Muzeum Andyho Warhola v Medzilaborcích po rekonstrukci

Mluvící hologram Andyho Warhola, dílna, kde si sami vytisknete vlastní obraz, a amfiteátr na střeše. Jediné Warholovo muzeum v Evropě stojí v šestitisícovém městě na severovýchodě Slovenska a po tříleté rekonstrukci za necelých 16 milionů eur je to úplně jiný dům, než jaký pamatují starší návštěvníci.

Warhol se narodil v Pittsburghu a na Slovensku nikdy nebyl. Jeho rodiče ale pocházeli z Mikové, patnáct kilometrů odsud, a právě tahle vazba sem v roce 1991 přivedla sbírku, kterou byste jinde v Evropě hledali marně. Campbell’s Soup, Marilyn, Lenin. Přes čtyři sta Warholových originálů v okresním městě, kam nevede dálnice.

Kolem je navíc region, o kterém většina Čechů neví nic. Dřevěné kostely na seznamu UNESCO, tanky rezavějící v poli, kde se v roce 1944 svedla jedna z nejtvrdších bitev na slovenském území, hrad, který z ruin vytahují dobrovolníci, a hory, kde je Mléčná dráha vidět pouhým okem.

Článek vyšel ve spolupráci s Muzeem moderního umění Andyho Warhola v Medzilaborcích a jedná se o PR text.

Co v muzeu uvidíte

Budova byla tři roky zavřená a otevřela se s úplně jiným vnitřkem. Expozice dnes stojí na multimediálním zpracování Warholovy tvorby: sály oživuje velkoplošný hologram krále pop-artu, k tomu dotykové panely, videostěny a velkoplošné LED obrazovky. Rekonstrukci zaplatil Prešovský kraj, který je zřizovatelem muzea, zčásti z vládní dotace a zčásti z vlastních zdrojů.

Nejzábavnější část expozice je digitální sítotisk. Warhol proslul tím, že z komerční tiskové techniky udělal umění, a návštěvník si díky tomu odveze vlastní obraz ve warholovském stylu. Ne pohlednici ze suvenýrů, ale kus, který vznikne na místě. Dílna se platí zvlášť, ale jen euro.

Střecha je pochozí, osazená LED obrazovkou a slouží jako otevřený amfiteátr pro diskuse, přednášky, koncerty a filmové projekce. Kdo chce jet na konkrétní akci, ať se podívá na oficiální web muzea.

Proč Warhol právě v Medzilaborcích

Rodiče Andrej a Júlia, rozená Varcholová, pocházeli z rusínského prostředí v Nízkých Beskydech. Muzeum vzniklo z iniciativy Andyho bratra Johna Warholy a místní Společnosti Andyho Warhola a je první muzeum na světě věnované jeho tvorbě. Druhé stojí v Pittsburghu, žádné další v Evropě není.

Rodina drží s muzeem kontakt dodnes. Čestným ambasadorem je Donald Warhola, Andyho synovec a historik rodiny, který medzilaborecké muzeum zastupuje v newyorské Nadaci Andyho Warhola pro vizuální umění.

Vedle sítotisků Campbell’s Soup, portrétů Marilyn Monroe a obrazů Hammer and Sickle a Red Lenin jsou tu i osobní věci rodiny. Andyho brýle, walkman a křestní košilka, ve které byli pokřtěni všichni tři bratři Warholovi.

Svůj talent zdědil Warhol po matce. Júlia byla výtvarně nadaná a její osobitá kaligrafie zdobí řadu Andyho kreseb i obalů desek. Za svůj rukopis dostala cenu Art Directors Clubu a podepisovala se jako „Andy’s Mother“.

Sérii portrétů Marilyn Monroe začal tvořit pár dní po její smrti v roce 1962. Použil reklamní fotku z filmu Niagara a komerční sítotisk, takže z herečky udělal produkt masového konzumu. U Gold Marilyn Monroe navíc sáhl po zlatém pozadí inspirovaném byzantskými ikonami, které znal z dětství. Hollywoodská hvězda se tím proměnila v moderní světici popkultury.

