Tunisko je často vnímáno jako klasická plážová destinace. Pokud se ale vydáte za brány resortu a opustíte komfort soukromé pláže, tahle země vás příjemně překvapí. Má v sobě dost divokosti, aby vás vytrhla z každodenní rutiny, a zároveň dost infrastruktury na to, abyste ji bez problémů zvládli procestovat na vlastní pěst – i bez složitého plánování.

Na tomto průvodci se podílela Lenka Khamri, která v Tunisku už dlouhá léta žije, individuálně po zemi cestuje a nadšeně objevuje. O všem tuniském vypráví na svém blogu Pod jasmínovým nebem a na instagramovém profilu Pure Tunisia. Díky tomu v textu najdete nejen osvědčené klasiky, ale i méně známá místa, osobní tipy a doporučení z praxe.

Proč navštívit Tunisko

Tunisko je ideální volbou pro každého, kdo chce zažít kus Afriky bez davů a zbytečných komplikací. Najdete tu Saharu i tyrkysové moře, římské amfiteátry, berberské jeskynní vesnice, rušné medíny i klidné oázy. Lidé jsou přívětiví, doprava levná, jídlo chutné a ubytování dostupné i mimo sezónu. Navíc nepotřebujete vízum a se základní francouzštinou, angličtinou nebo několika slovy arabsky se snadno domluvíte a otevřete si cestu k opravdovým zážitkům.

Co vidět a navštívit v Tunisku

Amfiteátr v El Jemu

Na první pohled působí El Jem jako ospalé městečko, ale uvnitř skrývá největší a nejzachovalejší římský amfiteátr v celé Africe. Stavba vás ohromí už tím, že stojí volně uprostřed města – bez turistického cirkusu kolem. Vstupné činí zhruba 12 TND (přibližně 90 Kč) a zahrnuje i přístup do nedalekého muzea podlahových mozaik.

Přijďte co nejdřív ráno – kvůli vysokým teplotám, které v létě běžně přesahují i 35 °C. Do El Jemu se pohodlně dostanete vlakem z Mahdie, případně louage z větších měst jako Sousse nebo Sfax. Na samotnou návštěvu si vyhraďte minimálně dvě hodiny – a klidně i víc.

Tip Lenky: Hned naproti vstupu do amfiteátru je malé bistro El Hana, kde nabízí čerstvou citronádu a velmi chutné grilované maso – to vše s fantastickým výhledem právě na amfiteátr.

Medina v Tunisu

Návštěva mediny, tedy starého města, je ideální způsob, jak začít objevování Tuniska. Získáte tu první dojem z místní atmosféry a pochopíte, jak tahle země dýchá. Vstupte do ní hlavní historickou bránou Bab el Bhar (Porte de France) a nechte se vést barvami, vůněmi a ruchy okolí.

Medinu tvoří spletité uličky plné krámků, řemeslných dílen, čajoven a malých mešit. Nemá smysl hledat přesný cíl – nejvíc si ji užijete, když se jen tak touláte. Na oběd si můžete zajít do tradiční restaurace s vnitřním dvorem, nebo si dát „brik“ – smaženou plněnou kapsu z těsta, které připomíná listové, plněnou vejcem, bramborami a tuňákem. V rušnějších částech mějte pozor na kapsáře a hodí se alespoň pár základních slov francouzsky – angličtina tu moc nefunguje – ale rukama nohama se domluvíte také. A určitě smlouvejte. Patří to k věci a často se z toho stane zábava sama o sobě.

Tip Lenky: Smlouvání k nákupům v Tunisku patří, ale neplatí to pro jídlo a pití – tam je cena pevná a smlouvat by bylo nevhodné.

Muzeum Bardo

Jedno z nejvýznamnějších muzeí celé severní Afriky najdete ve čtvrti Le Bardo, zhruba 20 minut jízdy z centra Tunisu. Vstupné stojí kolem 13 TND (přibližně 90 Kč) a muzeum je otevřené denně kromě pondělí. Největším lákadlem jsou monumentální mozaiky z římských vil, ale uvidíte i další artefakty z různých období tuniské historie – punské, islámské i berberské.

Samotná budova je nádherná a stojí za návštěvu i pro svůj architektonický styl. Na prohlídku si vyhraďte minimálně tři hodiny, a pokud nechcete hned zpátky do centra, zamiřte do paláce Ksar Said přímo naproti muzeu. Jde o krásný bejovský palác z období osmanské nadvlády, který turisté často přehlížejí – přitom rozhodně stojí za vidění. Vstupné je přibližně 10 TND.

Medina v Hammametu

Medina v Hammametu je malá, útulná a ideální na pomalou procházku bez cíle. V labyrintu úzkých uliček na vás čekají malebná zákoutí se zdobenými dveřmi, barevně kvetoucími bugenvileami a při troše štěstí nakouknete pootevřeným oknem i dovnitř tradičního  arabského domu.

Je to skvělé místo na „couračku“ – jen tak se toulat, občas se zastavit a pozorovat život kolem. Medina se dá obejít promenádou okolo moře, z hradeb je zase krásný výhled na Hammametský záliv a město. Doporučuji sem zajít v podvečer, usadit se v jedné z kaváren u medinských hradeb, a u šálku vyhlášeného mátového čaje s piniovými oříšky si vychutnávat nádherný západ slunce.

