Horská nemoc: Tipy, jak jí předejít a co dělat, když už nastane

21.12.2016|Kategorie: Tipy a triky|

Jedno z největších nebezpečí hrozících ve velkých nadmořských výškách je takzvaná výšková neboli horská nemoc, která může způsobit nejen vážné zdravotní problémy, ale dokonce i smrt. Co proti ní dělat? 

Cestovatelé často míří do Ladakhu. Věděli jste, že právě Ladakh je typickou destinací, kde si můžete přivodit výškovou nemoc? Jaká výška je již považována za kritickou, jak se aklimatizovat, jaké jsou příznaky výškové nemoci? Odpovědi zná Petr Liška a v závěru přidal i jednu ne zrovna příjemnou osobní zkušenost s podceněnou aklimatizací.

Co je výšková nemoc a jak vzniká

Výšková nemoc není nemoc v klasickém pojetí způsobená viry či bakteriemi. V podstatě je to u člověka souhrn nežádoucích zdravotních příznaků vyskytujících se ve velkých nadmořských výškách. Vzniká díky horšímu zásobování organismu kyslíkem vlivem poklesu tlaku vzduchu se vzrůstající nadmořskou výškou.

Spousta cestovatelů však nebere smrtelně nebezpečnou horskou nemoc příliš vážně – většina si říká, že přece hrozí jen horolezcům někde v Himálajích. Opak je pravdou – na světě je spousta cestovatelsky oblíbených míst, kde se budete pohybovat ve velkých výškách přes čtyři tisíce metrů nad mořem, třeba i autobusem. Jen pro příklad: turisty hojně navštěvovaný Ladakh na severu Indie, Tibet, klasické okruhy po Peru a Bolívii nebo oblíbené treky v asijských velehorách.

Nevado Chachani – obecně počítejte s tím, že se v horách může zkazit počasí a nemusíte se s horskou nemocí rychle dostat dolů

Nevado Chachani – obecně počítejte s tím, že se v horách může zkazit počasí a nemusíte se s horskou nemocí rychle dostat dolů

Aklimatizace na velkou nadmořskou výšku

Na každého sice působí nadmořská výška rozdílně, jsou ale obecně platná pravidla, kterých byste se měli rozhodně držet. Pokud se na vašem vysněném treku / horském výstupu budete pohybovat výše jak čtyři tisíce metrů nad mořem, měli byste potenciální hrozbu výškové nemoci řešit předem a připravit na ni své tělo – aklimatizovat ho. Pokud v takových výškách hodláte i spát, začněte s aklimatizací ještě níže, okolo 3 300 m n. m.

Pravidla aklimatizace

A co vlastně je stále opakovaná aklimatizace? Jde o postupné přivykání těla na velkou nadmořskou výšku. Vlastně je protikladem dnešní uspěchané doby – čím pomaleji budete zvyšovat nadmořskou výšku, tím lépe ji budete snášet a výlet si užijete. 

Stáhni si zdarma ukázku Travel Bible

Jediné knihy, kterou na cestách nedáš z ruky.

Obecně platí, že poloha prvního noclehu by neměla být výše než 3300–3500 m n. m. Pokud vás autobus či off-road někde v Jižní Americe vyveze na vyhlídku ve 4500 m n. m. bez předchozí aklimatizace, je bolest hlavy dost pravděpodobná. Pokud zde budete i spát, máte na horskou nemoc vysloveně zaděláno.

Výšky následných noclehů se pak mají zvyšovat maximálně o 300–500 metrů denně. Dále platí klasické pravidlo „choď vysoko – spi nízko“. Vždy je tedy dobré dosáhnout ve dne větší výšky, než ve které budete spát – pokud to samozřejmě jde.

Pokud se zeptáš lidí, kteří jezdí na hory, tak ti někdo řekne, že aklimatizace vydrží dva týdny, někdo tři týdny. Červené krvinky, které se namnoží mají životnost asi max. 120 dnů. Před rokem v Kyrgystánu jsem zjistil hlavní rozdíl mezi vrcholy v Alpách, které jsou 4000 m něco a většinou se spí na chatě, která je okolo 3000 m a delším pobytem ve výšce nad 4000 m. V Alpách většina lidí vyrazí brzy ráno na vrchol a odpoledne jsou zpět na chatě. Výšková nemoc se tak u lidi nerozvine protože sejdou během jediného dne zase zpět dolů. Při delším pobytu v výškách nad 4000 m jsem u sebe vyzkoušel rozdíl. Tep jsem měl o 20 – 30 větší než normálně co souvisí s procesem aklimatizace, která by měla být nejlepší asi po třech týdnech. Jan Putala

Také není špatné po každých dosažených 1000 výškových metrech dát denní odpočinkovou pauzu a během ní výšku nezvyšovat.

