Vietnam – fantastická kuchyně, etnické menšiny a nejpohostinnější lidé

Vietnam je zemí, kterou čeští turisté teprve začínají objevovat. Je to jedna z nejdynamičtějších ekonomik světa, komunistická země, kde soukromé podnikání bují na každém rohu a zdánlivě nemožné se stává skutečností. Vietnamská kuchyně patří k nejrozmanitějším a nejchutnějším na světě, je rájem pro milovníky street foodu. Vietnam patří k nejlevnějším zemím jihovýchodní Asie, takže vás nezruinuje a hlavně… bude vás neskutečně bavit!

Průvodce jsme naposledy kompletně aktualizovali v červenci 2026. Od původního vydání se ve Vietnamu změnilo víc než v kterékoli jiné zemi regionu – Češi tam nově jezdí bez víza, funguje metro i dálnice ze severu na jih a od roku 2025 platí nová mapa provincií. Osobní zážitky Anny Ahneové jsme nechali tak, jak je napsala. Pasáže označené jako zkušenost Matouše vychází z cest Matouše Vinše, naposledy ze střední části země na jaře 2026 – s tříletým synem.

Proč do Vietnamu jet

Nechte se šokovat zdánlivě chaotickou změtí milionů motorek v centru Ho Či Minova města, kde vám bude přejití ulice zprvu připadat jako největší adrenalin, co jste kdy zažili. Udělejte si celodenní procházku po pralese v národním parku Cat Tien a pozorujte krokodýly, jak vystrkují hlavu nad hladinu jezera.

Vychutnejte romantický východ slunce na bílých písečných dunách poblíž Mui Ne, kde snadno podlehnete dojmu, že se nacházíte uprostřed pouště na jiném kontinentu.

Na půjčeném skútru projíždějte na vlastní pěst silničky a vesnice v horách severního Vietnamu, kde se výhledů na nekonečné terasy rýžových polí jen tak nenabažíte. V půli prosince kupte čerstvé jahody na tržišti v Da Latu.

A hlavně – užívejte si jednu z nejlepších kuchyní světa, která se průběžně mění každým kilometrem, který při objevování této země jihovýchodní Asie urazíte.

Ve Vietnamu je možné skoro vše, na co si vzpomenete.

A nejste v tom sami. Vietnam v roce 2025 přivítal rekordních 21,2 milionu zahraničních návštěvníků, o pětinu víc než rok předtím a o desetinu víc než v dosud nejsilnějším předcovidovém roce 2019. První čtvrtletí 2026 bylo s 6,76 milionu příjezdů historicky nejsilnější a vláda si na celý rok troufá na 25 milionů. Prakticky to znamená jediné: místa, o kterých se před deseti lety psalo jako o tipech pro dobrodruhy, jsou dnes plná – a tenhle průvodce se vám to bude poctivě snažit říkat.

Co se ve Vietnamu změnilo a proč starší rady neplatí

Pokud jste si o Vietnamu něco četli před pár lety – nebo máte doma tištěného průvodce – většina vstupních informací je dnes mimo. Tohle je osm změn, které vám nejvíc promluví do plánování.

• Češi nepotřebují vízum. Od 15. srpna 2025 platí bezvízový vstup na 45 dní. Zvací dopisy, agentury a razítka „on arrival“ za dolary jsou minulost.
• Přibyla digitální příjezdová karta. Od 15. dubna 2026 ji vyplňujete online do 72 hodin před příletem. Zdarma, ale povinně.
• Vietnam má novou mapu. Od 1. července 2025 se počet provincií a měst snížil z 63 na 34 a zrušila se okresní úroveň. Hoi An dnes spadá pod Da Nang, Mui Ne pod Lam Dong, Con Dao pod Ho Či Minovo město.
• Země je propojená dálnicí. Ze severojižní dálnice je v provozu zhruba 1 443 z 1 811 kilometrů a přejezdy se zkrátily o 20 až 30 procent – z Ho Či Minova města do Nha Trangu se dnes jede pět hodin místo osmi.
• V obou velkoměstech jezdí metro. V Saigonu od prosince 2024, v Hanoji na dvou linkách.
• Platí se telefonem. QR platby přes systém VietQR berou i pouliční stánky. Karty berou turistické podniky prakticky všude.
• Pokuty za dopravní přestupky vyletěly do nebe. Vyhláška 168/2024 platná od ledna 2025 zvýšila sazby na motorce až na šest milionů dongů za jízdu na červenou. Stará rada „usmívej se a strč jim stovku“ dnes nefunguje.
• Kurz je jinde, než si pamatujete. Za korunu dnes dostanete zhruba 1 240 dongů, ne tisíc. Všechny staré přepočty v hlavě jsou o čtvrtinu vedle.

Jak se do Vietnamu dostat

Přímá linka z Prahy: existuje, ale není to zázrak

Od 10. října 2026 spojí Prahu s Hanojí vůbec první pravidelná linka v novodobé historii. Provozuje ji vietnamský nízkonákladový dopravce Vietjet Air s Airbusem A330-300 pro 377 cestujících, a to dvakrát týdně – v úterý a v sobotu. Z Prahy se odlétá ve 20:30 a v Hanoji jste následující den v 16:45, zpátky se startuje v 8:45 a v Praze přistáváte v 18:30.

Háček je v tom, že „přímá“ je tu trochu marketingový pojem. Linka má technickou mezipřistávku v kazašském Almaty kvůli výměně posádky, takže celková doba cesty se od klasického přestupu zas tak neliší. K tomu je to lowcost – zavazadlo, jídlo i výběr sedadla se doplácí a při zpoždění nebo zrušení letu nemáte za sebou partnerské aerolinky, které by vás přebookovaly.

Zkušenost Matouše: I po spuštění přímé linky doporučuji spíš klasický přestup. Kvůli situaci na Blízkém východě se dnes vyplatí sledovat, kudy let vlastně vede – a je dobré mít v hledáčku i odlet z Vídně, odkud létají asijští dopravci: China Airlines a EVA Air do Tchaj-peje a Korean Air do Soulu, odkud navazují lety do Hanoje i Saigonu. Z Prahy je nejspolehlivější volbou Turkish Airlines přes Istanbul.

Kolik stojí letenka a kde ji hledat

Zpáteční letenka z Prahy do Hanoje nebo do Ho Či Minova města (Saigonu) s jedním až dvěma přestupy vyjde běžně na 15 500 až 17 300 korun. Když si počkáte na akci, dá se pořídit i kolem 12 500 korun. Samotný let z Evropy trvá zhruba 14 hodin čistého času, s přestupem počítejte celkově s 16 až 20 hodinami.

Pokud chcete ušetřit, pořád platí stará dobrá finta: hledejte letenky do některého z asijských hubů – Bangkoku, Singapuru nebo Kuala Lumpur. Odtamtud se do Vietnamu jednoduše dopravíte některou z asijských lowcost aerolinek (například AirAsia nebo VietJet). Budete to mít s dvěma přestupy, ale při standardních cenách letenky do Bangkoku nebo KL ušetříte pár tisíc. A pokud si vyčíháte akční letenku, která je v nabídce několikrát do roka, bude vás cesta až do Vietnamu stát třeba jen deset tisíc korun.

Naše tipy, jak najít levné letenky, jsme shrnuli do článku Jak a kde sehnat nejlepší a nejlevnější akční letenky. Ještě podrobněji o tom mluví Petr ve svém kurzu Travelhackingu.

Na které letiště přiletíte

Mezinárodní brány do Vietnamu jsou v praxi čtyři a jedna se právě otevírá.

• Noi Bai (HAN, Hanoj) – hlavní letiště severu, výchozí bod pro Ha Long, Ninh Binh i hory.
• Tan Son Nhat (SGN, Ho Či Minovo město) – nejvytíženější letiště země, od dubna 2025 s novým domácím terminálem T3.
• Da Nang (DAD) – nejpohodlnější vstup do střední části země, odsud je to půl hodiny do Hoi An a dvě hodiny do Hue. Mezinárodní terminál se od května 2026 rozšiřuje.
• Phu Quoc (PQC) – ostrovní letiště, které se kvůli summitu APEC 2027 kompletně přestavuje.
• Long Thanh (Dong Nai) – zbrusu nové obří letiště pro Saigon s komerčním spuštěním 1. prosince 2026. Od léta 2027 se na něj přesunou všechny dálkové lety do Evropy, takže od té doby budete do Vietnamu s velkou pravděpodobností přilétat právě sem – a do centra Saigonu to je zhruba 40 kilometrů.

Jak se dostat z letiště do centra

Hanoj (Noi Bai) – metro na letiště nejezdí a v nejbližších letech jezdit nebude. Nejlevnější je autobus číslo 86 za 45 000 dongů (asi 36 Kč), který jede do centra kolem 50 minut. Přes aplikaci Grab nebo Xanh SM zaplatíte 250 000 až 480 000 dongů podle denní doby (200–390 Kč), klasické taxi zhruba stejně.

Ho Či Minovo město (Tan Son Nhat) – metro linka 1 na letiště taky nejede. Nejlepší poměr ceny a pohodlí má expresní autobus 109: stojí 15 000 dongů (12 Kč), jezdí od 5:30 do 22:00 v intervalu 40 minut a do centra je za 45 minut. Grab vyjde na 110 000–250 000 dongů, oficiální taxi Vinasun nebo Mai Linh na 150 000–200 000 dongů.

Zkušenost Matouše: S malým dítětem po dvacetihodinové cestě nemá smysl řešit, jestli ušetříte dvě stovky. Objednejte si Grab přímo v hale – aplikace vás nasměruje na vyhrazené stání, cena je předem daná a nemusíte se s nikým dohadovat. Ušetřená energie stojí za víc.

