Turkmenistán – neobvyklá a jedinečná místa v uzavřené pouštní zemi

Že přes Turkmenistán vede nejjednodušší cesta z Evropy do Číny, to věděli už obchodníci s hedvábím ve středověku. Velkolepá města vybudovaná podél hedvábné stezky okouzlila už Marca Pola a po něm další generace cestovatelů. Přirozenou hranici Turkmenistánu tvoří na západě Kaspické moře, na severu řeka Amudarja a na jihu hřebeny hor s izolovanými vesnicemi, hlubokými roklemi a jeskyněmi. 

Pod horami leží nejdivnější hlavní město světa Ašchabad – megalomanský projekt posledních dvou prezidentů vybudovaný z plynových a ropných peněz na úkor lidí žijících pod hranicí chudoby. Zbytek území vyplňuje poušť Karakum. Na první pohled pustá krajina skrývá pestrobarevné kaňony, dinosauří stopy i dveře do samotného pekla.

Proč jet do Turkmenistánu

Protože:

• Projíždíte přes hedvábnou stezku. Hedvábná stezka vede přes Turkmenistán a vyhnout se mu můžete jen přes Afghánistán.
• Viděli jste fotku Brány do pekla a řekli si: „Tohle místo musím vidět!“
• Chcete si užít byrokracii při plánování cesty.
• Už jste byli skoro všude kromě Turkmenistánu.
• Studujete totalitu, kult osobnosti a čtete Guinnessovu knihu rekordů.

To jsou asi nejčastější důvody, proč jet do země, o které toho nikdo moc neví, a tak zde určitě objevíte něco, o čem jste nikde nečetli. Přijíždí sem pouze 5–10 tisíc turistů ročně, proto zde nepotkáte davy lidí. Úplně jiný Turkmenistán poznáte při návštěvě vesnic v horách (Paraw Bibi, Nohur) nebo pouštích (Yerbent). Potkáte zde milé lidi oblečené v krásném pestrobarevném oblečení, ti starší si občas pamatují hokejové bitvy mezi Sověty a Čechoslováky.

Brána do pekla

Kdy vyrazit a proč v tuhle dobu

Nejlepší dobou pro návštěvu Turkmenistánu je jaro, když jindy vyprahlá poušť zezelená a rozkvete, nebo podzim. Letní teploty stoupají až k 50 °C, v zimě naopak klesají až k bodu mrazu a poušť je pokrytá sněhem. Jestli se „jen“ chcete vyhnout davům turistů, je Turkmenistán dobrou volbou po celý rok.

Hory v okolí Nohuru lákají k pěším túrám. V létě je tu příjemnější chladnější klima

Víza a podmínky vstupu 

Složitost získání víza a jeho vysoká cena jsou tím, co většinu lidí od návštěvy Turkmenistánu odradí. Jako cestovatelé využijete turistická nebo tranzitní víza. Turkmenistán nemá zastoupení v ČR. Nejbližší velvyslanectví je ve Vídni a v Berlíně, hojně využívaná jsou také v Teheránu, Baku a středoasijských hlavních městech. 

O víza žádejte nejdříve tři měsíce a nejpozději tři týdny před vaší návštěvou.

Turistická víza

Získat turistická víza je jednodušším, jistějším a dražším způsobem návštěvy Turkmenistánu. Opravňuje vás k cestování s průvodcem (od akreditované lokální cestovní kanceláře) po celé zemi. 

Výhodou je delší čas (až tři týdny) k cestování po libovolné trase, kterou si domluvíte, pomoc cestovní kanceláře se získáním víza a možnost do Turkmenistánu přiletět nebo z něj odletět. Nevýhodou je neustálá přítomnost průvodce mimo velká města, povinnost přespávat pouze v oficiálních (drahých) hotelech a nutnost zaplatit průvodci mzdu, jídlo a hotel. Většinou nemůžete využívat veřejnou dopravu, jezdíte v autě s průvodcem.