Archeologické muzeum v Sousse

V horní části mediny, v prostorách bývalé pevnosti, najdete archeologické muzeum s krásnou sbírkou mozaik a výhledem na město i moře. Vstupné stojí kolem 10 TND a výhodou je, že sem zavítá jen málo turistů – takže si všechno můžete v klidu a bez davů prohlédnout.

Expozice pokrývá období od punské éry přes římské až po raně islámské období. Největší chloubou muzea jsou detailně zpracované mozaiky – téměř stejně působivé jako ty v Bardu, ale s mnohem klidnější atmosférou. Doporučuji přijít dopoledne, než se prostor začne ohřívat  – i když je částečně krytý, ve vedrech to poznáte.

Tip Lenky: Při návštěvě mediny doporučuji zamířit na místní tržnici s rybím trhem, ovocem, zeleninou a menšími zvířaty – jako je drůbež, ježci nebo chameleoni. Každou neděli dopoledne se tu navíc koná velký týdenní trh.

Pevnost Borj el-Kebir v Mahdii

Přímo na výběžku poloostrova, jen pár minut pěšky od centra Mahdie, stojí pevnost Borj el-Kebir. Masivní stavba z 16. století je vidět už z dálky a patří k nejzajímavějším místům ve městě. Dřív sloužila jako obranná bašta proti pirátům a dnes nabízí hlavně klid a výhledy na moře i starý přístav.

Vstupné stojí kolem 8 TND (cca 60 Kč) a většinou tu bývá jen pár návštěvníků, takže si můžete prohlídku užít bez davů. Uvnitř je několik menších místností s historickými exponáty, ale hlavní důvod, proč sem jít, jsou ochozy – z hradeb je krásně vidět celá Mahdia, rybářské lodě i hřbitov přímo u moře.

Doporučuji přijít buď ráno, nebo později odpoledne, kdy už tolik nepálí slunce – na místě není moc stínu.

La Marsa

La Marse je stylové, klidné město u moře jen půl hodiny vlakem z Tunisu, kde najdete široké, udržované pláže s jemným pískem a čistou vodou – vhodné jak na koupání, tak na odpolední procházku. Mezi nejoblíbenější patří pláže Gammarth a Sidi Bou Said.

Město má příjemnou atmosféru – žádný masový turismus, spíš kavárny s výhledem na moře, elegantní vilky ve francouzském stylu a klidná pobřežní promenáda. Určitě se zastavte na místním trhu nebo si dejte čaj s mátou v některé z kaváren. Pokud vás zajímá kultura, můžete navštívit i vilu Dar El Marsa, kde se konají menší výstavy nebo koncerty.

Zříceniny Kartága a Dougga

Antické ruiny v Kartágu leží na předměstí Tunisu a jsou ideální na celodenní výlet. Areál se skládá z několika lokalit, které jsou od sebe vzdálené někdy i několik kilometrů. Přejíždět mezi nimi můžete buď taxi nebo místním městským vlakem TGM.

Najdete zde například amfiteátr, punské hrobky, bývalé cisterny nebo římské vily. Největším lákadlem jsou ale Antoniovy lázně – monumentální ruiny přímo u moře, které patří k největším římským lázním mimo Itálii. Vstupné je 12 TND a platí pro celý komplex.

Pokud máte víc času a chuť poznat něco mimo hlavní trasy, vyrazte do Douggy. Leží asi dvě a půl hodiny jízdy z Tunisu, uprostřed kopců a olivových hájů. Zdejší zříceniny patří k nejzachovalejším v severní Africe – najdete tu divadlo, chrámy, ulice s dlažbou i zbytky domů. A hlavně: bývá tu skoro prázdno, takže si místo užijete v tichu a bez davů.

Do Dougga se nejlépe dostanete autem, případně s organizovaným výletem. Vezměte si s sebou vodu, opalovací krém a pevné boty – většina cesty vede po kamenitých chodnících a ve slunečných dnech tu může být opravdu horko. Na prohlídku si nechte alespoň dvě až tři hodiny.

Tip Lenky: Pro mě osobně je Dougga daleko fascinující místo než Kartágo. V Kartágu musíte víc zapojit představivost, zatímco Dougga je komplexnější, většinou tam budete sami a máte pocit, že to místo patří jen vám.

Chenini a Douiret

Tyhle berberské vesnice v jižním Tunisku působí jako z úplně jiného světa. Domy jsou postavené ve skalách, bílá mešita stojící na hřebeni kopce, ticho, výhledy na pustou krajinu a jen občasné mečení koz. V Chenini určitě navštivte starý hřbitov s kamennými náhrobky a projděte se ke zbytkům tradičních opevněných sýpek – ksary – které kdysi sloužily jako skladiště obilí.

V nedalekém Douiretu můžete projít zcela opuštěnou horní část vesnice, kde zůstaly jen kamenné obvodové zdi, a nahlédnout do toho, jak se tu kdysi žilo. Atmosféra je tichá, trochu snová a velmi autentická.