Po zemi a po vodě ze sousedních zemí

Po zemi se do Vietnamu dostanete z Kambodže, Laosu i Číny bez problémů – autobusové spojení funguje na všech hlavních přechodech. Bezvízový vstup na 45 dní platí i tady, jen počítejte s tím, že pozemní přechody bývají pomalejší a někde se stále platí drobné „poplatky za razítko“, které v žádném ceníku nenajdete.

Zajímavou možností je cesta lodí po Mekongu z Kambodže – z Phnompenhu se dá doplout až do delty a pokračovat do Saigonu.

Vietnam se dá krásně spojit se sousedy. Přečtěte si naše průvodce Kambodžou a Laosem, případně nejpodrobnějšího průvodce Thajskem na vlastní pěst.

Vízum a podmínky vstupu

Bezvízový vstup na 45 dní

Tohle je největší změna posledních let: čeští občané už do Vietnamu vízum nepotřebují. Od 15. srpna 2025 platí bezvízový vstup za turistickým účelem na maximálně 45 dní. Program běží do 14. srpna 2028 a vztahuje se i na Slováky.

Podmínky jsou jednoduché – pas platný nejméně šest měsíců od data vstupu a turistický účel cesty. Starší verze programu z jara 2025 vyžadovala zakoupený zájezd od certifikované vietnamské cestovky, ale to od srpna 2025 neplatí: bezvízový vstup dnes využijete i jako individuální cestovatel.

Na hranici si vždycky zkontrolujte razítko a datum, do kdy smíte zůstat. Za překročení pobytu se platí pokuta a v horším případě vás čeká zákaz vstupu na několik let. Bezvízový pobyt navíc nelze prodloužit ani přeměnit na jiný typ víza přímo ve Vietnamu – po 45 dnech musíte ze země ven.

E-visa na 90 dní

Pokud plánujete zůstat déle než 45 dní nebo jedete za jiným než turistickým účelem, vyřídíte si elektronické vízum. Platí až 90 dní a existuje ve variantě s jedním i s více vstupy, což se hodí, když se chystáte odskočit si do Kambodže nebo Laosu a zase se vrátit.

Žádost podáváte na jediném oficiálním portálu evisa.gov.vn. Úřad má rozhodnout do tří pracovních dní, reálně to trvá pět až sedm dní, takže si nechte rezervu. Internet je plný zprostředkovatelů, kteří za stejnou službu chtějí několikanásobek – vyřiďte si to sami přímo na vládním webu.

Dlouhodobé nomádské vízum ani „golden visa“ Vietnam zatím nemá. Návrh na víceleté pobytové vízum leží od roku 2025 na stole, ale k červenci 2026 se nikam neposunul. Kdo tam chce žít déle, kombinuje devadesátidenní e-visa s výjezdy do sousedních zemí.

Digitální příjezdová karta: nová povinnost pro všechny

Tuhle novinku spousta cestovatelů zatím nezaregistrovala, a přitom se týká úplně každého. Od 15. dubna 2026 musí zahraniční návštěvníci vyplnit digitální příjezdovou kartu (Pre-Arrival Information) na oficiálním portálu prearrival.immigration.gov.vn.

• Je zdarma – žádná stránka, která za ni chce peníze, není oficiální.
• Vyplňuje se nejdřív 72 hodin před příletem, ne dřív.
• Chce po vás údaje z pasu, číslo letu a adresu prvního ubytování – mějte rezervaci po ruce.
• Nenahrazuje vízum ani bezvízový vstup, je to jen elektronická obdoba papírové příjezdové karty.

Povinnost odstartovala v Saigonu, od června 2026 se rozšířila na Phu Quoc a postupně se nabaluje na další letiště, pozemní přechod Dong Dang i námořní přístavy. Protože se seznam průběžně mění, ověřte si pár dní před odletem aktuální stav – jednoduše se registrujte tak jako tak, nic tím neztratíte. K formuláři od července 2026 přibylo i zdravotní prohlášení, které se vyplňuje nejvýš týden předem.

Aktuální stav vždy ověřte na stránkách Ministerstva zahraničních věcí ČR. A nezapomeňte se před cestou zaregistrovat v systému DROZD.

Kdy do Vietnamu jet a proč zrovna v tuhle dobu

Tohle je u Vietnamu nejdůležitější rozhodnutí celé cesty. Země je 1 650 kilometrů dlouhá a počasí se v jejích třech částech chová natolik odlišně, že neexistuje měsíc, kdy je hezky všude. Kdo se s tím nesmíří, stráví polovinu dovolené v dešti.

Podnebí se dá obecně popsat jako teplé a vlhké. Na severu jsou teplotní rozdíly mezi zimou a létem největší, směrem na jih se stírají. Nejlepší měsíce pro návštěvu Vietnamu jsou říjen, listopad a březen až květen – ale záleží, kam přesně se chystáte.

Severní Vietnam

Období dešťů přichází v květnu a trvá zhruba do října. Říjen a listopad jsou vhodnými měsíci pro návštěvu. V prosinci a lednu nejezděte, pokud nestojíte o promáčené boty, shánění zimní bundy a trek v horách s viditelností deset metrů, kdy vám průvodce na každé zastávce říká: „A tady, tady byste viděli hluboké údolí se svahy pokrytými nádherně zelenými rýžovými poli… kdyby bylo něco vidět.“ Vyzkoušeno na vlastní kůži…

Poznámka redakce – zjednodušeně řečeno, v zimě se na sever Vietnamu nejezdí! V horách kolem Sa Pa a Ha Giangu spadne teplota k pěti stupňům, mrholí a mraky visí v údolích celé dny.

Nejlepší dobou je dle mého konec února až duben, kdy se políčka začínají zelenat čerstvě zasetou rýží a počasí už bývá převážně slunečné. Kdo jede za zlatými rýžovými terasami, musí naopak trefit sklizeň – ta v Mu Cang Chai a kolem Ha Giangu vychází na konec září a začátek října.

Střední Vietnam

Období dešťů je tady mezi srpnem a prosincem, v červenci přicházejí občasné tropické bouře. Nejlepší období na cestování je mezi únorem a červencem, přičemž pro Da Nang, Hoi An a Hue je zlatým obdobím únor až květen – teplo kolem 25 až 30 stupňů, nízká vlhkost a moře už na koupání.

Pozor na tajfuny. Právě střed země je jimi zasažený nejčastěji, a to od července do listopadu. Hoi An se v této době opakovaně ocitá pod vodou a plavby ani výlety do hor se ruší ze dne na den.

Zkušenost Matouše: Střed země jsme na jaře 2026 projeli s tříletým synem a byla to nejlepší volba, jakou jsme mohli udělat. Vzdálenosti mezi Da Nangem, Hoi An a Hue jsou krátké, moře je klidné, ubytování jsou prostorná a levná a když prší, je kam zalézt. S malým dítětem bych sever ani jih nevolil – tam se buď hodně přejíždí, nebo je vedro k nesnesení.

Jižní Vietnam

Od května do října období dešťů, listopad až únor příjemné letní teploty. Déšť tady ale nemá podobu celodenní plískanice – přijde prudký liják na hodinu odpoledne a pak je zase hezky, takže jižní Vietnam se dá zvládnout i mimo sezónu. Od března do května je v Saigonu a v deltě nejtepleji, teploty přes den šplhají ke 35 stupňům.

Když chcete projet víc regionů najednou

Jediné okno, kdy je počasí relativně snesitelné napříč celou zemí, je únor až duben. Sever se zelená, střed má sucho a jih ještě není v období dešťů. Kdyby vám někdo tvrdil, že se dá Vietnam „projet celý“ kdykoli, nevěřte mu.

Tet: největší svátek roku a co s vámi udělá

Tet Nguyen Dan je vietnamský lunární nový rok a nejdůležitější svátek v zemi. Kalendářně se kryje s čínským novým rokem, takže datum je pohyblivé a spadá mezi konec ledna a začátek února. Tet 2027 začíná v sobotu 6. února, tři hlavní dny připadají na 6. až 8. února a v praxi je celá země zpomalená zhruba od 5. do 13. února 2027.

Tet není „vietnamské Vánoce, jen v únoru“. Je to hromadné stěhování národa: desítky milionů lidí se vrací domů za rodinami, a všechno ostatní se tomu podřídí.

Co během Tetu nefunguje:

• Doprava. Vlaky, autobusy i vnitrostátní letenky jsou vyprodané týdny dopředu a ceny letí nahoru. Kdo si nerezervuje s velkým předstihem, prostě nikam nejede.
• Obchody a restaurace. Většina rodinných podniků, pouličních stánků i trhů zavírá na tři dny až týden. Ve velkých městech zůstávají otevřené řetězce a hotelové restaurace, na venkově nekoupíte skoro nic.
• Ubytování. Hotely jsou obsazené příbuznými majitelů a ceny v turistických střediscích vylétnou. Da Lat přivítal o Tetu 2026 skoro milion návštěvníků a centrum bylo neprůjezdné.
• Úřady a banky. Zavřeno, takže žádné prodlužování víz ani řešení problémů.
• Půjčovny skútrů a menší agentury. Často zavřené i několik dní po oficiálním konci svátku.

Na co se připravit: nakupte si zásoby na několik dní dopředu, zůstaňte na jednom místě a rezervujte ubytování klidně dva měsíce předem. Vyberte si radši větší město – v Hanoji a Saigonu se vždycky něco najde.

A co si naopak nenechat ujít: pokud Tet vezmete jako zážitek, a ne jako překážku, uvidíte Vietnam v podobě, na kterou se jinak nedostanete. Ulice a domy se zdobí kvetoucími broskvoněmi na severu a meruňkovníky na jihu, rodiny chystají obětiny předkům, pálí se vonné tyčinky, na trzích se pár dní před svátkem prodávají živé kapry i celé kvetoucí stromky na motorkách. Chrámy jsou plné lidí a města jsou první tetový den fascinujícím způsobem prázdná a tichá – zážitek sám o sobě. A pokud vás Vietnamci pozvou domů, běžte: o Tetu je pohostinnost úplně jinde.