Namtso – jezero ve výšce téměř 4800 metrů nad mořem, nebezpečí výletu do Tibetu, jste ve velkých výškách, propukne u vás horská nemoc a není moc kam sjet níže

Namtso – jezero ve výšce téměř 4800 metrů nad mořem, nebezpečí výletu do Tibetu, jste ve velkých výškách, propukne u vás horská nemoc a není moc kam sjet níže

Další praktické tipy jak předejít horské nemoci

Mimo aklimatizačního programu vám můžou pomoci i další tipy ostřílených horalů:

  • Choďte cíleně pomalu, ale s minimem přestávek – jako zkušení horští průvodci. Nakonec budete v kopci předbíhat ty, kteří zkraje nasadili ďábelské tempo a pak se doslova „utavili“.
  • Hodně pijte: hustá krev totiž hůř zásobuje organismus kyslíkem.
  • Zbytečně neprochladněte: zima/chlad zrychluje metabolismus, tedy i spotřebu kyslíku.
  • Ve velkých nadmořských výškách nejsou vhodná tučná jídla (tělo nemá dostatek kyslíku k přeměně tohoto jídla na energii), takže daleko vhodnější jsou lehká jídla se spoustou cukru, minerálů a vitamínů.

Přečtěte si pár užitečných tipů jak si sbalit jídlo na horské túry.

  • Alkohol do velkých výšek nepatří: nejen že se hůře odbourává, ale působí zde silněji a vratká chůze na horském hřebeni není to pravé ořechové. Zároveň dehydratuje a snižuje vstřebávání kyslíku.
  • Tělesná konstituce má také značný vliv na snášení velké nadmořské výšky. Svalnatci mají obecně daleko větší spotřebu kyslíku. Je tedy dobré před výpravou do výšek spíš hodně běhat než chodit do fitka.
  • Co neovlivníte, to je genetika. Váš kamarád se může kochat na horské vyhlídce, zatímco vás bude trápit bolest hlavy. Přitom jste dodrželi stejný program výstupu. Pokud zatím nemáte s velkou nadmořskou výškou zkušenosti, testujte na sobě výšku ještě pozvolněji, než se vydáte zdolat nějakou turistickou šestitisícovku. Pokud naopak zjistíte, že jste šťastlivec, který s výškou nemá problém, můžete ušetřit cenné dny a stoupat výrazně rychleji.

Příznaky horské nemoci a co vám hrozí

Jak se horská nemoc vlastně projevuje?

  • Akutní horská nemoc AMS (acute mountain sickness) je nejběžnější a nejmírnější formou horské nemoci, kterou zažil skoro každý, kdo vyběhl do výšky moc rychle. Nejčastějšími příznaky jsou bolest hlavy, nespavost, únava, nechutenství, nevolnost až pocit na zvracení, otupělost. V tomto případě si přinejhorším zkazíte výlet.
  • Výškový otok plic HAPE (high altitude pulmonary edema) už představuje velmi vážný stav. Pozná se kašlem s občasným pěnivým hlenem či krví. Velká únava, občas téměř nemožnost vstát.
  • Výškový otok mozku HACE (high altitude cerebral edema) může končit často i smrtí, pokud se rychle neřeší! Postižený se začne chovat pomateně, trpí halucinacemi, může být agresivní či naprosto apatický s neschopností vstát. Ztráta koordinace a rovnováhy – neudrží se na nohou. Může se jevit jako opilý.
Kilimandžáro – klasické nebezpečí výstupu na dominantní sopku, není moc kde se dobře aklimatizovat, naštěstí zde mají vymyšlený docela dobrý sjezd (autor: Jaroslav Málek)

Kilimandžáro – klasické nebezpečí výstupu na dominantní sopku, není moc kde se dobře aklimatizovat, naštěstí zde mají vymyšlený docela dobrý sjezd (autor: Jaroslav Málek)

Další dobrá zkušenost byla kamarádka, která byla na Elbrusu, kde neměla žádný problém, protože ve výšce nad 4000 m byla pouze celé dva nebo tři dny. Při pobytu v Kyrgystánu měla po týdnu počínající otok plic v C1. Proto bych chtěl upozornit všechny na rozdíl mezi krátkým a delším pobytem ve velké výšce. Problém s výškovou nemocí může mít člověk, který už i ve stejné výšce byl. Na festivalu Obzory zmiňovala naše závodnice v ultra treilu, jak se aklimatizuje na závody v Alpách a co jí doporučil doktor. Buď přijet dva týdny před závodem a nebo odběhnou závod do 24 hodin po příjezdu a pak jet hned domů. Největší problém mají lidi s výškou třetí den a v jejím případě se to vyřešilo odjezdem domů hned po závodu. Jan Putala

Co dělat, když u vás propukne horská nemoc

Pokud na sobě poznáte lehké příznaky horské nemoci, rozhodně nepokračujte ve výstupu a zkuste den počkat ve stejné výšce. Příznaky by měly samy od sebe zmizet.