Nejlepší je přespat v některém z místních gîte – jednoduchých ubytování často přímo vytesaných ve skále. Čekejte základní pohodlí, tradiční snídani a večer strávený pod hvězdami s výhledem na skalnatou krajinu. Nejlépe se do Chenini i Douiretu dostanete autem z města Tataouine, cesta trvá asi 30–40 minut. Hodí se pevné boty, dostatek vody a baterka, pokud se budete večer pohybovat mimo osvětlené části.

Ksar Ghilane a Grand Erg Oriental

Oáza Ksar Ghilane je parádním místem, kde zažijete opravdovou poušť. V centru se nachází malý termální pramen na koupání, obklopený palmovým hájem a dunami ze všech stran. Můžete se projet na dromedáru, čtyřkolce nebo dojít k ruinám římské pevnosti Tisavar (cca 3 km).

Večer doporučuji přespat v kempu – jednoduchý stan nebo chatka vám dají autentický zážitek. Ticho, hvězdy a oheň pod širým nebem mají nezapomenutelné kouzlo. Do Ksar Ghilane se dostanete nejlépe jeepem z Douzu nebo Matmaty (cca 2–3 hodiny).

Na jihu oázy začíná Velký východní erg (Grand Erg Oriental) – nekonečné moře písku a největší oblast dun v Tunisku. Zde si můžete domluvit vícedenní trek s velbloudy a noclehem v poušti.

Šott al-Džaríd (Chott El Jerid)

Největší solné jezero v severní Africe rozhodně stojí za zastávku – ideálně cestou z města Douz do města Tozeur. V létě je Chott El Jerid úplně vyschlé, pokryté popraskanou solnou krustou a jen místy zůstávají malé louže s růžovým nebo nazelenalým nádechem. V zimě a po deštích se částečně zaplaví a připomíná mělké jezero.

Silnice přes šott je asfaltová a sjízdná celoročně, ale dávejte si pozor, pokud zaprší – okrajové části se rychle mění v bahnitou past. Z Tozeuru je to na vyhlídku jen asi 45 minut jízdy. Podél silnice je pár stánků, kde prodávají suvenýry (datle, sůl, písek, pouštní růže atd.) Není potřeba průvodce, jen pevné boty, voda a sluneční brýle – odlesky jsou silné, zejména kolem poledne.

Co zažít

Projeďte se v louage mezi městy

Pokud cestujete low-cost nebo maximálně autenticky, zapomeňte na organizované transfery. Louage – sdílené bílé devítimístné dodávky s modrým nebo červeným pruhem – jsou srdcem tuniské dopravy. Jednoduše přijdete na stanici, řeknete kam jedete a počkáte, až se vůz naplní. Je to levné, rychlé a nečekaně společenské. Po cestě vám někdo nabídne oříšky, jiný vám poradí kam jít dál.

Dejte si hammam s místními

Veřejné parní lázně – hammamy – najdete téměř v každém větším městě. Ačkoliv jsou rozdělené podle pohlaví a pro evropského cestovatele trochu kulturní šok, zážitek stojí za to. Za pár dinárů si můžete dopřát parní koupel, důkladné očištění těla a pokud si připlatíte, i pořádnou masáž od místního „specialisty“. Nejlepší jsou starší hammamy v medinách (např. v Kairouanu nebo Tunisu), kde se člověk ocitne mezi místními.

Naučte se připravit tradiční jídla

Pokud vás zajímá, jak opravdu chutná tuniská kuchyně, zkuste si domluvit vaření přímo s místní rodinou. Žádná turistická show – jen chvilky strávené u plotny s lidmi, kteří vaří tak, jak se to dělá po generace.

Místní ženy vás často rády zasvětí do kuchyně – stačí trocha otevřenosti, doporučení od majitele ubytování nebo třeba organizovaný workshop. Výsledkem bývá nejen skvělá večeře, ale i pocit, že jste na chvíli součástí každodenního života, daleko od jídelníčků v hotelech.

Tkaní koberců v Kairouanu a na jihu

Tkaní koberců je v Tunisku řemeslem, které se stále dědí z generace na generaci – především mezi ženami. Nejznámější oblastí je Kairouan, kde vznikají bohatě zdobené vlnařské koberce (mergoum) a hedvábné koberce s jemnými vzory, které připomínají perské, ale mají vlastní tuniský charakter. Každý kus je originál a jeho výroba může trvat týdny až měsíce.

Na jihu Tuniska, třeba v okolí Gabèsu nebo Matmaty, se stále tkají i jednodušší berberské koberce – hrubší, z ovčí vlny, s geometrickými vzory a přírodními barvami. Často se vyrábějí doma, na horizontálním stavu, a slouží i jako přikrývky nebo podložky.

Pokud narazíte na otevřenou dílnu nebo tkalcovskou školu, určitě vstupte – místní jsou zvyklí na návštěvníky a často rádi ukážou, jak tkaní probíhá. Nákup přímo u výrobce je navíc férovější než v turistických obchodech a máte jistotu, že peníze jdou přímo tomu, kdo koberec opravdu vyrobil.

Kdy vyrazit a na jak dlouho se zdržet

Nejlepší období pro cestování po Tunisku jsou jaro (březen až květen) a podzim (září až listopad). Teploty jsou příjemné – přes den kolem 22–28 °C, noci chladnější, ale nic co by se nedalo vydržet. Příroda je zelenější, trhy plné čerstvé úrody a poušť není ještě nesnesitelná. Zvlášť pokud plánujete výlety na jih (Sahara, Chenini, Ksar Ghilane), těmto měsícům se nic nevyrovná.

