S rodinou v aquaparku

Co vlastně znamená homestay

Jde o ubytování v soukromí u hostitelů, může mít mnoho forem. Jedná se o poskytování a sdílení tepla domova – a to jak doslovně, tak v přeneseném smyslu slova. Cílem je, aby namísto anonymní a unylé atmosféry hotelů měli cestovatelé možnost prožívat svůj pobyt skoro jako na návštěvě u rodiny či známých.

Nejčastější je ubytovávání mezinárodních studentů, homestay ale je dostupný komukoliv a na různé délky pobytu. Pokud se ovšem někde zdržíte delší dobu, s velkou pravděpodobností vznikne přátelství na celý život, což se od recepční v hotelu čekat rozhodně nedá. :-)

Plusy a minusy homestay z pohledu hosta

• Zažijete místní kulturu na vlastní kůži, a to jak u svých hostitelů, tak během návštěv a rodinných setkání, na které budete pozváni
• Skvěle procvičíte jazyk
• Budete mít lokální spojku pro veškeré rady, tipy a odpovědi na dotazy, které při cestování nevyhnutelně vyvstávají
• S velkou pravděpodobností si velmi mnoho a velmi často pochutnáte: maminkyyy <3
• Žasnete (znovu a znovu) nad pohostinností a laskavostí domácích; pocit, že někam patříte a že se o vás někdo postará v  jinak úplně cizím a neznámém prostředí, je dost uklidňující
• Budete moci používat / půjčovat si vybavení domácnosti, které se do zavazadla nevejde, ale přijde vhod
• Nedá mi nezopakovat, že v případě delších pobytů budete mít po zbytek života na svém glóbusu druhou, třetí, čtvrtou rodinu
• Najít slibné (nebo vůbec nějaké) hostitele je časově náročné
• Když si s hostiteli lidsky „nesednete“, může to být pěkný bolehlav
• Můžete narazit na rozdílná očekávání a buď se cítit zklamaně, že vám hostitelé nevěnují moc času, nebo si naopak připadat svázaně, že vás zahrnují do svého života příliš
• Lokality bývají mimo centra měst, protože v nich lidé tolik nedisponují nadbytečnými pokoji, takže zvažte své priority
• Musíte počítat s narušeným soukromím – sdílíte rodinný život
• Agentury mohou spolknout neúměrnou část vašeho poplatku: pokud jste u hostitelů déle a máte možnost smlouvu s agenturou rozvázat, zkuste se domluvit s rodinou napřímo

Homestay weby

Homestay je obvykle organizován lokálně. Buď ho sjednávají místní agentury – můžete se poptat v turistických informacích – nebo obejděte zprostředkovatele a hledejte on-line dle konkrétní destinace.

Nabízím výčet těch globálnějších webů:

Homestay

Dublinský startup, který silně připomíná Airbnb, jenže rozdíl spočívá právě v přítomnosti a společnosti hostitele, pro kterého nejste jen zdrojem přivýdělku. Taková je alespoň teorie, při pročtení pár nabídek můžete sami ověřit, že část z nich má bohužel vyloženě komerční charakter. Po praktické stránce jsou odlišně nastavené poplatky – zatímco na Airbnb putuje většina provize z kapsy hosta, homestay.com zkasíruje hostitele.

International Homestay Agency

Na první, druhý i třetí pohled se zdá, že jste na internetovém hřbitově, ale po delším zkoumání zjistíte, že tenhle web stále přežívá a podle všeho páruje hostitelské rodiny a převážně studenty. Vlastně… nevím, jestli bych jim svěřila svoje děti.

HomestayWeb

sdružuje celkem slušné množství rodin. Pro jejich výčet se musíte zdarma zaregistrovat; premium členství vám umožní odesílat a přijímat zprávy od všech rodin (měsíc za 10 USD, 3 měsíce za 20 a rok za 50).

Naše oblíbené „icebreaker“ aktivity s japonskou rodinkou: pečení českých koláčů

Homestay versus couchsurfing

Úmyslně do výčtu neuvádím couchsurfing, byť principiálně definici homestay splňuje. Řekla bych, že jej dokonce překonává, protože couchsurfing je – v ideálním případě – skutečně o plnohodnotném sdílení prostoru, času a myšlenek. Přesto jde o tak specifickou komunitu, že ji od tradičního homestay pobytu odděluji, hned vysvětlím proč.

Délka pobytu

U couchsurfingu se obvykle neočekává, že u hostitele zůstanete déle než pár dní, a to zejména kvůli tomu, že je zcela zadarmo. Homestay obvykle platíte – většinou penězi, někdy prací, takže se délce pobytu meze vyloženě nekladou.

Komfort

Na couchsurfingu neexistují kvalitativní standardy a z vlastní zkušenosti počítám spíš jen se střechou nad hlavou než s jistou matrací a teplou vodou. Jistě – neplatím, tak nemůžu očekávat (natož se dožadovat) pohodlí. Na homestay přece jen jste v pozici zákazníka.

