Průvodce Japonsko – země, která nabízí mnohem víc než jen suši

V málokteré zemi narazíte na tak výrazný střet tradiční kultury s moderním pokrokem a s technologiemi. Japonsko bylo po stovky let uzavřené očím turistů, i proto dnes tak moc láká k objevování. Pro svou rozmanitost a tradice natolik odlišné od těch, které známe z domova, je jako stvořené pro delší výpravy.

Máme pro vás podrobného průvodce Japonskem s osobními tipy, co vidět, i spoustou praktických informací.

A ještě jeden důvod, proč zrovna teď: jen je proti koruně nejslabší za desítky let. Zatímco v roce 2019 stálo 100 jenů kolem 21 Kč, v srpnu 2026 je to zhruba 13,35 Kč — kurzově je tedy Japonsko o víc než třetinu levnější než před covidem. Vyváží to i fakt, že samotné japonské ceny mezitím povyrostly.

Japonsko v kostce

• Vízum: Čech ho nepotřebuje, bezvízově 90 dní. Elektronická autorizace JESTA se teprve chystá, v roce 2026 neplatí.
• Měna: japonský jen. 100 JPY ≈ 13,35 Kč (srpen 2026).
• Let z Prahy: přímá linka neexistuje, s jedním přestupem 14–17 hodin, zpáteční letenka obvykle 18–35 tisíc Kč.
• Kdy jet: konec března až duben na sakuru, konec listopadu na podzimní barvy. Červenec a srpen jsou vedro a dusno.
• Kolik času: minimum 7 dní na Tokio a Kjóto, ideálně 14 dní na klasický okruh.
• Denní rozpočet: skromně 7–12 tisíc JPY, pohodlně 20–35 tisíc JPY na osobu.
• Doprava: šinkansen a IC karta. JR Pass se dnes vyplatí výrazně méně než dřív — spočítejte si to.
• Jazyk: japonština, anglicky se domluvíte hůř, než čekáte. Překladač v telefonu je tu opravdu k užitku.

Proč do Japonska letět?

Japonsko je zemí kontrastů a pestrosti – od chladných vesniček nejsevernějšího ostrova Hokkaidó po milionová velkoměsta na jihu. Vřelost a pokora Japonců, jejich úcta k tradicím i sobě samým je pro mě častokrát až dechberoucí, stejně jako pohled na stará města Kjóto nebo Nara, která si svou krásu uchovala po stovky let. Jejich souznění s přírodou je dokonalé.

Kolikrát za život se projdete bok po boku s jelenem, kterého nikdo nedrží? Miluji kulturu animovaného filmu, který není svázaný hranicemi a proniká do všech aspektů zdejšího života. Pohled na zasněžený vrcholek hory Fudži, když vyrážíte šinkansenem dobýt elektronické Tokio, nebo zenovou cestu po lesních svatyních Kójasanu, kde jste jen krok od nalezení duševní rovnováhy – to všechno je Japonsko.

A pokud vyznáváte pravidlo, že jídlo by mělo být i pastvou pro oči, tady to dovedli k dokonalosti.

Co vidět v Japonsku

Dan má níž vlastní seznam míst, která ho dostala. Nejdřív ale projděme klasiku — místa, kolem kterých se plánuje skoro každá první cesta. Japonsko přijalo v roce 2025 rekordních 42,7 milionu návštěvníků a valná většina z nich se vejde na trasu Tokio – Kjóto – Ósaka. Čím dřív z ní odbočíte, tím víc klidu si užijete.

Tokio

Třicetimilionová aglomerace, ve které se vedle sebe vejde křižovatka v Šibuji, ticho svatyně Meidži a nejvíc michelinských hvězd na světě. Na první návštěvu počítejte minimálně čtyři dny: Asakusa se starým chrámem Sensó-dži, Šindžuku a jeho noční uličky Omoide Jokočó, elektronická Akihabara, výhled z radnice v Šindžuku zdarma. Pozor na jednu novinku — v okolí nádraží Šibuja platí od října 2024 celoroční zákaz pití alkoholu na ulici mezi 18:00 a 5:00.

Samotnému hlavnímu městu jsme věnovali samostatný text — projděte si, co vidět v Tokiu čtvrť po čtvrti a jak si rozvrhnout první čtyři dny.

Kjóto

Tisíc let hlavní město a nejhustší koncentrace chrámů, zahrad a dřevěných čtvrtí v zemi. Kinkakudži, Fušimi Inari s tunelem rudých torii, bambusový les v Arašijamě, Kijomizu-dera. Vstupné do chrámů se drží kolem 300–600 JPY.

Kjóto je zároveň nejpřeturističtěnější město Japonska a je to znát. V gejšovské čtvrti Gion platí zákaz vstupu do soukromých uliček — hlavní Hanami-kódži zůstává průchozí, ale za vstup do postranních uliček hrozí pokuta 10 000 JPY. A od 1. března 2026 má město nejvyšší ubytovací daň v Japonsku, u dražších hotelů až 10 000 JPY na osobu a noc.

Ósaka

Kuchyně nad kulturou. Dótonbori s neonovým běžcem Glico, takojaki, okonomijaki a nejuvolněnější atmosféra ze všech japonských velkoměst — v Ósace se lidé smějí nahlas a mluví na cizince první. Dobrá základna pro Naru, Kóbe i Himedži. Expo 2025 tady skončilo v říjnu 2025, areál na Jumešimě už turistický cíl není.

Hirošima a Mijadžima

Mírový památník bývá nejsilnějším zážitkem celé cesty — Genbaku Dome, muzeum a park zabere půl dne a člověk z něj odchází jiný. Hned vedle leží ostrov Mijadžima s plovoucí branou torii svatyně Icukušima. Od října 2023 se za vstup na ostrov platí 100 JPY, vybírá se rovnou s jízdenkou na trajekt.

Nara

První stálé hlavní město Japonska, dnes půldenní výlet z Kjóta i Ósaky. Hlavní tahák je Tódaidži s patnáctimetrovým bronzovým Buddhou a park, kde se volně potuluje přes tisíc jelenů sika. Za sušenky se ukloní — a když je nedostanou dost rychle, umí být dost neodbytní.

Nikkó

Dvě hodiny severně od Tokia stojí v horských cedrech mauzoleum Tóšógú — úplný opak japonského minimalismu, přezdobené řezbami a zlatem, včetně slavných tří opic. Na podzim se sem jezdí kvůli serpentinám Irohazaka a vodopádu Kegon.

Kamakura

Přímořské město hodinu vlakem z Tokia, kde pod otevřeným nebem sedí Velký Buddha z 13. století. K tomu desítky zenových chrámů, bambusová zahrada Hókokudži a pláž, na kterou v létě vyráží půlka Tokia.

Hakone a hora Fudži

Klasický okruh z Tokia: onseny s výhledem na Fudži, jezero Aši, pirátská loď, lanovka nad sirnými výpary v Ówakudani a horský vláček. Ideální jednodenní až dvoudenní pauza mezi Tokiem a Kjótem.

Výstup na samotnou Fudži se od roku 2025 výrazně zpřísnil. Na všech čtyřech trasách se platí 4 000 JPY a je potřeba rezervace předem, u vstupu se ukazuje QR kód. Na nejvytíženější trase Yoshida platí denní limit 4 000 lidí. Sezóna je krátká — 1. července až 10. září (Fudžinomija a Gotemba od 10. července) — a mezi 14:00 a 3:00 vás nahoru nepustí, pokud nemáte rezervovanou horskou chatu.

Takajama a Širakawa-go

Dřevěné staré město v Japonských Alpách, ranní trhy a hovězí z Hidy. Kousek odsud leží vesnice Širakawa-go zapsaná na seznamu UNESCO, s doškovými domy gasšo-zukuri, které v zimě pod sněhem nasvěcují. Nejlepší odbočka z trasy Tokio–Kjóto, pokud máte dva dny navíc.

