Tokio: Osobní tipy, co vidět, zažít i ochutnat

Tokio je největší město světa – rozlohou, počtem obyvatel i množstvím zážitků, které nabízí. Žije tu přes 37 milionů lidí, ale přesto působí organizovaně, čistě a bezpečně. Místo jednoho centra tu najdete mozaiku samostatných čtvrtí – každá má vlastní atmosféru i styl.

V tomto průvodci zjistíte, jak si Tokio užít naplno a na vlastní pěst – od nejzajímavějších památek a zážitků, přes ubytování až po tradiční jídla. A protože nechceme jen opakovat to, co zná každý, na průvodci jsme spolupracovali s Ilonou Bradáčovou, abychom pro vás získali i méně známé, ale o to lepší tipy.

Ilona žije někde mezi Norskem, Japonskem a zbytkem světa. V Tokiu strávila půl roku, během kterého procestovala město skrz naskrz, tančila v jeho ulicích, pracovala jako dobrovolník pro gejšu, učila se japonsky a projedla se k závislosti na suši. O svých zážitcích z cest píše na blogu Nejsemdoma.cz a instagramu.

Proč navštívit Tokio?

V jeden den můžete objevovat tradiční svatyně v Asakuse, projít se pod neonovými billboardy v Šindžuku, ochutnat čerstvé sushi na trhu v Cukidži a večer skončit v izakaji na sklenici sake. Tokio není město na rychlou návštěvu – vyplatí se zpomalit, objevovat po kouskách a dát mu čas, aby se vám otevřelo.

Co vidět v Tokiu

Chrám Sensódži (Sensō-ji)

Chrám Sensódži v Asakuse je nejstarší buddhistický chrám v Tokiu a jedno z míst, které byste neměli vynechat – nejen kvůli historii, ale i kvůli atmosféře. Doporučujeme přijít brzy ráno, ideálně mezi 7. a 9. hodinou, kdy tu ještě nejsou davy turistů a můžete si vychutnat klidnou procházku.

Velká brána Kaminarimon je ikonickým symbolem města, stejně jako ulička Nakamise, která vede ke chrámu – najdete tu tradiční sladkosti, suvenýry i stánky s mochi, senbei nebo smaženými manju.

Samotný chrám je volně přístupný, vstup je zdarma a areál je otevřený 24 hodin denně. Přímo v chrámu probíhají i tradiční věštby pomocí omikuji, které si můžete vyzkoušet za symbolický poplatek. Když budete mít štěstí na počasí, z chrámového nádvoří je při pohledu zpět vidět Tokyo Skytree.

Tip Ilony: Na ulici Nakamise a areál chrámu se otevírá krásný výhled z posledního patra turistických informací hned naproti bráně Kaminarimon.

Čtvrť Šibuja (Shibuya)

Šibuja (Shibuya) je jednou z nejživějších čtvrtí Tokia a symbolem moderní městské energie. V okolí najdete desítky nákupních domů (Shibuya 109, Parco, Hikarie), restaurací i menších butiků a hudebních klubů. Nejznámějším místem je ale bez pochyb slavná křižovatka Scramble před stanicí Šibuja, kterou v jednu chvíli přecházejí stovky lidí ze všech směrů. (Ve špičce je to až neuvěřitelných 3000 lidí najednou každé dvě minuty.)

Nejlepší čas, kdy ji zažít, je po setmění – rozsvítí se neonové reklamy, pouliční obrazovky spustí reklamy a atmosféra připomíná filmové kulisy. Jedno pravidlo si ale pohlídejte: v Šibuji platí celoroční zákaz pití alkoholu na ulici mezi 18:00 a 5:00.

Není to jen halloweenské opatření, jak se často píše – radnice ho zavedla natrvalo a od června 2026 k němu přidala i pokutu 2 000 JPY za odhozený odpadek. Skvělý výhled nabízí taky Starbucks ve druhém patře budovy Tsutaya hned u přechodu.

Tip Ilony: Další skvělá vyhlídka na křižovatku je Lounge Mag8 na střeše obchodního domu Magnet za 1800 jenů. Oproti Starbucks tu nejsou takové davy lidí.

Park Ueno (Ueno-kōen) a muzea

Park Ueno je jedním z největších a nejstarších veřejných parků v Tokiu. Leží hned vedle stanice Ueno a je snadno dostupný metrem i vlakem. V parku najdete rozlehlé cesty lemované stromy, několik jezírek, malé svatyně i pouliční umělce.

Na jaře je Ueno jedním z hlavních míst pro pozorování sakur – v období kvetení bývá park doslova zaplněný piknikujícími Japonci.

V severní části parku se nachází několik výjimečných muzeí. Největší a nejvýznamnější je Tokijské národní muzeum (Tokyo National Museum) s rozsáhlou sbírkou japonského a asijského umění a historických předmětů. Hned vedle stojí Národní muzeum západního umění (The National Museum of Western Art), najdete tu také přírodovědné muzeum, umělecký pavilon a menší galerie.

Většina muzeí má otevřeno denně kromě pondělí a vstupné se pohybuje kolem 500–1000 jenů. V parku jsou lavičky, stánky s občerstvením a jezero Šinobazu s možností půjčit si loďku.

Tip Ilony: I v parku je několik chrámů a svatyní, z nichž nejzajímavější jsou Šinobazo Benten-dó uprostřed jezera a Ueno Tóšó-gú.

Císařské zahrady (Kōkyo Higashi Gyoen)

Císařské zahrady jsou volně přístupné veřejnosti a je to jedno z mála míst, kde se můžete projít mezi zbytky původních hradeb někdejšího hradu Edo – včetně obranných věží, kamenných zdí a bývalého palácového nádvoří.

V areálu se také nachází Císařský palác (Kōkyo), který je oficiálním sídlem japonského císaře. Ten není běžně přístupný, veřejnosti se otevírá pouze dvakrát ročně – 2. ledna a 23. února. Zahrady jsou naopak přístupné celoročně a zdarma.

Zavírají v pondělí a v pátek – ale pozor na obrácenou logiku, na kterou se dá snadno naletět: když na tyhle dny padne státní svátek, zahrady jsou otevřené a zavírá se místo toho jindy. Jedinou výjimkou je 23. února.

Čtvrť Šindžuku (Shinjuku) a mrakodrapy

Šindžuku je jednou z nejživějších a nejrozmanitějších čtvrtí Tokia – během dne rušné obchodní centrum, v noci oblast plná barů, neonů a izakaj (tradičních japonských hospod) – zejména část Kabukičo s ulicí Godzilla Street a Golden Gai. Dominantou čtvrti jsou její mrakodrapy, hlavně Tokyo Metropolitan Government Building, jehož dvě věže nabízejí zdarma přístupné vyhlídkové plošiny ve výšce 202 metrů.

Každá má ale jinou otevírací dobu, což mate skoro každého: jižní věž je otevřená do 22:30 (poslední vstup ve 22:00) a je to ta správná volba na noční panorama, zatímco severní zavírá už v 17:30. Otevřeno je denně kromě několika servisních dnů v měsíci.

Výhledy za dobrého počasí sahají až k hoře Fudži a panorama Tokia je impozantní hlavně za soumraku.

