Island – Krása stíhá nádheru

Godafoss vodopád

Proč na Island letět?

Island je snad jediným místem na světě, kde se během „pár minut“ vystřídá čtvero ročních období. V jediném okamžiku zažijete slunce, mlhu, vítr, prudký déšť i sníh.

I když dokáže být drsný, je místem, kde na vás neustále čiší čerstvý vzduch a pohoda. Pro milovníky přírody je to naprostá pastva pro oči. Během týdne stihnete vidět zelené pastviny, sopky, gejzíry, vodopády všech velikostí, geotermální prameny, neskutečně hluboké fjordy, lávové pustiny, ledovce, nekonečný oceán a tak dále, a tak dále.

Okolí vodopádu Kirkjufellsfoss

Jak se tam dostat?

Pravděpodobně poletíte, případně si můžete převézt vlastní auto trajektem. Jedete-li na Island na kratší dobu nebo ho chcete prostopovat, rozhodně se vám vyplatí letět.

Ceny zpátečních letenek na Island začínají přibližně na 3000 Kč s nízkonákladovými dopravci. Pokud jste při čtení Travel Bible dávali pozor, najít dobrou cenu pro vás nebude problém. Nejlepší odlety najdete z polských Katovic s jedním přestupem; přímé lety pak z Budapešti, odkud létá WizzAir. Dalším možným odletovým letištěm je Berlín. Pokud chcete letět z Prahy, připravte se na cenu začínající většinou na 5000 Kč a let bude s přestupem. Občas se objeví zajímavá akce u klasického dopravce, kdy nemusíte řešit příplatky za zavazadla. Ceny akcí začínají na 4000 Kč.

kráter Víti na severu Islandu

V případě, že jste majitelem vozu vhodného na islandské cesty, kterými se chcete vydat, a chcete být na Islandu déle, vyjde „levněji“ si auto dovézt. Hodně záleží na délce pobytu a obsazenosti auta. Při měsíčním pobytu v hlavní sezoně ve čtyřech lidech vychází cena velmi podobně jako půjčení malého auta na místě včetně letenek.

Na trajekt se nalodíte v Dánsku a během dvou dnů doplujete přes Faerské ostrovy na východ Islandu do městečka Seyðisfjörður. Podle typu jízdenky se můžete zdržet pár dní na Faerských ostrovech, anebo hned pokračovat do cílové destinace. Lístky na trajekt se vyplatí řešit s předstihem, neboť v sezoně bývá trajekt dost našlapaný. Kdy a za kolik vám to vyplouvá? To si můžete zkontrolovat na Smyril line.

Skanzen Glaumbær

Kdy vyrazit?

Island má své kouzlo v jakýkoli čas. Ať vyrazíte, kdy vyrazíte, nikdy vás nezklame. Pokud ovšem nechcete zmrznout, doporučuji vyrazit spíše mimo zimní sezonu. V tom případě se vám výběr termínu celkem zúží, neboť pro Island je typická dlouhá zima a krátké jaro, léto i podzim.

Za hlavní sezonu se považuje červen až srpen – to tu bývá nejvíce turistů. Pravděpodobnost, že v této době uvidíte polární záři, je značně mizivá. Počasí je však „velmi příznivé“. V hlavní sezoně vše funguje na plné obrátky. Do vedlejší sezony spadá květen a září. Počasí je rozmanité a častěji vás „trochu potrápí“, to ale na Islandu zpravidla vždycky – bez ohledu na to, kdy tu jste. Turistů však znatelně ubyde a šance na spatření aurory se zvýší. V květnu musíte počítat s tím, že je tu poměrně pusto; kromě hlavních turistických atrakcí (a i tam je volno) nefunguje skoro nic, řada kempů je zavřená a vše působí, že se pomalu začíná probírat ze zimního spánku. Nejvyšší pravděpodobnost, že obloha bude hrát všemi barvami, je v zimě, kdy je tu – krom pár hodin – v podstatě stále tma.

Při hledání vašeho nejvhodnějšího termínu si nejprve rozmyslete, za čím především na Island jedete, jak se tam chcete pohybovat a kde budete usínat. Pokud se rozhodnete pro stop, není asi úplně nejvhodnější zima, stát někdě u silnice ve tmě a nízké teplotě u silnice není příjemné.

