Taipei: co vidět, jednodenní výlety a praktický průvodce

Taipei je město, které se nesnaží nikoho oslnit. Nemá pyramidy ani katedrálu, kvůli které by se létalo přes půl světa. Má ale nejlepší pouliční jídlo v Asii, metro, podle kterého si seřídíte hodinky, horké prameny na konečné stanici a hory, do kterých vyjedete za půl hodiny z centra. Kdo si na něj dá čas, obvykle odjíždí s tím, že měl zůstat déle.

Tenhle průvodce je postavený tak, jak se město reálně objevuje: nejdřív co v něm vidět a kde jíst, pak jednodenní výlety, kvůli kterým se sem vyplatí vracet na základnu, a nakonec praktické věci – doprava, peníze, víza, počasí. Ceny jsou v nových tchajwanských dolarech (TWD) s orientačním přepočtem do korun.

Proč jet do Taipei

Tchaj-wan je pořád destinace, kterou Češi spíš přeletí, než navštíví. Přitom je to ostrov velikosti Nizozemska s nejvyšší horou 3 952 metrů, a jeho hlavní město leží v kotlině obklopené zelenými kopci, na které je vidět skoro z každé ulice. Taipei má 2,4 milionu obyvatel a celá aglomerace i s Novým Tchaj-pejem a Keelungem přes sedm milionů, ale nepůsobí to tu jako v Bangkoku nebo Manile. Je tu ticho, pořádek a člověk se v tom orientuje od prvního dne.

Čtyři věci, kvůli kterým sem stojí za to letět:

• Jídlo. Noční trhy nejsou turistická atrakce, ale způsob, jak se tu večeří. Michelin dal v tchajwanském vydání pro rok 2026 celkem 146 podniků označení Bib Gourmand, z toho 37 v Taipei – a část z nich jsou obyčejné stánky na trhu, kde večeře vyjde na pár desetikorun.
• Dostupnost přírody. Z centra vyjedete metrem do termální čtvrti Beitou, autobusem do národního parku se sopečnými fumarolami a za hodinu vlakem jste na severovýchodním pobřeží. Nic z toho není celodenní expedice.
• Bezpečnost a přístupnost. Tchaj-wan patří k nejbezpečnějším zemím Asie, v Taipei se běžně domluvíte anglicky, značení je dvojjazyčné a Google Maps tu funguje – na rozdíl od pevninské Číny.
• Vrstvy historie, které se nikde jinde nepotkávají. Čínské chrámy z 18. století, japonské lázně z roku 1913, brutalistní památník diktátorovi a hned vedle muzeum obětí jeho režimu. Tchaj-wan zrušil stanné právo teprve v roce 1987 a to napětí je ve městě dodnes hmatatelné.

V létě je tu vedro a dusno. Červencová maxima se drží kolem 33 °C při vysoké vlhkosti a od května do listopadu běží tajfunová sezóna. Podrobně to rozebírá sekce o tom, kdy jet.

Taipei v kostce

• Země: Tchaj-wan (Čínská republika). Samosprávné území s vlastní vládou, hraniční kontrolou i měnou.
• Měna: nový tchajwanský dolar (TWD, NT$). 100 TWD je zhruba 65 Kč.
• Jazyk: mandarínština, běžně i tchajwanština. V Taipei se anglicky domluvíte skoro všude, mimo město už hůř.
• Časový posun: +6 hodin oproti Česku v létě, +7 hodin v zimě. Tchaj-wan čas neposouvá.
• Vízum: Češi jezdí bez víza na 90 dní, pas musí platit ještě půl roku po příletu.
• Letiště: mezinárodní Taoyuan (TPE) asi 40 km od centra, městské Songshan (TSA) pro vnitrostátní a pár regionálních linek.
• Zásuvky: ploché americké typu A a B, 110 V. Adaptér s sebou nutně, měnič napětí obvykle ne.
• Tísňové linky: 110 policie, 119 hasiči a záchranka. Turistická linka 0800-011-765 funguje nonstop anglicky.

Z Prahy se do Taipei od 1. srpna 2026 létá přímo. Podrobnosti jsou v sekci o cestě.

Co v Taipei vidět

Taipei se dá obejít podle zeměpisu, ale funguje líp podle nálady. Dopoledne chrámy a stará čtvrť, odpoledne muzeum nebo termály, podvečer vyhlídka a večer trh. Skoro všechno níže leží pár minut chůze od nějaké stanice metra, takže se dá pořadí libovolně přeskládat.

Taipei 101

Půl století nejvyšší budova světa to sice nebyla – prvenství držela od roku 2004 do 2010, než ji přerostl Burdž Chalífa – ale pořád je to nejlepší orientační bod ve městě a vidíte ji odevšad. Tvar osmi vzhůru se rozšiřujících segmentů odkazuje na bambus a na číslo osm, které v čínské kultuře znamená štěstí.

Vyhlídka v 89. patře je krytá a otevřená za každého počasí, venkovní terasa o dvě patra výš se za deště a silného větru zavírá – počítejte s tím, že na ni nemusíte mít štěstí. Vyhlídka má otevřeno denně od deseti do devíti večer, základní vstupné je 600 TWD (asi 390 Kč) a za výstup do 101. patra se připlácí dalších 380 TWD. Zážitkový Skyline 460 po vnějším ochozu stojí 3 000 TWD, musí se rezervovat dopředu a je od 145 centimetrů výšky.

Nejzajímavější věc v budově je ale zadarmo, respektive v ceně vstupenky: 660tunová ocelová koule zavěšená mezi 87. a 92. patrem, která vyrovnává výkyvy při tajfunu a zemětřesení. Je to jediný veřejně přístupný tlumič svého druhu na světě a při silnějším větru se opravdu viditelně houpe.

Tip Travel Bible: na fotku Taipei 101 nechoďte do Taipei 101 – zevnitř ji nevyfotíte. Jděte na Elephant Mountain, viz níže.

Chrám Lungshan a nejstarší čtvrť Wanhua

Lungshan (Longshan Temple) založili přistěhovalci z Fu-ťienu v roce 1738 a od té doby ho několikrát srovnaly se zemí zemětřesení, tajfun i americké bombardování za druhé světové války. Pokaždé ho postavili znovu. Je to živý chrám, ne muzeum – vejdete dovnitř a stojíte mezi desítkami lidí, kteří opravdu přišli něco vyřešit. Vstup je zdarma, otevřeno bývá od šesti ráno do deseti večer.

Nejsilnější je to brzy ráno, kdy se recitují sútry a turisté ještě spí. V chrámu se mísí buddhismus, taoismus a lidová víra, takže vedle Kuan-jin stojí i bůh literatury, ke kterému chodí studenti před zkouškami, a Yue Lao, který má na starosti lásku. Chování je uvolněnější, než čekáte, ale fotit lidi při modlitbě se nesluší.

Kousek odsud, tři minuty od stanice metra Longshan Temple, leží Bopiliao – blok domů z časů dynastie Čching a japonské éry, zrestaurovaný na volně přístupný skanzen s galeriemi. Vstup zdarma, projdete ho za půl hodiny, a v pondělí bývá zavřený.

Wanhua je nejstarší část města a večer má svůj vlastní charakter – kolem Huaxi Street dodnes fungují neoficiální podniky, které se do turistických průvodců nepíšou. Nebezpečné to není, ale není důvod tam po setmění bloudit bočními uličkami.

Memoriál Čankajška a náměstí Svobody

Bílá stavba s modrou osmibokou střechou na konci obrovského náměstí je připomínkou Čankajška, který Tchaj-wanu vládl od roku 1949 až do své smrti v roce 1975 a jehož režim je zodpovědný za období bílého teroru. Že se náměstí před ním dnes jmenuje náměstí Svobody a v 90. letech na něm probíhaly demonstrace za demokracii, je asi nejlepší zkratka k pochopení celé tchajwanské politiky.

Vstup je zdarma. Hlavní síň se sochou bývá otevřená od devíti do šesti, okolní park od brzkého rána do půlnoci. Vojenská policie tu drží čestnou stráž a střídá se každou celou hodinu od devíti do pěti, tedy devětkrát denně. Od července 2024 se ceremonie odehrává venku na náměstí, ne jako dřív uvnitř u sochy – je to lepší na fotky, ale za deště se ruší.

Na náměstí stojí ještě Národní divadlo a Národní koncertní síň, dvě symetrické stavby v čínském paláčovém stylu. Na koncert se dá sehnat lístek běžně a levněji, než by evropský návštěvník čekal.

Národní palácové muzeum

Když v roce 1949 prohrával Čankajšek občanskou válku, nechal z pevniny odvézt to nejcennější z císařských sbírek. Skončilo to tady, v kopcích nad čtvrtí Shilin, a je to dnes jedna z nejvýznamnějších sbírek čínského umění na světě – bronzy, nefrit, kaligrafie, porcelán, desítky tisíc předmětů. Vystavuje se jen zlomek a exponáty se kvůli konzervaci průběžně obměňují, takže co uvidíte, se liší od návštěvy k návštěvě.

Vstupné pro dospělého je 350 TWD (asi 230 Kč), ale děti a mladiství do sedmnácti let mají vstup zdarma bez ohledu na státní příslušnost. V pondělí bývá zavřeno, s výjimkami vypsanými na webu muzea. Muzeum neleží u metra – dojedete na červené lince do stanice Shilin a odtud pokračujete autobusem, případně taxíkem.

Dvě nejfotografovanější věci ve sbírce jsou kupodivu drobnosti: nefritová hlávka zelí s vyřezanou kobylkou a kámen ve tvaru vepřového bůčku. U obou bývá dopoledne o víkendu fronta, pozdě odpoledne ve všední den skoro nikdo.

Elephant Mountain – nejlepší výhled na město

Nejlepší pohled na Taipei 101 nestojí nic a je dvacet minut od metra. Ze stanice Xiangshan na červené lince dojdete asi za deset minut k začátku stezky a pak vás čeká strmé schodiště. Na hlavní vyhlídku se skupinou balvanů, ze kterých se fotí, vyjdete za patnáct až dvacet minut. Celý okruh se zastávkami zabere hodinu až hodinu a půl.

