Jedním z nejtrvalejších suvenýrů z dovolené jsou kvalitní fotografie. Ne vždy se bohužel podaří, aby naše snímky zachytily právě to, co si přejeme. Byla by však škoda připravit se o překrásné vzpomínky jen proto, že si s fotoaparátem zatím moc nerozumíme a fotky z cest budou spíš do šuplíku než na veřejnou prezentaci.

Martin Šístek se zaměřuje na fotografování nejzajímavějších míst nejen v České republice, ale i po světě. Snaží se, aby výsledkem toulek byly snímky, které udělají na pozorovatele dojem svou autentičností, nespoutaností či originalitou. Pokud se budete držet jeho rad, můžete to dokázat taky.

Tento článek sepsal s cílem podělit se s čtenáři Travel Bible o své nejoblíbenější tipy, jak na cestovní fotografii. V posledních letech se právě fotografování stalo jeho vášní a cestování už si nedovede představit jinak než v doprovodu fotoaparátu.

Než začnete

V první řadě je třeba si uvědomit, že fotografování je umění jako každé jiné. Vyžaduje proto nejen dostatek úsilí a času, ale rovněž bohaté zkušenosti.

Pořídit dobré fotky se navíc neobejde bez kvalitního (nejlépe profesionálního) vybavení. Jedině tak můžete dosáhnout cílů, které jste si stanovili.

Jste-li ve fotografování teprve nováčkem, počítejte s tím, že než budete se svými výtvory skutečně spokojeni, bude to nějakou dobu trvat. Budete nejprve muset vytvořit tisíce, ne-li desítky tisíc snímků. Většina z nich skončí v koši, ale čím větší výdrž budete mít, tím bude přibývat těch povedenějších, až nakonec začnou převažovat a přinášet vám o to větší radost.

Nebojte, že by vás takové množství snad mohlo odradit – jakmile totiž začnete, fotografování už vás nepustí. Najednou se kolem sebe budete rozhlížet úplně jinýma očima. Ve všem, co vás obklopuje, uvidíte potenciální fotografickou kompozici, budete přemýšlet, z jakého úhlu je nejvhodnější ji nasvítit, začnete uvažovat nad tím, čím ji ozvláštnit, aby vynikla ještě lépe. S prstem na spoušti fotoaparátu budete málem usínat a začnete obcházet i ta nejpřekvapivější místa a „lovit“ záběry, které jinde neseženete.

Zní to krásně, co myslíte?

Máte-li dojem, že tohle všechno byste také rádi zažívali, nechce se vám však investovat desetitisícové částky do vybavení, můžete to zkusit i bez toho.

Třebaže osobně budu vždy preferovat profesionální přístroje, pravdou je, že fotoaparáty v chytrých telefonech, kterými dnes disponuje takřka každý, jsou svou kvalitou mnohdy srovnatelné s profesionálními kompaktními přístroji.

Pro začátek tedy můžete zkusit pořizovat fotografie svým smartphonem. Této hojně využívané formě focení se věnujeme v samostatné kapitole. Následující tipy můžete stejně dobře aplikovat při focení mobilem i profesionálním fotoaparátem.

Kvalitní fotografii zvládne zrcadlovka, kompakt i zmíněný smartphone. Záleží na úhlu pohledu – fotografie je dílo fotografa, nikoliv přístroje za statisíce. Samozřejmě že čím kvalitnější vybavení použijete, tím pravděpodobnější je povedený výsledek. Nemusí to však být vždy pravidlem. Bez umění stisknout spoušť v ten pravý okamžik by nevznikla žádná fotografie, i kdyby byl aparát sebedokonalejší.

Mimochodem, dnes si můžete vyrobit fotoaparát i z krabičky od sirek.

Podívejte se na nabídku objektivů na iPhone. Budete překvapeni, kam až tyto objektivy dokážou posunout kvalitu mobilní fotografie.

Získejte praxi, bedlivě pozorujte své okolí, vneste do fotografie příběh. Naučte se základy kompozice, nasajte a využijte atmosféru místa a hlavně pracujte se světlem – to je z mého pohledu nejdůležitější faktor, který ovlivní výslednou fotografii.

