Dominikánská republika – ostrov neřestí

Dominikánská republika není jen o dovolené s Čedokem, jak by se mohlo z celé řady internetových diskuzí zdát. Batůžkáři ani individuálními cestovateli stále ještě nedoceněná destinace nabízí víc než all inclusive hotely a organizované výlety za zdi luxusních resortů.

Proč zrovna Dominikánská republika

Napsat, že je tu vše, po čem může vaše srdce při cestě za novými zážitky toužit, by bylo dost troufalé. Je tu tedy téměř vše. Dlouhé bílé pláže ze severu omývané Atlantikem, z jihu Karibským mořem, perfektní místa k potápění a šnorchlování na nedalekých ostrůvcích, surfingem proslavené letovisko Cabarete se skvělou komunitou expatů a nekončícími večírky, koloniální architektura v hlavním městě, několik národních parků s nádhernou přírodou i pohoří s vrcholem tyčícím se přes tři tisíce metrů vysoko. K tomu všemu výborný rum a skvělé doutníky.

A samozřejmě lidé, kteří vytváří zážitky. Dominikánci jsou ve zprostředkování nevšedních situací mistři – v tom dobrém i špatném. Silný katolický vliv, který dělá ze všech na oko věřící, se tu mísí s mnohem silnějším přesvědčením – s vírou, že každý den je potřeba si užít naplno. K alkoholu, tabáku i silnějším drogám, hazardu, nemanželskému sexu nebo rovnou prostituci se tu přistupuje s nebývalou lehkostí. S omezeními a zákazy se potkáte sporadicky a většinou pouze na papíře. V reálném životě si každý dělá, co chce.

Socha Ježíše Krista v Puerto Plata

Jak se tam dostat

Vzhledem ke vzdálenosti ostrova Hispaniola, na kterém Dominikánská republika leží, se jiná než letecká doprava nenabízí. Nejčastěji se létá z Mnichova do Punta Cany. Zpáteční letenka na přímý let se společností Condor se dá běžně pořídit kolem 14–16 tisíc korun. V posledních letech je však dovolená v Karibiku stále žádanější a konkurence tlačí ceny dolů.

Cesta s jedním přestupem s Air France bývá o něco levnější, od roku 2016 nabízí pravidelně akční letenky kolem 11 tisíc i americká Delta. Velmi flexibilní cestovatelé s omezeným rozpočtem se ale mohou dostat i níže. Španělská Iberia poslala do prodeje již několikrát letenky z Barcelony za necelých osm tisíc!

Mezinárodní letiště Punta Cana

Kdy tam jet a proč v tuhle dobu

Hlavní turistická sezona trvá od listopadu do dubna, kdy spadne v průměru nejméně srážek a teploty se pohybují kolem 28 stupňů. Ani období dešťů, trvající od května do července, ale nemusí od návštěvy nikoho odrazovat. Deště jsou vydatné, ale krátké. Počítejte však s vyššími teplotami a vlhkostí jako v prádelně. Jedinou nevhodnou dobou tak zůstává období hurikánů, které v karibské oblasti pravidelně řádí od srpna do října.

Víza a podmínky vstupu

Turistická karta na 30 dnů stojí 10 USD a poplatek vyinkasuje imigrační úředník při vstupu do země. Pobyt lze prodloužit o dalších 2 x 30 dnů na imigračním úřadě v Santo Domingu (Dirección General de Migración). To je dostatečně dlouhá doba pro většinu batůžkářů. Pokud si kartu neprodloužíte, zaplatíte při odjezdu na letišti zvýšenou sazbu 50 USD (do 90 dnů).

Přestože to rozhodně nedoporučuji, i pokud překročíte povolené tři měsíce, nemusíte zoufat. Vízová politika je dost uvolněná a západním turistům se většinou problémy nedělají. Úředník vás v takovém případě pravděpodobně požádá o další poplatek. Stvrzenka o zaplacení se přitom samozřejmě nevystavuje.

