 Kč), případně se porozhlédněte po výhodných nabídkách letenek např. do Podgoricy, Skopje nebo Pristiny, které jsou pořád dostatečně blízko albánským hranicím. Dovolená na Albánské riviéře na jihu země se dá propojit i s leteckou návštěvou Korfu.

Curraj i Epërm
Foto: Jana Velanová

Kdy tam jet a proč v tuhle dobu?

Všechno záleží na tom, jak moc se chcete vyhnout davům – sezóna je v Albánii krátká (v podstatě jen červenec a srpen), co do počtu turistů pořád relativně nepřecpaná a nezřídka se stává, že mimo sezónu spousta hotelů a dalších ubytovacích zařízení (hlavně těch větších u moře) nekompromisně zavře svoje brány.

Vždycky se ale dá najít hotel nebo guesthouse, kde můžete pohodlně přespat i setrvat delší dobu, a to s jistotou, že v tomhle čase nebudete o turisty zakopávat ani v těch nejvyhlášenějších lokalitách. Ceny jsou mimo sezónu  samozřejmě ještě nižší než běžně. I v červnu a září jsou tak pořád ideální podmínky pro pobyt.

Víza a podmínky vstupu

Do Albánie žádné vízum není třeba, na hranicích se stačí prokázat občankou. Maximální délka pobytu bez nahlášení je 90 dnů. Aktuální vízovou povinnost si můžete ověřit na stránkách MZV ČR nebo na albánské ambasádě v Praze.

Čím zaplatím?

V Albánii se platí lekem (kurz cca 5 leků za jednu korunu). V turisticky exponovanějších lokalitách většinou není problém platit i eurem s férovým kurzem. I tak si ale peníze radši směňte, případně vyberte na místě z bankomatu (ve městech jsou běžně). Rozhodně se ještě pořád nedá spoléhat na to, že narazíte na platební terminál přímo v restauraci/hotelu/obchodě.

Přibližné ceny

Univerzálně platí, že se vyplatí nakupovat v malých obchodech. Nezřídka se může stát, že vedle sebe narazíte na obchod nějaké sítě supermarketů (např. Conad nebo Carrefour) a lokální krámek, přičemž rozdíl v cenách může být 50, nebo i 100 %. Řetězce také budou daleko spíše prodávat euroznačky než ty lokální.

Kde je možnost, určitě nakupujte na trhu. Např. ve Škodře (Shkodër) ve čtvrti Rus Maxharr („Rus Madžar“) je perfektní výběr všeho, místním tabákem a horským čajem počínaje, čerstvými rybami a oblečením konče. Ceny se dají smlouvat.

Co se ubytování týče, vyplatí se hledat a nebát se zeptat – např. v Dhërmi (vyhlášená plážová lokalita na jihu) v sezóně můžete najít ubytování v 3* hotelu za 10, ale i 40 a více euro na osobu a noc se snídaní, samozřejmě i v závislosti na typu pokoje, vzdálenosti od moře atd. Často najdete levný a pohodlný apartmán přímo u místních. Ve větších městech můžete takřka vždy využít nějaký hostel. Hlavně pak v Tiraně (Tirana Backpackers Hostel) a Škodře (Mi casa es tu casa) narazíte na takové, kde v poměrně hip prostředí s nesmírně příjemnou atmosférou a personálem potkáte (převážně mladou) klientelu z celého světa. Na recepcích pak taky často lze vstřebat inspiraci, kam se v okolí i jinde v Albánii vydat dál.

Příklady cen ubytování:

• 3* hotel – Dhërmi (pokoj pro 3 os., 200 m od pláže) – 10 €/noc.
• Chatky přímo na pláži (pro 4 os.) – Dhërmi – 30 €/noc se snídaní.
• Hostel v Tiraně/Škodře – 10 €/noc se snídaní.
• Guesthouse v horách – 10–25 €/noc, většinou min. se snídaní.

Příklady cen jídla a pití:

• Byrek ze stánku (listové těsto plněné masem, tvarohem apod.), cca 150 g – 50 lek (10 korun).
• Pizza, 35 cm – 250 lek (50 korun).
• Pivo (místní, např. Korça), 0,5 l – 100 lek (20 korun).
• Balená voda – 0,5 l – 60 lek (12 korun).
• Láhev koňaku Skënderbeu nebo albánské rakije, 0,5 l – 400 lek (75 korun).

