Zbořme mýty o Africe: 10 nejčastějších omylů

Afrika je kontinent. Obrovský. Tak proč si pořád myslíme, že vše, co je z Afriky, je stejné? Nikoho z nás ani nenapadne srovnávat Kosovo nebo Ukrajinu s Německem či Švýcarskem. Proč ale házíme všechny africké státy do stejného pytle a píšeme jim všem stejný osud? Afrika má (stejně jako Evropa) přes 50 států a – stejně jako v Evropě – mnoho států prošlo obrovskou proměnou od rozpadu Sovětského svazu.

Afrika je označovaná jako černý kontinent a dlouhou dobu na blogu v sekci průvodců africkými zeměmi bylo černo, resp. nebyl téměř žádný průvodce. Což jsme se rozhodli změnit a seznam průvodců rychle roste, abyste si dokázali utvořit realistický obrázek o krásách jednotlivých zemí a mohli své další kroky směřovat třeba jižněji, dál než za hranice Evropy do jihovýchodní Asie či Ameriky.

Rozhodli jsme se společně s Alenou Machálkovou (studovala v Kapském Městě, z něhož se vydala stopem napříč Afrikou) zbořit mýty, které v nás přetrvávají ještě z období zeměpisu. Vybaví se vám něco jiného než děti s velkými hlavami, nedostatek vody, nálety much, hlad, nekončící poušť a křováci?

64 krátkých tipů a triků ZDARMA ke stažení

Nauč se cestovat chytře. Poradíme ti, jak na cestách ušetřit a naplno si je užít. Ověřené tipy ostřílených cestovatelů.

STÁHNOUT ZDARMA

Tvé soukromí je pro nás svaté. Když tě boží cestování přestane zajímat, stačí kliknout a email zmizí v pekle.
 

1. Afrika je chudá

Fotografové, kteří míří do Afriky, nejezdí ve skutečnosti fotit Afriku. Často zkrátka fotí chudobu, otrhané děti a zvířata. Jasně – před padesáti lety to v Africe opravdu bylo s chudobou tak, jak si mnoho z nás představuje. Opravdu ale myslíte, že za posledních pár desetiletí a poté, co se „do Afriky investovalo tolik milionů“, nic nezměnilo?

Vždyť i všemi nechvalně známé DRC (Kongo) s Konym a dětskými vojáky má dnes vyšší HDP, než jsme my měli v letech naší nezávislosti. Afričané už dávno neskáčou okolo ohně, oblečení ve zvířecích kůžích. Mnoho z nich zkrátka nosí rifle, dělají selfíčka, která nahrávají na Facebook, a koukají na západní seriály. Ty americké jsou obzvlášť oblíbené.

Země jako Jihoafrická republika, Egypt či Nigérie mají rozvinutější ekonomiku než my. Mnoho zemí Afriky má zásoby ropy a jejich města opravdu žijí. Nákupní střediska, krásné cesty, spousty cizinců žijících zde po dobu několika let, kavárničky, surfování na pláži, drahá auta a velké televize. Je to prostě bezstresový ráj.

Když lidé přijedou z dovolené v Africe, nikdo od nich bohužel neočekává fotky velkoměst, krásných dálnic nebo mrakodrapů. Přiznejme si: většina chce zkrátka stále vidět ty nuzné chatičky, selfíčka s polonahými černoušky, lvy, žirafy a chudobu.

Problém mnoha států nutně není slabá ekonomika, ale velké rozdíly mezi životem na vesnici a životem ve městě. Ano, mnoho lidí stále žije v chudobě, vaří na ohni a má limitovaný přístup k elektrice. I když tato čísla se markantně snížila (viz níže), nesnažím se nikomu nakukat, že chudoba v Africe není. Rostoucí střední třída ale ukazuje, že tyto rozdíly se pomalu snižují.

I takto vypadají africká města

2. Ach ty nemoci!

Malárie

Věděli jste, že do roku 2015 jste se stále mohli nakazit malárií v některých zemích Eurasie, třeba v Arménii, Gruzii nebo Turecku?