Aktuální informace najdete také na MZV ČR.

Peníze a přibližné ceny

Platí se dominikánským pesem (označovaným symbolem DOP nebo RD$) s dlouhodobým kurzem kolem 0,50 Kč za 1 DOP. Přepočet je tedy velmi jednoduchý. Nejvýhodnější kurz dostanete za americký dolar, kterým lze v turisticky hojně navštěvovaných místech platit. Mimo hotely je ale nutné mít hotovost v místní měně. Nejbezpečnější výměna je v bance, anebo ve větší směnárně. Na letišti a v hotelu počítejte s nižším kurzem a výměně u pouličních veksláků se raději velkým obloukem vyhněte.

Najít bankomat nebývá problém (kromě velmi odlehlých oblastí), avšak je dobré si před cestou u své banky ověřit výši poplatků za výběr. Placení kartou už taková samozřejmost není a hotovost se vždy hodí.

Banca není banka, ale místní „lotynka“, a najdete ji i v té nejzapadlejší vesnici

Dominikánská republika je sice chudou zemí, ale ceny tomu bohužel neodpovídají. Většina základních potravin se pohybuje na stejné úrovni jako u nás doma a za potraviny z dovozu (a není jich málo) zaplatíte i víc než v ČR. I tak se dá ušetřit stravováním v místních jednoduchých restauracích a nakupováním na trhu. Celý pobyt je paradoxně výrazně levnější, pokud jedete do velkého pětihvězdičkového hotelu v rámci zájezdu od cestovní kanceláře, než při cestování na vlastní pěst.

Jediné, co je zde opravdu levné a kvalitní, je rum a dominikánské doutníky. Dále ušetříte na dopravě a vstupech do památek, které jsou obvykle jen pár pesos. Nicméně v tomto případě platí, že cena odpovídá kvalitě.

• Bydlení: hostel od 100 Kč / společný pokoj, 200 Kč / soukromý pokoj, guest house od 350 Kč, tříhvězdičkový hotel od 1000 Kč.
• Jídlo: v levné restauraci 50–70 Kč, ve standardní restauraci s obsluhou 90–120 Kč.
• Vstupné: např. Alcázar de Colón (Columbův dům) 50 Kč.
• MHD v hlavním městě: 10 Kč jedna cesta, 40 Kč celodenní jízdenka (oficiální autobusy a metro).
• Nápoje: litr balené vody 12 Kč, půllitr piva 30 Kč, láhev vína střední kvality 200 Kč, vyzrálý rum 0,7 l 150–200 Kč.

Vyplatí se nakupovat na trhu

Lokální doprava

Autobusová doprava

Páteřní síť autobusové dopravy mezi velkými městy po celé zemi tvoří linky společnosti Caribe Tours. Jejich autobusy jsou pohodlné, klimatizované, čisté a na rozdíl od ostatních dopravních prostředků v Dominikánské republice se prodá opravdu jen tolik jízdenek, kolik je v autobusu sedadel.

Navíc, ceny jsou velmi přijatelné a jízdné z jedné strany ostrova na druhou (cca 250 km) stojí méně než 200 Kč. Spoje mohou být vyprodané několik dnů dopředu, je ale možné vytvořit si on-line rezervaci s platbou na místě alespoň 30 minut před odjezdem. Stejně kvalitní jsou autobusy konkurenčního dopravce Metro s jen nepatrně vyššími cenami. Rezervace má pouze telefonicky nebo e-mailem. Na cestovateli velmi oblíbené trase mezi Santo Domingem a Bávarem – Punta Canou pak jezdí 6x denně autobusy Bávaro Express za 200 Kč jedním směrem.