Choďte pozdě odpoledne – stihnete denní pohled, západ slunce i rozsvícené město v jednom. O víkendových večerech je ale na balvanech tlačenice a na dobré místo se čeká; zvlášť před západem slunce. Schody jsou po dešti kluzké a v létě se tam pořádně zapotíte, vodu s sebou.

Beitou – termály na konečné metra

Do horkých pramenů se tu jede metrem. Na červené lince dojedete do stanice Beitou, přesednete na jednu stanici dlouhou odbočku do Xinbeitou a jste v lázeňské čtvrti, kterou tu založili Japonci na přelomu 19. a 20. století.

Muzeum horkých pramenů sídlí v budově bývalých veřejných lázní z roku 1913 – dřevěné patro, tatami, vitráže – a vstup je zdarma. Kousek nad ním bublá Thermal Valley, sirné jezírko s teplotou kolem devadesáti stupňů, ze kterého se valí pára; taky zdarma. V pondělí je obojí zavřené.

S koupáním je to teď složitější. Obecní venkovní lázně Millennium, kam se chodilo v plavkách za pár desítek TWD, jsou od ledna 2025 zavřené kvůli rekonstrukci a radnice zatím oznámila jen termín dokončení stavby na podzim 2026, ne datum otevření – ověřte si to před cestou. Fungují dál historické lázeňské domy a soukromé hotely s vanou přímo na pokoji. Beitou je zároveň nejlepší varianta, pokud chcete jednu noc přespat jinak – termální hotely jsou tu dražší, ale stojí za to.

Najděte si ubytování v Beitou

Maokong – lanovka a čajovny nad městem

Z konečné hnědé linky u zoo vyjede lanovka Maokong Gondola nad zalesněné kopce na jihu města. Jízda trvá zhruba pětadvacet minut a část kabin má skleněnou podlahu – na ty bývá výrazně delší fronta, hlavně o víkendu. Jednosměrná jízda stojí 180 TWD, se skleněnou podlahou o padesát víc, celodenní pas vychází na 300 TWD. Jezdí se od devíti do devíti, o víkendu a svátcích do desíti večer, a v pondělí je zavřeno kvůli údržbě.

Nahoře je Maokong, bývalá čajová oblast, ze které zbyly desítky čajoven s terasami nad městem. Pěstuje se tu Tieguanyin a jemnější Wenshan Baozhong. Objednáte si konvici, dostanete várnici s horkou vodou a čaj si doléváte sami klidně dvě hodiny – to je celé kouzlo. Nejlepší je jet na západ slunce, kdy se dole rozsvítí město.

Pokud vás láká spíš celý čajový den než jen lanovka nahoru a dolů, funguje i výlet do Maokongu a Pinglinu s ochutnávkou čaje.

Dihua Street a čtvrť Dadaocheng

Nejhezčí ulice ve městě je zároveň pořád funkční tržnice. Dihua Street byla od poloviny 19. století centrem obchodu s čajem, textilem a sušeným zbožím a dodnes se tu v otevřených krámech prodávají sušené houby, léčivé byliny, ženšen a plody. Domy jsou směsí čínských obchodních domků, barokních fasád z japonské éry a moderních kaváren, které se do nich nastěhovaly.

V polovině ulice stojí chrám Xiahai – na ploše sotva sto padesáti metrů čtverečních tu mají přes šest set sošek božstev, což je nejvyšší hustota v zemi. Nejnavštěvovanější z nich je zase Yue Lao, bůh lásky; chodí sem i lidé, kteří jinak do chrámu nechodí.

Před čínským novým rokem se celá ulice promění v jednu obří tržnici a projít se dá jen krokem. Zbytek roku je to klidná procházka na hodinu až dvě.

Ximending a Red House

Pěší zóna plná neonů, kin, obchodů s módou a streetové kultury – Tchajpejci jí říkají místní Šibuja a je to místo, kam po škole chodí celé město. Uprostřed stojí Red House, osmiúhelníková cihlová budova z roku 1908, původně první veřejná tržnice na ostrově, dnes kulturní centrum s divadlem a obchůdky místních designérů. V pondělí zavřeno.

Za budovou je nejotevřenější gay čtvrť v celé Asii – Tchaj-wan legalizoval stejnopohlavní manželství jako první země regionu 24. května 2019 a v Ximendingu je to znát nejvíc.

Chrámy Baoan, Konfuciův a Xingtian

Kdo má chrámů dost už po Lungshanu, může tuhle část klidně přeskočit. Kdo ne, má na severu města u stanice Yuanshan naproti sobě dva úplně odlišné: Baoan, bohatě zdobený, s draky na střeše a vůní kadidla, a Konfuciův chrám, který je oproti němu záměrně strohý – konfucianismus nemá božstva, takže tu nejsou ani sochy. Do obou se chodí zdarma.

Xingtian u stejnojmenné stanice je jiný případ: v roce 2014 jako první velký chrám v Taipei zakázal pálení kadidla a papírových obětin kvůli ovzduší. Nemá ani pokladničky na dary. Modlí se tu potichu, dobrovolnice nabízejí zdarma požehnání a je to nejtišší chrám ve městě.

Songshan a Huashan – kreativní parky ve starých továrnách

Dvě bývalé továrny z japonské éry, ze kterých se staly kulturní areály. Huashan 1914 je bývalý lihovar kousek od stanice Zhongxiao Xinsheng – galerie, kino, kavárny, obchody s designem, večer koncerty. Songshan je bývalá tabáková továrna u stanice Taipei City Hall, klidnější, s jezírkem a s knihkupectvím Eslite, které je samo o sobě zážitek. Do areálů se chodí zdarma, jednotlivé výstavy mají vlastní vstupné.

Muzea, park 228 a bílý teror

28. února 1947 začalo v Taipei povstání proti čankajškovské správě, které armáda potlačila masakrem s tisíci obětí. Následovalo 38 let stanného práva, nejdelší v tehdejším světě, zrušené až v roce 1987. O tomhle se na Tchaj-wanu směl mluvit teprve od 90. let.

V centru na to jsou dvě místa vedle sebe: Park míru 228, volně přístupný park s pomníkem, a v něm Národní muzeum 228, které to celé vysvětluje anglicky a je zdarma. Kousek vedle stojí Národní tchajwanské muzeum, nejstarší muzeum v zemi z roku 1908, se symbolickým vstupným kolem 30 TWD. Půl dne, které dá celému městu smysl.

Tamsui – řeka, pevnost a západ slunce

Konečná červené linky, čtyřicet minut z hlavního nádraží za 50 TWD. Tamsui bylo hlavním přístavem severního Tchaj-wanu a vystřídali se tu Španělé, Nizozemci, Číňané, Britové i Japonci. Po Španělech zbyla pevnost San Domingo z roku 1629, kterou později přestavěli Nizozemci a ještě později v ní sídlil britský konzulát; vstupné je kolem 80 TWD a platí i pro sousední konzulskou rezidenci.

Hlavní důvod, proč sem jet, je ale západ slunce nad ústím řeky. Z přístaviště uprostřed staré ulice jezdí každou půlhodinu přívoz na druhou stranu k Fisherman’s Wharf, kde stojí bílý Most zamilovaných – po setmění se barevně nasvítí. Přijeďte dvě hodiny před západem slunce, ať zbyde čas i na starou ulici. Tamsui se skvěle spojí s Beitou do jednoho dne, obojí je na téže lince metra.

Projděte si nabídku ubytování v Tamsui

Co dalšího si nenechat ujít

Zeleň a klid

• Da’an Forest Park – šestadvacet hektarů zeleně uprostřed města, otevřeno nonstop, metro zastavuje přímo u něj. Ráno tu cvičí tchaj-ťi celé skupiny důchodců.
• Nábřeží řek Tamsui a Keelung – stovky kilometrů cyklostezek podél hrází, nejlepší využití pro půjčené kolo YouBike.
• Memoriál Sunjatsena – i tady se střídá čestná stráž, je to klidnější a bez davů. Hlavní sál byl v posledních letech v rekonstrukci, park kolem funguje.

Moderní Taipei

• Čtvrť Xinyi – mrakodrapy, nákupní centra a propojené vyvýšené chodníky kolem Taipei 101. Večer sem chodí celé město.
• Miramar Ferris Wheel v Neihu – vyhlídkové kolo na střeše obchodního centra, jedna otáčka trvá zhruba sedmnáct minut.
• Knihkupectví Eslite – tchajwanský vynález, obří knihkupectví kombinovaná s kavárnou a designem, některé pobočky mají otevřeno dlouho do noci.

Kuriozity

• Betelové ořechy. U silnic za městem uvidíte prosklené budky s neony, kde se prodávají betelové ořechy. Je to karcinogen první skupiny podle WHO a hlavní příčina rakoviny dutiny ústní na ostrově. Kulturní fenomén ano, ochutnávat ne.

Taipei s dětmi

Taipei je pro cestování s dětmi jedno z nejsnazších asijských měst. Metro má výtahy skoro všude, kojící místnosti jsou v každé větší stanici i v obchodních centrech, děti do šesti let jezdí metrem zdarma a Tchajwanci jsou k dětem vstřícní způsobem, na který v Evropě nejste zvyklí.

• Zoo v Taipei – největší v Asii co do rozlohy, na konečné hnědé linky, vstupné kolem 100 TWD. Pandy tu jsou, ale jejich pavilon se kvůli údržbě střídavě zavírá, takže na ně není spolehnutí.
• Lanovka Maokong hned u zoo – dá se spojit do jednoho dne.
• Dětský zábavní park v Shilinu – malý, čistý a levný, celodenní pas na atrakce vyjde kolem 200 TWD.
• Muzeum astronomie a Muzeum vědy v Shilinu – obě interaktivní, ideální záchrana na deštivý den, a leží kousek od sebe.
• Nábřeží s YouBike – rovné, oddělené od aut a dlouhé desítky kilometrů.