V roce 2015 zemřelo na malárii zhruba 400 000 lidí (z toho 292 000 dětí pod 5 let) v celé Africe. Totéž číslo platí pro celosvětové roční úmrtí spojené s prachobyčejnou chřipkou.

V letech 2000–2015 však úmrtnost dětí v Africe klesla o 66 % a výskyt malárie o 42 %. Už to zkrátka nebudete mít tak těžké jako Zikmund a Hanzelka, když projížděli Afriku. Pro zdravého místního dospělého je malárie jako chřipka. Já sama měla malárii už dvakrát, druhý den poté, co jsem ji dostala podruhé, jsem už popíjela pivo. Místní už mají na malárii často lepší imunitu, takže její průběh nebývá tak závažný.

Podle WHO malárie už nepatří ani mezi 5 nejčastějších příčin úmrtí v Africe. Ano. Existuje víc druhů malárie, ne všechny jsou taková pohoda, a to hlavně pro cizince. V Čechách si na lékařský předpis můžete koupit antimalarika Lariam či Malarone. Antimalarika dávají zabrat játrům a mají vysoký výskyt vedlejších účinků. Lariam, i když se podává jen jednou týdně, může vyvolat deprese a noční můry. Těmi jsem poprvé v Keni trpěla i já. Malarone zase často způsobuje zažívací potíže.

Jiná antimalarika se například nedoporučují při častějším pobytu na slunci, pro těhotné ženy se často také nedoporučují, popř. v některých oblastech již nejsou účinná. Žádná antimalarika nejsou stoprocentní. Podruhé jsem se malárií nakazila, když jsem pravidelně brala Malarone. Navíc v případech, kdy začne terapie včas, je léčba 100% úspěšná.

Prášky na léčbu jsou dnes již dostupné v naprosté většině měst, městeček a často i vesnic. Můžete je s sebou dokonce vozit i vy, a to i s malým self-testem. Bez problémů si je tedy můžete koupit přímo na místě, což je i lepší. Léky se přizpůsobují typům malárií, které se v okolí zrovna nachází.

Počet podvyživených lidí v Africe se od roku 1991 drasticky snížil

Další obávané nemoci

Malárie není jediná hrozba Afriky, naštěstí i s ostatními nemocemi se Afrika rychle učí prát. Dětská obrna už téměř neexistuje, dokonce i na ebolu už se našla ochranná vakcína (alespoň to tak zatím vypadá) a státy se také naučily účinněji bojovat při vypuknutí epidemie cholery.

V Africe většina úmrtí je stále spojena s nemocemi, kterým se dá předejít – tedy takovými, na které už existuje spolehlivá vakcína nebo léčba. Tato čísla ale rok od roku klesají (mezi lety 2010 a 2015 poklesla úmrtnost spojená s HIV/AIDS o víc než 24 % a o 50 % za posledních 10 let, úmrtnost na průjem a viry s ním spojenými poklesla o více než 12 %). Překvapením je, že na vzestupu je úmrtnost na tzv. nemoci životního stylu, tedy nemoci srdeční.

Počet úmrtí na malarii se od roku 2000 snížil na polovinu

3. Všude se jen válčí

Válka, terorismus, dětští vojáci a genocida. Zkrátka nebezpečí. To si hodně lidí představí, když se řekne Afrika. Ta ale má 54 států – to jsou opravdu všechny stále ve válce?

Ne. Logicky. Odkud bychom potom dováželi naše banány a ananasy, kdo by pracoval v dolech a vykopával naše diamanty a zlato, kam by jezdily tisíce turistů na safari, kdyby se všude pořád válčilo?