Transport osob, zavazadel, balíků nejrůznějšího druhu, ale klidně i zvířat mezi menšími městy zajišťují takzvané guagua minibusy. Jsou to dodávky a pick-upy nejrůznějšího druhu, vzezření a technického stavu. Zde se na pohodlí nehraje a úkolem cobradora (jakéhosi průvodčího) je nacpat do vozidla co nejvíce cestujících. Jízdní řády neexistují, je potřeba se doptat. Cestování je to pomalé a nepohodlné, zato levné a plné autentických zážitků.

Standardní příměstský autobus

Taxi

Po městech je nejrychlejší (ne ale nejbezpečnější) vzít si motoconcho – taxi ve formě motorky. Za pár pesos se dostanete kamkoli, a pokud umíte pár slov španělsky, dá se cena dost usmlouvat (kratší vzdálenosti od 15 Kč). Druhou možností jsou tzv. taxi público – obyčejná osobní auta, která křižují město po hlavních ulicích a na požádání kdekoli zastaví. Jedna jízda vás vyjde asi na 12–20 korun (podle vzdálenosti) a běžně se zde tísní i 7 lidí.

Mějte se však na pozoru, pokud je taxi prázdné. V takovém případě vždy chtějte servicios público (služby veřejného taxi), jinak se řidič pokusí nasadit cenu jako u běžné taxislužby. Klasické taxíky přitom zpravidla čekají na své zákazníky na lukrativních místech, jako jsou nádraží, letiště a hotely, nebo jsou k dispozici na zavolání.

Taxametry neexistují a dohoda na ceně předem může předejít velkému rozčarování a hádkám při placení. V hlavním městě se také rychle rozvíjí metro. Problémem je, že v současné chvíli spojuje jen jednotlivá předměstí s centrem, a tak stojí mimo zájem návštěvníků. Dále je zde několik více či méně pravidelných autobusových linek. Některé městské autobusy jsou dokonce klimatizované.

Taxi público

Autopůjčovny

V každé internetové diskuzi se dočtete, že půjčení auta nebo motorky se nedoporučuje. Doprava je chaotická, předpisy se nedodržují, pití za volantem je norma a policie ráda zastavuje turisty za nesmyslné nebo neexistující přestupky. Přesto při troše zkušeností s provozem v jiných rozvojových státech a základní znalostí španělštiny to není takový hard core.

Během půlroku dennodenního ježdění se mě policie pokusila pokutovat pouze dvakrát a „všimné“ v třetinové výši původní pokuty vše spravilo. Pronájmy skútrů začínají na 15 USD na den a většinou dostanete slevu při dlouhodobém pronájmu. Za auto se základním havarijním pojištěním zaplatíte přibližně dvojnásobek. Nezapomeňte na mezinárodní řidičský průkaz.

Doprava je lehce chaotická

Jídlo

Na rozdíl od jiných exotických zemí nebude mít Evropan větší problém přizpůsobit se místní kuchyni, která je mixem španělských, afrických a karibských chutí a ingrediencí. Co může překvapit je časté používání octa nejen kvůli chuti, ale i jeho dezinfekčním účinkům.

Hlavním jídlem je pro Dominikánce oběd, ke kterému se zpravidla podává rýže s fazolovou omáčkou, masem a salátem. Pokud je tato kombinace s kuřecím, najdete ji na jídelním lístku pod názvem La Bandera Dominicana (Dominikánská vlajka). Stejně tak oblíbené je ale i maso hovězí, vepřové a také ryby.

Tradiční snídaní je Mangú – kaše z vařených zelených banánů. Vydatnější varianta doplněná o smažený sýr, volské oko a kousek uzeniny se nazývá Los Tres Golpes (volně přeloženo Trojité nakopnutí). Ve všední dny se ale často snídá ve spěchu cestou do zaměstnání u některého z pouličních stánků nebo v cafeterii. Zde se prodávají smažené kapsy z listového těsta naplněné masem a zeleninou, tzv. Empanadas. K tomu místní popíjejí výbornou, ale přeslazenou černou kávu, nebo čerstvé džusy z různých druhů ovoce.

