Jeju: co vidět na korejském ostrově, ceny a praktické tipy

Korejci na Jeju jezdí na líbánky, o víkendech a kdykoli potřebují z pevniny zmizet. Leták v cestovce vám ho prodá jako korejskou Havaj, ale trefnější je něco jiného: je to sopečný ostrov s nejvyšší horou Koreje uprostřed, pobřežím z černého čediče, poli obehnanými kamennými zídkami a kulturou, která se od zbytku země liší tak, že tu do 15. století existovalo samostatné království.

Kdo sem přiletí na dva dny mezi Soulem a odletem domů, uvidí kráter, vodopád a kavárnu s výhledem na moře. Kdo si dá pět dní a půjčí auto, objede sopečné kužely, vyjde na Hallasan, projde kus Olle tras a bude jíst věci, které jinde v Koreji nedostane – černé vepřové, ježovky rovnou od potápěček, mandarinky utržené v sadu.

Tenhle průvodce začíná ve chvíli, kdy už jste v Koreji. Najdete v něm, jak se na ostrov dostat z pevniny, jak se po něm pohybovat, kolik co stojí a co má smysl vidět v jaké části roku – včetně věcí, které se letos změnily a starší texty o nich nevědí.

Jestli teprve plánujete celou cestu, začněte u našeho velkého průvodce Jižní Koreou – najdete v něm vstupní podmínky, dopravu po zemi i tipy na ostatní regiony.

Jeju v kostce

Korejsky	제주도 (Jeju-do), česky se objevuje i přepis Čedžu
Rozloha	1 849 km², největší korejský ostrov
Obyvatel	zhruba 670 tisíc, z toho většina v Jeju City a Seogwipu
Nejvyšší bod	Hallasan, 1 947 m – zároveň nejvyšší hora Jižní Koreje
Vzdálenost od pevniny	kolem 85 km jižně od nejbližšího pobřeží
Letiště	Jeju International (CJU), druhé nejrušnější v zemi
Měna	jihokorejský won (KRW), 1 000 wonů ≈ 15 Kč
Časový posun	+7 hodin v létě, +8 v zimě
Jazyk	korejština, doma i mizející jejuština
Zásuvky	typ C a F, 220 V – stejné jako u nás
UNESCO	přírodní dědictví od roku 2007, geopark od 2010

Ostrov je oválný a objet ho po pobřežní silnici znamená zhruba 180 kilometrů, tedy tři až čtyři hodiny čisté jízdy. To je dobré měřítko: z libovolného bodu se dostanete kamkoli jinam do dvou hodin, takže se nemusíte stěhovat každou noc jinam.

Uprostřed stojí Hallasan a všechno ostatní se od něj svažuje k moři. Na severu leží Jeju City s letištěm a přístavem, na jihu Seogwipo s vodopády a nejteplejším počasím, na východě kráter Seongsan Ilchulbong a pláže, na západě kavárenské pobřeží a čajové plantáže.

Kolik dní si na Jeju vyhradit

Nejčastější chyba je přiletět na dvě noci a snažit se za ně stihnout obě poloviny ostrova. Vzdálenosti nejsou velké, ale zastávky ano – k vodopádu, na kráter a na kužel se chodí pěšky a každá zastávka spolkne dvě hodiny.

• Dva dny – jen jedna polovina ostrova. Buď východ (Seongsan, Manjanggul, pláže), nebo jih (Seogwipo, vodopády, Jusangjeolli). Nesnažte se o obojí.
• Tři dny – východ, jih a jeden den navíc na Hallasan nebo na Udo. Tohle je rozumné minimum, se kterým odsud neodjedete s pocitem, že jste jen fotili.
• Pět dní – celý ostrov včetně západu, jedna Olle trasa, jeden kužel a čas na kavárnu, aniž byste každý den vstávali v šest.
• Týden – k tomu výstup na vrchol Hallasanu, výlet na Gapado nebo Marado, druhá Olle trasa a den, kdy nic neplánujete.

S autem zvládnete asi o třetinu víc než s autobusy. Bez auta si vyhraďte aspoň o den navíc – doprava na východ i západ funguje, ale okružní linky zastavují často a jedou dlouho.

Nejmíň se vyplatí přiletět odpoledne a druhý den ráno odlétat. První den vám spolkne cesta z letiště a ubytování, takže dvě noci znamenají reálně jeden celý den.

Kdy na Jeju jet

Jeju je nejjižnější kus Koreje a klima tomu odpovídá – mírnější zimy a vlhčí léta než na pevnině. Sníh tu padá hlavně na horu, ne k moři.

Měsíc	Denní maximum	Noční minimum	Jaké to je
Leden – únor	8–9 °C	1–2 °C	chladno a větrno, sníh na Hallasanu, kvetou kamélie
Březen	11–12 °C	5 °C	první teplé dny, řepka na Seongsanu
Duben – květen	16–21 °C	9–14 °C	nejlepší měsíce na chození, sucho a jasno
Červen	24 °C	18 °C	nejvlhčí měsíc, kolem 200 mm srážek, začíná jangma
Červenec – srpen	28–30 °C	23–24 °C	vedro, vlhko, davy a nejvyšší ceny
Září	26 °C	21 °C	špička tajfunové sezóny, ale teplé moře
Říjen	21–22 °C	15 °C	druhé nejlepší období, rákosí na kuželech
Listopad	16 °C	9 °C	nejsušší měsíc roku, podceňovaný
Prosinec	10–11 °C	4 °C	chladno, ale prázdno

Nejlepší jsou duben až červen a září až listopad. Nejpodceňovanější měsíc je listopad – naprší jen kolem 74 milimetrů, po tajfunech je klid a na ostrově není nikdo.

Jangma a tajfuny

Jangma, korejská dešťová sezóna, dorazí na Jeju dřív než na pevninu – obvykle kolem dvacátého června, letos se opozdila až na konec června a skončila kolem 20. července. Neprší nepřetržitě, ale ve vlnách prudkých přeháněk, a hlavně je Hallasan celé týdny v mracích.

Tajfunová sezóna běží od července do začátku října a nejvyšší riziko je od konce srpna do poloviny září. Většina tajfunů se od ostrova stočí nebo dorazí zeslabená; typické léto přinese jedno reálné narušení, které na den zruší lety a na den dva zavře pláže. Přímý zásah je vzácný, ale kdo letí v září, měl by mít rezervu jeden den na cestu zpět.

Vítr, který nepřestává

Vítr je jedna ze tří jejuských „hojností” a není to folklor. Průměrná roční rychlost je kolem 4,5 m/s, tedy zhruba dvojnásobek pevniny. Nejklidnější je jih kolem Seogwipa, nejhorší západ u Gosanu, kde je přes osmdesát dní v roce s nárazy nad čtrnáct metrů za sekundu. Prakticky to znamená dvě věci: vezměte si větrovku i v červenci a s koly na pobřežních trasách počítejte s tím, že jedna polovina okruhu bude dřina.

Co kdy kvete

• Kamélie – listopad až únor, tedy uprostřed zimy. Nejlíp v Camellia Hill, kde mají přes 500 odrůd.
• Třešně – Jeju kvete jako první v celé Koreji, obvykle koncem března. Přesné datum se rok od roku posouvá o týden i víc, takže se neupínejte k jednomu dni.
• Řepka (yuchae) – březen a duben, žlutá pole pod kráterem Seongsan a kolem Sanbangsanu. Vedle nich stojí soukromé pozemky, kde se za focení platí.
• Hortenzie – červen a červenec, hlavně podél silnic na východě u Jongdal-ri.
• Stříbrné rákosí – říjen, nejhezčí na kuželu Saebyeol.
• Mandarinky – sklizeň od prosince do února, v sadech se v té době dá i sbírat.

Kdy je na ostrově plno

Jeju se plní Korejci, ne cizinci, takže špička kopíruje korejský kalendář. Nejhorší kombinace ceny a davů je od konce července do poloviny srpna, kdy jsou školní prázdniny a zároveň skončila jangma. Hotel v Jeju City stojí v červenci víc než dvojnásobek únorové ceny.

Přidejte k tomu dva svátky, kdy cestuje celá země naráz: Chuseok (v roce 2026 od 24. do 26. září) a Seollal, lunární nový rok (v roce 2027 od 6. do 8. února). Letenky i hotely bývají vyprodané měsíce dopředu.

Koupání

Oficiální koupací sezóna s plavčíky trvala letos od 24. června do 6. září – 75 dní, nejdéle v historii – a dohled běží na dvanácti plážích obvykle od desíti do pěti. Od poloviny července do poloviny srpna mají Iho Tewoo a Hyeopjae otevřeno až do devíti večer. Voda je nad dvacet stupňů zhruba od června do listopadu, nejtepleji je v srpnu kolem 26 °C.

Letos je ale u pobřeží mimořádně silný výskyt medúzy Nomura – obří druh, který dorůstá až dvou metrů, a jehož populace je pětkrát vyšší než loni. Rybářský institut vydal pro moře kolem Jeju preventivní varování. Před koupáním se dívejte na vyvěšené vlajky a nechoďte do vody mimo hlídané úseky.

Jak se na Jeju dostat z pevniny

Na ostrov vedou dvě cesty: letadlem, což dělá skoro každý, a trajektem, což má smysl hlavně tehdy, když si vezete auto. Letenky jsou levné, spojů je absurdní množství a let trvá zhruba hodinu.

Letadlem ze Soulu

Trasa Gimpo – Jeju je podle žebříčku OAG nejvytíženější leteckou linkou na světě. Za rok 2025 na ní bylo 14,4 milionu sedadel, tedy přes 39 tisíc denně, a titul drží dlouhodobě. Prakticky to znamená, že se na letiště přijede jako na nádraží.

Létá tu devět dopravců a let trvá hodinu a deset až pětadvacet minut. Nejsilnější jsou Jeju Air (kolem 25 letů denně), Eastar Jet a Korean Air (obojí zhruba 20), za nimi T’way, Asiana, Jin Air, Air Seoul a Air Busan.

Zásadní je, z kterého soulského letiště letíte. Domácí lety jedou z Gimpa, které je blíž centru a napojené na metro. Z Incheonu létá na Jeju jediný dopravce jednou denně a i tenhle spoj má v jízdním řádu naplánovaný konec na říjen 2026. Počítejte s Gimpem, ne s Incheonem – a když přilétáte ze zahraničí na Incheon, přejezd mezi letišti si naplánujte s rezervou.