S vyřízením vám určitě pomůže česká nebo středoasijská cestovní kancelář, u které zájezd objednáte, já s turistickým vízem nemám zkušenosti.

Tranzitní víza

Tranzitní vízum vás opravňuje k maximálně pětidennímu přejezdu mezi dvěma různými nesousedními zeměmi přes Turkmenistán. Datum i přesná trasa jsou předem nahlášené* a trasa je logickým spojením dvou míst tak, jak by ji naplánovaly internetové mapy. Není možné do Turkmenistánu přiletět* nebo odtud odletět. Přespávat můžete, kde chcete – hotel, stan…

*Předem nahlášené datum

V žádosti o víza píšete přesné datum. Pokud je schválená, dostanete zvací dopis, kde je tříměsíční okno a maximální počet dnů v Turkmenistánu. Nevadí, jestliže přijedete o pár dnů dříve nebo později, než jste žádali (pokud se vejdete do těch tří měsíců). Přesný termín je vytištěný na vízu v pasu (dostanete na hranici nebo ambasádě).

*Předem nahlášená trasa

Hlásíte při žádosti o víza. Měla by to být nejkratší trasa mezi dvěma hraničními přechody. Tuto trasu budete mít na vízu v pase. Pokud nemáte vlastní dopravu a budete kontrolovaní policií mimo tuto trasu, nejspíš nebudete mít velký problém – policista vám řekne, abyste se vrátili na trasu, případně si řekne o drobný úplatek. Pokud máte vlastní auto nebo motorku, vypočítají vám na hranici ujetou vzdálenost a možná dostanete i GPS lokátor. Můžete si zkusit domluvit zajížďku z trasy (pokud chcete vidět Darvazu i Merv).

*Můžete zkusit zažádat o tranzitní vízum na delší čas nebo o možnost přiletět/odletět. Není to obvyklé, ale úspěšní žadatelé jsou. Doporučuji žádat dlouho předem a v případě (vysoce pravděpodobného) odmítnutí zkusit podat obvyklejší žádost.

Jak získat tranzitní vízum (plus zkušenosti z Vídně)

• Vyřiďte si víza do vstupní a výstupní země. Pro bezvízové státy Kazachstán a Uzbekistán doporučuji vytisknout seznam bezvízových zemí z webů ministerstev zahraničí těchto států.
• Vyplnění formulářů – zde ke stažení pro Vídeň, anglicky, nutné je foto. Jiné ambasády můžou mít odlišné formuláře.
• Odevzdání/odeslání formulářů a víz e-mailem (mailová adresa uvedená na stránkách vídeňské ambasády mi nefungovala, takže pokud nepřijde odpověď, zavolejte si o správnou adresu, paní na telefonu ve Vídni je ochotná a poradí i s vyplněním formulářů).
• Počkáte na výzvu k zaplacení poplatku za posouzení žádosti (do dvou týdnů, 10 €).
• Zaplatíte, pošlete mailem potvrzení o proběhlé platbě (důležité, i když si o potvrzení nenapíšou).
• Při úspěšné žádosti přijde druhý den mailem zvací dopis – LOI, letter of invitation.
• Po neúspěšné žádosti byste měli měsíc počkat před případnou další žádostí (čím je země, v níž žádáte o vízum, blíž k Turkmenistánu, tím údajně větší šance na úspěch).
• Získáte víza do pasu na libovolné ambasádě nebo hraničním přechodu (doporučuji), je nutné ukázat zvací dopis.

Přechod hranice (pro všechny typy víz)

Na hranici strávíte několik hodin. Čekejte výslech, důkladnou prohlídku, vyplnění několika formulářů a zchudnutí o přibližně 75 dolarů (pokud máte vlastní dopravní prostředek, tak mnohem víc). Kromě pasu mějte po ruce vstupní víza cílové země, zvací dopis do Turkmenistánu a všechny (spočítané) peníze. Po překročení hranice už jsem nebyl ani jednou kontrolovaný policisty.