Mezi další speciality, které by vám neměly uniknout, patří:

Mofongo – smažené zelené banány nebo juka s olivovým olejem, česnekem a vepřovými škvarky.
Pastelón – Dominikánský „eintopf“ připravovaný v mnoha variantách podle regionu. Někdy s přidáním hrozinek, muškátového oříšku a vína. Hlavní ingrediencí je klasický žlutý banán.
Tostones – smažené a solené lupínky z banánů, které se jí jako klasické chipsy.
Bizcocho – dort z piškotového těsta s náplní z ananasu a kvajávy.
Habichuela con dulce – sladký krém z fazolí podávaný jako desert s čajovým pečivem a ovocem.

Čerstvé maso na trhu

Kromě jídla by byl hřích neochutnat skvělé rumy. Pijí se prakticky všude, i v tom nejmenším colmadu (místní název pro koloniál nebo večerku) dostanete k láhvi rumu rovnou kelímky s ledem. Běžně se prodává i v láhvích „s ouškem“ o objemu 1,75 litru. Večer se jezdí na Car Wash. Přes den myčka aut se po setmění změní na bar a auta vystřídá místní mládež vlnící se v rytmu bachaty, merengue a salsy. Rum se zde pije ředěný Coca-Colou nebo Spritem v poměru 1 : 1. Nejznámější dominikánské značky jsou Barceló, Brugal a Bermudez.

Není důvod bát se jíst prakticky kdekoli, včetně ulice. Velká část dominikánských domácností nevlastní ledničku, proto jsou všichni zvyklí vařit denně z čerstvých surovin – a pokud možno jen tolik, kolik se toho opravdu sní.

Lednice je na vesnici luxus, maso se častěji uchovává sušením

Základ většiny jídel tvoří maso, a tak typicky vegetariánské pokrmy budete hledat marně. Na druhou stranu je zeleniny – čerstvé i tepelně upravené – vždy dost. Dohromady s přílohami z batátů, juky a různých luštěnin smíchaných s rýží poslouží jako dobrá alternativa k vegetariánské i veganské stravě.

Tipy ohledně nemocí a hygieny

V současné době není potřeba na cestu do Dominikánské republiky žádné speciální očkování. Je dobré mít cestovatelské minimum ve formě očkování proti žloutence typu A i B, břišnímu tyfu a samozřejmě tetanu. Hodně záleží na tom, zda se budete pohybovat v civilizaci, nebo v přírodě. V letním období je zvýšený výskyt komárů, kteří mohou přenášet malárii a především horečku dengue.

Pitná voda z kohoutku bohužel neteče, balená se ale dá koupit prakticky kdekoli. Z vlastních zkušeností vím, že není problém ani s ledem v nápojích, nicméně pro jistotu je lepší se mu vyhnout.

Velkým rizikem jsou pohlavně přenosné choroby. Kromě prostituce za to může obecně uvolněný postoj Dominikánců k navazování krátkodobých vztahů a také snaha místních dívek ulovit nějakého cizince, který je – podle jejich představ – zárukou lepší budoucnosti. To samé platí i o mužích. Výrazem sanky-panky se označují místní mladíci nabízející služby gigola osamělým ženám na dovolené.

Bezpečnost

Kromě specifických míst, kam není dobré chodit buď vůbec, nebo v určitou denní, respektive noční dobu, je v zemi relativně bezpečno. Problémové může být hlavní město s jeho neutěšenými předměstími přecházejícími až do slumů. Před bankami a velkými obchody běžně stojí ochranka s brokovnicemi a po desáté hodině si i rezidenti Santo Dominga raději vezmou taxi, než aby jeli veřejnou dopravou.

Ve zbytku země naprosto postačí dávat si pozor na osobní věci a používat zdravý selský rozum. V turistických oblastech funguje Politur (turistická policie) se základní znalostí angličtiny. Největším nebezpečím jednoznačně zůstává doprava, a to hlavně po setmění. Veřejné osvětlení je nedostatečné a funkci potkávacích světel Dominikánci neznají. Používají pouze ta dálková, protože svítí víc. V kombinaci se špatným stavem silnic i vozového parku a nadměrnou konzumací rumu je to smrtící koktejl.