Léto (červenec–srpen) je hlavní sezóna a také nejteplejší období, hlavně ve vnitrozemí a na jihu – běžně přes 40 °C ve stínu. Na pobyt u moře je to v pohodě, ale na cestování a poznávání už ne – města jsou rozpálená a přesuny jsou někdy až za trest. Pokud přesto vyrazíte, držte se při pobřeží nebo plánujte aktivity na ráno a večer.

Zima (prosinec–únor) je v Tunisku mírná, ale nepředvídatelná. V pobřežních městech přes den kolem 15–18 °C, na jihu i víc. V noci ale může teplota klesnout pod 5 °C a v horách i mrznout. Výhodou jsou nízké ceny a minimum turistů, nevýhodou proměnlivé počasí a kratší dny. Do pouště v zimě určitě přibalte teplé oblečení.

Kolik času si na Tunisko vyhradit

Pro základní okruh s trochou moře, městy a výletem na jih doporučuji minimálně 10 dní. V pohodlném tempu stihnete Tunis, medinu v Sousse, El Jem, výlet na Djerbu nebo do pouště a nějaký ten relax na pláži.

Pokud chcete cestovat opravdu po vlastní ose, navštěvovat menší vesnice, trávit čas v oázách a trochu si i odpočinout, 2 týdny jsou úplné minimum. V Tunisku se nevyplatí spěchat – vzdálenosti nejsou obrovské, ale cesta je často pomalejší, než se zdá.

Na kratší výlet (např. 5–7 dní) má smysl zůstat jen v severní části země – třeba kombinace Tunis, Dougga, Sidi Bou Said, Kairouan a pláže kolem Hammametu. Ale jestli máte jen týden, poušť si nechte na jindy.

Jak se dostat do Tuniska

Nejrychlejší a nejpohodlnější cestou z Česka a okolí je letadlo. Přímé lety z Prahy do Tunisu ale létají jen v sezoně – charterové spoje přes cestovní kanceláře. Nejlépe tak vychází pravidelný let je s přestupem ve Frankfurtu (Lufthansa), v Paříži (Air France) anebo přímý let z Vídně.

Let trvá přibližně 2 a půl hodiny a ceny zpátečních letenek se pohybují běžně kolem 4 000 až 6 000 Kč, v závislosti na termínu. Nejlevnější bývají mimo hlavní sezónu – v listopadu a únoru. Přímé lety míří většinou na hlavní letiště Tunis–Carthage, odkud je to do centra hlavního města necelou půlhodinku.

Alternativou může být i odlet z okolních letišť – hlavně Vídeň a Mnichov mají často výhodnější ceny i větší výběr spojení, včetně letů na jiná tuniská letiště, jako jsou Monastir, Djerba nebo Enfidha. Tyto spoje oceníte zejména tehdy, pokud míříte rovnou k moři nebo na jih země.

Přemýšlíte o odletu ze sousedních států? Čtěte Jak se snadno a levně dostat na letiště v okolí ČR?

Pokud máte víc času a chuť na pomalejší cestování, můžete se do Tuniska dostat i lodí z Evropy. Pravidelné trajekty míří do přístavu La Goulette v Tunisu – nejčastěji z italského Janova nebo francouzské Marseille. Plavba trvá přibližně 24 hodin a lodní lístky stojí cca 150 € za osobu bez vozidla, s autem pak výrazně víc.

Lodě plují několikrát týdně a nabízejí možnost vzít si s sebou vlastní dopravní prostředek – ideální, pokud chcete Tunisko projet autem nebo na motorce. Cesta je sice delší a logisticky náročnější, ale zároveň je to zážitek sám o sobě – zvlášť pokud trasu pojmete jako vícedenní roadtrip přes Alpy nebo středomořské pobřeží.

Jak se v Tunisku přepravovat

Cestování po Tunisku je jednoduché, levné a celkem dobrodružné. I když systém na první pohled působí trochu chaoticky, ve skutečnosti funguje překvapivě dobře – jen se musíte naladit na místní rytmus. Zvládnete to úplně bez problémů i bez znalosti arabštiny, stačí úsměv, pár slov francouzsky a ochota nechat věci plynout.

Louage (sdílené minibusy)

Nejoblíbenější způsob, jak se v Tunisku přesouvat mezi městy. z velké většiny se jedná o bílé dodávky s barevným pruhem, které fungují jako sdílená taxi – odjíždějí, až když se naplní, většinou 8–9 cestujícími. Nemusíte nic rezervovat, stačí přijít na louage stanici, říct kam jedete, koupit si lístek a nasednout.

Tip Lenky: Podle barevného pruhu na voze poznáte, kam louage míří – červený pruh označuje spoje mezi kraji, modrý pruh jezdí pouze uvnitř jednoho kraje.

Ceny jsou nízké – například Tunis → Sousse vyjde asi na 10–15 dinárů. Často jsou rychlejší než autobusy, protože téměř nikde nezastavují a řidiči nejezdí zrovna pomalu. Na delší trasy se hodí, pokud chcete cestovat levně a po svém. Jen se připravte na minimum komfortu, žádnou klimatizaci a někdy i trochu natěsno.