Po setmění se vyplatí zůstat i dole. Na průčelí radnice běží každý večer projekce TOKYO Night & Light, která drží zápis v Guinnessově knize jako největší projekční plocha na světě. Je zdarma, trvá několik minut a program se v průběhu roku obměňuje.

Trh Cukidži (Tsukiji Market)

Legendární místo pro milovníky japonské kuchyně, a přestože se velkoobchodní část trhu přesunula do moderní haly Toyosu, právě zde – v původní vnější části – najdete tu pravou atmosféru tradičního tržního rána. Úzké uličky kolem trhu jsou plné malých restaurací, sushi barů, prodejců mořských plodů, sušených ryb, nožů, omáček a pochoutek.

Jedno pravidlo se ale změnilo: kvůli návalu turistů trh zakázal jíst za chůze, takže si u stánku koupené sousto sníte na místě u pultu, ne cestou uličkou. Bývalá velkoobchodní část mezitím sídlí v Toyosu, kde v roce 2024 přibyl komplex Senkyaku Banrai – sedmdesát podniků stylizovaných do období Edo, onsen s výhledem na záliv a nožní lázeň zdarma.

Nejlepší čas na návštěvu je mezi 8:00 a 10:00, kdy je nabídka nejbohatší a ryby nejčerstvější. Hlavní provoz běží zhruba od 9:00 do 14:00 a většina podniků pak zavírá, takže neotálejte. Jednotný zavírací den trh nemá – každý stánek si ho určuje sám, i když v neděli a ve středu bývá zavřeno víc podniků než jindy.

Doporučujeme dát si snídani formou chirashi-don (misky rýže se syrovými rybami) nebo tamago-yaki (sladká vaječná omeleta) z pouličního stánku.

Tokio Skytree

Tokio Skytree je s výškou 634 metrů nejvyšší stavbou v Japonsku a nejvyšší volně stojící vysílací věží na světě. Slouží jako vysílací věž i jako vyhlídkové místo.

Věž má dvě vyhlídkové plošiny – ve výšce 350 m (Tembo Deck) a 450 m (Tembo Galleria). Pozor na ceny: od 1. dubna 2026 Skytree zrušil pevný ceník a přešel na dynamické vstupné, které se mění podle konkrétního data. Tembo Deck vyjde na 1 800–3 600 JPY (240–480 Kč), kombinovaná vstupenka až na Tembo Galleria na 3 000–4 800 JPY (400–640 Kč).

Dřívější rozdíl mezi předprodejem a nákupem na místě i mezi všedním dnem a víkendem zmizel – nově se za nákup na pokladně připlácí 500 JPY, takže online se kupuje prakticky vždycky. Zvláštní ceny pro cizince tu na rozdíl od některých jiných japonských památek nejsou.

Vyplatí se rezervovat vstupenku předem online, abyste se vyhnuli dlouhému čekání – fronty bývají hlavně o víkendech velmi dlouhé.

Součástí areálu je i rozsáhlé nákupní centrum Tokyo Solamachi, akvárium, planetárium a spousta restaurací. Nejbližší stanice je Oshiage (Skytree), kam se pohodlně dostanete metrem z centra. Výhled z Tokyo Skytree patří k těm zážitkům, které v Tokiu skutečně stojí za to.

Svatyně Meidži (Meiji-jingū)

Meidži je jedním z nejvýznamnějších šintoistických míst v Tokiu. Leží v rozlehlém lesoparku, doslova pár minut od rušných ulic, ale přitom působí jako úplně jiný svět – tichý, zelený, klidný.

Cesta ke svatyni vede dlouhou alejí obklopenou vysokými stromy, pod tradičními torii bránami. Uvnitř areálu najdete hlavní nádvoří, místo k rituálnímu očištění, možnost koupit si omamori (amuleta) nebo napsat přání na dřevěnou destičku ema. Občas tu narazíte i na tradiční svatbu v kimonu, zejména o víkendech.

Svatyně je otevřená denně od východu do západu slunce, vstup je zdarma a není třeba žádná rezervace. Nejlepší atmosféra je ráno nebo v podvečer, kdy je zde méně lidí.

Co dalšího si nenechat ujít?

Tokio je obrovské, vypisovat podrobně každé zajímavé místo by bylo na pěkně dlouhou knihu, proto jsme připravili přehled dalších lokalit, které stojí za zmínku. Rozdělili jsme je do tematických bloků podle toho, abyste si rychle mohli najít to, co vám bude k srdci nejblíže.

Móda a popkultura

Pokud vás zajímá současné Japonsko tak, jak ho prožívají mladí lidé – móda, styl, technologie, popkultura nebo prostě trochu chaosu a extravagance – tahle místa vás budou bavit.

• Haradžuku (Harajuku) – ulice Takešita je centrem mladých módních trendů, sladkostí a bláznivých doplňků. Dopoledne bývá ještě snesitelná, odpoledne se promění v přehlídku různých stylů a výrazných outfitů.
• Akihabara – čtvrť plná obchodů s anime, mangou, elektronikou a retro hernami. Ideální, pokud vás baví popkultura nebo sběratelství. Nejlepší je do Akihabary vyrazit večer, kdy je čtvrť osvětlená září barevných neonů.
• Ikebukuro – klidnější alternativa k Akihabaře, ale stále se silnou anime scénou. V komplexu Sunshine City najdete akvárium, nákupy i atrakce zaměřené na komiksy, často s větším zastoupením žen a dívek než v Akihabaře.

Zahrady a parky

• Park Jojogi (Yoyogi-kōen) – oblíbené místo místních, kam se chodí běhat, cvičit, tančit nebo jen posedět pod stromy. O víkendech tu často narazíte na improvizovaná setkání, koncerty nebo festivaly.
• Zahrada Šindžuku Gjoen (Shinjuku Gyoen) – národní park a jedna z nejkrásnějších zelených ploch v Tokiu, která spojuje prvky japonské, francouzské a anglické zahradní architektury. Vstupné je 500 JPY.
• Rikugi-en (Rikugi-en) – tradiční japonská zahrada se stezkami kolem jezírek, čajovnou a večerním nasvícením během jara a podzimu.
• Park Šiba (Shiba-kōen) – menší, ale s výhledem na Tokyo Tower a blízkostí chrámu Zōjō-ji. Krásné místo hlavně večer.

Tip Ilony: Zajděte si také do svatyně Nezu, v jejíž zahradách se od dubna do května pořádá květinový festival Tsutsuji Matsuri, při kterém zde rozkvétá na 3000 azalkových keřů všech barev. Je to nádherná podívaná. Zajímavostí svatyně je navíc dlouhý tunel z červených torii bran.

Vyhlídky a moderní architektura

• Ostrov Odaiba – umělý ostrov plný futuristických staveb, zábavy, obchodů a výhledu na Tokijský záliv. Už samotná cesta sem vlakem Yurikamome bez řidiče je zážitek.
• Tokijská věž (Tōkyō Tawā) – ikonická červenobílá věž inspirovaná Eiffelovkou vysoká 333 m.
• Roppongi – moderní čtvrť známá mrakodrapy, galeriemi a nočním životem. Dominantou je Mori Tower s vyhlídkovou plošinou Tokyo City View (2 200–2 400 JPY, tedy 290–320 Kč), odkud je krásný výhled na celé Tokio. V budově sídlí i Mori Art Museum zaměřené na současné japonské i mezinárodní umění – vstupné se ale platí zvlášť, což je asi nejčastější omyl návštěvníků Roppongi.