A co ještě?

Foťte, foťte a foťte – jen tak si totiž osvojíte základy a budete se posouvat dál.

Podívejme se tedy konečně, jak na to.

Vstaňte brzo a vydržte dlouho!

Rčení o tom, že ranní ptáče dál doskáče, platí v oblasti cestovní fotografie víc než kdekoliv jinde.

Světlo je klíčovým faktorem pro zdařilý výsledek. Právě ranní světlo dokáže díky svým vlastnostem (je pozoruhodně měkké a teplé) vykouzlit neopakovatelnou atmosféru. Byť může být ranní vstávání ještě za tmy pro řadu z nás poněkud nepříjemné, věřte, že výhody nakonec převáží.

Je takřka jisté, že potkáte mnohem méně turistů nebo dalších fotografů, ale především získáte úchvatné snímky slavných míst či dechberoucích výhledů, které budete mít na chvíli jen pro sebe. Východ a západ slunce patří mezi fotografy k nejoblíbenější denní době. Hodina po východu (nebo krátce před západem) je díky svým měkkým a teplým tónům označovaná jako „zlatá hodina“. Krátce po západu slunce zase přichází „modrá hodina“ – chvíle, kdy je obloha ještě modrá, zároveň jsou však již rozsvícené pouliční lampy.

Vytipujte si místa na focení předtím, než vyrazíte

 

Ještě než vyrazíte na lov perfektních fotek, důkladně se seznamte se svou cílovou destinací. Osobně za tímto účelem preferuji různé průvodce – ať už elektronické (ve čtečce), nebo klasické knižní.

Dále stojí za to pročíst si internetové články, blogové příspěvky nebo diskusní fóra, kde se dají najít ověřené informace od těch, kdo už vaše vytipované místo navštívili. Neméně dobrým zdrojem informací jsou místní fotografové – kontaktujte je, určitě vás rádi ochotně nasměrují, nebo se i přidají a provedou vás.

Na internetu funguje celá řada specializovaných serverů. Jen pro představu – zkuste do vyhledávače zadat slovní spojení „nejlepší destinace v Thajsku“ a podívejte se na počet nalezených výsledků.

Mluvte s lidmi a mějte respekt

Jedny z nejzajímavějších fotografií, které můžete z dovolené přivézt, jsou snímky místních obyvatel. Bohužel to pro řadu fotografů představuje velmi obtížný úkol.

Komunikace s domorodci může totiž být poměrně náročná. Nejtěžší bývá vůbec je oslovit – je třeba překonat obavy z jejich neporozumění, odmítnutí, nebo dokonce hněvu. Nestyďte se požádat je o svolení. K cizincům přistupujte s vřelostí a otevřeností. Nejprve aspoň chvíli nezávazně konverzujte, teprve později přijďte s dotazem, zda je můžete vyfotografovat.

Na oplátku není od věci dát po focení drobný peníz (nebo například koupit jejich suvenýr, pokud nabízí), věnovat něco ze země, odkud pocházíte, později jim zaslat výslednou fotografii… ale co je nejdůležitější – slušně poděkovat za fotku, za jejich čas a na cestu se usmát.

Při fotografování měst nebo památek vždy respektujte pravidla, která v dané oblasti platí. Ne všude je například povoleno použít blesk (třeba v muzeích a galeriích totiž náhlé pronikavé světlo způsobuje poškození exponátů), někde je fotografování zakázané úplně.

Nezapomínejte brát ohledy na ostatní fotografy – dávejte pozor, abyste nedopatřením nevstoupili někomu do záběru. Někdy to samozřejmě může být komplikované, zvláště na přeexponovaných místech, kde fotoaparát pohotově svírá v ruce každý druhý, nicméně aspoň elementární slušnost se mi vždy vyplatila. Pokud si všimnete, že někomu překážíte ve výhledu, ustupte kousek stranou a počkejte. Příště vám tuto laskavost oplatí zase někdo jiný.

