Nikaragua – země aktivních sopek, horkých pláží a milých lidí

Pláž Poneloya v blízkosti Leónu

Jak se tam dostat?

Do Nikaraguy se z Evropy většinou létá přes USA (nejčastěji přes Atlantu, Miami či Houston), odkud už se přímým letem dostanete do Managuy, hlavního města Nikaraguy. Z Prahy ovšem nenajdete žádné přímé lety ani do zmíněných letištních hubů v USA, proto se musí přestupovat i v Evropě (Londýn, Německo, Itálie, Amsterdam…), případně přeletět v rámci Spojených států.

Chcete-i se vyhnout zařizování ESTA do USA, můžete letět i přes Panamu. Z Evropy tam létá Lufthansa, KLM, Air France, Condor a Iberia. V obou případech se ceny zpátečních letenek v hlavní sezoně pohybují mezi 20 a 30 tisíci korun z Prahy, při cestě z některého z okolních letišť (Frankfurt, Paříž, Amsterdam, Londýn) se můžete dostat i na lepší ceny. Sledujte hlavně akce do Států.

Obrovská laguna Apoyo v blízkosti Granady

Kdy vyrazit?

To záleží opravdu jen a jen na vás. Pokud očekáváte především slunce a teplo, nejlepším obdobím je prosinec až duben, kdy v oblasti Pacifiku a Karibiku teploty dosahují až 40 stupňů (a ceny také stoupají až o 25 %). V květnu následně začíná období dešťů, které je naopak charakterizováno krásně zelenou a rozkvetlou přírodou. Proto záleží, co opravdu od Nikaraguy chcete a očekáváte. Pokud slunce, písek a oceán, období od prosince do dubna je pro vás nejvhodnější.

Rezervace Selva Negra v blízkosti města Matagalpa

Vízum

Pokud váš pobyt v Nikaragui nepřekročí 3 měsíce, víza nepotřebujete. Pokud zde hodláte pobývat déle, není problém si na imigračním úřadě vízum prodloužit klidně i o tři měsíce, což stojí přibližně 1200 Kč. Aktuální informace o vízové povinnosti, podmínkách ke vstupu a pobytu v zemi naleznete na stránkách MZV ČR.

Peníze

Měnou v Nikaragui je córdoba. Kurz vůči dolaru je podobný kurzu koruny (1 dolar = 28 córdob). Platit zde můžete také dolary, ale přijde mi to zbytečné, když vám na každém rohu ve správném kurzu vymění dolary za córdoby. S bankomaty je to složitější – mnoho z nich platební karty nebere, ale pokud budete dobře hledat, nějaký najdete. Nejjednodušší je používat kreditní kartu, kterou berou všechny bankomaty. Co se týče smlouvání, můžete své vyjednávací schopnosti využít, ale s cenou se dolů příliš nedostanete. Dejte si pozor na taxíky, které z vás samozřejmě chtějí dostat co nejvíce peněz, a proto smlouvejte, dokud vám nedá nejnižší možnou cenu, anebo si zkrátka vyberte jiný taxík.

Ceny

jsou jednou z velkých výhod Nikaraguy. Tato země, na rozdíl od sousední Kostariky, je na žití či cestování velice levná. Jako všude je samozřejmě rozdíl, jestli jste v hlavním městě (což bych nedoporučoval), anebo jiných, menších městech. Pokud budete chtít, život v Nikaragui vás klidně může vyjít na 2000 Kč za týden.

• Cena bydlení: nejlevnější hostely 150–200 Kč za noc.
• Cena jídla: místní jídelny („comedory“) i jídlo venku jsou velmi levné (30–70 Kč), restaurace jsou samozřejmě dražší. Nejlevnější je vařit si vlastní jídlo. Zajímavostí je, že například dovážené jablko stojí 30 Kč za kus.
• Cena dopravy: autobusy jsou velmi levné. Například v Leónu, druhém největším městě Nikaraguy, můžete po celém městě jezdit za 3 Kč. Managua a Granada jsou potom trochu dražší.
• Cena památek: do krásných kostelů a katedrál jsou vstupy zdarma. Do muzeí, která se vyplatí navštívit, se vstup pohybuje okolo 50 Kč.