Jedna drobnost, která potěší: dospělí dávají dětem li xi, malé červené obálky s penězi na štěstí. Když s sebou máte dítě, počítejte s tím, že jich pár dostane i od úplně cizích lidí.

Peníze a placení

Kurz a bankovky

Ve Vietnamu se platí vietnamskými dongy (VND). Kurz se v létě 2026 pohybuje kolem 1 240 dongů za korunu, takže 100 000 dongů je asi 80 korun a milion dongů zhruba 800 korun. Pokud jste někde četli poučku „tisíc dongů je koruna“, škrtněte ji – je o čtvrtinu vedle.

Nejjednodušší převodní trik: škrtněte tři nuly a odečtěte pětinu. Z 250 000 dongů se stane 250 minus pětina, tedy zhruba 200 korun. Zvyknete si za den.

Bankovky vyšších hodnot jsou polymerové a barevně si jsou nebezpečně podobné – zejména 20 000 (modrá) a 500 000 (modrozelená). Chyba při placení v šeru na trhu není nic výjimečného, takže si větší bankovky držte zvlášť.

Bankomaty a výběr hotovosti

Bankomaty najdete na každém rohu ve všech alespoň trochu turistických místech, ale s výběry vyšších částek je to pořád bída. Typický limit na jednu transakci je 2 až 5 milionů dongů (1 600 až 4 000 Kč) a za každý výběr se platí zvlášť, takže než nasbíráte rozumnou hotovost, zaplatíte na poplatcích víc, než čekáte.

Rozdíly mezi bankami jsou zásadní, proto vyplatí se vybírat cíleně:

• Eximbank – dlouhodobě nejlevnější, poplatek 0 až 22 000 dongů.
• TPBank – bývala tipem číslo jedna, ale od června 2025 už výběry zdarma nenabízí a strhává kolem 3,3 procenta.
• Vietcombank a BIDV – nejrozšířenější, ale i nejdražší: 50 000 až 66 000 dongů za výběr.

Směnárny ve Vietnamu fungují a kurz bývá slušný, ale pozor na přepočítávání bankovek a na „výhodný“ kurz vyvěšený jen na cedulce. Klasikou jsou klenotnictví ve zlatnických ulicích, kde mívají nejlepší kurzy vůbec – jen si nechte peníze přepočítat před sebou.

Karty, QR platby a aplikace Moreta

Tady se za posledních pár let změnilo úplně všechno. Moderní a turistické podniky berou karty skoro všude – hotely, restaurace, kavárny, obchodní centra i větší obchody. Zároveň se Vietnam stal zemí, kde se běžně platí telefonem: standard VietQR najdete i u pouliční nudlárny, kde vám vylepí QR kód rovnou na stěnu.

Háček je v tom, že spousta podniků – a hlavně hotely – při platbě kartou přiráží pár procent navrch. U týdenního pobytu to už není zanedbatelná částka, takže hotovost se pořád vyplatí, pokud ji dokážete vybrat chytře.

Klasické QR platby přes VietQR jsou navázané na vietnamský bankovní účet, který jako turista nemáte. Řeší to aplikace Moreta Pay, díky které naskenujete jakýkoli vietnamský QR kód a zaplatíte z evropské karty nebo účtu, bez místní banky. Funguje i v Thajsku, Indonésii, na Filipínách, v Kambodži a Laosu, takže se hodí na celý okruh po jihovýchodní Asii.

Na cesty pořád doporučujeme zařídit si cestovatelskou kartu Revolut. Umožní vám výběry hotovosti bez bankovních poplatků na straně banky a hlavně kurz, kterým převádíte koruny na dongy, je mnohem výhodnější než kurz, který vám dá česká banka. Místní poplatek bankomatu ale zaplatíte tak jako tak.

O výhodách Revolutu jsme mimo jiné psali v článku Platební karty na cestách a jak z nich vytěžit co nejvíc.

Přibližné ceny a denní rozpočet

Ceny ve Vietnamu jsou pořád přátelské a patří k nejnižším v regionu. Pokud se budete snažit šetřit, vystačíte se 450 až 500 korunami na den včetně ubytování a půjčení skútru. Kdo si chce dopřát soukromý pokoj s klimatizací a večeřet v restauracích, zaplatí zhruba dvojnásobek.

Co kolik stojí (léto 2026):

• Ubytování: lůžko ve společném pokoji hostelu 250 000–300 000 VND (200–240 Kč), soukromý pokoj v guest housu (vietnamsky nha nghi) od 400 000 VND (320 Kč), slušný tříhvězdičkový hotel kolem 1 000 000 VND (800 Kč).
• Jídlo na ulici: bageta banh mi od 20 000 VND (16 Kč), polévka pho bo kolem 50 000 VND (40 Kč), bun cha 40 000 VND (32 Kč).
• Jídlo v restauraci: 60 000–150 000 VND za chod (50–120 Kč), západní kuchyně v turistických podnicích výrazně dráž.
• Pití: točené bia hoi 7 000–18 000 VND (6–15 Kč), plechovka Saigonu v obchodě 12 000–14 000 VND (10–11 Kč), vietnamská káva kolem 40 000 VND (32 Kč).
• Půjčení automatického skútru: od 150 000 VND na den (120 Kč), benzin asi 25 000 VND za litr (20 Kč).
• Grab po městě: pět kilometrů autem zhruba 80 000 VND (65 Kč), na motorce polovina.
• Noční vlak nebo autobus na dlouhé trase 500 000–1 700 000 VND (400–1 400 Kč) podle třídy.
• Vnitrostátní letenka Hanoj–Saigon od 1 200 000 VND (od 950 Kč) při včasné rezervaci.

Vstupné do hlavních atrakcí:

• Muzeum válečných pozůstatků (Saigon) – 40 000 VND (32 Kč)
• Tunely Cu Chi – 90 000–125 000 VND (70–100 Kč)
• Staré město Hoi An – 120 000 VND (95 Kč), v ceně pět památek dle výběru
• Císařská citadela v Hue – 200 000 VND (160 Kč)
• Trang An (Ninh Binh) – 300 000 VND (240 Kč), Tam Coc 250 000 VND, Hang Mua 150 000 VND
• Jeskyně Phong Nha – 150 000 VND plus loď 550 000 VND na celou loď (do dvanácti lidí), Paradise Cave 250 000 VND
• Lanovka na Fansipan – 850 000–900 000 VND (680–720 Kč)
• Ba Na Hills se Zlatým mostem – 950 000–1 000 000 VND (760–800 Kč)
• Celodenní plavba po zátoce Ha Long – od 1 400 000 VND (od 1 100 Kč)

Realistický denní rozpočet na osobu vypadá takhle: backpacker kolem 500 korun, středně náročný cestovatel kolem 1 200 korun, komfortní pobyt s hezkými hotely a soukromými transfery od 3 000 korun. Nejvíc rozpočet zvedají přesuny a organizované výlety, ne jídlo.

Sýry, víno a dovážené potraviny jsou tady dražší než doma. K nákupu lokálních surovin a hlavně exotického ovoce, zeleniny a čerstvých bylinek doporučuji místní tržiště.

Jak cestovat po Vietnamu

Ve Vietnamu se stejně jako v kontinentální Evropě jezdí vpravo. A hned na úvod jedna věc, kterou si spousta lidí uvědomí až na místě: Vietnam je pás dlouhý 1 650 kilometrů, přejezdy mezi hlavními body trvají hodiny a čas strávený v dopravě je největší položkou celého itineráře.

Letecky

Pokud máte málo času, na dlouhé vzdálenosti (Saigon – Hanoj – Nha Trang – Da Nang) je vnitrostátní letecká doprava jasná volba, stejně jako v případě, že míříte na Phu Quoc nebo Con Dao. Lokální aerolinky jsou levné, jedna cesta se dá pořídit i pod tisíc korun. Létají Vietnam Airlines, VietJet a Bamboo Airways, hledejte na Skyscanneru a rezervujte přímo na stránkách dopravce.

Pozor na zavazadlovou politiku lowcostů – u VietJetu se odbavené zavazadlo doplácí a při rezervaci na poslední chvíli mizí veškerá cenová výhoda.

Vlakem

Legendární Reunification Express spojuje Hanoj se Saigonem po trase dlouhé 1 726 kilometrů a celý úsek zvládne za zhruba 35 hodin. Nikdo ho ale nejezdí celý – smysl dává rozdělit si ho na úseky, přičemž nejkrásnější je Hue – Da Nang přes průsmyk Hai Van, kde trať vede po útesech nad mořem. Tenhle tříhodinový úsek si dejte za denního světla, ne v noci.

Vlaky jsou pohodlnější než autobusy, ale pomalejší a o něco dražší. Lůžko ve čtyřlůžkovém kupé (soft sleeper) na celou trasu Hanoj–Saigon vyjde na 1 470 000 až 1 760 000 dongů (1 200–1 400 Kč). Od 15. května 2026 platí nový jízdní řád, takže starší informace na blozích nemusí sedět.

Kde rezervovat: oficiální web dsvn.vn dnes už přijímá i zahraniční karty, jednodušší rozhraní mají Baolau a 12Go za drobnou přirážku. Nejvytíženější trasy jsou Hanoj–Lao Cai (noční spoj pro Sa Pa) a Hanoj–Ninh Binh.