Naošima

Ostrov ve Vnitřním moři proměněný v muzeum současného umění pod taktovkou architekta Tadaa Anda, s Kusamovou žlutou dýní na molu. V květnu 2025 tu přibyla desátá Andova stavba, Naoshima New Museum of Art.

Hokkaidó a Sapporo

Nejsevernější ostrov je klimaticky jiná země: nejprašnější sníh na světě v Niseku, levandulová pole ve Furanu, sopečné jezero Tója a léto bez tokijského dusna. Lyžařská sezóna běží zhruba od konce listopadu do začátku května, nejlepší prašan padá od poloviny ledna do poloviny února.

Okinawa

Subtropický archipelag s korálovými plážemi, vlastní rjúkjúskou kulturou i kuchyní a úplně jiným tempem. Létá se sem z Tokia i Ósaky za necelé tři hodiny — je to Japonsko, které nemá s chrámy a šinkanseny skoro nic společného.

Nagasaki

Přístav, který byl po staletí jediným oknem Japonska do Evropy. Portugalské a nizozemské dědictví, evropské kostely, a k tomu druhý atomový památník — tišší a osobnější než ten hirošimský.

Osobní tipy Dana Šáchy, kam se v Japonsku podívat

Následující výběr je od autora článku, který v Japonsku několik měsíců žil a projel všechny čtyři velké ostrovy.

Hora Kója

Chcete okusit život mnicha? Na hoře Kója, nějaké dvě hodiny na jih od Ósaky, najdete centrum Šingonu, jedné z hlavních škol japonského buddhismu, kde se můžete ubytovat v některém z tradičních chrámů a strávit čas mezi mnichy. Samo stejnojmenné městečko je navíc kouzelným místem pro klidné procházky v údolí mezi osmi zalesněnými vrcholky.

Od podzimu 2018 tady mimochodem najdete i pěknou kavárnu/restauraci Marutaka, kterou provozuje sympatický česko-japonský pár. Na menu mají i náš domácí řízek.

Aktualizace redakce (srpen 2026): Nocleh v chrámovém ubytování šukubó včetně večeře a snídaně v buddhistické kuchyni šódžin rjóri dnes vyjde zhruba na 12 000–25 000 JPY na osobu. Většina chrámů bere jen hotovost. Z Ósaky se sem dostanete linkou Nankai Kója do stanice Gokurakubaši, pak lanovkou a autobusem, celkem asi dvě hodiny.

Město Kanazawa

Kanazawa sice není přímo na hlavních trasách, dostanete se sem ale hravě. Odměnou vám bude kouzelné nádraží, hrad, jedna ze tří nejkrásnějších zahrad v celém Japonsku, stará čtvrť samurajů a rybí trhy, kde jedna delikatesa střídá druhou. Jedl jsem tady své nejlepší suši v životě a těším se, až se jednou vrátím na přídavek.

Aktualizace redakce (srpen 2026): Od března 2024 vede až do Curugy Hokuriku šinkansen, takže z Tokia je Kanazawa ještě dostupnější. Pozor ale na opačný směr: cesta Kanazawa–Kjóto nově vyžaduje přestup v Curuze.

Ghibli studio, Mitaka

Existuje mnoho míst, která by v Japonsku měli fanoušci animovaných filmů navštívit – lepších, větších, s krásnějšími suvenýry. Jenže muzeum Ghibli je jen jedno a atmosféra oblíbených příběhů se s vámi ponese ještě dlouho poté, co tohle místo opustíte. Nebudu vám to popisovat, nechte se překvapit. Neprohloupíte. Vstup každopádně musíte koupit na konkrétní den a s rezervací určitě neotálejte. Lístky jsou často rozebrané i dva měsíce dopředu.

Aktualizace redakce (srpen 2026): Lístky se prodávají výhradně v předprodeji přes Lawson Ticket, stojí 1 000 JPY a platí na konkrétní datum i čas vstupu. Prodej startuje 10. dne v měsíci v 10:00 japonského času na měsíc následující a vyprodá se během minut — z Česka to znamená sedět u počítače ve dvě až tři ráno. Fanouškům, kterým to nevyjde, zbývá Ghibli Park u Nagoji (vstupné 1 000–7 800 JPY podle rozsahu).

Město Hakodate

Brána do severního ostrova Hokkaidó. Jestli lituji, že jsem na nějakém místě v Japonsku nestrávil víc času, pak je to právě Hakodate. Město s nejkrásnějším výhledem v celé zemi, s vyhlášenými trhy a tak milými lidmi, že se vám nebude chtít odjet. Místní kapslový hotel, jednoduše pojmenovaný Capsule Hotel Hakodate, navíc patří k těm nejpříjemnějším místům, kde jsem strávil noc.

Kansai region

Tokio je sice úžasné velkoměsto, občas to ale chce prostě změnu. Skutečnou perlou Japonska je Kjóto a vůbec celý region Kansai, který zahrnuje Ósaku, Kobe nebo Naru. Tady na vás dýchne ta pravá tradice, desítky chrámů, posvátná místa i staré uličky, které zažily vzestup i pád hrdých samurajů. Čím déle zůstanete, tím lépe. Vybrat jedno místo by byl hřích, projeďte si toho co nejvíce.

Hrad Himedži

Největší z japonských hradů, který stojí už stovky let a stále si uchovává svůj majestátní vzhled v celé kráse. Po několikaletých opravách dnes navíc opět září bílými stěnami a z daleka vítá všechny návštěvníky, kteří vstoupí branou do přilehlých zahrad. Pokud v sobě nosíte romantickou duši válečníka a příběhy japonské historie vás nenechávají v noci spát, tohle místo nesmíte vynechat.

Aktualizace redakce (srpen 2026): Od března 2026 platí na hradě dvojí vstupné: návštěvník bez trvalého pobytu v Himedži zaplatí 2 500 JPY místo dosavadních 1 000. Děti do 18 let mají vstup zdarma bez ohledu na bydliště. Město to zdůvodnilo tím, že náklady na údržbu mají v příštích deseti letech vzrůst z 14,5 na 28 miliard jenů.

teamLab Borderless: Digital Art Museum

Wow! Asi na tolik jsem se zmohl, když jsem poprvé vstoupil do digitálního muzea na umělém tokijském ostrově Odaiba. Jestli máte rádi moderní technologie, virtuální realitu, vizualizace a práci světel, snažících se ošálit váš mozek, tohle je podle mě naprosto jasná volba. Vstup vás vyjde na 600 Kč, ale každá koruna bude dobře investovaná, za to ručím. Až budu v Tokiu znovu, za žádných okolností tohle místo nevynechám, běžte taky.

Aktualizace redakce (srpen 2026): Muzeum se v únoru 2024 z Odaiby přestěhovalo do Azabudai Hills v tokijské čtvrti Minato. Vstupné je dynamické, 3 600–5 600 JPY. Nepleťte si ho s teamLab Planets v Tojosu, kde se prochází bosky vodou — to je jiné muzeum, vstup od 3 200 JPY, otevřené do konce roku 2027.

Japonsko na 14 dní: návrh trasy

Klasický okruh pro prvonávštěvníka. Počítá s přílety do Tokia a odletem z Ósaky (nebo naopak) — letenka typu open-jaw ušetří jednu cestu šinkansenem za zhruba 14 000 JPY.

• Dny 1–4 — Tokio. Šibuja, Asakusa, Meidži, Šindžuku, teamLab. Jeden den na výlet do Nikkó nebo Kamakury.
• Den 5 — Hakone nebo Fudži-Kawagučiko. Noc v onsenu, ideálně s výhledem na Fudži.
• Dny 6–7 — Takajama a Širakawa-go, případně Kanazawa. Tohle je ta část, kterou většina lidí vynechá — a je škoda.
• Dny 8–11 — Kjóto. Tři noci minimum, jeden den vyhradit Naře.
• Den 12 — Ósaka. Dótonbori, jídlo, noční život.
• Dny 13–14 — Hirošima a Mijadžima, návrat šinkansenem nebo odlet z letiště Kansai.