Používejte stativ

Stativ je vynikající pomůckou, kterou se rozhodně vyplatí nepodcenit. Umožní totiž nejen nastavit ideální pozici fotoaparátu, ale především ji udržet. Díky takto upevněnému přístroji máte šanci dovést celou kompozici k dokonalosti, více se věnovat nastavení expozice či zaostřovacích bodů a využívat pokročilejších technik (HDR, time lapse, dlouhé expozice, focus stacking, panorama).

Že jsou stativy pro fotografování klíčové, to si uvědomuje i čím dál víc amatérských fotografů, proto se v posledních letech skokově zvýšila obliba tzv. lehkých cestovních stativů, které nezaberou příliš místa, jsou dobře skladné a přenosné, přitom poslouží skoro stejně dobře jako ty profesionální.

Stativ dále umožňuje fotografovat při delších expozičních časech, aniž by docházelo k rozmazání fotografie následkem dlouhého otevření závěrky. Toho využijete například při fotografování vodopádů, kde tak lze docílit efektu „mléčné“ vody. Stativ je nezastupitelný při fotografování hvězd a při slabém osvětlení. Díky stativu můžete maximalizovat obrazovou kvalitu i za horších světelných podmínek – použitím nízké hladiny ISO, vysoké clony a dlouhého času.

Při použití stativu se nebojte naplno těžit ze své kreativity. Pohrajte si s manuálním nastavením fotoaparátu a experimentujte. Zároveň však neplatí, že „bez stativu to nejde“. Ani já ho nenosím všude s sebou, a přesto je možné vytvořit skvostné snímky. Ovšem pro krajinářské fotografie, snímky tekoucí vody, západů a východů slunce, autoportréty nebo při focení za nízké hladiny osvětlení je stativ víc než potřeba.

Dejte svým fotografiím prioritu A

Vím, o čem mluvím. Pospíchat při cestování se nevyplatí – na výsledné fotografii to poznáte nejenom vy, ale především diváci.

Snažíte-li se pořídit co nejvíc pěkných snímků z co možná nejvyššího počtu míst, výsledkem bude chaotická směs záběrů, z nichž ani jeden nebude použitelný. Touto metodou možná docílíte úspěšného zachycení místa, ale to je asi tak všechno. Vytvoříte další z řady tisíců nudných a nezajímavých snímků, které nevynikají žádnou přidanou hodnotou.

Pro úspěšnou fotografii je nezbytné zakomponovat do ní něco navíc – prvek, který diváka na první pohled zaujme, vyvolá emoce a přitáhne jeho pozornost. Může to být takřka cokoliv – nečekaná emoce, zajímavé světlo, pojetí kompozice, kouzlo okamžiku… Důležité je, aby tam něco bylo.

Je-li vaším cílem přivézt si z dovolené kromě zážitků také úchvatné snímky, budete muset obětovat značné množství času. S fotografováním tedy počítejte ve svých cestovních plánech již dopředu a vyhraďte si dostatek prostoru na pořizování dokonalých záběrů.

Pokud vás na toulkách doprovází netrpělivá společnost, která není přestávkám na fotografování zrovna nakloněna, raději se předem domluvte, že se vždy na nějakou dobu vzdálíte a pak sejdete na stanoveném místě. Osobně právě z tohoto důvodu dávám přednost cestování o samotě, nebo jen v malé skupince přátel (nejlépe rovněž fotografů), což mi umožňuje lépe se soustředit na fotografování a nebýt rozptylován ostatními.

Buďte trpěliví

Fotografie je o rozpoznání kouzla okamžiku. Zpomalte, zastavte, vnímejte na chvíli své okolí a přemýšlejte o tom, co vidíte a cítíte. Teprve potom zmáčkněte spoušť.

Nejdůležitější jsou detaily

Ptejte se sami sebe: už nastala ta pravá chvíle, nebo teprve přijde? Bude západ slunce o něco kouzelnější, když ještě vyčkám?

Fotografování je o trpělivosti

Chce to neustále zkoušet, předvídat a nebát se trochu riskovat. Jinak se vám stane, že propásnete skvělou příležitost, která už se podruhé nenaskytne. Takových chvil pak budete právem litovat.

