Krušné hory za čtyři prázdninové dny. Nikde ani noha

Chodíte rádi po horách a vyhýbáte se přitom turistickým přelidněným místům? Přesně takovou představu máme doma o příjemně stráveném týdnu dovolené. Čtyři až pět dní pěkně v pohybu. Každý den kolem 20 km v nohách. Na závěr dva nebo tři dny relaxace a zasloužený odpočinek ve wellness. Prostě skvělá týdenní dovolená, klidně i o prázdninách, kdy jsou všude mraky lidí.

Protože najít místa, kde nikoho celý den nepotkáte, je možné dokonce i přes letní prázdniny u nás v republice. Český turista je naštěstí tvor přizpůsobivý: když mu zakážete cestovat do Thajska, najde si možnost, jak cestovat po naší malebné zemi.

Tento článek popisuje dovolenou (skoro) bez lidí v prvním roce covidu. Jak takovou cestu plánujeme i co jsme na ní zažili. Na cestu vyráželi dva dospělí v době letních prázdnin. Trasa je průchozí od jara do podzimu.

Západ slunce na Božím daru

Plán cesty

Nejraději máme okruhy, kdy začínáme i končíme na stejném místě. Ne vždy je možné takový okruh naplánovat, takže varianta dvě je mít možnost vrátit se na start autobusem nebo ideálně vlakem. Což byl i náš případ u cesty přes Krušné hory.

Nechceme cestovat s plnou polní, ale pokud možno na lehko. Jen s oblečením, vodou a pár základními potřebami. Při plánování se snažíme zohlednit několik věcí.

Dostupnost ubytování v požadovaném termínu

Někdo preferuje stan nebo spaní pod širákem a přípravu jídel nad vařičem. Pro nás je měkká postel a střecha nad hlavou na konci dne zajímavější varianta. Cestu tak přizpůsobujeme dostupnosti bydlení. Sehnat nocleh není raketová věda, mít ho ale na zajímavé trase a ještě v dostatečně schůdné vzdálenosti? To už může být krapet oříšek.

Pro milovníky kempování v horách jsme připravili výběr vybavení, se kterým rozhodně nešlápnete vedle

Trasa

Požadavek na trasu výletu se může zpočátku jevit jako vcelku jednoduchý. Chceme chodit po turistických stezkách, ne po silnici, po cestě mít pěknou krajinu, každý den narazit na zajímavé místo. Pokud možno nikoho nepotkat, ale zase taková útulná hospůdka u cesty v době oběda by neměla chybět. Chodit po lesích, loukách, navštívit malebné vesničky, užívat si výhledy do krajiny.

V závěru dne na nás musí čekat příjemné ubytování, možnost dát si něco k snědku a dobrý drink. Jednoduchý požadavek se krapet komplikuje, pro nás ale pořád nic nereálného.

Hrad Krupka

Výběr lokality začíná

doma v teple u počítače. První, co otevřu, jsou Mapy.cz. Krkonoše už mám prochozené křížem krážem a jet tam o letních prázdninách je nesmysl, cestovatelská sebevražda; nápad hodný turistických masochistů a zelenáčů. Je tam víc lidí než v Praze na Václaváku. Do oka mi padnou Krušné hory.

Po zkoumání mapy vybírám severní část mezi Chomutovem a Ústím nad Labem. Hory se táhnou nad městy, jako je Most, Litvínov, Chomutov, Jirkov, Teplice, Hrob a Ústí nad Labem.

Už jen vyslovení těchto měst u mnoha lidí vyvolá nekontrolovatelný třas. Vyloučené lokality, kde – pokud nemusíte – nechcete často ani přibrzdit. Pro nás záruka, že tam bude minimum lidí.

Přitom příroda je i tady krásná a kromě zmíněných měst v podhůří nad nimi najdete zámečky, vodopády, štoly, staré plavební kanály, Horu sv. Kateřiny, vodní nádrž Fláje, Český Jiřetín, Moldavu nebo Cínovec. A vždycky můžete přejít i na německou stranu Krušných hor, což jsme taky několikrát udělali.

Trasa

V tento okamžik je to hlavně o klikání na mapě. Trasa odtud > Trasa sem. Zjišťování, jak je daný úsek dlouhý a kolik hodin zabere ho přejít. V druhém okně vedle si otevřu Booking.com a koukám, jaká je koncentrace ubytovacích kapacit. Nemám žádný přesný ověřený postup, ale postupně, jak klikám a zkouším různé varianty, se mi začne rýsovat trasa na mapě. První místo, je tu nějaké ubytování? Ano… Další místo, kam se dá dojít a kde je ubytování. Takto se krok za krokem dopracuju k cíli a přibližné trase.

