Lenka pravidelně vyráží do Indie, poslední dobou i se svou malou dcerou. V rozhovoru pro blog Travel Bible jsme se bavili nejen o tamních extrémech, lidech a kultuře, ale i o cestování s malým dítětem, bezpečnosti nebo hygieně. Pokud vás Indie láká a nechcete jet sami, Lenka organizuje společné výlety, díky kterým snadno proniknete do tamního stylu života.
Proč zrovna Indie?
Získala si mě kulturou a lidmi. Indové jsou neuvěřitelně bezprostřední a přátelští. Ale to, co mě zaujalo asi nejvíce, jsou tamní extrémní rozdíly. Indie poprvé šokuje a nikdy nepřestává překvapovat.
Hodně lidí se do Indie vrací, protože je mění uvnitř. Měla jsi podobný pocit?
Určitě ano – jedna z těch věcí, ve které mě Indie změnila, je způsob života. Zjistila jsem, že žiju konzumním životem, ačkoliv jsem k němu nikdy netíhla. Byla to taková ta rutina, kdy ráno ve spěchu vstaneš, každý den dobíháš autobus, přijdeš do práce, kde si odbudeš nějaké své hodiny, vrátíš se domů, koukneš se na televizi, uvaříš si na druhý den… A právě při první návštěvě Indie jsem zjistila, že vůbec nežiju naplno. Byl to pro mě velice významný zlom, který mě vnitřně změnil a motivoval mě, abych začala o životě přemýšlet jinak.
Co konkrétně je ti na Indech blízké?
Zjistila jsem, že Indové si umí více užívat života, i když tam zdaleka nemají tak vysokou životní úroveň jako u nás. Jsou družnější, více se stýkají, více oslavují život a slaví své svátky, které si plně užívají, mnohem více udržují tradice. To vše jsem objevovala během svých cest a tento styl jsem pomalu přebírala za svůj. Uvědomila jsem si, že to je styl života, který chci žít. Více chodit mezi lidi, více si povídat, více oslavovat možnosti života. Připadá mi, že lidi tady v Evropě mají větší zábrany si život užívat. Proto mě láká vracet se zpátky do Indie, kvůli kontaktu s lidmi a jejich kulturou. Hned při první návštěvě jsem se seznamovala s místními a těch přátelství bylo postupem času víc a víc.
Je něco, co bys z Indie přivezla do Čech?
Jejich systém toalet! Na každé toaletě mají možnost, jak se umýt, a indické záchody (podobné těm tureckým) jsou praktičtější a zdravější. A pak ayurvédu jako celek. Některé ayurvédské produkty si vždy dovezu, ale v případě potřeby už tady těžce doplňuji a ayurvédského lékaře zde nenajdu.
Co tě na Indii naopak nejvíc štve?
Irituje mě více věcí – konkrétně třeba Indové samotní a jejich přehnaná národní hrdost. Jsou tak vžití do svého způsobu života a natolik hrdí na svoji historii, že jim to nedovoluje se v určitých oblastech rozvíjet. V záležitostech, ve kterých by se potřebovali posunout, si moc neberou příklad ze světa.
Napadá tě konkrétní příklad?
Vidím to třeba při každodenním styku se zaměstnanci. Jejich systém práce je velmi neefektivní a Indové mi připadají dost líní. Já Indy miluju, ale irituje mě jejich zahálčivost. Pracují neefektivně, a tím pádem potřebují více pracovní síly, kterou pak zneužívají. Myslí si, že se o všechny zaměstnance starají, že jim dávají práci, ale je to přesně naopak. Krom toho neradi slyší kritiku a jsou velmi často nespolehliví.
Když jsem poprvé přistála v Indii a jeli jsme z letiště na hotel, přišel za námi mladý člověk žebrat a když jsme nereagovali, poodešel kousek dál, tam vzal malé miminko, zabalené do špinavých hadrů, a snažil se hrát na city. To mě naprosto šokovalo. Miminko na špinavé ulici v ušpiněném hadru, v naprosto otřesných podmínkách. Dostala jsem kvůli tomu střevní problémy ještě před tím, než jsem se tam dotkla jakéhokoliv jídla.
Jezdíš sama, nebo máš parťáka?
Poprvé jsme v Indii byly se spolužačkou z univerzity, jely jsme tam kvůli studentskému projektu. Když jsem chtěla jet podruhé a potřetí, nenašel se nikdo, kdo by se mnou jel. Tak jsem si našla způsob jak tam vyjet sama. Nejsem ten typ extroverta, který se s každým hned seznámí, tak to nebylo úplně snadné. Postupem času jsem si ale našla způsob, jak tam jet sama, ale nebýt tam sama. Většinu času trávím s místními, se kterými jsem se postupně spřátelila. Navíc teď jezdím se svou malou dcerou, momentálně jí byly dva roky.
Jaké to je, cestovat s malým dítětem do „špinavé” země, o které si spousta lidí myslí, že tam hned chytí žloutenku, a bojí se tam jet i v dospělosti?
Ve skutečnosti je to tak, že takhle malé dítě neřeší to, co my dospělí – třeba tu šokující stránku Indie. Dcera je navíc ráda v kontaktu s dalšími lidmi, takže si myslím, že si pobyt v Indii užívá. Neprodělaly jsme žádné vážné choroby, jen párkrát se objevily nějaké průjmy, ale to je celkem normální. Možná to ani nemá nic společného s cestováním – obdobné problémy řeším i u nás doma. Vždy jsme to řešily pomocí probiotik a jednoho ajurvédského léku, během pár dní to pokaždé bylo v pořádku.