Co s malými dětmi nedělat: Elephant Mountain je strmé schodiště bez zábradlí a v kočárku nemá šanci, a noční trhy jsou po osmé večer tak plné, že se s kočárkem neprotlačíte – jděte hned po otevření kolem páté.

Do klidnějšího podvečera s dětmi dobře funguje i Miramar – vstupenka na ruské kolo se hodí hlavně tehdy, když chcete mít čas slot vyřešený předem.

Noční trhy a jídlo v Taipei

Tchajwanská kuchyně je směs fu-ťienské, japonské a hakka tradice plus toho, co s sebou v roce 1949 přinesli uprchlíci ze všech koutů Číny. Výsledek je jídlo, které je levné, poctivé a nikde jinde ho nedostanete.

Které noční trhy stojí za to

Noční trh není atrakce pro turisty, ale běžný způsob, jak se tu večeří. Otevírá se kolem páté, plný provoz je od sedmi do deseti. Platí se hotově, obvykle rovnou při objednání. Jí se ve stoje nebo za plastovým stolkem a nikdo to neřeší.

• Raohe (stanice Songshan, výstup 5) – nejlepší volba pro první návštěvu. Jedna rovná ulice, takže se v ní nedá ztratit, ikonická brána u chrámu Ciyou a hned u vstupu stánek s pepřovými plackami, který má Bib Gourmand.
• Ningxia (stanice Shuanglian) – nejstarší a nejvíc místní. Sto sedmdesát metrů nacpaných stánky, z nichž některé fungují od 60. let. Nejmíň turistů z velkých trhů.
• Shilin (stanice Jiantan) – největší a nejturističtější. Má podzemní food court a spoustu oblečení. Když máte čas jen na jeden trh, jděte radši na Raohe.
• Nanjichang (stanice Xiaonanmen) – dělnická čtvrť, jeden blok, skoro žádná angličtina a několik stánků s Bib Gourmand. Sem chodí Tchajpejci, ne cestovatelé. Část stánků zavírá už kolem deváté, přijďte dřív.
• Linjiang (Tonghua) (stanice Liuzhangli) – klidný rezidenční trh kousek od Taipei 101, dobrá kombinace s večerem v Xinyi.

Dva trhy, na které narazíte v starších průvodcích a už nejsou, co bývaly: Shidu radnice v roce 2012 po stížnostech obyvatel razantně osekala a trh se z toho nikdy nevzpamatoval, a na Huaxi Street zavřel poslední obchod s hadím masem v roce 2018. Trh funguje dál, ale hadi a hadí show jsou minulost.

Pokud chcete první večer spíš ochutnávat s někým místním než luštit stánky sami, existuje i krátká procházka po nočním trhu Raohe.

Co v Taipei ochutnat

• Hovězí nudlová polévka (niurou mian) – neoficiální národní jídlo. Vznikla po roce 1949 ve vojenských osadách z toho, co bylo. 150–250 TWD.
• Lu rou fan – dušené sekané vepřové na rýži, nejlevnější a nejlepší jídlo na trhu. Malá miska vyjde na pár desítek TWD.
• Pepřová placka (hu jiao bing) – těsto nalepené na stěnu hliněné pece, plněné vepřovým, jarní cibulkou a spoustou černého pepře. Vnitřek je vařící, první kousnutí opatrně.
• Gua bao – přeložená dušená houska s bůčkem, nakládanou zeleninou a drceným arašídovým cukrem. Doložená na Tchaj-wanu už v roce 1927.
• Xiao long bao – knedlíčky s horkým vývarem uvnitř. Nekousat najednou; propíchnout, vysrknout vývar, pak sníst. Řetězec, který je proslavil, vznikl v Taipei v roce 1958 jako obchod s jedlým olejem.
• Ústřicová omeleta (o-a-tsian) – vejce, škrobové těsto, ústřice a sladko-pikantní omáčka. Konzistence je zvláštně gumová a buď vám sedne, nebo ne.
• Smradlavé tofu (chou doufu) – ucítíte ho dřív, než uvidíte. Zápach je horší než chuť, která je spíš jako zrající sýr. Smažené s nakládaným zelím je nejpřístupnější varianta.
• Danbing – snídaňová palačinka s vejcem, základ tchajwanského rána. Ke snídani patří i sójové mléko, sladké nebo slané.
• Mangová tříšť – hora strouhaného ledu s čerstvým mangem a zmrzlinou, v létě povinnost. Kolem 200–270 TWD, hlavní sezóna je od května do srpna.
• Ananasové koláčky (fenglisu) – standardní suvenýr, který se vozí domů.

A ještě jedna instituce: 7-Eleven a FamilyMart. Na Tchaj-wanu to není nouzovka, ale plnohodnotné stravování – ohřáté bento, čajová vejce, polévky, posezení. Poboček je přes šest tisíc a mají otevřeno nonstop.

Vegetariáni a vegani

Díky buddhistické tradici je Tchaj-wan k rostlinné stravě vstřícnější než většina Asie. Klíčový je znak 素 (su) na ceduli – znamená vegetariánské jídlo. Když vidíte navíc 卍, jde o buddhistický podnik a maso tam nebude ani omylem (je to starobylý buddhistický symbol, ne to, co si možná myslíte).

Typický formát je bufet placený podle váhy – vezmete si krabičku, naberete kleštěmi, u kasy se to zváží a zeptají se vás na rýži. Mimo čistě „su“ podniky ale pozor na skryté rybí a vaječné přísady. Bezlepková dieta je oproti tomu problém: sójová omáčka obsahuje pšenici a povědomí o celiakii je nízké.

Čaj, bubble tea a tchajwanská whisky

Bubble tea vznikl na Tchaj-wanu v 80. letech, ale ne v Taipei – o prvenství se dodnes přou čajovna v Tchaj-čungu a další v Tchaj-nanu. Soud po víc než deseti letech rozhodl, že recept nikdo nepatentoval a patří všem. Objednává se s volitelnou sladkostí a množstvím ledu, což se vyplatí využít – výchozí varianta bývá hodně sladká.

Vážnější čajová kultura je nahoře v Maokongu. A pak je tu Kavalan, tchajwanská single malt whisky z okresu Yilan, která v roce 2015 vyhrála světovou soutěž World Whiskies Awards – subtropické vlhko urychluje zrání natolik, že tříletá whisky tu chutná jako desetiletá ve Skotsku. Tradiční pálenka z čiroku se jmenuje kaoliang a má 38 až 58 procent.

Voda z kohoutku oficiálně splňuje normy, ale místní ji přímo nepijí – filtrují ji nebo převařují, protože slabým místem bývají staré rozvody v domech. Nejjednodušší je nosit si láhev a doplňovat ji z bezplatných filtrovaných automatů, které stojí ve stanicích metra i ve veřejných budovách.

Kolik za jídlo utratíte

• Snídaně na ulici (danbing, sójové mléko): 20–60 TWD.
• Jídlo na nočním trhu: 60–200 TWD za položku, sytá večeře z několika stánků 150–350 TWD.
• Restaurace střední třídy: 300–600 TWD za hlavní jídlo. U poloviny podniků vyšší kategorie připočtěte 10% servisní poplatek.
• Celý den jídla ve stylu trhů a večerek: 400–600 TWD, tedy zhruba 260–400 Kč.

Spropitné se na Tchaj-wanu nedává a nečeká. Na trhu ani v jídelně ho nikdo nechápe, ve vyšší kategorii ho už máte v účtu jako servisní poplatek.

Kde se najíst

Konkrétní podniky, které jsme si sami prošli, doplňujeme průběžně. Než tahle sekce naroste, platí jednoduché pravidlo: jděte tam, kde stojí fronta místních, a vyhněte se podnikům s obrázkovým menu v angličtině přímo na turistické tepně. V Taipei je poměr ceny a kvality tak dobrý, že se dá jíst náhodně a málokdy zklamat.

Jednodenní výlety z Taipei

Sever Tchaj-wanu je hustě protkaný vlaky a autobusy a spousta míst, která jinde znamenají vícedenní výpravu, je odsud na hodinu cesty. Všechno níže se stihne tam i zpět v jednom dni bez přespání.

Dvě obecná pravidla, která platí pro celý severovýchod: jezděte ve všední den – o víkendu jsou tu davy Tchajpejců, ne turistů, a rozdíl je propastný. A počítejte s tím, že severovýchodní pobřeží a hory kolem Ruifangu chytají déšť i mimo tajfunovou sezónu, takže pláštěnka patří do batohu i za jasného rána.

Jiufen a Jinguashi

Horská hornická vesnice nad mořem s úzkou krytou uličkou, červenými lampiony a čajovnami s terasami nad zálivem. Že by byla předlohou Cesty do fantazie, studio Ghibli opakovaně popřelo – podobnost je ale tak silná, že se ta legenda drží dodnes a přivádí sem davy.

• Jak tam: vlakem z Taipei Main Station do Ruifangu (běžný vlak 73 TWD, expres 114 TWD, zhruba 40–50 minut), pak před nádražím přejít silnici, dojít asi 300 metrů k zastávce a nasednout na kterýkoli z autobusů směr Jiufen – jezdí jich tudy několik linek a interval je krátký. Autobusem to trvá 15–20 minut.
• Bez přestupu: přímý autobus 1062 od metra Zhongxiao Fuxing. Pohodlnější, ale o víkendu se na něj čeká i hodinu.
• Vstupné: žádné, je to veřejná ulice.
• Kolik času: dvě až tři hodiny na uličku, vyhlídky a čaj.

Kdy jít: mezi desátou a čtvrtou tu jsou zájezdové autobusy a ulička je neprůchodná. Ideál je přijet kolem čtvrté odpoledne – davy odjíždějí, po západu slunce se rozsvítí lampiony a je to nejhezčí. Počítejte s tím, že většina stánků zavírá mezi sedmou a osmou a lampiony svítí zhruba do devíti, takže na jídlo si nenechte moc času.