Letadlem odjinud

Jeju je napojené i na ostatní korejská letiště, takže se dá zařadit doprostřed cesty, ne jen na konec.

• Busan (Gimhae) – pět dopravců, let hodinu. Nejsilnější je domácí Air Busan s deseti až třinácti lety denně, k tomu Jeju Air, Korean Air, Jin Air a Eastar.
• Cheongju – nejlepší nabídka mimo Soul a Busan, sedm dopravců, let hodinu dvacet.
• Daegu – pět dopravců, let hodinu a čtvrt.
• Gwangju – nejkratší spoj vůbec, hodina a jen 182 kilometrů, pět dopravců.

Plánujete-li kombinaci s dalšími korejskými městy, máme na ně samostatné průvodce – přečtěte si, co vidět v Soulu a co nabízí Busan, odkud se sem létá nejčastěji.

Kolik letenka stojí a kdy ji koupit

Rozdíl mezi sezónou a mimo ni je čtyřnásobný. Od poloviny července do konce srpna stojí jednosměrná letenka i u nízkonákladovek 80 000 až 150 000 wonů (zhruba 1 200 až 2 250 Kč) a rezervovat je potřeba dva až tři měsíce dopředu. Mimo sezónu, tedy v lednu, únoru, říjnu a listopadu, se dá sehnat letenka za 20 000 až 40 000 wonů (300 až 600 Kč) i pár týdnů předem.

Odlet v úterý až ve čtvrtek vychází v průměru o 20 až 40 procent levněji než v pátek nebo v neděli. Nejlevnější měsíc je podle vyhledávání květen.

Rezervovat se dá přímo na webech dopravců, které mají anglické verze – bývá to nejlevnější varianta. Se zahraničními kartami se na korejských stránkách občas objevují potíže s ověřením platby; když to zaseknete, zkuste platbu jako host přes číslo pasu místo zakládání účtu, nebo koupi přes agregátor. Koupit letenku na přepážce v den odletu reálné je, ale v sezóně a o víkendu s tím nepočítejte.

Trajektem

Trajekt se vyplatí v jediném případě: vezete si na ostrov auto. Jinak je pomalejší i dražší než letenka mimo sezónu. Aktivní jsou dnes tři linky a všechny berou vozidla.

Přístav	Doba plavby	Frekvence
Wando (Jeollanam-do)	2 h 40 min	asi 3× denně, nejrychlejší spojení
Mokpo	4 h 30 min	zhruba 1× denně
Nokdong (Goheung)	3 h 40 min	1× denně

Z Wanda stojí třetí třída kolem 29 850 wonů ve všední den a 32 800 o víkendu, tedy zhruba 450 až 490 Kč. Lůžko v první třídě vyjde na 52 500 wonů. K ceníku se připočítává palivový příplatek a terminálový poplatek, takže reálná částka bude o něco vyšší. Převoz středního osobního auta stojí orientačně 130 000 až 180 000 wonů podle přístavu.

Tři linky, které starší texty pořád uvádějí, dnes nejezdí. Z Busanu trajekt na Jeju nejede od prosince 2022, kdy provozovatel skončil a nový se dodnes nenašel. Z Yeosu skončil v prosinci 2024 a loď přešla na trasu z Wanda. Z Incheonu osobní trajekt nejezdí také. Kdo je na jihovýchodě země, poletí – nebo pojede přes Wando.

Z letiště do města

Letiště leží přímo na okraji Jeju City, takže do centra je to pár minut. Do Seogwipa na druhé straně ostrova se jede zhruba hodinu a půl.

• Do Jeju City – městské autobusy jezdí od terminálu, jízdné 1 200 wonů v hotovosti a 1 150 s kartou. Taxi do centra vyjde řádově na 5 000 až 10 000 wonů.
• Do Seogwipa autobusem 600 – limuzínová linka přes Jungmun, interval 18 až 20 minut, celá trasa zhruba 80 minut. Do Jungmunu 4 500 wonů, na konečnou 5 500 až 6 000. První spoj v šest ráno, poslední kolem tři čtvrtě na jedenáct večer.
• Do Seogwipa autobusem 800 – jede přes Innovation City, je rychlejší a asi o 500 wonů levnější než šestistovka. Konkrétní jízdní řád si ověřte na místě, mění se.

Kakao T, korejská obdoba Uberu, na Jeju funguje včetně letiště a aplikace je v angličtině. Nástupní sazba je 4 800 wonů, jízda přes celý ostrov vyjde kolem 35 000 wonů. Registrace projde i se zahraničním telefonním číslem, ale zahraniční karty se v aplikaci často nepodaří uložit – vyberte možnost zaplatit řidiči na místě a problém zmizí. Mimo města může čekání na vůz trvat déle.

Kartu T-money si kupte hned na letišti nebo v první samoobsluze – platí se s ní ve všech autobusech i v taxi po celé zemi. Soulská Climate Card na Jeju nefunguje, je to čistě seoulský produkt. Kdo jede do Soulu i sem, potřebuje T-money tak jako tak.

Najděte si ubytování v Jeju City

Doprava po ostrově: auto, nebo autobus

Jeju je jediné místo v Koreji, kde se cizinci vyplatí půjčit auto. Na pevnině je vlaková a autobusová síť tak hustá, že auto jen překáží; tady veřejná doprava pokrývá hlavní tahy a všechno ostatní špatně. Bez auta strávíte znatelnou část dovolené na zastávce.

Auto

Malé auto stojí 45 000 až 130 000 wonů na den podle sezóny, celoroční průměr je kolem 46 000 wonů (zhruba 700 Kč). Nejlevnější je únor, nejdražší prosinec, a nahoru jde cena i v době třešní a letních prázdnin. Vyzvednutí přímo na letišti nabízejí všechny velké půjčovny. Litr benzinu vyjde kolem 1 530 wonů, tedy asi 23 Kč.

Připlaťte si za plné pojištění. Základní zákonné krytí je v ceně, ale běžné CDW nechává spoluúčast kolem 300 000 wonů a k tomu poplatek za odstávku vozu ve výši poloviny denní sazby. Rozšířená varianta s nulovou spoluúčastí stojí 35 000 až 54 000 wonů denně navíc a ušetří vám dohadování o každém škrábanci, které cizince postihuje nejčastěji.

Mezinárodní řidičský průkaz z Česka v Koreji platí. Korea uznává jak Ženevskou úmluvu z roku 1949, tak Vídeňskou z roku 1968, a to od 1. ledna 2002 – takže česká vídeňská verze je v pořádku. Tvrzení, že v Koreji funguje jen ženevský průkaz, pochází z Japonska, kde to skutečně platí, ale na Koreu se nevztahuje.

U přepážky po vás budou chtít tři doklady najednou: mezinárodní průkaz, český řidičák a pas. Jméno na mezinárodním průkazu musí přesně sedět s pasem, jinak neplatí, a uznává se jen doklad vydaný úřadem – žádné internetové „international driving license”. Průkaz platí rok od vstupu do země.

Jezdí se vpravo jako u nás. Rychlostní kamery a úsekové měření jsou na ostrově běžné a vymáhají se důsledně; ve školních zónách je limit 30 km/h a pokuty citelně vyšší. Kamera pozná auto podle značky, takže pokuta doputuje na půjčovnu, která vám ji přeúčtuje i s manipulačním poplatkem. Navigace na kamery upozorňuje – jen ne ta od Googlu, viz níž.

Autobusy

Kdo auto nechce, dojede autobusem skoro všude, jen pomaleji. Pro kratší pobyt nebo rodinu ale může dávat smysl privátní taxi s anglicky mluvícím řidičem. Jízdné je 1 200 wonů v hotovosti a 1 150 s T-money, cena je zmrazená od roku 2014 a nezvyšuje se ani letos. Přestup je 40 minut zdarma, dvakrát na jednu jízdenku.

• Linka 201 – východní pobřeží, z Jeju City přes Seongsan Ilchulbong do Seogwipa. Nejdelší městská autobusová trasa v celé Koreji, interval 15 až 30 minut.
• Linka 202 – západní pobřeží, přes Gosan do Seogwipa, 170 až 185 zastávek jedním směrem.
• Linky 281 a 282 – přes vnitrozemí východně od Hallasanu, rychlejší než okruh po pobřeží. Zastavují u startu trasy Seongpanak, takže právě jimi se jezdí pod horu.
• Linka 810 – turistický okruh po východní části, jízdné 1 150 wonů, celodenní jízdenka 3 000. Míjí několik startů Olle tras.

Objet ostrov autobusem po jedné z okružních linek trvá tři až čtyři hodiny jedním směrem bez jediné zastávky. Žádný turistický pas na dopravu tu neexistuje – T-money je jediné rozumné řešení.

Navigace: Google Maps tu nefunguje

Google Maps v Koreji neumí navigovat – ani autem, ani na kole. Korejské zákony zakazují vývoz detailních mapových dat ze země, takže Google nemá z čeho trasu spočítat. Ukáže vám, kde místo leží, ale nedovede vás tam.

Stáhněte si obě korejské aplikace: Naver Map má lepší anglické rozhraní a hledání míst, Kakao Map rychleji reaguje na novou výstavbu a ukazuje převýšení trasy, což se na kopcovitém Jeju hodí víc, než čekáte.

Skútr, kolo a řidič na den

Na skútr platí stejná pravidla jako na auto – bez mezinárodního průkazu vám ho seriózní půjčovna nepůjčí, věková hranice bývá 21 let a chtějí kauci na kreditní kartě. To je přísnější než v jihovýchodní Asii, kde se půjčuje skoro komukoli.

Celodenní taxi s řidičem pro skupinu do čtyř lidí se prodává zhruba od 170 dolarů za osm hodin, tedy kolem 3 200 Kč za celou skupinu. Řidič s pokročilou angličtinou stojí příplatek. Pro tři čtyři lidi bez řidičáku to vychází srovnatelně s autem a odpadne parkování.

Kde se na Jeju ubytovat

Ostrov se dělí na šest oblastí, které se od sebe liší tím, kvůli čemu tam člověk jede. Volba není o luxusu, ale o tom, ke které polovině ostrova chcete mít blíž – a jestli chcete ráno vstávat na východ slunce, nebo večer koukat, jak zapadá.

Do pěti nocí vystačíte s jednou základnou. Ostrov je malý, autem objedete většinu cílů do hodiny a stěhování vám sebere víc času než ušetří. Při delším pobytu má smysl rozdělit pobyt na dvě části – jednu na jihozápadě, druhou na severovýchodě. Kdo nemá auto, ať bydlí v Jeju City nebo v Seogwipu, jinde autobusy nestačí.