Kdo chce zážitek a nehledí na cenu, může zkusit luxusní vlak SJourney, který projede zemi za osm dní se zastávkami v Ninh Binh, Phong Nha a Hoi An a bere maximálně čtyřicet hostů. A pro úplnost: vysokorychlostní trať Hanoj–Saigon se zatím jenom staví, zahájení prací je plánované na konec roku 2026 a provoz nejdřív po roce 2035.

Autobusem

Autobusy jsou nejlevnější a nejhustší sítí v zemi. Na dlouhé trasy jezdí lůžkové sleeper busy, kde se ale vyšší pasažéři nemají šanci natáhnout – sedačky jsou dělané na asijský vzrůst. Nejrozšířenější dopravci jsou Futa (Phuong Trang) s vlastními nádražími a The Sinh Tourist na klasické backpackerské trase. Za sleeper zaplatíte 250 000–450 000 dongů, za VIP kabinu se dveřmi 500 000–800 000 dongů.

Dobrá zpráva je, že severojižní dálnice zkrátila přejezdy o 20 až 30 procent – v provozu je zhruba 1 443 z 1 811 kilometrů a zbytek se má dokončit do konce roku 2026. Z Ho Či Minova města do Nha Trangu se dnes jede kolem pěti hodin místo osmi.

Špatná zpráva se týká bezpečnosti. Noční autobusy ve Vietnamu nepatří k nejbezpečnějším způsobům dopravy. Řidiči jezdí rychle, předjíždějí v zatáčkách, troubí místo brzdění a dlouhé noční směny nikdo nehlídá. Vážné nehody dálkových busů jsou tu pravidelnou zprávou. Pokud máte na výběr, dejte přednost vlaku nebo letadlu – rozdíl v ceně bývá pár set korun.

Když už do nočního busu nastoupíte: neseďte v první řadě, cennosti si nechte u těla, na zastávkách nenechávejte věci bez dozoru a počítejte s naplno běžící klimatizací a nepřetržitým troubením – špunty do uší a mikina jsou nezbytní společníci. A moc nepijte, zastávek na toaletu bývá málo.

Open bus tickety pořád existují, hlavně u The Sinh Tourist. Naplánujete trasu z jihu na sever (nebo opačně), vyberete si zastávky a lístek platí měsíc – vždycky den předem si zarezervujete místo v dalším spoji. Pozor na napodobeniny s podobným názvem, hlavně v Hanoji. Na kratší vzdálenosti dnes vytlačují klasické minibusy pohodlnější limuzínové vany, které vás vyzvednou u hotelu.

Na motorce a skútru

Vlastní skútr je pořád nejlepší způsob, jak Vietnam poznat – půjčíte si ho na každém rohu od 150 000 dongů na den. Jenže od roku 2025 se pravidla hry výrazně přitvrdila a starší rady na blozích vás můžou vyjít draho.

Vyhláška 168/2024 platná od 1. ledna 2025 zvedla pokuty na úroveň, kterou v jihovýchodní Asii nikdo nečekal:

• Jízda na červenou: 4 až 6 milionů dongů (3 200–4 800 Kč), při způsobení nehody až 14 milionů.
• Bez helmy: 400 000–600 000 dongů, nezapnutý pásek helmy 200 000–400 000 dongů.
• Alkohol: platí nulová tolerance. Už při nejnižší naměřené hladině 2 až 3 miliony dongů a odebrání řidičského průkazu na deset až dvanáct měsíců, při vyšší až 8 milionů a odebrání na dva roky.

Druhá věc, kterou spousta cestovatelů podceňuje, je řidičské oprávnění. Vietnam uznává mezinárodní řidičský průkaz vydaný podle Vídeňské úmluvy z roku 1968 – ten český tedy platí, jen ho musíte mít vyřízený a vozit s sebou spolu s domácím průkazem. U strojů nad 150 kubíků je to nutnost. U menších skútrů půjčovny většinou nekontrolují nic, ale to nic neřeší: bez platného oprávnění vám při nehodě neplatí cestovní pojištění a ponesete plnou odpovědnost. Léčba po vážné nehodě na skútru v Asii se počítá ve statisících.

Kdo se v chaotickém provozu řídit necítí, ale motorku vzdát nechce, sežene po celé zemi řidiče easy riders, se kterými se dá domluvit výlet na míru i na několik dní. O jejich úskalích se ale ještě zmíníme u severních okruhů – kvalita se dnes liší dům od domu.

Jste-li dobrodružnější povahy a máte dost času, výborným způsobem procestování Vietnamu je koupě vlastní motorky. Na hostelech visí spousta inzerátů ostatních cestovatelů – levně koupíte ojetou motorku, projedete na ní Vietnam a na druhém konci země ji zas prodáte někomu, kdo právě přiletěl. Jak prosté.

Novinkou posledních let jsou elektrické skútry. Domácí VinFast jich jen v roce 2025 dodal přes 400 tisíc a přes službu Xanh SM Rental se dají běžně půjčit. Ve městech dávají smysl – jsou tiché, levné na provoz a nabíječek přibývá.

Autem

Na rozdíl od dřívějška se dnes dá půjčit i auto bez řidiče, ale upřímně – není to dobrý nápad. Vietnamský provoz má vlastní logiku, kterou se za týden nenaučíte, a při nehodě je cizinec z principu ten, kdo platí.

Podstatně rozumnější je auto s řidičem, které se dá na celý den domluvit prakticky kdekoli. Na jednodenní výlety se dá objednat i přes hotel a rozdíl v ceně proti soukromému transferu je malý. S dětmi nebo větším zavazadlem je to nejpohodlnější varianta vůbec.

Taxi a aplikace

Ve městech nemá smysl řešit nic jiného než aplikaci. Ceny jsou předem dané, nesmlouváte a odpadá klasický spor o taxametr.

• Xanh SM – elektrická flotila od VinFastu, která v posledních letech předstihla Grab a stala se největší službou v zemi. Čistá auta, tichá jízda, ceny od 13 000–15 000 dongů za první kilometr.
• Grab – největší pokrytí a nejjednodušší rozhraní pro cizince. Krátká jízda na motorce 15 000–30 000 dongů, autem 60 000–150 000 dongů. Platba kartou v aplikaci funguje.
• Be – vietnamská alternativa, obvykle o kousek levnější než Grab.

Klasické mototaxi (xe om) pořád existují a řidiči je hlasitě nabízejí na každém rohu, ale přes aplikaci vyjde jízda levněji a bez dohadování. Pokud přece jen berete jízdu na ulici, domluvte pevnou cenu předem.

Metro a doprava ve velkých městech

Ho Či Minovo město má od prosince 2024 v provozu metro linku 1 z Ben Thanh do Suoi Tien – čtrnáct stanic, dvacet kilometrů, jízdné 7 000 až 20 000 dongů podle vzdálenosti. Denní jízdenka stojí 40 000 dongů, třídenní 90 000 dongů. Vozí přes padesát tisíc lidí denně, je klimatizovaná a rychlá. Na letiště ale nejede a k tunelům Cu Chi taky ne – linka 2 se teprve staví a hotová bude nejdřív kolem roku 2030.

Hanoj má metro dvě: linku 2A Cat Linh – Ha Dong a nadzemní úsek linky 3 z Nhon do Cau Giay. Turista je využije spíš okrajově, protože obě míjejí Staré Město – podzemní prodloužení linky 3 do centra má být hotové až koncem roku 2027.

Lodí

Loď potřebujete na Phu Quoc, Con Dao a Cat Ba, případně na výlety po deltě Mekongu a v zátoce Ha Long. Rychlolodě provozují hlavně Superdong a Phu Quoc Express. Spoje jsou závislé na počasí a při zhoršené předpovědi se ruší bez náhrady, takže si nikdy neplánujte let ze země na den, kdy se máte vracet z ostrova.

Ubytování

S výběrem vhodného ubytování si nemusíte dělat hlavu, nocleh najdete u místních, v hostelech i luxusních hotelech a resortech. V oblastech, které jsou založené na turismu, najdete převážně ubytování u místních. Zde se ale vyplatí dobře vybírat. Přestože to zní jako skvělý autentický zážitek a možnost poznat vietnamskou kulturu zblízka, mnoho takových míst je už turisticky zkažených a o autentičnosti nemůže být ani řeč.

Ceny ubytování

Ceny se liší podle typu ubytování a lokality. Hostely nabízejí lůžka ve společných pokojích za 250 000–300 000 dongů za noc (200–240 Kč). Soukromé pokoje v hostelech nebo jednodušších hotelech se pohybují od 400 000 dongů (320 Kč), slušný tříhvězdičkový hotel vyjde kolem milionu dongů (800 Kč) a i za dva až tři tisíce korun dostanete ve Vietnamu ubytování, za jaké byste doma platili násobky.

Zkušenost Matouše: S dítětem se ve Vietnamu vyplatí připlatit si za hotel s bazénem. Rozdíl v ceně je proti Evropě směšný, ale odpolední hodina ve vodě rozhodne o tom, jestli se dá v tom vedru vůbec něco stihnout. Ve středním Vietnamu jsme za rodinný pokoj v hotelu s bazénem platili běžně kolem 1 200 korun za noc.

Kde se ubytovat v Ho Či Minově městě

Pokud se chystáte do Ho Či Minova města poprvé, bezpochyby nejlepší volbou je najít ubytování v oblasti zvané District 1 – střed města s nejvyšší koncentrací turistických atrakcí a služeb. District 1 můžeme dál rozdělit na tři části: oblast kolem ulic Nguyen Hue a Dong Khoi, Ben Thanh trh a ulice Pham Ngu Lao a Bui Vien.

Luxusní hotely se nacházejí kolem Nguyen Hue a Dong Khoi, zatímco pro backpackery jsou ideální Bui Vien a Pham Ngu Lao se širokou nabídkou cenově dostupných hostelů. Ben Thanh trh leží někde uprostřed a nabízí kombinaci všech stylů ubytování. Od otevření metra se navíc vyplatí koukat i po ubytování u stanic linky 1 – z Ben Thanh jste v centru za pár minut.