Krajina uprostřed ničeho, které neodoláte a zastavíte na fotku

Co s sebou

Při balení rozhodně počítejte s rozmary počasí v kteroukoli roční dobu a s kempingovým životem. To znamená, že budete potřebovat stabilní stan, teplejší spacák a karimatku. Dále se vám neztratí funkční prádlo, nepromokavá bunda, nepromokavé či alespoň rychle schnoucí kalhoty, rukavice, případně kulich, ale také plavky na všudypřítomné termální koupání. Počítejte s tím, že i v létě je přes den třeba 17 °C a večer usínáte na místě, kde je sotva nula. Na horských túrách se vám budou hodit pořádné pohorky, případně návleky a hůlky; v neposlední řadě dobře vybavená lékárnička.

Ve vaší polní kuchyni se neobejdete bez vařiče (bombu na Islandu zakoupíte jak na český vařič VAR2, tak třeba na kompatibilní značku Coleman), ešusu, lžíce, nože a velice fajn je také termoska. A naopak – bez čeho se v létě v noci v kempu i jinde na ostrově obejdete? Tak to je baterka. I když slunce kolem půlnoci konečně zapadne, tma není, jen takové šero. Vzhledem k mírné tmě si přibalte klapky na oči. Pokud se vydáte na Island v zimě, budete si muset toho teplejšího oblečení přibalit více, ale i pro vás bude platit: nezapomenout plavky.

Co se týče vybavení vaší polní kuchyně, máme pro vás jeden tip. Kousek od metropole je kemp Mosfellsbaer, kde se většinou končívá, takže je tu složena řada zbytků Jarů, trvanlivých potravin, poloprázdných bomb, vařičů apod. Kdo se tu na začátku zastaví, může se napakovat. Stejné poklady můžete najít i v nejbližších kempech u letiště či přístavu. Většina turistů nechává tyto věci při návratu domů na označených místech pro nově příchozí.

Skanzen Thjodveldisbaer

Ceny

Pokud chcete, dokážete se dostat na 18 000 Kč za měsíc včetně ubytování, jídla s sebou a letenky. Znamená to však, že se po ostrově budete pohybovat stopem, s sebou si nakoupíte maximum sušeného jídla a na místě koupíte maximálně sem tam drobnost a plynovou bombu. Nocovat budete v kempech a láznit se v přírodních termálních pramenech zdarma.

• Cena bydlení: kemp (150–200 Kč na osobu/noc), lůžko v noclehárně (500–1000 Kč), hostel (800 Kč), hotel – dvoulůžkový pokoj se snídaní (3000 Kč)
• Cena jídla v laciné restauraci: 400 Kč
• Cena benzínu: 40 Kč/l
• Cena potravin v „levném“ supermarketu: chléb (50–80 Kč), mléko (30 Kč/l), jablka (70 Kč/kg), rajčata (75 Kč/kg), pivo (65 Kč), láhev vína (500 Kč)

Potřebuji vízum?

Nepotřebujete. Island je součástí Schengenského prostoru.

Při pobytu delším než tři měsíce je nutná registrace na příslušném úřadě státní správy. Informace lze získat na portále http://www.utl.is.

Aktuální informace o vízové povinnosti naleznete také na stránkách MZV ČR.

Mys Dyrhólaey – Papuchálek

Doprava po ostrově

Vyspělou infrastrukturu zde nehledejte. Vlaky či dálnice už vůbec ne. Kolem ostrova vede asfaltová hlavní silnice č. 1, ale ostatní cesty jsou v lepším případě šotolinové; běžně se vyskytují brody či špatně sjízdné úseky. Silnice, které mají před svým označením písmeno F („horské“), jsou oficiálně sjízdné jen pro terénní vozidla s náhonem všech čtyř kol. Než si tedy v půjčovně zvolíte typ vozu, jukněte nejdřív, po jakých silnicích se budete plus mínus pohybovat.

I když to tu s dopravou není zas tak jednoduché, pro cestování máte několik možností.

Na kole

Cesty na Islandu kolům příliš nepřejí. Pár cyklistů jsme potkali na silnici č. 1 ve chvíli, kdy silně zapršelo; byli tak promočení, že kola museli vést. Především kvůli nevypočitatelnému počasí vám tento prostředek příliš nedoporučujeme.