Tradiční kultura a historie

• Divadlo Kabuki-za – tradiční kabuki divadlo v Ginze, kde se můžete podívat na jedno nebo víceaktové představení. Není třeba umět japonsky, zážitek je vizuální.
• Nezuovo muzeum (Nezu Bijutsukan) – krásná kombinace umění a zahradní architektury. Klidné místo se stylovou čajovou zahradou.
• Muzeum Edo-Tokio (Edo-Tokyo Hakubutsukan) – podrobný pohled na vývoj Tokia od období Edo po současnost, včetně replik dřevěných mostů a divadel v životní velikosti. Po čtyřech letech rekonstrukce znovu otevřelo 31. března 2026, takže konečně zase patří do plánu. Vstupné 800 JPY (105 Kč), otevřeno 9:30–17:30 (v sobotu do 19:30), zavírací den je pondělí.
• Svatyně Nogi (Nogi-jinja) – menší, tichá svatyně s příběhem samurajské loajality.
• Sumó muzeum (Sumō Hakubutsukan) – maličká, ale zajímavá expozice věnovaná historii sumó, přímo v hale Ryōgoku.

Co zažít v Tokiu

Navštivte onsen

Vyzkoušejte tradiční onsen – horké prameny, které patří k nejautentičtějším japonským zážitkům. V Tokiu najdete hned několik městských onsenů, některé nabízejí i venkovní koupele, stylizované interiéry nebo možnost pronájmu soukromé lázně.

Tip Travel Bible: Pokud máte větší tetování, které nelze snadno přikrýt náplastí, doporučujeme hledat onseny označené jako „tattoo friendly“

Užijte si noční plavbu po Tokijském zálivu

Chcete si odpočinout po dni plném chození, ale ještě si užít něco výjimečného? Večerní plavba po Tokijském zálivu má přesně tu správnou atmosféru. Město se rozsvítí, Rainbow Bridge září nad hladinou, Tokyo Tower svítí v dálce a vy jen tak sedíte na palubě a sledujete, jak se Tokio zklidňuje.

Můžete si vybrat klasickou vyhlídkovou plavbu, nebo jít do stylovější varianty s večeří, případně zkusit tradiční loď yakatabune s představením.

Zažijte sumo

Pokud jste v Tokiu během turnajové sezóny (leden, květen, září), nenechte si ujít příležitost vidět sumo naživo. Oficiální zápasy se konají v hale Ryōgoku Kokugikan, kde se setkávají ti nejlepší zápasníci z celé země. Lístky je ideální rezervovat dopředu online – prodej startuje zhruba měsíc před turnajem v 10:00 japonského času a nejlevnější místa mizí během pár hodin.

Nejlevnější rezervovaná křesla vyjdou na 3 500–5 000 JPY (470–670 Kč) podle třídy a podle toho, jestli jdete ve všední den, nebo o víkendu. Když vám nevadí ráno stát frontu, nerezervovaná místa k stání se prodávají přímo v den zápasů od zhruba 2 200 JPY (295 Kč).

Nejbližší tokijský turnaj je 13.–27. září 2026, v roce 2027 pak 10.–24. ledna a 9.–23. května.

A pokud nejste zrovna ve městě během turnaje, nemusíte se zážitku úplně vzdát. Můžete si zajít na lekci sumo, kde si vyzkoušíte základy tohoto tradičního sportu, nebo navštívit podniky, kde zápasy sledují při jídle – třeba v tematických restauracích.

Spoustu možností najdete na GetYourGuide.

Vyzkoušejte si japonskou kaligrafii

Kaligrafie je jedním z nejkrásnějších tradičních uměleckých směrů v Japonsku – a na kurzu si ji můžete sami vyzkoušet. Naučíte se správně držet štětec, soustředit se na tahy a napsat vlastní znaky kanji na rýžový papír. Kurzy trvají obvykle 1–2 hodiny, vedou je zkušení lektoři a nejsou potřeba žádné předchozí znalosti.

Cena začíná kolem 3000 JPY (~500 Kč) a na výběr je více míst – oblíbené jsou například kurzy v Asakuse nebo Haradžuku. Z kurzu si kromě zážitku odnesete i vlastnoručně vytvořené dílo, které si můžete odvézt domů jako originální suvenýr.

Naučte se připravovat sushi

Zúčastněte se kurzu, kde si pod vedením zkušeného kuchaře vyzkoušíte, jak se vyrábí sushi – od přípravy rýže až po správné rolování a servírování. Kurzy trvají obvykle 2–3 hodiny, probíhají v menších skupinách a často končí společným jídlem z toho, co jste si sami připravili.

Co dělat v Tokiu s dětmi

Tokio je ráj pro rodiny s dětmi a v klidu si tu naplánujete celý (tý)den jen podle nich. A je celkem jedno, jestli cestujete s batolaty, školáky nebo teenagery, najdete tu místa, která budou bavit všechny.

Pro malé i větší děti

• Muzeum Ghibli (Ghibli Museum, Mitaka)
  • Pokud milujete filmy studia Ghibli, tohle místo si nemůžete nechat ujít. Uvnitř na vás čekají originální expozice, krátké animované filmy promítané jen zde, pohyblivé repliky a detaily, které potěší malé i velké fanoušky. Vstupenky se prodávají výhradně předem na konkrétní den a hodinu, stojí 1 000 JPY (130 Kč) a kupují se přes Lawson Ticket. Prodej startuje 10. dne v měsíci v 10:00 japonského času na celý měsíc následující – a je vyprodáno během pár minut. V praxi to pro nás znamená sedět u počítače ve dvě až tři ráno našeho času. Na místě se vstupenky nekupují vůbec.
• Tokyo Disneyland a DisneySea
  • Klasika, která nezklame – Disneyland potěší menší děti, DisneySea nadchne starší a teenagery. Počítejte s celodenním výletem a obzvlášť v DisneySea s nekonečnými frontami před vstupem.
• Legoland Discovery Center (Odaiba)
  • LEGO svět pro děti od 3 do 12 let, s 4D kinem, atrakcemi a herními zónami. Ideální i pro deštivé dny, ale nezapomeňte si pořídit lístky dopředu – ušetříte a zároveň neriskujete, že na vás nevyjde řada.
• teamLab Planets (Toyosu) a teamLab Borderless (Azabudai Hills)
  • Dvě digitální muzea, která baví děti i dospělé – interaktivní světla, voda, zrcadla a pohyb. Planets v Toyosu se prochází naboso a částečně po vodě, vstupné od 3 600 JPY (480 Kč); provoz je oficiálně prodloužený do konce roku 2027. Borderless se v únoru 2024 přestěhoval z Odaiby do komplexu Azabudai Hills (stanice Kamiyacho, výstup 5) – starší průvodce ho pořád posílají na Odaibu, kde už roky není. Vstupné je dynamické, 3 600–5 600 JPY (480–745 Kč). U obou platí: choďte ve všední dny mimo špičku a lístky kupte předem online.
• KidZania Tokyo (Koto City)
  • Interaktivní město, kde si především malé děti kolem 5 let vyzkouší různá povolání – od pilota po zdravotníka.
• Park Inokashira (Kičidžódži)
  • Příjemný park, kde najdete také šlapadla ve tvaru labutí, hřiště i malou zoo.