Další skvělou volbou pro první návštěvníky je District 3, zvláště pak čtvrť Vo Thi Sau, která leží hned vedle District 1. Díky své poloze nabízí snadný přístup k hlavním atrakcím, je trochu levnější a také tu můžete nasát autentičtější atmosféru.

• Solo cestovatelům doporučujeme Vy Da Central Market Hostel nebo Bui Vien Street Hostel.
• Pokud cestujete v páru, anebo toužíte po troše soukromí, určitě omrkněte ZVillage LHK.

Pokud chcete zůstávat v Saigonu déle, poohlédněte se po ubytování (apartmánech) v oblastech District 5 (Chinatown) a District 2 (expatská oblast Thao Dien).

Kde se ubytovat v Hanoji

Většina turistů volí ubytování ve Starém Městě v oblasti Hoan Kiem. Díky centrální poloze se odsud dostanete ke většině turistických bodů, jako je jezero Hoan Kiem, katedrála svatého Josefa a nespočet pouličních jídelen a restaurací, kde si pochutnáte na tradiční kuchyni.

Pro ty, kdo preferují klidnější prostředí, se jako ideální volba nabízí oblast Tay Ho, známá také jako Západní jezero. Jedná se o rezidenční oblast, která láká expaty z celého světa. Další zajímavou oblastí pro ubytování je Ba Dinh, kde se nachází několik důležitých památek, včetně mauzolea Ho Či Mina, Pagody Jednoho sloupu a Prezidentského paláce.

Levných, ale příjemných hostelů najdete v centru celou řadu. Z vlastní zkušenosti ale doporučuji připlatit si a nehrnout se do nejlevnějších hostelů s dvanácti ubytovanými natřískanými v malém pokoji. Jen málokdy to končí dobře.

Fajn ubytování poskytuje Old Quarter View Hanoi Hostel, Hanoi City Backpackers Hostel nebo Hanoi Buffalo Hostel, který dokonce disponuje bazénem.

Protože je ale Vietnam poměrně levnou zemí, není důvod, proč byste si tady nemohli trochu dopřát a neubytovat se v jednom ze soukromých apartmánů nebo luxusních hotelů s vlastními spa nebo bazénem.

Kde se ubytovat ve středním Vietnamu

Střed země má jinou logiku než obě velkoměsta – místa jsou blízko sebe, takže si vyberete jednu základnu a odtud vyjíždíte.

• Da Nang, čtvrť An Thuong a My An – pár minut pěšky od pláže My Khe, nejvíc kaváren, coworkingů a mezinárodních restaurací. Nejlepší volba pro delší pobyt.
• Da Nang, nábřeží řeky Han – blíž k Dračímu mostu a nočnímu životu, dál od moře.
• Hoi An, staré město – nejromantičtější, ale večer plné davů a dopravně komplikované.
• Hoi An, pláž An Bang a rýžová pole kolem Cam Thanh – klid, bazény, kola do města. S dětmi jednoznačně nejlepší.
• Hue, kolem řeky Perfume – většina lidí tu zůstává jen jednu dvě noci, takže stačí něco praktického u centra.

Jídlo

Jídlo je ve Vietnamu prostě famózní. Vítejte v ráji pro milovníky lehkého rozmanitého jídla a pouličních stánků. Od luxusních obložených baget banh mi přes tradiční pho bo s kopcem bambusových výhonků a čerstvých bylinek a vepřové bun cha až po nepřeberné množství kombinací masových a zeleninových příloh k rýži (com).

Co ochutnat v jednotlivých částech země

Vietnamská kuchyně není jedna kuchyně, ale tři – a rozdíly jsou větší, než čekáte. Právě proto se vyplatí v každém regionu hledat jeho vlastní specialitu, ne objednávat všude pho.

• Sever (Hanoj): jemnější, méně sladký. Domov pho a hlavně bun cha – grilované vepřové v rybí omáčce s nudlemi. Zkuste i cha ca, kurkumou marinovanou rybu smaženou přímo na stole s koprem.
• Střed (Hue, Da Nang, Hoi An): nejostřejší a nejrafinovanější, dědictví císařského dvora. Povinné je bun bo Hue (pálivá hovězí polévka s citronovou trávou), mi quang (kurkumové nudle s minimem vývaru) a hoianské cao lau s křupavými nudlemi, které se prý dají uvařit jen na místní vodě.
• Jih (Saigon, delta Mekongu): sladší, bohatší, s vlivem Kambodže a Číny. Hledejte com tam (lámaná rýže s grilovaným vepřovým), banh xeo (křupavé kurkumové palačinky) a hu tieu.

Milovníci ryb a mořských potvor zde budou v sedmém nebi. V přímořské lokalitě popojeďte kousek za turistické centrum do rybářské vesničky a cpěte se k prasknutí – čerstvé ústřice, škeble, slávky, mušle, mořští šneci, různé druhy ryb, krabi. Za takovou hostinu zaplatíte kolem 250 až 350 korun na osobu.

Pro odvážnější je ve Vietnamu spousta prostoru pro experimenty – smažený hmyz, kuřecí pařátky, balut, v Saigonu najdete i restauraci specializující se na krysí maso. Určitě se s dalšími cestovateli domluvte a zajděte na klasické vietnamské grilování – dostanete gril na stůl a objednáváte si malé talířky s různými druhy masa a zeleniny. Také doporučuji klasický hot pot: na stůl vařič a hrnec s naloženým masem, k tomu spousta bylinek a jiných přísad, jídlo si mixujete a dochucujete přímo do hrnce dle vlastní chuti.

Jedna věc se mění k lepšímu: psí maso z jídelníčků mizí. Hanoj i další města dlouhodobě vyzývají restaurace k ukončení prodeje a mezi mladými Vietnamci je dnes tahle tradice většinově odmítaná. Turista na ni prakticky nenarazí, pokud ji cíleně nehledá.

Kde jíst, aby vám nebylo špatně

V celé zemi platí zásadní pravidlo shodné pro celou jihovýchodní Asii – jezte tam, kde jedí místní. U stánků na ulici, ač s nevalnou hygienou, kde stojí fronty Vietnamců, je jídlo vždy čerstvé a bezpečnější než v dobře vypadající restauraci pro turisty. A nebojte se ochutnávat.

• Velký obrat je důležitější než čistota. Prázdný stánek s nerezovým pultem je horší volba než ověřená kuchařka s frontou.
• Jděte na jídlo ve špičce – snídaně kolem sedmé, oběd v jedenáct. Co zbylo od rána, tam odpoledne pořád stojí.
• Led je většinou v pořádku, průmyslově vyráběný válcový led s dírou uprostřed je z upravené vody.
• Syrové bylinky a klíčky jsou nejčastější příčinou problémů. První dny je klidně vynechejte.

Káva, o kterou tady jde

Vietnam je druhým největším producentem kávy na světě a kávová kultura je tu úplně jiná než evropská. Pěstuje se hlavně robusta, praží se tmavě a servíruje se v kovovém filtru phin, ze kterého káva kape přímo do sklenice.

• Ca phe sua da – ledová káva se slazeným kondenzovaným mlékem, národní klasika.
• Ca phe trung – hanojská vaječná káva se šlehaným žloutkem, hustá jako dezert.
• Ca phe dua – kokosová káva, oblíbená hlavně na jihu a ve středu.
• Ca phe muoi – solená káva z Hue, kterou dnes najdete po celé zemi.

Srdcem kávové země je vysočina kolem města Buon Ma Thuot, které National Geographic zařadil v žebříčku Best of the World 2026 mezi čtyři nejlepší gastronomické destinace planety právě kvůli kávě.

Vegetariáni, alergie a jídlo pro děti

Vietnam je pro vegetariány překvapivě přátelský. Díky buddhistické tradici tu existuje celá kategorie restaurací označených chay, které vaří výhradně bez masa, a v každém větším městě jich pár najdete. Naučte se frázi „toi an chay“ (jsem vegetarián). Pozor ale na rybí omáčku (nuoc mam) a krevetovou pastu – ty se přidávají skoro všude a za maso se nepovažují.

Zásadní upozornění pro alergiky na arašídy: arašídová drť je běžnou ozdobou nudlových jídel, salátů i dezertů. Nechte si přeložit kartičku s alergií do vietnamštiny a ukazujte ji.

Zkušenost Matouše: S tříletým dítětem jsme se ve Vietnamu nebáli jíst na ulici a nikdy jsme s tím neměli problém. Bílá rýže, grilované maso a nudlová polévka bez chilli jsou k dostání všude a Vietnamci k dětem přistupují mimořádně vstřícně – běžně vám dítě vezmou do náruče, obslouží ho první a pohrají si s ním, zatímco vy v klidu dojíte. Jediné, na co jsme si dávali pozor, byly syrové bylinky a pálivé omáčky, ty jsme dávali stranou.

Zdraví, očkování a hygiena

Platí stejná doporučení jako pro většinu tropických zemí – základní cestovatelské očkování (žloutenka A i B, tetanus a břišní tyfus, u delších pobytů a cest do odlehlých oblastí i vzteklina a japonská encefalitida). Poraďte se v centru cestovní medicíny alespoň šest týdnů před odletem, některá očkování se dávkují opakovaně.

Myjte si ruce a pijte zásadně jen balenou vodu. Zdravotní péče je tady na lepší úrovni než například v sousedním Laosu nebo Kambodži – v Hanoji, Saigonu a Da Nangu fungují mezinárodní kliniky na slušné úrovni. S vážnějšími problémy se ale pokud možno dopravte do Singapuru nebo Thajska, a hlavně: v horách na severu je kvalitní péče opravdu daleko, počítejte s několika hodinami transportu.