Opuštění země

Pokud nestihnete opustit zemi ve stanoveném dni (hranice zavírají v 16 hodin) nebo porušíte jiné pravidlo, hrozí vám např. pokuta až 200 USD za každý překročený den, deportace letecky na vlastní náklady a zákaz vstupu do Turkmenistánu na několik let.

Pokud chcete odjet lodí z Turkmenbaši do Baku a vyprší vám tranzitní vízum během čekání na trajekt, budete muset až několik dní čekat v „zemi nikoho“.

Už pohled do Turkmenistánu ze sousedního Uzbekistánu vypovídá o uzavřenosti země

Jak se do Turkmenistánu dostat

Letadlo

Z Prahy můžete letět s Turkish Airlines přes Istanbul nebo s Belavií přes Minsk za ceny nad 14 000 Kč. Z Evropy můžete i s Lufthansou, flydubai a S7. Doletíte na nádherné letiště na kraji Ašchabadu. Do centra se dostanete autobusem MHD, který staví přímo před terminálem, nejspíš ale budete mít domluvené vyzvednutí autem. Než letiště opustíte, užijte si výhled na město i letištní terminál. Letiště stojí za návštěvu, i pokud nemáte v plánu žádný přelet. 

Autobus/maršrutka/taxi/vlak

Do Turkmenistánu nejezdí žádná mezinárodní linka. Pokud nejedete vlastním autem nebo na motorce, pravděpodobně přijedete k hranici autobusem, maršrutkou nebo taxíkem. Za hranicí určitě bude čekat několik řidičů, kteří vás vezmou do nejbližšího města. Hranice jsou otevřené po všechny dny od 9 do 16 hodin (ověřte si před cestou). K některým hraničním přechodům je možné dojet i vlakem a po překročení hranice pokračovat vlakem i v Turkmenistánu. Moc cestovatelů vlak na hranicích nevyužívá.

Loď

Do Turkmenbaši můžete připlout lodí přes Kaspické moře z ázerbájdžánského Baku (přístav je v Alatu 70 km od Baku). Lodě jezdí většinou dvakrát týdně bez pravidelného jízdního řádu. Cesta zabere asi 17 hodin. Za 1400 Kč (4700 Kč za auto, 2250 Kč za motorku) můžete jet nákladní lodí, na trajektu zaplatíte 2900 Kč za sedadlo, 3950 Kč za postel. Lístky můžete koupit pár dní předem on-line (viz předchozí odkazy), nebo v Baku (nechte si poradit na hotelu/hostelu). Na trajekt vás pustí se zvacím dopisem (nemusíte mít víza v pase a riskovat tím kratší pobyt v Turkmenistánu). Jestli v Baku máte čas a víte, kdy přesně loď přijede, můžete víza vyřešit na ambasádě v Baku.

Kromě letiště ve tvaru letícího sokola (největší budova světa ve tvaru ptáka) je v Ašchabadu i stomatologické oddělení nemocnice ve tvaru zubu a ministerstvo zahraničí se zeměkoulí na střeše

Peníze a přibližné ceny

Oficiálně

Měnou je manat (TMT). Jeho kurz je pevný: 3,5 TMT = 1 USD. Ostatní kurzy jsou odvozené od dolaru. Dolary a eura můžete obousměrně legálně vyměnit pouze ve směnárnách a bankách. Mimo Turkmenistán jsou manaty obtížně směnitelné.

Černý trh (100 Kč je asi 70 manatů)

Za dolar dostanete většinou 15–18 manatů (aktuální stav najdete na fóru caravanistanu), poblíž hranic můžete směnit i měny sousedních států, jiné měny nejspíš nesměníte. Nejlepším místem je Ruský bazar v Ašchabadu. V jiných městech se zkuste zeptat taxikáře nebo zkuste trh. Jde o ilegální činnost – buďte nenápadní; při odhalení riskujete zabavení peněz a vyhoštění. 