Pokud příznaky stále přetrvávají, prakticky jediným lékem je urychlený sestup do nižší polohy. Někdy stačí sejít 500–1000 výškových metrů k výraznému zlepšení zdravotního stavu.

Nejhorší variantou je, když tyto příznaky ignorujete a stoupáte stále výše. Z obyčejné bolesti hlavy se může i během několika hodin (hlavně přes noc, kdy tato nemoc většinou graduje) stát záležitost ohrožující váš život.

Na co myslet

Pokud budete plánovat cesty do velkých nadmořských výšek, přemýšlejte hlavně o pasážích, které jsou nad čtyřmi tisíci metrů nad mořem (nebezpečné pásmo), a zda se z této výšky dá v případě problémů rychle dostat níže. Nebezpečná jsou zvláště údolí odříznutá od civilizace po obou stranách vysokými průsmyky.

Licancabur – relativně jednoduchý výstup, sestup po suti, člověk s horskou nemocí nemá jistý krok – je zde malý pomníček Češky, která tady spadla a zabila se (autor: Lukáš Hůlka)

Licancabur – relativně jednoduchý výstup, sestup po suti, člověk s horskou nemocí nemá jistý krok – je zde malý pomníček Češky, která tady spadla a zabila se (autor: Lukáš Hůlka)

Kde se cestovatelé nejčastěji potkají s horskou nemocí

Nejčastějšími klasickými destinacemi, kde vás může jednoduše potkat horská nemoc, jsou Ladakh a Bolívie. Pokud letíte do Léhu (3500 m n. m.), určitě dva dny zkoumejte město a jeho blízké okolí, než se vydáte na nějaký vyšší trek. Jestliže do něj pojedete autobusem nebo džípem z Dillí, rozhodně na cestu tam použijte nižší cestu přes Kašmír. Až zpět jeďte přes Himálaje.

V jihozápadní Bolívii jsou nejoblíbenější výlety na salary (solné pláně), kde autem vyjedete do téměř pěti tisíc metrů nad mořem. Pozor dávejte hlavně, když pojedete z Chile, kde se příliš nedá aklimatizovat. Odlehlé treky v Peru či Bolívii jsou obecně nebezpečné tím, že v případě potřeby nemáte možnost rychle se dostat zpět do civilizace.

Klasické treky v Nepálu jsou relativně dobré, protože trvá pár dní, než se dostanete do nějakého pětitisícového sedla. Na rychlý výstup musíte dávat pozor v oblasti Everestu, kde můžete být ve 4500 metrech nad mořem během tří dnů chůze.

Obecně nebezpečné jsou výstupy na dominantní sopky, jako je třeba Kilimandžáro v Tanzanii nebo Damavand v Íránu. Zde je většinou dost těžké nabrat adekvátní aklimatizaci. Na druhou stranu se v případě nouze velmi rychle dostanete zpět do bezpečné výšky.

Stáhni si zdarma ukázku Travel Bible

Jediné knihy, kterou na cestách nedáš z ruky.

Léky

Nejlepším lékem na problémy s výškou je rychle se dostat níže. Mimoto se často používá lék Diamox/Diluran, který ředí krev. Používá se jako lék i jako prevence. Bohužel má řadu vedlejších účinků.

Jak nemá vypadat výstup na šestitisícovku

Po měsíci cestování po Bolívii a Peru s kamarádem jsme perfektně aklimatizováni na výšky a rozhodujeme se vydat na jednu z nejjednodušších šestitisícovek světa – Nevado Chachani. Obvykle se vyráží přímo z velkého města Arequipa jako na dvoudenní výšlap. I tak máme lehce strach, zda to zvládneme v pohodě, přece jen už víme, co výška dokáže.

