Petr Novák: 5 měsíců v Asii, digitální produkty i cestovatelské vychytávky

Od prvního rozhovoru s Petrem, jedním ze dvou autorů knihy Travel Bible, už uplynulo více než rok a spousta věcí se stihla změnit. Petr mimo jiné strávil 5 měsíců v Asii. V rozhovoru jsme se dostali nejen k jeho cestě, ale i house sittingu, díky kterému měl kdo celou dobu hlídat psa, k tomu, čím se Petr živí, k cestovatelským vychytávkám i chystaným novinkám.

Na výběr máte jak audio, tak psaný rozhovor.

Odkazy k podcastu:

• Kniha Travel Bible
• První rozhovor s Petrem na Travel Bibli
• Článek House sitting – bydlení zdarma tak trochu jinak
• Pojištění True Traveller
• Článek Kde sehnat nejlepší roční cestovní pojištění
• Fitplan.cz
• Paleosnadno.cz a kuchařky
• Kurzy Travel Hackingu
• Článek Váš produkt digitální na blogu Na volné noze
• Vychytávky:
  • Nůž na klíče
  • Sluchátka Bose QuietComfort 35
  • Oblečení z merina
  • Článek Dvakrát 5 vychytávek, které s sebou vozíme na cesty

Vloni (2016) jsi strávil velkou část roku na cestách. Až na pár výjimek cestuješ se ženou Míšou, jak vám to funguje?

Je normálně zaměstnaná, takže všechny její dovolené trávíme na cestách. Minulý rok byl ale hodně specifický. Rozhodli jsme se, že pojedeme na delší dobu s tím, že Míša podá výpověď. Když ale nakonec přišla s výpovědí za nadřízenými, nabídli jí dlouhé neplacené volno, což byla skvělá možnost. Počítali jsme, že až se vrátí, bude muset hledat práci, ale takhle se to vyřešilo samo.

Když jsem vloni viděl váš první itinerář, poznal jsem z toho Míšin rukopis. Měla najednou volno a chtěla toho vidět co nejvíc. Nakonec jste zrušili pár letenek a zůstali déle v Chiang Mai, protože jsi potřeboval čas na práci. Jak vám to tedy šlo? 

Vyřešili jsme to celkem dobře. Byla samozřejmě období, kdy jsme hodně cestovali, pracovat se tedy nedalo. Před cestou jsem udělal plán, kdy jsem si nechal jen nejdůležitější klienty, práci, kterou můžu dělat i bez připojení na internet, a celkově jsem vzal práce míň. Zpočátku jsme ještě dodělávali různé resty a byli chvíli na jednom místě. Pak jsme ale hodně dlouho objížděli Thajsko, navštěvovali různé národní parky a užívali volno. Po přesunu na sever do Chiang Mai jsme zjistili, že je zas potřeba pracovat. (smích)

Plán byl přejet přes Laos do Vietnamu, ale tohle nám úplně nevycházelo, proto došlo na zrušení letenky z Laosu do Vietnamu. Zjistili jsme, že v Laosu není dobře dostupný internet, proto jsme zůstali déle v Chiang Mai, a tam mi žena začala pomáhat s prací. Město je sice super na život, ale když tam nemáš co na práci, po nějaké době tě to začně nudit.

Kde všude jste pak byli?

Měsíc ve Vietnamu, kde jsme si dali malou dovolenou a procestovali úžasnou oblast Ha Giang úplně na severu. Pak jsme se posunuli do Danangu ve středním Vietnamu a nějakou dobu tam zase věnovali spíš práci.

Dál jsme měli v plánu Filipíny, ty nám ale pracovní režim dost rozbořily. Kromě Manily a Cebu, což jsou dost ošklivá města, se nikde nedalo pořádně připojit na internet, já ale zrovna potřeboval být on-line. Filipíny jsou krásné, pokud člověk má čas na objevování, ale k práci je nedoporučuji.

Pamatuju, že když jsi mi odtamtud psal, každá zpráva začínala mnoha sprostými slovy mířenými na tamní internet.

Přitom tam člověk přijel celý navnaděný. Na letišti jsem koupil SIM kartu, která skoro nic nestála a nabízela asi 15 GB dat. Ve finále jsem vyčerpal tak půl GB, protože to prostě vůbec nešlo.

