Víťa Válka: „Cestování v karavanu s rodinou mi pomáhá být mnohem víc nad věcí a nestresovat se kvůli drobnostem.”

Rodina Válkových už několik let vyráží vždy na několik měsíců v roce na cesty s karavanem. Víťa přitom pracuje jako grafický designér na volné noze, plánování proto musí být alespoň částečně podřízené práci. V rozhovoru jsme se bavili jak o jeho pojetí digitálního nomádství, tak o samotném životě v karavanu a o cestování s rodinou.

Odkazy k podcastu:

• Víťův blog o rodině v karavanu
• Slow Travel Festival
• Kempování na divoko a stellplätze
• Na kolik vyjde investice do karavanu a jak dlouho trvá, než se vrátí?
• Karavanem po Evropě – článek na Navolnenoze.cz
• Zmíněná kvalitní sluchátka s mikrofonem – Beyerdynamic Custom One Pro
• Jak na mobilní internet na cestách? – Karta Mundo
• PowerWifi anténa na prodloužení signálu wifi
• 3G router XiFi
• Aplikace Campercontact
• Aplikace Wifimap.io s hesly na wifi
  
• Martin Kolčaba z Nomádem.cz

Koukněte na přednášku Víti i se ženou Renčou a dětmi na Slow Travel Festivalu 2016

Vím, že jste s karavanem byli v Maroku, ve Španělsku a v Portugalsku. Kde ještě?

Snažíme se postupně sjet celou Evropu. Byli jsme od Portugalska nalevo až po Turecko na pravé straně Evropy a ve všech zemích v okolí. Zatím nám ještě chybí Řecko, už ho plánujeme. Nějakou dobu jsme strávili i na Kanárech, tam ale bez karavanu.

Jak hodně se přesouváte?

Dřív jsme si vybrali nějakou cílovou lokalitu, jeli jsme několik dní a pak jsme byli týdny na jednom místě. Teď už to tak není, začínáme víc cestovat. Nejsme na místě déle jak týden, to už je fakt hodně. Spíš dvě tři noci. Je to pak mnohem pestřejší a když nás jedno místo přestane bavit, jedeme dál. Chceme spíše vidět více míst, než být na jednom place.

Na rozdíl od většiny nomádů máš tu výhodu, že si domov pořád vozíš s sebou. Změna pak není tak velká, jako když se stěhuješ do jiného bytu…

V tomhle je život v karavanu mnohem jednodušší. Samozřejmě musíme pokaždé zařídit nějaké technické záležitosti – vypnout plyn, zkontrolovat elektriku a tak – ale jinak je to mnohem snazší, než měnit byty.

Letos jsme hodně vyzkoušeli stellplätze, což jsou místa, kde platíš méně než v kempu, někdy vůbec nic, a je to tam mnohem volnější. Můžeš přijet o půlnoci bez toho, aby ses bál, že na recepci už nikdo nebude. Zároveň se nepřipojuješ na elektriku, takže ráno můžeš odjet mnohem rychleji. Asi polovina těchto stání je úplně zadarmo a ostatní jsou výrazně levnější než kemp, ale samozřejmě zase nemají takové zázemí a služby. Typicky je to vlastně parkoviště se základními službami jako výlevka WC a voda.

Proč ses vůbec pro cestování s karavanem rozhodl? Kdy jsi poprvé vyrazil?

Začalo to zhruba před 4 roky, první cesta proběhla v roce 2012. Cestujeme už se ženou dlouho, začali jsme ještě předtím, než jsme se vzali. Cestování bereme jako normální součást života a nápad s karavanem pak přišel spontánně s dětmi. Najednou toho potřebuješ vzít na cestu mnohem víc – kočárek, plíny a všechny tyhle věci. Tahat je do 6. patra v hotelu bez výtahu už nebylo tak zábavné, a tak jsme začali přemýšlet nad alternativou. Zároveň se mi v hlavě zbořil mýtus, že karavan je něco hodně drahého a nedostupného. Zjistil jsem, že levný přívěs bez problémů koupíš za sto tisíc.

Najednou všechno dávalo smysl. Kempy jsou levnější než hotely, takže investice do přívěsu se ti vrátí během tří měsíců a pak už nejen šetříš peníze, ale máš i mnohem větší volnost. Hotel rezervuješ na konkrétní termín, takže jsme dřív hodně plánovali dopředu, ale s karavanem může být cestování dost spontánní. Týden tě baví kemp, tak zůstáváš v něm, a přesuneš se kdykoliv, kdy se ti zachce. Využiješ toho, že si bydlení vozíš na kolech. Letos jsme měli naplánovanou přibližnou trasu na tři měsíce a cíl cesty. Zbytek byl volný.

Takhle hodně jste cestovali i bez karavanu, nebo to přišlo až postupně s ním?