Pak se přesunu do druhého okna s Booking.com a začínám hledat volná místa na konkrétní dny. Pokud není nic volného, zkouším trasu přeplánovat jinam. Ve finále mi jako nejlepší varianta i s ohledem na volné ubytování vyšlo toto:

• Start odpoledne v Jirkově, kde necháme auto u nádraží a budeme doufat, že tam čtyři dny vydrží. Krátký přesun na zámek, kde máme ubytování.
• Druhý den do Německa na kraj Kurort Seiffenu, kde nás čeká příjemný kemp a kompletně vybavená chatka.
• Třetí den přes vodní nádrž Fláje kolem nádherného starého Flájského plavebního kanálu do Českého Jiřetína.
• Odtud přes Moldavu až do Cínovce. Poslední den ráno přesun na vlak do Dubí, odkud motoráčkem přejedeme na start v Jirkově a frr autem na zasloužený wellness v Karlových Varech.
• Dva dny ve Varech jako třešnička na dortu.

Celkově budeme mít v nohách skoro 70 km během čtyř dní a přespíme čtyři noci.

Shrnutí trasy

Ubytování

• Zámek Červený Hrádek
• Hotel a kemp Ahornberg
• Penzion Grenzhof
• Hotel Pomezí 

Po přesunu do Karlových Varů

• Luxury Spa Hotel Olympic Palace

Zajímavá místa

• Zámek Červený Hrádek
• Krušnohorský lidový dům
• Rozhledna Hláska
• Lovecký zámeček Lichtenwald
• Mikulášská štola
• Přehrada Fláje
• Flájský plavební kanál
• Hrázděný dům, Český Jiřetín
• Moldava
• Štola Pramenáč

Rozpočet Krušné hory:

• Ubytování (2 osoby): 6500 Kč
• Jídlo a pití: 5200 Kč

Karlovy Vary: 

• Ubytování (2 osoby, 5hvězdičkový hotel): 8500 Kč
• Jídlo a pití: 3000 Kč

Mapa trasy a plán cesty

Trasa je ukrytá ZDE.

Jirkov

Místo, kde – pokud nemusíte – se nechcete moc vyskytovat. Přijeli jsme až odpoledne, zaparkovali u jednoho z mnoha paneláků u nádraží a vyrazili pěšky na start naší cesty, kterým byl Zámek Červený Hrádek. A to už bylo jiné kafe. Krásný zámeček, kde jsme strávili první noc, je současně i hotelem. Už jste spali na zámku? Tady máte možnost – a dokonce za vcelku sranda peníze. Cena od 500 Kč na osobu je za ten zážitek naprosto luxusní. Samozřejmě si můžete dát i královské apartmá, kde cena za noc začíná na pořád příjemných 2800 Kč.

Den první na cestě

Ráno vstáváme, dáváme si vydatnou snídani, která byla skvělou tečkou za tímto ubytováním, a vyrážíme směr Německo. Čeká nás přesně 20 km lesnaté krajiny, kde jsme po cestě nepotkali jediného turistu. Velice vzácně se nám poštěstilo zahlédnout někoho z místních obyvatel. Když jsme byli neopatrní a zahlédli nás, během chvilky zmizeli ve svých příbytcích. Pravděpodobně se jedná o velice plachý ohrožený krušnohorský druh. Bylo jich k vidění… skutečně co by na prstech jedné ruky spočítal.

Bude tahle túra vaše první? Pak se vám budou hodit tipy Jak vybrat batoh, který vydrží a je zároveň funkční

Přibližně v půlce trasy jsme dorazili na Lesnou, kde je vydařená replika Krušnohorského lidového domu. Menší hotýlek a restaurace, ve které jsme měli možnost zahnat žízeň. Lesná byla prvním místem, kde se nám konečně podařilo spatřit víc lidí najednou, kteří nebyli plaší a neutíkali. Po kratším pozorování jsme odhalili, že šlo o lidský druh zvaný Turista v autě. Přijeli, obešli okolí, nasedli a odjeli.

Určitě doporučujeme navštívit lidový dům a muzeum. Víc informací o celém projektu si můžete přečíst na muzeumlesna.eu. Lesná byla příjemná osvěžující zastávka těla (pivko) i ducha (muzeum).