Zásadní pro rozpočet je termín. Od listopadu do února jsou ceny o 30 až 50 procent níž než v létě, nejdráž je v červenci. U menších pensionů se rozdíl projeví hlavně mezi všedním dnem a víkendem – co v úterý stojí 80 000 wonů, může být v pátek skoro dvojnásobek, a v sezóně navíc s podmínkou dvou nocí.

Většina nabídky jsou takzvané pensiony, korejská obdoba menšího rodinného apartmánu s vlastní kuchyní. Ty napojené na mezinárodní rezervační weby se dají zarezervovat bez problémů; menší rodinné podniky žijí jen na korejských platformách a bez korejštiny se k nim nedostanete.

Jeju City a okolí letiště

Nejlepší volba na první a poslední noc – letiště, přístav i autobusové nádraží máte na dosah a je tu nejvíc restaurací a obchodů. Nabídka nad devítku je tu ale překvapivě úzká.

• Jeju Mon Dieu Hotel – Solidní hotel přímo v centru s pokoji s výhledem na moře, kolem 1 800 Kč za noc. Nejjistější volba, když chcete jen dobře spát mezi lety.
• Jeju Guesthouse – Nejoblíbenější hostel na ostrově s téměř šesti sty recenzemi. Lůžko v pokoji vyjde kolem 650 Kč a chodí sem batůžkáři z celé Koreje.
• At corner resort & garden – Celý dům se zahradou a dvěma koupelnami, kolem 1 900 Kč. Dobrá volba pro rodinu, která nechce hotelový pokoj.
• Jeju Dodu Tropical Premium Pool Villa – Tip Travel Bible: bazénová vila přímo ve městě, ne až někde na pobřeží. Kolem 3 600 Kč za celý dům se soukromým bazénem.

Projděte si nabídku ubytování v Jeju City

Seogwipo a jižní pobřeží

Druhé největší město ostrova, nejteplejší místo v Koreji a základna pro vodopády, Olle trasy i výstup na Hallasan. Ceny jsou nižší než v Jungmunu a většina ubytování je přímo u moře.

• Good Day Pension – Dvoupatrový apartmán se dvěma ložnicemi přímo na pobřeží, 66 m², kolem 1 500 Kč. Nejlepší poměr ceny a prostoru v Seogwipu.
• Red Hat Snail – Pokoje s výhledem na moře čtyři sta metrů od centra. Hodnocení lokality patří k nejvyšším na ostrově.
• Galeum Guesthouse – Balkon nad mořem, snídaně v ceně a noc kolem 850 Kč. Nejlevnější slušná varianta ve městě.
• Jeju Bada Wi Olle Pension – Studio přímo u vody kousek od Olle tras – dělané pro ty, kdo sem přijeli chodit. Kolem 1 100 Kč.
• Seogwiporto – Apartmán na pobřeží kilometr od centra, kolem 1 800 Kč.

Najděte si ubytování v Seogwipu

Jungmun: resortová zóna

Jediné místo na ostrově s velkými mezinárodními resorty. Leží mezi vodopádem Cheonjeyeon a čedičovými sloupy Jusangjeolli, má vlastní pláž a je to nejdražší kout Jeju. Jede se sem kvůli bazénu a servisu, ne kvůli objevování.

• Lotte Hotel Jeju – Ikonický resort Jungmunu s vlastní pláží a zahradami. Noc kolem 8 700 Kč – klasika, kterou zná v Koreji každý.
• Parnas Hotel Jeju – Rodinně zaměřený pětihvězdičkový resort s rodinnými pokoji, kolem 10 900 Kč za noc.
• Minitel Soul – Apartmá se dvěma ložnicemi a 115 m² s výhledem na moře, kolem 4 200 Kč. Za polovinu ceny resortu dvojnásobek prostoru.
• Nuyoungnayoung Pension – Rodinný pension s futony pro víc lidí za zhruba 1 200 Kč – rozumná varianta v jinak drahé zóně.

Projděte si nabídku ubytování v Jungmunu

Východ: Seongsan a Udo

Tady se spí kvůli východu slunce nad kráterem Seongsan Ilchulbong. Kdo chce být nahoře za rozbřesku, nemá jinou možnost – z Jeju City by musel vyjet uprostřed noci. Ubytování tu navíc patří k nejlíp hodnoceným na Jeju.

• Seongsan Morning Sunset – Pokoje s výhledem na moře pod samotným kráterem, kolem 1 300 Kč. Nejlogičtější volba, když jedete na východ slunce.
• Sungsan Woori House Pension – Nejrecenzovanější pension v okolí, snídaně v ceně, kolem 1 200 Kč.
• Green Narae Pension – Studio se snídaní za zhruba 1 600 Kč, jedno z nejlíp hodnocených v celé oblasti.
• Bandi House – Tip Travel Bible: celý dům o 86 m² se dvěma koupelnami a nejvyšším hodnocením v okolí. Kolem 4 500 Kč pro skupinu nebo rodinu.
• Haumok52 Udo – Přespání přímo na ostrově Udo, kam běžný turista jezdí jen na den. Když poslední trajekt odpluje, zůstane ostrov prázdný – to je zážitek, který se nedá koupit jinde.
• Chuidasun Resort Tea & Meditation – Wellness resort postavený kolem čajového a meditačního programu, se snídaní. Kolem 6 600 Kč, ale je to koncept, ne jen pokoj.

Najděte si ubytování v Seongsanu

Západ: Aewol a Hallim

Kavárenské pobřeží se západy slunce nad mořem a nejhezčími plážemi ostrova. Aewol je od Jeju City necelou půlhodinu autem, takže spojuje klid s dostupností letiště.

• Ddosi Aewol Pool Villa – Tip Travel Bible: dvousetmetrová vila se dvěma ložnicemi a velkým soukromým bazénem s výhledem na moře. Kolem 7 000 Kč – na skupinu vychází líp než dva hotelové pokoje.
• Le Village Aewol G – Celý dům pro sebe kousek od kavárenské ulice, kolem 3 500 Kč.
• On The Sea Pension – Dům se dvěma koupelnami u pobřeží, zhruba 2 900 Kč.
• Jeju Claire de lune – Dvoulůžkový pokoj kolem 1 200 Kč s hodnocením, na které většina hotelů nedosáhne.
• Hannah Guesthouse – Hostel jen pro ženy, lůžko kolem 800 Kč.
• Starlight drops Pension – Nejlevnější solidní volba v Hallimu, zhruba 750 Kč za dvoulůžkový pokoj. Kousek od pláže Hyeopjae.

Projděte si nabídku ubytování v Aewolu

Severovýchod: Hamdeok, Gimnyeong a Woljeongri

Nejklidnější kus pobřeží s tyrkysovou vodou a mělkými plážemi. Ideální s malými dětmi a zároveň dobrá základna pro východní část ostrova, když nechcete platit ceny v Seongsanu.

• Hold in Hamdeok with Pool – Tip Travel Bible: vila se soukromým bazénem tři sta metrů od pláže Hamdeok a nejvyšším hodnocením z celého našeho výběru. Kolem 5 500 Kč.
• HANI Haus – Celý dům o 82 m² se dvěma ložnicemi, zhruba 3 500 Kč.
• Dongbackdongsan Pension – Apartmán s obývákem a ložnicí, 66 m², kolem 1 500 Kč.
• Eudaimonia Poolvilla Jeju – Samostatná jednotka s bazénem necelé dva kilometry od pláže za zhruba 1 400 Kč. Nejlepší poměr ceny a výbavy na ostrově.
• Hello Project Guesthouse – Trojlůžkový pokoj se snídaní kolem 900 Kč, blízko Olle trasy 20.

Najděte si ubytování u pláže Hamdeok

Kempy, karavany a guesthousy pro poutníky

Na Jeju se dá i kempovat. Kolem Seongsanu najdete kemp AroundFollie s ubytováním v karavanech Airstream, chatkách nebo ve vlastním stanu, se společnou kuchyní a prádelnou; noc v karavanu vyjde kolem 2 300 Kč. Glampingů je po ostrově víc, karavan si ale nepůjčíte v běžné autopůjčovně – na to je potřeba specializovaná firma.

Kdo jde Olle trasy, má vlastní kategorii ubytování. Guesthousy zaměřené na poutníky nabízejí prádelnu, úschovu batohu a odvoz na start trasy a oficiální anglický průvodce Olle vede jejich seznam. Poznáte je podle slova Olle nebo hiking v názvu.

Hallasan: výstup na nejvyšší horu Koreje

Hallasan je štítová sopka, která tvoří celý ostrov, a s 1 947 metry je nejvyšší horou Jižní Koreje. Na vrcholu je kráterové jezero Baengnokdam, „jezero bílého jelena”. Celý masiv je národní park a zároveň součást zápisu na seznam UNESCO.

Od května 2025 se rezervace nevztahuje na celou trasu, ale jen na její horní část – většina průvodců to ještě neví. Dolů k útulně vyjdete kdykoli bez papírování, rezervaci potřebujete až na poslední úsek k vrcholu.

Které trasy vedou na vrchol

Kdo nechce řešit rezervace, dopravu a zimní výbavu sám, může zvolit vedený výstup na Hallasan. Ze šesti tras vedou na Baengnokdam jen dvě. Ostatní čtyři končí na jižní stěně nebo u útulny – jižní stěna je trvale uzavřená kvůli riziku sesuvů, takže se z ní na vrchol nedá.

Trasa	Délka	Čas nahoru	Pro koho
Seongpanak	9,6 km	asi 4,5 h	Na vrchol. Mírné stoupání, hodně dřevěných chodníků – nejsnazší cesta nahoru.
Gwaneumsa	8,7 km	asi 5 h	Na vrchol. Strmější a kamenitá, hezčí, ale pro zkušenější.
Yeongsil	nejkratší	asi 2,5 h	K jižní stěně. Nejsnazší ze všech, dobrá volba na půl dne.
Eorimok	–	2 h k útulně	K útulně Witseoreum. Pozvolná, zvládnou ji i začátečníci.
Eoseungsaengak	–	30 minut	Na vyhlídkový kopec. Schody, ale za půl hodiny jste nahoře.
Donneko	–	–	K jižní stěně, nejméně používaná.

Pozor na uzavírku. Horní úsek trasy Gwaneumsa je od 1. srpna do 30. září 2026 zavřený kvůli opravě zábran proti padajícím kamenům. Po tu dobu vede na vrchol jen Seongpanak.