Hm, když si zvykneš, že i ve Vietnamu na nejvyšší hoře můžeš koukat na YouTube, je to najednou velký rozdíl…

Jo. A ke všemu ani místní jídlo není dvakrát nejlepší. Když člověk přijede z Vietnamu, kde je kuchyně skvělá, je slušně rozčarovaný. Jinak ale jsou na Filipínách krásné pláže a příroda. Jak říkám – super destinace na dovolenou. Nebo na surf.

Z Filipín jsme přelétli na Taiwan, což bylo v zásadě omylem.

Jak se dá omylem dostat na Taiwan? (smích)

Když jsme letěli na Filipíny, chtěli vidět letenku pryč ze země. Když jsi dlouho na cestách, snadno zapomeneš na základní věci, jako je tohle. My hlavně ani nevěděli, jak dlouho tam budeme, měli jsme spoustu času, ale nějakou jsme koupit museli. Ta na Taiwan byla zrovna nejlevnější a nemusíš tam řešit víza, tak jsem ji vzal.

Dál jsme se pak přesouvali na Bali a pak jsme se vlastně potkali v Čechách. V Asii jsme byli pět měsíců, ale protože měla žena neplacené volno na sedm měsíců, měli jsme v plánu jezdit po Evropě. Chvíli jsme strávili v Praze – museli jsme vyzvednout našeho psa a něco vyřídit – a nakonec jsme nomádili po Čechách a Slovensku.

Co jste na tak dlouhou dobu udělali se psem?

Řešili jsme to celkem dlouho, ale ve finále jsme využili klasického house sittingu, kdy jsme nabídli pronájem zadarmo s tím, že jsme platili i energie, internet a všechny poplatky. Někdo u nás bydlel zdarma, třikrát denně venčil psa a staral se o něj.

Jak tohle probíhá?

Psal jsem o tom i článek. Na portálu, který se house sittingu věnuje, lidi vypíšou nabídku, termín a požadavky. Na druhé straně jsou lidi, kteří mají zájem někde na cestách bydlet, takže posílají odpovědi, reference, informace o sobě – a majitel si vybírá. Většinou se jedná o obstarávání koček nebo psů, ale taky se dá narazit rovnou na celou farmu, je to různé. Občas chce někdo pohlídat dům i bez zvířat.

Takhle vlastně můžeš cestovat a mít ubytování zdarma.

Určitě. Pokud někdo chce cestovat dlouho, je to jedna z nejlepších možností, protože ubytování je jedna z nejdražších položek. Samozřejmě ti nesmí vadit, že vždy zůstaneš delší dobu na jednom místě. Je to ideální varianta pro digitální nomády nebo kohokoliv, kdo chce třeba v průběhu cest připravovat vlastní podnikání či psát knihu.

Přečtěte si článek House sitting – bydlení zdarma tak trochu jinak

Nebál ses, že se v domě něco stane? Jaké to vlastně je, když v domě necháš cizího člověka?

Většinou se to domlouvá hodně předem, lidé si volají po Skypu, stejně tak se mohou domluvit, že přijedou dřív a chvíli jsou v domě společně, aby se poznali a oťukali.

My máme výhodu – kousíček od nás bydlí rodiče, takže kdyby se něco stalo např. s bojlerem, táta by mohl hned přijet. Ale tohle jsou věci, které mají umět řešit i hosté – musí být schopni zajistit opraváře a zvládnout neočekávané situace v domě, zkrátka se o něj starat. My bychom případně všechny náklady zaplatili. Je k tomu určitě potřeba zodpovědnost. House sitterům se to následně promítne v referenci, kterou od majitelů domu dostanou. Funguje to vlastně velmi podobně jako couchsurfing.

Co na to říkal pes?

Byl spokojený. Sice když nás viděl, neskákal po těch pěti měsících do stropu radostí, jako když ho necháme doma půl dne samotného. Bylo poznat, že si nás moc nepamatuje, ale teď už je zase vše v normálu.

Pojďme se vrátit k Taiwanu, kde se vám stala dost nepříjemná věc.

Jo. Vysekali jsme se na motorce, což je v Asii dost běžná věc. My se ale vysekali docela nepříjemně. Píchli jsme přední kolo a řídítka mi najednou začala lítat ze strany na stranu. Motorka vůbec nešla ovládat a ještě v celkem velké rychlosti jsme spadlo. Já jsem si přitom zlomil klíční kost. To nebylo úplně příjemné, ke všemu jsme byli dost sedření.