Památky – vstupy:

Ceny jsou různé, většinou je cenová hladina poměrně nízká. Např. za vstup do památkové zóny antického města Butrint zaplatíte 700 lek (cca 150 korun), na jiných místech je vstupné často nižší (vstup do přírodního parku Kepi i Rodonit stojí 100 leků na celé auto, některé větší památky – například hrady ve Škodře nebo Krujë – jsou pro běžnou návštěvu dostupné zdarma).

Cesta do Curraj i Epërm

Lokální doprava

Nejjednodušším způsobem dopravy je určitě vlastní auto, případně využijete služeb půjčovny. Připravte se ale, že způsob řízení v Albánii je většinou celkem divočina a přednost má často ten drzejší; obzvlášť pak ve velkých městech jako Tirana tohle platí stoprocentně. První dojem chaosu je ale jen zdánlivý, Albánci jsou zvyklí, co od sebe na silnici můžou čekat.

Dopravní předpisy i přes excesy místních stále platí, takže je samozřejmě lepší se jich alespoň snažit držet.

Vnitrostátní doprava je v Albánii často zmatená, města nemají centrální nádraží a místo odjezdu je nutno zjišťovat na místě. Autobusy mezi městy ale i tak jezdí, stejně jako furgony (většinou auto formátu Fordu Transit, které jezdí z bodu A do bodu B a cestou podle domluvy nabírá/vysazuje pasažéry). Furgony jsou nejdostupnější formou dálkové dopravy a často je můžete využít k cestě na turisticky frekventovaná místa, kam autobusy nejezdí (např. Kománská přehrada nebo vesnice Theth). Jízdné je například na trase Škodër – Theth kolem 5–10 € na osobu za jednu cestu, ovšem pokud se vám podaří odchytit furgon, kterým jsou zvyklí jezdit místní, je cena řádově nižší (1–2 €). Furgony jedoucí do turisticky méně vyhlášených lokalit obecně bývají levnější.

Co se týče taxíků, ve městech už poměrně běžně fungují dispečinky vozů s taxametry i relativně novým vozovým parkem, taxi si tak můžete přivolat. V taxíku z ulice je lepší si cenu domluvit při nástupu. Ceny bývají srovnatelné s těmi u nás (cca 20–30 Kč/km).

Pokud holdujete jízdě na kole a nevadí vám pohybovat se na něm v divoké dopravě, můžete při návštěvě Tirany využít místních stanovišť, kde si bicykl půjčíte za cca 1 € na den.

V Tiraně funguje v posledních letech i městská autobusová doprava, auto ale zůstává tím nejefektivnějším dopravním prostředkem.

Najděte si auto na Rentalcars

Bulvár Matky Terezy v Tiraně

Jídlo

Albánská kuchyně je v mnoha ohledech (stejně jako v případě ostatních zemí na Balkáně) výrazně ovlivněna tureckou, pořád ale má i svá specifika a speciality.

Na severu (v horách směrem do vnitrozemí a v Kosovu) jsou typická hutnější jídla, místní specialitou je např. flia (koláč z postupně vrstveného těsta, pečený ve velkém kulatém pekáči, jehož poklice se zakryje žhavými uhlíky, podává se hlavně s medem nebo sýrem), chleba a další pečivo z kukuřičné mouky, anebo variace husté omáčky např. s fazolemi, případně masem. Ve městech často najdete to nejlepší jídlo v menších podnicích a lidových jídelnách, zatímco ve větších restauracích na 90 % narazíte spíš na mezinárodní kuchyni.

Po celé Albánii se hojně připravuje i jehněčí, místy též kozí maso (často servírované jako zapečené v malém pekáčku, se zeleninou, rýží apod. – „tavë”), u moře pak samozřejmě stojí za to ochutnat čerstvé ryby a mořské plody. Specialitami bývají i sladkovodní ryby – v horách hojně natrefíte na pstruhy (u velkých jezer na Ohridského pstruha), nebo na kapry, kteří jsou zase typičtí pro Shkoderské (Skadarské) jezero.

Na jihu jsou znát přesahy s kuchyní řeckou a běžně se tu dělá například tarator („polévka“ z řídkého jogurtu s česnekem, okurkou a koprem) nebo musaka.

