Většina z nás má touhu poznávat nová místa a nové kultury. Jsme přirozeně zvědaví, ale rutina každodenního života nás často zavede do slepé uličky, kde se cítíme svázaní. Začneme toužit po změně a také po dobrodružství. Mnoho z nás tyto základní potřeby potlačuje – kvůli práci, rodině, času, financím… Může to zajít až tak daleko, že se náš život stane neúnosný.

Nikdo z nás nemůže být šťastný, pokud potlačíme naši zvědavou a dobrodružnou povahu. Lucie pracuje jako kouč a potkává hodně lidí a osudů, ve kterých se opakují podobné příběhy vycházející především z našeho nastavení výchovou a z kulturních hodnot. V tomto článku se dozvíme, co nám brání v cestování a jaké přínosy má pro náš budoucí život.

Nevypadá váš život podobně?

Vycestovat na delší dobu pro mě bylo snem, který přišel po několika letech úspěšné kariéry. Před sedmi lety ještě nebylo možné říct si šéfovi o měsíc (nebo delší dobu) volna. A tak mi život přinesl jiné řešení. Stres v práci i v osobním životě se pro mě stal neúnosným. Krátké týdenní nebo dvoutýdenní dovolené už nemohly být kompenzací a po návratu do práce se vše opět vrátilo do starých kolejí.

Došlo to až tak daleko, že jsem nakonec prožila naprosté vyhoření. Fyzické i psychické vyčerpání. Byl únor, tak se k tomu všemu přidal fakt, že dny byly krátké, plné šedi a deště. Doktor mi doporučil zůstat dva týdny doma a pak opět přijít na kontrolu. Vše bylo poměrně jasné. V těch dvou týdnech jsem se musela rozhodnout. Buď dám přednost kariéře a penězům, nebo si splním svůj dávný sen a budu cestovat.

Dala jsem výpověď a za pár týdnů jsem poprvé v životě odlétala sama na dva měsíce do Kostariky. Dnes věřím, že tato cesta změnila můj život. Pomohla mi znovu objevit sama sebe, co mě baví, dodala mi sebedůvěru a dovolila mi nově si uspořádat vlastní život. Do korporátního prostředí jsem se už nikdy nevrátila. Cestovala jsem, žila v různých zemích světa, studovala koučink a začala se jím živit. Mou kanceláří je jakékoliv místo, kde právě jsem.

4 nejčastější důvody, které nám brání dlouhodobě cestovat

Práce

Nejčastější důvod je ten, že máme strach přijít o práci. Nedochází nám však, že když jsme nespokojení nebo frustrovaní v práci, ztrácíme sami sebe a radost ze života. Tím pádem vlastně ztrácíme i zájem o práci a je jen otázka času, kdy si toho někdo všimne. Když to ale necháme zajít příliš daleko, můžeme skončit úplně bez energie a nebude pro nás vůbec lehké novou práci najít.

Zapomínáme i na to, že cestování nám v dnešním světě nabízí spoustu nových pracovních možností. Jestliže jsme například zvyklí na kancelář, může pro nás být velmi obohacující na naší cestě pracovat fyzicky – třeba na farmě. Když cestujeme, jsme ve spojení s naší kreativitou. Přichází tedy nové nápady a s tím i nová práce. Často právě při cestování přijdeme na to, co by nás bavilo a naplňovalo, začneme si víc důvěřovat a jsme schopní podívat se na naše opravdové schopnosti.

Někdy sami sebe překvapíme. Při cestování zároveň potkáváme nové lidi, kteří pro nás mohou být velkým zdrojem inspirace. A také máme čas. Můžeme ležet na pláži a poslouchat podcasty a přednášky jiných lidí, kteří takovou změnu podnikli. Možná zjistíme, že cestování je pro nás natolik důležité, že se rozhodneme pracovat on-line a stanou se z nás digitální nomádi.