Na sedm dní zkraťte na Tokio (3 dny, půlden Kamakura), přejezd s nocí v Hakone, Kjóto (2 dny s výletem do Nary) a Ósaku. Nesnažte se do týdne vměstnat Hirošimu i Alpy — jedno z toho musí padnout, jinak strávíte dovolenou ve vlaku.

Kdy jet do Japonska

Počasí v Japonsku je obecně o malinko teplejší než v Česku. Záleží ale samozřejmě na tom, kde se zrovna pohybujete, protože zatímco na jihu se budou lidé opalovat, můžete na severu klidně stavět sněhuláka.

Celková rozloha země je asi 378 tisíc km² a tvoří ji řetěz ostrovů, které se táhnou přes dva podnebné pásy: mírný na severu a tropický na jihu. Kdybychom si Japonsko představili v místech, kde leží Evropa, byly by nejjižnější ostrovy u dolního cípu Španělska a horní už by se pomalu dotahovaly na švédský Stockholm.

Každé období má něco do sebe. Jedno ale přece jen lehce dominuje – jaro, přelom března a dubna, kdy kvetou sakurové stromy a do přírody se vrací život. Je to jen krátký okamžik z celého roku, který je krásné vidět a skvělé zažít. Jaro je navíc plné obřadních festivalů (tradičních macuri), ať už jde o Omizutori v Naře (březen), anebo Takajamu – dubnový festival, který se řadí ke třem nejkrásnějším festivalům v celém Japonsku. Když vám náhodou jaro unikne, provětrejte své foťáky během pestře zbarveného podzimu.

Sakura a podzimní barvy

Třešně kvetou od jihu na sever: Kjúšú kolem 20. března, Tokio zhruba 19.–26. března, Kjóto 23. března až 1. dubna, na Hokkaidó až koncem dubna. Plný květ vydrží sotva týden, takže se termín nedá plánovat rok dopředu — první předpověď kvetení vychází až v polovině prosince a pak se každý týden upřesňuje.

Podzimní barvy jsou vděčnější, protože vydrží déle. Hokkaidó začátkem listopadu, Tokio koncem listopadu, Kjóto od konce listopadu do poloviny prosince. Pozor na starší rady: kvůli teplejším podzimům se termíny posunuly a dřívější „polovina listopadu v Kjótu“ už dnes neplatí.

Čemu se vyhnout

• Období dešťů (tsuyu) — začátek června až polovina července, na Okinawě už od poloviny května.
• Tajfuny — květen až říjen, vrchol v srpnu a září. Japonská meteorologická agentura dává pětidenní předpověď dráhy, takže se den dá přeplánovat; počítejte ale s rušením šinkansenů i letů.
• Vedro — léto 2025 bylo nejteplejší od začátku měření v roce 1898, o 2,36 °C nad normálem, s rekordem 41,8 °C a devíti dny přes 40 °C. K tomu vlhkost 70–80 %. Červenec a srpen jsou na chození po městech nejnáročnější období roku.
• Zlatý týden — v roce 2027 od 29. dubna do 5. května. Cestuje celé Japonsko, místenky nejsou k sehnání a ceny letí nahoru.
• Obon — v roce 2026 13.–16. srpna. Není to státní svátek, ale lidé se hromadně vracejí do rodných měst.
• Nový rok — zhruba 29. prosince až 3. ledna mají zavřeno muzea, restaurace i obchody.

Jak se dostat do Japonska

Řada lidí stále má zafixovanou představu, že cesta do Japonska vychází velmi draho. Zpáteční letenky se ale dnes dají bez problému sehnat do 15 tisíc, což je s ohledem na vzdálenost cena, proti které nelze nic namítat. Při odletech z okolních metropolí navíc můžete zachytit (obvykle na přelomu jara a léta) i letenky kolem 8 tisíc.

Na přímé lety z Prahy prakticky nenarazíte – běžná přestupní místa při odletu z Prahy jsou Paříž, Frankfurt, Istanbul nebo Dubaj, což se odvíjí od volby aerolinky (Air France, Lufthansa, Turkish Airlines nebo Emirates). Mezi nejčastější místa příletu pak patří Tokio, Ósaka, Nagoja a Fukuoka.

Nevíte si rady s lovem výhodných letenek? Zkuste Petrův #TravelHacking: Kurz o tom, jak procestovat svět levně nebo zdarma.

Aktualizace redakce (srpen 2026): Přímý let z Prahy do Japonska neexistuje a po uzavření ruského vzdušného prostoru se evropské linky prodloužily. S jedním přestupem počítejte 14 až 17 hodin. Nabízí se buď přímá dálková linka z Prahy do Soulu či Tchaj-peje a krátký navazující let, nebo přestup v Dauhá, Dubaji či Istanbulu. Zpáteční letenka dnes vychází spíš na 18 až 35 tisíc korun; patnáct tisíc je akční cena, ne běžná. Nejlevněji se létá v lednu a únoru, nejdráž v době sakury a na podzim.

Když už přes Soul nebo Tchaj-pej letíte, zvažte stopover. Většina dopravců umožní přerušit cestu na několik dní bez příplatku k letence a máte prakticky dvě dovolené za cenu jedné. Nakoukněte, co vidět v Jižní Koreji, nebo si projděte náš průvodce Taiwanem.

Stojí za zvážení přiletět do Ósaky (KIX) a odletět z Tokia. Kansai má přímé linky do Helsinek, Mnichova, Paříže i Amsterdamu a takhle poskládaná cesta vám ušetří jeden přejezd šinkansenem přes půl země.

Doprava po Japonsku

Doprava v Japonsku tradičně patří mezi největší položky v rozpočtu většiny cestovatelů. K dispozici je ale řada výhodných síťových jízdenek, ať už pro celou zemi, nebo jednotlivé regiony.

Pokud do Japonska míříte poprvé a máte chuť vidět toho co nejvíc, vyplatí se pouvažovat nad pořízením tzv. Japan Rail Passu, což je jízdenka, díky které můžete neomezeně cestovat širokou sítí společnosti JR (Japan Railways), která řídí nejen vlaky (včetně šinkansenů), ale i vybranou městskou dopravu, trajekty apod. napříč celou zemí.

Nabízí se ve variantách na 7, 14 a 21 dní. Sice mají zdánlivě vyšší cenu (sedmidenní od 6,5 tisíce Kč), ale jakmile si spočítáte náklady bez této jízdenky, budete mít jasno. Nejlepší variantou je pořídit JR Pass ještě před odletem. Nově už ho sice seženete i v Japonsku, tam za něj ale budete muset cca 10 % připlatit. Nejvýhodněji obvykle vychází pořízení z Anglie, koupit ho ale můžete i v Česku.

Kdybyste chtěli ušetřit ještě víc, pouvažujte nad nočními autobusy, nebo svůj pobyt naplánujte v jednom regionu, kde se nebudete muset přesouvat na větší vzdálenosti a vše vyřešíte pohodlně lokálními vlaky, případně MHD. Dobře v Japonsku mimochodem funguje i stopování, důležité ale je napsat název místa, kam chcete vyrazit, v japonských znacích. Inspirovat vás může cesta Johna Dauba, který prostopoval Japonsko z jihu až na sever a celou cestu pravidelně mapoval na svém videoblogu.

Co se týče dětí, mohou do pěti let v doprovodu dospělého (max. dvě děti na jednoho) obvykle cestovat třeba ve vlacích zdarma. Neplatí to ale ve vozech, kde je nutná rezervace. Do 11 let pak mají možnost využít na dopravu 50% slevu. Starší už jsou brané jako dospělé a jezdí za plnou cenu.