Vrchol sopky Mombacho

Lokální doprava

V Nikaragui nejsou žádné vlaky, většina lidí tudíž využívá autobusy. Jsou však velmi často plné až k prasknutí a není výjimkou, že třeba celou dvouhodinovou cestu autobusem z jednoho města do druhého budete stát a mačkat se v chodbičce s ostatními. Je to však velmi zajímavá zkušenost i z toho důvodu, že mnohé autobusy byly dovezeny z Kanady a USA, kde sloužily jako školní busy. Autobusy mezi městy jsou velmi levné – 20 až 100 Kč, ale záleží, jak daleko jedete. Pokud přejíždíte větší dálku, koupíte si jízdenku u místního vyvolávače přímo před autobusem, ale občas platíte až během cesty. Ve městech platíte přímo při vstupu do autobusu. Ano, na dopravu po městě se dá také využít autobus, asi ale bude chvíli trvat, než se zorientujete, protože zde žádný řád neexistuje. Nejjednodušší je potom využít taxi (v Leónu za 15–25 Kč, v Managui 50–150 Kč).

Ačkoliv se toho hodně lidí bojí, v Nikaragui je bezpečné stopování. Možná bych to nedoporučoval v Managui, která je trochu nebezpečná (to ještě zmíním), ale na ostatních místech je to naprosto v pořádku. Je samozřejmě lepší stopovat alespoň ve dvou, ale stopoval jsem několikrát i sám a nic se mi nestalo (u ženského pohlaví je to složitější). Co se týče létání, je to vhodné, když se chcete dostat například na vyhlášené ostrovy Corn Islands či přeletět z Managuy na karibské pobřeží, jinak se letadla příliš nevyužívají.

Autobusový terminál s klasickými americkými školními autobusy v Matagalpě

Jídlo

Pravdou je, že do Nikaraguy se za jídlem nejezdí, což ovšem neznamená, že by nebylo dobré. Je však velmi jednoduché a není pestré. Očekávejte především rýži a fazole. Dokonce i národní pokrm Gallo pinto je jednoduchým jídlem, složeným výhradně z rýže a fazolí (je však velmi chutný).

Pokud se budete pohybovat někde u oceánu, určitě ochutnejte místní výborné a čerstvé ryby, levné humry a kraby, anebo dokonce barakudu (na Corn Islands). Pokud chcete co nejvíce ušetřit, ve většině měst fungují tzv. comedory neboli jídelny, kde se za málo peněz dosyta najíte. Občas si však dejte pozor na jídlo na ulici, po kterém vám někdy nemusí být dobře, ale to je spíše výjimka.

Milovníky sýrů nepotěší jejich zdejší kvalita, jsou zkrátka špatné. Mají tu však výborné ovoce a je zde mnoho druhů, které jsem ochutnal poprvé. Především místní banány jsou výborné, ačkoliv na to příliš nevypadají. Ovoce je pravděpodobně nejlepší nakoupit na tržištích, kde je velký výběr a nejnižší ceny.
Dejte si pozor na to, že jídlo je celkově odlišné od toho, na co jsme zvyklí. Například můj žaludek se s místní stravou vyrovnával asi dva týdny.

Tržiště s ovocem v Leónu

Nemoci a hygiena

Pokud sem jedete pouze na několikatýdenní dovolenou, myslím, že nemá smysl řešit nějaké očkování. Já sám zde jsem už 4 měsíce a kromě zmíněných počátečních žaludečních problémů jsem neonemocněl. Hodně nemocí tu přenášejí především komáří. V období od prosince do dubna se jich nevyskytuje tolik, ale v období dešťů se probouzí a dokáží být velice nepříjemní. Kompletně se ubránit komárům je asi nemožné, ale všude se zde nabízejí dobře fungující moskytiéry, které si můžete koupit přibližně za 200 Kč. Repelenty příliš účinné nejsou.
Nejnebezpečnější nemocí může být pravděpodobně horečka dengue. Pokud se pohybujete v blízkosti pralesů, je možné onemocnět malárií (poblíž pralesů se nacházím už 4 měsíce a nic se zatím nestalo). Slabším onemocněním zde je Chikungunya přenášená komáry, která však není příliš nebezpečná.

Pro tuto zemi bývají doporučována především následující očkování: hepatitida A a B, břišní tyfus, tetanus, meningitida a vzteklina, jelikož se v Nikaragui nachází mnoho psů, kteří jen tak volně pobíhají po městech a plážích. Velmi se však bojí, a proto se domnívám, že očkování proti vzteklině je naprosto zbytečné.