Vlaky

Tuniské vlaky vás možná překvapí – jsou levné, funkční a na hlavních trasách i docela pohodlné. Hlavní železniční osa vede z Tunisu přes Sousse, Monastir, Sfax až do Gabèsu, s odbočkami do některých menších měst. Pro delší přesuny je vlak skvělá volba, pokud si chcete odpočinout, číst nebo jen pozorovat krajinu z okna.

Jízdenky koupíte přímo na nádraží, většinou stačí přijít 20–30 minut před odjezdem. Menší stanice mívají okénka bez angličtiny, takže se hodí znát cílové město francouzsky. Ceny se pohybují v řádu několika dinárů.

Doporučuji připlatit si za první třídu – rozdíl v ceně je malý, ale dostanete víc prostoru, pohodlnější sedadla, čistější vagón a většinou i klimatizaci (což v létě velmi oceníte).

Vlaky jezdí poměrně spolehlivě, ale počítejte s občasným zpožděním 15–30 minut, hlavně u delších tras. Místenky se běžně neřeší – sedíte, kde je volno. Jízdní řády jsou dostupné na nádražích nebo online na webu SNCFT (tuniské železnice), ale informace nemusí být vždy stoprocentně aktuální – osvědčilo se zeptat se přímo u přepážky.

Autobusy

Na trasách, kam nevede vlak nebo kde nejsou louage tak časté, přicházejí na řadu autobusy. Jezdí buď státní dopravce SNTRI, nebo různé menší soukromé společnosti. SNTRI má své terminály ve větších městech a spolehlivě pokrývá hlavní i vedlejší trasy – například Tunis–Kairouan, Sousse–Tataouine nebo Gabès–Douz.

Jízdenky koupíte přímo na autobusovém nádraží, většinou u přepážky nebo u řidiče, a často až těsně před odjezdem. Na dálkových trasách se doporučuje dorazit alespoň 30–45 minut předem, hlavně v hlavní sezóně, kdy bývá plno.

Komfort závisí na konkrétní lince – některé autobusy jsou klimatizované a celkem pohodlné, jiné starší a bez klimatizace. Může být plno, hlavně v odpoledních hodinách, a zastávky nebývají hlášeny. Proto se vyplatí zeptat se dopředu, kde vystoupit, nebo sledovat trasu na mobilu.

Taxi

Taxíky by správně měly jezdit s taxametrem, ale v turistických letoviscích taxíkáři používají smluvní ceny, takže se vyplatí smlouvat. Jízda po městě vyjde běžně na 3 až 7 TND, podle vzdálenosti a denní doby (večer a v noci se účtuje mírný příplatek). V praxi ale obecně počítejte s cenou 1 km za cca 1 TND.

V menších městech a na venkově bývá situace méně formální – často není taxametr a cena se domlouvá předem. Doporučuji se vždy nejdřív zeptat na cenu a pokud se vám zdá vysoká, klidně lehce smlouvejte. Turisté běžně dostanou vyšší nabídku, ale slušný přístup většinou pomůže.

Pronájem auta

Pokud plánujete navštívit odlehlé oblasti, cestovat vlastním tempem nebo projet jih Tuniska, auto je ideální volba. Pronájem běžného auta mimo sezonu vychází od 50 € za den včetně základního pojištění, s nižšími cenami při delším pronájmu. Auto si můžete půjčit už na letišti (Tunis, Monastir, Djerba), nebo ve větších městech – doporučuji rezervaci předem přes Rentalcars.com anebo ověřené místní půjčovny.

Tip Lenky: Velmi slušná auta má místní autopůjčovna Mamicars.com.

Silnice mezi hlavními městy (Tunis–Sousse–Sfax–Gabès) jsou asfaltové a ve slušném stavu, s častým provozem a občasnými radary. Jakmile ale vyrazíte mimo hlavní tahy – např. směrem na Chenini, Ksar Ghilane nebo horské vesnice – připravte se na štěrkové cesty, výmoly, písek a občas i velbloudy uprostřed silnice.

Najděte si auto na Rentalcars

Městská doprava

V Tunisu a pár dalších městech funguje MHD – autobusy, minibusy, a v Tunisu i tramvaj. Jednosměrné jízdné stojí pár dinárů a koupíte ho v kiosku nebo přímo u řidiče. Příměstská železnice TGM spojuje Tunis s předměstími jako La Goulette a La Marsa a bývá fajn i pro výlety z města.

Jídlo v Tunisku

Tuniská kuchyně je jednoduchá, pestrá a dost štiplavá  – tedy výrazně kořeněná a často pálivá. Základem je chleba, olivový olej, harissa (pálivá omáčka) a hodně zeleniny. Nečekejte fine dining, ale spíš poctivá jídla z jednoho hrnce, která zasytí a stojí pár korun. Pokud jíte maso, nebude problém najít kdekoliv něco dobrého. Vegetariáni si taky přijdou na své – jen je dobré vědět, co přesně si objednat.

Co určitě ochutnat

Na prvním místě je kuskus – národní jídlo číslo jedna, které má nespočet obdob. V Tunisku se připravuje tradičně s jehněčím, rybou nebo kuřetem, ale vždycky je tu i zeleninová verze. Kuskus je jemný, napařovaný nad masovým vývarem, podávaný s omáčkou z rajčat, cizrny a dýně.