Vlaky a Japan Rail Pass

Nejrozšířenější formou dopravy mezi japonskými městy jsou bezpochyby vlaky, ostatně kdo by se nechtěl projet slavným šinkansenem. Za takovou okružní jízdu mezi Ósakou a Tokiem ale dáte až pár tisíc korun, takže je dobré na to myslet. Přehled o cenách i časovém harmonogramu spojů si můžete udělat díky portálu HyperDia. Pro základní představu, zmíněná trasa by vás u rychlovlaku vyšla zhruba na 2500 Kč (v jednom směru), za expresní vlak nižší třídy byste pak dali kolem 1800 Kč.

Orientace, zejména na velkých stanicích, může být zpočátku matoucí, protože se tam běžně potkává mnoho různých linek. Nemluvě o obrovských masách lidí. Nádraží jsou ale řešená chytře a jednotlivá nástupiště najdete díky dobrému značení čísly nebo barvami. Do začátku to bude chtít trochu cviku a pevné nervy. Hlavně ty nervy. Vzpomenete si na mě, až budete hledat ten správný východ na tokijské stanici Šindžuku. Má jich totiž přes 200.

JR Pass ale dnes zdaleka není samozřejmá volba. V říjnu 2023 zdražil zhruba o 70 % a od 1. října 2026 jde nahoru znovu, tentokrát o 5–6 %. Sedmidenní pas stál do konce září 50 000 JPY, nově 53 000 JPY; čtrnáctidenní 80 000, nově 84 000 JPY.

Spočítejte si to: zpáteční jízdenka Tokio–Kjóto vyjde na zhruba 27 700 JPY, takže jeden výlet tam a zpět pas nezaplatí. Vrátí se zhruba od 1,8 zpáteční cesty, prakticky až u trojúhelníku Tokio – Kjóto – Hirošima – Tokio v jednom týdnu. Pro klasickou trasu s několika dny na místě je pas ztrátový.

Dvě věci navíc, na kterých se dá naletět. JR Pass nepokrývá nejrychlejší spoje Nozomi a Mizuho — příplatek je 4 960 JPY, takže se jezdí pomalejším Hikari, které trvá o 20–30 minut déle. A velká zavazadla se součtem rozměrů nad 160 cm vyžadují na linkách Tókaidó, San’jó a Kjúšú bezplatnou rezervaci sedadla s prostorem pro zavazadlo; bez ní se platí 1 000 JPY a JR Pass to nekryje.

Často vyjdou líp regionální pasy:

• JR Kansai Area Pass — 2 800–7 000 JPY na 1–4 dny, nejlepší poměr pro krátký pobyt v Kansai.
• JR Kansai Wide Area Pass — 12 000 JPY na 5 dní, pokryje Kjóto, Ósaku, Naru, Kóbe, Himedži i Okajamu.
• JR Tokyo Wide Pass — zhruba 16 000 JPY na 3 dny, dosáhnete na Nikkó, Karuizawu i k Fudži.
• JR Sanyo–San’in Area Pass — 23 000 JPY na 7 dní, Ósaka až Hirošima a sever Kjúšú.
• Hokuriku Arch Pass — 35 000 JPY na 7 dní, Tokio do Ósaky přes Kanazawu.

Letecká doprava

Levnější alternativou železniční dopravy jsou letadla. U nízkonákladových aerolinek se v cestování mezi japonskými městy často dostanete na zlomek ceny rychlovlaku. Třeba taková trasa z Ósaky do Tokia (let trvá 1:15 h) vychází u základních letenek pod 1000 Kč.

Autobusy

Další výhodnou alternativou k vlakům jsou dálkové autobusy (především společnost Willer Express), které jezdí prakticky každý den a po celém Japonsku. Jízdenky můžete pohodlně rezervovat on-line. Když zůstaneme u stejné trasy (Ósaka–Tokio), lístky začínají na 800 Kč a jsou pohyblivé, takže s jejich nákupem moc neotálejte. Čím dřív si místo rezervujete, tím lepší cenu dostanete. U některých společností můžete využít i studentské slevy, jsou to ale obvykle zanedbatelné částky v řádu korun.

Výhodou navíc je, že na spoustu cest můžete využít noční spoje, takže ušetříte současně i za nocleh. Pokud si připlatíte, můžete mít i příjemně prostorné a pohodlné sedačky, kde se pěkně vyspíte.

Aktualizace redakce (srpen 2026): Noční autobus Tokio–Kjóto trvá zhruba devět hodin a stojí od 3 500 JPY u JR Bus, respektive 4 800–5 400 JPY u Willer Express za sedadlo ve čtyřech řadách. Proti šinkansenu ušetříte 8 000–10 000 JPY a k tomu jeden nocleh.

Trajekty

Zda se setkáte s trajekty, to primárně záleží na místech, která budete chtít navštívit. Hezkým příkladem je třeba ostrov Mijadžima nedaleko Hirošimy, kde v moři sedí známá brána torii. Některé trajekty pokrývá zmíněný JR Pass – a pokud ne, za půlhodinovou plavbu běžně nedáte víc než 40 Kč.

Městská doprava a IC karty

Větší města jsou obvykle prošpikovaná bohatou sítí vlaků, autobusů, podzemky, nadzemky… Možností, jak se kamkoliv dopravit, je zkrátka hodně. Jízdenky pohodlně koupíte v automatech na každé stanici (většina z nich se dá snadno přepnout do angličtiny) a za lístek obvykle dáte 30–70 Kč podle toho, kam se potřebujete dostat. Anebo si samozřejmě můžete koupit celodenní jízdenku, která vás třeba v Tokiu vyjde na nějakých 150 korun. Jednorázové jízdenky nejsou na omezený čas, platíte za vzdálenost. Pokud se totiž chcete dostat na jakékoliv nádraží, musíte projít turnikety, které kontrolují hodnotu vloženého lístku.

Pokud chcete v Japonsku trávit delší dobu a víte, že se budete dopravovat MHD častěji, pouvažujte nad pořízením IC karty. Jde o „lítačku“ velikosti kreditky, kterou nabijete penězi. Turniket na výstupní stanici vám z ní pak automaticky strhne částku podle trasy, kterou jste ujeli. Praktický způsob, jak šetřit čas a neřešit, jaký lístek zrovna potřebujete.

Pořídit se dají ve speciálních automatech na každé větší vlakové stanici, nabíjet už je potom můžete kdekoliv. Každý region má sice svou vlastní kartu, dnes už ale bez problému fungují po celém Japonsku, takže můžete zvolit kteroukoliv z nich – třeba podle designu. Super je na nich to, že je můžete využívat i jako jednoduchou kreditku, protože s těmito kartami zaplatíte třeba v nápojových automatech nebo samoobsluhách 7-Eleven a dalších.

Aktualizace redakce (srpen 2026): Výpadek v prodeji karet Suica a PASMO skončil. Od března 2025 se běžné karty zase prodávají bez omezení a na velkých nádražích je normálně seženete. Na iPhonu (verze 8 a novější) si Suicu přidáte do Apple Wallet i s telefonem koupeným mimo Japonsko a dobijete ji zahraniční kartou. Android koupený mimo Japonsko to neumí — chybí mu čip FeliCa, takže si pořiďte fyzickou kartu.

Denní jízdenky se vyplatí zhruba od pěti jízd. V Tokiu stojí Tokyo Subway Ticket 1 000 JPY na 24 hodin, 1 500 na 48 a 2 000 na 72; platnost se počítá od prvního průchodu turniketem, ne po kalendářních dnech. V Kjótu je jednotné autobusové jízdné 230 JPY a denní Subway & Bus Pass vyjde na 1 100 JPY.

Kola

Velmi populární variantou jsou kola. Japonci je využívají s velkou oblibou a častokrát budete mít problém na ulicích se jim vyhnout. Pronájem běžně vychází na 50 Kč za hodinu, anebo cca 200 Kč na celý den. Ve velkých městech najdete půjčovny třeba kolem hlavních vlakových stanic, případně si můžete kolo půjčit u různě rozmístěných stojanů, kde to pak funguje podobně jako např. Rekola v Česku – přes mobilní aplikaci. Budete se ale muset registrovat.