Tip Travel Bible: Ueno Zoo sice patří k nejstarším zoologickým zahradám v Japonsku a často se objevuje v turistických průvodcích, ale upřímně – my bychom ji spíš vynechali. Mnoho zvířat je zde chováno v malých a zastaralých výbězích, a někdy je to spíš smutný pohled. Navíc odpadl i hlavní tahák: poslední pandy odletěly v lednu 2026 zpátky do Číny a Japonsko je tak poprvé po zhruba půl století bez nich.

Pro teenagery

• Joypolis (Odaiba)
  • Zábavní centrum plné virtuální reality, simulátorů a adrenalinových atrakcí – skvělá volba pro starší děti.
• Akihabara
  • Už jednou zmíněné herny, anime obchody, arkády i moderní technologie – ráj pro každého, kdo miluje japonskou popkulturu.

Tip Ilony: Rozhodně nevynechejte návštěvu TeamLab Borderless. Je to neuvěřitelný zážitek, který dospělí ocení víc než děti.

Jak se do Tokia dostat

Nejrychlejší a nejpohodlnější cesta z Česka do Tokia je letecky s jedním přestupem – nejčastěji v Dubaji (Emirates), Dauhá (Qatar Airways), Helsinkách (Finnair), Curychu (Swiss) nebo ve Frankfurtu či Mnichově (Lufthansa). Celková doba cesty bývá 14–17 hodin.

Zpáteční letenky se dnes nejčastěji pohybují mezi 18 000 a 35 000 Kč; cokoli pod 17 000 Kč je dobrý nákup. Nejdráž je v sezóně sakur a v listopadu, nejlevněji v lednu a únoru. Počítejte s tím, že napětí na Blízkém východě od jara 2026 tlačí ceny dálkových letenek nahoru a část dopravců se Zálivu vyhýbá – Emirates i Qatar Airways sice létají dál, ale u přestupu v Dubaji nebo Dauhá se vyplatí sledovat vývoj a raději si připlatit za flexibilní tarif.

Levnější alternativou může být odlet z Vídně, Berlína, Budapešti nebo Varšavy, kam se pohodlně dostanete vlakem či autobusem.

Nejsilnější kartou je Vídeň: japonská ANA odsud létá nonstop na Haneda a s Austrian Airlines dohromady nabízí kolem 40 spojů týdně. Odpadá tak přestup i riziko zmeškané navazovačky a do Vídně se z Prahy dostanete za necelé čtyři hodiny.

Naopak z Varšavy vlastní přímá linka do Tokia nelétá – LOT nabízí jen navazující spojení přes Vídeň nebo Istanbul.

Vyplatí se vám nákup levnější letenky z mimo českých letišť? Čtěte Jak se snadno a levně dostat na letiště v okolí ČR?

Letadla v Tokiu nejčastěji přistávají na dvou mezinárodních letištích:

Letiště Narita (NRT)

Leží asi 60 km od centra Tokia. Nejrychlejší spojení nabízí vlak Narita Express (N’EX), který vás za cca 60 minut doveze na hlavní stanice jako Tokyo Station nebo Shinjuku. Cena je 3 140 JPY (415 Kč) do Tokyo Station a 3 330 JPY do Šindžuku; JR Pass ji pokrývá celou včetně povinné místenky, kterou si vyzvednete na přepážce JR na letišti.

Pokud pas nemáte, zeptejte se na N’EX TOKYO Round Trip Ticket za 5 200 JPY – zpáteční jízdenka jen pro držitele zahraničního pasu, platná 14 dnů, přičemž se nemusíte vracet do téže stanice.

Rychlejší a levnější alternativou je Keisei Skyliner – spojení mezi Naritou a stanicí Nippori trvá necelých 36 minut a stojí 2 470 JPY (330 Kč), stejně jako do Keisei-Ueno. Odsud se můžete snadno dostat na další trasy JR. JR Pass tu ale neplatí, Keisei je soukromý dopravce.

Ještě levnější je potom JR Sobu Line (rapid), kde cesta trvá zhruba 90 minut do Tokyo Station a jízdenka stojí 1 410 JPY (187 Kč). Spoj jede zhruba jednou za hodinu a JR Pass na něj platí.

Letiště Haneda (HND)

Haneda je výrazně blíž – jen asi 15 km od centra. Nejjednodušší je použít vlak Keikyū Line nebo Tokyo Monorail. Keikyū vás doveze do Šinagawy za 11–14 minut za 330 JPY (44 Kč), monorail do Hamamatsučó za 13–18 minut za 520 JPY (69 Kč).

V obou případech pak přestoupíte na okružní linku Yamanote; s přestupem třeba do Šindžuku počítejte dohromady zhruba 30–40 minut a 600–700 JPY.

Jak se po Tokiu přepravovat

Tokio má jednu z nejefektivnějších a nejpřehlednějších dopravních sítí na světě. Město je obrovské, ale díky skvělé kombinaci metra, nadzemních vlaků, předplacených karet a dobře značených stanic se i bez znalosti japonštiny zvládnete pohybovat bez problémů.

Většinu času strávíte v metru nebo na linkách JR, sem tam přejdete pěšky nebo využijete autobus, a pokud chcete objevovat pomaleji, hodí se i kolo.

Metro

Metro je nejrychlejší a nejspolehlivější způsob dopravy v Tokiu. Provozují ho dvě hlavní společnosti – Tokyo Metro a Toei Subway – ale systém je navzájem propojený a přehledný. Zastávky jsou označené čísly, barvami i latinkou, takže i pokud neumíte japonsky, zorientujete se snadno.

Vlaky jezdí každé 2–5 minut od časného rána do půlnoci a spojení pokrývá jak centrum, tak i širší okrajové části města. Jednotlivé jízdenky začínají na 180 JPY (24 Kč; s IC kartou 178 JPY) a nejdražší pásmo vyjde kolem 330 JPY. Když plánujete metrem jezdit hodně, vyplatí se časový lístek Tokyo Subway Ticket, který umožňuje neomezené cestování po dobu 24, 48 nebo 72 hodin za 1 000, 1 500 nebo 2 000 JPY (135, 200 a 265 Kč).

Ceny platí od 14. března 2026, kdy jízdenka zdražila zhruba o čtvrtinu – starší průvodce ještě uvádějí 800/1 200/1 500 JPY.

Časové lístky koupíte na letištích Narita a Haneda, na přepážkách Tokyo Metro, v turistických infocentrech nebo online ještě z domova. Začínají platit až při prvním průchodu turniketem (ne od půlnoci), kauce se na rozdíl od předplacených karet neplatí.

Počítejte s tím, že jízdenka je určená zahraničním návštěvníkům – při koupi v Japonsku po vás budou chtít pas. Od března 2026 existuje vedle klasické i QR verze.

Vlaky JR (Japan Railways)

Kromě metra hraje v Tokiu důležitou roli také síť nadzemních vlaků JR. Nejznámější z nich je Yamanote Line – zelená okružní linka, která objíždí hlavní čtvrti jako Šibuja, Šindžuku, Ueno, Tokyo Station, Ikebukuro a další důležité uzly. Jezdí každé 2–4 minuty a patří mezi nejvytíženější tratě v celém Japonsku.