Co se týče doby strávené na cestách, s karavanem se prodloužila. Předtím jsme jezdili jen autem nebo létali, takže cesty trvaly dva tři týdny, maximálně měsíc – s tím, že jsme vycestovali dvakrát do roka. Teď je to tříměsíční výlet na jaře a pak nějaké menší po zbytek roku.

V karavanu máš všechno. Kancelář, pračku, ledničku, spaní, hraní pro děti, kuchyň – je to malý domek, můžeš v něm žít komfortně a téměř bez omezení. Jediným limitem jsou plynové láhve, které vydrží 3 měsíce a pak je musíme vyměnit v Česku, protože v každé zemi mají jiný ventil, ale to je drobnost.

Jak na cestování a život v karavanu reagují děti?

Začátky byly samozřejmě úsměvné, jak už to tak s novými myšlenkami bývá. Když jsem o naší změně řekl lidem v okolí, všichni si klepali na čelo a nevěřili, že tohle bude fungovat. Obrátilo se to ale na druhou stranu – žena a holky cestování s karavanem úplně milují. Jsme pořád venku, na trávě, na pláži, zaparkujeme kdekoliv, kde se nám líbí. Je to mnohem příjemnější, než být ve městě, v němž jedeš autem, aby sis užil park – a když se nabažíš, zase jedeš autem zpět do hotelu…

Tohle je větší klídek. Říkám tomu slow travel. Neřešíš letadla, hotely… Žádný stres. Ani nejsme ten typ cestovatelů, kteří musí vidět všechny památky. Když strávíme celý den v parku s kafíčkem a dobrou náladou, jsme spokojení.

Teď ti děti dorůstají do věku, kdy budou muset chodit do školy. Jak to budete řešit?

Škola je samozřejmě velká výzva, která nás čeká už hodně brzy. Magdalénka je přihlášená do alternativní školy a začíná teď v září. Můj plán je vydržet 7 měsíců a zjistit, jak to půjde. Pak buď vypadneme a bude se učit na dálku, anebo to prostě fungovat nebude a budeme moct vyrazit až v létě. Jenže léto má jednu velkou nevýhodu – všude je dost plno a v kempech jsou lidi, kteří celý rok nikam nemohli a pak se potřebují pořádně vyblbnout. Mimosezónní cestování je o hodně klidnější.

Jak to ve vzdělávání funguje s českou legislativou? Je snadné děti učit na dálku?

První stupeň je volnější, děti jdou dvakrát do roka na přezkoušení. Když mají očekávané znalosti, může se pokračovat. Existují dokonce školy, které vyučují přes Skype. Druhý stupeň je trochu komplikovanější, protože děti již musí být fyzicky přítomné ve škole.

To máš ještě pár let času…

Ano. Vybrali jsme alternativní školu, která začala před pár roky a vycházím z předpokladu, že bude flexibilnější než státní škola a spoustu věcí půjde řešit individuálně.

Můžeš popsat jeden svůj normální den, když se zrovna nepřesouváte?

Jasně, rád popřu zkreslenou představu z Facebooku, že se většinu času flákáme a pár hodin denně pracujeme! (smích) Podle mě tvoří 60 % práce a zbytek zábava, není-li práce někdy víc. Pracovní dny jsou klasika – vstávám na sedmou či osmou a začínám pracovat v devět. Pokud se zadaří, pracuji do čtyř, když ne, tak do deseti. Když hodně cestujeme a práce se nakupí, potom pracuji, dokud udržím oči. Moje zakázky naštěstí fungují tak, že dostanu zadání, pak ho zpracuji a odevzdám. Není potřeba být každý den on-line a plus nebo mínus den nehraje až takovou roli.

Máš nějakou rutinu, která ti pomáhá se hned po přesunu vrátit k práci? Znám to u sebe – na novém místě mi chvíli trvá, než se dostanu zpět do pracovního rytmu a zvládnu za den udělat tolik, kolik jsem zvyklý.

Přesně, říkám tomu laboratorní podmínky pro práci. Mám samozřejmě nějaký postup, aby se mi pracovalo co nejlépe. Po příjezdu na místo rozložím stolek, počítač, příslušenství a většinou nasadím sluchátka. Mám je kolem celých uší, protože když mají holky hravou náladu, bývá pěkně divoko. Dám si matchu nebo kafe, pustím si nějakou elektronickou muziku, která mě dostane do rytmu, a pak práce celkem odsejpá.

Tohle samozřejmě nefunguje, když celý den jedeš a večer si řekneš, že ještě něco uděláš. Po procházce ve městě či fyzicky náročném dni většinou neudělám nic a nechám si to na ráno. Pořád se samozřejmě najdou věci, které mě rozhodí. Dřív jsem třeba panikařil, když internet nefungoval úplně dokonale, ale teď už mě to naštěstí tak nerozhází. Vím, že se všechno dá nějak vyřešit.