Někde jde platit v dolarech. Vybírat z bankomatu nelze. Platit kartou můžete v nejlepších hotelech.

Pokud platíte stejné ceny jako místní (doprava, restaurace), je Turkmenistán velice levnou zemí. Systém dvojích cen (hotely, většina památek, muzea, občas doprava) a vysoké poplatky za vstup do země pobyt výrazně prodraží.

Přibližné ceny v Kč – přepočítané podle černého trhu (i v dalších odstavcích)

• Bydlení: oficiální hotely od 1150 Kč za pokoj (platí se dolary, jediná možnost pro turistická víza, pokoj vašeho průvodce bude většinou za třetinu až pětinu), nejlevnější hotely pro tranziťáky asi 200 Kč za postel. V Turkmenistánu je i několik pronájmů na Airbnb a hostitelů na Couchsurfingu.
• Jídlo: v dobré restauraci většinou kolem 100 Kč za porci, na ulici od 20 Kč, zmrzlina 4 Kč.
• Nápoje: balená voda 1,5 litru 5 Kč, místní pivo v obchodě 0,5 l 13 Kč, víno 60 Kč za láhev.
• Potraviny v obchodě: chléb 4 Kč, místní ovoce a zelenina do 10 Kč za kilogram.
• Památky a atrakce: ruské kolo 4 Kč, prohlídka archeologických památek (Merv, Nisa…) vyjde cizince na několik dolarů.
• MHD ve městech: 1 Kč za autobus v Ašchabadu.

Jste-li zvyklí používat srovnání na Numbeo.com, u Ašchabadu stránka počítá s oficiálním kurzem.

Zlatou sochu samozvaného Turkmenbašiho (otce všech Turkmenů), bývalého prezidenta Saparmurata Nijazova, najdete nejen před pomníkem neutrality

Lokální doprava 

Letecká přeprava

Nejdražší způsob dopravy, využijete pouze při pobytu na turistická víza. Letiště jsou v Ašchabadu, Mary, Dasoguzu, Turkmenbaši a Turkmenabatu.

Vlaky

Vlaky jsou levné, pomalé, staré, pohodlné a většinou plné. Lístek si kupte radši den předem, za několik set kilometrů zaplatíte do 100 Kč. Za menší úplatek by neměl být problém nastoupit i do plného vlaku. Skvělým způsobem, jak ušetřit čas i peníze, jsou noční vlaky (především na trase Turkmenbaši–Ašchabad–Mary–Turkmenabad). 

Autobusy, sdílené taxi

Doprava po silnici je rychlejší a trochu dražší než železnice. Mezi městy počítejte s cenou autobusu 115 až 230 Kč podle vzdálenosti a jedním až třemi spoji denně. Platí se řidiči. Přijďte raději dříve. Alternativou jsou sdílené taxíky. Většinou na autobusové zastávce nabízí řidič jízdu za podobnou cenu jako autobus, a když se auto naplní, odjede. Cenu si dohodněte před nástupem. 

Taxíky

Ve městech jezdí oficiální taxíky (do 50 Kč za jízdu), placený autostop funguje ve městech a mimo ně (mávnete na auto a před nástupem se s řidičem domluvíte na cíli a ceně).

MHD

MHD v Ašchabadu funguje skvěle a dostanete se s ní všude. Za směšnou cenu 1 Kč za jízdu vás čekají moderní klimatizované autobusy. Všechny autobusy jedou přes zastávku Teke Bazar, na většině zastávek je mapa tras.