Cena jízdy po Tokiu začíná na 160 JPY (21 Kč; s IC kartou 155 JPY), platí se buď kartou Suica / Pasmo, nebo klasickou papírovou jízdenkou z automatu. JR East zdražila 14. března 2026 v průměru o 7 % – bylo to první zdražení od privatizace v roce 1987 a zrušila se při něm i historicky levnější sazba uvnitř okruhu Yamanote, takže jízdy po centru podražily víc, než vypadá.

Většina linek má označení v angličtině a vlaky hlásí zastávky japonsky a anglicky.

Tip Travel Bible: Na samotné Tokio Japan Rail Pass nekupujte – uvnitř města se nevrátí ani náhodou a neplatí na metro ani na Keisei Skyliner. Smysl dává, až když mezi městy skutečně jezdíte: sedmidenní pas stojí 50 000 JPY a od 1. října 2026 zdraží na 53 000 JPY, přičemž jedna zpáteční cesta Tokio–Kjóto vyjde zhruba na 27 700 JPY. Zaplatí se tedy až zhruba od dvou takových cest v jednom týdnu. V Tokiu vystačíte se Suicou, případně s Tokyo Subway Ticketem.

Předplacené karty Suica a Pasmo

Nejpohodlnější způsob, jak v Tokiu platit za dopravu, je pořízení bezkontaktní karty Suica nebo Pasmo. Obě fungují stejně – liší se jen podle toho, kdo je vydává. Karty můžete použít v metru, na linkách JR, v autobusech i na některé trajekty, a navíc je využijete i v automatech, obchodech nebo kavárnách.

Kartu si pořídíte na letišti nebo ve stanicích metra a vlaků, záloha činí 500 JPY (vratná při vrácení karty). Nabijete si ji libovolnou částkou – a pak ji při vstupu a výstupu jednoduše přikládáte ke čtečce.

Pokud nechcete řešit fyzickou kartu, můžete si ji přidat do telefonu – bez zálohy a s dobíjením online. Tady ale pozor na rozdíl, na který spousta lidí naletí: na iPhonu to funguje bez problémů (Apple Wallet, i u telefonu koupeného v Evropě), zatímco Android koupený mimo Japonsko obvykle nemá potřebný čip FeliCa a Suicu do Google Wallet nepřidáte.

S androidem tedy počítejte s fyzickou kartou.

Dobrá zpráva na závěr: prodej běžných Suic a Pasm byl kvůli celosvětovému nedostatku čipů roky omezený, ale od března 2025 se karty zase prodávají bez omezení a na velkých nádražích je běžně seženete.

Tip Travel Bible: Suica nebo Pasmo kartu využijete i mimo Tokio. Obě karty jsou platné na všechny vlaky a metra po celém Japonsku. A pokud plánujete jezdit metrem víc než třikrát denně, určitě zvažte kombinaci s časovým lístkem Tokyo Subway Ticket.

Autobusy

Autobusy se hodí tam, kam metro nebo vlaky nejezdí, nebo do méně dostupných okrajových čtvrtí. V centru se kvůli hustému provozu a složitějšímu značení obvykle příliš nevyplatí.

Jednotná jízdenka stojí kolem 210 JPY a platí se kartou Suica nebo Pasmo. Zastávky jsou někdy jen v japonštině, ale větší linky mají i anglická hlášení.

Taxi

Taxíky jsou velmi čisté a spolehlivé, ideální pokud cestujete s větším zavazadlem nebo v noci, kdy už metro nejezdí. Řidiči často nemluví anglicky, ale navigace a hotelová adresa většinou stačí.

Nástupní sazba zůstala na 500 JPY (66 Kč), od dubna 2026 ale kryje jen první kilometr místo dřívějších 1,1 km a každý další kilometr vyjde zhruba na 430 JPY. Mezi 22:00 a 5:00 se připočítává 20 % příplatek. Na letiště jezdí taxíky za pevný tarif: z okolí Tokijského nádraží na Hanedu 7 600 JPY (v noci 9 000), na Naritu 26 000 JPY (v noci 30 000) – k tomu se zvlášť platí dálniční mýtné.

Ze Šindžuku je to o něco dráž.

Kolo

Pro volnější a pomalejší objevování města je ideální kolo – hodí se hlavně v parcích, podél řeky Sumida nebo v méně rušných čtvrtích jako Asakusa nebo kolem Tokyo Skytree.

Sdílená kola v Tokiu ale právě teď procházejí změnou, o které stojí za to vědět dopředu. Největší službu Docomo Bike Share provozovatel od 1. září 2026 přejmenovává na NOLL a zároveň překopává ceník: dosavadní denní pas za 1 650 JPY se ruší a nahrazují ho časové pasy – 900 JPY na 3 hodiny, 1 500 JPY na 6 hodin a 2 500 JPY na 12 hodin.

Háček je v tom, že registrace v aplikaci vyžaduje japonské telefonní číslo.

Pro turistu je proto nejjistější volbou LUUP – elektrokola a elektrokoloběžky za 50 JPY plus 20 JPY za minutu (od září 2026 za 25 JPY za minutu). Aplikace i povinný test z dopravních pravidel (11 otázek, musíte mít všechny správně) jsou v angličtině, totožnost ověříte zahraničním pasem a řidičský průkaz na koloběžku v Japonsku od roku 2023 potřeba není.

Hustou síť má i HELLO CYCLING (kolem 160 JPY / 30 minut), tam ale není spolehlivě doložené, jestli registrace projde se zahraničním číslem.

Jak dlouho se v Tokiu zdržet

Na první seznámení s Tokiem doporučujeme alespoň 4–5 dní. Stihnete projít hlavní čtvrti, navštívit památky, ochutnat místní kuchyni i zažít atmosféru města bez zbytečného spěchu.

Máte-li víc času, týdenní pobyt vám umožní zpomalit, objevovat méně známá místa a podniknout výlety mimo Tokio – třeba k hoře Fudži nebo do Kamakury.

I za 3 dny se dá zvládnout to nejdůležitější, jen je potřeba dobře plánovat a počítat s rychlejším tempem.

Kdy tam vyrazit

Nejlepší období pro návštěvu Tokia je jaro a podzim.

Na přelomu března a dubna rozkvétá sakura a město se ponoří do růžových tónů – počasí bývá jasné a teploty kolem 15–20 °C, ale počítejte s davy i vyššími cenami. Dlouhodobý průměr pro Tokio je 24. března pro první květy a 31. března pro plný rozkvět, jenže kvůli teplejším zimám se termín posouvá dopředu: v roce 2026 sakury nakvetly už 19. března a plného květu dosáhly 28. března.

Oficiální předpověď kvetení vychází vždy až v polovině ledna, takže letenky a ubytování se rezervují naslepo – s tím počítejte.

Tip Ilony: Rozkvět sakur je nejnavštěvovanější období Japonska a ubytování jsou často plná. Je potřeba si ho rezervovat co nejvíc dopředu.

Podzim nabízí příjemné teploty, stabilní počasí a méně turistů než jaro. Jen si pohlídejte načasování: na podzimní barvy je říjen v Tokiu brzy. V centru města se listí obarví až koncem listopadu a začátkem prosince a slavná ginkgová alej u Meiji Jingu Gaien vrcholí kolem 25. listopadu.