Malárie ve Vietnamu turistu prakticky neohrožuje, ale horečka dengue ano. Přenáší ji komár, který štípe přes den, a případů v posledních letech přibývá hlavně v období dešťů a ve městech. Ochrana je jediná: repelent, dlouhé rukávy k večeru a moskytiéra tam, kde je.

Samostatnou kapitolou je znečištěné ovzduší v Hanoji. Město se opakovaně dostává do první desítky nejznečištěnějších na světě, v zimních měsících tam index kvality ovzduší běžně přesahuje hodnotu 150 a nezřídka i 180. Astmatici a rodiny s malými dětmi by tam neměli plánovat dlouhý pobyt v lednu a únoru. Od července 2026 Hanoj pilotně zavádí nízkoemisní zónu v centru, ale zlepšení bude trvat roky.

A nikdy nevyrážejte bez pojištění. Není sice zákonnou podmínkou vstupu, ale bez něj jste v zemi, kde se za operaci po nehodě na skútru platí v hotovosti předem.

U Vietnamu si u pojistky ohlídejte tři věci: krytí řízení motocyklu nebo skútru (většina základních tarifů ho vylučuje nebo omezuje objemem motoru), dostatečný limit na léčebné výlohy a hlavně repatriaci. Převoz pacienta z jihovýchodní Asie domů se počítá v milionech korun a je to ta položka, kvůli které se pojištění ve skutečnosti sjednává.

Bezpečnost

Vietnam patří k bezpečnějším zemím jihovýchodní Asie. Násilná kriminalita na turistech tu prakticky neexistuje a i v noci se dá po městech chodit bez obav. Rizika jsou jinde – v dopravě, v drobných podvodech a v tom, že si člověk zvykne na falešný pocit, že se nemůže nic stát.

Krádeže a podvody

Největším nebezpečím jsou krádeže z jedoucí motorky. Na turistických místech (centrum Saigonu a Hanoje, Nha Trang, Mui Ne) proto nenoste kabelku přes rameno na straně u silnice a nechoďte s telefonem v ruce – vytrhnutí mobilu za jízdy je tu disciplína provozovaná s neuvěřitelnou přesností a končívá i zlomenou rukou.

Podvody, na které dnes narazíte nejčastěji:

• Falešné taxi aplikace a nelegální řidiči. Na letištích a nádražích na vás mávají lidé s telefonem a křičí „Grab, Grab“. Objednávejte výhradně přes aplikaci a nastupujte jen k autu, jehož SPZ sedí.
• Podvod se škrábanci na skútru. Půjčovna vám při vrácení naúčtuje starou škodu. Proto si před převzetím natočte stroj kolem dokola na video a hlavně – nikdy nenechávejte v půjčovně pas. Nabídněte hotovostní zálohu nebo kopii.
• Zinscenovaná nehoda. Motorkář do vás lehce ťukne a dožaduje se odškodného. Nikam nechoďte, volejte policii nebo prostě odjeďte.
• Nadháněči hotelů na nádražích – tvrďte, že už máte ubytování zamluvené.
• Přeplácení. Klasika na trzích a u pouliční dopravy. Cenu si domluvte předem, nebo použijte aplikaci.

V Saigonu a hlavně v Nha Trangu vám na ulici budou nabízet drogy, nikdy je nekupujte – tresty jsou ve Vietnamu drakonické. Přítulné slečny, které se k vám přichomýtnou se spoustou lichotek, bývají kapsářky. A pro pořádek: prostituce je ve Vietnamu nelegální, byť na ni v turistických centrech typu Bui Vien narazíte.

Doprava je největší riziko

Řiďte opatrně. Pokud nejste zkušený motorkář, rozhodně se vyhněte centru Saigonu a Hanoje. Ročně končí stovky turistů v nemocnici po vážné nehodě na skútru – doprava je tu pro Evropana jeden velký chaos.

Hodně lidí řídí bez řidičáku, jezdí v protisměru, po chodníku, červená neznamená nic a o přednosti v jízdě tu nikdy nikdo neslyšel. Na silnici platí právo silnějšího, oči mějte neustále na stopkách a nikdy nejezděte bez helmy. Ulici přecházejte opatrně pomalým krokem, bez zastavování a náhlé změny směru. Vždy musíte být předvídatelní.

A ještě jednou pro jistotu: helma není doporučení, ale zákon, a od roku 2025 se za její absenci platí několik stovek korun na místě.

Policie a pokuty

Tady je potřeba zapomenout na všechno, co jste o Vietnamu četli před rokem 2025. Dřív se dopravní kontrola řešila stokorunou a úsměvem. Dnes platí vyhláška 168/2024, sazby jsou v řádu tisíců korun a policisté mají kamery a bodový systém. Pokus o úplatek je dnes hazard, který může skončit hůř než samotná pokuta.

Praktická rada je proto nudná, ale funkční: noste helmu, nepijte, nejezděte na červenou a vozte s sebou mezinárodní řidičský průkaz. Když už vás zastaví, chovejte se v klidu a s úsměvem – ztráta nervů vám v této kultuře nikdy nepomůže.

Lodě a výletní plavby

Tohle je téma, o kterém se před rokem 2025 nepsalo. 19. července 2025 se v zátoce Ha Long během náhlé bouře převrátila výletní loď a zahynulo na čtyřicet lidí – nejtragičtější lodní neštěstí ve Vietnamu za víc než dvacet let. Provincie Quang Ninh následně zavedla pro lodě na zátoce patnáct přísnějších bezpečnostních kritérií nad rámec národní normy a všechna plavidla musí mít sledování polohy v reálném čase.

Praktický závěr pro cestovatele:

• Nekupujte nejlevnější plavbu. Rozdíl mezi nejlevnější a slušnou lodí je pár set korun a promítá se do stavu plavidla i posádky.
• Sledujte předpověď. V období od května do října přicházejí bouře prakticky bez varování. Když se plavba ruší, je to dobrá zpráva, ne špatná.
• Hned po nalodění si najděte záchranné vesty a všimněte si, kudy se dostanete ven z podpalubí.

Internet, SIM karta a aplikace

Vietnam má překvapivě dobré mobilní pokrytí. Síť 5G dosáhne zhruba na 90 procent obyvatel a slušný signál chytíte i v horách na severu. Wi-Fi je zdarma prakticky v každé kavárně, hotelu i nudlárně.

• eSIM je dnes nejjednodušší volba – aktivujete ji ještě doma, ceny startují kolem 3 dolarů za gigabajt na týden a datové balíčky na dva až tři týdny vyjdou na pár stovek korun.
• Fyzická SIM od místních operátorů (Viettel má nejlepší pokrytí, dále Vinaphone a Mobifone) je levnější, ale registruje se na pas – fotí vám doklad i obličej. Kupujte ji v oficiální prodejně, ne u stánku.

Aplikace, které si stáhněte ještě doma:

• Grab a Xanh SM – doprava, jídlo i kurýr.
• Moreta Pay – placení vietnamskými QR kódy z evropské karty.
• Google Překladač s offline vietnamštinou a hlavně s režimem fotoaparátu na jídelní lístky.
• Baolau nebo 12Go – jízdenky na vlaky, autobusy a trajekty.
• Maps.me nebo offline mapy Google – v horách se hodí.

Podrobně jsme o datech na cestách psali v článku Nejlevnější mobilní internet na cestách a širší výběr najdete v přehledu nejlepších cestovatelských aplikací.

Náboženství, zvyky a tradice

Většina Vietnamců uvádí jako své náboženství buddhismus, v praxi je ale vietnamská religiozita směsí buddhismu, konfuciánství, taoismu a hlavně uctívání předků, které najdete úplně v každé domácnosti v podobě oltáříku s ovocem a vonnými tyčinkami. Zhruba sedm procent obyvatel tvoří katolíci – proto ty katedrály v Hanoji, Saigonu i Da Latu. Na jihu narazíte i na svébytné náboženství Cao Dai s vlastní barevnou katedrálou v Tay Ninh.

V chrámech se chovejte podle několika jednoduchých pravidel. Zakryjte si ramena a kolena, boty nechte přede dveřmi a hlavně dávejte velký pozor, kam směřují vaše chodidla – obecně je velmi neslušné k někomu obracet chodidla, obrátit je k Buddhovi je hrubá urážka.

Naučit se tradiční pozdrav jistě není na škodu – vezmete dotyčného za ruce a mírně se předkloníte. Nezapomeňte se usmívat. Ostatně ve Vietnamu se usmívejte stále, a to i v situacích, které vás normálně dohánějí k nepříčetnosti. Nerozčilujte se, nekřičte – není to zde zvykem, jenom ztratíte tvář. Zachovat tvář je v této kultuře důležitější než mít pravdu a hlasitá hádka na ulici vám zavře víc dveří, než si dokážete představit.

Mějte na paměti, že ve vietnamské kultuře je velice důležitá rodina. Velmi často žije několik generací pohromadě, na soukromí se zde moc nehraje, rodiny si pomáhají a podporují se navzájem i finančně. Při důležitých událostech, jako je oslava nového roku, pohřby a hlavně svatby, se sjíždí rodinní příslušníci ze všech koutů země i ze zahraničí.

Pár dalších drobností, které se hodí vědět: na hlavu se nesahá ani dětem, peníze i vizitky podávejte oběma rukama, hůlky nikdy nezapichujte kolmo do rýže (připomíná to obětinu za zemřelé) a při focení lidí se vždycky nejdřív zeptejte – zvlášť u příslušníků etnických menšin na severu, pro které se focení stalo součástí byznysu.