Dalším typickým jídlem je brik – tenké těsto plněné vejcem, bramborami, tuňákem a petrželí, smažené dozlatova. Jí se rukama, horký a většinou u stánku nebo v levné jídelně. Brik je ideální na rychlý oběd, stojí kolem 1,5 TND (15–25 Kč) a najdete ho skoro všude.

Lablabi je silná polévka z cizrny, ochucená česnekem, syrovým vajíčkem, harissou, citronem a olivovým olejem, do které se láme chléb. Je pálivá, sytá a skvělá hlavně v chladnějších měsících. Obvykle se podává v plastové misce, stojí kolem 3–4 TND a najdete ji hlavně v menších lidových podnicích.

Pokud jste u moře, dejte si čerstvé ryby nebo mořské plody – grilované sardinky, kalamáry nebo grilovanou pražmu. V přístavních městech (např. Bizerte, Mahdia, Houmt El Souk) bývají menší restaurace bez jídelního lístku – stačí si ukázat, co chcete, a obsluha vám rybu připraví s chlebem, harissou a citronem. Cena závisí na velikosti a druhu, ale běžně kolem 20–50 TND za porci (140–360 Kč).

Tip Lenky: Nejvyhlášenějším místem, kde si pochutnat na čerstvých rybách a mořských plodech, je čtvrť La Goulette v Tunisu.

Sladké tečky tu reprezentují hlavně datle, baklava a makroud – datlové koláčky z krupice, někdy smažené, někdy pečené. Jsou hodně sladké a skvělé ke kávě nebo mátovému čaji. Nebo potom sezónní ovoce.

Street food a kde jíst

Nejautentičtější zážitek získáte u pouličních stánků a v jednoduchých jídelnách, kam chodí místní. Takzvané snack bary najdete na každém rohu – plastové židle, jednoduchý bar, a za pultem někdo, kdo umí připravit „všechno“.

Typický sendvič je čerstvá bageta plněná tuňákem, vařeným vejcem, bramborami, olivami a harissou tzv. casse croûte. Rychlý, levný a sytý. Cena se pohybuje kolem 5 TND, podle velikosti a náplně. Často dostanete i kousek citronu nebo olivy navrch.

Tip Lenky: Další typické sendviče se jmenují makloub, chapati, chawarma, fricassé, mlewi,…

Další skvělou volbou je pizza tunisienne – tenké těsto, rajčatová omáčka, harissa, tuňák nebo sardinky, vejce, někdy i smažené brambory. Překvapivě chutná a hodně odlišná od italské verze.

Na trzích a v medinách narazíte i na pečené placky, grilovanou kukuřici, smaženou zeleninu nebo šťávy z čerstvého ovoce. Všechno za pár korun a s atmosférou, kterou žádná restaurace nenabídne.

Vegetariánské možnosti

Tuniská kuchyně je založená na zelenině, vegetariáni si tak bez problémů poradí. I u masových pokrmů platí, že většina jídel má i zeleninové varianty – zeleninový kuskus, lablabi bez vajíčka, smažený brik jen s bramborami, nebo různé saláty (např. mechouia – grilovaná paprika s rajčaty, česnekem a olivami).

Místní jsou zvyklí na postní jídla i omezení, takže pokud řeknete, že nejíte maso (ma naakoul lahma nebo je suis vegetarienne), obsluha obvykle vyjde vstříc. Jen je potřeba vysvětlit i to, že ryby a kuře také ne – často se totiž za „nemasové“ považují.

Ceny a rozpočet na jídlo

Jídlo v Tunisku je levné. Za hlavní jídlo ve skromnější restauraci zaplatíte okolo 10 TND (75 Kč), v lepší restauraci 20–30 TND. Pouliční jídlo nebo menší porce pořídíte do 5 TND. Láhev vody stojí kolem 1 dináru, káva nebo čaj 1–2 dináry, ovocná šťáva 2–4 TND.

Celodenní stravování na ulici nebo v levných jídelnách vás klidně vyjde na 100 Kč denně. I když si občas dáte lepší večeři, rozpočet kolem 150–200 Kč na den na jídlo bohatě stačí

Peníze v Tunisku

Tuniskou měnou je tuniský dinár (TND). Za 1 TND dostanete přibližně 7–8 Kč. Dinar je nevolně směnitelný, takže ho nelze legálně koupit ani vyvážet ze země – vše si tedy směňujete až na místě.

Hotovost

Většinu běžných výdajů zaplatíte v hotovosti. Platí to zejména pro tržiště, stánky, malé obchody, levné restaurace, ubytování v medinách nebo u řidičů taxi a louage. Bankovky mají hodnotu 5, 10, 20 a 50 TND. Mějte u sebe drobné, protože s velkými bankovkami vám často nevrátí – nebo budou tvrdit, že nemají.

Platební karty

Karty vezměte s sebou, ale nespoléhejte na ně všude. Fungují především ve větších městech, hotelích střední a vyšší třídy, turistických restauracích a některých obchodech. Terminály nejsou běžné a občas nefungují. Na menších místech je platba kartou spíš výjimkou.