Pro večerní návrat bez čekání na autobus se dá řešit i soukromý transfer mezi Jiufenem a Taipei.

Kdo nechce řešit vlak, autobusy a načasování posledního spoje zpět, může vzít organizovaný výlet z Taipei do Yehliu, Shifenu a Jiufenu.

O zastávku dál leží Jinguashi s Muzeem zlata v areálu bývalého dolu, který za japonské éry patřil k největším v Asii. Vstupné vychází kolem 80 TWD, za příplatek se dá projít štolu nebo si zkusit rýžování zlata. Nad muzeem se dá za půl hodiny po kamenných schodech vyjít na Teapot Mountain, skálu ve tvaru konvice, odkud je vidět na Jin-jangové moře – místo, kde se do zálivu vlévá voda s minerály z dolů a barví ho na dvě barvy.

Najděte si ubytování v Jiufenu

Shifen, Pingxi a kočičí vesnice Houtong

Jednokolejná trať Pingxi se odděluje v Ruifangu a šplhá údolím kolem vodopádů a bývalých uhelných dolů. Je to nejpříjemnější výlet z celého seznamu – jedete vláčkem, vystoupíte, projdete se, nasednete na další.

• Jak tam: vlakem do Ruifangu, tam přestup na trať Pingxi. Pořadí zastávek: Ruifang–Houtong–Sandiaoling–Dahua–Shifen–Wanggu–Lingjiao–Pingxi–Jingtong.
• Jízdenka: kupte si rovnou jednodenní pas na trať Pingxi za 80 TWD (poloviční 40 TWD) – platí na neomezený počet nástupů, ale jen na odbočce, ne na hlavní trati z Taipei. Vyplatí se od dvou zastávek výš.
• Kolik času: Houtong hodinu, Shifen dvě až tři, Pingxi hodinu a půl. Tři zastávky jsou reálné maximum na den, protože vlaky na jednokolejce jezdí řídce a čekání se sčítá.

Houtong je bývalá hornická osada, kterou po zavření dolu obsadily kočky – dnes jich tu žije stovka a je to celá turistická atrakce. Shifen je hlavní bod: vodopád Shifen, široký asi čtyřicet metrů, se vstupem zdarma od roku 2014, a hlavně stará ulice, kterou vede trať a kde se vypouštějí papírové lampiony. Pingxi na konci trati dělá totéž, jen v klidu a bez davů.

Lampion s jednou barvou stojí většinou kolem 200 TWD, čtyřbarevný zhruba 250 TWD a osmibarevný 300–350 TWD; každá barva má svůj význam a v ceně je psaní přání i asistence při vypouštění. Stojí za to vědět, co s ním pak je: pomalovaný papír se může v terénu rozkládat měsíce a kovové části zůstávají problémem mnohem déle. Nový Tchaj-pej proto provozuje výměnný program na sběr zbytků lampionů a po festivalu pořádá úklidy hor – při úklidu v únoru 2025 nasbírala víc než stovka dobrovolníků přes 650 kilo odpadu. Vypouštění lampionů není v Pingxi a Shifenu zakázané, ale platí jen ve vyhrazených místech a časech. Rozhodnutí je na vás, jen je fér to vědět předem.

Pro fyzicky zdatné je mezi zastávkami Sandiaoling a Dahua 3,5kilometrová stezka kolem tří vodopádů, která trvá dvě až čtyři hodiny – jde se od jedné vlakové stanice ke druhé, takže se nemusíte vracet. Ale pak už na Shifen ani Pingxi ten den nezbyde čas.

Pokud chcete v jednom dni spojit Houtong, Shifen, Jiufen i Yehliu bez přestupů, sedí sem celodenní výlet z Taipei.

Yehliu a hlava královny

Geopark na úzkém mysu na severním pobřeží, kde eroze vytvarovala pískovec do hlaviček hub – stovky kamenných sloupků s převislou hlavou. Nejslavnější z nich se jmenuje Queen’s Head a je neoficiálním symbolem severního Tchaj-wanu.

• Jak tam: přímý autobus 1815 z autobusového nádraží u hlavního nádraží, cesta zhruba hodina a půl. Nebo metrem do Tamsui a odtud pobřežním autobusem, případně vlakem do Keelungu a odtud autobusem 35–40 minut – tahle varianta se hodí, když chcete stihnout i Keelung.
• Vstupné: 120 TWD plné, 60 TWD zlevněné, děti do šesti let zdarma.
• Otevřeno: 8:00–17:00, v létě do 18:00. Vstupenky se prodávají jen do hodiny před zavírací dobou.
• Kolik času: hodinu a půl až dvě – park je 1,7 kilometru dlouhý a vede jednosměrnou trasou.

Ke Queen’s Head je potřeba jedna poznámka. Krk sochy se zužuje – z 138 centimetrů v roce 2005 na zhruba 116 až 118 centimetrů podle posledních měření, tempo je asi centimetr až dva za rok. Od roku 2012 se na ni nesmí sahat a od roku 2020 je za výstražnou čárou, což erozi znatelně zpomalilo. Stojí dál a je přístupná, ale je to jedna z mála atrakcí na světě, u které se dá říct, že ji jednou nezastihnete. Nedaleká Sloní skála v Shen’ao se do moře zřítila v prosinci 2023.

Fronta na fotku s hlavou bývá dlouhá, protože se u ní stojí po jednom. Kdo přijde hned po otevření, ušetří si oproti dopolední špičce klidně půl hodiny čekání.

Yehliu se dobře kombinuje s Jiufenem a tratí Pingxi; pohodlnější, ale dražší varianta je privátní výlet do Jiufenu, Yehliu a Pingxi.

Keelung

Přístavní město necelou hodinu vlakem, které většina cestovatelů jen projede cestou jinam. Škoda – má nejlepší noční trh mimo Taipei a jedno z nejfotogeničtějších nábřeží na ostrově.

• Jak tam: vlak z Taipei Main Station, 43–50 minut, 41–64 TWD podle typu vlaku, spoje každých deset až dvacet minut.
• Miaokou Night Market – deset minut pěšky od nádraží, specializuje se na mořské plody a funguje pozdě do noci. Vstup zdarma, na trhu se platí hotově.
• Zhengbin Fishing Harbor – rybářský přístav s řadou barevně natřených domů, autobusem asi dvacet minut od nádraží. Choďte za denního světla, jinak z barev nic nemáte.
• Heping Island Park – pobřežní geopark s podobnými skalními útvary jako v Yehliu a s mořskými bazény na koupání. Vstupné do koupací zóny se platí, ověřte si aktuální ceník před cestou.

V měsíci duchů, který připadá zhruba na srpen, se v Keelungu koná festival Zhongyuan s průvodem a puštěním hořících lampionů na moře. Je to nejvýraznější podoba téhle tradice na ostrově.

Najděte si ubytování v Keelungu

Yangmingshan – sopky, sirné výpary a trávy

Národní park uvnitř městských hranic, kam se jede městským autobusem. Sopečná krajina s aktivními fumarolami, travnaté náhorní plošiny, na kterých se pasou vodní buvoli, a nejvyšší hora Taipei Qixingshan s 1 120 metry.

• Jak tam: autobus 260 z Taipei Main Station na konečnou Yangmingshan, nebo R5 a minibusy S15, S17 od metra Jiantan, které jedou hlouběji do parku. Uvnitř parku jezdí okružní autobus 108.
• Cena: městský tarif, tedy zhruba 15 TWD za jízdu, platí se kartou EasyCard nebo hotově.
• Vstupné: žádné, park je volně přístupný a na Xiaoyoukeng ani Qingtiangang rezervaci nepotřebujete. Povolení se žádá jen do vyhrazených ekologických rezervací, jako je jezero Menghuan, a to online několik dní předem.
• Kolik času: celý den. Yangmingshan se s ničím jiným kombinovat nedá.

Tři místa, kvůli kterým sem jet: Xiaoyoukeng se sirnými fumarolami, kde se ze skály valí pára a zápach je cítit na sto metrů; Qingtiangang, travnatá plošina s výhledem, kde opravdu potkáte buvoly; a Lengshuikeng s veřejnou nožní lázní zdarma.

Kdo chce spojit sopečný park s termály bez studování autobusů, může zvolit výlet do Yangmingshanu a Beitou.

Park je hodně sezónní. Konec března a duben patří kalám v údolí Zhuzihu, kde se dají na farmách za pár desítek TWD trhat. Od poloviny května do konce června je vystřídají hortenzie. A od poloviny října do listopadu zbělá celý park stříbrnou trávou, která má díky sopečné půdě kolem Qingtiangangu narudlý nádech. Ve vrcholech kvetení sem ale vyrazí půl Taipeie – jeďte ve všední den.

Beitou a Tamsui na jeden den metrem

Nejsnazší výlet ze všech, protože nikam nevyjíždíte – obojí leží na červené lince metra. Dopoledne Beitou a horké prameny, odpoledne přejedete na konečnou do Tamsui a končíte západem slunce nad ústím řeky. Obě zastávky jsou podrobně popsané v sekci o tom, co ve městě vidět.

Celé to zvládnete na jednu jízdenku metra s přestupem ve stanici Beitou, nejdražší úsek Taipei Main Station–Tamsui stojí 50 TWD. Pondělí vynechte, muzeum i Thermal Valley mají zavřeno.

Wulai

Horská vesnice původního národa Atajalů v údolí jižně od města, s osmdesátimetrovým vodopádem, horkými prameny přímo v řece a starou ulicí, kde se prodává atajalské jídlo – zvěřina, bambusová rýže, prosné víno.

• Jak tam: zelenou linkou metra na konečnou Xindian, odtud autobus 849, který jezdí každých 15–20 minut zhruba od půl šesté ráno do desíti večer. Cesta trvá asi 40 minut.
• Vstupné: k vodopádu zdarma, přístupný nonstop. Lanovka k resortu nad vodopádem a historická důlní drážka, jediná dochovaná na ostrově, se platí zvlášť.
• Kolik času: čtyři až šest hodin na místě plus doprava, takže půl až celý den.