Co se týče pitné vody, ani sami Nikaragujci nedoporučují pít moc často vodu z kohoutku, ale jestli máte silný žaludek, můžete to riskovat. Já sám bych raději doporučil vodu kupovat či filtrovat.

Více informací ke zdraví na cestách najdete v jednom z našich podrobných článků na blogu.

Bezpečnost

Je dobré si uvědomit, že Nikaragua je po Haiti druhou nejchudší zemí v Latinské Americe, což občas můžete také vidět. To se ovšem netýká místních lidí, které si nemohu vynachválit. S bezpečností je to asi nejhorší v Managui, kde vás ovšem tak maximálně okradou, ale na zdraví vám nesáhnou (pokud nejste hloupí a nebudete chtít o své peníze bojovat). Přes den je bezpečno všude, jen si dávejte občas pozor v přeplněných autobusech. Po desáté hodině večer bych nedoporučoval chodit někde sám a většinou bych raději využíval taxi.

Pokud jste však minimálně ve třech lidech, ani po desáté hodině večerní se vám ve městech nic nestane. Buďte ovšem obezřetní. Pokud se vyskytne nějaký incident, je to většinou v noci – a ačkoli vás chtějí pouze okrást, vyhrožování mačetami, které místní zlodějíčci mají, není nejpříjemnější zkušeností. Celkově jsem však bezpečností v Nikaragui příjemně překvapen a na rozdíl od Salvadoru, Guatemaly či Hondurasu je tato země na poměry Střední Ameriky jednou z nejbezpečnějších zemí.

Chudoba – jeden z problémů, který se v Nikaragui vyskytuje

Náboženství, tradice a zvyky

Nikaragua je země velmi katolická a ve městech se proto nachází mnoho kostelů a katedrál. Sami lidé jsou také velmi nábožní a pro ateistické Čechy je zajímavé a nepochopitelné vidět, jak se většina lidí během toho, kdy prochází kolem nějakého kostela nebo dokonce kolem něj projíždí v autě, pokřižuje.

• Každý svátek, jako jsou například Velikonoce, se zde slaví ve velkém stylu. Náboženství se ovšem nijak nepromítá do oblečení, a proto například slečny chodí v sukních a minikraťáscích a nikoho to nevyvádí z míry kromě místních mužů.
• S místními muži a dospívajícími chlapci to mají především Evropanky velmi těžké. Na ulici na ně pískají, křičí a oplzle se na ně dívají. I když si více nedovolí, dovedu si představit, že to pro ženy není úplně příjemné. Na druhou stranu se takto muži chovají i k místním ženám – patří to zkrátka k místní kultuře, která se vyznačuje šovinismem.
• Ve městech ovšem nechoďte do půl těla, pro místní lidi je to krajně nevhodné. Dokonce i na pláž jich většina chodí oblečená (někdy i s ponožkami!) a tak se i koupe, tedy především u břehu, protože místní neumí plavat.
• Ačkoliv zde celkem tvrdou rukou vládne levicový prezident Daniel Ortega, Nikaragujci většinou nemají problém se o politice a politickém režimu v zemi bavit.
• Další zajímavou věcí je, že lidé nemluví příliš sprostě. Pokud byste takto mluvit začali, vyvedete místní trochu z míry a začnou se stydět, protože nejsou zvyklí, když někdo jedná na rovinu.
• Připravte se také na to, že Nikaragujci se – na rozdíl od nás Evropanů – neobávají tělesného kontaktu a o nějaké osobní zóně, za kterou nesmí nikdo vkročit a na kterou jste zvyklí, si můžete nechat jen zdát.
• Velmi negativní věcí jsou odpadky na ulicích.
• Muži se většinou zdraví klasickým stiskem ruky a muž ženu zdraví polibkem na tvář.

Jinak zde žádné vyloženě zakořeněné tradice a zvyky příliš nejsou. Jediným velkým problémem je již zmíněný šovinismus a odpadky. Je zde velká chudoba a žebráci se tu samozřejmě také nachází, ale jen v opravdu malém počtu a vyloženě vás neobtěžují a nesahají na vás, takže si můžete sami vybrat, zda některému z nich pomoci, nebo ne. I když jsou místní lidé milí, jsou velice stydliví, především když s nimi chtějí mluvit „bílí“, ale jakmile s nimi strávíte více času a rádi se s nimi bavíte (samozřejmě španělsky, oni anglicky neumí), ocení to i z toho důvodu, že mít za přítele někoho z Evropy je zde tak trochu prestiž.