Vlastní auto

Jestli pojedete vlastním autem, musíte na hranicích zaplatit spoustu poplatků (třeba kompenzaci toho, že je tam levný benzin). Měli byste jet po nahlášené trase (zkuste si domluvit zajížďku z nejkratší možné trasy). Možná do auta dostanete GPS lokátor nebo vám zkontrolují ujeté km. Pokud budete kontrolovaní mimo trasu nebo se hraniční kontrole nebude líbit, že jste najeli víc km, hrozí pokuta / vyhoštění / zákaz vstupu do země na několik let. Turkmenskému prezidentovi se nelíbí černá auta, tak jsou zakázaná. Tento zákaz by však neměl platit pro turisty. Pokud jedete autem jakékoliv barvy do Ašchabadu, určitě ho před příjezdem do města pořádně umyjte.

Poušť Karakum

Kuchyně

Ze středoasijských zemí má turkmenská asi nejlepší pověst, za gastronomickými zážitky se ale jezdí jinam. Čekejte chuťově nevýrazná jídla, hodně masa a tuku. Nejčastějším druhem masa je skopové. Vegetariáni a vegani budou mít problém. Typickými jídly jsou plov (smažená rýže s masem a mrkví, v Turkmenistánu v něm často najdete i jinou zeleninu a rozinky), šašlik/kebab (opékané kousky masa napíchnuté na jehle) a samsa (taštičky plněné masem). Ve městech seženete také ruská nebo turecká jídla.

Přestože jde o muslimskou zemi, alkohol zde seženete. Místní pijí hlavně vodku a pivo.

Na střeše obchodního centra Altyn Asyr (Zlatý věk) ve tvaru největší fontány na světě najdete restauraci a nádherný výhled (další fotka)

Nemoci a hygiena

Voda z kohoutku není pitná.

Největší nebezpečí číhá v poušti Karakum. V létě buďte připravení na obrovské vedro především při prohlídce Mervu, Gonuru nebo kaňonu Jangykala. Při chůzi v poušti dejte pozor na jedovaté kobry, zmije, štíry, pavouky a nejedovatého varana, který může bolestivě kousnout. Pouštní lišky, velbloudi a veverky nebezpeční nejsou.

Žádná speciální očkování nejsou vyžadovaná.

Bezpečnost

Turkmenistán je policejní stát s velmi přísným režimem. Pokud dodržujete pravidla, neměli byste mít problém.

Slibovaný výhled ze střešní restaurace fontánového nákupáku

Náboženství, svátky, tradice 

Turkmenistán je muslimskou zemí. Pravidla zde nejsou tak striktní jako v sousedním Íránu a arabských zemích. Žádné zahalování nebo nošení dlouhých kalhot není vyžadované. Kromě muslimů jsou zde i pravoslavní křesťané.

Nejvýznamnějším svátkem je v celé Střední Asii Nourúz. 21.–22. března slaví příchod jara rodinnými setkáními, spoustou jídla, lidovou hudbou a hrami.

Máte-li rádi průvody a vojenské přehlídky, přijeďte do Ašchabadu na Den vlajky 18. 5. nebo Den nezávislosti 27. 9.

Zajímavostí je Den zdraví, kdy všichni státní zaměstnanci musí projít dlouhou stezku zdraví nad Ašchabadem nebo na jiných místech. Na konec stezky obvykle přiletí prezident vrtulníkem. Mají zde také svátky melounů, koberců, koní, neutrality, poezie, chemiků…