Ověřte si stav před cestou. Wulai leží v úzkém údolí a po tajfunech a přívalových deštích tu opakovaně zavírají přístupovou silnici, lanovku i visutý most – v roce 2015 vesnici tajfun těžce poškodil a menší uzavírky jsou běžné dodnes.

Projděte si nabídku ubytování ve Wulai

Yingge a Sanxia

Nejpodceňovanější výlet ze seznamu a přitom nejbližší – půl hodiny vlakem. Yingge je tchajwanské keramické město, Sanxia leží deset minut od něj a má nejzdobenější chrám na severu ostrova. Dohromady vyjde půl až celý den a skoro nikdo tam není.

• Jak tam: vlakem z Taipei Main Station do Yingge, zhruba 30 minut za 31 TWD, spoje jezdí často.
• Muzeum keramiky v Yingge – vstupné kolem 80 TWD, zavřeno první pondělí v měsíci. Kolem něj stará ulice s dílnami, kde si můžete sami zkusit hrnčířský kruh.
• Z Yingge do Sanxie autobusem 702, který staví u muzea i na staré ulici, případně taxíkem za zhruba 250 TWD.
• Chrám Zushi v Sanxii – vstup zdarma. Je to nejpropracovanější řezbářská práce, jakou na Tchaj-wanu uvidíte; obnova po druhé světové válce trvala desítky let a dodnes není hotová.

Sanxia má taky starou ulici s cihlovými arkádami z japonské éry a místní specialitu „zlaté rohy“ – croissantové pečivo, které se tu prodává na každém rohu.

Severovýchodní pobřeží: Nanya, Bitou a Fulong

Divoké skalnaté pobřeží severovýchodně od Ruifangu, kam skoro žádný cestovatel nedojede. Obsluhuje ho turistický autobus 856, který vyjíždí od nádraží v Ruifangu a projíždí přes Jiufen a Jinguashi celé pobřeží až k majáku Sandiao. Jízdné je pásmové, 15 TWD za úsek, a jednodenní pas na tuhle linku stojí 50 TWD.

• Nanya – pískovcové skály zbarvené oxidy železa do rezavých pruhů. Krátká zastávka na dvacet až čtyřicet minut, vstup zdarma.
• Bitou Cape – 3,5kilometrový okruh po útesech. Pozor: stezka i maják jsou aktuálně uzavřené kvůli praskajícím skalním vrstvám a riziku padání kamenů. Před cestou si ověřte stav u správy pobřežní oblasti.
• Fulong – pláž s jemným pískem, dostupná i přímým vlakem z Taipei. Na nádraží se prodává Fulong bento, železniční krabička s rýží, kterou si tu kupuje každý.
• Caoling Historic Trail – stará stezka z časů dynastie Čching přes hřeben z Fulongu do okresu Yilan, dlouhá kolem devíti kilometrů, na tři až čtyři hodiny. Na jednu stranu jdete, zpátky jedete vlakem. Je to ale celodenní program sám o sobě.

Jiaoxi a Yilan přes Xueshan tunel

Za hřebenem hor na východním pobřeží leží okres Yilan a od otevření tunelu Xueshan je autobusem zhruba hodinu daleko – autobusy mají v tunelu vyhrazený pruh, takže jsou rychlejší než vlak, který jede oklikou po pobřeží dvě hodiny a víc.

Jiaoxi je lázeňské městečko s bezbarvými termály bez sirného zápachu, což je oproti Beitou znát. Veřejné nožní lázně jsou zdarma přímo v parku u autobusové zastávky, privátní vany se dají hodinově pronajmout skoro v každém druhém domě. Autobusy sem jezdí z Taipei každých patnáct minut a je to nejsnazší způsob, jak si dát termály bez plánování.

Najděte si ubytování v Jiaoxi

Kam na jeden den nejezděte

Tři místa, která se objevují v seznamech výletů z Taipei, ale jako jednodenní výlet nedávají smysl:

• Taroko Gorge. Vlakem do Hualienu jsou to dvě až dvě a půl hodiny jedním směrem, k tomu doprava do soutěsky. Hlavně ale platí, že po zemětřesení z dubna 2024 zůstává většina toho nejlepšího zavřená. Nefunguje Shakadang Trail, Swallow’s Grotto, Tunel devíti zatáček, Baiyang Trail, Changchun Shrine ani Buluowan a u žádného z nich nejde o měsíce, ale o roky oprav. Otevřené je návštěvnické centrum, oblast Tianxiang, Qingshui Cliff a několik kratších stezek, a hlavní silnice parkem se otevírá jen v několika oknech denně s povinností opustit park do půl šesté. Stav se mění průběžně, ověřujte ho přímo u správy parku.
• Sun Moon Lake. Vlakem do Tchaj-čungu a pak autobusem to vyjde na dvě a půl až čtyři hodiny každým směrem a poslední autobus od jezera odjíždí kolem šesté. Zbydou vám u jezera dvě hodiny. Nemá to smysl bez přespání.
• Alishan. Cesta trvá čtyři a půl až pět hodin jedním směrem a hlavní důvod, proč se tam jezdí – východ slunce nad mořem mraků – vyžaduje být na vyhlídkové plošině před pátou ráno. Z Taipei to jednoduše nejde.

Naopak jako denní výlet bez problémů fungují Tchaj-čung (rychlovlakem zhruba hodina) a Hsinchu (půl hodiny) – tam je otázka spíš to, jestli chcete strávit den ve městě, když máte hory a moře na dosah.

Podrobný rozpis zbytku ostrova i tipy, kam pokračovat dál, najdete v našem samostatném průvodci:

Taipei je jen začátek – ostrov má vysokohorské národní parky, tropický jih a divoké východní pobřeží. Přečtěte si, co dalšího vidět na Tchaj-wanu a jak si poskládat cestu po celé zemi.

Jak se do Taipei dostat

Lety z Prahy

Z Prahy se do Taipei létá přímo, od léta 2026 hned dvěma aerolinkami.

• STARLUX Airlines zahájil linku 1. srpna 2026 a Praha je jeho první evropskou destinací vůbec. Létá třikrát týdně, od října 2026 čtyřikrát, Airbusem A350 – od září ve větší verzi se 350 místy.
• China Airlines je na trase od 18. července 2023, také třikrát týdně a rovněž A350.

Dohromady to v srpnu a září 2026 dělá šest přímých odletů týdně – každý den kromě pondělí. Od října, kdy STARLUX přidává čtvrtý týdenní let, má Praha s Taipei prakticky denní spojení. Všechny odlety z Prahy jsou dopoledne z Terminálu 1, většinou kolem půl jedenácté; přímý let do Taipei trvá zhruba 12,5 hodiny.

Kolik to stojí. Podle agregátorů vychází průměrná zpáteční letenka na téhle trase kolem 23 000 Kč, ale rozptyl přes rok je obrovský a aktuální tarify aerolinek se často pohybují spíš v pásmu 20–25 tisíc Kč. Levnější bývá jaro a podzim – tedy zrovna měsíce, které jsou na Taipei počasím nejlepší. Leden a období kolem čínského nového roku naopak umí cenu vystřelit výrazně výš.

Přímý let ale nemusí být nejlevnější. Praha je na tom díky souběhu dvou aerolinek na ceny slušně, přesto se vyplatí porovnat i spoje s přestupem přes Blízký východ nebo asijské huby – u dálkových letenek bývá rozdíl i několik tisíc korun a při cestě zpátky se přestup často hodí i kvůli lepšímu času příletu. Hledejte proto vždycky obě varianty, ne jen tu přímou.

Odlety z okolních letišť

Z okolních letišť má přímou linku do Taipei jen Vídeň a Mnichov.

Vídeň (VIE) je 100 kilometrů od Mikulova a stojí za zvážení i pro Pražáky. Přímé lety odtud provozují China Airlines i EVA Air a v některých obdobích má Vídeň víc spojů týdně než Praha. Pro Moravu a jižní Čechy to bývá i po započtení cesty na letiště rychlejší varianta, a když se ceny v Praze zrovna nesejdou, Vídeň to často vyrovná.

Mnichov (MUC) je 167 kilometrů od Železné Rudy a přímou linku tu provozuje EVA Air, aktuálně zhruba čtyřikrát týdně. Dává smysl hlavně pro západní Čechy.

Bratislava, Katovice, Krakov, Drážďany, Vratislav, Norimberk, Berlín a Budapešť přímou linku do Taipei nemají a proti Praze si tam nepomůžete. Z dalších evropských měst létají do Taipei napřímo Frankfurt, Londýn, Paříž, Milán, Řím, Amsterdam a Istanbul – to se hodí vědět, když skládáte cestu s přestupem.

Taipei jako zastávka na cestě dál

Taoyuan je jeden z hlavních přestupních uzlů východní Asie – odbaví lety do 104 destinací s 58 aerolinkami – a pro cestu z Prahy do jihovýchodní Asie, Austrálie nebo na Nový Zéland je to plnohodnotná alternativa k Dubaji, Dauhá nebo Istanbulu.

Kam se odsud dostanete napřímo:

• Jihovýchodní Asie: do Bangkoku je to 4 hodiny 10 minut a létá tam pět aerolinek – EVA Air i China Airlines mají několik spojů denně, přidávají se Thai Airways a STARLUX. Podobně hustá je nabídka do Vietnamu, Malajsie, Singapuru a Indonésie.
• Východní Asie: Tokio, Ósaka, Soul a další japonská a korejská města obsluhuje několik dopravců denně, často i z městského letiště Songshan.
• Austrálie: China Airlines létá denně do Sydney (9 hodin 25 minut) i do Melbourne.
• Nový Zéland: Air New Zealand spojuje Taipei s Aucklandem třikrát týdně, cesta trvá 10 hodin 40 minut.