Peníze

Ještě stále slyším od lidí, že na cestování nemají peníze. Dnešní svět nabízí tolik možností, jak cestovat levně, jak bydlet zadarmo, jak si na cestách vydělávat. Myslím, že v dnešní době peníze už nejsou rozhodujícím faktorem. Pokud platíte hypotéku a další závazky, buď svůj byt (dům) pronajměte, nebo něco našetřete, abyste měli na pár dalších splátek.

Nebo vycestujte za prací. Rozhodně se ale nenechte odradit! Peníze nikdy nejsou překážkou. Je to jen o tom, nakolik dokážeme riskovat. A víte, jak to je: kdo neriskuje, nevyhraje. Další možností je peníze si půjčit. Jsme tak zvyklí postarat se o sebe sami, hlavně si neříkat nikomu o pomoc. Někdy ale přijdou časy, kdy pomoc potřebujeme, a to i finanční. Půjčku vnímejte jako investici např. do vzdělání, nikoliv pobídku zadlužit se kvůli exotické dovolené.

Několik tipů najdete v článku Ultimátní návod, jak cestovat bez peněz.

Rodina

Ať už naše děti, manželka, manžel, přítel nebo rodiče – rodina je v naší české kultuře velké téma. Stále pro nás má velký význam, co si o našich rozhodnutích myslí naše okolí. Zapomínáme tak, že abychom žili své sny, nepotřebujeme souhlas našich blízkých. Každý z nás žije svůj vlastní život. Jak ho strávíme, záleží jen na nás. Snažit se někoho přesvědčit o naší pravdě či představách ničemu nepomůže.

Je dobré si uvědomit, že naše nastavení může vycházet z kulturních hodnot, ale ne z našich hodnot osobních. Pokud se rozhodneme následovat své srdce, pak se musíme řídit podle toho, co nás opravdu dělá šťastné; ne podle toho, co si o tom myslí naši blízcí. Často můžeme slýchat, že nebereme ohledy nebo že jsme sobečtí. Nezaměňujme to však s tím, že se rozhodneme žít svůj vlastní život! To v konečném důsledku přinese štěstí nám a také našemu okolí.

Když uvidí, že jsme šťastní, často svůj názor přehodnotí a třeba začnou cestovat s námi. Přestože na sebe v životě bereme různé role jako dcera, matka, otec, podnikatel, zaměstnanec apod., nejsme pouze danou rolí. Jsme stále také sami sebou. Člověkem s vlastními sny, potřebami a zájmy.

Strach

Toužíme po dobrodružství a objevování, zároveň ale máme strach z toho, co se stane, když opravdu odcestujeme. Když najednou nebudeme mít náš byt, naše auto, naši práci, naše přátele, jazyk, který známe, a další věci, které jsou kolem nás v každodenním životě. Abychom objevili sami sebe, musíme sami sebe nejdříve ztratit. Tedy všechno, co nás identifikuje v našem každodenním životě, nechat být a vydat se do neznáma.

V dnešním světě jde o opravdovém „neznámu“ jen těžko mluvit, protože před každou cestou si můžeme najít všemožné informace. Do letadla už za nás ale nikdo nenastoupí. To musíme udělat sami. Pokud dokážeme čelit našim strachům místo toho, abychom se jimi nechali pohltit, čeká nás obrovská transformace. Naučíme se žít v přítomnosti, postarat se sami o sebe a naslouchat si. V tom najdeme naši novou jistotu. Najdeme ji sami v sobě.

Pokud se potýkáme se strachy, je mnoho lidí, kteří nám s tím mohou pomoci. Přátelé nebo odborníci – například kouč. Zároveň si můžeme zvolit takový typ cestování, který pro nás bude optimální. Pokud máme velký strach, zvolíme si nejdřív třeba jazykový kurz v zahraničí nebo studium. Nebudeme úplně sami a zároveň budeme mít prostor pro objevování.

Tři nejdůležitější přínosy, které nám dlouhodobé cestování přináší

Sebepoznání

Už když začneme naši cestu plánovat, zajímáme se o to, co nás láká a baví. Spojujeme se s tou částí svého já, která v životě plném povinností zůstává zapomenutá. Když pak vyrazíme na cestu, zaručeně se dostaneme do situací, které nám práce v kanceláři nepřinese. Když jsem vyměnila kancelář za deštný prales a lodičky za pohory, objevila jsem tu část sebe, která miluje přírodu a pořádný výšlap do kopce. Sice jsem měla strach, že se potkám s hadem, ale i tak jsem žasla nad okolní krásou.