Kvůli čím dál teplejším podzimům se termín navíc rok od roku posouvá ještě později. Počítejte s tím i u teplot – průměr klesá z 24 °C v září přes 19 °C v říjnu na 13 °C v listopadu, takže na koyo si vezměte bundu.

Léto je horké, vlhké a v červnu často deštivé, ale koná se mnoho festivalů a ohňostrojů. Pokud vám nevadí teplo, zažijete Tokio v nejživější podobě.

Tady ale patří varování, které do starších průvodců ještě nestihlo proniknout: japonská léta jsou dnes výrazně krutější než před deseti lety. Rok 2025 byl nejteplejší od začátku měření v roce 1898, teplota atakovala 41,8 °C a Tokio zažilo 23 dnů nad 35 °C.

V roce 2026 vydala meteorologická služba výstrahy před extrémním horkem v rekordních 43 prefekturách naráz a koncem července přišlo pět dnů nad 40 °C v řadě. Ke třicítkám se přidává vlhkost kolem 70–80 %, takže celodenní chození po městě je v červenci a srpnu opravdu náročné.

Když jedete v létě, plánujte památky na ráno, odpoledne trávit v muzeích, obchodních domech nebo metru, pít mnohem víc, než jste zvyklí, a nosit s sebou chladicí ručník – prodávají se v každém konbini.

Období dešťů (cuju) trvá zhruba od začátku června do poloviny července, tajfuny chodí od června do října s vrcholem od srpna do začátku října. Tajfun není důvod cestu rušit – meteorologové dávají dráhu na pět dnů dopředu, takže se dá program přeházet – ale počítejte s tím, že vlaky i lety se ten den ruší plošně.

Zajímavé svátky a festivaly

• Nový rok (konec prosince – začátek ledna)
  • Největší japonský svátek. Lidé hromadně navštěvují svatyně a chrámy, aby přivítali nový rok. Například do Meidži-džingú v prvních dnech roku přichází miliony návštěvníků.
• Zlatý týden (konec dubna – začátek května)
  • Série státních svátků, během níž má většina Japonců volno. Město je plné lidí, konají se akce v parcích a u svatyní, ale počítejte s vyššími cenami a většími davy.
• Kanda Matsuri (květen, hlavní ročník v lichých letech)
  • Jeden z největších festivalů v Tokiu, s historickými průvody, tanci a slavnostmi. Koná se u svatyně Kanda Mjódžin kousek od Akihabary. Plnou verzi (hon-macuri) uvidíte jen v lichých letech – v sudých probíhá výrazně skromnější kage-macuri. Nejbližší velký ročník vychází na květen 2027. Se svátkem Sanno Matsuri se pravidelně střídají už od dob Edo: byly to jediné dva festivaly, které směly projít areálem hradu, a šógun jejich rivalitu vyřešil tím, že jim přidělil sudé a liché roky.
• Sanja Matsuri (třetí víkend v květnu)
  • Nejslavnější tokijský festival pořádaný u chrámu Sensódži v Asakuse. Ulice zaplní tradiční průvody, mikoshi (přenosné svatyně), bubny, jídlo a tisíce lidí. Na rozdíl od Kanda Matsuri se koná každý rok; ročník 2027 připadá na 21.–23. května.
• Sumidagawa Hanabi Taikai (poslední sobota v červenci)
  • Jeden z největších ohňostrojových festivalů v Japonsku. Na březích řeky Sumida sledují tisíce lidí barevné výbuchy, mnozí v tradičních yukatách. Dorazte s předstihem – dobrá místa mizí už odpoledne. Ročník 2026 proběhl 25. července, ten příští vychází na 31. července 2027.
• Fukagawa Matsuri (polovina srpna)
  • Festival, během kterého účastníky průvodu polévají vodou – odtud přezdívka „vodní slavnost“. Oslava u svatyně Tomioka Hačimangú patří mezi nejzábavnější letní události v Tokiu. Pozor na rytmus: plná verze s více než padesáti mikoši se koná jen jednou za tři roky, mezitím probíhá komornější varianta. Ročník 12.–16. srpna 2026 je právě ten velký – další až v roce 2029.

Ubytování

Pro první návštěvu Tokia doporučujeme ubytovat se ve čtvrtích Šindžuku, Asakusa, Šibuja, Ueno nebo Ginza. Každá má jinou atmosféru, ale všechny jsou dobře dostupné a mají výběr ubytování od levných hostelů po hotely vyšší třídy.

Šindžuku je ideální základna – centrální poloha, skvělé spojení a široká nabídka jídla i zábavy. Asakusa je klidnější a tradičnější, levnější a blízko památek. Ueno nabízí dobrou dostupnost z letiště Narita a hodí se pro cestovatele se středním rozpočtem. Šibuja potěší mladé cestovatele a ty, kteří chtějí být blízko nočního života. Ginza je pak elegantní a tichá varianta vhodná pro ty, kdo hledají pohodlí a luxus.

Naopak nedoporučujeme ubytování u letišť, v Roppongi (hluk, noční bary) a na okrajích města, kde je sice levněji, ale budete trávit spoustu času v dopravě. Pro kratší pobyt se vždy vyplatí být blízko metra a v jedné z centrálních čtvrtí.

Počítejte s tím, že ubytování v Tokiu citelně zdražilo. Průměrná cena pokoje se v roce 2026 pohybuje kolem 33 000 JPY za noc, meziročně o 13 % výš a za pět let zhruba o 60 % – může za to turistický boom i slabý jen, kvůli kterému je pro Japonce výhodné cestovat doma.

Lůžko v hostelu vyjde zhruba na 3 000–5 000 JPY, kapsle na 4 000–6 500 JPY, slušný business hotel na 7 000–12 000 JPY a čtyřhvězdičkový pokoj na 15 000–30 000 JPY.

Zásadní je načasování rezervace. V době kvetení sakur ceny vyskočí o 50 až 100 % a rezervovat je potřeba tři až čtyři měsíce dopředu, jinak zbydou jen předražené zbytky. Zlatý týden na přelomu dubna a května zdraží ubytování o 50–80 %, podzimní sezóna o 30–60 %. Mimo tyhle špičky stačí rezervovat pár týdnů předem.

Konkrétní tipy na ubytování podle rozpočtu

Batůžkáři a solo cestovatelé

• Sakura Hotel Jimbocho – jednoduchý, ale příjemný hostel v klidné čtvrti blízko centra. Pokoje sdílené i soukromé, nonstop kavárna a personál, který rád poradí. Skvělá dostupnost metra.
• Imano Tokyo Hostel – moderní hostel v Šindžuku s pohodlnými pokoji, barem a fajn atmosférou. Výborná poloha pro noční život i výlety po městě.
• Grids Tokyo Ueno Hotel & Hostel – čisté a velmi příjemné ubytování v Uenu, ideální na první návštěvu Tokia. Blízko parku, chrámů i trhů. Trošku dražší, ale stojí za to.

Zlatá střední cesta

• Hotel Gracery Shinjuku – známý svým „Godzilla“ motivem, výborná poloha, kvalitní služby za rozumnou cenu.
• Tosei Hotel Cocone Ueno – blízko parku, tiché prostředí, čisté moderní pokoje.
• Hotel Resol Stay Akihabara – stylový a cenově dostupný hotel v centru Akihabary. Malé, ale praktické pokoje, skvělá dostupnost metra i vlaků.