Praktický důsledek: když letíte z Prahy do Bangkoku, Sydney nebo Aucklandu, nechte si přestup v Taipei natáhnout na dva tři dny místo tří hodin. Aerolinky to u zpátečních letenek běžně umožňují bez příplatku nebo za malý doplatek, protože jde pořád o jednu cestu. Za dva dny stihnete Taipei 101, jeden chrám, jeden noční trh a k tomu Jiufen – a z otravné mezipřistání se stane druhá destinace.

Nejlíp to funguje s China Airlines, které mají z Prahy i Vídně nejširší navazující síť, něco svede i STARLUX a z Vídně EVA Air. Vyhledávače letenek tuhle možnost samy nenabízejí – hledejte ji jako „multi-city“, tedy Praha–Taipei, Taipei–cíl, cíl–Praha.

Z letiště Taoyuan do centra

Mezinárodní letiště Taoyuan (TPE) leží asi 40 kilometrů západně od centra a přilétá se na Terminál 2. Do města vedou tři cesty:

Při nočním příletu, cestě s dětmi nebo větším zavazadlem dává smysl i soukromý transfer z letiště do Taipei.

• Letištní metro (Airport MRT) – nejpohodlnější varianta. Jednotná cena 160 TWD (asi 105 Kč) na Taipei Main Station. Fialový expres jede 36 až 39 minut, modrý osobní zastavuje všude a jede kolem padesáti minut. Vlaky jezdí zhruba každých osm minut; z hlavního nádraží na letiště jede první expres v 5:30 a poslední ve 23:00, osobní ještě ve 23:38.
• Autobus 1819 ke hlavnímu nádraží – 135 TWD, cesta zhruba hodina a hlavně jezdí nonstop, takže je to záchrana při nočním příletu. Linky 1960 a 1961 míří do Xinyi a Ximendingu.
• Taxi – 1 200 až 1 500 TWD, tedy kolem tisícikoruny, cesta hodinu podle provozu.

Na hlavním nádraží funguje odbavení zavazadel ve městě – odevzdáte kufr a dostanete palubní lístek už v centru, takže na letiště jedete nalehko. Je otevřeno od šesti ráno do půl desáté večer a funguje pro China Airlines, EVA Air, Cathay Pacific i STARLUX, tedy pro obě aerolinky létající do Prahy. Odbavit se musíte nejpozději tři hodiny před odletem a let musí odlétat týž den. U dopoledních odletů do Evropy to znamená vyřídit kufr už předchozí večer.

Letiště Songshan

Menší letiště Songshan (TSA) leží přímo ve městě, tři kilometry od Taipei 101. Odbavuje hlavně vnitrostátní lety na Kinmen, Penghu a Taitung a pár regionálních linek do Tokia, Soulu a Šanghaje. Z Evropy se sem nelétá, ale hodí se, když si k Taipei přidáváte ostrovy nebo skok do Japonska. Do centra je to metrem hnědou linkou 25 minut za 25 TWD.

Když plánujete přestup nebo prodloužení cesty, dva nejbližší cíle rozebíráme samostatně – průvodce Tokiem a průvodce po Jižní Koreji.

Jak se po Taipei pohybovat

Metro (MRT)

Tchajpejské metro je jeden z důvodů, proč je tohle město tak snadné. Šest linek, přes 130 stanic, značení barvou i písmenem s číslem, všechno dvojjazyčně a hlášení i v angličtině. Vlaky jezdí ve špičce po dvou až čtyřech minutách, provoz je zhruba od šesti ráno do půlnoci.

Jízdné se počítá podle vzdálenosti a pohybuje se od 20 do 65 TWD, v centru běžně kolem 25 TWD. Nad automaty visí tarifní mapa, na které si cenu do své stanice najdete.

A jedno pravidlo, které se tu bere vážně: v celém placeném prostoru se nesmí jíst ani pít. Týká se to i vody a žvýkačky, začíná to už za turnikety a pokuta jde do tisíců TWD. Nikdo vám nic neudělá, když si odpijete na nástupišti, ale počítejte s tím, že vás na to slušně upozorní spolucestující.

EasyCard a jízdenky

První věc, kterou si po příletu pořiďte, je EasyCard – bezkontaktní karta, kterou koupíte na přepážce metra nebo v kterékoli večerce. Karta sama stojí 100 TWD, což je nevratný pořizovací poplatek, ne záloha – vratná byla naposledy v roce 2020. Kredit si dobijete hotově v automatu ve stanici nebo u kasy ve večerce.

Kdo ji chce mít vyřešenou hned po příletu, může si objednat i EasyCard k vyzvednutí na letišti TPE. Jen počítejte s tím, že kredit se do ní dobíjí zvlášť.

• Dává zhruba dvacetiprocentní slevu na metro oproti jednorázové jízdence.
• Platí i v autobusech, na kolech YouBike, v přívozu do Tamsui a na většině výletů z tohohle článku.
• Dá se s ní platit ve večerkách, kavárnách a automatech – v praxi je to druhá peněženka.
• Zbylý kredit vám vrátí na přepážce metra, minus 20 TWD za zpracování.

Existuje i časová permanentka na metro na 24 hodin a delší období, a turistický balíček Taipei Fun Pass, který kombinuje dopravu se vstupy do atrakcí. Vyplatí se, jen když plánujete čtyři a víc jízd denně a k tomu placené atrakce; při běžném tempu vyjde EasyCard líp. Karta iPass z Kaohsiungu funguje úplně stejně, takže je jedno, kterou dostanete.

Autobusy

Autobusy doplňují metro tam, kam nedosáhne – hlavně do kopců a na výlety. Platí se po pásmech, zhruba 15 TWD za pásmo. Na displeji u řidiče svítí, jestli se platí při nástupu, při výstupu, nebo obojím, což je pro cizince matoucí. Nejjednodušší řešení: přiložte kartu při nástupu i při výstupu vždycky – když se podruhé platit nemá, čtečka nic nestrhne.

Na plánování stačí Google Maps, které tu ukazují i reálné příjezdy. Přestup mezi metrem a autobusem do hodiny je zvýhodněný.

YouBike

Sdílená kola YouBike 2.0 mají stojany skoro u každé stanice metra a jsou nejlepší způsob, jak si projet nábřeží řek. Ceník začíná na 10 TWD za každých třicet minut po první čtyři hodiny, pak se sazba zvyšuje. Město k tomu přidává dotaci 10 TWD na jízdu, takže registrovaným uživatelům vyjde první půlhodina fakticky zdarma – u jednorázového turistického půjčení s tím ale nepočítejte automaticky. Jízda kratší než půl hodiny se účtuje jako celá půlhodina.

Háček je registrace. Od začátku roku 2026 se před první jízdou musíte zaregistrovat kvůli povinnému úrazovému pojištění cyklistů. Jde to v aplikaci YouBike přes číslo pasu a e-mail, tchajwanské telefonní číslo k tomu není potřeba. Pak už kolo odemknete QR kódem v aplikaci se zahraniční kartou, nebo přiložením zaregistrované EasyCard.

Taxi a Uber

Taxíky jsou žluté, jezdí na taxametr a nástupní sazba je 85 TWD za prvních zhruba 1,25 kilometru. Nikdo tu nesmlouvá a o ceně se nevyjednává. Uber funguje a účtuje si k jízdě drobný administrativní poplatek. Místní alternativa se jmenuje 55688 a bývá o něco levnější.

Auto si v Taipei nepůjčujte. Parkování je drahé, provoz hustý a metrem s autobusem se dostanete všude včetně výletů z tohohle článku. Skútr je jiná věc, ale pro pár dní ve městě se ho nevyplatí řešit.

Vlaky z Taipei dál po ostrově

Taipei Main Station je jeden uzel, kde se pod jednou střechou potkává metro, letištní metro, klasické vlaky i rychlodráha. Je to obří budova, ve které se dá zabloudit – počítejte s rezervou deseti minut navíc.

• Rychlovlak (THSR) jezdí po západním pobřeží: Tchaj-čung za necelou hodinu (kolem 700 TWD), Tchaj-nan za hodinu a půl, Kaohsiung za hodinu a půl až dvě. Lístky koupíte v aplikaci, v automatu nebo na přepážce.
• Klasické vlaky (TRA) obsluhují východní pobřeží a všechny menší zastávky. Do Ruifangu, odkud se jede na většinu výletů, je to 73 TWD běžným vlakem. Do Hualienu jedou expresy zhruba dvě hodiny a o víkendech bývají vyprodané, rezervujte předem.

Kdy do Taipei jet

Taipei leží na obratníku Raka a má vlhké subtropické klima bez suchého období. Průměrná roční teplota je necelých 24 °C, ale rozdíl mezi lednem a červencem je znát – a víc než teplota tu rozhoduje vlhkost.

Počasí měsíc po měsíci

• Prosinec až únor – nejchladnější období, denní maxima kolem 19 °C, v noci k 12 °C. Sever ostrova je v zimě vlhký a často zatažený, prší jemně a dlouho. Topení v budovách nečekejte, v pokoji může být cítit chlad víc než venku. Zato je to ideální čas na horké prameny.
• Březen a duben – jedno z nejlepších období. Příjemné teploty, menší vlhkost, na Yangmingshanu kvetou kaly. Občas přijde mlha a přeháňka.
• Polovina května až polovina června – období švestkových dešťů (meiyu). Dopoledne bývá zataženo, odpoledne přijde hodinový až dvouhodinový liják. Cestovat se dá, jen si to naplánujte kolem.
• Červenec až září – nejhorší období. Maxima kolem 33 °C při vysoké vlhkosti, v noci neklesne pod 25 °C, a k tomu vrchol tajfunové sezóny. Klimatizace je všude, ale mezi ní a ulicí je to skok.
• Říjen a listopad – nejlepší měsíce v roce. V první polovině října může ještě přijít opozdilý tajfun, pak už je vzduch sušší, teploty příjemné a na Yangmingshanu bělá stříbrná tráva.