Nesnažím se problém zesměšňovat. Afrika má stále víc než dost států, které zažívají opakující se konflikty. Zdaleka se ale nejedná o celou Afriku a téměř nikdy ani o celé státy, tedy nic, co by mělo být pro Afričany charakteristické. Vždyť všemi známá rwandská genocida v 90. letech se odehrávala ve stejné době jako naše evropská v bývalé Jugoslávii. Posun a rozvoj Rwandy od té doby je dechberoucí, Rwanda jako první země na světě zakázala většinu plastových výrobků, má přes 60 % žen v parlamentu, lidé zde mluví průměrně 2 světovými jazyky kromě svých kmenových a HDP roste pravidelně o víc než 5 %. Ne všechny země tedy propadnou cyklickému násilí.

V zemích Jižní Afriky (Jihoafrická republika, Zimbabwe, Zambie, Lesotho, Swazijsko, Botswana, Malawi či Namibie) se dnes nemusíte bát dětských ani jiných vojáků. Sama jsem je před lety projela vlakem a autobusem. Letos je projíždím stopem.

Stejně tak Východní Afrika je všeobecně velmi mírumilovná, hlavně tedy Tanzanie, jedna z nejmírumilovnějších zemí vůbec, a Rwanda, která se poučila ze své minulosti. Ostrovní státy Indického oceánu jako Madagaskar, Komory a Mauricius jsou bez konfliktu, který by ohrožoval obyvatelstvo či turisty, již několik desetiletí, u Mauricia jde dokonce o století.

Západní Afrika má mnoho států, které přesto, že jsou chudé, jsou mírumilovné. Třeba Benin žije v míru již od 19. století. To nemůžeme říct ani my v Evropě. Ghana, Togo nebo Senegal jsou dalšími státy, kde se turismus rozjíždí a nebezpečí nehrozí.

Republika Kongo vám nabídne nejbezpečnější hlavní město Afriky, Gabon sice má spoustu otravných policistů, ale lidí je tam tak málo, že se opravdu nechtějí zabíjet, no a i ten Kamerun, ve kterém dnes konflikt je, není zakázané ovoce. Právě v něm jsem (červenec 2018), cestuju i stopuju, a když víte, které části se vyhnout, můžete snad i většinu státu navštívit bez problémů. Konflikty se totiž téměř vždy vztahují na konkrétní oblast, kterou chce jedna či druhá separatistická, teroristická či jiná skupina ovládnout pro nerostné suroviny či ohlásit za nezávislou.

Drtivá většina států v Africe je tedy bezpečná, bez dětských vojáků, teroristických útoků a genocid. Pokud se rozhodnete navštívit například jeden ze států Jižní nebo Východní Afriky, budete od takových konfliktů minimálně tak daleko, jako jste v Česku od války na Ukrajině.

4. Jedna velká Sahara

Afrika znamená teplo. Přesněji vedro. A písek. A velbloudy. Nebo ne? Jak je to s tou horkou Afrikou? Afrika není jen poušť a horko.

Na vrcholu Lví hory

Překvapivě na tak obrovském kontinentu není jen jeden typ počasí. Afrika má mnoho vysokých hor a pohoří, ve kterých není sníh nic zvláštního. Kilimandžáro má tradiční vrstvu sněhu po celý rok. Lesotho je jediná země na světě, která se celá nachází nad 1000 m n. m., nejnižší bod má v 1400 m n. m. V Lesothu můžete pravidelně každý rok lyžovat, a to od června do září. Teploty v červnu jsou často okolo 0 °C.

Zalyžovat si můžete i v Maroku (od prosince do února). Dokonce i v okolí rovníků není sníh nic neobvyklého, Mount Keňa (Keňa), Kilimandžáro (Tanzanie), Rwenzori (Uganda) nebo Semien (Etiopie) mají sníh po celý rok. V částech Jihoafrické republiky může být v zimě až -16 °C.

Páté nejvýše položené město světa je Addis Abeba, hlavní město Etiopie. Leží nad 2300 m n. m. a v průběhu roku se vám vždy bude hodit delší rukáv. I takové Nairobi je „nad Sněžkou“ a od června do srpna se určitě hodí mikina.

Kromě sněhu najdete v Kongu druhý největší prales na světě s rozlohou 1 780 000 km2 (Česká republika by se do něj vešla téměř 23x).

