Jak na spropitné aneb co dělat, abychom v zahraničí neurazili

Když jsem se přestěhovala do Kanady a zašla s kamarádkou poprvé do restaurace, zachovala jsem se pravděpodobně stejně jako většina z nás. Přišlo mi normální k účtu přihodit pár drobných tak, aby částka byla pěkně kulatá. Až po opovrhujícím pohledu číšníka a menším osobním průzkumu jsem zjistila, že jsem se právě dopustila poměrně velkého prohřešku. Ne každá země má totiž v pohostinství – a konkrétně ohledně spropitného – stejná pravidla. Pokud se tedy řídíme pouze tím, co je možná v naší zemi standardem, je více než snadné v zahraničí obsluhu urazit.

V některých zemích (například ve většině Evropy) představuje spropitné pro číšníky pouze určitý přídavek nad jejich běžnou mzdu. Tato částka většinou slouží jako pochvala či ocenění dobré práce a bonus za nasazení a snahu vyhovět přání hosta. V Severní Americe je systém mzdy pro obsluhu v restauracích na spropitném naopak přímo postaven a má leckdy málo společného s kvalitou obsluhy. Co je v jedné zemi součástí etikety, v jiné může být velice podprůměrné ohodnocení, nebo může dokonce urazit.

Pojďme se podrobně podívat, jak to v jednotlivých světadílech se spropitným funguje.

Evropa

Kultura spropitného v restauracích není v Evropě – na rozdíl třeba oproti Severní Americe – příliš rozvinutá, nebo se na ní alespoň tolik nezakládá. Obecně lze určitě říct, že tím nikde neurazíte.

64 krátkých tipů a triků ZDARMA ke stažení

Nauč se cestovat chytře. Poradíme ti, jak na cestách ušetřit a naplno si je užít. Ověřené tipy ostřílených cestovatelů.

STÁHNOUT ZDARMA

Tvé soukromí je pro nás svaté. Když tě boží cestování přestane zajímat, stačí kliknout a email zmizí v pekle.
 

Protože je starý kontinent kulturně velmi pestrý, v různých regionech jsou jiné zvyklosti. V cenově náročné Skandinávii se například žádné spropitné neočekává. Pokud je zde servisní poplatek, je již uveden v konečné ceně. Východní Evropa kvalitu obsluhy na spropitném nezakládá. Pokud jste spokojeni, můžete ponechat drobné, nebo částku až do 10 % navrch účtu – v obou případech je to pouze na vás. V západní Evropě je běžné nechávat obsluze okolo 10 %, opět záleží na vaší spokojenosti s obsluhou a ochotě servis finančně malinko ohodnotit. Podobná situace je v jižní Evropě – pokud není servisní poplatek zahrnut a zmíněn v menu, je běžné nechávat navrch okolo 5–10 %.

Informace o servisním poplatku najdete v menu

Jiná situace je ve Velké Británii, kde je ve většině případů v restauracích servisní poplatek mezi 12 a 15 % již zahrnut na vašem finálním účtu. Někdy se také uvádí tzv. dobrovolné spropitné. Je tedy opět pouze na vás, zda zaplatíte navrženou částku, nebo spropitné upravíte dle uvážení a zkušenosti s obsluhou.

Pozor na platbu kartou – takové spropitné jde většinou celému podniku. Proto je lepší nechávat konkrétnímu číšníkovi spropitné přímo, v hotovosti.

Platební karta v bezpečí je základ. Přečtěte si základní tipy, jak předejít jejímu zkopírování.

Austrálie

U protinožců se vedou poměrně časté debaty, kdy a kolik spropitného by se vlastně mělo obsluze nechat. O tomto kontinentě plném nádherných pláží s jemným pískem je obecně známé, že mzdy (i ty minimální, u profesí například v pohostinství) se pohybují v pěkných číslech umožňujících slušný výdělek, takže spropitné vidí jako určitý bonus než jako součást mzdy.

Pokud jde o spropitné, žádná pravidla neexistují. Spropitné zde není povinností, ačkoliv jej vždy vděčně přijmou. Je běžné konečnou částku zaokrouhlit, nebo přidat nějaký ten dolar navíc. V lepších restauracích se většinou dává spropitné 5–10 % z konečného účtu. V kavárnách potěšíte nějakým tím drobným na zaokrouhlení.

V lepších restauracích je spropitné 5-10 %

Při velké spokojenosti s konkrétní obsluhou lze samozřejmě ohodnotit i jednotlivého číšníka bankovkou navrch. Je však značně pravděpodobné, že i daný číšník musí nakonec veškeré spropitné odevzdat do takzvaného sdíleného „tip poolu“, což v reálu znamená, že veškeré spropitné za daný den rovným dílem rozpočítají mezi číšníky a servírky, kteří v ten den/večer pracovali.