Svatební palác v Ašchabadu

Co byste ještě měli vědět

• Kromě Turkmenů zde žije dost Rusů a národů postsovětských republik.
• Úředním jazykem je turkmenština, domluvíte se nejlépe rusky, jen málo lidí zná základy angličtiny.
• Nemluvte s místními o politice, současném a minulém prezidentovi, lidských právech ani o tom, jak vypadá svět za hranicemi.
• Nefoťte uniformované vojáky a policisty, nefoťte vládní budovy (před nimi stojí tihle vojáci a policisté).
• Zákaz kouření platí v Ašchabadu.
• Zákaz vycházení po 23. hodině už je v Ašchabadu zrušený (je možné, že se o něm dočtete ve starších knihách a článcích).
• V zemi je nedostatek levného ubytování. Nejlevnější hotely (Syyahat a Kuwwat) v Ašchabadu jsou špinavé, bez internetu, bez možnosti rezervace předem a díky ceně velice oblíbené tranziťáky. Pokud se v nich chcete ubytovat, jeďte tam hned po příjezdu do města – bývají plné. Každé město zpravidla nabízí jednu levnou možnost ubytování.
• Luxusních hotelů je na výběr mnohem víc, rezervace jsou možné přes jejich webové stránky, nebývají plné.
• Pokud máte domluvený Couchsurfing nebo Airbnb, raději to nezmiňujte na hranicích. Nejspíš je ilegální a váš hostitel by mohl mít problém.
• Turkmenským symbolem je také achaltekinský kůň. Patří mezi nejstarší plemena na světě. Nedělní závody na hipodromu v Ašchabadu jsou oblíbené u místních lidí. Pro cestovatele jsou možné vyjížďky v přírodě (farma Alaja v Gokdere). 
• Platí zákaz dronů.
• Zásuvky jsou stejné jako v ČR.
• Pohledy můžete koupit a poslat na hlavní poště v Ašchabadu u Ruského bazaru (koupíte pouze celou sadu asi 20 pohledů z Ašchabadu nebo s obrázky koberců). Pohledy i známky jsou velice levné.
• Záchody jsou všech typů – čekejte klasické, turecké i díru v poušti za kusem plechu.
• Spropitné se nepředpokládá, ale potěší.
• Téměř všechny oblasti v pohraničí je dovolené navštívit pouze se speciálním povolením. Tranzitní vízum opravňuje ke vstupu do míst poblíž hraničního přechodu, který máte napsaný na vízu. O povolení požádáte při žádosti o turistické vízum. Pravděpodobnost kontroly je velmi malá.
• Některé hraniční přechody jsou zavřené, nebo jsou pouze pro občany daných dvou hraničních zemí.
• Jezdí se vpravo.
• Internet je cenzurovaný a sledovaný. Blokované jsou Facebook, Messenger, WhatsApp, YouTube, Booking a většina zahraničního zpravodajství. Google, Couchsurfing a e-mail jdou normálně. (Couchsurfing pro změnu nejde v Íránu, kde jde WhatsApp. Počítejte s tím při případné domluvě s hostitelem.)
• Wifi je většinou v lepších hotelech, placená a pomalá. 
• Pokud si chcete koupit SIM kartu, poproste někoho místního (dvojí ceny a méně papírování). Vzhledem k cenzuře spíš doporučuji stažení off-line překladače i map a pár dní přežít bez internetu nebo někde zkuste najít wifi.
• V létě je v Turkmenistánu o tři hodiny víc, v zimě o čtyři (časové pásmo GMT+5).

Mauzoleum princezny Turabek Khanum v Kuňja Urgenči

Osobní tipy, kam se podívat

Tranziťáci musejí trasu předem naplánovat a podle toho vybrat hraniční přechody. Typické trasy spojují Írán s Kazachstánem nebo Uzbekistánem, případně Ázerbájdžán (přes Kaspické moře) s Uzbekistánem. Pouze málo lidí žádá a ještě méně uspěje s cestou do/z Afghánistánu. V Turkmenistánu je prakticky jedna silnice ze západu na východ a čtyři v severojižním směru.
Pokud vás dané místo zaujme, přidávám i tip, do které trasy ho zařadit.

Darvaza

Při geologickém průzkumu ložisek plynu v poušti Karakum došlo v roce 1971 ke zborcení stropu jeskyně a ze země začal unikat plyn. Geologové plyn zapálili, aby zabránili jeho úniku. Od té doby hoří stále a místu se přezdívá Brána do pekla. Dostanete se sem terénním autem nebo pěšky (když budete mít štěstí, někdo vás třeba nabere cestou). 