Lidský element

Lidé rádi komponují do snímků další lidi. Fotografii to přinese víc emocí a do osoby na snímku se divák může snadněji vcítit, což mu pomůže lépe si představit, že se nachází na jejím místě. Jak toho dosáhnout, to je dobře vidět na následujícím snímku.

Fotografované osobě není vidět do tváře, čímž se stává anonymní. Pozorovateli to umožňuje lepší vcítění. Sám se na podobné typy snímků v poslední době zaměřuji čím dál víc, lze s nimi totiž velmi dobře pracovat.

Lidský element (osoba na fotografii) také usnadňuje vnímání prostoru a umožňuje představovat si zobrazené prvky v reálných rozměrech. Pokud vedle dvacetimetrového vodopádu postavíte kamaráda a vyfotografujete ho z dostatečné vzdálenosti, bude se jeho postava na výsledném snímku jevit jako nepatrná tečka. Snadno tak vynikne impozantnost valící se vodní masy.

Na kompozici – záleží

Psát o kompozici je jako nosit dříví do lesa, vždyť o tomto tématu byla popsána spousta stránek. Stačí zeptat se Googlu, prolistovat fotografické příručky (zkuste například tuto knihu), zaměřit se na fotografické blogy… Dlouho jsem proto uvažoval, jak se k tomu mám postavit. Nakonec jsem přišel na jednu věc: pravidla jsou od toho, aby se porušovala.

Moje rada proto zní: nastudujte si, jak na to, vyhledejte dostupné informace, naučte se všechny zásady práce s kompozicí… a potom je záměrně porušujte.

Ano, je to tak. Jde o to začít experimentovat. Odvázat se, pustit uzdu fantazii a nebát se vyzkoušet něco nového. Téměř vždycky totiž přijdete na to, jak původní nápad ještě o něco vylepšit. Samozřejmě – pravděpodobně začnete klasickým způsobem. Na tom není nic špatného, dokonce je to dobře, neboť si osvojíte základní postupy. Takže s fotoaparátem v ruce budete nejprve stát, ale vzápětí už si zkusíte třeba lehnout. Okamžitě se vám odkryjí nové perspektivy a získáte dosud netušené možnosti, jak využít různé úhly a náhledy.

Můžete pracovat se vzdáleností, osvětlením i nejrůznějšími detaily, které se náhle naučíte vnímat. Uvidíte, že to půjde velmi rychle a hlavně velmi snadno. Tahle počáteční „objevovací“ fáze je na fotografickém umění jednou z nejkrásnějších.

Pravidlo třetin

Pravidlo tří třetin patří k nejzákladnějším zásadám ve světě fotografie. Budete-li se jej držet, docílíte zajímavější a vyváženější kompozice.

Princip spočívá v tom, že si každý potenciální snímek rozdělíte horizontálními a vertikálními liniemi na třetiny. Cílem je umístit důležité prvky na fotografii do blízkosti jedné z těchto linií, což celý obraz „orámuje“, a výsledkem bude, že se fotografie stane pro oko pozorovatele mnohem zajímavější.

Další možností je umísťovat klíčové objekty na fotografii do průsečíků těchto tří linií.

Pokud fotíte například osobu, umístěte ji raději podél levé linie než doprostřed snímku. Rovněž je důležité, aby se osoba dívala směrem do středu snímku, nebo do protější oblasti fotografie. Pokud se dotyčný dívá ven/pryč z fotografie, snímek nepůsobí dobře a vyvolá „nežádoucí“ otázky: Proč se dívá pryč z fotky? Co bylo tak zajímavého tím směrem? Proč to fotograf nezabral?

Pravidlo tří linií se také velmi dobře uplatní při fotografování horizontu. Jeho obrys by se měl nacházet optimálně v blízkosti spodní, nebo horní vodorovné čáry, nikoliv ve středu snímku. Připomínám, že horizont by měl být pokud možno vodorovný.