Dobrý postup je: vybírat hotovost z bankomatu (viz níže), mít u sebe část peněz v hotovosti a kartu držet jako zálohu nebo pro větší výdaje.

Na cesty doporučujeme platební karty jako jsou Revolut nebo Wise. Proč? Čtěte Platební karty na cestách a jak z nich vytěžit co nejvíc.

Bankomaty

Bankomaty najdete ve všech větších městech, na letištích, v obchodních centrech i na hlavních třídách. Fungují spolehlivě a nabídnou menu i v angličtině. Doporučuji vybírat u známějších bank jako BIAT, Attijari nebo Banque de Tunisie.

Poplatky za výběr se liší podle vaší banky – běžně kolem 120–180 Kč za jeden výběr. Tuniské banky si poplatek také účtují (10–12 TND za výběr, přibližně 75–90 Kč). Výběr je navíc limitovaný – většinou kolem 300–400 TND na jeden výběr.

Směna peněz

Vyměnit si peníze můžete na letišti, v hotelu nebo ve směnárnách ve městech. Na směnu vám stačí pas. Neschovávejte si dináry na zpáteční cestu – dinár se nesmí legálně vyvážet. Při odletu je sice můžete na letišti vyměnit zpět, ale jen s dokladem o původní směně, a výhodnost kurzu bývá velmi nízká.

Ceny a cenová hladina

Tunisko patří mezi velmi levné země, zvlášť pokud cestujete mimo resorty. Tady je orientační přehled běžných cen:

• Oběd v levné jídelně nebo street food: 3–7 TND (25–55 Kč)
• Večeře v běžné restauraci: 15–30 TND
• Káva nebo mátový čaj: 1–2 TND
• Láhev vody (1,5 l): 1–1,5 TND
• Jízda taxi po městě: 5–10 TND podle vzdálenosti
• Louage mezi městy: 8–15 TND podle vzdálenosti
• Vstupné do památek: 8–12 TND (sjednocené Ministerstvem cestovního ruchu)
• Ubytování v budget hostelu nebo medině: 25–40 TND/osoba/noc
• Dvoulůžkový pokoj v lepším hotelu: 70–120 TND

Celkově můžete pohodlně cestovat s rozpočtem kolem 600–900 Kč na den (jídlo, doprava, ubytování, vstupy). Pokud spíte v levném ubytování, jíte na ulici a jezdíte louage, vejdete se i do 500 Kč denně.

Ubytování v Tunisu

Pokud nemíříte rovnou do resortu a chystáte se poznávat Tunisko na vlastní pěst, je velká šance, že minimálně jednu noc strávíte v blízkosti letiště – buď hned po příletu, nebo před brzkým odletem. V takovém případě se vyplatí mít v rukávu pár ověřených tipů v Tunisu a blízko letiště.

Pro batůžkáře

• Nomads Hostel Tunisia
  • Skvělý hostel s vřelou atmosférou a výborným zázemím pro solo cestovatele.
• Dar Ya
  • Přátelský hostel v tiché části mediny s tradiční architekturou a skvělou dostupností do města i na letiště.

Zlatá střední cesta

• Maia Hotel Suites
  • Moderní studiové apartmány s kuchyňkou hned vedle letiště.
• Downtown Tunis Hotel
  • Příjemný hotel přímo v centru Bab Bahr s 24hodinovou recepcí, domácí snídaní zdarma a velmi přívětivými cenami.
• Royal Victoria – Ex British Embassy
  • Bývalá britská ambasáda z roku 1914, přeměněná na hotel s nádhernou architekturou.
• Golden Tulip El Mechtel
  • Moderní čtyřhvězdičkový hotel u parku s bazénem a snadným přístupem k letišti i centru města.

Komfort a luxus

•  Sheraton Tunis Hotel
  • Luxusní 5★ hotel s bazénem (vnitřní i venkovní), spa, třemi restauracemi a shuttle servisem, umístěný ve čtvrti El Menzah.
• Mövenpick Hotel du Lac Tunis
  • Luxusní hotel s wellness zónou a restauracemi, 10 minut od letiště a vhodný pro pohodlný odpočinek po letu.
• The Residence Tunis
  • Skvělý 5★ resort na pobřeží v Gammarthu se vším, co si můžete přát. Jen je na druhou stranu od města.

Kultura a náboženství

Tunisko je muslimská země, ale zároveň jedno z nejotevřenějších a nejliberálnějších míst na světě. Místní jsou zvyklí na turisty, přátelští a většinou velmi tolerantní. Přesto existují některé kulturní zvyklosti a citlivosti, které je dobré znát.

Většina obyvatel jsou sunnitští muslimové a islám ovlivňuje chod dne – od výzdoby v domácnostech, přes pracovní režim až po to, co se servíruje k jídlu. Pětkrát denně se ozývá zpěv muezzina, v pátek bývají některé obchody a služby zavřené nebo mají zkrácenou otevírací dobu.

Oblečení a vzhled

V Tunisku se oblékání v posledních letech výrazně uvolnilo, zejména ve městech a turistických oblastech. I tak se doporučuje respektovat místní konzervativnější přístup, zejména ve vnitrozemí a na jihu. Ženy by měly mít zakrytá ramena a kolena, muži se vyhnout chození bez trička mimo pláže.