Úplně mě to pohltilo. Objevila jsem v sobě také spoustu odvahy, kterou jsem normálně nepociťovala. Naprosto šokující zjištění bylo, že k životu potřebuji opravdu málo a že se mi všechno vejde do jednoho batohu. Začala jsem fotit, meditovat a psát. Objevila jsem v sobě talenty, na které jsem dávno zapomněla, nebo o nich vůbec nevěděla. Našla důvěru sama v sebe a v mé schopnosti.

Už vím, že nejsem jen tou, za kterou jsem se považovala. Sáhla jsem si daleko za své hranice a vyzkoušela, že i v těch nejtěžších momentech se mohu sama na sebe spolehnout. To mi dodalo sebedůvěru do dalších životních kroků.

Čím víc se známe, tím líp jsme schopní nastavit svůj život podle našich osobních hodnot. Tím líp jsme tedy schopní žít tak, aby nás život bavil. Nejen na dovolené, ale pořád.

Nové možnosti

Cestováním, pobytem v jiném prostředí a jiné kultuře se změní náš svět. Hlavně pro nás Čechy – žijeme tady v naší kultuře, velmi specifické a uzavřené. Pro ty z nás, kteří vyrůstali v Čechách, je svět velmi malý a omezený. Výchova našich rodičů je ovlivněná minulým režimem. Generace husákových dětí je tou první, které je dostupný celý svět, zároveň ale musí překonat generační propast – to, že většina lidí u nás nikdy tyto možnosti neměla, takže po nich často ani netouží.

Jsme naučení spokojit se s málem. S tím, co zkrátka je. Je to skvělá a velmi praktická vlastnost. Neznamená ale, že to je náš limit – spokojit se s tím, co je okolo nás. Naopak. Právě proto, že to už dobře známe, je načase prozkoumat nové obzory, nové možnosti a to, co pro nás a naše okolí není běžné.

Když cestujeme, neustále se dostáváme do nových situací. Často nevíme, což nám může nahánět strach. Ale právě tady v sobě objevujeme nejvíc kreativity, nových nápadů a nových řešení. Náš svět se stane světem nových možností. Tenhle nový způsob myšlení nám už nikdo nevezme. Bude vždy s námi. Stanou se z nás lidé, kteří vědí, že svět je plný možností a kteří umí tyto možnosti využít. Ve světě vidíme to, co doma ne. Zjistíme, že je možné žít jinak, což nás inspiruje změnit svůj vlastní život.

Když jsem viděla radost obyčejných lidí v Kostarice, jak si zpívají a užívají každého okamžiku, i když nemají peníze, změnily se mé hodnoty. Už nikdy bych nedala přednost penězům na úkor radosti ze života. Pamatuji, jak řidič linkového autobusu zastavil uprostřed cesty, aby si vychutnal západ slunce. Jezdil na té trase nejspíš každý den. Neváhal na pár minut zastavit a pokochat se výhledem, protože každý západ slunce je přece jiný.

Lidskost

Člověk, který necestuje, nebo vyrazí na pár krátkých dovolených za rok, lehce ustrne v přesvědčení, že svět je nepřátelské místo. Že lidé jsou zlí a jde jim jen o peníze. Pobyt v jiné kultuře nám může přinést opačnou zkušenost. Zjistíme, že kdykoliv budeme potřebovat pomoct, najdou se laskaví lidé, kteří by udělali vše pro to, aby nám pomohli. Naše srdce se otevře lidem. Pochopíme, proč jednají jinak než my, pochopíme rozdíly a budeme mít s lidmi soucit.