Realizovat pravidlo třetin v praxi je díky technologickým možnostem současných fotoaparátů velmi snadné. Horizontální i vertikální linie můžete na svém přístroji zobrazit (nezáleží, zda v hledáčku, nebo na displeji) pouhým zmáčknutím jednoho tlačítka.

Má poslední rada týkající se této zásady je následující: než stisknete spoušť, dejte si promyšlené odpovědi na tyto otázky:

• Jaké jsou klíčové prvky (body a objekty) pro daný snímek?
• Ke které linii by bylo nejvhodnější je umístit?

Důraz kladený právě na tyto detaily výrazně pomůže vylepšit vzhled výsledných fotografií.

Vodicí linky

Při fotografování je naším cílem, aby divák zřetelně rozpoznal hlavní objekt. Docílit toho můžeme různými postupy, jedním z nich jsou tzv. vodicí linky.

Princip spočívá ve využití přirozených geografických prvků, na které se oči pozorovatele automaticky zaměří. Ty pak povedou jeho zrak směrem, kde ho chceme mít – tedy k ústřednímu bodu snímku.

Jako příklad lze uvést motiv cesty, který je velmi typický pro krajinářskou fotografii. Její autor nenásilně vede divákův pohled směrem k horizontu a cíleně v něm vyvolá nostalgickou či romantickou náladu.

Co vidíte na fotografii pod tímto odstavcem? Jistě, je to hora. Ale proč vás zaujala právě ona? Klíčem je cesta, která se vine po jejím svahu. Oko pozorovatele po ní totiž přirozeným způsobem klouže až na vrchol a vnímá zobrazené prvky jako harmonický celek. Jeho pozornost je zcela automaticky upřena právě tam, kde ji chcete mít – a vidí dokonalost hory přesně v té podobě, v jaké jste ji chtěli zachytit.

Popředí, středový prostor, pozadí

Jako fotograf jste přítomen na místě a intenzivně vnímáte panující atmosféru, sílu přírody či impozantnost historické památky. Něco jiného však je přenést kouzlo tohoto okamžiku prostřednictvím fotografie i těm, kteří tam s vámi osobně nebyli. Většina fotografií tuto schopnost bohužel ztratila a původní pompéznost, majestátnost a veškerý dechberoucí dojem se do nich nepodařilo přenést. Dvourozměrné fotografii chybí smysl pro třetí rozměr, postrádá dynamiku reálného prostředí a možnost vnímat své okolí všemi smysly. Tím důležitější je zaměřit se na to, co fotografie naopak dokáže, a pokusit se z toho vytěžit maximum.

Při fotografování – zejména v případě krajinářské fotografie – proto pečlivě přemýšlejte o celkové kompozici, tedy rozmístění prvků v popředí, ve středu záběru a v pozadí.

Jako vodicí prvek jsem na tomto snímku využil klády vyplavené z moře. V porovnání s ostatními objekty vrženými na břeh je zde kláda dominantním prvkem, který přirozeně vede oko diváka nejprve do středu obrazu. Až pak jej nasměruje k horizontu, kde se na pozadí západu slunce vyjímá silueta ostrova.

Všude, kde u sebe máte fotoaparát, se rozhlížejte kolem sebe a hledejte prvky vhodné pro záběr, třeba tyčící se horský masiv. Jakmile vás něco zaujme, nejprve zvažte, zda by se ke snímku nehodilo nějaké zajímavé popředí nebo jiné ozvláštnění. Například na tomto snímku hory Ben Nevis jsem měl dvě možnosti: nechat v záběru silnici, nebo fotku vytvořit až za ní. Potom by však dvourozměrná fotografie ztratila dynamiku prostoru. Proto jsem zvolil první variantu. Rozdíl můžete porovnat sami.

Ohraničení

Každý fotograf čelí výzvě, jak mezi tisíci konkurenčními snímky zaujmout divákovu pozornost právě tím svým. Jednou z možností, jak toho dosáhnout, je využití metody cíleného ohraničení neboli rámování. Výsledná kompozice pak získá zcela nový náboj.