Auto a mezinárodní řidičský průkaz

Abyste si v Japonsku mohli půjčit auto, budete potřebovat mezinárodní řidičský průkaz a samozřejmě pas. Mezi nejznámější půjčovny patří Toyota Rent a Car, Nippon Rent a Car, Times Car Rental nebo třeba ORIX Rent a Car. Každá z nich má rezervační systém i v angličtině, takže nebudete mít problém se zorientovat. Cena za celodenní půjčení se pohybuje podle velikosti auta v rozmezí od 1000 do 4000 Kč, v sezoně ale i víc. Litr benzinu vychází kolem 30 Kč. Myslete na to, že v Japonsku se jezdí na opačné straně.

Aktualizace redakce (srpen 2026): Tady pozor, protože na tomhle cesta za volantem nejčastěji ztroskotá. Japonsko uznává výhradně mezinárodní řidičský průkaz podle Ženevské úmluvy z roku 1949. Rozšířenější verze podle Vídeňské úmluvy z roku 1968 v Japonsku neplatí a samotný český řidičák také ne. Česko vydává obě varianty na obecním úřadě s rozšířenou působností za 200 Kč na počkání — u přepážky si výslovně řekněte o verzi podle Ženevské úmluvy 1949, platí rok. Vezměte si žádost, řidičák, doklad totožnosti a fotografii 3,5 × 4,5 cm.

Půjčovné vychází na 6 000–12 000 JPY za den, mýtné zhruba 110 JPY za kilometr — cesta Tokio–Kjóto tak stojí 10 000–14 000 JPY jedním směrem. ETC kartu na mýto si cizinec nepořídí, půjčuje se rovnou v autopůjčovně a mýto se doplácí při vrácení vozu. Parkování v centru velkých měst stojí 1 500–3 000 JPY za noc.

Zasílání zavazadel

Služba takkjúbin je jedna z nejlepších věcí, které v Japonsku vyzkoušíte. Kufr předáte na recepci hotelu nebo na přepážce na letišti a druhý den ho máte na další adrese. Podle velikosti a trasy to stojí 1 600–3 700 JPY za kus. Kromě pohodlí to obchází i povinnou rezervaci místa pro velká zavazadla v šinkansenu — s sebou si necháte jen příruční tašku na jednu noc.

Ceny v Japonsku 2026

Pokud hledáte levnou destinaci, kde byste strávili několik týdnů (nebo i měsíců), Japonsko s největší pravděpodobností nebude figurovat na prvních místech vašeho seznamu. Na druhou stranu představa, že je extrémně drahou zemí, taky není úplně správná. Pokud nepotřebujete bydlet v přepychových hotelech v centru Tokia a nemusíte každý den navštěvovat vyhlášené restaurace, budou vaše náklady srovnatelné např. s běžným životem v Praze – jde sice o vyšší průměr, v dnešní době ale nic přehnaného.

Dobrý přehled o cenách si můžete udělat např. díky portálu numbeo.com, který pravidelně srovnává částky základních položek potřebných k životu od potravin přes bydlení, dopravu apod. Díky službám jako Airbnb dnes navíc pohodlně seženete ubytování na celý měsíc i pod 10 tisíc Kč, což je na Japonsko velmi pěkná cena.

Místní měnou je japonský jen (JPY) a přepočet na naše koruny je poměrně jednoduchý: částky stačí vydělit pěti – 100 jenů je tedy zhruba 20 Kč (duben 2019). A protože Japonsko je zemí orientovanou na hotovost, počítejte s tím, že se s penězi seznámíte velmi dobře. Řada restaurací a obchodů vám kreditní kartu vůbec nevezme. Platí to jak na periferii, tak uprostřed Tokia. Na druhou stranu je ale třeba říct, že – i díky nadcházející olympiádě v roce 2020 – už se situace hodně zlepšila.

S výběry z bankomatů naštěstí problém obvykle nebývá, sázkou na jistotu jsou například obchody se smíšeným zbožím 7-Eleven nebo Lawson, které jsou prakticky na každém rohu a kde jsou bankomaty dostupné víceméně nonstop.

Osobně doporučuji směnit první jeny ještě před odletem (klidně i větší obnos – podle toho, jak dlouho zůstáváte). Budou se vám hodit na cestu z letiště do centra města a minimálně několik prvních dnů nebudete muset hledat bankomat nebo směnárnu. Druhý důvod je pak ten, že směnárny přímo v Japonsku pravděpodobně nebudou mít české koruny, takže pokud necestujete třeba s eury nebo dolary, moc toho na místě nesměníte.

V Česku – hlavně v menších městech – můžete mimochodem narazit na opačný problém, takže pokud víte, že si budete chtít vyměnit víc peněz, zavolejte do směnárny předem a zeptejte se, jestli vůbec mají dost japonských bankovek. Kdybyste pak přece jen nějakou směnárnu v Japonsku hledali, mezi doporučovaná místa patří např. síť Daikokuya, World Currency Shop nebo třeba Sakura Currency Service.

• Cena bydlení: od 500 Kč hostel, 400–800 Kč za noc v kapslovém hotelu, 1500–5000 Kč za pokoj v 3* hotelu.
• Cena jídla na ulici: 80–200 Kč, lokální jídla v restauraci 80–300 Kč.
• Nápoje si nejsnáz koupíte ve všudypřítomných automatech, kde se ceny pohybují mezi 20–35 Kč za půllitr vody nebo jiného nápoje. Výhodnější ale je nakupovat v supermarketech, kde za podobnou cenu můžete mít klidně celý litr. Za plechovku japonského piva dáte cca 50 Kč, na láhev saké si připravte pár stovek podle značky.
• Potraviny v obchodě: ceny pečiva se pohybují podobně jako u nás, za plátkový sýr nebo máslo dáte kolem 40–50 Kč, to samé vás bude stát plato vajíček nebo mléko. Nejdražší je rozhodně ovoce, 4 jablka vychází kolem 100 Kč, jen o trochu méně pomeranče, výjimkou jsou ale třeba banány, které seženete po čtyřech za 40 Kč. Zmrzlina i jiné sladkosti se od našich cenově moc neliší, dobré instantní nudle koupíte za 40+ Kč.

Památky obvykle jsou krásně opečovávané a nedáte za ně víc než v Česku: 80–200 Kč stojí vstup do hradu, 60 Kč zaplatíte za návštěvu krásné zahrady, 100–300 Kč po vás budou chtít v muzeu.

Kolik to reálně stojí

Orientační ceny v srpnu 2026, přepočtené kurzem 13,35 Kč za 100 JPY:

• Lůžko v hostelu: 2 500–4 500 JPY, tedy 335–600 Kč.
• Business hotel (Toyoko Inn, APA, Dormy Inn): 10 000–15 000 JPY za pokoj, 1 350–2 000 Kč.
• Rjokan: skromný od 15 000 JPY na osobu s večeří i snídaní, luxusní i 13–27 tisíc Kč.
• Ramen: typicky 800–900 JPY, tedy zhruba 110 Kč.
• Oběd v levné restauraci: 700–1 200 JPY (95–160 Kč), bento z konbini 580–750 JPY.
• Pivo v restauraci: 300–700 JPY. Káva z konbini od 110 JPY, latte ve Starbucks kolem 500 JPY.
• Vstup do chrámu: 300–600 JPY. Kinkakudži i Kijomizu-dera shodně 500 JPY.

Celkem bez letenky vyjde týden skromně na 23–27 tisíc korun, pohodlně na 36–40 tisíc. Dva týdny skromně 38–46 tisíc, pohodlně 55–67 tisíc. S rjokany a lepšími restauracemi se dostanete i přes 80 tisíc.

Pokud plánujete část cesty autem — třeba po Hokkaidó nebo v Japonských Alpách, kde veřejná doprava vázne — vyplatí se vůz rezervovat s předstihem. V sezóně sakury a podzimních barev bývají půjčovny u nádraží vyprodané.