A poslední věc: válka je pořád citlivé téma. Vietnamci o ní mluví překvapivě otevřeně a bez zloby, ale politiku, stranu a otázky kolem lidských práv nechte být. Také si všimněte, že na jihu se městu často pořád říká Saigon, zatímco oficiální název je Ho Či Minovo město – obojí je v pořádku.

Co byste ještě měli vědět

• Vietnam má od roku 2025 novou mapu. Počet provincií a měst klesl z 63 na 34 a okresní úroveň zanikla. Samotné názvy míst se nemění – Hoi An je pořád Hoi An – ale mění se provincie v adrese. Hoi An a My Son dnes spadají pod Da Nang, Mui Ne i Da Lat pod Lam Dong, Ha Giang pod Tuyen Quang, Phu Quoc pod An Giang a Con Dao dokonce pod Ho Či Minovo město. Starší mapy, rezervační systémy a doručovací služby jsou často pozadu, takže při zadávání adresy raději ověřte oba tvary.
• Časový posun je +5 hodin v našem létě a +6 hodin v zimě. Vietnam leží v pásmu UTC+7 a letní čas nezavádí.
• Zásuvky jsou většinou univerzální a evropskou vidličku do nich zapojíte. Napětí je 220 V. Pokud narazíte na jiný typ, redukci koupíte za pár korun v každém elektru.
• Noste při sobě roličku toaletního papíru. V hotelích jsou standardní evropské záchody, ale kdekoliv jinde s nimi opravdu nepočítejte. Veřejné záchodky ve Vietnamu prakticky neexistují, ale kdekoli požádáte, vezmou vás místní na toaletu klidně i k sobě domů.
• Smlouvejte – ale s mírou a s úsměvem. Na trzích a u suvenýrů se to čeká, v obchodech s cenovkou a v restauracích ne. Dobrým vodítkem je začít zhruba na polovině.
• Spropitné není povinné, ale v turistických službách se stalo zvykem. Průvodci se dává deset až patnáct procent, pokojské 20 000–50 000 dongů na den. V restauracích si zkontrolujte účet, servisní poplatek už tam často je.
• Vietnamština je tónový jazyk a šest tónů znamená, že jedno slovo má šest významů. Nebojte se toho – Vietnamci ocení každý pokus a základní xin chao (dobrý den) a cam on (děkuji) vám otevře spoustu dveří.
• Ubytovatel vás hlásí na policii. Je to zákonná povinnost hotelu i homestaye, proto po vás všude chtějí pas. Není to buzerace, ale běžná praxe.

Kam se ve Vietnamu podívat

Vybrat to nejlepší z Vietnamu je opravdu těžké, přece jen je to obrovská země s mnoha rozmanitými tradicemi. Zatímco většina turistů míří do těch nejprofláklejších míst, vám doporučuji vydat se i tam, kde nepotkáte ani turistu.

Než začneme, jedna věc, kterou vám žádná cestovka neřekne: Vietnam se za měsíc smysluplně projet nedá – a za čtrnáct dní teprve ne. Země měří 1 650 kilometrů od severu k jihu, počasí se v jejích třech částech chová opačně a přejezdy jsou dlouhé. Kdo se pokusí stihnout Hanoj, Ha Giang, Phong Nha, Hoi An, Da Lat i deltu Mekongu, stráví polovinu dovolené v autobuse a odveze si rozmazanou vzpomínku.

Mnohem lepší postup je vybrat si podle sezóny jednu oblast a tu projet pořádně. Na čtrnáct dní jsou jeden až dva přelety nebo delší přejezdy rozumné maximum. Zbytek času věnujte kratším přesunům do dvou hodin – a uvidíte víc, ne míň.

Inspirovat se můžete i na portálech, kde místní nabízí organizované výlety, které si tam můžete rovnou objednat.

Kam se podívat v severním Vietnamu

Sever je ta hornatá, chladnější a kulturně nejpestřejší část země. Žije tu většina z padesáti čtyř vietnamských etnik, terasovitá rýžová pole vypadají jako z jiné planety a v zimě si tady vystačíte s bundou. Základnou je Hanoj, odkud se dá většina míst zvládnout nočním vlakem nebo autobusem.

Hanoj

Hlavní město je proti Saigonu starší, sevřenější a mnohem víc vietnamské. Jádrem je Staré Město (Old Quarter), spleť šestatřiceti uliček, z nichž každá se historicky specializovala na jedno řemeslo – dodnes tak najdete ulici s bambusem, ulici s pohřebními potřebami nebo ulici s plechovým nádobím.

Kolik dní: dva až tři. Co nevynechat: jezero Hoan Kiem a chrám Ngoc Son, Muzeum etnografie (nejlepší muzeum v zemi, pokud vás zajímají menšiny, k nimž pak pojedete na sever), mauzoleum Ho Či Mina, Chrám literatury a večerní posezení na plastových židličkách u bia hoi na křižovatce Ta Hien.

Slavná Train Street, tedy ulička, kterou projíždí vlak pár centimetrů od kavárenských stolků, pořád existuje, ale pravidla se změnila. Od března 2025 jsou zakázané organizované skupinové zájezdy a dovnitř se dostanete jen individuálně přes licencované kavárny, které za vás ručí. V únoru 2026 se navíc odsouhlasilo snížení frekvence vlaků, takže na průjezd si počkáte déle.

Na co se připravit: Hanoj má vážný problém se smogem, hlavně v zimě. Když plánujete pobyt v lednu nebo únoru a máte s sebou malé děti nebo astma, sledujte index kvality ovzduší a mějte plán B.

Ninh Binh: Trang An, Tam Coc a Hang Mua

Krajina vápencových věží vystupujících z rýžových polí, které se přezdívá „Ha Long Bay na souši“. Od Hanoje je to hodina a půl vlakem nebo autem, takže se dá zvládnout i jako denní výlet – ale je velká škoda nezůstat aspoň jednu noc.

• Trang An – nejhezčí plavba na loďce mezi útesy a skrz zatopené jeskyně, trvá dvě až tři hodiny. Vstupné 300 000 VND (240 Kč). Zapsáno na seznamu UNESCO.
• Tam Coc – kratší a levnější varianta (250 000 VND), kde vás lodivod vesluje nohama. Na jaře a v létě 2026 se sem zavedl online rezervační systém, takže od dubna do července si místo zajistěte den dva dopředu.
• Hang Mua – pět set schodů na vrchol s výhledem na celé údolí, ta nejfotografovanější scenerie v severním Vietnamu. 150 000 VND.
• Hoa Lu – zbytky prvního vietnamského hlavního města, spíš doplněk. 20 000 VND.

Kdy jet: nejkrásnější je konec května a červen, kdy rýže zlátne před sklizní – jenže přesně tehdy je tu nejvíc lidí. O víkendech a svátcích jsou fronty na loďky opravdu dlouhé. Kdo chce klid, ať zamíří do přírodní rezervace Van Long (200 000 VND), kde se pluje potichu mezi ptáky a potkáte pár lidí za dopoledne.

Ha Long Bay, nebo raději Cat Ba a Lan Ha Bay?

Zátoka Ha Long je nejslavnější vietnamský obrázek a zároveň místo, které si od masového turismu vytrpělo nejvíc. Skoro dva tisíce vápencových ostrůvků jsou pořád nádherné, ale na hlavní trase se lodě řadí za sebou jako auta v koloně.

Standardem je plavba s přespáním na lodi (jedna nebo dvě noci) za částku od zhruba 1 100 korun za denní výlet a od tří tisíc za noc na palubě. Po tragédii z července 2025, kdy se při náhlé bouři převrátila výletní loď a zahynulo na čtyřicet lidí, platí na zátoce přísnější bezpečnostní pravidla – ale i tak platí, že na nejlevnější nabídce se nevyplatí šetřit.

Naše doporučení zní: jeďte na Cat Ba. Největší ostrov zátoky je zároveň branou do sousední Lan Ha Bay, která vypadá úplně stejně, ale je násobně klidnější. Dá se odsud vyrazit na kajak mezi útesy, lézt na skály, koupat se na opuštěných plážích a spát na pevnině. Nově se sem dostanete lanovkou Cat Hai – Cat Ba, která má podle Guinnessovy knihy rekordů nejvyšší lanovkový pilíř na světě (214,8 metru), stojí 50 000 VND a trvá deset minut – místo hodin čekání na trajekt.

Sa Pa a Bac Ha

Buďme upřímní: Sa Pa je dnes vietnamský Staromák. Z horské vesnice se stalo město s betonovými hotely, davy, agresivními prodavačkami a cenovkami, které s okolní chudobou nemají nic společného. V roce 2025 sem přijelo přes pět milionů návštěvníků a Agoda ji označila za nejrychleji rostoucí destinaci Asie. Tomu odpovídá i zážitek v centru.

Zároveň by bylo hloupé tvrdit, že tam nemáte jezdit vůbec – okolí za to pořád stojí, jen se od centra musíte dostat pryč.

• Jak se tam dostat: nočním vlakem z Hanoje do Lao Cai (osm hodin) a odtud hodinu autobusem, nebo přímým busem z Hanoje po dálnici za pět až šest hodin.
• Lanovka na Fansipan, nejvyšší horu Indočíny (3 143 m), stojí 850 000–900 000 VND (680–720 Kč). Výhled je ve dvou třetinách roku schovaný v mracích – jděte, jen když je čisto.
• Trek na dva až tři dny s přespáním u rodiny v horské vesnici je pořád to nejlepší, co se dá v okolí zažít. Vyplatí se najmout si průvodkyni z místní menšiny přímo na místě, ne přes velkou agenturu.
• Vyhněte se údolí Muong Hoa o víkendu a jeďte radši dál – do Ta Van, Y Ty nebo do okolí Sin Ho.

Klidnější alternativou v dosahu je Bac Ha, sto kilometrů od Sa Pa. Odtamtud můžete úplně stejně podniknout několikadenní trek do hor s průvodcem a přespáním ve vesničkách etnických menšin.