Podobně si můžete pomoci v případě následující fotky. Chcete-li zdůraznit adrenalinový přechod horského hřebenu, jako ohraničující prvky se dají použít okolní lanka jištěné cesty. Protože lidé si snadno dovedou představit situaci, výškový rozdíl cesty a údolí před nimi náhle vyvstane ve zcela nové perspektivě.

Zapojte kreativitu

Ohraničující prvky mohou být nejrůznější. Při fotografování se dá použít v podstatě úplně všechno, stačí zapojit svou kreativitu a dobrodružného ducha. Základem je rozhlédnout se a ještě před stisknutím spouště si rámující objekt zvolit. V krajině to může být třeba most, ve městě například okno budovy. Někdy může nalezení takového prvku vyžadovat i trochu námahy, o to větší je pak radost z pořízeného záběru.

Jak a na co fotí zajímaví čeští instagrameři? 11 nejzajímavějších českých cestovatelských účtů na Instagramu.

Vděčným objektem ohraničení, který osobně vyhledávám velmi rád, je motiv okna nebo dveří. Zkusíte-li objektiv fotoaparátu umístit do okenního otvoru a vyfotíte unikátní výhled, který se touto cestou nabízí, výsledkem je efektní a netradiční obrázek. V přírodě pak velmi dobře zafungují již zmíněné stromy (jako třeba na následující fotografii, kde pomyslně ohraničují panoráma chladicích věží jaderné elektrárny).

Hrajte si

S rámováním se dá experimentovat dle vlastní libosti. Rámečkem není nezbytně nutné obklopit fotografovaný objekt ze všech čtyř stran. Často dobře zapůsobí i vhodně zvolené rámování pouze po stranách, případě svrchu, zdola, nebo jen z jedné strany (použít lze opět příklad s větvemi stromů, které mohou do záběru zasahovat třeba jen na horním okraji). Nebojte se měnit pozice, poodstoupit, či se naopak trochu přiblížit, zoomovat… zkrátka si se záběrem hrajte.

Hloubka ostrosti – ohniskové body

Jeden z nejdůležitějších pojmů, se kterými se jako fotograf setkáte. Pokud to s focením myslíte vážně, pak právě s tímto termínem doporučuji dobře se seznámit co možná nejdříve. Hloubka ostrosti má totiž klíčový význam pro vnímání fotografie jako takové – umožňuje zdůraznit detaily, oddělit objekty od pozadí a upoutat divákovo oko.

Malá hloubka ostrosti = nízké clonové číslo

Hloubku ostrosti ovlivňuje clona objektivu a ohnisková vzdálenost.

Při focení detailů je cílem získat malou hloubku ostrosti, tzn. nápadnější rozdíl mezi zaostřenou a rozostřenou částí snímku (chcete upoutat pozornost na klíčové popředí a naopak potlačit pozadí, které není příliš důležité).

Malou hloubku ostrosti získáte použitím nízkých clonových čísel. Týká se to makrofotografie, fotografování osob, zvířat, objektů nebo událostí – svateb, sportovních akcí apod. Ve všech případech je cílem zdůraznit jeden hlavní prvek (a ostatní utlumit). Dobře je to patrné například na následující fotografii, kde jasně vidíte rozdíl mezi hlavním objektem a rozostřeným pozadím.

Velká hloubka ostrosti = vysoké clonové číslo

Je-li vaším cílem mít všechny objekty na fotografii ostré i přes vzájemnou větší vzdálenost (třeba při fotografování krajiny), hovoříme o velké hloubce ostrosti. Pak je ideální zvolit vysoká clonová čísla (8, 11, 12, 13, 16). Při vyšších clonových číslech se téměř jistě objeví drobné nedokonalosti způsobené difrakcí objektivu a obrazové vady. Výsledný dojem z fotografie bude nápadně snížený.

Difrakce zapříčiňuje tzv. obrazovou neostrost, kterou způsobují lamely clony při průchodu světla. Nejedná se o stejnou neostrost, jako je separace (bokeh), ale spíše o nekontrastnost.

Při vytváření snímku lze dobře pracovat i s dalšími způsoby, jak zlepšit celkový dojem. Pokud použijete zároveň metodu vodicích linií nebo ohraničení, možnosti, jak si s fotografií pohrávat podle své fantazie, budou rázem daleko širší.