U pláten neskončil. Natočil experimentální anti-film Sleep, který zachycuje pět a půl hodiny spánku básníka Johna Giorna, a jako producent stál u zrodu debutu kapely The Velvet Underground & Nico. Obal se žlutým banánem zná i ten, kdo desku nikdy neslyšel.

Kdy přijet a kolik to stojí

Dospělý zaplatí 10 eur, děti od šesti let, studenti a senioři 5 eur, rodinné vstupné vyjde na 20 eur. Děti do šesti let neplatí nic a školní skupiny mají 4 eura na žáka.

Rezervovat se nemusí, vstupenky se kupují na pokladně na místě. Kapacita je zhruba tisíc lidí denně, takže ve všední den projdete expozici v klidu, o víkendu počítejte s víc lidmi.

V hlavní sezóně je otevřeno denně od 9:00 do 18:00 včetně pondělí, které bývá v muzeích zavírací den. Mimo sezónu se doba zkracuje, takže si ji před cestou ověřte na +421 57 748 00 72.

Jak se do Medzilaborců dostat

Autem je to z Ostravy zhruba 400 kilometrů a pět a půl hodiny, z Brna okolo 500 a z Prahy něco přes 700. Trasa vede po slovenské D1 přes Žilinu, Poprad a Prešov a poslední úsek přes Svidník je už horský, takže tam průměrná rychlost znatelně klesá. Na dálnici potřebujete slovenskou elektronickou známku, desetidenní stojí 10,80 eura a kupuje se online na eznamka.sk.

Vlakem se jezdí přes Humenné, odkud vede do Medzilaborců regionální trať. Z Prahy sem míří noční spoje – RegioJet i EuroNight Českých drah a ZSSK – a jedou přes Ostravu, Žilinu, Poprad a Košice až do Humenného, takže ráno vystoupíte odpočatí a zbývá vám jeden přestup. Vyplatí se dopředu zjistit, jak koupit jízdenku na vlak na Slovensko.

Letecky jsou nejblíž Košice, kam z Prahy létá Ryanair denně. Z letiště je to necelých 130 kilometrů a přes dvě hodiny jízdy, auto se dá půjčit přímo na místě. Samotné muzeum zvládnete bez auta, ale výlety po okolí jsou na něm závislé. Vesnice v Nízkých Beskydech mají autobus párkrát denně.

Na jak dlouho vyrazit

Na samotné muzeum stačí půl dne. S Mikovou a procházkou po městě máte zaplněný den a večer se dá odjet.

Kdo chce k tomu dřevěné kostely a Dukelský průsmyk, potřebuje druhý den. Nejlepší poměr vychází u prodlouženého víkendu: den muzeum a Miková, den válečná historie kolem Svidníku, den Poloniny nebo skok do Polska. Tři dny znamenají, že nikam nespěcháte a stihnete i hrad Jasenov s Humenným.

S čím výlet spojit

Miková leží necelých dvacet minut autem a je to nejpřirozenější druhá zastávka dne. V obci, odkud pochází Warholova matka, je pamětní síň s panely o jejím životě od narození v Mikové po emigraci do Spojených států. Je to malá obecní expozice bez pevné otevírací doby, takže se domluvte předem na obecním úřadě. Jinak stojíte před zamčenými dveřmi.

Dřevěné kostely jsou to hlavní, co region nabízí vedle Warhola. Na seznamu UNESCO jsou z okolí dva: Bodružal (tři čtvrtě hodiny autem, chrám svatého Mikuláše z roku 1658) a Ladomirová (necelou hodinu, postavená v roce 1742 bez jediného hřebíku). Ani jeden nemá pravidelnou otevírací dobu a dovnitř se dostanete jen po telefonické domluvě se správcem. Bez zavolání předem uvidíte kostel jen zvenku. V okrese Svidník jich stojí celkem deset, takže se dá udělat i celodenní okruh.