Tajfuny a co s nimi

Tajfunová sezóna trvá od května do listopadu s vrcholem od července do poloviny října, nejrizikovější jsou srpen a září. Neznamená to, že v té době nemá smysl jezdit – většina sezóny je v pořádku a tajfun trvá den až dva. Znamená to ale, že si nemáte plánovat nabitý itinerář bez rezervy.

Když tajfun přijde, ruší se lety, zastavují trajekty, zavírají se národní parky a vyhlašuje se volný den – obchody i atrakce mají zavřeno. Tchaj-wan to zvládá rutinně a varování chodí SMS přímo na mobil. Praktický důsledek: pojištění, které kryje zrušení a zpoždění letu, tu má víc smysl než kdekoli v Evropě.

Svátky a festivaly

• Čínský nový rok (leden nebo únor, řídí se lunárním kalendářem) – největší svátek roku, pět dní volna. Ceny ubytování skáčou nejvýš z celého roku, spousta rodinných podniků má zavřeno a doprava je nacpaná. Zato Dihua Street je v týdnech před ním neuvěřitelná.
• Lampionový festival v Pingxi – vypouštění tisíců lampionů dva týdny po novém roce. Oficiální termín zveřejňuje radnice Nového Tchaj-peje až v lednu, takže si ho ověřte, než kvůli němu koupíte letenku.
• Svátek dračích lodí (červen) – závody na řece Keelung přímo ve městě.
• Měsíc duchů (zhruba srpen) – podle tradice se otevírá brána podsvětí. Místní se v té době vyhýbají plavání a velkým rozhodnutím, ale pro cestovatele to není důvod se vyhýbat – naopak, chrámy jsou plné obětin a v Keelungu se koná nejvýraznější festival v zemi.
• Svátek středu podzimu (září nebo říjen) – celé město griluje. Doslova: na chodnících, v parcích, před domy.
• Státní svátek 10. října – přehlídka a večerní ohňostroj.
• Silvestr – ohňostroj z Taipei 101 patří k nejznámějším na světě. Ubytování v Xinyi na tuhle noc rezervujte měsíce dopředu.

Kde se v Taipei ubytovat

Taipei je rozlehlé, ale metro to řeší – i z okrajové čtvrti jste v centru za dvacet minut. Rozhodující je proto spíš to, jakou chcete mít čtvrť za dveřmi, než jak daleko je to na Taipei 101.

Které čtvrti přicházejí v úvahu

• Okolí hlavního nádraží (Zhongzheng) – nejlepší dopravní dostupnost ve městě a nejvíc levného ubytování. Volte, když plánujete hodně výletů nebo máte časný odlet. Nevýhoda: okolí nádraží je fádní a večer mrtvé.
• Ximending – mladá, neonová, levná a hlučná. Dobrá volba pro první návštěvu a pro batůžkáře, špatná, když chcete v deset večer klid.
• Da’an – kavárny, park, ulice Yongkang plná jídla a klidné rezidenční ulice. Nejlepší volba na delší pobyt a pro rodiny. Ceny střední až vyšší.
• Xinyi – mrakodrapy, nákupní centra a Taipei 101 za rohem. Nejdražší čtvrť, moderní a trochu korporátní. Když chcete výhled z okna a luxus, je to tady.
• Zhongshan – nejlepší kompromis. Centrální, klidná, plná dobrého jídla a designových obchůdků, se znatelným japonským vlivem a s metrem na červené i zelené lince.
• Datong a Dadaocheng – historická čtvrť kolem Dihua Street. Nejlepší poměr atmosféry a ceny, ale menší nabídka ubytování a večer klidněji.
• Beitou – termální čtvrť na severu. Dražší, dál od centra, ale vana s termální vodou přímo na pokoji stojí za jednu až dvě noci.
• Shilin a Songshan – u velkých nočních trhů, střední ceny, dobré, když je jídlo hlavní důvod cesty.

Čemu se vyhnout: Neihu a Nangang jsou obchodní čtvrti bez důvodu tam spát, pokud zrovna nejedete na veletrh do výstaviště. A ve Wanhua kolem Huaxi Street je ubytování levné z důvodu, který si domyslíte – historii i noční charakter téhle čtvrti rozebírá sekce o chrámu Lungshan.

Projděte si nabídku ubytování v Taipei

Kolik to stojí a na co si dát pozor

• Lůžko na sdíleném pokoji: zhruba 500–800 TWD za noc.
• Slušný tříhvězdičkový hotel: 2 000–3 800 TWD.
• Čtyř- a pětihvězdičkové hotely: od zhruba 4 500 TWD výš, v Xinyi a v termálních resortech v Beitou i násobně.
• K ceně připočtěte 5 % DPH a v lepších hotelích běžný 10% servisní poplatek. Samostatná ubytovací daň jako v evropských městech tu není.

Pozor na krátkodobé pronájmy. Na Tchaj-wanu je pronájem kratší než třicet dní bez licence nelegální a od začátku roku 2026 platí přísnější postihy – pokuty jdou do statisíců TWD pro pronajímatele a do milionů pro platformu. Radnice v prvním čtvrtletí 2026 odhalila přes tisíc nelegálních ubytování. Prakticky to znamená: rezervujte hotely, hostely a licencované penziony, ne anonymní byty. Když vám zrušený nelegální pronájem sebere střechu nad hlavou den před příletem, nemáte se koho dovolat.

Ceny nejvíc skáčou kolem čínského nového roku, na Silvestra a v době velkých veletrhů, hlavně Computexu na začátku června. V těch termínech rezervujte s výrazným předstihem.

Konkrétní ubytování podle čtvrtí

Okolí hlavního nádraží

Nejlevnější a dopravně nejlepší volba, atmosféra spíš žádná. Ideál na první a poslední noc.

• 109 Taipei Hostel – Nejlevnější slušná varianta ve městě. Pěšky od hlavního nádraží i z Ximendingu, svačiny zdarma. Lůžko na sdíleném pokoji od zhruba 1 600 TWD.
• Hotel Gracery Taipei – Japonské vedení i japonská koupelna s hlubokou vanou, dvě minuty od stanice Zhongxiao Xinsheng. Kolem 4 600–7 100 TWD.
• Sotetsu Grand Fresa Taipei Ximen – Stojí přímo nad výstupem ze stanice Ximen. Prostorné pokoje a skříňky na zavazadla pro den mezi odhlášením a odletem.
• Hotel Resonance Taipei, Tapestry Collection by Hilton – Čtyřhvězdičkový hotel deset minut od nádraží s bezplatnou prádelnou, což na delší cestě oceníte víc než bazén.

Ximending

Mladá čtvrť, nejlevnější střední kategorie a hluk do noci. Pokoje bývají menší.

• Wow Happy Ximen – Malý hotel přímo v pěší zóně, velká vana na pokoji a káva zdarma. Kolem 2 400–4 000 TWD.
• Energy Inn – V klidné uličce pár kroků od hlavního ruchu, se snídaní a sdílenou kuchyňkou.
• Solaria Nishitetsu Hotel Taipei Ximen – Japonský řetězec s vybavením pro rodiny včetně dětské postýlky, dvě minuty od metra.

Da’an

Kavárny, park a ulice Yongkang za rohem. Nejlepší volba na delší pobyt, ceny vyšší.

• MGH Mitsui Garden Hotel Taipei Zhongxiao – Japonský design a společné termální lázně v sedmnáctém patře, sto padesát metrů od metra. Kolem 5 900–7 000 TWD.
• Shangri-La Far Eastern, Taipei – Střešní bazén s výhledem na Taipei 101 a dobré zázemí pro rodiny.
• Kimpton Da An Taipei by IHG – Butikový pětihvězdičkový hotel mezi kavárnami Da’anu, výrazný design a nadstandardní posilovna.

Xinyi

Nejdražší čtvrť s Taipei 101 za rohem. Nabídka je tu úzká.

• Humble House Taipei, Curio Collection by Hilton – Střešní bazén s výhledem na město, pár minut pěšky pod Taipei 101.
• eslite hotel – Designový hotel v areálu bývalé tabákové továrny Songshan, z pokojů je vidět na Taipei 101.
• W Taipei – Pokoje s výhledem přímo na Taipei 101, venkovní bazén a design, kvůli kterému sem lidé jezdí i bez jiného důvodu. Padesát metrů od metra a podle toho i cena.

Tip Travel Bible: jestli si chcete v Taipei jednu noc užít, tady je to nejlepší volba, s Taipei 101 za oknem. Vyjde to líp než vstupenka na vyhlídku a fotku máte z postele.

Zhongshan

Nejlepší kompromis mezi cenou, klidem a centrální polohou.

• Journey Town Inn – Nanjing Branch I – Velké pokoje s vanou za cenu, jaká se v téhle čtvrti hledá těžko. Kolem 3 000 TWD.
• Jolley Hotel – Pokoje s kuchyňkou a terasa, dobrá volba na delší pobyt.
• The Okura Prestige Taipei – Japonská preciznost, vlastní lázně a jeden z nejlépe vedených hotelů ve městě.

Datong a Dadaocheng

Historická čtvrť kolem Dihua Street. Nejlepší poměr atmosféry a ceny v celém Taipei, nabídka je ale menší a večer je tu klid.

• Lore Hotel – Moderní design a vana na pokoji, sto padesát metrů od stanice Daqiaotou. Kolem 3 100 TWD.
• Meander 1948 – Bývalá papírna z roku 1948 s odhalenými cihlovými zdmi, jejíž rekonstrukce získala ocenění za obnovu historických budov. Kombinuje hostel s designovým hotelem.
• OrigInn Space – Městem chráněná historická budova s retro kavárnou v přízemí, pár kroků od Dihua Street.

Beitou

Termální čtvrť na severu, třicet minut metrem z centra. Dražší kategorie, ale privátní termální vana na pokoji je tu standard, ne výjimka.