Přečtěte si Platební karty na cestách a jak z nich vytěžit co nejvíc.

Asie

Jiný kraj, jiný mrav. A u asijských zemí to platí ještě více. Hodně obecně: pravidla ohledně nechávání spropitného a případně jeho výše záleží na úrovni podniku. V místních jídelnách, pouličních stáncích a menších rodinných restauracích se neočekává, že necháte cokoliv navíc. Oproti tomu hotelové restaurace nebo lepší podniky čekávají s ohledem na příliv turistů s jinými zvyky určité procento.

Ačkoli je na takových místech většinou 10% servisní poplatek už zahrnut, tyhle peníze nejdou nikomu z obsluhy, ale vedení. Ponechání hotovosti nad tuto částku tedy slouží jako poděkování samotnému číšníkovi a ocenění jeho péče o vás. Jsou ale země, kde se tato tradice ohledně spropitného nedoporučuje.

Například v Číně není nechávání částky nad konečný účet vítané. Vedení restaurací nepředpokládá, že by si jejich zaměstnanci vydělávali takto stranou. Podobná situace platí v Koreji a v Japonsku. Na mnohých místech zde bude vaše spropitné slušně odmítnuto. V Japonsku je spropitné převážně viděno dokonce jako urážka. Je totiž chápáno jako projev lítosti ve smyslu „tento podnik není schopný platit obsluze dostatečné mzdy, proto jim necháme něco extra“. Je lepší se projevům západní společnosti v těchto zemích vyhnout.

Severní Amerika

Z vlastní zkušenosti na pozici servírky v restauraci vím, že spropitné je zde velice ožehavé téma a hraje ohromnou roli v systému mzdy. Servírky a číšníci totiž jak v Kanadě, tak v USA dostávají mzdu ještě o pár dolarů nižší, než je státem stanovená minimální mzda. Nechávání spropitného je tedy naprostou samozřejmostí až etiketou. Jako naprosté minimum je považováno 10 % z celkového účtu, v lepších restauracích je běžně 15–20 %. Sama jsem se tomu divila, ale jen do doby, než jsem to sama v praxi zažila. Spropitné totiž u takového povolání představuje zpravidla 50 % mzdy.

Také přemýšlíte o vycestování do USA za prací? Inspirujte se v článku Vše, co potřebujete vědět o Work and Travel programu v USA.

S přihlédnutím na značně nízkou mzdu, kterou v Severní Americe číšníci a servírky pobírají, hraje spropitné velkou roli. Jeho nechávání není nikde dáno ze zákona, nikdo vás k němu nemůže nutit. Je však slušností řídit se nepsanými pravidly dané země. V USA i Kanadě se jejich dodržování veřejně očekává. Číšníci jsou na těchto příjmech závislí, buďte štědří.

Obsluha je v některých zemích na spropitném přímo závislá

Na druhou stranu, tato pravidla se vztahují na restaurace a podniky s obsluhou. Ve fastfoodech a kavárnách s pultíkem je nechání drobných většinou dostačující. Pozor dejte spíše na jinou věc – v obou zmíněných zemích se zpravidla nikde neuvádí cena s daní. Ta je připočtena až na konečném účtu. Proto je nakonec potřeba připravit poněkud vyšší částku, než která je uvedena v meníčku.

Udržujte si ve financích pořádek i na cestách. Tipy na aplikace, které přijdou vhod najdete v článku 72+ nejlepších cestovatelských aplikací a služeb pro rok 2023.

Jižní Amerika

V Jižní Americe je situace odlišná než u severních sousedů. Ve většině zemí už je servisní poplatek (zhruba kolem 10 %) zahrnut na finálním účtu. Neurazíte, pokud necháte dalších 5 až 10 % ve formě spropitného číšníkovi. V Kolumbii je například běžné nechávat navíc 15–20 %, a to i přes uvedený servisní poplatek. Pro tento účel se vždy preferuje hotovost.

Pokud se tedy chystáte za hranice, je dobré předem nastudovat místní zvyklosti ohledně nechávání spropitného. Vyhnete se tak společenskému faux pas. V nejhorším případě je ale stále možnost zeptat se přímo vašeho číšníka, jaké zvyky jsou v dané zemi a restauraci běžné. Tímto zájmem obsluhu rozhodně neurazíte.

Dávání spropitného, cenám i typickým zvykům jednotlivých zemí se také věnujeme v průvodcích.

Veronika Tomečková

Posledních pár let se intenzivně věnuji objevování nádherných míst naší planety i různých zemí. Moc ráda o tom občas napíšu nebo vše zdokumentuji fotkami. Po Austrálii a Švédsku si momentálně užívám krás kanadského Vancouveru. Můžete mě sledovat na Instagramu jako Whate17ver.