Na pláži nebo v hotelovém areálu si klidně vezměte plavky nebo kraťasy, ale mimo tyto prostory je vhodné se převléct. Topless opalování je nevhodné i v resortech a na veřejných plážích by mohlo způsobit konflikt.

Alkohol, vztahy a doteky

Alkohol je v Tunisku legální a prodává se ve vybraných obchodech, supermarketech a restauracích. V malých městech nebo během ramadánu je jeho dostupnost omezená a může být vnímán jako nevhodný. Pít na veřejnosti nebo se opít na ulici je vysoce nevhodné a může vést i k problémům s policií.

Páry by se na veřejnosti měly chovat zdrženlivě – objímání a líbání je mimo turistické zóny nepatřičné. Gay a lesbické páry by měly být velmi obezřetné – homosexualita je v Tunisku oficiálně nelegální a kulturně tabuizovaná.

Fotografování

Před focením lidí se vždy zeptejte – hlavně u žen nebo starších osob to může být velmi citlivé. Focení vojenských objektů, policejních stanic, vládních budov nebo letišť je zakázané a může vést k výslechu nebo zabavení techniky. Pokud si nejste jistí, raději nefotit.

Ramadán a postní období

V době ramadánu (pohyblivé datum podle islámského kalendáře) se většina místních postí – nejedí, nepijí ani nekouří od svítání do západu slunce. Turisté se postit nemusí, ale je vhodné nejíst a nepít na veřejnosti, zejména v dopravě, na ulici nebo před pracovníky služeb. Restaurace pro turisty většinou fungují, ale v omezeném režimu.

Bezpečnost

Tunisko je z hlediska běžné bezpečnosti stabilní země. Kriminalita je nízká a násilí proti turistům extrémně vzácné. Největší riziko představují kapsáři v rušných oblastech – mediny, trhy, vlaková nádraží.

V noci buďte opatrnější, vyhýbejte se opuštěným uličkám a choďte ve skupině. Ženy cestující samy mohou občas zažít nevyžádanou pozornost – pomůže volnější oblečení a důsledný postoj „ne“ bez úsměvu.

V turistických oblastech, velkých městech i pouštních destinacích je běžná policejní přítomnost. Občas vás může zkontrolovat turistická policie, zejména při pohybu mezi regiony – stačí ukázat pas, nejsou nepříjemní.

Co dalšího byste měli vědět

• Jazyk: Úředním jazykem je arabština, ale v praxi většina lidí mluví tuniskou arabštinou – ta je dost odlišná od spisovné. Druhým jazykem je francouzština, která je všudypřítomná: na cedulích, v jídelních lístcích, v komunikaci. Angličtinou se domluvíte spíš s mladšími, u starších Tunisanů můžete zkusit němčinu nebo italštinu.

Tip Travel Bible: Zapracujte na svých jazykových schopnostech ještě před cestou a z domova. OnlineJazyky.cz mají v nabídce jak angličtinu na cesty, tak obecnou francouzštinu.

• Toalety: Veřejné WC bývají v medinách, na dálnici u mýtných bran a na každé benzince. Toaletní papír není samozřejmostí – mějte ho s sebou, stejně jako dezinfekční gel. U umyvadel bývá jen studená voda a někdy žádné mýdlo.
• Hygiena: V restauracích a bistrech bývá úroveň hygieny různorodá. Jezte tam, kde je plno místních – to bývá nejlepší ukazatel čerstvosti. Dejte si pozor na syrové saláty a vodu z kohoutku – vždy pijte balenou.
• Zákazy a omezení: Fotografování policejních budov, ambasád, letišť a vojáků je zakázáno a může vést k výslechu nebo zabavení techniky. Nefoťte lidi bez svolení – hlavně ženy a starší muže.
• Otevírací doba památek: Většina památek je otevřená denně kromě pondělí, od cca 9:00 do 17:00 (v létě často až do 19:00). V zimě se zavírá dřív. V pátek může být během poledne přestávka kvůli hlavní modlitbě.
• Internet a SIM karty: Pokrytí je velmi dobré a data levná. Hned po příletu si můžete koupit lokální SIM kartu (např. od Ooredoo nebo Orange), většinou za cca 10–20 TND s datovým balíčkem. Doporučuji jako rychlé řešení, pokud chcete být online hned.
• Smlouvání: Na trzích a v suvenýrových obchodech se očekává smlouvání. Začněte s polovinou navržené ceny a vyjednávejte s úsměvem. V supermarketech a restauracích se nesmlouvá.
• Elektrické zásuvky: Stejné jako v Česku – 220 V, typ C a E, takže není potřeba adaptér.
• Spropitné: Není povinné, ale očekává se – v restauraci 1–2 TND, v hotelu nebo u průvodce víc podle situace. V zásadě minimálně 1 TND.

Na článku se podílela:

 

Lenka Khamri

Lenka v Tunisku už dlouhá léta žije, individuálně po zemi cestuje a nadšeně objevuje. O všem tuniském vypráví na svém blogu Pod jasmínovým nebem a na instagramovém profilu Pure Tunisia. Pokud se chystáte do Tuniska, právě Lenka je ten pravý člověk, na kterého se obrátit pro ověřené tipy a praktické rady.