Náboženství zde hraje velkou roli – oslavy Velikonoc

Kam se podívat

Granada

Koloniální nádherné město, které se nachází u obrovského jezera a sopky Mombacho. Na sopku můžete vyšlapat po svých (což je celkem náročné), máte pak při výhledu celé jezero a město jako na dlani. Zajímavostí je také návštěva ostrůvků, které jsou na jezeře roztroušeny – je možné se na ně z Granady zajet podívat. Na těchto ostrůvcích mají svá sídla nejbohatší nikaragujské rodiny a dokonce i bývalý prezident Kostariky. Jedinou nevýhodou Granady je, že se z ní stává turistické centrum.

Výhled na Granadu a jezero z jednoho z jejích kostelů

Isla de Ometepe

Ostrov uprostřed jezera Nikaragua, na kterém se nacházejí dvě sopky. Je to velmi vyhlášené místo – pokud navštívíte Nikaraguu, návštěvu tohoto ostrova byste neměli vynechat. Můžete si zde půjčit skútr a projet většinu ostrova s nádhernou přírodou. Ometepe má také široké a nádherné pláže, které vybízejí ke koupání v jezeře. Dejte si ovšem pozor, ve vodě se nachází nebezpečný žralok bělavý.

Sopky

Cerro Negro – jedna z nejmladších sopek na světě, jejíž barva je černá jako uhlí. Výšlap nahoru trvá pouze jednu hodinu, ale díky silnému větru je stoupání celkem náročné. Kromě nádherného výhledu na okolí a na další sopky můžete také pomocí prkna sjet dolů (volcano boarding), což je opravdu skvělý zážitek.

Masaya je sopka, která není příliš vysoká, ale zato mimořádně aktivní, často je proto také zavřená. Jestliže budete mít štěstí a Nikaraguu navštívíte v období, kdy je Masaya otevřená, neváhejte, protože zde uvidíte velké množství tekoucí lávy. Návštěvu sopky doporučuji v noci, což celý zážitek z lávy ještě umocní.

Nejvyšší sopkou v Nikaragui je San Cristobal. Kvůli nádhernému výhledu z jejího vrcholu určitě stojí za to ji navštívit.

Láva na sopce Masaya

León

Toto město jsem si zamiloval. Nemá tak pěknou koloniální architekturu jako třeba Granada, ale zase není tak turistické. Je to město, které bylo asi nejvíce zapojené do nikaragujských revolučních bojů, což zde na každém rohu připomínají kresby, vlajky nynější politické strany FSLN, nápisy a sochy. Ve středu města se nachází krásná katedrála, která je největší ve Střední Americe. Za pár korun můžete vylézt na její střechu a vidět všechny sopky, které se v okolí Leónu nachází. León leží asi 20 km od teplého oceánu a krásných pláží, kam každou hodinu jezdí autobus.

Výhled z leónské katedrály na sopky v okolí

Corn Islands

Skupina dvou ostrovů, které mají nádherné bílé pláže, nedotčenou přírodu a malý počet turistů na to, jaký ráj se na těchto ostrovech nachází. Pro relaxaci a klasickou „válecí“ dovolenou naprosto ideální místo.

Kde zjistit více?

Vianica.com
Internetová stránka o Nikaragui i s tipy na výlety.

Visit Nicaragua
Další stránka s informacemi o Nikaragui.

Wikitravel
Stále lepší a lepší projekt Wikipedie, kde dnes najdete téměř vše, co na cestách potřebujete.

Nebo zkuste Lonely Planet, v členské sekci máte slevu.

Za zpracování miniprůvodce Nikaraguou děkujeme Matějovi Exnarovi, který si magisterské studium politologie se specializací na Latinskou Ameriku zpestřil půlročním pobytem v Nikaragui. Je to jeho první delší pobyt mimo ČR a jak sám píše, užívá si jedno z nejlepších období života. Doporučuje podobný krok do neznáma udělat i vám, pokud máte možnost.