Reference

Na couchsurfingu máte poměrně detailní představu o tom, ke komu jedete, moc ale netušíte, jak bude vypadat samotný domov. Na homestay je tomu naopak – obvykle o hostitelích víte leda tak zaměstnání a hobby, zato většinou máte k dispozici popis i fotky bydlení.  

Intenzita

Tady se pouštím na tenký led, protože v obou případech se můžete setkat s širokou škálou scénářů. Zobecním a zprůměruji to do konstatování, že na couchsurfingu je očekávána vyšší míra angažovanosti, protože neplatíte, takže vaše společnost je (kromě ceněné reference) jedinou protihodnotou, kterou hostiteli přinášíte. Na homestay máte více svobody bez výčitek svědomí.

Jak a proč se stát hostiteli v ČR

Zapojit se do homestay v ČR je podle mě skvělou příležitostí, jak si zachovat cestovatelskou auru, když třeba kvůli závazkům sami ven tolik nevyrážíte. Kromě výše uvedených výhod a nevýhod z pohledu hosta přidám dva klady z pohledu hostitelského: Pokud máte děti, budou mít unikátní šanci denně slyšet cizí jazyk (ideálně přímo od rodilého mluvčího) a naučit se ho přirozenou, tj. odposlechovou cestou.

Druhým je pak velká radost z dobrého skutku, což je nesmírně obohacující pocit. V případě homestay se k tomuto pocitu připojí určitá forma národní hrdosti, kdy jste pyšní, že reprezentujete pohostinnost své země a šíříte její poklady do světa.

Hostitelské rodiny v ČR shání primárně dvě organizace: YFU a AFS.

YFU Česká republika

YFU (Youth for understanding) je americká neziskovka se 70letou tradicí, její česká pobočka působí velmi mile a profesionálně. Od rodin požaduje bezplatné poskytnutí ubytování a stravy po dobu 10 měsíců, zajištění vlastní postele a vlastního stolu. Hostit může domácnost, v níž jsou minimálně dva členové příbuzní.

AFS Mezinárodní programy

Neziskovka AFS (American field service) vznikla za první světové války jako sdružení dobrovolných řidičů sanitek. Po válce začali budovat mír skrze studentské výměny. V Česku působí dlouho a na jejich webu si můžete přečíst přesvědčivá svědectví zapojených rodin. Podmínky jsou vcelku stejné jako u YFU, jen délka pobytu začíná už na 3 měsících.

Můj homestay semestr v Tokiu

V květnu 2013 jsem byla v rámci svého Erasmus+ (tehdy ještě Erasmus Mundus) vybrána na jednosemestrální studium na tokijské univerzitě Waseda. Japonsko pro mě bylo od začátku zemí, do jejíchž tajů jsem chtěla proniknout tak hluboko, jak jen dokážu. Když jsem tedy od Wasedy obdržela e-mail o možnostech ubytování včetně homestay, dlouho jsem neváhala.

Zvažovala jsem jen finanční a geografickou stránku: koleje jsou obvykle poblíž, ale pro zahraniční studenty bývají značně drahé. U homestay na druhé straně nevíte, kde budete (znáte jen hodně široký rádius), skoro jistě můžete počítat s dojížděním. Měsíční poplatek vycházel podobně jako kolej, ale zahrnoval „polopenzi“.

Přihlášku a celý proces řídila agentura Homestay in Japan. Musela jsem vyplnit základní údaje, později přišel profil rodiny, která si mě vybrala (tedy nikoli já ji) a měla mne očekávat 14. 9. 2013 na stanici metra Urayasu. Při pohledu na mapku tokijského metra/železnice jsem polkla a věřila, že se z letiště nějak na Urayasu dostanu.

Mapa tokijského systému metra a vlaků. Výhodou homestay je, že vám hostitel může s podobnými složitostmi snadno pomoci

Dnes (o 3 roky později) mohu potvrdit, že jsme se v pořádku shledali a že jsem s nimi strávila jedno z nejhezčích období svého života. Měla jsem štěstí, protože s Erikou (maminkou rodiny) jsme od sebe věkově jen 10 let a vyloženě jsme si „sedly“. Ve škole jsem se skamarádila jen s minimem spolužáků, protože jsem bydlela daleko (nelákalo mě ani se účastnit večírků), ale vůbec mě to nemrzelo, protože jsme popíjely a klábosily s Erikou doma.

Ze soužití s rodinou Shibatových mi vyplynuly pilíře, které mohou být společným jmenovatelem všech homestay pobytů.

1. Jazyková bariéra, která se ale dá vždy překonat

Bohužel jsem ve škole nebyla schopná naučit se japonsky a jelikož manželé Shibatovi ovládali angličtinu, nebyla jsem u nich nucena jazyk si osvojit, což je jinak obrovská výhoda homestay. S dětmi jsme mluvili napůl: já na ně anglicky (tvářily se, že rozumí), ony na mě japonsky (já ani nepředstírala, že rozumím). Docela nám to šlo, zvláště pečení buchet bylo populární. Ať žije nonverbální komunikace!