Jak si rezervovat

Rezervace se dělá online předem na oficiálním webu národního parku a je zdarma. Denní limit je 1 000 lidí na Seongpanak a 500 na Gwaneumsa. Po potvrzení přijde QR kód do telefonu, kterým se prokážete u vstupu na horní úsek.

Systém se bere vážně. Když rezervaci nezrušíte a nedorazíte, první nedostavení znamená tříměsíční zákaz rezervací, druhé roční. Když víte, že nepůjdete, zrušte to.

Časy, které rozhodují

Park je striktně jednodenní – přespat se na trasách nedá a sestup musí proběhnout za světla. Vstup se otevírá podle sezóny: v létě v pět ráno, na jaře a na podzim v půl šesté, v zimě v šest. Zásadnější než otevření je ale uzávěrka vstupu na horní úsek, která na obou vrcholových trasách padá mezi půl dvanáctou a půl jednou. Kdo vyrazí v devět, vrchol nestihne.

V zimě uzavírají vstup na horní úsek už v poledne, protože se dřív stmívá. Sníh na vrcholu leží zhruba od prosince do března a v té době se bez nesmeků neobejdete – aktuální podmínky si ověřte na místě, park je vyhlašuje podle situace.

Parkování zdražilo

Od 1. ledna 2026 se u vstupů do parku platí za hodiny, ne paušálem za den. Osobní auto zaplatí 1 000 wonů za první hodinu a pak 500 wonů za každých dvacet minut, se stropem 13 000 wonů denně. Celodenní výstup vás tedy na parkovném vyjde na strop, tedy zhruba 195 Kč – proti dřívějším 1 800 wonům za den je to sedminásobek. Zrušena byla i výjimka pro řidiče nad 65 let.

Kdo nechce platit ani řešit místo na parkovišti, dojede pod Seongpanak autobusem 281 nebo 282, který jede přes vnitrozemí mezi Jeju City a Seogwipem a staví přímo u startu.

Východ ostrova: kráter, jeskyně a ostrov Udo

Východ je nejnavštěvovanější část Jeju a je v něm nahuštěné to hlavní, kvůli čemu ostrov zapsali na seznam UNESCO. Dá se objet za den, ale bude to uspěchané – rozumnější je rozdělit ho na dva.

Seongsan Ilchulbong

Sopečný kužel, který vystupuje přímo z moře na východním cípu ostrova, se stěnami spadajícími do vody a travnatým kráterem nahoře. Vznikl podmořskou erupcí a je to nejfotografovanější místo celé Koreje. Jméno znamená „vrchol východu slunce” a chodí se sem právě kvůli tomu.

Vstupné je 5 000 wonů pro dospělé a 2 500 pro děti a mládež, zavřeno je první pondělí v měsíci. Výstup na vrchol trvá přes půl hodiny po schodech a celá návštěva i s parkováním a frontou zabere hodinu až hodinu a půl.

Otevírací doba není totéž co východ slunce, a skoro nikdo na to neupozorňuje. V zimě se pokladna otevírá až v sedm ráno, jenže slunce v té době vychází kolem sedmé nebo dřív – takže kdo přijde po otevření, má po představení. Řešením je vyjít nahoru ještě před otevřením pokladny, kdy je vstup zdarma. Aktuální čas východu slunce si ověřte, mění se den ze dne.

Mlha se navíc nedá naplánovat. Kužel je nad mořem a ráno bývá zahalený i za jinak jasného dne. Kdo na tom staví celý pobyt, ať si nechá dvě rána.

Najděte si ubytování v Seongsanu

Manjanggul: lávová jeskyně, která se právě otevřela

Manjanggul je jedna z nejdelších lávových trubic na světě, zhruba 7,4 kilometru chodby vyhloubené proudící lávou. Veřejnosti je přístupný první kilometr, který končí u lávového sloupu vysokého 7,6 metru – jednoho z největších, jaké kde jsou. Bez auta dává smysl východní UNESCO okruh se Seongsanem, haenyeo a Manjanggulem, protože spojuje místa, mezi kterými byste autobusem ztratili celý den.

Jeskyně byla dva a půl roku zavřená a znovu se otevřela 30. května 2026. Důvodem byly sesuvy kamenů uvnitř; při rekonstrukci vyměnili dřevěné chodníky za nerezové, posílili zabezpečení proti padajícím kamenům a ztlumili osvětlení, aby ve světle nerostly řasy a mechy. Většina článků o Jeju, které dnes najdete, ji stále uvádí jako uzavřenou.

Vstupné je 4 000 wonů, děti a mládež platí polovinu, otevřeno je od devíti do šesti s posledním vstupem kolem páté. Zavřeno je první středu v měsíci. Procházka tam a zpět zabere čtyřicet minut až hodinu a uvnitř je chladno a vlhko po celý rok – vezměte si mikinu i v srpnu a boty, které snesou mokrou skálu.

Udo: ostrov u ostrova

Udo leží pár set metrů od Seongsanu a je to nejlepší jednodenní výlet na Jeju. Rovinatý, s bílou plážou z drceného korálu, majákem a políčky. Objet se dá pěšky po Olle trase 1-1, která měří 11,3 kilometru, nebo na kole a elektrickém skútru, které se půjčují hned u přístavu.

Trajekt jezdí ze Seongsan-hangu zhruba každou půlhodinu od osmi ráno do půl sedmé večer, zpáteční jízdenka stojí 11 000 wonů a je potřeba doklad totožnosti. Rezervovat se dá jen na přepážce v přístavu, online to nejde. Méně vytížená je linka z Jongdal-hangu, kde jede zhruba šest spojů denně.

Půjčené auto na Udo nesmí. Výjimku mají jen těhotné ženy, senioři, doprovod malých dětí, lidé se zdravotním postižením a hosté s rezervovaným ubytováním na ostrově. Kdo si chce Udo užít bez davů, ať tam přespí – po odjezdu posledního trajektu se ostrov vyprázdní.

Seopjikoji a Bijarim

Seopjikoji je travnatý mys východně od Seongsanu s majákem a útesy, odkud je vidět kráter přes vodu. Vstup je volný a chodí se sem na západ slunce i kvůli tomu, že se tu točila řada korejských seriálů.

Kousek do vnitrozemí leží Bijarim, les tisovců, z nichž nejstarším je přes osm set let. Vstupné 3 000 wonů, otevřeno od devíti do šesti, zavírá se jen při tajfunu. Cesta je rovná, širokou pěšinou z vulkanické drti – dá se sem jít i s kočárkem a za deště, což se na Jeju hodí vědět.

Jih: Seogwipo, vodopády a čedičové sloupy

Jih je závětrná strana ostrova pod Hallasanem, takže je tu tepleji a klidněji než na severu. Soustředí se sem vodopády, nejlepší potápění a jediná resortová zóna ostrova.

Tři vodopády a jak si mezi nimi vybrat

Všechny tři jsou blízko Seogwipa a dají se objet za dopoledne. Liší se ale v jedné podstatné věci: jestli v nich vůbec teče voda.

Vodopád	Vstupné	Otevřeno	Čím je zvláštní
Cheonjiyeon	2 000 wonů	9:00–22:00	Napájený stálým pramenem, takže teče i v suchu. Otevřeno nejdéle ze všech – dá se sem jít i po setmění, kdy je nasvícený.
Cheonjeyeon	2 500 wonů	9:00–17:50	Tři stupně nad sebou, nejscéničtější z trojice. V období sucha ale nemusí téct vůbec.
Jeongbang	2 000 wonů	9:00–17:50	Jediný vodopád v Koreji, který padá přímo do moře. Dá se navštívit celoročně, síla proudu kolísá podle srážek.

Praktické pravidlo: když nedávno pršelo, jděte na Cheonjeyeon, protože je nejhezčí. Když je sucho, sázka na jistotu je Cheonjiyeon. Vstup k Cheonjeyeonu i Jeongbangu se při špatném počasí uzavírá a děti do šesti let a lidé nad 65 platí všude méně nebo nic.

Jusangjeolli: čedič naskládaný jako varhany

Pod resortovou zónou v Jungmunu se z moře zvedá pás šestibokých čedičových sloupů, které vznikly rychlým chladnutím lávy. Útesy jsou 30 až 40 metrů vysoké a pás měří zhruba kilometr – je to největší útvar svého druhu v Koreji. Vstupné je 2 000 wonů, otevřeno do západu slunce, prohlídka zabere půl hodiny.

Nejlepší je přijít, když fouká a je vlnobití – voda se pak o sloupy tříští do výšky několika metrů. Za klidného moře je to hezká geologie, ale nic víc.

Seogwipo a co v něm dělat

Druhé největší město ostrova není turistická atrakce, ale dobré místo, kde bydlet. Má přístav, ze kterého vyplouvá ponorka a potápěčské lodě, Maeil Olle Market otevřený celoročně a vede jím Olle trasa.

Nad městem stojí Oedolgae, dvacet metrů vysoká osamělá čedičová skála v moři, ke které vede pobřežní stezka zdarma. Kousek dál jsou přírodní bazény Hwangwooji, které se plní za odlivu – místní se v nich koupou, i když to není oficiální pláž.

Projděte si nabídku ubytování v Seogwipu

Jungmun

Resortová zóna se táhne mezi Cheonjeyeonem a Jusangjeolli a je to nejorganizovanější kus ostrova. Má vlastní pláž Jungmun Saekdal se čtyřbarevným pískem, kde stojí první korejská surfařská škola z roku 1995, botanickou zahradu a několik muzeí.

Je to jediné místo na Jeju, kde se dá strávit týden bez auta a bez plánování. Za to zaplatíte – ceny ubytování jsou tu dvojnásobné proti zbytku ostrova.

Západ: Sanbangsan, čaj a ostrůvky

Západ je největrnější část ostrova a taky nejklidnější. Jezdí se sem za kavárenským pobřežím, plážemi s výhledem na ostrůvky a za dvěma horami, které vypadají, jako by je někdo postavil bokem k celému masivu.

Sanbangsan a Yongmeori

Sanbangsan je lávový dóm, který se zvedá přímo od moře jako obrovská kupole. Ve stěně je jeskynní chrám Sanbanggulsa a vstup do něj stojí 1 000 wonů. Na vrchol se nechodí – je uzavřený už řadu let.