Poplatky, o kterých se dopředu neví

• Ubytovací daň se platí na místě a v online ceně obvykle není. Kjóto ji od 1. března 2026 zvedlo na nejvyšší v Japonsku — od 200 JPY u nejlevnějšího ubytování až po 10 000 JPY na osobu a noc u hotelů nad 100 000 JPY. V Tokiu jde o 100–200 JPY, v Ósace o 200–500 JPY.
• Odletová daň stoupla 1. července 2026 z 1 000 na 3 000 JPY. Bývá už zahrnutá v ceně letenky.
• Bezcelní nákupy zatím fungují postaru — ukážete pas u pokladny a 10% daň vám odečtou rovnou, minimální útrata je 5 000 JPY v jednom obchodě za den. Od 1. listopadu 2026 se ale platí plná cena a vratku si vyzvednete až na letišti.
• Mijadžima vybírá 100 JPY za vstup na ostrov, výstup na Fudži stojí 4 000 JPY.

Kde se ubytovat v Japonsku

Japonsko má nejrozmanitější nabídku ubytování v Asii a stojí za to prostřídat několik typů — je to samo o sobě zážitek.

• Business hotel — malý, čistý a naprosto spolehlivý pokoj za 10 000–15 000 JPY. Řetězce Toyoko Inn, APA a Dormy Inn (ten má často vlastní onsen na střeše) jsou nejlepší poměr cena/výkon v zemi.
• Rjokan — tradiční hostinec s tatami, futonem, jukatou a vícechodovou večeří kaiseki. Aspoň jednu noc si dopřejte, ideálně v onsenové obci jako Hakone, Kinosaki nebo Kusacu.
• Šukubó — nocleh v chrámu, nejznámější na hoře Kója. Ranní obřad, vegetariánská šódžin rjóri a ticho, které jinde nezažijete. 12 000–25 000 JPY, většinou jen za hotovost.
• Kapsulový hotel — od zhruba 3 000 JPY, dnes už i designové podniky s knihovnou a barem. Na jednu noc mezi přejezdy naprosto stačí.
• Minšuku a hostely — rodinné penziony a moderní hostely s výbornou atmosférou, lůžko od 2 500 JPY.

Aktuální nabídka a ceny podle destinace:

• Ubytování v Tokiu – Šindžuku a Šibuja pro noční život, Ueno a Asakusa levněji.
• Ubytování v Kjótu – pozor na novou ubytovací daň od března 2026.
• Ubytování v Ósace – levnější než Kjóto a dobře napojené na Naru i Kóbe.
• Ubytování v Hakone – onseny s výhledem na Fudži.
• Ubytování v Hirošimě – základna pro Mijadžimu.
• Ubytování na Hokkaidó – Sapporo a lyžařské Niseko.

Japonská kuchyně

Dělají se mi vrásky na čele, když slýchám názory, že by někdo v Japonsku žít nemohl, protože mu nechutná suši. Japonsko prosím není zemí syrových ryb obalených řasou. To je pouze výsledek zkresleného pohledu. Kuchyně je pestrá, ostatně jako ve všech východních zemích, a nebudu daleko od pravdy, když napíšu, že místní strava patří k těm nejlepším na světě.

Často se setkáte s rýží, tlustými nudlemi udon a smaženou zeleninou. Typické jsou bohaté polévky rámen, které se co do přísad liší dle prostředí a regionu. Spotřeba vepřového i hovězího masa je tady bezpochyby vyšší než u nás. V pouličních stáncích nejednou narazíte na smažené kuličky takojaki s chapadlem chobotnice uvnitř, nebo oblíbené placky okonomijaki z těsta, zelí a dalších přísad dle vlastního výběru. Schválně zkuste ochutnat i oblíbené japonské kari.

Z dezertů rozhodně stojí za vyzkoušení rýžové koláčky moči plněné fazolovou pastou, nebo prakticky cokoliv s příchutí zeleného čaje (mačči), ať už jde o zmrzlinu, palačinky nebo tvarohový dort. Jako dezert se v Japonsku mimochodem vnímá i ovoce, proto je obecně podstatně dražší než např. v Česku. Mezi oblíbené lokální kousky patří třeba kaki a naši, cukrový meloun, ale taky citrusy jako mikan nebo juzu, což je vlastně taková jiná mandarinka. Ze zeleniny je hodně oblíbená japonská ředkev daikon nebo bambusové výhonky.

I Japonci si samozřejmě rádi dopřejí něco mimo svou vlastní kuchyni, takže pokud vám japonská strava nezachutná, můžete si dát cokoliv jiného, ať už to bude pizza, burger nebo kebab. Americké restaurace jsou ve velkoměstech na každém rohu, stejně tak najdete řadu čínských. Různě po Japonsku je dokonce rozesetých i několik českých, kde při delších výpravách můžete zavzpomínat na rodný kraj. Jen si oproti zažitým cenám za ten gulášek budete muset trochu připlatit.

Kdo si k obědu rádi dopřejete pivo, počítejte s tím, že alkohol je v Japonsku obecně docela drahý, resp. drahý pro nás, protože jsme si v Česku zvykli na nízké ceny. Za vychlazenou třetinku piva dáte 80 až 120 Kč. Populární značky jsou Sapporo, Asahi, Suntory nebo Kirin. Občas narazíte i na české nebo jiné zahraniční pivovary, za ty ale připlatíte ještě víc.

Pokud máte chuť na něco silnějšího, určitě neváhejte ochutnat saké. Seženete ho v každém baru, asi je ale dobré si říct, že výraz sake pro Japonce označuje alkohol obecně, takže to může být třeba i vodka. Jako cizince vás sice obvykle pochopí, pokud ale místo saké řeknete nihonšu (což je přesně ta rýžová pálenka), určitě to nebude na škodu. Když už budete v hospodě, poručte si místo brambůrků raději edamame, povařené solené sójové boby (na první pohled vypadají jako hrášek), které se tady k pivu konzumují ve velkém a jsou, věřte mi, vysoce návykové.

Tip: Pokud zavítáte do Kjóta, určitě si nenechte ujít tradiční trhy na ulici Nišiki, které se přezdívá „kuchyně Kjóta“. Stovky stánků a malých restaurací zde nabízejí ochutnávky tradiční japonské kuchyně, často se vzorky zdarma. Tohle je ta pravá atmosféra starých japonských trhů, která se zde drží už od počátku 14. století.

Vegetariáni a vegani

Vegetariáni to budou mít se stravováním trochu náročnější, ale pokud se v tomto směru vyznáte, věřím, že si poradíte. Přesto budete na mnoha místech nabídkou poměrně omezení, protože tento směr v Japonsku zdaleka není tak rozšířený jako jinde ve světě.

O to větší výzvou pak bude cesta pro vegany. Japonská kuchyně v mnoha případech spoléhá na rybí produkty, syrová vejce apod. I když je jídlo zdánlivě bez masa, může být posypané rybími vločkami bonito, případně jsou na nich postavené vývary polévek. V obou případech doporučuji na cestu se o to lépe připravit – nejlépe si i přečíst články dalších lidí, kteří se stravují stejně a už v Japonsku byli, dá se jich dohledat hodně.