Nejpůsobivější je sledování kráteru v noci. Tady můžete přespat ve vlastním stanu, v autě nebo pod širákem zdarma. Můžete se také ubytovat a najíst v jurtovém táboře. U hlavní silnice je i vlaková zastávka.

Leží sedm kilometrů od silnice mezi Ašchabadem a Kuňja Urgenčí. Stojí za zajížďku z Ašchabadu, i pokud nemáte v plánu navštívit Kuňju Urgenč nebo Dasoguz.

Darvaza

Kuňja Urgenč (Konye Urgench)

Kuňja Urgenč je malé město s několika historickými památkami z doby, kdy šlo o významnou zastávku na hedvábné stezce. Nejzajímavějšími památkami jsou vysoký minaret a několik mauzoleí. Město je součástí kulturního dědictví UNESCO (stejně jako Merv a Nisa). Prohlídce věnujte několik hodin, protože památky jsou daleko od sebe. Navštívit můžete i muzeum.

Město leží na hranicích kousek od uzbeckého města Nukus. Dobře je dostupné také z uzbecké Khivy (přes Dasoguz).

Dvojice mauzoleí v Kuňja Urgenči

Merv a Gonur

Merv patřil před dobytím Čingischánem mezi největší města na světě. Po dobytí z něj zbyly jen ruiny. Město bylo vybudované u řeky, jejíž koryto se v písečné krajině posouvalo. Lidé proto budovy místo opravování a stavění do výšky opouštěli a stavěli nové poblíž řeky. V současnosti jsou tedy vedle sebe pozůstatky rovnou pěti měst z různé doby. Dalším místem se zajímavými vykopávkami je nedaleký Gonur.

Obě místa se dobře napojují na uzbeckou Bucharu. 

Ašchabad (Ashgabat)

Nejvíc bazénů s fontánou na světě, nejvíc mramorových budov na světě, největší kryté ruské kolo světa, největší koberec na světě, zákaz vjezdu jiných aut než bílých, olympijský stadion s obrovskou hlavou koně, neonové nasvícení, zákaz focení vládních budov, spousta zlatých soch bývalého prezidenta a velkých obrazů a fotografií současného, obrovské parky a prostranství, kde potkáte pouze zahradníky a policisty, předimenzované silnice, mešity, podchody a letiště, spousta vysokých památníků připomínajících lidem neutralitu, prosperitu, nezávislost a další úspěchy nejlepší země světa… Prostě Pchjongjang potkal Las Vegas a vy tu nepotkáte skoro nikoho.

Hlavnímu městu se při své cestě nevyhnete, pokud nezvolíte „krátkou“ trasu na východu nebo západu země.

Alem Center – největší ruské kolo pod střechou na světě

Okolí Ašchabadu (Gypjak, Nisa, Kopet Dag)

Gypjak je rodné město bývalého prezidenta Nijazova. Najdete zde obrovskou mešitu, která je plná odkazů na Turkmenistán a bývalého prezidenta. Uvnitř budete sami a budete si připadat strašně malí. Vedle mešity je také Nijazovo rodinné mauzoleum.

Důležité město Parthské říše Nisa potěší historiky.

Kdo by se chtěl podívat do hor, může vyrazit na další turkmenskou bizarnost – stezku zdraví, nebo vyrazit do kaňonů pohoří Kopet Dag z vesnice Firuza. Jestli si chcete užít výhledy bez námahy, vyjeďte lanovkou k televiznímu vysílači ve tvaru hvězdy.

Minarety Turkmenbašiho mešity odkazují výškou 91 metrů na rok vyhlášení nezávislosti Turkmenistánu

Yangykala

Být kaňon Yangykala v jiné zemi, asi by k němu jezdily davy lidí. Tady o něm nevědí ani místní. Sto metrů hluboké kaňony byly kdysi mořským dnem, nyní jsou zbarvené odstíny růžové, žluté, červené a oranžové barvy. Nejlepšími zážitky tady jsou sledování západu nebo východu slunce a noční kempování.