Pod horou začíná Yongmeori Coast, „dračí hlava” – pobřežní stezka mezi zvrstvenými pískovcovými útesy vytesanými mořem. Vstupné je 2 000 wonů, kombinovaná vstupenka s chrámem 2 500.

Yongmeori se zavírá podle přílivu a vln, ne podle hodin. Rozhodnutí, jestli se ten den vůbec otevře, padá obvykle kolem deváté ráno a při vysoké vodě nebo silném vlnobití se dovnitř nesmí vůbec. Než tam vyrazíte, ověřte si stav – jinak zaplatíte za chrám a od stezky se otočíte.

Songaksan a Gapado s Maradem

Kousek na jih vede pobřežní stezka na Songaksan, kopec s borovicemi a výhledem na obě sousední hory. Ve skalách pod ním jsou japonské vojenské bunkry z druhé světové války vytesané do útesu. Stezka je zdarma.

Z přístavu Unjin u Moseulpa vyplouvají lodě na dva ostrůvky, které stojí za den:

• Gapado – deset minut plavby, zpáteční jízdenka 15 500 wonů včetně povinného poplatku za mořský park. Ostrov je úplně plochý, dá se obejít po Olle trase za hodinu a půl a nejhezčí je v dubnu a květnu, kdy je vysoký zelený ječmen.
• Marado – půl hodiny plavby, zpáteční jízdenka 21 000 wonů. Je to nejjižnější bod Jižní Koreje, malinký a holý. Na návrat nastupte nejpozději kolem třetí odpoledne.

Hallim, Hyeopjae a Biyangdo

Hallim Park je zahradní areál, ve kterém jsou navíc dvě lávové jeskyně, Hyeopjaegul a Ssangyonggul, a vstup do nich je v ceně. Vstupné 15 000 wonů je na jejuské poměry vysoké, ale je to jediné místo, kde v jednom areálu uvidíte jeskyni, palmovou alej i tradiční vesnici.

Vedle leží pláž Hyeopjae, jedna z nejhezčích na ostrově – tyrkysová mělčina a přímo naproti sopečný ostrůvek Biyangdo. Na něj se ale nepluje z pláže, ale z přístavu Hallim, čtyřikrát denně, zpáteční jízdenka 12 000 wonů.

Najděte si ubytování v okolí pláže Hyeopjae

Osulloc a čajové plantáže

Osulloc Tea Museum stojí uprostřed čajových polí na jihozápadě a vstup i parkování jsou zdarma – což je na Jeju vzácnost. Bez auta se sem pohodlněji skládá západní a jižní okruh po Jeju, který typicky spojuje čaj, pobřeží a vodopády. Je to první čajové muzeum v Koreji, otevřené v roce 2001, a vedle stojí kosmetický pavilon Innisfree. Zmrzlina ze zeleného čaje stojí 5 000 wonů a je to nejfotografovanější zmrzlina ostrova.

Aewol: kavárenské pobřeží

Podél pobřežní silnice mezi Jeju City a Hallimem se táhne řada kaváren s velkými okny do moře a střešními terasami. Jezdí se sem na západ slunce a je to jedna z mála věcí na Jeju, kam se dá vyrazit i v mizerném počasí – při vlnobití je z terasy nejlepší výhled. Podél pobřeží vede i stezka Handam, po které se dá jít pěšky z jedné kavárny do druhé.

Jeju City a sever ostrova

Jeju City je administrativní centrum s letištěm, přístavem a většinou obyvatel ostrova. Jako destinace není ideální – je to město, kterým projedete. Pár věcí v něm ale stojí za zastávku, hlavně když čekáte na let.

• Yongduam – čedičová skála na pobřeží, která připomíná dračí hlavu vystupující z vody. Deset minut od letiště, vstup zdarma, návštěva zabere čtvrt hodiny.
• Iho Tewoo – nejbližší pláž od letiště, poznáte ji podle dvou majáků ve tvaru koní, červeného a bílého. Chodí se sem na západ slunce.
• Sarabong – kopec nad městem s výhledem na přístav a Hallasan, výstup za dvacet minut.
• Dongmun Market – největší trh ostrova, otevřený od osmi do osmi a večer s nočními stánky.

Jeju 4·3 Peace Park

Nejtěžší, ale nejdůležitější místo na ostrově. Mezi lety 1947 a 1954 proběhlo na Jeju povstání a následné potlačení, při kterém zemřely desetitisíce obyvatel – oficiální nadace mluví o více než třiceti tisících, což bylo zhruba desetina tehdejšího obyvatelstva ostrova. Přesné číslo je dodnes předmětem sporu. Zasaženy byly celé vesnice ve vnitrozemí.

Do konce devadesátých let se o tom v Koreji nesmělo mluvit. Vyšetřování, oficiální omluva a odškodnění přišly až s demokratizací a pamětní park otevřel v roce 2008. Vstup je zdarma, otevřeno od devíti do půl šesté, zavřeno první a třetí pondělí v měsíci. Vyhraďte si aspoň dvě hodiny; expozice je věcná a anglicky popsaná.

Muzea a kuriozity

Ostrov je posetý soukromými muzei, z nichž většina je turistická past. Za zmínku stojí tři:

• Haenyeo Museum na severovýchodě – historie potápěček, vstupné 1 100 wonů, zavřeno v pondělí.
• Seongeup Folk Village na jihovýchodě – skutečná historická vesnice, kde se pořád bydlí, se vstupem zdarma a bez otevírací doby. Nezaměňujte ji s Jeju Folk Village, což je placený skanzen za 11 000 wonů.
• Jeju Loveland – venkovní sochařský park s erotickou tematikou, který je na ostrově proslulý. Vstupné kolem 15 000 wonů a vstup jen pro dospělé; věková hranice se uvádí 18 nebo 19 let, tak s dospívajícími dětmi nepočítejte.

Co je na Jeju zapsané v UNESCO

Zápis z roku 2007 se jmenuje Jeju Volcanic Island and Lava Tubes a má tři složky: přírodní rezervaci Hallasan, Seongsan Ilchulbong a soustavu lávových trubic Geomunoreum, kam patří i Manjanggul. Dohromady pokrývají zhruba desetinu ostrova.

V roce 2010 se Jeju stalo navíc prvním geoparkem UNESCO v Koreji. Ten má třináct hlavních lokalit a kromě už jmenovaných do něj patří i Suwolbong, Sanbangsan, Yongmeori, Jusangjeolli, Cheonjiyeon, Udo, Biyangdo a prales Gotjawal.

Oreum: sopečné kužely, které jsou všude

Když jedete po Jeju, míjíte pořád dokola nízké zaoblené kopce, které vypadají, jako by je někdo poskládal do krajiny ručně. Jsou to oreumy – malé sopečné kužely, které vznikly bočními erupcemi vedle hlavního kráteru Hallasanu. Slovo je z jejuštiny a nemá v korejštině obdobu.

Kolik jich je, nikdo přesně neví. Nejčastěji se uvádí 368, ale i místní zdroje si tím nejsou jisté a číslo se mění podle toho, co se ještě počítá jako oreum. Pro cestovatele je podstatnější, že jsou malé: výstup na většinu z nich zabere dvacet minut až hodinu a nahoře je otevřená travnatá plocha s kruhovým výhledem.

Oreum je nejlepší způsob, jak si udělat výhled bez celodenního výstupu na Hallasan. A na rozdíl od hlavních atrakcí je na většině z nich prázdno.

• Saebyeol – nejznámější, 519 metrů, pět hřebenů a výhled na moře i na město. V říjnu je celý svah ve stříbrném rákosí, které se ve větru vlní jako voda – to je nejlepší půlhodina, kterou na Jeju můžete strávit.
• Darangshi – jeden z nejmohutnějších, s hlubokým kráterem a panoramatem na 360 stupňů. Stoupání je strmější, ale krátké.
• Yongnuni – měkké zvlněné linie a travnaté hřbety, nejfotogeničtější ze všech. Kolem se pasou koně.
• Abu – nízký kužel s kráterem lemovaným kruhem cypřišů, který vypadá jako zelený věnec.
• Geumoreum – na západě u Hallimu, startuje z něj tandemový paragliding.

Na Saebyeol se navíc na jaře koná Jeju Fire Festival, který vyrostl z tradice vypalování pastvin – jeho formát se ale v posledních letech mění, viz níž. Nezaměňujte obě sezóny: festival je v březnu, rákosí v říjnu, a kdo přijede kvůli jednomu, druhé neuvidí.

Pláže

Jejuské pláže mají bílý mušlový nebo drcený korálový písek a vodu, která je na Koreu nezvykle tyrkysová. Většina je mělká a klidná, protože je chrání sopečné výběžky. Pozadím je skoro vždycky černý čedič, takže kontrast je parádní i za mraku.

• Hyeopjae (západ) – nejhezčí panorama ostrova: mělčina a proti ní sopečný ostrůvek Biyangdo. Skvělá na západ slunce.
• Hamdeok (severovýchod) – mělká voda a nízké vlny, nejlepší volba s malými dětmi. Kolem je řada kaváren.
• Woljeongri (severovýchod) – kavárenská pláž, kde se sedí zády k moři s výhledem na větrné turbíny. Nejfotografovanější pobřeží ostrova.
• Gimnyeong (severovýchod) – jemný bílý písek a klid, kousek od Manjanggulu.
• Iho Tewoo (sever) – nejblíž letišti a k tomu koňské majáky. Hodí se na poslední odpoledne.
• Jungmun Saekdal (jih) – pláž pod resorty se čtyřbarevným pískem a jediná, kde se pořádně surfuje.
• Gwakji (západ) – oblíbená u Korejců, s termálním sladkovodním pramenem přímo na pláži, kde se dá opláchnout.

Plavčíci jsou na plážích jen v létě. Letos běžel dohled na dvanácti plážích od 24. června do 6. září, obvykle od desíti do pěti, a od poloviny července do poloviny srpna měly Iho Tewoo a Hyeopjae otevřeno až do devíti večer. Mimo tohle okno se koupete na vlastní riziko.

Voda je nad dvacet stupňů zhruba od června do listopadu a nejtepleji je v srpnu, kolem 26 °C. Září a říjen jsou na koupání příjemnější než červenec, protože už není takové vedro a moře zůstává teplé.

Olle trasy: pěšky kolem celého ostrova

Kolem Jeju vede 437 kilometrů značených cest rozdělených do 27 tras. Jednadvacet hlavních na sebe navazuje a tvoří okruh kolem ostrova, dalších šest jsou odbočky na menší ostrovy a do vnitrozemí. Slovo olle znamená v jejuštině úzkou uličku, která spojuje dům s hlavní cestou – a přesně takhle trasy vypadají: vedou po pobřežních skalách, mezi mandarinkovými sady, přes vesnice a kolem přístavů.