Luxusní pobyty

• The Capitol Hotel Tokyu – pětihvězdičkový hotel v blízkosti císařského paláce. Nabízí prostorné pokoje s japonským minimalismem, výhledy na město a výjimečný servis.
• THE AOYAMA GRAND HOTEL – stylový designový hotel v módní čtvrti Aojama. Ideální pro ty, kdo ocení špičkovou gastronomii, originální interiér a blízkost galerií, butiků i parku Šindžuku Gjoen.
• The Peninsula Tokyo – luxusní klasika naproti císařskému paláci a Ginze. Kombinuje japonský detail s mezinárodním komfortem, má spa, bazén a perfektní služby. Patří k nejlepším hotelům v Tokiu vůbec.

Jídlo v Tokiu

Tokio je rájem milovníků jídla – od michelinských sushi barů až po stánky s pouličními specialitami. Skvěle se tu najíte i s malým rozpočtem a ani nemusíte mluvit japonsky – pomohou plastové modely ve vitrínách nebo automaty u vstupu.

Tradiční jídla

Tradiční japonská jídla, která byste měli ochutnat:

• Sushi a sashimi – čerstvé, jemné, dokonale připravené. Doporučujeme nigiri, uni (mořský ježek) nebo toro (tučnější část tuňáka). Výborné i v levnějších kaitenzushi barech.
• Ramen – horký vývar s nudlemi a masem. Každý podnik má vlastní styl – tonkotsu (vepřový), miso, šóju (sójový), šio (slaný). Vyzkoušejte třeba Ichiran, Afuri nebo Ippudo.
• Tempura – lehce smažené mořské plody a zelenina v křupavém těstíčku. Hledejte podniky označené tempura-ya.
• Okonomijaki a monžajaki – japonské „palačinky“ s různými náplněmi, připravované na plotně. Nejlepší zážitek nabízí čtvrť Tsukishima – celé „město monžajaki“.
• Yakitori – kuřecí špízy grilované na uhlí, často i s vnitřnostmi. Skvělé v tradičních izakajích nebo v řetězci Torikizoku.
• Kaitenzushi – sushi na pásu, zábavné, rychlé a levné. Sednete si a berete, co jede kolem. Oblíbené řetězce: Sushiro, Kura Sushi, Uobei.
• Street food – festivalové dobroty jako takoyaki (kuličky s chobotnicí), taiyaki (plněné rybičky), mochi, yakisoba (smažené nudle). Najdete je na místech jako Nakamise v Asakuse, Ameya-Yokocho v Uenu nebo Takešita Street v Haradžuku.

Tokio pro vegetariány

Japonská kuchyně bývá pro vegetariány oříšek – i zdánlivě bezmasá jídla často obsahují rybí vývar (dashi) nebo šupinky tuňáka (katsuobushi). Pro přísnější vegetariánskou dietu je proto nutné se doptávat, ideálně na fish broth nebo bonito flakes.

Situace se ale rychle zlepšuje – v Tokiu je dnes přes šest set podniků s vegetariánskou nabídkou. Nejlepší je hledat přes aplikaci HappyCow, která ukazuje restaurace i s hodnocením podle diety.

Pár ověřených tipů, ať nemusíte začínat od nuly:

• T’s TanTan – veganská tantanmen přímo v podchodech nádraží Tokyo a Ueno. Ideální, když máte hlad mezi vlaky.
• AIN SOPH. – veganská klasika s pobočkami v Ginze, Šindžuku a Ikebukuru; proslulá palačinkami.
• Saido – veganský fine dining v Džijúgaoku, dlouhodobě nejlépe hodnocený veganský podnik ve městě.
• Sougo – moderní pojetí chrámové kuchyně v Roppongi. Striktně veganskou verzi je nutné objednat den až dva předem.

Pozor na jeden rozšířený omyl: šódžin rjóri, tedy tradiční chrámová kuchyně, není automaticky veganská – běžně se v ní objevuje rybí vývar dashi. V konbini je nejlepší volbou sub-značka Natural Lawson, jinak si vystačíte hlavně s onigiri a rolkami s nattó.

Kde se najíst

Pro levné a rychlé jídlo jsou nejlepší volbou místní konbini, tedy nonstop obchody jako 7-Eleven, Lawson nebo FamilyMart. Najdete tu čerstvé bento boxy, onigiri, sendviče i teplé jídlo do ruky – ideální na snídani nebo oběd mezi prohlídkami.

Další klasikou jsou japonské fast foody jako Matsuya, Sukiya nebo Yoshinoya, kde dostanete misku rýže s masem a přílohou (gjúdon) za 460–500 jenů, tedy kolem 65 Kč. Pod čtyři stovky se dnes už nedostanete – řetězce kvůli zdražení rýže postupně přeceňovaly a Yoshinoya je za deset let na skoro dvojnásobku.

Pokud milujete ramen nebo kari, zajděte do některého z malých barů – objednává se většinou přes automat u vchodu a jídlo máte na stole během několika minut. Za misku ramenu počítejte v Tokiu 900–1 300 JPY (120–175 Kč); levné řetězce ji mají od zhruba 600 jenů, vyhlášené podniky přes tisícovku.

A jestli si pamatujete kaitenzushi jako „talířek za sto jenů“, tahle éra skončila v říjnu 2022 – v centru Tokia dnes základní talířek stojí 130–150 JPY.

Pokud chcete víc prostoru na posezení a širší výběr, zkuste některou z obchodních pasáží nebo podzemních food courtů v nákupních centrech jako Isetan nebo Takashimaya. Bývá tu spousta stánků i restaurací, kde si vyberete z tradiční japonské kuchyně i mezinárodních variant.

Výbornou volbou jsou i izakaya podniky – neformální japonské hospody, kam lidé chodí po práci na malé porce jídla a pivo. Běžně se otevírají až od 17:00.

Tokio drží prvenství v počtu michelinských hvězd na světě už devatenáctý rok v řadě – vydání průvodce pro rok 2026 ocenilo 160 restaurací, z toho dvanáct nejvyššími třemi hvězdami. Je to víc než Paříž a New York dohromady.

Pro gurmánský zážitek se vyplatí investovat čas i peníze do některého z vyhlášených podniků. U nejlegendárnějších adres si ale předem srovnejte očekávání s realitou. Sukiyabashi Jiro z filmu Jiro Dreams of Sushi od roku 2019 v michelinském průvodci vůbec není – ne kvůli kvalitě, ale protože nepřijímá rezervace od veřejnosti, a Michelin hodnotí jen podniky dostupné komukoli.

Do hlavní pobočky v Ginze se dostanete prakticky jen přes concierge luxusního hotelu; dostupnější je pobočka v Roppongi, kterou vede Jiróův syn. Podobně Sushi Saito už nové hosty fakticky nebere – osm míst u pultu si stálí zákazníci rezervují ještě před odchodem.

Reálně dosažitelná špička se jmenuje jinak: Narisawa, Den (dvě hvězdy, Džingúmae) nebo Florilège, které se v roce 2023 přestěhovalo z Aojamy do Azabudai Hills a posunulo se k zeleninové kuchyni u jednoho dlouhého společného stolu.