Do Afriky tedy můžete jet lyžovat, na hory, k moři, do tropických deštných pralesů či na savanu. Dlouhý rukáv se bude často hodit.

5. Afričani jsou nevzdělaní

Průměrný Afričan mluví 2–3 jazyky. Mnoho zemí si totiž uchovalo angličtinu nebo francouzštinu jako oficiální jazyk z dob kolonizace. Každá země je navíc tvořená několika kmeny, každý s jiným dialektem nebo naprosto odlišným jazykem. Když jsem žila v Keni, bylo naprosto normální, že děti mluvily s mamkou jazykem Luo, ve škole svahilsky a se mnou anglicky. A to, i když se jednalo o chudé děti z vesnic, které neměly ani pořádné boty. Když u nás v Česku cizinec promluví anglicky, sami víte, že ne každý si s ním popovídá.

Gramotnost je u mladší generace Afričanů vysoká

Když se podíváte na porovnání generací a jejich gramotnosti, zjistíte, že lidé, kteří před 50 lety nechodili do školy, se číst nenaučili, jejich děti ale už číst umí. Důležitost vzdělání si uvědomuje každý. Stále existují kmeny a komunity, ve kterých se upřednostňují původní tradice a způsoby vzdělání. Bohužel pomalu vymírají, nebo přebírají způsoby západního světa. Vždyť i Masajové dnes dělají byznys, propagují produkty svých maminek na Instagram a rádi si vás přidají na FB.

Kvalita, nebo kvantita… To je stále problém mnoha škol. Je pravda, že v dnešní době už do škol chodí drtivá většina dětí. V některých oblastech jsou ale školy přeplněné a učitelů je nedostatek. To, že zde ale existuje pokrok v počtu dětí ve školách, v gramotnosti i celkovém vzdělání, jde vidět na každém rohu.

6. Černá Afrika

Jeden z nejsmutnějších stereotypů 21. století je: Afričan = černoch. A celkově to, že barva pleti v dnes tak globalizovaném světě může stále určovat, odkud jste.

V Čechách etnické menšině původem z Vietnamu stále říkáme „Vietnamci“ a mnoho lidí je zaskočených (nemluvím o neslušném vyjadřování), když si někteří z nich dovolí říct, že jsou Češi. Přitom dnes už má většina mladých etnických Vietnamců plynulou češtinu, nikdy nenavštívili Vietnam a pijí pivo stejně jako my Češi. Podle tohoto klíče by znamenalo, že někteří z mých kamarádů v Africe, jejichž rodiny tam žijí i tři sta let a nikdy neopustily tento kontinent nebo ani zemi, nejsou Afričani.

Jen v Jihoafrické republice žije:

• téměř 5 000 000 bílých Afričanů (téměř 8 % obyvatelstva),
• okolo 1 500 000 Asiatů (převážně Indů),
• kolem 5 000 000 míšenců (tzv. Coloured).

Afričanů bez tmavé barvy pleti je tedy podobný počet jako obyvatel České republiky. Jihoafričani si neříkají duhový národ pro nic za nic.

V Kapském městě najdete zástupce všech ras

K tomu ještě přidejte zhruba 1 000 000 bílých Afričanů, žijících mnoho generací v zemích jako Botswana, Mosambik, Namibie, Zambie, Zimbabwe, Keňa nebo jiných britských, portugalských či francouzských kolonií.

Vynechala jsem nějaký ten milion čínských, indických, evropských a amerických přistěhovalců, kteří v Africe žijí kvůli byznysu nebo práci. A pak téměř většinu populace Egypta, Tunisu a jiných arabských států severní Afriky, kde žijí Arabové, ne černoši. Zkrátka je tu celkem barevně. ????