Síť vymyslela v roce 2007 novinářka Suh Myung-sook po tom, co prošla Camino de Santiago, a dodnes ji spravuje nezisková Jeju Olle Foundation. Značení je jednoduché: modrá stuha ve směru trasy, oranžová proti němu, na rozcestích stojí plastové poníky ganse a na startu každé trasy čedičový kámen s mapou.

Kolik času to zabere

Průměrná trasa měří 16 kilometrů a dá se ujít za den. Kdo chce celý okruh včetně ostrovních odboček, počítá s 27 dny chůze, s odpočinkovými dny reálně s měsícem. Většina lidí si ale vybere dvě tři trasy a proloží je ostatními výlety – trasy jsou samostatné celky, nemusíte je jít v pořadí a nemusíte na nich navazovat.

Každá trasa má tři razítkovací stanice – na startu, v polovině a v cíli. Prostřední není jen pro sběratele: díky ní se dá trasa rozdělit na dvě poloviny a z mezistanice odjet autobusem. Olle Passport, papírový pas na razítka, se prodává na letišti, v centrále nadace v Jeju City a na většině startů. Za kompletní sadu razítek je certifikát, medaile a slevy v ubytováních podél trasy. Cenu pasu si ověřte na místě – zdroje uvádějí kolem 20 000 wonů, ale číslo je staršího data.

Které tři trasy vybrat, když máte pár dní

Vybírali jsme tak, aby každá ukázala jinou tvář ostrova a aby se všechny daly zvládnout za jeden den včetně dopravy.

• Trasa 7 (Seogwipo, zhruba 15–19 km) – nejfotogeničtější kus celého Olle. Osamělá čedičová skála Oedolgae, přírodní bazény Hwangwooji, přístav Beophwan s haenyeo a útesy nad mořem. Ze Seogwipo se na ni dá dojet autobusem a klidně jít jen půlku. Zdroje se v délce rozcházejí, počítejte spíš s horní hranicí.
• Trasa 10-1 (Gapado, 4,2 km) – nejkratší a úplně rovinatá, okruh po ostrůvku mezi ječnými poli. Trajekt jede z přístavu Moseulpo a cesta trvá kolem deseti minut. Nejhezčí je v dubnu a květnu, kdy je ječmen ještě zelený. Vejde se do půl dne.
• Trasa 1-1 (Udo, 11,3 km) – okruh po ostrově kousek od Seongsan Ilchulbongu, plochý, na kole i pěšky. Dá se spojit s výstupem na samotný kráter, protože trajekt odjíždí z přístavu přímo pod ním.

Kdo chce místo Uda něco na pevnině, má na severovýchodě trasu 20 z Gimnyeongu do Hada – 17,6 kilometru podél nejhezčích pláží ostrova, s cílem u muzea potápěček. A trasa 6 je jedenáct kilometrů nenáročné chůze ze Soesokkaku přes vodopád Jeongbang přímo do centra Seogwipo, takže se hodí jako první seznámení.

Kdy na Olle vyrazit

Nejlíp se chodí v dubnu a květnu a pak zase v září a říjnu. Nejpodceňovanější měsíc je listopad – 13 až 18 °C, po tajfunové sezóně a s minimem srážek. V zimě jsou pobřežní trasy průchozí, sníh padá na Hallasan, ne k moři.

Vyhněte se červenci. Kombinace 28 až 32 °C, vysoké vlhkosti a dešťové sezóny jangma dělá z patnácti kilometrů dřinu, ze které nic nemáte.

Trasy vedou vesnicemi a městy, takže se cestou dá koupit voda i jídlo – ale na delších úsecích a na odlehlých ostrovech si zásobu vezměte s sebou. Nadace doporučuje sólo chodcům vyrážet kolem deváté ráno; na méně frekventovaných trasách potkáte za celý den pár lidí. Aplikace Jeju Olle Trail je anglicky.

Na začátku listopadu se koná Jeju Olle Walking Festival – tři dny, tři trasy, hudba, tanec a jídlo od místních. V roce 2026 padl na 5. až 7. listopadu na trasy 19 a 20. Kdo chce klid, ať se těm trasám v ty dny vyhne.

Najděte si ubytování v Seogwipu

Co se dá na Jeju dělat kromě chození

Potápění a šnorchlování

Nejlepší voda je u jižního pobřeží kolem Seogwipo, konkrétně u ostrůvků Munseom a Beomseom – chobotnice, sépie, nahožábří plži a měkké korály. Sezóna běží od června do listopadu, teplota vody 18 až 26 °C a nejlepší viditelnost bývá od září do listopadu. V červnu a červenci ji sráží dešťová sezóna a silnější proudy.

Dvouponorové balíčky začínají kolem 100 000 wonů, kompletní výbava k tomu přidá zhruba 30 000 wonů a kurz Open Water vyjde na 400 000 až 600 000 wonů. Ceny se mezi centry liší, tohle je rozpětí, ne ceník. Pokud chcete jen ochutnávku bez kurzu, existuje i krátký scuba diving u Seongsan Ilchulbongu.

S potápěčkami haenyeo se lovit nedá – žádný takový program neexistuje. Nabízejí se ale zážitkové programy schválené jejuskou turistickou organizací, kde dostanete tradiční oblek, instruktáž a zkusíte si volné potápění v mělké vodě. Dívat se, jak haenyeo pracují, je zdarma a nejpřístupnější místo je pod Seongsan Ilchulbongem.

Surfování, kajak a ponorka

Surfovat se dá celoročně, ale příjemné je to v létě. Zkušenější jezdí na podzim a v zimě, kdy jsou vlny větší.

• Jungmun Saekdal na jihozápadě – domov první korejské surfařské školy z roku 1995. Tříhodinová lekce s anglicky mluvícím instruktorem stojí kolem 60 000 wonů.
• Iho Tewoo – nejblíž letišti, dvouhodinové lekce od 18 290 wonů, obvykle v deset a ve dvě, dá se přidat paddleboard.
• Hamdeok – malá začátečnická pláž, longboardy a neformální atmosféra místo organizované školy.

Přes GetYourGuide jde rezervovat i začátečnická lekce surfování na Jeju. Průhledný kajak stojí 11 000 wonů za půl hodiny a 16 500 za hodinu včetně vesty. Ze Seogwipo vyplouvá ponorka – 45 minut a sestup do zhruba čtyřiceti metrů. Ke vstupence si připočtěte vstup do přímořského parku, který v ceně není (dospělý 1 000 wonů).

Kolo kolem ostrova

Po pobřeží vede značená cyklotrasa Jeju Fantasy Bike Path – 234 kilometrů dokola, rozdělených do deseti úseků. Na každém stojí razítkovací budka ve tvaru červené telefonní budky, do které si orazítkujete cyklistický pas za zhruba 4 000 wonů. Běžné kolo se půjčuje kolem 30 000 wonů na den, silniční a elektrokolo 29 000 až 39 000.

Koně, paragliding a golf

Jeju má vlastní plemeno koně a jezdí se tu na spoustě míst. Krátká projížďka začíná kolem 12 000 wonů, pětadvacetiminutová vyjde na 40 000 a hodinová mimo vyšlapanou trasu i na 100 000 wonů. Ranče jsou hlavně na východě u Seongsanu a ve vnitrozemí.

Tandemový paragliding se létá nad kužely v oblasti Hallim a začíná zhruba na 80 000 wonech, zipline stojí 18 000 až 28 000. Ostrov má kolem třiceti golfových hřišť, což je na jeho velikost jedna z nejvyšších koncentrací v Asii – hraje se hlavně na jaře a na podzim.

Kde se ohřát

Po dni na větru je jjimjilbang nebo termální lázně to nejlepší, co si můžete udělat. Sanbangsan Carbonate Hot Springs pod stejnojmennou horou mají otevřeno nepřetržitě, jen vnitřní bazén jede od šesti ráno do půlnoci. Oreb Hot Spring & Spa v Seogwipu má infinity bazén nad mořem a Yongduam Haesu Spa Land je kousek od letiště, takže se hodí na poslední den.

Jeju Fire Festival na kuželu Saebyeol připadl v roce 2026 na 9. až 14. března. Nečekejte ale automaticky zapálený kopec – festival byl několik let pozastavený kvůli požárnímu a ekologickému riziku a formát se od té doby mění, jeden ročník proběhl s elektronickými světly místo ohně. Program si ověřte těsně před cestou.

Co na Jeju jíst

Jeju je ostrov, takže se tu jí jinak než na pevnině: víc mořských plodů, vlastní plemeno prasete, vlastní citrus a vlastní soju. Většina specialit má sezónu a většina z nich stojí víc, než čekáte – jídlo je na Jeju dražší než v Soulu, protože se skoro všechno musí přivézt.

Černé vepřové

Heukdwaeji, jejuské černé prase, je důvod, proč sem Korejci jezdí i bez zájmu o přírodu. Maso je tučnější a výraznější než běžné vepřové, griluje se na dřevěném uhlí a stříhá nůžkami na kousky přímo na roštu. Zásadní rozdíl proti pevnině je omáčka: na Jeju se maso namáčí do meolchijeot, fermentované ančovičkové omáčky, ne do obvyklého ssamjangu. Zkuste to, i když vám první čichnutí řekne opak.

Cena je široká. Samostatná dvousetgramová porce vyjde kolem 20 000 wonů, ale sada geungogi – jejuský řez, který kombinuje bok a krkovičku – stojí pro dva 60 000 až 70 000 wonů. S přílohami a nápojem počítejte s 30 000 až 45 000 wony na osobu.

V Jeju City je nedaleko radnice a trhu Dongmun Black Pork Street s asi třiceti specializovanými podniky. Že jde o pravé jejuské maso, poznáte nejspolehlivěji podle certifikátu jejuského chovatelského sdružení pověšeného na zdi – podle talíře to nepoznáte.

Mořské plody

Abalone (jeonbok) je druhá jejuská ikona a nejlevnější způsob, jak ho ochutnat, je jeonbok-juk, rýžová kaše, kolem 12 000 wonů. Rýže v kamenné míse s abalone stojí zhruba 15 000, grilované kusy 30 000 wonů.