Zajímavosti o Japonsku

• Japonsko přijalo v roce 2025 42,7 milionu návštěvníků — poprvé přes čtyřicet milionů a o deset milionů víc než v roce 2019.
• Automatů je v zemi kolem čtyř milionů, tedy zhruba jeden na třicet obyvatel. Koupíte v nich horkou kávu, polévku i deštník.
• V Japonsku žije víc než 80 tisíc lidí starších sta let a ostrov Okinawa patří mezi takzvané modré zóny s nejdelší dožívanou na světě.
• Šinkansen má průměrné zpoždění pod jednu minutu ročně. Když vlak odjede o dvacet vteřin dřív, dopravce se veřejně omlouvá.
• Japonština má tři písma najednou — hiraganu, katakanu a čínské znaky kandži. Běžně se všechna tři objeví v jedné větě.
• Bezhotovostně se v roce 2025 platilo 58 % útrat. Zbytek pořád běží na hotovost, takže bez jenů v peněžence se neobejdete.
• Japonsko leží na styku čtyř tektonických desek a ročně tu zaznamenají přes tisíc zemětřesení, která člověk pocítí.
• Slovo karóši označuje smrt z přepracování a je to oficiálně uznávaná příčina úmrtí, kterou sleduje ministerstvo práce.
• V roce 2025 spadly rezervace letenek z Hongkongu až o 83 % kvůli manze, která „předpověděla“ zemětřesení na 5. července. Meteorologická agentura opakovaně vysvětlovala, že takhle se otřesy předpovídat nedají. Nestalo se nic.
• Nejvyšší hora Fudži je pořád aktivní sopka. Naposledy vybuchla v roce 1707 a popel tehdy zasypal i Tokio.

Náboženství, tradice a zvyky

Nejvýraznějšími náboženstvími Japonska jsou šintoismus a buddhismus. Po celé zemi najdete stovky, ne-li tisíce chrámů a malých kapliček, výjimkou nejsou ani centra velkých měst. Nakolik se ale náboženstvím řídí sami Japonci, to není snadné zodpovědět. Spíš než věřící jsou místní lidé duchovně založení. Tradice zde mají velmi hluboké kořeny. Vzdát díky u každodenního jídla nebo navštívit chrám během letního festivalu a pomodlit se za štěstí v životě je dnes z mého pohledu spíše už běžnou součástí života Japonce než znakem náboženství.

Žádná striktní pravidla dodržovat nemusíte, stačí, když projevíte úctu a nebudete japonské zvyky jakkoliv narušovat. Na řadě posvátných míst vás navedou popisky v angličtině, takže se nemusíte bát, že byste byli ponechaní v nevědomosti. Do chrámů a na celou řadu historicky významných míst se často vstupuje bez bot a měli byste být ideálně co nejvíc potichu. Focení uvnitř je obvykle zakázané.

Spoustu svátků Japonci převzali z Ameriky, takže ač třeba Vánoce nepatří do jejich tradic, i tady si lidé nadělují dárky. Celé to ale berou maličko jinak. Místo kapra nebo krocana se podává kuře z KFC a Štědrý večer se slaví spíše jako Valentýn – v páru na dobré večeři. Valentýn je pro změnu den, kdy ženy obdarovávají muže, kteří jim to pak o měsíc později na tzv. Bílý den oplatí. Na Velikonoce v Japonsku nenarazíte, velkou oblibu si ale získal strašidelný Halloween.

Největší porci vlastních svátků si Japonci užívají na přelomu dubna a května, kdy probíhá tzv. Zlatý týden. V té době bych návštěvu země moc nedoporučoval, protože domácí si berou volno a všude je ohromné množství lidí. Vážně moc a moc. Lepší bude vyrazit na některý z klasických festivalů, které jsou rozložené prakticky přes celý rok. Záleží jen na tom, kde se zrovna budete pohybovat, protože každá prefektura je má v jinou dobu.

Třeba začátkem února je velký sněžný festival v Sapporu, v srpnu se můžete potkat s ohromnými lampiony v Aomori a na první prosincové dny lidé cestují na oslavy do Čičibu nedaleko Tokia. To je ale jen pár vybraných. Významným svátkem je buddhistický Obon, ale třeba taky den narození císaře, který od příštího roku připadne na 23. února.

I když se od turistů přesné dodržování zásad neočekává, je tady pár věcí, na které se vyplatí myslet:

• Smrkání, zívání a podobné projevy jsou velmi neslušné – především u jídla nebo při komunikaci s jinými osobami. Pokud musíte, alespoň poodstupte.
• Nejezte ani nepijte v pohybu, což platí pro chůzi, jízdu na kole i prostředky veřejné dopravy (šinkansen je výjimkou). V Japonsku to není považované za slušné.
• Nezapichujte a neodkládejte své hůlky do jídla, především do rýže tak, že by v ní stály. Dělá se to na pohřbech a snadno byste tím mohli někoho urazit.
• Nebuďte moc hluční, především v dopravních prostředcích. Tady je opravdu zvykem být relativně potichu. Na vyřizování hovorů po telefonu ani nemyslete.

Praktické informace

Víza a podmínky vstupu

Jako turista se o vízum starat nemusíte. Při vstupu do země získáte po vyplnění jednoduchého vstupního dokumentu povolení k pobytu platné po dobu 90 dní (tzv. Temporary Visitor). U delších pobytů záleží na účelu. Pokud se chystáte v Japonsku studovat, prodloužené vízum dostanete v rámci univerzity. Mladí lidé ve věku 18 až 30 let navíc mohou díky nové dohodě mezi ČR a Japonskem získat i pracovní vízum až na jeden rok.

Aktuální informace o vízové povinnosti si můžete zjistit na stránkách MZV ČR.

Aktualizace redakce (srpen 2026): Registrace Visit Japan Web je dobrovolná, ne povinná. Vyřídíte přes ni imigrační kartu i celní prohlášení najednou a na letištích Narita, Haneda a Kansai projdete přes Joint Kiosk jedním naskenováním. Dokončete ji aspoň šest hodin před přistáním. Na imigraci vás čekají otisky obou ukazováků a fotka obličeje. Elektronická autorizace JESTA v roce 2026 ještě neplatí — spuštění se čeká nejdřív v roce 2028.

Peníze a placení

Japonsko mělo pověst země, kde se platí jen hotově, a ta už neplatí docela — bezhotovostně se v roce 2025 odbavilo 58 % útrat. Pořád ale platí, že víc než čtyři jeny z deseti jdou přes hotovost. Bez peněz v peněžence se neobejdete v malých restauracích s automatem na lístky, u chrámů a svatyní, na tržnicích, ve venkovských autobusech a v menších rjokanech.

Nejspolehlivější bankomaty jsou v 7-Eleven — je jich přes 21 tisíc, berou prakticky všechny zahraniční karty a poplatek je kolem 110 JPY. Druhá jistota jsou bankomaty Japonské pošty, těch je přes třicet tisíc i na venkově, mají ale omezenou provozní dobu. Při výběru vždycky volte částku v jenech, ne převod na koruny — konverze na bankomatu stojí 3 až 5 procent navíc.

Internet a připojení

eSIM je dnes pro jednotlivce jasná volba: 10–20 GB na deset dní vyjde na 315–525 Kč a řada nabídek už jede na místních 5G sítích. Kapesní wifi router za zhruba 680 JPY denně dává smysl až od tří čtyř lidí, kteří ho sdílejí — jinak jen řešíte nabíjení, vyzvednutí a vrácení a musíte se držet pohromadě.

Veřejná wifi na letištích, nádražích a v konbini existuje, ale jako jediné řešení nestačí. Je ostrůvkovitá, což vadí zrovna u navigace a jízdních řádů, část sítí chce registraci a provoz bývá nešifrovaný — banku ani rezervace na ní neřešte.

Zdraví a pojištění

Žádné zvláštní výstrahy pro Japonsko neplatí a specifických nemocí se bát nemusíte. Japonci jsou v tomto ohledu sami velmi obezřetní, což zjistíte na první pohled. Běžně se totiž setkáte s tím, že zde 20–30 % lidí nosí roušky. Nejde o příznak epidemie, ale naopak ochranu. Dýchání je ve východních kulturách považované za jednu ze zásadních složek dobrého zdraví.

Roušky nosí řada lidí coby ochranu před znečištěným vzduchem ve větších městech, ochranu před nemocemi, anebo naopak chrání ostatní, pokud se sami necítí dobře a nechtějí nikoho kolem sebe nakazit.

Zdravotní péče je pochopitelně v takto vyspělé zemi na velmi vysoké úrovni. Podobně jako u nás je to také s pitím vody z kohoutku – někde chutná lépe, jinde hůře, obavy o zdraví ale mít nemusíte.