Vyprávějte příběh

Existuje jenom jeden člověk, který zná příběh hotové fotografie. Jste to vy. Vaším úkolem je předat její poselství každému, kdo ji spatří. Aby snímek zaujal diváka už při prvním pohledu.

Vaše fotka by měla sdělit všechno, co jste ve chvíli jejího pořízení vnímali: světlo, denní dobu, atmosféru, kouzlo okamžiku…

Čtete tipy a říkáte si „ale čím tedy na dovolené fotit“? I na tuto otázku najdete na blogu odpověď v článku Jaký foťák vybrat na cesty?

Jak ovlivnit divákův dojem

Říká se, že jedna fotografie vydá za tisíc slov. Pokud tedy fotíte například vodopád, snažte se pomocí fotoaparátu zachytit cokoliv, co budete považovat za důležité. Buďte kreativní – mějte na paměti, že chcete, aby vaše záběry v divákovi rezonovaly. Zmíněný vodopád může také vyprávět příběh:

• Zkuste zachytit cestu, která k němu vedla,
• co předcházelo chvíli, kdy jste jej poprvé uviděli,
• jak na vás zapůsobil na první pohled.

Pokuste se nad tím uvažovat jako nezaujatý divák, který neměl možnost být na místě s vámi. Co by jej asi zajímalo? Co by mohlo být důležité, aby lépe pochopil všechny okolnosti?

Ne vždy je to jednoduché. Řekl bych, že vyprávění příběhu je dokonce jedna z vůbec nejtěžších fotografických disciplín. I proto jsou ty nejlépe hodnocené fotografie obvykle plné emocí a za jejich vznikem se skrývá komplikované pozadí. (Vzpomeňte například na vítězné snímky z ankety World Press Photo. Jistě vám některé z nich uvízly v paměti právě kvůli pozoruhodným okolnostem, které jejich vznik provázely.)

Z každého pravidla existují výjimky

Při fotografování se stejně jako při jakékoliv jiné umělecké činnosti doporučuje držet se určitých zavedených pravidel. Ovšem jak to tak bývá, pravidla jsou od toho, aby se porušovala. Proto říkám: pokud se vám nějaké neosvědčí, zkrátka jej nedodržujte.

Příkladem je tvorba portrétu. Lze jej fotografovat s bleskem, nasvítit pomocí odrazné desky, nebo nepoužít žádnou pomůcku a spolehnout se na přírodní světlo. Nejtěžší disciplínou je prvně zmíněná (investice do blesku ani jeho správné používání není úplná hračka), stejně tak s odraznou deskou si fotograf-amatér často nemusí vědět rady. Není to však důvod, proč na fotografování portrétů rezignovat. Jestliže vám ani jedna z uvedených technik nevyhovuje, foťte zkrátka bez nich. Taky to půjde.

Hlavně to nevzdávat

Ze sta fotografií se doopravdy povede obvykle jedna, nanejvýš dvě. Zbytek sice nemusí být špatný, pouze jedna je však skutečně perfektní. Ovšem čím víc fotíte, tím více zkušeností získáváte. Nenechte si proto zkazit náladu občasnými neúspěchy a pokračujte. Každé další stisknutí spouště vás něco naučí a posune vás dál.

Ideální je prohlédnout si již hotové snímky s odstupem a porovnat fotografie z několika let. Všímejte si přitom, jaké techniky jste použili, co se změnilo, v čem jste se zlepšili a kde ještě máte rezervy. Uvidíte, že si brzy vypěstujete přirozený cit pro kvalitní záběry a vaše fotografie budou lepší a lepší.

Martin Šístek

Zaměřuje se na fotografování nejzajímavějších míst nejen v České republice, ale i po světě. Snaží se, aby výsledkem toulek byly snímky, které udělají na pozorovatele dojem svou autentičností, nespoutaností či originalitou. Pokud se budete držet jeho rad, můžete to dokázat taky. Inspiraci v Martinových fotkách najdete na Instagramu.