Stejně tak tu ale snadno natrefíte na perfektní italskou kuchyni (možná dokonce druhou nejlepší hned po Itálii – koneckonců, nemálo lidí pracujících v pohostinství alespoň krátkou dobu v Itálii nabíralo zkušenosti). V pouličních stáncích a pekárnách (pořád je zvykem chleba většinou kupovat tam, nikoli v supermarketech) pořídíte za pakatel nejrůznější druhy plněného pečiva, byrek, případně i pizzu a další „fastfood“. Problémy se stravováním nemají ani vegetariáni – naopak je většinou daleko větší šance, že narazíte např. na byrek plněný špenátem, rajčaty nebo sýrem, než na jeho masovou variantu. Zcela běžně v restauracích mají nejrůznější saláty a jiná bezmasá jídla.

Co se pití týče, pořád je v Albánii populární a rozšířená pravá turecká (velmi jemně mletá) káva z džezvy, kterou nezřídka uvidíte místní popíjet dohromady s panákem rakije (pomalu se usrkává). Ve městech, obzvlášť v centru, ale často i ve větších restauracích nepochodíte – trendy jdou spíše za italským vzorem, takže se může stát, že vás obsluha „odbyde“ jen espressem. Kromě rakije je národním alkoholickým nápojem koňak Skënderbeu, který se vyrábí ve více variantách podle stáří (nejstarší až 20letý).

Typickým pro Albánii je i horský čaj (çaj mali), kterého jsou dva druhy s takřka identickou chutí, ale rozdílnou vizáží: ten severní má drobné fialové kvítky, jižní pak výrazné hlavy se žlutými lístky. Občas (primárně na severu) můžete narazit i na sladový drink se specifickou chutí zvaný boza, vyráběný z kukuřičné a pšeničné mouky, cukru a vody. K byrekům pak k pití na požádání často dostanete ajran (řídký jogurt, albánsky kos).

Albánská pohostinnost v akci

Nemoci a hygiena

Do Albánie nejsou třeba žádná speciální očkování. Kohoutková voda je většinou spíše užitková, ve větších městech bývá ale i pitná – je třeba se zeptat přímo na místě. V horách a podél silnic narazíte na prameny s pitnou vodou – pro případ horských túr v létě ale s sebou vždy berte dostatek vody na cestu k dalšímu jistému zdroji, abyste se vyvarovali případným problémům.

Bezpečnost

Albánie je bezpečná. Navzdory tragickým událostem, které zde v minulých letech potkaly některé české turisty, se dá říct, že Albánie není o nic nebezpečnější než ČR nebo jakákoliv jiná evropská země. Největším bezpečnostním rizikem je pořád nezodpovědné chování v kombinaci s divokou přírodou, kterou se země na spoustě míst pyšní. Místní jsou extrémně pohostinní a často sami od sebe pomůžou, aniž byste to od nich v danou chvíli očekávali.

Dhërmi

Náboženství, zvyky, tradice

Albánie je země nábožensky pluralitní a velmi tolerantní – podle oficiálních čísel je těsná většina země stále muslimská, ale kromě početných minaretů narazíte také na spoustu katolických (hlavně na severu) i pravoslavných kostelů (většinou v jižní části země).

Oficiálním jazykem je albánština, která má v rámci indoevropských jazyků svoji vlastní větev – dá se tak říct, že v jádru není podobná žádnému jinému současnému evropskému jazyku. Má dva hlavní dialekty (severní – gegský a jižní – toskický), přičemž spisovná albánština je postavena z větší části na tom jižním.

Samotná albánská mentalita je v mnoha ohledech znatelně „jižanská“ – tak trochu divoká, komunikativní a extrémně přátelská vůči cizincům. Stále vyznává některé další tradiční hodnoty, které jsou u nás už passé. Samozřejmě globalizace a pronikání západních vlivů pomalu, ale jistě začíná vybírat svoji daň už i tady.

Obzvlášť mimo hlavní turistické lokality se každopádně připravte, že vás nejspíš během cest někdo pozve k sobě domů – ať už na panáka rakije s kávou, jídlo (většinou domácí produkty) nebo občas i přespat. Často v Albánii ještě stále platí, že slovo je smlouva – pokud se s vámi někdo chce dohodnout bez dokladu, vůbec to nutně neznamená, že by vás chtěl podvést.

Krevní msta, která v Albánii dlouho fungovala, už na naprosté většině míst nepřetrvává. Hostů se vůbec netýká – naopak jsou podle Kanunu (tradičního zákoníku) chráněni a jakákoliv újma, pokud by se jim přihodila, by pro hostitele znamenala ohromnou potupu.