To z nás udělá někoho, kdo bude chtít pomáhat. Kdo bude mít chuť být tu pro druhé. Někoho, kdo už nebude schopný žít pouze s cílem osobního zisku. Budeme chtít ostatním lidem pomáhat, inspirovat je a sdílet s nimi své srdce. Tato lidskost je nejdůležitější vlastností, kterou dnešní svět potřebuje. Když ji v sobě objevíte, prohloubíte a přenesete ji do všeho, co děláte, budeme z toho mít užitek my všichni. Celá společnost. To, co cestování dalo vám, tak budete předávat dál.

Respekt

Když cestujeme, poznáváme neznámé. Čím víc odlišná kultura, tím víc nových situací. Je velký rozdíl, když cestujeme nevědomě (tedy nezvažujeme dopad toho, co děláme, na tamní obyvatele, přírodu apod.), nebo když cestujeme vědomě – tedy víme, jak naše chování ovlivňuje místo, kde trávíme čas.

Čím déle na určitém místě zůstaneme, tím více pochopíme souvislosti. Turismus je mnohem víc než jen byznys. Ovlivňuje obyvatele dané země – jak ekonomicky, tak kulturně. Když se o tyto souvislosti zajímáme už předem, můžeme volit například ubytování, způsob dopravy atd. na základě našich poznatků. Neplýtváme zdroji, pokud víme, že tím budou místní obyvatelé trpět nebo je to bude jinak znevýhodňovat. Při cestování se také naučíme pečovat o životní prostředí. Z naší cesty se vrátíme s větší dávkou pochopení, pokory a s novým vnímáním globálních souvislostí.

Víc k tématu o zodpovědném cestování najdete v několika článcích na blogu.

Co dělat, když se i tak bojíme vycestovat na dlouho

Protože denně pracuji s lidmi, kteří se dostanou do začarovaného kruhu obav spojených s cestováním, uvádím pár tipů, jak se nesnažit jít proti sobě. Boj není nikdy odpovědí. Pokud máte strach, nemá cenu bojovat, ale porozumět.

1. Pokud se bojíte cestovat sami a nikdo s vámi nechce nebo nemůže vyrazit, najděte si program, kde se v cizí zemi potkáte s jinými lidmi. Jako například školy (jazykové nebo jiné), hostely, kurzy atd.
2. Pokud stále ještě máte strach vycestovat na delší dobu, netlačte na sebe a zkuste nejdřív pár týdnů.
3. Pokud se bojíte o své zdraví a bezpečí, vyberte zemi, která je z pohledu tohoto kritéria jednodušší. Když máme pocit nebezpečí, často nám to na naší kreativitě moc nepřidá. Nejsme všichni stejní, pro mnohé nemusí být bezpečí prioritou. Pokud pro vás ano, vyberte si bezpečnou zemi a bezpečné prostředí.
4. Začněte se učit jazyk. I když se nejlépe naučíte řeč přímo v dané zemi, začněte už předem. I pár slovíček vám pomůže cítit se lépe. Nejdůležitější je konverzace. Sežeňte si proto někoho, kdo ji s vámi bude procvičovat.
5. Pokud vás trápí peníze, udělejte si plán – hledejte možnosti, jak to zvládnout, jak si na daném místě přivydělat, kde bydlet atd. Plán vám může dát určitý pocit jistoty.

Jaké strachy vás mohou odrazovat od cestování a hlavně jak jim odolat? Připomeňte si to v článku Nahání vám cestování strach? Zbavte se ho a vydejte se objevit svět.

Někdy se mylně domníváme, že svoboda znamená ignorovat sami sebe a své pocity. To není moje zkušenost. Pokud cokoliv ignorujeme nebo potlačujeme, ve skutečnosti si tím ubližujeme. Svoboda je mít otevřenou mysl. Vědět, co chceme, kam nás to táhne, zároveň ale být ve spojení s tím, jak se v tom cítíme. Svoboda znamená nesrovnávat se s ostatními a s jejich zkušeností. Každý z nás má jiné hodnoty a strachy. Prvním krokem by mělo být uvědomit si je a neodsuzovat se za ně. Z tohoto místa je pak možné cokoliv.

Lucie Carthy

Pracuje jako koučka a pomáhá lidem dělat životní změny. Část roku tráví životem digitálního nomáda. Lucii najdete na jejím webu.