Jak to tedy děláš, když potřebuješ komunikovat? Wifi v kempech asi nebudou úplně stabilní.

Měl jsem problém, když jsem skypoval s více lidmi, to byl horor. Přijel jsem do kempu a měl jsem mít hovor, takže jsem hned panikařil, jestli to vůbec půjde. I dnes, když čekám hovor, mám raději v záloze nějaké hospody kolem, kam případně zajít. Samozřejmě mám datovou simku s platbou 1 € za 100 MB dat v celé EU, což je záloha, která mě zachrání (jde o španělskou Mundo, pozn. redakce), ale dnes už si můžu zavolat i klasicky přes telefon. Díky novým pravidlům EU roamingu se půlhodinový hovor dá v klidu zaplatit.

Můžeš popsat, co s sebou vozíte za věci?

Karavan má doložnost 300 kg a dalších 800 můžeme dát na auto. Čím dál víc si ale všímám, že jsme schopní jet s minimálním nákladem. Vezeme samozřejmě spoustu oblečení, pračku, měnič na 220 V, na karavanu i solární panel, takže za slunečného dne můžu zastavit na parkovišti, pustit si 220 V pro externí monitor a počítač a celý den makat. Když náhodou prší, po třech dnech dojde šťáva.

Spoustu vychytávek jsi popsal v článku pro portál Na volné noze. Napadá tě ještě nějaká drobnost, která ti usnadňuje život? I třeba co se týče práce.

Zásadní jsou určitě kvalitní sluchátka s mikrofonem. Dlouho jsem hledal nějaká ideální a až teď jsem s nimi spokojený. Používám Beyerdynamic Custom One Pro ve verzi s mikrofonem. Pak externí klávesnice, externí monitor – věci, které si do příručního zavazadla nevezmeš, ale tady je můžu mít. Karavan je super, mohu si vzít i objemnější věci.

Pak jsou to spíš takové věci pro specialisty – máme už jiný karavan než na začátku a je v něm oddělená sprcha, předtím byla sprcha spolu se záchodem. Díky lednici s mrazákem můžeme nakupovat do zásoby. To už jsou detaily, které zajímají spíš lidi, kteří v karavanu jezdí. Skvělá je i aplikace Campercontact – databáze kempů a seznam parkovišť. A také wifimap.io – appka s hesly k wifi v podnicích, kde se jednotlivé lokality dají uložit i offline, takže nepotřebuješ ani data.

Zmiňoval jsi výhody přívěsu oproti obytnému autu. Můžeš to prosím rozvést?

Pro mě je to pořád otazník, proč obytná auta teď tak frčí. Dřív tvořily většinu nákupů karavany, obytná auta možná ještě ani nebyla. Před pár lety, když jsme začínali, už to bylo 50:50 a teď si dokážu představit, že to je 30:70, karavany jsou na ústupu. Nedokážu říct, z jakého důvodu – patrně se vše zrychluje, takže obytné auto máš jako kompaktní řešení. Můžeš s ním jet 130 kilometrů za hodinu na dálnici a typicky je lépe vybavený než karavan. Ale i karavan můžeš dovybavit solárem a nádržemi na vodu. Náš karavan je vybavený v podstatě stejně jako obytné auto a vážně nedokážu říct, proč obytná auta takhle frčí. Potkal jsem Francouze, kteří se s karavanem bojí couvat a jdou raději do obytka…

Z ekonomického hlediska to také moc nevychází. Karavan koupíš za 100 až 700 tisíc, ale za 700 tisíc už je to vážně luxus, zatímco obytná auta začínají na milionu a jdou do čtyř. Nemám pocit, že by tam ve srovnání s penězi, které zaplatíš navíc, bylo tolik výhod. Navíc platíš pojištění za další auto, kdežto my jen asi 400 korun ročně za přívěs. Karavan můžeme nechat v kempu a jet Toyotou do přírody v okolí. Pro nás jako pro rodinu je to lepší řešení.

Dovedu si představit, že dva důchodci nebo bezdětní lidé budou mít spíš dodávku a kempy ani nevyužijí. Zastaví si v lese, kam se my s karavanem dostaneme mnohem hůř. Zatím jsem spokojený s karavanem a neměnil bych. Do budoucna, pokud s námi holky nebudou chtít jezdit, si myslím, že přestavěná dodávka může být řešení.

Hodně lidí teď přestavuje tranzity na obytňáky. Máš něco takového v plánu?

Vlastní stavbu ne, tam je spousta papírování. Koupíš plechovou dodávku, která není certifikovaná jako obytný vůz a nemůžeš do ní jen tak něco přistavět, protože jakmile je to přidělané napevno, musíš mít certifikát. To dělá třeba Martin Kolčaba a další kluci. Na to nemám odvahu, ale dovedu si představit koupit hotovou dodávku, nebo si ji nechat postavit.