V den D stojíme před turistickou kanceláří, která nám zajišťuje dopravu i „profesionálního“ průvodce na horu, a jsme zvědaví, kdo s námi pojede. Nestačíme se divit. První přichází pán ve středním věku, který byl předtím u peruánského pobřeží, teď se prý aklimatizoval dvěma dny v Arequipa (2350 m n. m.). Druhá je slečna Sofie, prý nemá vůbec žádné zkušenosti s horami a na výstup se připravila výletem do kaňonu Colca. Jsme tedy dost skeptičtí, jak v takovém týmu uspějeme a dost pochybujeme o profesionalitě kanceláře, která na výpravu vzala absolutně nepřipravené jedince.

Terénní auto nás vyváží až do 5180 metrů nad mořem, což bereme jako ránu i pro nás. Po výstupu do base campu v 5400 metrech se ještě jdeme s kamarádem „projít výše“ někam do 5700 m. Cítíme výšku a říkáme si, co ti zbylí dva… Pán už nedochází ani na večeři a malátně leží ve stanu. V 1.30 hodin je budíček a nástup na snídani. Pán se samozřejmě ani nehne a asi čeká jak na smilování na druhý den, kdy bude moci jít zpátky.

Sofie jen s přemáháním pozře nějaké jídlo, my jsme v pohodě a docela bychom se těšili na výstup, kdyby se po 5 týdnech krásného počasí zrovna dnes nezkazilo a nezačalo sněžit. Po 100 metrech chůze končí Sofie výstup, že má dýchací potíže, tak se po svých stopách v čerstvém sněhu vrací zpět do stanu počkat na nás. Stoupáme asi hodinu, ale ve vánici to nemá smysl. Otáčíme a jdeme zpět. Sofii nacházíme prakticky na stejném místě málem umrzlou.

Sopka Uturuncu – zrádný výjezd off-roadem až do výšky 5500 metrů nad mořem, možný velmi rychlý nástup horské nemoci i pro aklimatizovaného člověka (autor: Lukáš Hůlka)

Sopka Uturuncu – zrádný výjezd off-roadem až do výšky 5500 metrů nad mořem, možný velmi rychlý nástup horské nemoci i pro aklimatizovaného člověka (autor: Lukáš Hůlka)

Druhý den je krásně a vyrážíme alespoň do sedla – škoda, že nemáme ještě jeden den k dispozici. Každopádně s dědou to je velmi špatné, má asi otok mozku, motá se a padá na zem. Docela s obtížemi ho přivádíme na stanoviště džípů a jeho jedinou záchranou je, že za pár hodin jsme o tři kilometry níže… Být dál od civilizace, je po něm… Prostě mě tento zážitek opravdu utvrdil v tom, že podcenit výšku se nevyplácí.

Petr Liška se během dvou cest kolem světa naučil vážit života a nehonit se za zbytečným luxusem. Nejraději má toulky po horách v odlehlých koutech. Stojí za projektem Gigaplaces – načerpej inspiraci pro svoje cesty.

Velmi dobrodružný výstup Martina a Karla, kteří se přidali k české horolezecké expedici v Nepálu. Horu Manaslu (8163 m n. m.) by si přáli zdolat bez kyslíkové bomby a s vrcholu pak sjet na lyžích do základního tábora. Jak předcházejí horské nemoci během výstupu, jejich vlastní střet s horskou nemocí a také úmrtí v jiné expedici. Zhlédněte zajímavý dokument České Televize.

Kam dál? Začít můžete třeba v nižších nadmořských výškách s článkem Ferraty – cestování za adrenalinem.

Jaké jsou vaše osobní zkušenosti z hor? Setkali jste se na vlastní kůži s horskou nemocí? Podělte se v komentářích. A hlavně: příště s rozvahou a bezpečně.

Vybavte se na cestu – nejprodávanější produkty na Travel Bibli

Komentář

  1. Leoš Literák 21.12.2016 at 20:40 - Reply

    Naštěstí nic tak těžkého. První den jsem strávil v autobuse z Limy do Cusco. Během tří hodin udělal 3 tisíce výškových metrů, maximum 4500 metrů, milion zatáček, udělalo se mi špatně. Místní mi dali čichat líh. V Cuscu jsem strávil dva dny různými výšlapy. Zadýchával jsem se i na schodech. A pak klasický Inka trail do Macchu Pichu, maximum 4200 metrů. Šel jsem jako mátoha. Nemám pocit, že by mi Cocal leaf tea nějak pomáhal. Kupodivu nejhůře se mi dýchalo poslední den v Cuscu, což už jsem byl v těchto výškách přes týden. Nemohl jsem popadnout dech.

Napsat komentář

0

Nech si posílat novinky na email a žádný článek ti už  neuteče!