Zdravotní péče je ale v Japonsku drahá a platí se předem v plné výši; české veřejné pojištění tam neplatí. Konzultace na klinice vyjde na 5 000–15 000 JPY, návštěva pohotovosti na 20 000–50 000 JPY, tedy 2 700 až 6 700 korun. Doložené případy jdou výš: třídenní hospitalizace po otravě jídlem stála v přepočtu zhruba 24 tisíc korun, případ s repatriací přes sto tisíc. Proti tomu stojí pojistka za desítky korun na den. Srovnání najdete v našem přehledu nejlepšího cestovního pojištění.

Bezpečnost

Společně s Kanadou, Islandem, Švýcarskem nebo třeba Českem patří Japonsko mezi top 10 nejbezpečnějších zemí světa. I to je jedním z důvodů, proč Japonci stále dávají přednost hotovosti před kreditními kartami. Nosit u sebe větší obnosy tady nebývá problém, nemluvě o kriminalitě. Pokud třeba v kavárně zapomenete notebook, je velká pravděpodobnost, že tam na vás bude čekat i po návratu.

Pochopitelné naopak mohou být obavy z přírodních katastrof. Zemětřesení i tajfuny se v médiích zmiňují poměrně často a je pravda, že hlavně během druhé poloviny roku 2018 na ně mělo Japonsko velkou smůlu. Podobně velké události jsou ale velmi výjimečné, a protože s nimi má země bohaté zkušenosti, nemusíte se bát, že byste byli nechaní napospas. O tajfunech se obvykle dozvíte s dostatečným předstihem a na zemětřesení jsou hlavně nové stavby dobře připravené. Sám jsem jich zažil už několik, pocit ohrožení jsem ale ani jednou nepocítil.

Aktualizace redakce (srpen 2026): Jedno konkrétní riziko přece jen stojí za zmínku: noční „bar scam“ v tokijských čtvrtích Kabukičó a Roppongi. Naháněč na ulici vás pozve na levné drinky, uvnitř přijde účet v desítkách tisíc jenů a v horších případech i opakované strhávání z karty. Varují před tím i britské a americké vládní zprávy. Pravidlo je jednoduché: nikdy nejděte do podniku s pouličním naháněčem.

Zemětřesení a tajfuny

Zemětřesení jsou v Japonsku běžná součást života a drtivou většinu z nich turista buď nepocítí, nebo si jich sotva všimne. Stojí za to stáhnout si aplikaci Safety tips od japonské turistické agentury — posílá varování na zemětřesení, tsunami i tajfuny ve čtrnácti jazycích a ukáže nejbližší evakuační místo. Celostátní systém včasného varování navíc rozezní všechny telefony pár vteřin před otřesy.

Kolem takzvaného Nankai trough se v posledních letech objevila řada znepokojivých titulků, tak na rovinu: v srpnu 2024 vydala meteorologická agentura vůbec první varování tohoto typu, po týdnu ho zrušila a od té doby žádné neplatí. Odhad, že k velkému zemětřesení v této oblasti dojde s osmdesátiprocentní pravděpodobností během příštích třiceti let, je dlouhodobá statistika, ne předpověď konkrétního data — na plánování cesty nemá vliv.

Co byste ještě měli vědět

• Pokud jste zvyklí na odpadkové koše na každém rohu, Japonsko vás patrně překvapí. Obvykle se sdružují na jednom místě, například u větších obchodů, ale po městě na ně nenarazíte. A když už, dodržujte zásady recyklace. Japonci jsou na to hrdí!
• Na japonské zásuvky potřebujete speciální redukci. Ne všechny obchody v Česku ji mají – myslete na to, než vyrazíte.
• Angličtina se sice mezi Japonci těší velké oblibě a s radostí ji používají v každém druhém reklamním sloganu, reálné užití je ale horší. Velmi podobně jako v Česku. Ne že by se ji Japonci neučili, z používání mají ale často strach. Naštěstí se o tom ví, takže důležitá místa (např. metro) jsou opatřená anglickými nápisy. Kde angličtina není, můžete si pomoct třeba Google překladačem, který přes foťák umí překládat japonské znaky do angličtiny/češtiny v reálném čase. Přesto doporučuji naučit se alespoň pár základních frází v japonštině. Bude to hezké zpestření vaší cesty a uděláte dobrý dojem. Zkuste si dát třeba pár lekcí v aplikaci Duolingo.
• Stůjte hezky v řadě. Když se u nás čeká např. na autobus, je běžné utvořit nesouvislý chumel osob. V Japonsku tyhle situace řeší hezky spořádaně: kdo přijde poslední, zařadí se do fronty na konec. Na řadě zastávek uvidíte i vyznačené pozice pro formování fronty.
• Fyzický kontakt dávkujte s mírou. Decentní pokynutí hlavou nebo úklon spousta Japonců ocení víc než kontaktní objetí nebo podání ruky.

• Dýško v restauracích se v Japonsku nepraktikuje. Pokud nechcete obsluhu urazit, nedávejte ho.
• Veřejné toalety obvykle najdete v konbini obchůdcích se smíšeným zbožím, nebo v parcích. Často jsou moderní, narazíte však i na turecký styl záchodů.
• S dostupností a kvalitou wifi Japonsko rozhodně nepatří mezi supervelmoci, kam byste ho patrně bez váhání zařadili. Na řadě vlakových stanic se sice k internetu připojíte, obvykle je ale časově omezený a musíte odklikat otravné formuláře. Jistotou je pořízení tzv. Pocket WiFi, což je krabička velikosti menší power banky, která vám vytvoří signál, kdekoliv to budete potřebovat. Pro cestovatele ideální volba za dostupnou cenu (rezervace zařízení vychází na cca 700–900 Kč, každý den pak 70–90 Kč). Osobně mám velmi dobré zkušenosti s nabídkou Japan Wireless.

Často kladené otázky

Kde najdete víc informací?

Japan-Guide

Jeden z nejlepších anglicky psaných průvodců po Japonsku, na které narazíte. Články, tipy a praktické info ze všech oblastí, včetně časů a cen vstupů na jednotlivé památky.

Letím do Japonska.cz

Nový web o Japonsku, kde najdete vzorový itinerář a spoustu praktických informací hlavně pro prvocestovatele.

YouTube

Pokud neradi čtete a chcete si o Japonsku něco zjistit zábavnější a chytlavější formou, doporučuji vyhledat některé z youtuberů, kteří točí videa právě o Japonsku. Pár tipů za mě: Only in Japan, Life Where I’m From, Abroad in Japan.

Yatta.cz

Cestování po Japonsku očima českého nomáda a nadšence do japonské kultury. Můj blog s osobními tipy a postřehy z cest po japonských ostrovech. Sledovat mne můžete i ve facebookové skupině Yatta – tisíc znaků o Japonsku.

Wikitravel

Stále lepší a lepší projekt Wikipedie, kde dnes najdete téměř vše, co na cestách potřebujete.

Dan Šácha – Yatta.cz

Do roku 2014 pro mě byla cesta do Japonska jen vzdálený sen. Série okolností mne ten podzim přivedla až k tomu, abych naplánoval svou první výpravu. Hned po pár dnech na místě jsem věděl, že zdaleka nebyla poslední. Několik měsíců jsem pak žil v Ósace, Jokohamě a Tokiu, projel jsem všechny čtyři velké ostrovy a někdy si určitě doplním i tropickou Okinawu. Kdyby vás zajímalo cokoliv dalšího, nebo potřebujete pomoct s plánováním vlastní cesty, neváhejte se mi ozvat na e-mail dan@dansacha.cz nebo na Facebook. A třeba někdy vyrazíme i společně.

Na fotografiích se spolupodílel Matouš Vinš. Jeho další zápisky a fotky z cest najdete na matous-vins.cz.

Praktické údaje, ceny, jízdné a pravidla aktualizovala redakce Travel Bible v srpnu 2026.