• Wellspring by Silks Beitou – Privátní lázeň s horkou i studenou vanou v zenovém provedení, tři sta metrů od stanice Xinbeitou.
• The Gaia Hotel – Taipei – Termální vana v každém ze čtyřiceti osmi pokojů a k tomu čtyřpatrová knihovna. Na metro jezdí kyvadlová doprava.
• Grand View Resort Beitou – Resort od architekta, který navrhl Taipei 101, vana na pokoji a osm set metrů k Thermal Valley.
• Radium Kagaya Taipei – Japonský lázeňský dům s lázní na pokoji, nejtradičnější a zároveň nejdražší varianta v Beitou.

Jedna kategorie v Taipei chybí, i když byste ji čekali: kapslové hotely. Je jich tu spousta, ale ani jeden se nedostane přes hranici devítky – hodnocení na Booking.com. Jako zážitek na jednu noc teda fajn, jako doporučení ne.

Praktické informace

Víza a vstup

Češi jezdí na Tchaj-wan bez víza a mohou zůstat 90 dní. Pas musí být platný ještě půl roku po příletu a na hranici se dokládá zpáteční letenka s potvrzeným termínem, případně letenka do třetí země. Doklad o ubytování se nevyžaduje. Bezvízový pobyt nejde prodloužit a náhradní cestovní doklad z ambasády k němu nestačí.

Od října 2025 se navíc vyplňuje online příjezdová karta (Taiwan Arrival Card), která nahradila papírový formulář v letadle. Je zdarma, zabere pár minut a vyplňuje se na webu imigračního úřadu krátce před odletem – dá se nahrát fotka pasu a formulář se předvyplní sám. Vyplnit se dá až sedm dní před příletem; původní tříddenní lhůta z roku 2025 se mezitím prodloužila.

Praktická poznámka na okraj: tchajwanské razítko v cizím pase nebývá problém při pozdější cestě do pevninské Číny. Kdo si tam ale plánuje navazující cestu, ať si podmínky ověří aktuálně – pro cizince a pro tchajwanské občany platí jiná pravidla.

Zastupitelské funkce pro české občany plní Česká ekonomická a kulturní kancelář v Taipei – sídlí v Keelung Road nedaleko stanice metra Taipei City Hall, má konzulární oddělení a nonstop nouzovou linku. Kontakt si před cestou uložte do mobilu.

Peníze, ceny a rozpočet

Platí se novým tchajwanským dolarem (TWD). Kurz se pohybuje kolem 100 TWD za 65 Kč. Pro rychlý odhad stačí ubrat třetinu: cena 300 TWD je zhruba dvě stovky.

• Bankomaty ve večerkách 7-Eleven berou zahraniční karty a jsou nonstop. Vždycky odmítněte přepočet na koruny, který vám bankomat nabídne – vybírejte v TWD, jinak si připlatíte.
• Kartou zaplatíte v hotelích, obchodních domech, řetězcích a lepších restauracích. Hotovost potřebujete na noční trhy, malé jídelny, autobusy mimo město a dobíjení EasyCard.
• Vrácení DPH pro turisty funguje od nákupu za 2 000 TWD v jednom označeném obchodě v jeden den; vrací se 5 %.

Denní rozpočet bez letenky poskládaný z cen výše vychází takhle: batůžkář 1 100–1 600 TWD (lůžko na sdíleném pokoji, jídlo z trhů a večerek, metro), střední cesta 2 900–5 200 TWD (vlastní pokoj ve slušném hotelu, jedna restaurace denně, občas výlet vlakem) a pohodlná cesta od 7 000 TWD výš. V korunách je to zhruba 700–1 050, 1 900–3 400 a 4 500+ na den.

SIM karta, wifi a zásuvky

SIM kartu koupíte hned v hale letiště u přepážek všech tří operátorů – Chunghwa Telecom, Taiwan Mobile a FarEasTone – a mají prakticky stejné ceny. Turistický balíček s neomezenými daty na týden vyjde kolem 450–500 TWD, na měsíc zhruba 1 000 TWD. Chunghwa má nejlepší pokrytí v horách. eSIM si můžete koupit předem online a aktivovat po přistání.

Zdarma je i vládní wifi iTaiwan s tisíci hotspotů na nádražích, v muzeích a na úřadech, registrace už není potřeba, a městská Taipei Free.

Zásuvky jsou americké, typ A a B, napětí 110 V. Adaptér je nutnost, měnič napětí obvykle ne – zkontrolujte si na nabíječce, že umí rozsah 100–240 V, což dnes zvládne skoro všechno. Fén nebo žehlička na vlasy z Evropy je jiná věc a raději je nechte doma.

Bezpečnost a zemětřesení

Tchaj-wan patří k nejbezpečnějším zemím Asie a Taipei je město, kde se dá bez obav chodit v noci a kde se zapomenutá taška obvykle vrátí. Platí to i pro ženy cestující samotné. Jediné reálné riziko jsou kapesní krádeže v tlačenici na nočních trzích, a i ty jsou spíš výjimka.

Tchaj-wan je zároveň na hranici dvou tektonických desek. Menší otřesy jsou běžné, silnější zemětřesení přijde jednou za pár let a to opravdu velké zhruba jednou za dekádu. Stavby jsou na to projektované a systém varování posílá upozornění SMS přímo na mobil, včetně cizích čísel. Když se začne třást, platí totéž co všude: od oken, pod stůl, po otřesu ven.

Zdraví a pojištění

Zdravotnictví je na Tchaj-wanu na vysoké úrovni a ve velkých nemocnicích v Taipei mají mezinárodní oddělení s anglicky mluvícím personálem. Očkování nad rámec běžného schématu se pro Taipei nevyžaduje. Horečka dengue se objevuje hlavně na jihu ostrova v létě a na začátku podzimu; v Taipei je riziko malé, ale repelent se v horách a u vody hodí i tak.

Bez pojištění ale platíte péči v plné výši – a při dvanáctihodinovém letu, tajfunové sezóně a horských výletech je to zbytečná loterie. Zvlášť se vyplatí zkontrolovat, jestli pojistka kryje zrušený a zpožděný let a turistiku v horách. Jak si vybrat, rozebíráme v přehledu krátkodobého cestovního pojištění.

Petrovi z naší redakce stačila píchlá pneumatika na skútru a měl nadvakrát zlomenou klíční kost. Následovala operace, při které mu kost sešroubovali titanem, a účet zněl na 80 tisíc korun. Měl pojištění od True Traveller, pojišťovna operaci i pobyt v nemocnici vyřídila přímo s nemocnicí a nezaplatil ani korunu. Celý příběh i s tím, jak se pojistka vybírala, je v článku o ročním cestovním pojištění.

Za pozornost stojí i to, čím se to stalo. Skútr je na Tchaj-wanu nejběžnější dopravní prostředek a půjčit si ho je lákavé i pro cestovatele – jenže spousta běžných pojistek motorky a skútry vylučuje, nebo je kryje jen do nízkého objemu motoru a s platným řidičským oprávněním na motocykl. Než někde na výletě nasednete, mrkněte se do podmínek. Pojištění, které Petrovi tuhle situaci pokrylo, najdete u True Traveller.

Jazyk a etiketa

Úředním jazykem je mandarínština, běžně uslyšíte i tchajwanštinu. V Taipei se anglicky domluvíte v hotelu, v muzeu, ve stanici metra i ve většině restaurací, mimo město už podstatně hůř. Značení je dvojjazyčné a Google Translate i Google Maps tu fungují normálně – na rozdíl od pevninské Číny.

• V metru se nejí, nepije a nemluví nahlas. Přednostní sedadla zůstávají volná, i když stojíte.
• Fronty se dodržují striktně, i na autobus a k výtahu.
• V chrámu se vstupuje bočním vchodem, prostřední patří božstvům. Prahy se překračují, nešlape se na ně. Fotit se dá, lidi při modlitbě ne.
• Boty se zouvají v domácnostech, v části penzionů a v některých kavárnách s tatami.
• Spropitné se nedává nikde.
• Vizitku nebo doklad podávejte a přebírejte oběma rukama. Je to drobnost, ale všimnou si jí.

Kolik dní si na Taipei vyhradit

Rozumné minimum je tři dny na město samotné, ale reálný ideál je pět – dva z nich padnou na výlety, kvůli kterým sem stojí za to jet. Kdo má jen dva dny, uvidí Taipei 101, jeden chrám a jeden noční trh, což je škoda.

Tři dny ve městě

• Den 1 – historie a moderna: ráno memoriál Čankajška a náměstí Svobody, oběd na ulici Yongkang, odpoledne Huashan 1914, podvečer výstup na Elephant Mountain na západ slunce, večer Xinyi a Taipei 101.
• Den 2 – staré město: brzy ráno chrám Lungshan, pak Bopiliao, dopoledne Dihua Street a Dadaocheng, odpoledne Ximending, večer noční trh Raohe nebo Ningxia.
• Den 3 – muzeum a termály: dopoledne Národní palácové muzeum, odpoledne Beitou a horké prameny, podvečer přejezd do Tamsui na západ slunce nad řekou.

Pět dní i s výlety

• Dny 1–3 jako výše.
• Den 4 – Jiufen a severní pobřeží: ráno Yehliu, kolem poledne Keelung, odpoledne Muzeum zlata v Jinguashi a Jiufen nechte na podvečer, až se rozsvítí lampiony.
• Den 5 – podle chuti: buď trať Pingxi (Houtong, Shifen, Pingxi), nebo Yangmingshan, když chcete hory a sopky. Kdo má radši klid než davy, ať zvolí Yingge a Sanxiu.

Kdo má týden a víc, měl by z Taipei vyrazit dál po ostrově – a to už je jiná cesta, na kterou máme samostatný průvodce.

Často kladené otázky

Co si přečíst dál

• Tchaj-wan: podrobný praktický průvodce – celý ostrov, národní parky, východní pobřeží a jak si poskládat delší cestu.
• Tokio: co vidět, zažít i ochutnat – nejbližší velká metropole a nejčastější kombinace s Tchaj-wanem.
• Jižní Korea – druhá varianta, jak si k Tchaj-wanu přidat další zemi.
• Krátkodobé cestovní pojištění – co má krýt při dálkovém letu a v tajfunové sezóně.