Dukelský průsmyk je odsud necelých 40 kilometrů. Stojí tu 28 metrů vysoký památník Československého armádního sboru, vojenský hřbitov, rekonstruované velitelské bunkry a dělostřelecká expozice, na kterou se nic neplatí. Vyhlídková věž má sezónní provoz jen do poloviny října. Ve Svidníku na to navazuje vojenské muzeum se vstupným kolem jednoho eura.

Pět kilometrů od Svidníku, mezi obcemi Kapišová a Kružlová, leží Údolí smrti. V říjnu 1944 se tady během karpatsko-dukelské operace srazily tankové svazy a údolí dostalo jméno, které si drží dodnes. V poli stojí osm tanků T-34 a pomník. Je to volně přístupné, bez otevírací doby a bez vstupného, parkuje se u silnice. Tanky v trávě mezi kopci působí silněji než většina vojenských muzeí pod střechou.

Humenné je čtyřicet kilometrů na jih a dostanete se tam i vlakem bez přestupu. Vihorlatské muzeum sídlí v zámku, který na začátku 19. století přestavěl rod Andrássyů po vzoru francouzských barokních sídel, a v přilehlém parku stojí skanzen lidové architektury.

Kousek za Humenným se nad obcí Jasenov zvedá hrad Jasenov, zřícenina ze začátku 14. století, kterou vlastnili Drugetové a v roce 1644 ji rozbořila Rákócziho vojska. Od roku 2011 ji konzervují dobrovolníci a je to na hradu vidět. Nahoru vede půlhodinový výstup z obce, hrad je volně přístupný a shora je vidět Humenné i údolí Laborce. Z Medzilaborců je to hodina cesty, takže se vyplatí spojit ho právě s Humenným.

Tip Travel Bible: Poloniny jsou to nejlepší, co se dá k Warholovi přidat, a zároveň to, co v cestovních plánech chybí nejčastěji. Nejvýchodnější slovenský národní park chrání bukové pralesy Stužica, Rožok a Havešová, které jsou od roku 2007 na seznamu UNESCO a rostou v nich nejvyšší buky na světě. Je to zároveň první slovenský park tmavé oblohy, takže je odsud Mléčná dráha vidět pouhým okem. Do Sniny je to necelá hodina, k nejvýchodnější obci Nová Sedlica hodina a tři čtvrtě.

Jezdí se sem hlavně kvůli prázdnu. Na hřebenech potkáte za den chůze pár lidí, chaty nejsou plné a na vrcholech nestojí fronta na fotku. Ve Vysokých Tatrách je to v srpnu přesně naopak.

Nezastavujte se u hranice. Poloninou se říká bezlesé horské louce nad hranicí lesa a v polských Bieszczadech hned za kopcem je jich víc a jsou rozlehlejší, takže výhledy jdou do všech stran. Hranice se přejíždí bez kontrol, Komańcza je tři čtvrtě hodiny cesty. Ideální je vzít obě strany dohromady: jeden den slovenské pralesy a hvězdy, druhý den polské hřebeny.

Na zpáteční cestě se dá zastavit v Sanoku, kde stojí jeden z největších polských skanzenů, nebo u jezera Solina. Kdo se vrací přes Slovensko, má hodinu a půl k UNESCO centru Bardejova a k jeho lázním. Celý tenhle kout je přitom výrazně levnější než Tatry. Podrobnosti k celé zemi máme v průvodci Slovenskem, polskou stranu rozebírá průvodce Polskem.

Spí se hlavně v penzionech přímo v Medzilaborcích, řetězové hotely tu nehledejte. Je jich málo, takže na prodloužený víkend si ubytování zamluvte dopředu. Muzeum samotné zvládnete bez plánování, ale dřevěné kostely a pamětní síň v Mikové chtějí telefonát předem, jinak přijedete před zamčené dveře.