Pokud se však na Island přesto vypravíte na kole, mohou se vám hodit odkazy na pár stránek cyklistických klubů, kde se dočtete potřebné informace a kde vám případně poradí: Fjallahjólaklúbburinn (neboli „Klub horských kol“), cyklistický klub Bjartur, Hjólreiðafélag Reykjavíkur či Hjólreiðar.

Stopem

Netlačí-li vás čas, dá se tu velmi bezpečně stopovat. Pokud se bojíte stopovat, ale přesto to chcete zkusit, zde máte jedinečnou příležitost. Toto je země s téměř nulovou kriminalitou. Zde se opravdu nemáte čeho bát. Stopaře berou bez problémů místní i turisté, kteří se prohání autem z půjčovny. Velkým pomocníkem pro stopaře jsou stránky o sjízdnosti silnic a o provozu. Kromě jiného ukazují i počet aut, která úsekem projela za posledních 10 minut i za celý den. Můžete si tak udělat představu o tom, jaké jsou šance, že bude vůbec možné někoho stopnout.

Při stopování v Západních fjordech můžete narazit na klasickou spolujízdu. U některých obcí jsou přímo vyhrazena místa s informačními cedulemi (Bílfar – rideshare) o pravidlech a pevně stanovené ceně za svezení.

Eliška, které se podařilo v období mimo hlavní sezonu (konkrétně v květnu) během 16 dní prostopovat Island, to vidí takhle:

„Je to tedy trochu větší challenge v tomto měsíci, ale vzhledem k tomu, že jsem byla sama, tak to zas takový problém nebyl. A já vlastně ani moc jinou možnost neměla.

Já na ten stop měla cca 16 dní, bylo to tak akorát. Bylo by lepší mít času víc, ale nešlo to. Jela jsem to včetně Westfjordů, odtud jsem si to jen zkrátila trajektem na Snaefellsnes. Problematičtější tedy bylo stopování pouze ve Westfjordech, a to od Thingeyri, kde začíná štěrková cesta. Ale i tam se zadařilo a povedlo se mi stopnout auto i na cestu na Latrabjarg, což je úplná zajížďka. Potom to ještě byl trochu problém mezi Egilsstadirem a Höfnem, tam vede štěrkový průsmyk přes hory a asi jsem měla docela štěstí, protože tam jezdilo fakt málo aut. Zato u Víku naprosto OK, stejně tak v úseku Akureyri a Egilsstadir v pohodě, problém je to spíš dál.”

Mys Dyrhólaey

Autobusem

Možnosti jsou dvě: pořizování jednorázových jízdenek, nebo zakoupení nějaké permanentky. Záleží, zda se budete chtít spoléhat pouze na autobusy, anebo je mít jen jako případný doplněk ke stopování.

Za 36 900 ISK (cca 7100 Kč) si pořídíte tzv. Full Circle Passport, který má platnost dva měsíce a opravňuje vás jednou obkroužit ostrov ve směru, který si určíte. Autobus jezdí kolem ostrova po silnici č. 1. Na jakékoli zastávce můžete nastoupit a zase vystoupit. Na požádání zastaví autobus takřka kdekoli. Podobné je to s nástupem. Má-li místo, nabere vás i mimo zastávku, stačí mávnout. Dále nabízí ještě Highland Hiking Passport a East Circle Passport. Liší se oblastí, kde se pohybují. V případě, že budete chtít některou z „lítaček“ využít, počítejte s tím, že jsou dostupné jen v některých měsících roku.

Autem

Auto si buď dovezete vlastní, nebo si ho prostě půjčíte. Pořídit jej můžete na Islandu 3 způsoby:

• U klasické nadnárodní autopůjčovny stylu Hertz
• U místní autopůjčovny
• Od místních lidí, kteří žijí na Islandu

Pro vyhledávání klasické nadnárodní autopůjčovny můžete využít Cars-Scanner.com (cenově vychází opravdu dobře) nebo Europcar.cz. Auta hledejte vždy v dostatečném časovém předstihu. Čím později začnete auto řešit, tím je cena obvykle vyšší. Nejmenší auto pořídíte v sezoně na týden za cenu kolem 7000 Kč (Cars-Scanner.com). Až podezřele levná, ale dle zkušeností uživatelů Travel Bible vše bez problémů funguje. Přes vyhledávače, jako je Europcar.cz a podobné, jsou ceny skoro dvojnásobné – od 14 000 Kč na týden. Stránky často nabízí možnost vložit slevový kód. Zkuste si takový kód pro daný web vyhledat na Googlu. Když budete mít štěstí, pár procent ještě ušetříte.