Těsně před zcela legálním překročením hranice k sousedům do rajchu jsme se rozhodli vystoupat na Horu sv. Kateřiny, kde se na Růžovém vrchu tyčí místní historická rozhledna Hláska. Žel, bylo zrovna pondělí a Hláska nehlásala, byla zavřená. A tak jsme přesměrovali naše kroky do místní, široko daleko jediné knajpy s poetickým názvem Horský domov. Tím veškerá poetika končí. Jedná se o pub, kde se zastavil čas někde v roce 1980… což je vlastně také poetické.

Paní hospodská nás řádně a dobře pohostila. Jen místní štamgasti na nás koukali pořád nějak nedůvěřivě. Nechápali jsme proč, ale nakonec se to vysvětlilo. Když jsme šli podruhé ven na e-cigáro, hospodská se přitočila a říká – tohle můžete i tady uvnitř, nemusíte chodit ven.

Pak se k nám naklonila ještě víc a pošeptala záludný dotaz – chcete popelník? Mrk, mrk. Když jsme trochu nechápavě kývli, roztáhl se jí úsměv od ucha k uchu. Na všech stolech se najednou objevily popelníky a místní osazenstvo začalo netrpělivě odpalovat jednu Startku o druhou. Rázem jsme okusili, jaké to bývalo v dobách dávných, kdy se ještě v hospodách kouřilo. Retro jak prase.

Řádně posilnění a nasmrádlí jsme se vydali dál k hranicím. Nohy začínaly do mozku vysílat signály, že už je to jako vcelku dlouhý, ještě nás ale čekalo pár posledních kilometrů a následně ubytování v Německu. Pro tuhle zastávku jsme vybrali Hotel a kemp Ahornberg, kde měli k dispozici moc pěkné, plně vybavené chatky, včetně koupelny a kuchyňky. Jednu jsme si uzmuli pro sebe a zbytek večera koukali do údolí a na minigolf.

Fláje – den druhý

Po snídani, která byla taková východoněmecká, kontinentální a bohužel trochu slabší, jsme vyrazili na další 20km trasu. Cílem byl Český Jiřetín. Bydlet máme hned za hranicí, tedy opět v Německu, v úplně obyčejném penzionu Grenzhof. Nic jiného na námi vybraný termín nebylo k dispozici. Díky provozovateli penzionu se náš pobyt nakonec stane vcelku neobyčejným.

Turistické trasy na německé části Krušných hor vedou většinou loukami. Krušné hory tam klesají pozvolna a cestou máte krásné výhledy do krajiny. Trasa je zpestřená všudypřítomnými maliníky, takže pořád stavíte a krmíte se malinami.

Postupně jsme se přehoupli přes hranice zpět do rodné matičky české a zamířili směrem k vodní nádrži Fláje. Tahle nádrž vznikla na Flájském potoce v roce 1963 za účelem zásobení vodou podkrušnohorské oblasti. Přehradní hráz je betonová, pilířová (tedy uvnitř dutá) a jediná svého druhu v České republice (další podobná je až ve Švýcarsku). Výška 58 m, délka 459 m. Úctyhodná stavba. Je možné domluvit si prohlídku, což se nám bohužel nepoštěstilo. Bylo úterý – a to mají zavřeno. Navíc je potřeba udělat rezervaci předem. Takže až půjdete touhle trasou, nezapomeňte se objednat.

Naštěstí je starý Flájský plavební kanál přístupný celoročně a zajímavý snad ještě víc. Jde o nejstarší technickou památku svého druhu v Čechách. Flájský plavební kanál vznikl, aby zajistil přesun dřeva pro město Freiberg. Potřebovali ho do hutí a dolů, ale také jako stavební materiál i na topení. Stavba kanálu trvala pět roků a celé to budovali mezi lety 1624 a 1629.

Plavební kanál začínal ve Flájích, což je dnes přehrada, a končil v obci Clausnitz. Tam ústil do Freibergské Muldy neboli Moldavy, pramenící rovněž na našem území, po které bylo dřevo dopravované dále do Freibergu. Při budování plavebního kanálu se musel překonat slušný výškový rozdíl 150 m, a to jen na vzdálenosti 18,2 km, což byla délka kanálu. A takhle to tam vypadá dnes.