V nemocnici jsem byl hodně překvapený, protože na Taiwanu jsou na tom s lékařskou úrovní asi o třídu výš než my. Hned jsem jel na rentgen, kde zjistili, že je kost zlomená nadvakrát. To byl trochu problém: když je zlomenina jen v jednom místě, jenom ji zafixují a kost sroste. Když je to ale nadvakrát, musí se operovat a sešroubovat titanovou destičkou, aby kosti držely pohromadě. Šel jsem tedy na operaci, mezitím se vyřešily věci s pojišťovnou, která vše uhradila, což bylo super.

Jaké máš pojištění?

Britské True Traveller, specifické pojištění na rok. Pojištění jsme si – vzhledem k situaci – vybrali výborné.

Přečtěte si také článek Kde sehnat nejlepší roční cestovní pojištění

Moje žena ze svého pohledu hezky popisovala, co se dělo během mé operace. Když jde člověk v Taiwanu na operaci, v nemocnici je vyhrazené místo pro doprovod. Na infotabuli běží nápisy, kdo je zrovna na kterém sále, v jakém stádiu operace je, jak dlouho ještě potrvá a na jakém pokoji pak bude. Dokonce se mnou mohla i přespat, což nám velmi usnadnilo situaci. Všechno bylo rychlé a druhý den po operaci jsem se mohl sebrat a jít.

Mluvil jsem s doktorem ohledně naší cesty, protože jsme měli o pár dní později letět na Bali. Říkal, že to není problém, a dal mi na sebe kontakt s tím, ať zkusím ruku postupně rozcvičovat a natočím mu videa, jak je pohyblivá. Takhle mě vlastně léčil na dálku.

Čím se vlastně dnes živíš? Méně a méně pracuješ pro klienty a místo toho se zabýváš vlastními projekty. Travel Bible je doufám jeden z nich. (smích)

Travel Bible je rozhodně jeden z nich, zabírá mi skoro polovinu veškerého pracovního času. Jinak vytvářím stránky se zaměřením na prodej (většinou digitálních) produktů či služeb. Pomáhám jim, aby web nefungoval jen jako vizitka či výkladní skříň, ale aby vše reálně vedlo k prodeji. Takových klientů mám ale dnes už málo, třeba dva tři do roka, každý většinou znamená několik týdnů práce.

Živí mne teď hlavně moje digitální produkty. Mám knihu, která vznikla dříve než Travel Bible, a web, který se k ní váže – Fitplan.cz. Je zaměřená na hubnutí a spalování tuků.

Další podobně velká je zmiňovaná Travel Bible. Třetí je Paleosnadno.cz – projekt kamarádky, která má blog s recepty zaměřenými na různé specifické styly kolem Low Carb a palea. Lidé po ní už delší dobu chtěli, aby udělala kuchařku. Tehdy ale neměla ani moc hezký blog – jen stránku na WordPressu, kam házela recepty – a s kuchařkou si nevěděla rady.

Nabídl jsem, že to celé zařídím po technické a marketingové stránce. Vytvořím knihu, předělám web a udělám prodejní systém s tím, že pak budu mít nějaký podíl ze zisku. Byl to dobrý deal, věřil jsem, že zafunguje a že se mi investice vrátí třeba do půlroku. Což celkem souhlasí. Kuchařky vychází každý čtvrtrok, aby obsáhly všechny sezonní potraviny.

Takže tohle jsou tři věci, které mě živí. Můžu je dělat odkudkoliv. Pokud jsem v Praze, dělám ještě kurzy Travel Hackingu.

Pojďme se přesunout k otázkám čtenářů. Tady je první z nich: Jaká je tvá nejoblíbenější cestovatelská vychytávka?

Ony se v průběhu cestování mění a mám jich několik. Moc rád třeba mám malý nůž, který si přivěsíš na klíčenku, a projde i v příručním zavazadle, protože vypadá jako klíč. Rád ho mám i proto, že klíče s sebou nosím docela často i v případě kdy větší nůž třeba zůstane na hotelu.

Mnohokrát jsem toho už využil, když byla potřeba něco uříznout. Například banánový list na Filipínách – na treku začalo ukrutně pršet a my se potřebovali alespoň trochu schovat, jenže nebylo kam. Každý jsme si uřízli jeden obrovský list z banánovníku a ukryli se pod ním. Bez nože by to opravdu nešlo – list je tak pevný, že ho rukou nemáš šanci urvat.