• Galchi (stříbrnice) – dlouhá stříbrná ryba, kterou tu jedí třemi způsoby. Grilovaná celá vyjde na 70 000 až 90 000 wonů a je na sdílení, pikantní dušená galchi-jorim stojí podle velikosti 30 000 až 60 000. Syrová na trhu Dongmun od 10 000 wonů.
• Godeungeo (makrela) – grilovaná a vykostěná, kolem 15 000 wonů, nejlevnější způsob, jak se najíst rybou.
• Seonggejeguk – polévka z mořských ježků a řasy miyeok, kolem 9 000 wonů. Vypadá nenápadně a chutná jako moře.
• Hoe – syrová ryba v hoetjipu, specializované restauraci u přístavu. Sety stojí 50 000 až 150 000 wonů podle druhu a velikosti; cena se často řídí tržní cenou dne, takže se na ni ptejte předem. Hoetjipy najdete v Seogwipu, Moseulpu, Hallimu a Seongsanu.

Jíst u potápěček

Ve vesnicích podél pobřeží fungují restaurace haenyeo-ui jip, doslova „dům potápěček”. Provozuje je rybářské družstvo dané vesnice, obsluhují v nich samy potápěčky a zisk zůstává jim. Podává se, co ten den vylovily – mořské okurky, plži, ježovky, sashimi. Nejjistější místo je Seongsan-ri pod kráterem, u pláže Umutgae.

Kromě restaurací prodávají haenyeo úlovek i rovnou po vystoupení z moře – z chladicího boxu na kamenech nebo z plachty u přístavu. Ježovka rozříznutá na místě je levnější než v restauraci a čerstvější být nemůže.

Mandarinky, čaj a sladké

Hallabong je jejuský citrus s boulí na vršku, pojmenovaný po hoře Hallasan. Sklizeň běží od prosince do března a nejchutnější jsou od ledna. Tříkilová krabice stojí 10 000 až 20 000 wonů, dárkové balení klidně přes 50 000. Sady po celém ostrově nabízejí sběr na farmě za 5 000 až 10 000 wonů, v ceně bývá košík asi na kilo, který si odnesete.

Omegi-tteok je jejuský rýžový koláček z lepkavého prosa, obalený v sójové mouce a plněný fazolovou pastou – původně vedlejší produkt výroby domácího alkoholu. A Osulloc Tea Museum na čajové plantáži u Seogwipa má vstup i parkování zdarma; zmrzlina ze zeleného čaje tam stojí 5 000 wonů, ledový nápoj 7 600.

Soju, makgeolli a pivo

Hallasan soju se pálí z podzemní vody zpod sopky a prodává se ve dvou silách: 21 % je originál, 17 % je odlehčená verze pro ty, kdo se soju teprve seznamují. Na Jeju se dělá i mandarinkové makgeolli – kalné rýžové víno kolem 6 %, sycené, sladší než pevninské. A v Jeju City vaří Magpie Brewing craft piva včetně rýžového ležáku s hallabongem.

Kavárny s výhledem na moře

Kavárenská scéna je na Jeju samostatná disciplína a soustředí se do tří míst: Aewol na západě má podél pobřežní silnice celou kavárenskou ulici se střešními terasami, Woljeongri na severovýchodě kavárny přímo u pláže a Seongsan podniky s výhledem na kráter. Cappuccino stojí kolem 5 300 wonů, v trendy podnicích i 7 500 – v samoobsluze za 2 100.

Chcete-li fotku bez fronty, přijeďte ve všední den dopoledne. Podvečer a víkend jsou nejhorší možná kombinace.

Trhy

Trhy jsou nejlevnější způsob, jak ochutnat všechno naráz, a zároveň jediné místo, kde budete potřebovat hotovost – část stánků kartu nevezme.

• Dongmun Market v Jeju City – největší, otevřeno od osmi do osmi a večer se rozjede noční tržnice s teplým jídlem. Střetnete se tu s galchi, hallabongy i špízy z černého vepřového.
• Seogwipo Maeil Olle Market na jihu – otevřeno celoročně bez volných dnů, v létě od sedmi do devíti večer, v zimě do osmi. Leží přímo na Olle trase.
• Jeju Folk Five Day Market – lidový trh, který se koná jen ve dnech končících dvojkou a sedmičkou. Trefit ho chce plánování, ale je to nejméně turistický trh na ostrově.

Typický kousek streetfoodu stojí 3 000 až 8 000 wonů, běžný oběd v lokální restauraci 12 000 až 15 000.

Vegetariáni a vegani

Jeju je na tom díky mezinárodní turistice o kus líp než korejský venkov – restaurací, které veganskou variantu značí, tu je znatelně víc. Pořád ale platí, že se rybí vývar a ančovičky schovají skoro všude. Hodí se dvě slova: 채식 (čchesik) je vegetariánská strava, 비건 (bigon) vegan. Věta „저는 채식주의자예요” znamená „jsem vegetarián”.

Čím je Jeju jiné než zbytek Koreje

Jeju bylo do 15. století samostatné království Tamna a dodnes se chová jako země pro sebe. Má vlastní jazyk, vlastní bohy, vlastní architekturu a společenské uspořádání, ve kterém měly ženy postavení, jaké jinde v Koreji neměly. Většinu z toho po dvou dnech na ostrově uvidíte, aniž byste ji hledali.

Haenyeo, potápěčky, které živily ostrov

Haenyeo se potápějí bez dýchacího přístroje pro mušle, ježovky a mořské okurky, zadrží dech přes dvě minuty a dělají to celý život. Byly hlavním zdrojem příjmu rodin v době, kdy muži umírali na moři, a jejich kultura je od roku 2016 na seznamu nehmotného dědictví UNESCO.

Řemeslo ale končí. Podle dat provincie zbývalo v roce 2024 necelých 2 900 aktivních potápěček a číslo klesá zhruba o sedm procent ročně. Přes devadesát procent z nich je starších šedesáti let, průměrný věk se blíží sedmdesátce a mladších třiceti je šest. Až tahle generace skončí, skončí to celé.

Vidět je pracovat je otázka odlivu a počasí, ne rozvrhu. Nejjistější je Seongsan-ri pod kráterem Ilchulbong, kde se navíc kolem druhé odpoledne koná krátká ukázka s pracovními písněmi – zdarma, i bez vstupenky na samotný kráter, a při špatném počasí se ruší. Časy si ověřte na místě, zdroje se v nich rozcházejí.

Souvislejší obrázek dá Haenyeo Museum v Gujwa-eupu na severovýchodě: otevřeno od devíti do šesti, poslední vstup v půl šesté, zavřeno v pondělí, vstupné 1 100 wonů. Většinu exponátů darovaly samy potápěčky.

Kamenní dědečkové

Dolhareubang znamená v jejuštině „kamenný dědeček”. Jsou to podsadité figury z čediče s vypoulenýma očima, rukama na břiše a houbovitým kloboukem, které stály u vstupů do měst jako strážci. První doložené vznikly roku 1754 z popudu tehdejšího jejuského magistráta Kim Mong-gyua a původních se dochovalo necelých padesát. Kopie dnes stojí všude – na letišti, před úřady, u každého suvenýru. Podle pověsti přináší dotek nosu plodnost, takže poznáte ty ohmatané.

Tři hojnosti a tři absence

Ostrovu se říká samdado, „ostrov tří hojností”: vítr, kameny a ženy. Vítr proto, že fouká i za jasného dne, kameny proto, že jimi je posetý každý metr sopečné půdy, a ženy proto, že muži houfně umírali na moři a společnost se přizpůsobila. Termín zformuloval entomolog Seok Joo-myung v eseji z roku 1968.

K tomu patří sammu, tři absence: žebráci, brány a zloději. Domy se prý nezamykaly a nikdo neměl vstupní bránu. Je to charakteristika staré vesnické společnosti, ne popis dnešního Jeju City – ale kamenné zídky bez bran kolem starých usedlostí uvidíte pořád.

Kamenné zdi a mandarinkové sady

Krajinu ostrova dělí na drobná políčka síť nízkých zdí z černého sopečného kamene, batdam. Dohromady měří přes 22 000 kilometrů a z výšky vypadají jako černý drak – proto se jim tak říká. Nejsou to ploty: lámou vítr, drží půdu na místě a díky nim se na ostrově dá hospodařit přes tisíc let. FAO je vede jako globálně významný zemědělský systém.

Mezi zdmi rostou hlavně mandarinky, nejhustěji na teplejším jihu kolem Seogwipa. Tradiční usedlost choga-jip má doškovou střechu vázanou provazem do kostky, zdi ze sopečného kamene a k hlavní cestě ji spojuje úmyslně klikatá ulička – právě té se říká olle a dala jméno turistickým trasám.

Osmnáct tisíc bohů

Jeju je nejšamanističtější kus Koreje a údajně na něm sídlí 18 000 božstev – každá vesnice má svá vlastní, vázaná na konkrétní místo. Ostrov podle mýtu stvořila obryně Seolmundae Halmang: hlínu, která jí padala ze sukně, když formovala pobřeží, dnes vidíme jako sopečné kužely oreum, a poslední, největší hromadu jako Hallasan. Když si lehla, používala horu jako polštář a nohy jí čouhaly do moře.

Slovo halmang znamená babička a většina jejuských bohyň má právě tuhle podobu – moudré staré ženy, ne hrozivá božstva. Vesnické svatyně dang jsou po celém ostrově, ale nejsou to muzea; potkáte je spíš náhodou u cesty než podle otevírací doby.

Jazyk, který mizí

Jejueo, jejuština, není nářečí korejštiny – Korejec z pevniny jí nerozumí. UNESCO ji od roku 2010 vede jako kriticky ohrožený jazyk, nejvyšší stupeň před vyhynutím. Odhady mluvčích se liší, ale přísnější lingvistické počty mluví o méně než tisíci plynulých mluvčích, skoro výhradně nad padesát let. V provozu ji neuslyšíte, mluví se doma.

S angličtinou počítejte na letišti, ve velkých resortech a v centrech obou měst. Ve vesnicích, na trzích a v půjčovnách skútrů to bude horší než v Soulu – stáhněte si Papago, který na korejštinu funguje výrazně líp než obecné překladače a umí i konverzační režim. Nonstop tlumočnickou pomoc má turistická linka 1330.

Itineráře na tři, pět a sedm dní

Všechny tři počítají s autem. Bez něj přidejte ke každému dni zhruba hodinu na přejezdy a jeden den navíc celkem.