Cesta podél Flájského kanálu nás dovedla až do Českého Jiřetína, kde jsme – už notně vyhladovělí – zapadli do první otevřené hospůdky a pořádně se najedli. Nebylo to špatné, ale škoda, protože ubytování bylo už jen doslova pár metrů od nás a najedli bychom se tam mnohem líp. Na to jsme přišli až v okamžiku, kdy jsme se přesunuli na penzion Grenzhof.

Uvítal nás od ucha k uchu rozesmátý Vietnamec, který se ukázal jako provozovatel, možná i majitel penzionu a vietnamské restaurace v přízemí. První, co z něj vypadlo, bylo „jé, vy dva, já myslel jeden“ a smích. Pak povídá: „Jé, vy Češi, to dobře, já německy neumět.“ Následně nás vzal na pokoj a povídá: „Já nemít to, tu… eeee…“ Nakonec jsme pochopili, že druhou peřinu. Tak nás vzal do jiného pokoje. Tady taky nemít to. Až třetí byl připravený pro dvě osoby a měl povlečení i peřiny pro dva.

V celém penzionu jsme byli jediní hosté. Bylo vidět, že penzion už má něco za sebou, ale čisto a teplo tam bylo. Ranní snídaně byla naprosto famózní a tím asi nejlepším, co jsme na našem treku měli. Neustále vysmátý Vietnamec, který neuměl ani slovo německy, provozující penzion a restauraci v Německu, nás dostal. Penzion jsme vybrali, protože byl v našem termínu jediný volný v dané lokalitě, a nakonec to byl pecka zážitek. Můžeme jen doporučit. Poměr cena / vietnamské speciality byl bezkonkurenční.

Puchýře, odřené paty, bolavé nohy. To prostě na túře nikdo nechce. Proto máme tipy, Jak vybrat trekové boty, které vydrží a budou pohodlné

Na Cínovec

Další den nás čeká opět 20 km a už to na nohách dost pociťujeme. Po naprosto hodobóžové snídani od Vietnamce vyrážíme podél hranic po německé straně směr Moldava. Jsme sice v horách, ale tady nahoře už jsou buď táhlé pozvolné kopce směrem nahoru, nebo dolů. Cesty bez zatáček a viditelnost (cest) se měří na kilometry. Opět nepotkáváme ani nohu, až mi to začíná být podezřelé. Uprostřed letních prázdnin, v horách – a nikde nikdo. Cesty jak dělané na turistiku i cyklistiku. Nakonec se nám podaří potkat tři cyklisty.

Těsně před hranicemi procházíme malou německou vesničkou Teichhaus, kde odbočujeme směr Česká republika. Státní hranice si skoro ani nevšimnete. Turistické stezky jsou už dávno sjednocené a značené jak na německé straně, tak i na české. Jen cedulky s ukazateli mají Němci trochu jiné.

Jen co přejdeme hranice, začnou se objevovat první domky Moldavy. Byl jsem tu poprvé před mnoha a mnoha lety, kdy ještě Moldava byla lyžařským střediskem se sjezdovkou. Po té už nic nezbylo. Vesnička je moc pěkná, je ale vidět, že jí chybí turistický ruch. Vyhladovělí sedáme do první hospůdky, kterou potkáme (Restaurace u Bizona), a dáváme si oběd. Pak moc neotálíme a vyrážíme dál.

Pro milovníky volnosti jak v životě, tak v botách máme ve VIP sekci slevu 15 % na barefootové boty od naBOSo a také Tipy na výběr turistické barefoot obuvi: aby dobře a dlouho sloužila

Trasa nás dovede k moldavskému nádraží, které má také svá nejlepší léta za sebou. Zjišťujeme, že teprve tady je centrum Moldavy s obecním úřadem, obchůdky a pumpou. Pravděpodobně kvůli většímu hraničnímu přechodu se většina lidí přesunula sem. U nádraží je pár zajímavých cedulí s historií oblasti, ze které je vidět, že hlavně v zimě to tu hodně žilo.

Stále před sebou máme pěkných pár kilometrů, a tak dáváme jen rychlé kafe a šlapeme dál až do Cínovce.

Původně jsem měl v plánu ubytovat se v krásném Hotelu Krušnohorský Dvůr, kde by naše bolavé nohy dostaly určitě skvělou péči. Bohužel byl plně obsazený, čehož jsme znovu zalitovali, když jsme ho míjeli po cestě.