S dětmi by to vážně moc nešlo – dodávka přece jen nabízí méně místa, má slabší izolace a další celkem zásadní nevýhody. My s karavanem naložíme několik stovek kilo do auta a něco do karavanu. Ovšem při představě, že budeme jen dva, je dodávka fakt super. Zajedeš do města, zaparkuješ na parkovišti pro osobní auta a můžeš v ní přespat, protože dodávka neříká, zda je obytná, nebo není. Někde máš omezení a regulace, což se dodávky zas tak netýká, protože je to v podstatě obyčejné auto.

Můžeš porovnat spotřebu u karavanů a obytňáků?

Když máš alkovnu, tedy spaní nad kabinou, je to aerodynamicky celkem nevýhodné a spotřeba takového obytňáku může být srovnatelná s karavanem. V našem případě je to 10–11 l na 100 km, přestavěná dodávka bude brát 8–9 l, obytná auta bez alkovny podobně. Na palivu u obytňáku něco málo ušetříš, ale pořizovací cena, která je oproti karavanu o hodně vyšší, to podle mě vykrývá. Osobní auto doma stejně všichni mají. My jsme jen dokoupili přívěs za 200 tisíc, což byla celá naše investice. Tahle volba nám přišla logická jak z hlediska našeho druhu cestování, tak i finančně.

Míváš na cestách někdy pocit, že bys s tím vším chtěl seknout a raději se vrátil k pohodlí hotelů?

Asi to někdy přijde, zatím to je spíš naopak. Ne že bychom chtěli cestovat víc, ale zkoušíme nové věci. Ze začátku jsme navštívili Chorvatsko, protože je kousek od domova, pak Itálii, potom jsme vyrazili do Turecka… O tom jsme ze začátku měli klasickou představu, jak je tam nebezpečno, nevěděli jsme, co čekat od arabské kultury, nikdy jsme tam nebyli. Ale nakonec to bylo super.

Maroko bylo ještě více hardcore, hlavně co se týče hygieny a čistoty, ale silnice a kempy tam byly, takže pohoda. Letos jsme zase vyzkoušeli mnohem víc stání na zmíněných stellplatzech – dřív jsme měli paranoii z toho nestihnout recepci a nespat v kempu, teď si to užíváme. Kam dojedeme, tam dojedeme. Když vidíme něco, kam chceme jít, tak tam jdeme – a další stres nám úplně zmizel. Můžeme s cestou více splynout.

Co tě na cestě nejvíc drží nebo baví?

Každodenní výzvy. Stále jsme někde jinde a musíme řešit věci, které doma obvykle neřešíme. Když jsme doma, tak se probudím, vyjdu schody, zapnu počítač, vím, že voda teče, světla svítí, elektřina jede… zkrátka pohoda. U cestování jsme pokaždé na jiném místě – řešíš bezpečnost, zda je nakoupeno do zásoby, nové lidi… Je to náročnější, protože se musíš soustředit a věci hned řešit, ale mnohem intenzivnější a zajímavější. Pomáhá mi to být v obyčejných situacích mnohem víc nad věcí a nestresovat se kvůli drobnostem.

Jak řešíte hlídání domu, když jste pryč na čtvrt roku?

Máme rodinu a přátele, kteří zalévají kytky, řeší poštu a takové věci. Mohou otevírat dopisy, takže když přijdou nějaké účty, rychle vše vyřešíme po telefonu.

Nezvažoval jsi možnosti krátkodobého pronájmu?

Přemýšlel jsem nad tím, jenže bydlíme na vesnici a ta není zrovna atraktivní pro cestovatele. Uvažoval jsem i o couchsurfingu, ale zatím s ženou bereme dům jako naši zónu, kam pouštíme jen přátele. Možná se to do budoucna změní. Poznávání nových lidí mě baví a dovedu si představit, že právě couchsurfing nebo Airbnb může cestovatelskou náladu přinést i k nám domů po zbytek roku. Zatím nám to ale vyhovuje takhle. Mám byt v Praze, řešil jsem na dálku změnu podnájemníka a přišlo mi, že související práce a administrativa nestála za dané finanční ohodnocení.

Koukněte na přednášku Víti i se ženou Renčou a dětmi na Slow Travel Festivalu 2016

Další články na Travel Bibli o cestování s rodinou:

• Dlouhodobé cestování s dětmi – mission impossible?
• Nemůžu jet, mám přece děti!
• Dítě není limit, ale výzva
• Jak zařídit, aby cestování bavilo děti i vás?
• Pomalé cestování bez přesných plánů. Cestování s karavanem