Tři dny: to hlavní

• 1. den – východ. Ráno Manjanggul, pak Bijarim, odpoledne Seongsan Ilchulbong a večeře u moře. Spát v Seongsanu.
• 2. den – Udo. První trajekt ráno, celý den okruh po ostrově pěšky nebo na kole. Odpoledne přejezd na jih, cestou Seopjikoji. Spát v Seogwipu.
• 3. den – jih. Cheonjeyeon nebo Jeongbang, Jusangjeolli, procházka k Oedolgae a odlet.

Pět dní: celý ostrov

• 1. den – přílet, Yongduam, Dongmun Market a večer Iho Tewoo. Spát v Jeju City.
• 2. den – východ. Manjanggul, Bijarim, kužel Darangshi nebo Yongnuni, večer Seongsan.
• 3. den – Udo a Seongsan. Ráno výstup na kráter, přes den Udo, odpoledne přejezd na jih.
• 4. den – jih. Vodopády, Jusangjeolli, Seogwipo a kus Olle trasy 7.
• 5. den – západ. Sanbangsan a Yongmeori, Osulloc, pláž Hyeopjae a kavárny v Aewolu na západ slunce.

Sedm dní: s Hallasanem

Ke stejné kostře přidejte dva dny, ideálně takhle:

• Den na Hallasan. Vyrazit před šestou ráno trasou Seongpanak, rezervaci na horní úsek mít vyřízenou předem. Počítejte s celým dnem a druhý den nic náročného neplánujte.
• Den na ostrůvek nebo na Olle. Buď Gapado a k tomu pobřeží u Moseulpa, nebo celá Olle trasa podle toho, kde zrovna bydlíte.

Kdo má sedm dní, ať si rozdělí pobyt na dvě základny – tři čtyři noci na jihozápadě a zbytek na severovýchodě. Ušetří to dvě hodiny ježdění denně.

Jeden den nechte volný. Na Jeju často prší nebo se zvedne vítr a půlka atrakcí je venku – Yongmeori se při vlnobití zavře, kráter se schová do mlhy a vodopád po suchu neteče. Rezervní den vám zachrání to, na co jste se nejvíc těšili.

Kolik stojí Jeju

Kurz se hýbe, ale pro orientaci platí, že 1 000 wonů je zhruba 15 korun. Deset tisíc wonů, což je nejběžnější bankovka, tedy asi 150 Kč.

Položka	Wony	Přibližně v Kč
Lůžko v hostelu	kolem 50 000	750 Kč
Noc ve středním hotelu	50 000–70 000	750–1 050 Kč
Oběd v levné restauraci	8 000–10 000	120–150 Kč
Večeře, jednoduché korejské jídlo	9 000–12 000	135–180 Kč
Černé vepřové pro dva	60 000–70 000	900–1 050 Kč
Káva v kavárně	4 000–7 000	60–105 Kč
Pivo v obchodě	2 500–3 500	37–52 Kč
Jízdenka na autobus	1 150 s kartou	17 Kč
Litr benzinu	kolem 1 530	23 Kč
Půjčení auta na den	45 000–130 000	670–1 950 Kč
Vstupné na běžnou atrakci	2 000–5 000	30–75 Kč

Tři denní rozpočty

• Low-cost – hostel, jídlo ze samoobsluhy a z trhu, autobusy: 60 000 až 80 000 wonů denně, tedy zhruba 900 až 1 200 Kč.
• Zlatá střední cesta – hotel nebo pension, dvakrát denně restaurace, půjčené auto rozpočítané na víc dní: 120 000 až 160 000 wonů, tedy 1 800 až 2 400 Kč.
• Pohodlný – lepší hotel nebo resort, restaurace bez ohledu na cenu, auto: od 250 000 wonů, tedy od 3 700 Kč denně.

Tohle jsou částky na osobu a den bez letenky. Ve dvou vyjde ubytování i auto na hlavu podstatně líp, takže sólo cestovatel zaplatí za stejný komfort nejvíc.

Je Jeju drahé?

Panuje dojem, že Jeju je nejdražší kus Koreje. Není. Podle srovnání životních nákladů je běžná útrata na Jeju o 8 až 20 procent nižší než v Soulu – večeře pro dva ve střední restauraci i nákup potravin vyjdou znatelně levněji.

Ten dojem má jediný zdroj: resortový segment v létě. Hotel, který v únoru stojí kolem 1 400 Kč, se v červenci vyšplhá i na 3 800 Kč za noc. Kdo přijede mimo prázdniny a nebydlí v Jungmunu, zaplatí míň než v hlavním městě.

Karty, hotovost a vracení daně

Kartou zaplatíte skoro všude – v obchodech, restauracích, samoobsluhách i u benzinky. Hotovost si nechte na trhy, farmy s mandarinkami, drobné stánky a některá taxi mimo města.

• Bankomaty – zahraniční karty berou hlavně Woori, KB Kookmin, Hana a Shinhan, a pak automaty v samoobsluhách, které mají otevřeno nonstop. Poplatek se pohybuje kolem 3 000 wonů.
• Nikdy nepřijímejte nabídnutý převod na koruny přímo v bankomatu. Vždycky potvrďte výběr ve wonech, jinak dostanete výrazně horší kurz.
• PIN musí mít čtyři číslice. Korejské bankomaty delší kód neberou – kdo má šestimístný, ať si ho před cestou u banky změní.
• Vracení daně funguje od útraty 15 000 wonů na jednu účtenku v obchodech označených Tax Free.

Spropitné v Koreji neexistuje. Není to zvyk a nikdo ho nečeká – ceny na jídelním lístku musí ze zákona zahrnovat všechno. Nedává se v restauraci, v taxi ani v hotelu.

T-money v telefonu už funguje i pro cizince – aplikace má tlačítko pro zahraniční uživatele a peněženka se dobíjí zahraniční kartou, ovšem Visa v ní zatím nefunguje, projde Mastercard, Amex a UnionPay. Bezkontaktní placení telefonem mimo dopravu je pořád omezené, takže fyzická karta zůstává nutná.

Než vyrazíte

Vstup do Koreje

Češi mají do Jižní Koreje bezvízový vstup na 90 dní na turistiku nebo návštěvu rodiny. Pas musí být platný aspoň šest měsíců.

K-ETA, elektronickou autorizaci, Češi zatím nepotřebují – Česko patří mezi země s dočasnou výjimkou a ta platí do 31. prosince 2026. Kdo poletí později, ať si stav ověří; výjimka se prodlužuje po rocích a není jistá dopředu. Běžná K-ETA stojí 10 000 wonů a platí tři roky.

Co ale vyplnit musíte, je e-Arrival Card. Od ledna 2026 papírové příletové karty zmizely úplně a nahradila je povinná digitální verze – vyplňuje se do 72 hodin před letem, je zdarma a na hranici se prokazujete QR kódem. Kdo má K-ETA, e-Arrival Card nepotřebuje; protože ji ale Češi nemají, platí pro ně opačné pravidlo: K-ETA ne, e-Arrival Card ano.

Jeju má navíc vlastní třicetidenní bezvízový režim pro lidi ze zemí, které jinak do Koreje vízum potřebují – ti mohou přiletět rovnou sem, ale nesmějí na pevninu. Pro Čechy je to bezpředmětné, devadesát dní na celou zemi je víc.

Internet

Na Jeju je pokrytí 5G po celém ostrově včetně turistických tras. Fungují tu všichni tři korejští operátoři a rozdíly jsou minimální. eSIM se dá koupit už od zhruba 5 eur za týden, běžné tarify jedou na modelu „pár gigabajtů rychlých dat denně, pak pomalu, ale bez limitu”. Wi-Fi je v kavárnách, na letišti i ve větších ubytováních.

Aplikace, bez kterých se neobejdete

• Naver Map – hlavní navigace, nejlepší anglické rozhraní. Google Maps tu nenaviguje.
• Kakao Map – druhá navigace, ukazuje převýšení trasy a rychleji zachytí novou výstavbu.
• Kakao T – objednání taxi. Platbu nastavte na hotově řidiči, uložení zahraniční karty často selže.
• Papago – překladač od Naveru, na korejštinu výrazně lepší než obecné překladače, s konverzačním i offline režimem.

Bezpečnost a zdraví

Korea patří k nejbezpečnějším zemím světa a Jeju je i na její poměry klidné. Rizika jsou tu přírodní, ne lidská: tajfuny na konci léta, vítr, silné proudy u pobřeží a letos mimořádný výskyt medúz Nomura. Do vody choďte tam, kde je plavčík, a řiďte se vyvěšenými vlajkami.

Na Hallasanu se počasí mění rychle a v mlze je snadné podcenit chlad – i v létě si nahoru vezměte vrstvu navíc a vodu, protože na trase se nic nekupuje.

• 112 – policie
• 119 – záchranka a hasiči
• 1330 – turistická linka, nonstop a v angličtině. Umí i tlumočit po telefonu, když se dohadujete s půjčovnou nebo s policií.

Zdravotní péče je na ostrově dobrá, velké nemocnice jsou v Jeju City a v Seogwipu, ale ošetření se platí a bez pojištění je drahé.

Drobnosti, které stojí za zmínku

• Zásuvky jsou stejné jako u nás – typ C a F, 220 voltů, adaptér nepotřebujete.
• Časový posun je sedm hodin v létě a osm v zimě.
• Anglicky se domluvíte hůř než v Soulu. Na letišti, ve velkých resortech a v centrech měst se domluvíte, na venkově a na trzích ne. Papago to řeší.
• Pitná voda z kohoutku je v Koreji nezávadná, ale místní ji stejně nepijí – balená voda je všude a stojí pár korun.

Často kladené otázky

Kde najdete víc informací

• Visit Jeju (visitjeju.net) – oficiální turistický portál ostrova, anglicky. Nejspolehlivější zdroj otevíracích dob a vstupného.
• Hallasan National Park (visithalla.jeju.go.kr) – rezervace na vrcholové trasy, aktuální uzavírky a stav sněhu.
• Jeju Olle Trail (jejuolletrailguide.net) – anglický průvodce všemi trasami včetně map a ubytování pro poutníky.
• Korea Travel Hotline 1330 – nonstop telefonní linka v angličtině, funguje i jako tlumočník po telefonu.
• Ministerstvo zahraničních věcí ČR – aktuální vstupní podmínky a doporučení pro cesty do Korejské republiky.

Chystáte se do Koreje poprvé? Projděte si náš velký průvodce Jižní Koreou, kde najdete dopravu po zemi, jídlo, kulturní zvyklosti i tipy na ostatní regiony.