7. Všichni chtějí emigrovat do Evropy

Afrika má zhruba 1,2 miliardy lidí. Podle statistik OSN donutily konflikty a špatná životní situace v Africe v roce 2015 uprchnout 4,8 milionu lidí z jejich regionu. Tohle tvoří 0,4 % celé populace. Musím podotknout, že drtivá většina uprchlíků jsou buďto vnitřní uprchlíci (tedy lidé, kteří musí prchnout z regionu, ale přemístí se do jiné části vlastní země), nebo uprchlíci do sousedních zemí (například konflikt v Burundi donutil tisíce lidí opustit zemi a zamířit do mírumilovné Tanzanie).

Jen hrstka těchto lidí prchá do Evropy. V roce 2016, v době tzv. uprchlické krize, do Evropy připlulo „jen“ 210 tisíc lidí z Afriky, převážně z Nigérie, Eritrei nebo Somálska. Když se na to podíváme z opačné strany, vypadá to, jako by v Africe bylo lépe. Evropských migrantů je totiž téměř stejně – jen s tím rozdílem, že celkový počet obyvatel Evropy je nižší. Co se uprchlíků týče, jen těch z Ukrajiny je už přes 2 miliony a mnoho z nich uteklo mimo Evropu.

Takže ano, konflikty v Africe bohužel často vytváří statisíce uprchlíků, ti ale nemíří do Evropy, ale do bezpečí, a to jim velmi často nabídne i jedna z okolních zemí. Afrika je obrovská a cesta do Evropy by pro drtivou většinu uprchlíků, kteří bývají z nejchudších oblastí, znamenala po zemi přejít a přejet tisíce kilometrů a mnoho států.

8. Afričani jsou přemnožení

Afričanů je hodně. Afričani jsou přemnožení. Afričani mají fůru dětí…

Neustále slýchávám, že lidé v Africe mají hodně dětí, porodnost neustále roste. Často to skoro zní, jako by Afrika byla přeplněná a my na ni ukazovali prstem s obviněním, že má „tak hodně lidí“.

Po pár letech v Africe musím přiznat, že jsem se vždy víc „dusila“ v Evropě, a tak jsem se mrkla na pár čísel, která bych s vámi ráda sdílela.

Problémem většinou je, že si neuvědomujeme skutečnou velikost tohoto kontinentu. Afrika je rozlohou větší než USA, Čína, Indie a západní i východní Evropa dohromady, přitom všechny státy Afriky dohromady mají pouze 1,2 miliardy lidí (k porovnání, jen samotná Indie má 1,3 miliardy).

Hustota obyvatelstva v Malawi je jedna z nejvyšších v Africe – 129 obyvatel na čtvereční kilometr. Z těch známějších států pak například:

• Keňa má 68 obyvatel/km2,
• Zimbabwe 33,
• Somálsko 14,
• Mali 12,
• Gabon jen téměř šest lidí na každý kilometr.
• Česko má 134, Nizozemsko dokonce 416 obyvatel/km2.

Stále si myslíte, že se v Africe přemnožili?

Neuvěřitelně rychlé pokroky ve zdravotnictví znamenají i rychlý pokles úmrtnosti dětí. Během posledních 15 let se v některých oblastech dětská úmrtnost snížila o více než 60 %. Například Angola mívala průměr 7 dětí na ženu, dnes je to 4,4. Porodnost se snižuje ve všech zemích. Vždyť i moje babička pochází z 8 dětí.

Afrika má ještě tolik místa, že tam klidně můžete přestěhovat celou Čínu. Kromě toho, že byste tím víc než zdvojnásobili populaci v Africe, na každém kilometru by stále bylo méně lidí než u nás v Evropě.

9. V Africe není infrastruktura

A to tam jezdíte na velbloudech? Jo jo, a jsou pěkně drazí, ti řeknu…

Ne, normálně se na velbloudech ani na oslovi opravdu nejezdí. Jako turisti si je můžete zaplatit třeba v Maroku a projet se po poušti, ale jak už jsem zmínila v jednom ze stereotypů o Africe – Afrika není jen poušť, a tak velbloudy v drtivé většině států nenajdete.