Náboženství, svátky, tradice

Přibližně 95 % obyvatelstva se hlásí ke křesťanství. Tři čtvrtiny z nich jsou katolíci, zbytek evangelíci. O nedělích a všech významných svátcích se chodí do kostela a lidé, jindy v roztrhaných džínech a tričku, se vyšvihnou tak, že by i účastníci pražského Plesu v opeře zbledli závistí. Svátky jsou o setkávání s rodinou a přáteli. Například dárky na Vánoce jsou spíše symbolické a hlavní část oslav se odehrává v kostele.

Sob působí v Karibiku coby vánoční výzdoba lehce nepatřičně

Každou únorovou neděli se v různých velkých městech koná karneval. Tradiční slavnost s počátky v 16. století lze zhlédnout zdarma. Za tím nejznámějším se jezdí do města La Vega. Dalšími místy jsou Puerto Plata, Punta Cana, Río San Juan, Bonao, Constanza, Monte Cristi, Samaná, Higüey, La Romana nebo Santiago. Vyvrcholením je karneval s kostýmy ze všech regionů země na pobřežní promenádě v Santo Domingu v prvním březnovém týdnu.

Co byste ještě měli vědět

• Elektřina – zástrčky jsou stejné jako ve Spojených státech s napětím 110 V a je potřeba vybavit se adaptérem. Kromě turistických oblastí, kde vše funguje tak, jak má, vás jinde mohou zaskočit časté výpadky elektřiny. V Santo Domingu jsou dokonce na denním pořádku a plánované. Domácnosti používají tzv. konventory se soustavou autobaterií. Ty se při běžném provozu nabíjejí a při výpadku fungují jako záložní zdroj.

Náhradní zdroj energie

• Spropitné – ve výši 10 % procent v hotelech a restauracích je normou. Také průvodci a všichni, kdo běžně pracují s cizinci, dýško očekávají. Kdekoli jinde je to pro místní chudé obyvatelstvo z vaší strany velmi vítaná pozornost.
• Mañana – slovo, které zná každý cestovatel do hispánských zemí velmi dobře. Slovník ho překládá českým synonymem „zítra“. Podle výkladu Dominikánců to může být i pozítří, za týden, nebo taky nikdy. Obrňte se proto trpělivostí.
• Tykání – co mám na španělštině osobně hodně rád, to je neformálnost, se kterou je v každodenním životě používána. Dominikánci jsou navíc velmi bezprostřední, a tak nebuďte překvapeni, že pokud nejste důchodového věku, bude vám každý tykat.

Kohoutí zápasy jsou téměř národním sportem a dalším místem, kde prohrát peníze

Pár osobních tipů, kam se podívat

Santo Domingo

První trvalé evropské osídlení v Novém světě. Hlavní město (s oficiálním názvem Santo Domingo de Guzmán) má díky své bohaté koloniální historii první katedrálu, první univerzitu i nejstarší ulici na západní polokouli. Historické centrum se nazývá Zona Colonial a najdete zde třeba dům Diega Columba (syna slavného mořeplavce), National Pantheon (Národní památník s hroby důležitých osobností dominikánské historie) a pěší zónu El Conde plnou barů, restaurací a obchodů s uměním.

Zde se zastavte v kavárně La Cafetera na skvělou a vydatnou snídani za místní ceny s nejlepšími fresh džusy ve městě. Poté si vyjeďte přes řeku Ozama nahoru na kopec k Faro a Colón (Columbův maják). Impozantní megalomanská stavba vypadá jak válečný stan německého vůdce za druhé světové války, ale je odtud nádherný výhled na celé město.