 

Hodně si taky užívám sluchátka s funkcí noise cancelling, která negují okolní ruchy (konkrétně mám Bose QuietComfort 35). Skvělá věc třeba do letadel. Dokud to člověk nevyzkouší, neuvědomí si, jaký rachot v letadle je. Velmi dobře se s tím dá usnout. Nedávno jsem vyhrál prohlídku A380 Emirates a zjistil, že tam podobná sluchátka dostaneš v první třídě. Přitom A380 není až tak hlučné letadlo ve srovnání s jinými. Je to celkem drahá záležitost, ale člověk ji doopravdy ocení, až když si to na vlastní uši vyzkouší.

A poslední vychytávka je oblečení z merina, nedám dopustit na značku Icebreaker. Ke každým Vánocům nebo narozeninám si koupím nebo nechám koupit něco z merina. Postupem času už mám merina tolik, že v něm chodím běžně, nejen na cestách.

Merino neuvěřitelně hřeje, když se člověk trochu rozhýbe. Při návratu z Kanárů jsem letěl do Berlína, kde jsem za lehkého mrazu čekal na vlak (minus jeden stupeň, zatímco předtím na Kanárech dvacet). Díky tomu, že jsem měl merinové tričko, na něm dlouhý rukáv, mikinu a větrovku, bylo mi akorát. Přitom je tohle oblečení tak malé a skladné…

Je nějaká země, která by se ti zalíbila natolik, že bys ji mohl prohlásit za svůj domov?

Rád bych se, klidně na několik měsíců, vrátil na jih Španělska, Kanáry, sever Thajska nebo Taiwan. Všechno jsou to nádherná místa. Druhý domov ale nevyhledávám. Pro mě jsou to Čechy, i když pobýt někde půl roku si dovedu dost reálně představit.

Co nejbláznivějšího nebo nejkrásnějšího se ti na cestách přihodilo? To asi nebude jedna stejná věc…

To rozhodně ne. Dost bláznivá byla popisovaná nehoda, ale určitě ne krásná. Nejkrásnější byl za poslední dobu pobyt na Taiwanu lidi. Jsou tam moc příjemní lidi, boží jídlo, dechberoucí příroda, která se mění jak na Islandu – takže skoro na každém kroku. Domorodci jsou taky skvělí, pečlivě se starají o svou kulturu. Trochu mi připomínají Indiány, dokonce se i podobně oblékají. Přijde mi, že tam je víc Indiánů než v Americe. (smích)

Co chystáš do budoucna? Na čem novém děláš?

Jako dlouhodobý projekt se teď snažíme pořešit bydlení, abychom mohli ještě lépe cestovat, protože se současným domem to není tak jednoduché. Má žena se snaží postupně přejít na volnou nohu, takže jsme se domluvili, že bychom potom pracovali společně.

Jinak krátkodobě dělám na další knížce, respektive e-booku. Je skoro hotová a je pro Travel Bibli – pro lidi, kteří se nás ptají, jak se na cestách živit, když nejsou zaměřeni na IT. Jednou z možností je digitální produkt ve formě e-booku, webových stránek, kurzů.

Kniha je tak pro hodně specifickou skupinu lidí, kteří chtějí začít nomádit a zkouší spoustu projektů, ale zatím jim nic nevychází. Anebo i pro lidi, kteří chtějí mít příjem bokem, projekt, který není těžký na údržbu a umožní jim být déle na cestě, což vlastně dělám já.

Je o tom, jak najít nějakou malou oblast trhu – niku, v níž je podnikatelský potenciál, je ale tak malá, že o ni nejeví zájem velcí hráči. Příkladem můžou být kurzy na práci s Excelem, nebo právě cestování na vlastní pěst, kam patří Travel Bible.

Knížka uvádí několik metod, jak hledat tržní niku. Dál jsou v ní postupy k ověření, zda člověk při hledání neudělal chybu, to jsou validační metody, plus jednoduchý návod, jak procesem projít od začátku do konce. Není to návod na digitální produkt, ale na nalezení segmentu a kde ho postavit. Bude se jmenovat Najdi svůj online grál.

Chceš na závěr něco vzkázat čtenářům?

Cestujte! Nedávno mi po kurzu jeden účastník říkal, že jeho kamarád díky Travel Bibli vycestoval na sedm měsíců do světa. Půl roku s ženou zařizovali, plánovali, šetřili a pak se odhodlali jet.

A to je naprosto boží, když něco takového slyším. Je vidět, že lidi nutíme cestovat – a to je dobře. Je důležité poznat svět jinak, než z pohledu filmů a médií. I nás podobná zpětná vazba motivuje dál na projektu makat. Vidíme, že to má smysl. Takže díky za ní!