Lokální autopůjčovny mohou vyjít o pár korun levněji, proto je také vyzkoušejte.Mezi nejznámější patří:

• Carrentalsiniceland.com
• Arctic
• Thrifty Car Rental
• Procar

Ceny lokálních autopůjčoven jsou občas levnější než u nadnárodních; auto na týden v sezoně pořídíte za cenu kolem 6 500 Kč.

Auto je možné půjčit i od místních. Jde o takzvaný „social sharing“. Na Islandu funguje stránka Carrenters.is, kde místní nabízí svá auta turistům. Ceny bývaly levnější, ale poslední dobou se moc nevyplácí. Jsou ale levnější než třeba Hertz a podobné autopůjčovny. Auta bohužel občas bývají v dost žalostném stavu. Carrenters.is jsme vyzkoušeli, protože nám cena v době návštěvy Islandu vycházela nejlépe, a byli jsme spokojeni. Sice nešly otevřít jedny zadní dveře a kufr, ale auto jelo. Výhodou je, že se moc neřeší nějaké škrábance a oděrky. Důležité je auto dovézt zpět. Díky tomu jsme tam, kde ostatní jedou krokem kvůli odlétajícím kamínkům, svištěli 80 km v hodině a nějaké kamínky neřešili.

Na co si dát pozor u Carrenters.is?

• Rezervujte hodně dopředu. Majitelé aut často reagují s velkým zpožděním, nebo vůbec.
• Čtěte recenze uživatelů. Někomu se auto po cestě vysypalo, protože rozhodně není v nejlepší kondici.
• Připravte si alternativu. Kamarádovi se stalo, že měl auto domluvené, týden před odletem mu však majitel napsal, že auto někdo nabořil – je nepojízdné.

Na šotolinových a terénních úsecích počítejte s větší spotřebou a nezapomeňte včas tankovat. V některých úsecích je síť pump poměrně řídká. Většinou jsou pumpy samoobslužné a platí se kartou. Co se rychlostí týče, je to prosté. Na asfaltových úsecích je povolena rychlost 90 km/h, na šotolinových 80 km/h a v obcích 50 km/h. Mýtné se na islandských silnicích nevybírá (s výjimkou tunelu pod Hvalfjörðurem na silnici č. 1 severozápadně od Reykjavíku, směrem na Akranes/Borgarnes).

Při řízení se vyplatí být obezřetný. Není výjimkou, že vám do cesty skočí tu ovce, tu kůň, anebo se krásný asfaltový úsek zničehonic změní na kamenitou cestu či brod. Se sjízdností vozovky případně zamává rozverné počasí. Díky ne úplně standardním cestám musíte počítat s tím, že zdolat Island autem bez jediného škrábnutí je víceméně nemožné. Takže si rozhodně nepůjčujte žádné super nablýskané auto, jinak budete celou dobu nešťastní. A ještě jedna věc. Někdy tam bývá takový vichr, že se celkem běžně stává, že otevřete dveře od auta a vítr je utrhne. Proti této pohromě se dá připojistit.

Stejně jako při stopu se vám budou hodit stránky o sjízdnosti silnic a o provozu.

Najděte si auto na Rentalcars

Vnitrostátní leteckou dopravou

Po Islandu je možné pohybovat se i letecky. V zimních měsících často ani jiná možnost není. Ceny jednosměrných letů u lokálních dopravců (domestic flights) se pohybují od 1500 do 5000 Kč dle toho, kdy a kam se chcete vydat.

Místní letecké společnosti, které vás přepraví po Islandu, jsou:

• AirIcelandConnect.com
• Norlandair.is
• Eagle Air.is

Vnitrostátními trajekty

Na pár místech na Islandu fungují i místní trajekty mezi ostrovy, anebo přes fjord.

Trajekt Herjólfur spojuje hlavní ostrov Heimaey (soustroví Vestmannaeyjar) s jižním pobřežím Islandu. Trasa Landeyjahofn – Vestmannaeyjar trvá 35 minut. V případě, že nejsou příznivé podmínky pro plutí do přístavu Landeyjahofn (což bývá v zimním období), pluje loď do přístavu Thorlakshofn. V tom případě je cesta delší – skoro 3 hodiny.