Co ale najdete, to jsou dálnice, mrakodrapy, 3D kina, špičková zdravotnická zařízení, mezinárodní školy, nákupní centra, horolezecké stěny (patří k jedněm z největších na světě), uznávané univerzity, obrovské přístavy, kavárničky s připojením k wifi… a zkrátka vše, co najdete i u nás v Evropě. Jediným rozdílem je, že tato infrastruktura se vztahuje na velká města (v některých státech i na ta menší).

Africká infrastruktura není zdaleka tak špatná, jak si ji mnozí představují

Rozdíl mezi městy a vesnicemi je zkrátka stále obrovský. Pár desítek kilometrů od mrakodrapů totiž stále najdete prachobyčejné chatrče (dnes už častěji jednoduché cihlové stavby) se základní plechovou střechou, občas bez elektřiny. Afrika stále má své problémy a místa, která určitě potřebují pomoc.

Nechci nic bagatelizovat, snažím se jen ukázat, že tatáž stejná Afrika má prudce rostoucí střední třídu, množství lidí, kteří studovali či pracovali v zahraničí a kteří zde nyní zakládají firmy a přinášejí služby, které tato třída vyžaduje. Pokud patříte k africkým měšťákům, váš víkend se nebude moc lišit od víkendu průměrného Evropana.

10. V Africe se nedá cestovat

Kilimandžáro, Viktoriiny vodopády, mys Dobré naděje, pyramidy, tučňáci a velryby, Kapské Město, národní park Maasai Mara, jezero Malawi, Timbuktu, Zanzibar… jen malý výběr z míst, která jsou hojně navštěvovaná turisty.

V Africe jsem strávila přes tři roky a navštívila 17 zemí, v následujících měsících plánuji procestovat zhruba 20 dalších. Jsou zde země, které jsou doslova „kempovací“, jako třeba Botswana a Namibie (tady si turisti nejčastěji půjčí auto a cestují po zemi po vlastní ose, bezpečných a levných kempů nabízí spoustu), taky jsou zde země pro typické batůžkáře – třeba Malawi, Zambie, Keňa i Tanzanie –, a ve všech zemích vždy najdete drahé hotelové resorty.

Ať už s batůžkem, nebo s cestovkou, Afrika má dnes již širokou nabídku Airbnb, couchsurferů, hotelů, hostelů a drahých hotýlků v národních parcích. Autobusy už jsou v mnoha zemích na úrovni našich evropských dálkových (klimatizace, často i televize, s trochou štěstí wifi), turistické země mají i spoustu mezinárodních letišť, a tak i pro ty časově náročné se zde něco najde.

Kde chybí kvalitní autobusy a hostely, vždy najdete místní autobusy, které vás dovezou přesně tam, kam potřebujete. Občas v nich možná budete namačkaní jako sardinky, to ale k africké kultuře patří. Je to takové cestovní koření.

Zbořili jsme mýty?

Ve velkých městech už vždy najdete pizzu, grilované kuře, indické kari, thajské pad thai nebo japonské sushi – a co je na všem nejlepší: najít někoho, kdo mluví anglicky (popř. francouzsky), je stokrát jednodušší v Africe než ve všemi oblíbené Asii.

Nutno dodat – pro batůžkáře – Afrika je opravdu levná. Stačí si uvědomit, že v mnoha státech je stále velká část lidí žijících jen s pár dolary na den. Pokud zrovna nepotřebujete feta cheese wrap k obědu a pětihvězdičkový hotel, ale vystačíte si s místním ugali nebo fufu a couchsurfingem nebo hostelem, zvládnete cestovat v mnoha zemích bez problémů za 5–10 USD na den. Ani za divoká zvířata nemusíte platit pálky. Stačí vědět, kde a jak na to. A už jsem zmínila, že stopování (zatím mám vyzkoušené po celém jihu a východě) je zde naprosto špičkové?

Tak co, balíte kufry? Pokud se o Africe chcete dozvědět víc, budu ráda, když mě budete sledovat na Neočekávaná expedice – Ala v Africe.