Zamáčkli jsme slzu způsobenou pravděpodobně bolestí nohou, které za sebou měly už potřetí 20 km za den, a pokračovali dál na hotel Pomezí, kde čekal náš pokoj. Nakonec se i tento hotel ukázal jako dobrá volba. Bylo vidět, že je určený spíš pro školy a hlavně v zimě to tam musí být vcelku divočina. Dorazili jsme ale tak vyčerpaní, že nám vlastně bylo jedno, kde budeme spát. Zajímalo nás hlavně jídlo a pití. Takže jsme nejdřív vyřešili kručící žaludky, spláchli to pivkem a pak teprve řešili, jaký máme pokoj a kde si můžeme dát sprchu.

Pokoj byl příjemný, nebylo vůbec na co si stěžovat. Druhý den ráno nás čekalo ještě posledních pár kilometrů a přesun do Karlových Varů.

Na vlak a do Varů

Z Cínovce jsme seběhli posledních 5 km z hor směr vlaková zastávka Dubí, která je ještě hodně vysoko nad městem. Jezdí přes ni motoráček z Moldavy, který nás hodil do Mostu. Tam jsme přeskočili na něco krapet modernějšího a za chvíli byli v Jirkově. Celá cesta vlakem i s přestupem trvala jen hodinu a pár minut.

Auto jsme v Jirkově našli na místě a ve stavu, v jakém jsme ho zanechali. Dost se nám ulevilo. Nejvyšší čas vyrazit směr Karlovy Vary, kde jsme měli v plánu vzpružit se po 65km trase.

Karlovy Vary

Na zotavení a regeneraci jsme nehodlali nic podcenit, a tak jsme naplánovali hned dva dny lázní. Já měl na starost trasu kolem Krušných hor, přítelkyně si vzala na svá bedra Vary. Úkolu se zhostila na jedničku a zajistila Luxury Spa Hotel Olympic Palace. Hotel, kde se o nás staral velice milý a ochotný personál. Nechyběl ani welcome drink. Jídlo jsme si mohli v klidu objednat na pokoj a rány léčit v hotelovém wellness.

K vyžití se zde bylo několik saun, bazén a vířivka. Respektive to jsme využili. K dispozici toho bylo mnohem víc. Olympic není moc velký hotel a díky tomu působí mile až rodinně. Hotelový wellness byl na skvělé úrovni a předčil naše očekávání. Navíc jsme v něm byli po celou dobu úplně sami.

Závěr a trasa pro zkopírování cesty

Krušné hory nás velice příjemně překvapily. Ani ve snu by mě nenapadlo, že uprostřed prázdnin, ještě v době covidu, kdy lidi nikam mimo ČR moc nejezdí, budou tak vylidněné. Za těch pár dní jsme potkali absolutní minimum lidí a větší koncentrace jich byla jen v místech, kam se dá dojet autem. Fláje, Lesná, Moldava – tam jsme občas někoho potkali. Nedá se to ale srovnat s množstvím lidí, co se táhne o prázdninách každý den na Sněžku.

Málokterá oblast Česka je tak romantická a současně i tajemná jako Krušné hory. Lesy kam se člověk podívá, mezi tím sem tam lesní louka. Historické stavby a panství z 18. století, štoly po těžbách, nebo i štola po původním flájském vodovodu, která má na délku víc jak tři kilometry. Pro pěší turistiku, ale i na kolo naprosto ideální. Přesto jsou Krušné hory turisticky nevyužité, což je vidět i na skromnější nabídce ubytování a restaurací, které vám zpříjemní cestu. Pořád je ale možné trasu naplánovat tak, aby člověk nemusel šlapat s plnou polní včetně jídla, ale naopak jen nalehko s oblečením a vodou.

Mapa ke stažení včetně míst pro přespání

Zkopírujte si trasu z Mapy.cz. Najdete ji na https://mapy.cz/s/meveloleto nebo si ji načtěte do svého telefonu přes QR kód.

Krušné hory se táhnou přes 130 km, my jsme ale zatím prošli jen jejich sever. Už začínáme plánovat další letní trasu přes jižní část pohoří a moc se na ni těšíme. Tyhle hory mají co nabídnout.

Petr Novák, spoluautor Travel Bible

Co by vás ještě při plánování přechodu Krušných hor mohlo zajímat:

• Jak vybrat stan, který bude vyhovovat všem vašim potřebám
• Jak vybrat vhodný spacák: od letní dovolené po zimní túru
• Jak vybrat trekové boty, které vydrží a budou pohodlné
• Jak vybrat batoh, který vydrží a je zároveň funkční
• Jak vybrat vhodnou karimatku: od letní dovolené po zimní túru