Trajekt Baldur spojuje poloostrov Snæfellsnes s jižními břehy Západních fjordů. Cestou staví na ostrově Flatey.

Další trajekty spojují na severu pobřeží Eyjafjordu s malým ostrůvkem Hrísey a vzdálenějším ostrovem Grímsey, nacházejícím se dále od pobřeží – přímo na polárním kruhu.

Obojživelné vozítko pro vyjížďky na Jokulsarlon Glacial Lagoon

Jídlo

Dalo by se definovat jedním slovem – drahé. Stojí tu opravdu hodně. Na Islandu je velmi málo půdy vhodné k pěstování čehokoliv, většina ovoce i zeleniny se tudíž dováží. Na ostrově se sice pěstují např. banány, ale spíš je to taková recese, aby si Islanďané dokázali, že to jde; rozhodně to nepokryje ani část spotřeby. Pokud tedy nebudete chtít po dobu návštěvy Islandu držet hladovku či se zadlužit tak, že jeden výlet budete splácet do konce života, musíte si jídlo dovézt. Jen pro představu – např. ledový salát koupíte za zhruba 70 Kč.

Vodu lze čepovat v kempech, anebo brát z přírodních potoků, bez problémů a následků. Kdo se bojí či je citlivější, může použít filtr na vodu.

Co nejlépe dovézt?

Uvádí se, že bezcelně je možné dovézt 3 kg na osobu v hodnotě do 25 000 ISK (cca 4800 Kč). Nerozhoduje, jakým způsobem na Island přicestujete – zda letecky, anebo lodí s autem. Když jsme tam jeli, nikdo nám jídlo nekontroloval ani nevážil. S sebou se vyplatí brát především různá sušená instantní jídla. Dovážet se stejně nesmí především nevařené mléčné a masné produkty.

Kromě tradičních nudlových polévek, kterých budete mít brzy plné zuby, se vyplatí navštívit ještě v Čechách nějaký outdoorový obchod a nakoupit si dehydrovaná celá jídla. Příkladem je např. Travellunch od firmy Simpert Reiter. Sušené jídlo je umístěné v hliníkových silných pytlících, které dobře poslouží jako „hrnec i talíř“ zároveň. Výjimku tvoří pouze míchaná vajíčka a palačinky, které se musí na něčem osmahnout. K přípravě potřebujete pouze horkou vodu a lžíci. Pytlík otevřete, zalejete vařící vodou, zamícháte, znovu uzavřete a čekáte, až to bude hotové. Nic složitého.

Jokulsarlon Glacial Lagoon

Kde nakupovat?

I když se vybavíte na cestu sušenými zásobami, nejspíš budete potřebovat dokoupit i pár maličkostí. K nejlevnějším řetězcům patří Bónus. Poznáte ho jednoduše: ve znaku má růžové prase. Ne úplně drahý je ještě Krónan.

Restaurace

Asi vás nepřekvapí, že i restaurace jsou mimo běžný cestovatelský rozpočet. Pokud se budete na závěr chtít trochu rozšoupnout, můžete zkusit rybí hospůdku v Reykjavíku, kterou nám při našem pobytu doporučila paní bytná. Mají zde výborné rybí špízy.

Kromě ryb, u kterých rozhodně nečekejte, že by tu byly nějak extrémně levné, se na Islandu konzumuje zejména jehněčí. Ovcí na vaší cestě potkáte spousty – nejen u cest, ale leckdy i přímo na silnici. Takže řidiči pozor. To vám však nezajistí levnou jehněčí polévku, která je ovšem tuze dobrá. U vodopádu Gullfoss jsme jí neodolali a pár misek si dali. Prodávají zde totiž misku bezednou: zaplatíte a můžete si chodit přidat dle libosti. K tomu ještě servírují malý kus pečiva s máslíčkem. Celá ta lahodná sranda vyjde asi na 250 Kč.

Mezi další pochoutky patří sušené ryby; prodávají je jako chipsy. Řada lidí si je ještě maže máslem. Milovníci jogurtů si často pochvalují Skyr, což je něco jako tvarohový jogurt. Nedokážu posoudit, mléčné výrobky nejím. Sušenou rybu jsem ochutnala, ale přišla mi „nic moc“. No a jinak se tu na každém osídleném rohu prodává hot dog.