Dům Diega Columba

Maják Kryštofa Columba

Las Terrenas

Velmi příjemná alternativa k turistickým ruchem zcela pohlcené Punta Caně. Krásné a z velké části prázdné pláže, kvalitní penziony a ubytování v soukromí, originální restaurace provozované starousedlíky z řad přistěhovalců, krásná příroda v okolí. Kromě toho oblíbený cíl potápěčů.

Pláž v Las Terrenas

Lago Enriquillo

Výlet k jezeru ležícímu přibližně 30 metrů pod hladinou moře na západě země až u hranic s Haiti je pro dobrodružnější povahy a cestovatele, kteří mají dostatek času. Silnice jsou v této části země rozbité, cesta je proto pomalá. Největší jezero ostrova Hispaniola (rozloha přes 260 km čtverečních) se slanou vodou a přilehlým národním parkem za trochu nepohodlí ale stojí.

Pico Duarte

Nejvyšší hora Karibiku s výškou 3098 metrů pojmenovaná po jednom ze zakladatelů republiky, Juanu Pablovi Duarte. Výstup (a sestup) trvá 2–3 dny (podle fyzické kondice) a lze jej podniknout buď s průvodcem a nosiči, anebo – pokud to není vaše první třítisícovka – i samostatně. Pohoří se rozkládá ve vnitrozemí a samotná cesta k úpatí hory je zážitek sám o sobě.

Horské městečko Jarabacoa – základna k výstupu na Pico Duarte

Poloostrov Samaná

Krásná příroda, pustá pobřeží, hluboká údolí a stále ještě autentický domorodý život. To vše na dosah od civilizace. K vyhlášeným patří místní 40metrový vodopád El Limón a sledování velryb, které v zátoce Samaná každoročně od poloviny ledna do poloviny března přivádějí na svět své mladé. Kvůli nepravidelné veřejné dopravě mezi jednotlivými vesnicemi je dobré mít zde vlastní dopravní prostředek.

Ostrov Cayo Levantado (známý spíše jako Bacardi) v zátoce Samaná

Národní parky Los Haitises a Del Este

Národní park Los Haitises na severu ostrova stojí za návštěvu kvůli unikátnímu ekosystému mangrovových porostů a jeskyním s nástěnnými kresbami původního předkoloniálního obyvatelstva. Park Del Este na jihovýchodě Dominikánské republiky tvoří soustava mělkých lagun a korálových útesů v Karibském moři.

Patří sem i ostrov Saona s jednou rybářskou vesnicí a nádhernými plážemi. Ideální místo na jednodenní výlet s koupáním, šnorchlováním a lenošením na pobřeží. Daní za snadnou dostupnost jak z hlavního města, tak z turistických resortů na jihovýchodě je vyšší návštěvnost. Doporučuji proto vyrazit ve všední den a pokud možno brzy ráno.

Kde najdu více info

Go Dominican Republic
Oficiální stránky Dominikánské republiky v několika jazycích s přesnými a pravidelně aktualizovanými informacemi pro návštěvníky.

DR1
Fórum o životě v této karibské zemi (v angličtině). Pokud hledáte informace „ze života“ (jaký je aktuálně nejvýhodnější tarif volání/internetu, uzavírky silnic, program kohoutích zápasů v jednotlivých vesnicích…), nebo se jen chcete zeptat na něco, co jste jinde nenašli, toto je pravé místo.

Dominican Today
On-line zpravodajství z DR (politika, sport, kultura, cestovní ruch apod.).

Lonely Planet
Někdo rád průvodce na starém dobrém papíru. V členské sekci najdete slevu.

Martin Fau
Na plný úvazek cestuje už řadu let. Má za sebou dlouhodobé pobyty v různých zemích Evropy i jinde. Martinovou srdeční záležitostí je Španělsko a vlastně hispánské země obecně. V Dominikánské republice strávil jako průvodce/delegát a také individuálním cestováním půl roku. V současné době žije (a provází) v Indonésii, odkud má ženu. Sledovat ho můžete na stránce Czech it all out in Indonesia.