Na sushi je skvělou volbou Sushi Yoshitake v Ginze. U všech počítejte s rezervací měsíce dopředu, ideálně přes platformy jako TableAll nebo Omakase, které umí přijmout rezervaci od cizince.

Ať už zvolíte jakoukoliv variantu, platí pár praktických pravidel: v Japonsku se spropitné nedává – v restauracích by to mohlo být dokonce považováno za nezdvořilé. A počítejte s tím, že Japonci jedí rychle – zdržovat se u jídla hodinu není úplně běžné, pokud se tedy nejedná o večeři s kolegy nebo přáteli.

Tip Ilony: Plastové modely a fotky jídel nejsou v Japonsku moc běžné a menu v angličtině je taky často problém. Doporučila bych proto vyhledávat primárně podniky, kde se objednává přes tablet nebo automat u vchodu, kde se dá nabídka přepnout do angličtiny (i když to taky ne vždy funguje) a mít v telefonu aplikaci, která zvládá překlad japonských znaků přes fotografii, např. Google Translator.

Praktické informace: peníze, daně a nákupy

Tahle část se v roce 2026 změnila víc než cokoli jiného v celém článku, takže i když jste v Japonsku už byli, vyplatí se ji přečíst.

Kurz a ceny

Za 100 jenů dnes zaplatíte zhruba 13,3 Kč. Jen za poslední rok oslabil vůči koruně asi o 14 % a proti roku 2019 dokonce o víc než třetinu – Japonsko je pro Čecha výrazně levnější, než bývalo, a starší články s přepočty na koruny cenu nadsazují.

Jenže současně v Japonsku po letech nulové inflace zdražuje, hlavně jídlo: cena rýže mezi lety 2024 a 2025 skoro zdvojnásobila a řetězce postupně přeceňovaly. Ty dva pohyby se z velké části vyruší.

Karta, nebo hotovost?

Japonsko už není tak vyhraněně hotovostní, jak se traduje – bezhotovostně proběhne kolem 58 % plateb. Přesto s sebou hotovost mějte: malé restaurace s automatem u vchodu, chrámy, tržnice a menší obchody kartu často neberou. Na týden bohatě stačí 20 000–30 000 JPY v hotovosti a dobírat podle potřeby.

Pozor na jednu věc, která překvapí skoro každého: Apple Pay a Google Pay se zahraniční kartou v Japonsku často neprojdou – terminály jedou na domácím systému. Fyzickou kartu proto berte s sebou vždycky. Nejspolehlivější bankomaty jsou v 7-Eleven (fungují nonstop a berou zahraniční karty), dále na poštách.

Při výběru vždy volte účtování v jenech, ne v korunách – konverze nabízená bankomatem je o několik procent dražší.

Tax-free se od listopadu 2026 mění

Tohle je nejdůležitější letošní změna. Do 31. října 2026 platí systém, který zná většina cestovatelů: v obchodě ukážete pas a rovnou zaplatíte bez 10% daně.

Od 1. listopadu 2026 to bude jinak. V obchodě zaplatíte plnou cenu včetně daně a peníze dostanete zpět až po odletu – na letišti projdete tax-free kioskem ještě před odbavením zavazadel a daň vám pak přijde na kartu (zhruba za 1–2 týdny) nebo převodem (2–4 týdny).

V hotovosti na místě už ne. Minimum zůstává 5 000 JPY za den v jednom obchodě a na vývoz máte 90 dnů.

Prakticky to znamená tři věci: počítejte s tím, že daň nejdřív zaplatíte a uvidíte ji až doma, schovávejte všechny účtenky a na letiště přijeďte s rezervou. Dobrá zpráva je, že mizí zatavování zboží do plomb i oddělené počítání potravin a ostatního zboží – nově se vše sčítá dohromady, takže na hranici 5 000 JPY dosáhnete snáz.

Odletová daň a ubytovací poplatek

Odletová daň se od 1. července 2026 ztrojnásobila z 1 000 na 3 000 JPY (asi 400 Kč). Nikde ji neplatíte zvlášť – je automaticky zahrnutá v ceně letenky, takže si na letiště nemusíte nic chystat. Děti do dvou let ji neplatí.

K ubytování se v Tokiu připočítává ubytovací poplatek za osobu a noc: do 9 999 JPY se neplatí nic, mezi 10 000 a 14 999 JPY 100 JPY a od 15 000 JPY 200 JPY. Pokud ale plánujete cestu na jaro 2027 a dál, počítejte s výrazným skokem – od 1. dubna 2027 se přechází na 3 % z ceny ubytování bez horního stropu a nově se poplatek bude vztahovat i na hostely a byty typu Airbnb.

U pokoje za 30 000 JPY to znamená rozdíl mezi dnešními 200 JPY a budoucími 900 JPY za osobu a noc.

Vízum

Jako občan Česka vízum nepotřebujete a v Japonsku můžete strávit až 90 dnů. Stačí pas platný po celou dobu pobytu a zpáteční letenka. Na imigraci vám sejmou otisky prstů a vyfotí obličej. Cestu si můžete zrychlit registrací na Visit Japan Web, kde předem vyplníte imigrační i celní formulář a dostanete QR kódy – povinné to není, ale ušetří to frontu.

Chystaný elektronický systém JESTA zatím neplatí; spustit se má nejdřív koncem tohoto desetiletí.

Často kladené otázky

Kam se vydat v okolí

Kamakura

Přímořské město s uvolněnou atmosférou, jen hodinu cesty od Tokia. Největší lákadlo je obrovská bronzová socha Velkého Buddhy (Daibutsu), ale také desítky chrámů a krásné pobřeží. V Kamakuře se dá pohodlně strávit celý den – doporučujeme spojit prohlídku chrámů s procházkou po turistické stezce mezi lesy nebo návštěvou pláže v letních měsících.

Nikko

Horská oblast plná svatyň a chrámů zapsaných na seznam UNESCO, obklopená lesy a vodopády. Hlavní atrakcí je svatyně Tóšógú, okázalý komplex věnovaný šógunovi Tokugawovi. Nikko je ideální pro ty, kdo chtějí kombinaci přírody a historie. Z Tokia se sem dostanete za necelé dvě hodiny vlakem.

Hakone

Perfektní únik z města do přírody, ideální místo pro výhledy na horu Fudži (za jasného počasí), koupání v onsen lázních a projížďku lanovkou nad sopečnou krajinou. Hakone nabízí i umělecká muzea, tradiční hostince (rjokany) a vyhlídkovou loď na jezeře Aši. Cesta trvá zhruba 90 minut vlakem z Tokia, kombinovaně s lanovkou a lodí.

Jokohama

Druhé největší město Japonska a zároveň jedno z nejbližších k Tokiu – do hodiny vlakem. Moderní přístav, vysoké budovy, nábřežní promenády, ale i největší čínská čtvrť v Japonsku a muzeum ramenů.

Hora Takao (Takaosan)

Leží jen asi 50 minut vlakem od Šindžuku a je ideální pro lehkou turistiku v přírodě. Výstup zabere asi 1–2 hodiny, trasy jsou různě náročné, případně se dá nahoru vyjet lanovkou. Na vrcholu vás čeká chrám Jakuóin, výhled na okolní hory a za dobrého počasí výhled na horu Fudži. Takao je skvělá volba, pokud chcete na pár hodin „vypnout“ od města a nadechnout se lesa.

Ilona Bradáčová