Jak a kde vařit?

Vařit můžete v kempech i mimo ně. Větší kempy obvykle mají místnost, kde najdete erární vařiče, varné konvice, toustovače, nádobí apod. K nesporným výhodám těchto míst patří i to, že pokud venku zrovna děsně fičí, zde uvaříte v klidu a pohodě.

Rozhodně se však nespoléhejte pouze na erární vařiče; vezměte si také jeden svůj. Pokud vás na cestách přepadne hlad během dne, není nic jednoduššího než zastavit, rozbalit svoji polní kuchyňku a začít vařit. Případně se vyplatí vozit horkou vodu v termosce a v případě potřeby ji během dne využít pro rychlé vaření.

Jednou jsme takhle u cesty na odpočívadle vařili boloňské špagety, když dorazila banda italských důchodců. Byli z naší dehydrované stravy úplně paf a místo krásných výhledů se prvních pár minut kochali přípravou tohoto pokrmu.

Kemp u vodopádu Skógafoss

Kde nocovat?

Cenově nejpřijatelnější jsou kempy. Je jich tu více jak sto a jsou víceméně dobře vybavené. V geotermálních oblastech cena kempu někdy zahrnuje i teplou sprchu zdarma. Pokud je sprcha placená, vyplatí se využít spíše služeb nejbližšího geotermálního koupaliště. Rozhodnete-li se zaplatit sprchu v kempu, budete k tomu většinou potřebovat drobné. Jedna z mála věcí, kde vám karta nepomůže.

Alespoň průměrně vybavené kempy zahrnují obvykle i kuchyňku s plynovým vařičem a umývárnu s teplou vodou. Lepší kempy nabízí i chatky a vlastní obchod.

Potřebujete-li dobít telefon, může vás překvapit, že v některých kempech je nabíjení možné pouze na recepci, a to za drobný poplatek. Opět v hotovosti.

Pokud kemp nemá žádnou recepci, dříve či později se někdo objeví s kasírkou – tedy ve většině případů s terminálem. V některých případech bývá v kempu vyvěšena cedulka s informací, kde můžete poplatek za nocování uhradit. Jedná-li se o třetí stranu, která s kempem nemá nic společného, akceptuje pouze hotovost. Nemáte-li, můžete počkat, až se v kempu zjeví sám výběrčí, kterému karta nevadí.

Jedete-li na delší dobu, může se vám hodit kempovací karta, která platí pro 28 nocí ve 41 kempech. Cenově vychází na 110 eur. Karta je platná pro dva dospělé a pro až čtyři děti ve věku do 16 let. Aktuální bližší informace a seznam kempů najdete přímo na těchto stránkách.

Stanovat se dá i mimo kempy. Kempovat „na divoko“ máte právo v podstatě kdekoli mimo zemědělsky využívané plochy. Musíte však počítat s tím, že ne všude je povrch vhodný k postavení stanu. Také nenadálé poryvy větru na otevřených planinách váš stan příliš nepotěší.

Pokud již budete mít kempů plné zuby, můžete v Reykjavíku zkusit Airbnb. Bydleli jsme tak za rozumnou cenu u moc milé muzikální rodiny.

Pohled na budovu majáku na útesu Dyrhólaey na Islandu.

Nemoci a hygiena

Na Islandu se nemocí bát nemusíte. Pouze snad kašle a rýmy, které můžete chytnout z prochladnutí. Počasí je zde dost proměnlivé, takže promoknout a nastydnout není zas tak těžké.

Na cestu si tedy určitě nezapomeňte kromě teplého svetru přibalit i ten tekutý, který vás bude průběžně zahřívat.

Výhled z útesu Dyrhólaey

Termální koupaliště

Tak jako si chodí Češi pokecat do hospody, Islanďané se za stejným účelem schází v horké vodě. Každé město, městečko i vesnička má své vlastní termální koupaliště. Některá jsou krytá, ale většina je otevřených. Ceny bývají na islandské poměry nízké; celodenní vstupné se většinou pohybuje někde mezi 60 a 200 Kč. Podle velikosti koupaliště zahrnuje plavecký bazén, k tomu horké hrnce různých teplot. Bazénů je zde nekonečně mnoho.

