Nevím, čím to je, ale většina lidí si pod Tureckem představí jen Istanbul a přeplněné rezorty v Antálii. Přitom je to nádherná, obrovská a pestrá země, kterou máme na dosah ruky.
Plná hor, božího jídla, antických i středověkých památek, životem tepajících měst, stovek kilometrů krásného pobřeží, velmi přátelských lidí a ještě přátelštějších koček. Dokonce i ta Antálie umí minimálně mimo sezonu velmi mile překvapit.
Horkovzdušné balony nad Göreme v Kappadokii
Když tedy skousneme to, že svou cestou chtě nechtě podporujeme diktátorský režim, můžeme klidně i na pár dní vyrazit za pár tisíc směrem na východ a vybrat si skoro z čehokoliv, co nás na cestování baví.
Beru to tak, že můžu aspoň v běžných lidech zanechat pocit, že lidi ze západu Evropy jsou vlastně stejní, jako oni. Ne nějací nafoukaní anonymní cápci, co chtějí ovládnout svět a pohrdají tradičními hodnotami (tak se nás bohužel snaží vykreslit turecká vláda).
Vodopády Kurşunlu v Antálii
My jsme vyrazili na 12 dní s tím, že jsme si většinu času nechali na pomalé zkoumání a užívání Kappadokie. Původně jsme plán chtěli spojit i s mořem nebo úplným východem země, ale nakonec to takto bylo akorát.
K tomu jsme si dosyta (velmi doslova) užili kavárny, restaurace i atmosféru mé oblíbené hipsterské čtvrti Kadiköy v asijské části Istanbulu. Stihli jsme toulací den po uličkách kolem Grand Bazaaru a pod Modrou mešitou.
Trh v Kadiköy, Istanbul
Dva dny jsme pak měli na město Kayseri nedaleko Kappadokie a jednu „menší” horu nad ním. Ale o tom později.
Začnu u Kappadokie. Oblasti podivných pískovcových útvarů ve středu Turecka, kterou má většina lidí spojenou s horkovzdušnými balony.
Podzim v Kappadokii
Ten jsme si samozřejmě také nenechali ujít. Východ slunce z pársetmetrové výšky ve společnosti desítek dalších balonů asi jen tak nezapomeneme. Běžně se vyhýbám „klasickým” turistickým atrakcím, tahle ale rozhodně stála za to a moc rád ji doporučím.
Za let balonem jsme platili 85€ na osobu, objednávali jsme ho den předem přes majitele penzionku, kde jsme bydleli. Mimo sezonu se dá prý sehnat i za 60€. V Česku by to bylo víc, možná celkem o dost.
Balony letí jen za vhodného počasí, tedy hlavně téměř úplného bezvětří. Kapadokkie je naštěstí podmínkami pro let balonů vyhlášená a pokud dorazíte aspoň na 3 dny, máte velkou šanci, že to klapne. Kdyby ne, peníze vám vrátí.
Balony v Kappadokii
Ze všeho nejvíc nás ale asi nadchly procházky údolíčky mezi skalními útvary, které jsou často provrtané lidskými obydlími nebo alespoň bývalými chlévy nebo spižírnami. Na mnoha místech tu narazíte na křesťanské kostely a kaple z 6. až 10. století.
Zhruba hodina cesty vás bude dělit od dvou obrovských podzemních měst, ty jsme si ale tentokrát nechali ujít. Víc o nic najdete třeba v zápiskách kamarádky Lenky Hrabalové, kterou jsme v Turecku náhodou potkali. Listujte na podzim 2021.
Krom skalních útvarů a všech památek jsou údolí plné sadů a vinic, které v říjnu na pozdaí šedožlutobílých skal doslova zářily barvami. Spousta vinic je navíc opuštěná a my jsme si tak každou chvíli mohli natrhat luxusní hrozny z polodivoké révy.
Pár tipů a postřehů:
- Všechny pěší trasy najdete na Mapy.cz
Je jich spousta a můžete si naplánovat výlety klidně na týden i víc. Jen si nezapomeňte mapu stáhnout do offline režimu, ztratit se dá celkem snadno. - Všude jezdí veřejná doprava
V celé oblasti funguje překvapivě rozsáhlá síť autobusů a dodávek, které vás za pár korun dovezou téměř kamkoliv, kam potřebujete. Platí to i pro autobusy na střední a dálkové trasy. Vše vám řeknou na informacích na autobusáku. - Když nejede bus, stopujte
Turecko patří mezi vyhlášené stopařské destinace. Když se nám nechtělo šlapat zpátky do penzionu v Göreme, dojeli jsme stopem. Zastavilo vždycky nejpozději desáté auto. Dvakrát dokonce ten stejný pán. :-) - Ochutnejte místní jídla
Hodně restaurací se tu snaží vyhovět turistům a prodávají to, co všichni znají. Naštěstí jsou takové, které nabízí i místní speciality. Které rozhodně stojí za ochutnání, za nás hlavně „pottery kebab” s masem dlouho dušeným v hliněné nádobě. Moc nám chutnalo v restauraci Kebapzade. Sice dost turistická a trochu dražší, ale jídlo bylo skvělé a obsluha moc milá a profesionální.
Do Kappadokie doporučuju letět. Z Istanbulu to stojí pár stovek a ušetříte si strastiplnou zhruba 14hodinovou cestu autobusem.
Chtěli jsme i úplně mimo turistická místa, a tak jsme dvě noci strávili i ve skoro milionovém městě Kayseri na východ od Kappadokie. Tady už si zažijete pořádnou Asii. Spousta shonu, věci a situace, které nám přijdou divné nebo bizarní, nikde nikdo nemluví anglicky… konečně trocha dobrodružství :-)
Nad Kayseri se tyčí jedna z místních (téměř) čtyřtisícovek. Protože na celý výstup jsme neměli dost času, vyšlápli jsme si jeden den aspoň do 1850 metrů na Yediçakil za luxusním výhledem na západ slunce za horou.
Mimochodem, v Kayseri se lyžuje. Zatím sice prý středisko nesahá Alpám ani po paty, ale postupně na tom makají a někdy bych si lyžovačku v Turecku rád zažil. Tedy hned po Íránu.
Matouš Vinš
Text vznikl jako součást Travel Bible newsletteru. K odběru se přihlásíte ve formuláři níž, posíláme ho zhruba jednou měsíčně.
Lyžování na Erciyesu jsem zažila v roce 2017, doporučuji, pecka! Velmi málo lidí, takže spousta prostoru a nehektické tempo, čili ideální pro začátečníky mého typu :) Veškeré vybavení včetně oblečení se dá půjčit, i drobnosti jako čepice či rukavice.