V Albánii se slaví jak svátky náboženské (katolické i ortodoxní Velikonoce, bajrám, Vánoce), tak i další spjaté se státem (např. Den vyhlášení nezávislosti 28. 11.) nebo s dalšími tradicemi (Dita e Verës, Den léta, kdy celá Albánie vítá… jaro).

Každoročně se koná i několik folklorních festivalů, které stojí za to (jednou za několik let např. v Gjirokastře, nebo každoročně v létě Sofra Dardane v Bajram Curri) – datum ale není fixní a informace se na internetu shánějí složitě, je tak často spíše otázkou náhody na ně narazit. Obzvláště v Tiraně a dalších větších městech lze narazit i na další festivaly, veletrhy a jiné akce s různou tematikou a zaměřením.

Co byste ještě měli vědět?

• V Albánii často pořád není běžným zvykem dávat dýška, což platí o to víc v případě, že se držíte dále od turistických lokalit a měst.
• Co se týče komunikace obecně, občas můžete narazit (podobně jako i jinde na Balkáně) na opačné kývání hlavou. Když někdo hlavou opisuje tvar číslice 8, myslí tím „ano“.
• Často narazíte na toulavé psy (jako všude na Balkáně).
• Obzvlášť na venkově se vám může stát i to, že narazíte na stále ještě nevyměněný turecký záchod. :)

Gjipe

Pár osobních tipů, kam se podívat

Curraj i Epërm (a Albánské Alpy kolem)

Jedna z nejizolovanějších obydlených vesnic v Evropě, nacházející se v horách na severu. Není tu elektřina, skoro žádný signál, dostanete se tam nejkratší cestou po 6 hodinách chůze pěšky (stezky jsou značené). Obklopuje ji příroda tak impozantní, že se vám navždy zapíše do vzpomínek. Také zdaleka není tak turistická jako Theth nebo Valbonë (kam se ale také vyplatí podívat – jsou to vesnice s Currajem propojené sítí stezek).

Curraj i Epërm v zimě

Kepi i Rodonit

Mys Rodon se nachází nedaleko města Durrës, kde najdete jednu z nejhezčích pláží na severu Albánie, spolu se zříceninou hradu postaveného v 15. století albánským národním hrdinou Skanderbegem. Úžasně klidná lokalita, která není daleko od civilizace, rozhodně stojí za návštěvu.

Kepi i Rodonit

Dhërmi a kaňon Gjipe

Při cestě podél pobřeží na jih je nemůžete minout – hned po překonání výstupu do národního parku Llogara z Vlory se před vámi otevře výhled, kde hory o výšce kolem 2000 metrů prudce klesají k azurově modrému moři dole. Tam se nachází vesnička Dhërmi a nedaleko od ní i kaňon Gjipe ústící taktéž do moře – jsou to dost možná nejkrásnější přímořské lokality, které Albánie nabízí.

Gjipe

Kománská přehrada

Největší vodní dílo v Albánii, táhnoucí se skrze horské průsmyky. Lemuje ho nespočet vesniček dostupných jen po vodě, starých památek i cest, které výstavba přehrady přeťala. Několikahodinová plavba zde je zážitkem, na který se jen těžko zapomíná.

Cesta trajektem po Kománské přehradě. Foto: Jana Velanová

Jízda vlakem

Vlaková doprava v Albánii dnes už skoro nefunguje, o to je ale romantičtější to, co z ní zbylo – pořád tu regulérně jezdí čs. lokomotivy z 50. let a staré vagóny. Trvá to, stojí to jen pár korun, a pokud hledáte vážně nevšední způsob, jak si část Albánie projet, není lepší varianta. 

Kde zjistit více?

Albanian Challenge
Značené turistické stezky v Albánských Alpách.

Europeantrainsguide.com
Něco víc o využitelných vlakových linkách (anglicky).

Wikitravel.org
Další základní info o cestování v Albánii.

Za zpracování průvodce Albánií děkujeme Robertu Dobrovi, studentu balkanistiky na FF UK v Praze, kde se zaměřuje na albánskou oblast a jazyk. Je jedním ze spolutvůrců nezávislého mezinárodního projektu Albanian Challenge a nejen v jeho rámci se věnuje i grafice a focení. Do Albánie (a Kosova) jezdí s ohromnou vášní tak často, jak to jen jde, s místním prostředím má už několikaletou zkušenost.