Na Islandu také najdete řadu divokých a polodivokých koupališť. Některá jsou i udržovaná a placená, jiná zdarma. Poplatek nebývá nijak vysoký a v některých případech je tam pouze plechová kasička, na které je napsáno, kolik máte za použití vhodit. Na těchto „koupalištích“ je super, že jsou často umístěna uprostřed ničeho. Prostě se válíte ve „vaně“ a kolem je jen dechberoucí přírodní krása.

Nejluxusnější – a také nejdražší – koupání najdete v modrých lagunách. Od běžných koupališť se liší kalnou, silně minerální modravou vodou… a samozřejmě cenou. Na Islandu se můžete setkat v podstatě se dvěma. První je „Modrá laguna“ hned u letiště v Keflavíku; druhá, která je o něco málo levnější, se jmenuje „Jarðböðin“ a nachází se u jezera Mývatn.

Modré laguny můžete klidně oželet. Divoká koupaliště jsou mnohem dobrodružnější.

Až polezete do horkých hrnců, doporučuji bez šperků. Stříbro by vám mohlo zčernat. Také si dávejte pozor, do jak horké vody lezete, ať se neopaříte.

Lázně Mývatn

Bezpečnost

Jestli je někde opravdu bezpečno, tak je to na Islandu. S kriminalitou se tu v podstatě nemáte šanci setkat. Když někde něco zapomenete, vrátíte se a stále je to tam. Auta na ulicích se často ani nezamykají.

Když jsme vraceli auto, nebylo do poslední chvíle jasné, zda si ho majitel stačí převzít. Instrukce zněly jasně – zaparkujte, auto nezamykejte, klíčky nechte uvnitř a dejte vědět, kde stojí.

Můžete mít eventuálně problém s tímhle… pokud se vydáte někam do divočiny a něco se vám stane, bude trvat, než si seženete pomoc. Island je jen minimálně osídlen a mobilní síť pokrývá jen obydlené oblasti. Lékárničku byste při těchto cestách rozhodně neměli podceňovat.

Hverir – spousty kouře a malá vřídla

Peníze

Tak ty na Islandu skoro vůbec potřebovat nebudete. To není vtip, ale realita. Je tam sice draho, ale téměř všude se dá platit kartou, a to jak MasterCard, tak i VISA. Na terminál narazíte i v kempu, který tvoří louka s jednoduchými záchody a sprchami. Kartou zaplatíte veřejné záchody.

Hotovost se vám občas může hodit v místech, kde jsou např. termální jezírka, u kterých je pouze kasička k zanechání vstupného. Dále se hodí v kempech, kde se platí za teplou sprchu a někdy za dobití např. mobilu. Islanďan, který nám půjčoval auto, uváděl, že pokud chce mít člověk stoprocentní jistotu, měl by u sebe mít 5000 ISK v hotovosti pro nepředvídatelné okolnosti či pro drobná vydání.

Pokud nakoupíte suvenýry za více než 4000 ISK, nechejte si vrátit daň. Cash tax refund je možný v informačních centrech a na letišti.

Skanzen Glaumbær

Náboženství, tradice a zvyky

Krom toho, že se přes 70 % dnešních Islanďanů hlásí k luteránské církvi, věří na skřítky a většina z nich tvrdí, že viděla i elfy. Takže na tato stvoření jim nesahejte.

Islanďané přes týden moc nepijí, ovšem o to bouřlivější mají páteční večery či různé oslavy. Na tyto akce chodí většinou s jasně daným cílem – pořádně si užít.

Katedrála v Reykjavíku

Co byste ještě měli vědět a rozhodně nezapomenout?

• Islandské počasí je proměnlivé v jakoukoli roční dobu. Pokud je léto, ještě to neznamená, že je hic. Na předpověď počasí se příliš spoléhat nedá.
• Islanďané jsou velmi přátelští a rádi si povídají s cizinci.
• Všude se bez problémů domluvíte anglicky.
• Vztahy se navazují v horkých hrncích, takže si nezapomeňte plavky a… a bavte se.
• Přírodní horké prameny mohou mít někdy i 100 °C. Dávejte pozor, do čeho se chcete smočit.
• Jídlo je na Islandu drahé; vezměte si ho s sebou a vařte jako ostatní.
• Nemáte-li rádi přírodu, nejezděte; nemá to pro vás cenu.

Vodopád Kirkjufellsfoss

Kam se podívat?