Naše oblíbené „icebreaker“ aktivity s japonskou rodinkou: pečení českých koláčů

2. Jídelní stůl jako středobod sbližování

Láska prochází žaludkem, což platí i o přátelských vztazích. Snídali i večeřeli jsme všichni pohromadě téměř denně (jen Naoyuki, tatínek, bohužel často kvůli práci chyběl) a vždy to byla skvělá příležitost sdílet radosti a strasti toho dne a prohlubovat důvěru.

Japonská kuchyň (stejně jako ostatní asijské) navíc podněcuje interakci: v mnoha případech vaří přímo na stole a hodně sdílí nádobí i porce, takže pociťujete sounáležitost intenzivněji než u rychlé české večeře. No a není nad prodloužení hostiny příjemnou siestou, tak při balení nezapomeňte na šíření dobrého jména českého alkoholu. :-)

Nejlépe se na homestay seznamuje u jídla – nezapomeňte přivézt suvenýry z Čech na vytrávení

3. Členem rodiny i chodu domácnosti

Neměla jsem to v manuálu dobré homestay studentky, ale přišlo mi automatické uklízet, hlídat děti a vůbec pomáhat s čímkoli bylo třeba. Nedělala jsem to zištně, ale zpětně samozřejmě vím, že se to výrazně promítlo do ještě vstřícnějšího chování rodičů ke mně. Laskavost je reciproční, takže jde o dobrou investici.

Kromě podílení se na povinnostech bych ale zdůraznila i vhodnost plné adaptace na zvyky rodiny, protože to je opravdová cesta k budování vzájemného respektu a důvěry. Dobrým příkladem je v Japonsku koupání: tradičně se šetří horkou vodou, takže večerní koupání probíhá tak, že se napustí vana, vykoupou se děti a pak – ve stejné vodě – dospělí. Po překonání prvotního ostychu jsem si tento postup také osvojila a ještě ocenila jeho ekologičnost.

4. Společné trávení volného času

Čím více příležitostí k interakci najdete, tím lépe se budete cítit a tím více dveří se vám otevře. V mém případě to představovalo fandění dětem na víkendových sportovních soutěžích, účast jak na návštěvách u známých, tak při návštěvách přátel u nás doma, procházky v parku, sport, ale i třeba společné nákupy potravin.

Rodina mě pak zase brala s sebou do restaurací (bez nadsázky jsem za ten půlrok byla v restauraci víckrát než za celý svůj život dohromady) a párkrát dokonce i na víkendový výlet mimo město. Opět – jak se do lesa volá… :-)

Shibatovi mě často brali do restaurací na jídla, která bych doma neochutnala, a také na výlety do krásných zákoutí japonského venkova

Jiný kraj, jiný mrav, respektive co rodina, to unikát

O svém japonském homestay bych ze samé nostalgie mohla napsat román, proto se teď radši zarazím a dodám poslední dvě věci.

První je vsuvka o mém homestay pobytu před 10 lety ve Francii, který byl také moc fajn, ale diametrálně odlišného rázu. Tehdy jsem byla na jazykovém kurzu a u rodiny jsme bydleli celkem 4 studenti. Já měla (s Angličankou Charlotte) pokoj pro hosty, ale druzí dva kluci přebývali v dětském pokoji a děti místo „u sebe“ musely spát na gauči v obýváku. To si pak člověk připadá nepříjemně a cítí se spíš nepatřičně než vítaně. Rozpaky každé ráno prohlubovaly evidentní snahy maminky ušetřit na jídle pro nás, celé tři týdny jsme dostávali jen bagetu, máslo a džem. Zkrátka pro tuhle rodinu byl homestay především potřebným zdrojem peněz a byť rozhodně nebyli nepřátelští, mezi snové srdečné a štědré hostitele také nepatřili.

Druhou poznámkou je drobná historka, na které chci ukázat, jak až intimní takový homestay může být. Už jsem zmínila koupání v jedné vodě, také bych mohla jmenovat pravidelné návštěvy onsenu, japonských lázní, kde všichni chodí nazí (ženy a muži odděleně), dojídání jídla po dětech, diskuse s Erikou úplně o všem…

A také spaní v místnosti vedle rodičů a občasné libozvuky. Jednoho brzkého rána mě dokonce probudily nárazy ve standardním rytmu lásky, hýbala se se mnou postel. Dala jsem jim rozespale v duchu high five a obrátila se na druhý bok, že budu spát dál, když vtom slyším Eriku zakřičet varování, že právě probíhá zemětřesení – moje první, na které vzpomínám s širokým úsměvem.

Už máte zabaleno?

Homestay, pokud ho tak pojmete, představuje hlavně sblížení s lidmi třeba z druhého konce světa a byť je někdy tak blízké sdílení domova se zpočátku cizími lidmi náročné, jako v každém vztahu se otevřenost a trpělivost bohatě oplatí nezapomenutelnými zážitky a dlouhotrvajícím přátelstvím.

Zuzana Blažková