Statistická pravděpodobnost vážnějších nemocí se u cestovatelů pohybuje řádově v promilích, konkrétně v Indii jde o méně než jedno promile. A pak záleží, v jakém mentálním rozpoložení člověk jede, jaká preventivní opatření dodržuje a v jakých podmínkách žije.
Jak místní reagují na to, že se tam objevíš s dítětem?
Oni tam děti a rodinu milují – řekla bych, že se k nám chovali ještě lépe, než lidi tady v Evropě. Více si nás všímali, zvali nás na události a akce, více si s námi povídali. Některé věci bych bez malé dcery asi nikdy nezažila.
Jednou jsem třeba pobývala u místní rodiny a když jsem přijela, všimla si nás jedna jejich sousedka. Bylo to zrovna období festivalu Durga Puja, což je asi pětidenní festival, jehož součástí je i ritutál, při kterém pasují malé holčičky na bohyně. A ona nás ten den pozvala k nim domů, aby se bohyně stala z Nelinky. To byl hodně silný zážitek.
Vzdálenosti v Indii jsou opravdu obrovské a někam se dostat není úplně snadné ani při běžném cestování. Jaké to je s malým dítětem?
Když jsem tam byla poprvé, jezdila jsem hodně taxíkem. Ale postupem času, jak jsem poznávala více lidí, jsem začala cestovat jejich veřejnou dopravou, vyzkoušela jsem jak vlaky, tak autobusy. Vždy jezdím jejich střední třídou – indické vlaky mají výrazně více tříd než vlaky v Evropě – ale stalo se nám, že jsme párkrát musely jet i těmi nejhoršími. Většinou jsme takto naštěstí cestovaly s někým, ale jednou se nám stalo, že jsme musely jet samy zrovna v období festivalu, kdy vždy cestuje hodně lidí a nezbyly na nás jízdenky. Musela jsem proto koupit jízdenku do „general class” – nebylo to nic příjemného, ale zvládly jsme to. Každopádně jejich doprava může být poměrně i na úrovni, představa Evropana je často velmi zkreslená.
Jaké je tvé nejoblíbenější místo?
Kalkata. Když jsem tam přijela poprvé, byla jsem naprosto šokovaná v jaké chudobě tam lidé žijí. Do té doby jsem si myslela, že Indii celkem znám, ale Kalkata mě opravdu hodně nemile překvapila. Nakonec jsem tam ale poznala lidi, kteří mi město ukázali z jiné perspektivy – pozvali mě k sobě domů, kde mi povídali o historii, a co mě fascinovalo je fakt, že Kalkata si stále zachovává tradiční tvář. S růstem ekonomiky Indie trochu zapomíná na své tradice a stává se z ní moderní země, ale v Kalkatě stále přetrvává tradiční indický život. Tamní obyvatelé se velmi rádi druží a opravdu oslavují své svátky.
Na kolik tě pobyt v Indii i s dcerou vyjde?
Minule mě dva měsíce stály do 40 tisíc včetně letenek a nových bot. A to jsem dceři kupovala plenky a výživu. Nejsem příznivcem úplně nízkonákladového cestování a nesnažím se za každou cenu ušetřit – pokud mám chuť třeba na masáž, ráda si za ni zaplatím.
Chystáš svou první výpravu s dalšími lidmi – jak jsi přišla na myšlenku, že budeš dělat průvodce?
Už nějakou dobu dělám poradenství ohledně Indie a původní myšlenka byla, že bych na dálku spojovala cestovatele s Indy. Uvědomila jsem si ale, že by mi Indie chyběla – nedovedu si představit, že bych byla rok bez Indie. Tak mě napadlo vzít s sebou lidi, kteří by si sami netroufli. Budu tam s nimi, dodám jim odvahu a podporu, pomůžu se zařizováním všech náležitostí, případně jim můžu i překládat, bude-li třeba.
Jakým stylem jsi cestu plánovala? Jak jsi vybírala místa, kam pojedete?
Nejdůležitější byly moje osobní zkušenosti. Program a itinerář sestavuji podle toho, jak bych chtěla poprvé Indii vidět já. Vím, že se to nemusí vždy shodovat s poptávkou, ale nenapadá mě nic lepšího než se řídit vlastní srdcem. Plán ale není neměnný, pokud se lidi ve skupině shodnou, že chtějí vidět něco jiného, vyrazíme tam.
Budeš si lidi nějak vybírat?
Nemám konkrétní vzorec ani požadavky – tím, že je to poprvé, budu muset improvizovat. Základem bude lidi dopředu dostatečně informovat, co přesně mají očekávat, tím by se zájemci měli hodně vytřídit sami.
Je cílem zisk, nebo je pro tebe důležitější fakt, že můžeš část roku trávit v Indii?
Cílem je nějaký zisk, ale není to o jeho maximalizaci. Jsem schopná vzít i skupinku lidí, která mi zaplatí primárně náklady, plus jen něco málo navíc. Nejdůležitější pro mě je, aby ti, kteří se mnou pojedou, byli spokojení.
Další informace ke zmíněným cestám do Indie najdete na www.prozijindii.cz