Kamkoli se vydáte, vždy něco uvidíte. Každý kus této země má své kouzlo. Co bych doporučila za sebe?

• Vodopády – je jich tu nekonečně mnoho; vyberte pár malých, středních a velkých a kochejte se rozdíly. Každý je jiný a všechny jsou boží. K mým největším favoritům v tuto chvíli patří Goðafoss, Dettifoss a Sjealandfoss, který je super v tom, že se dá obejít.
• Gejzír Strokkur – jsou tu sice mraky turistů, ale vidět tryskat vodu do výšky 30 metrů se mi prostě líbilo a holt nás u toho bylo víc.
• Ledovcová jezera Fjallsárlón a Jökulsárlón – modrá hladina, na níž se vznášejí ohromné ledovcové kry. Mimo sezonu tu spíše než na lidi natrefíte na hejna tuleňů – a to se vyplatí.
• A taktéž byste neměli minout měsíční krajinu a hluboké fjordy.
• Termální přírodní divoká koupaliště – nezapomenutelný zážitek pro ty, kdo se rádi naloží do horké vany. A vy, kdož lázeň nemusíte, pochopíte, že když je venku 10 °C, není nad to zalézt do horké vody.
• Polární záře – ta je však spíše o štěstí a předpovídat se moc nedá, ovšem za případné sledování nic nedáte. Můžete zde či zde.
• Zařaďte traily – pestrobarevná příroda dělá z kopců Islandu více než obyčejnou procházku krajinou; nebojte se pohybu a vyrazte.
• Duhové hory – nezbyl nám na ně čas, ale co jsem o nich načetla, to mne utvrzuje v tom, že jsou nádherné – určitě se tam vydám. A protože už teď vím, že se mi budou líbit, dávám je na seznam.

Vodopád Skógafoss

Na závěr několik tipů od Elišky, jak si Island užít levně a naplno

Levná varianta, jak si to tam užít, je dobrovolničení – strávila jsem tím prvních 14 dní. Je tam dobrovolnická organizace SEEDS; zaplatila jsem nějaký poplatek a za to a za práci jsme na farmě ve Westfjordech měli ubytování, výborné jídlo (říkali jsme tomu getting fat camp), zapůjčené auto na volné dny, k dispozici koně, bazén, termální prameny.

Ze zajímavých míst doporučuji ještě:

• Útes Látrabjarg; krásně se tam pozorují papuchalci.
• Výhled nad mořem a černou pláží na hoře nad Víkem (taky papuchalci).
• Jeskyni na silnici na jižním pobřeží Snaefellsnes naproti Stykkishólmuru. Je docela obtížné ji najít, nic tam nejezdí, takže jsem šla několik kilometrů pěšky a pak je takové zrádné značení lávovým polem – mohylky, které je snadné přehlédnout. Nicméně jeskyně je dost spektakulární, vede kdoví kam a je ve velikosti tunelu. Bez světla a orientačních schopností absolutně nedoporučitelné. Ovšem třeba v létě tam bude spousta lidí a bude to jednoduché; nevím, já nikoho nepotkala.

Ještě pak takové doporučení, co se mi moc líbilo. Měla jsem s sebou nějaké islandské ságy (některé jsou i v Lonely Planet). Myslím, že je to takové specifikum Islandu a některá místa dostanou zcela nové rozměry. Třeba kopec Helgafell u Stykkishólmuru se zdá být nezajímavým kopečkem, pak se ale člověk dočte o tom, jak si lidé mysleli, že je to brána do Valhally a je tam pohřbena jedna z hrdinek jejich ság – a hned to získá nový rozměr. Navíc člověk trochu víc pochopí jejich mentalitu. A místní jsou nadšení, když se člověk zmíní, že to zná.

Dobrovolničení na Islandu

Dobrovolničení na Islandu

Kde zjistit více?

Vegagerðin
Informace o aktuální sjízdnosti a o stavu silnic.

Camping.info
Přehled kempů.

SEEDS
Dobrovolnická organizace.

Lonely Planet
Kdo raději tištěné průvodce, může si k Islandu koupit ten od Lonely Planet. Ve členské sekci na ni máte slevu :-)

Proměnlivost počasí? Jak může vypadat? Pusťte si „Jak se chtěl Trautenberk pomstít Krakonošovi“ a sledujte dějství od 4. minuty a 28. sekundy. ☺

Míša Nováková