Dostat se ke kaňonu můžete terénním autem ze silnice mezi Turkmenbaši a Balkanabatem. Své místo najde na itineráři těch, kdo odjíždí/přijíždí do/z Kazachstánu, Ázerbájdžánu nebo íránského Gorganu. Pro tranziťáky bez auta může být návštěva kaňonu komplikovaná. Veřejná doprava není možná, stopování bude problém a o možnosti domluvit organizovaný výlet z Turkmenbaši nebo Balkanabatu jsem informace nezjistil. 

Kow Ata

Kow Ata je podzemní termální jezero ukryté hluboko v jeskyni. Především v chladném počasí je lákavá možnost koupele, zatímco nad vámi létají netopýři. V létě kombinace teplé vody a sirného zápachu moc cestovatelů neláká. 

Nohur (Nokhur)

Nohur je izolovanou horskou vesnicí s vlastním jazykem, zvyky a náboženstvím. Zajímavostí je místní hřbitov s rohatými náhrobky a posvátná jeskyňka Kyz Bibi. Pokud vyrazíte po ovčích pěšinkách do hor, třeba objevíte několik vodopádů, krásné kaňony, příbytky pastevců a malé vesničky.

Kow Ata i Nohur se dají navštívit cestou mezi Turkmenbaši a Ašchabadem, případně jako jedno- nebo dvoudenní výlet z Ašchabadu.

Hřbitov v Nohuru

Kde najdu víc informací

Caravanistan

Skvělé stránky pro cestovatele po hedvábné stezce s aktivním fórem. Hraniční přechody, černý trh, víza, ubytování a spousta jiných témat na stránkách i ve fóru.

Advantour, STANtours

Asi jste na Travel Bibli nečekali doporučení na stránky cestovky, jenže do některých oblastí se nezávislý cestovatel nemůže dostat (povolení, málo času). Pokud chcete vidět stopy dinosaurů (rezervace Kugitang), jít na několikadenní trek v horách, nebo jen mít na Turkmenistán víc času, musíte si najmout akreditovaného průvodce. 

Obě kanceláře nabízejí zájezdy po celé Střední Asii. Advantour se orientuje spíš na hlavní turistické atrakce, které není problém navštívit i s tranzitním vízem. STANtours nabízí i treky po horách, pouštní expedice, jízdy na kolech, koních i velbloudech a podobné aktivity.

Jejich weby doporučuji rozkliknout i tranziťákům (hlavně těm s vlastním autem nebo motorkou), mají obsáhlé databáze známých i neznámých míst s podrobnějším popisem než v knižních průvodcích. Turkmenistán je plný přírodních krás, středověkých památek, poutních míst i starověkých archeologických vykopávek – byla by škoda je minout.

Lonely Planet 

Někdo rád průvodce na starém dobrém papíru. V členské sekci najdete slevu. Turkmenistán 

je součástí průvodce Lonely Planet Střední Asie. Bohužel je mu věnovaných jen málo stran ve srovnání s ostatními státy.

Jan Krejčí 

Navštívil Turkmenistán v rámci svého putování po hedvábné stezce. Během cesty z uzbeckého Nukusu do íránského Mašhadu navštívil Kuňju Urgenč, Bránu do pekla, Ašchabad, Gypjak, Nohur a znovu Ašchabad. Zajímavou zkušeností byl i couchsurfing v Ašchabadu. Na svém webu doporučuje treky a málo navštěvovaná místa na Islandu, Filipínách i v jiných zemích. Kontaktovat ho můžete na Facebooku nebo e-mailu jan.kre@seznam.cz.

Ten pocit, když po třech měsících plánování, zařizování nesmyslných požadavků a padesáti dnech na cestě stojíte před největším barbecue na světě :)