V městečku Bac Ha se navíc každou neděli koná jeden z největších a nejúžasnějších trhů v zemi. Sjíždějí se sem tisíce lidí z blízkých i vzdálených horských vesnic, aby zde prodávali své produkty, nakupovali a také se seznamovali. Různá etnika přijíždí v tradičních krojích, je to přehlídka barev a vůní. Koupíte zde oblečení, boty, tabák, tradiční bambusové dýmky i živé buvoly nebo štěňátka. Trh běží jen od šesti do dvanácti, takže se vyplatí přespat přímo v Bac Ha a nejezdit na denní výlet.

Ha Giang Loop: proč dnes doporučujeme spíš alternativy

Ha Giang Loop je zhruba třísetkilometrový okruh nejsevernějším cípem Vietnamu a bezesporu jedna z nejkrásnějších silnic v Asii. Před deseti lety to byl tip pro dobrodruhy. Dnes je to nejzturističtěnější motorkářská trasa v zemi – a to je potřeba říct nahlas.

V hlavní sezóně se po okruhu valí kolony desítek motorek v koloně za jedním průvodcem, homestaye se proměnily ve večerní párty s povinným rýžovým vínem a „autentický zážitek“ se stal produktem, který si můžete koupit ve všech hostelech v Hanoji. Kdo si okruh představuje jako samotu mezi horami, bude zklamaný.

K tomu se přidávají tři reálná rizika, o kterých se v propagačních videích nemluví:

• Nezodpovědní easy riders a motorky ve špatném stavu. Trh vystřelil rychleji, než se stihli vyškolit řidiči. Běžně narazíte na mladíky bez zkušeností, stroje s ojetými brzdami a průvodce, kteří večer pijí a ráno vezou turisty přes průsmyk.
• Nehody jsou tu časté a ošklivé. Serpentiny bez svodidel, mokrý asfalt a nákladní auta v protisměru nedávají prostor pro chyby. A kvalitní zdravotní péče je odsud několik hodin cesty – nejbližší nemocnice na evropské úrovni je až v Hanoji.
• Období dešťů (květen až září) trasu proměňuje v hazard. Sesuvy půdy, zaplavené brody a mlha, ve které nevidíte na deset metrů. Krásné fotky z okruhu jsou skoro vždycky ze sucha.

Přidejte k tomu, že od června 2026 se přísně vymáhá povolení do příhraniční zóny (Border Area Entry Permit). Stojí 260 000 VND (asi 210 Kč), vyřídíte ho na imigračním úřadě v Ha Giangu nebo přes agenturu, a bez něj riskujete pokutu a zabavení motorky. Dřív o něm nikdo nemluvil, dnes se kontroluje.

Pokud tam přesto chcete: jeďte mimo hlavní sezónu, vyberte si prověřenou agenturu s dohledatelnými recenzemi, trvejte na helmě a na prohlídce stroje před vyjetím, a pokud nejste zkušený motorkář, sedněte si za záda řidiče, místo abyste řídili sami. A mějte pojištění, které kryje řízení motocyklu.

Klidnější alternativy severních hor

Dobrá zpráva je, že sever Vietnamu má stejné hory, stejné terasy i stejnou pohostinnost i pár set kilometrů od turistických dálnic. Tohle jsou čtyři místa, kam bychom dnes poslali každého, kdo chce zážitek z Ha Giangu bez jeho stinných stránek.

• Okruh kolem Cao Bangu – 250 až 300 kilometrů na dva až tři dny, širší a klidnější silnice, mírnější průsmyky, levnější a prostší homestaye. Vyvrcholením jsou vodopády Ban Gioc na čínské hranici, nejkrásnější v zemi. Sezóna září až prosinec, kdy je vody nejvíc. Pozor: přeshraniční turistická zóna funguje jen pro vietnamské a čínské pasy, vy si vodopád prohlédnete z vietnamské strany.
• Jezero Ba Be – největší přírodní jezero Vietnamu uprostřed národního parku. Místo motorky kajak, místo párty ticho, přespání u rodiny Tay v domě na kůlech.
• Mu Cang Chai – podle nás nejkrásnější rýžové terasy v celé zemi, a přesto tu potkáte zlomek lidí oproti Sa Pa. Vrchol je konec září a začátek října, kdy terasy zlátnou.
• Pu Luong – rezervace čtyři hodiny jižně od Hanoje, vodní mlýny, bambusové salaše, ekolodže s bazénem nad rýžovými poli. Nejlepší volba, když máte málo času nebo jedete s dětmi – dostanete tu severní Vietnam ve zkratce a bez nočních přejezdů.
• Mai Chau – tři hodiny od Hanoje, údolí s vesnicemi Thajů v domech na kůlech a nedělním ranním trhem. Nejdostupnější ochutnávka hor vůbec.

Kam se podívat ve středním Vietnamu

Střed je nejpříjemnější část Vietnamu pro první návštěvu. Vzdálenosti mezi hlavními body jsou krátké, je tu moře i hory, císařská historie i nejlepší jídlo v zemi. Da Nang, Hoi An a Hue tvoří trojúhelník, který se dá projet během týdne bez jediného nočního přejezdu.

Zkušenost Matouše: Přesně tuhle část jsme na jaře 2026 projeli s tříletým synem a považuju ji za nejlepší vstup do Vietnamu vůbec. Základnu jsme měli v Da Nangu, do Hoi An se jede půl hodiny, do Hue dvě a mezitím máte pláž, kavárny a lékaře na dosah. Da Nangu a Hue věnujeme samostatné podrobné průvodce, tady je zatím jen shrnutí.

Da Nang

Da Nang je nejpříjemnější velké město Vietnamu a zároveň jedna z nejlepších městských plážových destinací v Asii. Má široké čisté ulice, šestikilometrovou pláž My Khe přímo ve městě, jídlo za místní ceny a přitom infrastrukturu, na jakou jste zvyklí z Evropy. Provoz je proti Hanoji a Saigonu snesitelný a přes město se dá reálně chodit pěšky.

Právě tahle kombinace z něj udělala jeden ze světových nomádských hubů – Forbes ho v roce 2026 zařadil mezi nejlepší města světa pro práci na dálku. Kolem čtvrti An Thuong najdete desítky kaváren s rychlou wi-fi, coworkingy za pár set korun měsíčně a mezinárodní komunitu. Pro delší pobyt je to ve Vietnamu volba číslo jedna a nejlepší období je únor až květen.

Co ve městě stihnout: pláž My Khe, Mramorové hory s jeskynními svatyněmi, obří sochu bohyně Lady Buddha na poloostrově Son Tra, večerní Dračí most, který o víkendech ve 21:00 chrlí oheň a vodu, a nábřeží řeky Han.

A jedno upřímné doporučení k Ba Na Hills se slavným Zlatým mostem v kamenných rukou: je to zábavní park s falešným francouzským zámkem, vstupné vyjde na 950 000 až milion dongů (760–800 Kč), fronty jsou dlouhé a most bývá tak plný, že se na něm nedá zastavit. Za sebe tam jezdit nedoporučujeme – ten čas a peníze utratíte líp jinde. Pokud vás sem přesto táhne fotka, jeďte hned ráno prvními lanovkami.

Mimochodem, od správní reformy v roce 2025 Da Nang pohltil celou bývalou provincii Quang Nam – takže Hoi An i My Son dnes formálně leží v Da Nangu.

Hoi An, město luceren

Hoi An je jedno z nejturističtějších míst ve Vietnamu, přesto ale má své kouzlo. Staré přístavní město zapsané na seznamu UNESCO zůstalo díky tomu, že o něj obchodní cesty ztratily zájem, prakticky nedotčené – dřevěné kupecké domy, japonský krytý most a čínské spolkové domy stojí tam, kde stály před staletími. Přes den obejděte místní krejčovství a ševcovství a dejte si ušít oblek nebo kožené boty na míru (běžně za jeden až dva dny). Večer se procházejte starým městem za svitu barevných luceren.

Vstup do starého města stojí 120 000 VND (95 Kč), lístek platí 24 hodin a zahrnuje pět památek podle vlastního výběru. Kontroluje se hlavně na hlavních vstupech a večer.

Zásadní tip: přijďte brzy ráno nebo zůstaňte přes noc. Mezi desátou a šestou se staré město mění v jeden proud zájezdových skupin, ale v sedm ráno je nádherně prázdné a místní si tam žijí normální život. Pár dní se vyplatí i proto, že se odsud dobře vyráží na okolí – pláž An Bang, kokosový les Cam Thanh s košíkovými loďkami a rýžová pole na kole.

Nedaleko leží My Son, komplex čamských svatyní stavěných od 4. do 13. století a zapsaný na seznamu UNESCO. Davům se vyhnete, pokud vyrazíte po vlastní ose na skútru brzo ráno, nebo si prohlídku necháte naopak na pozdní odpoledne, kdy už všechny zájezdové autobusy budou pryč.

Hue

Poslední císařské hlavní město Vietnamu a první vietnamská památka na seznamu UNESCO. Jádrem je rozlehlá Císařská citadela se Zakázaným purpurovým městem, kterou z velké části zničila válka a která se dodnes postupně obnovuje. Vstupné 200 000 VND (160 Kč), počítejte s půldnem chůze bez stínu.

Druhou půlku dne věnujte císařským hrobkám podél Voňavé řeky – nejhezčí jsou Minh Mangova, Tu Ducova a bizarně nádherná Khai Dinhova. A hlavně jezte: Hue má nejlepší kuchyni v zemi, počínaje pálivou polévkou bun bo Hue a konče desítkami druhů císařských předkrmů.

Kolik dní: dva stačí. Jak se sem dostat: z Da Nangu vlakem přes průsmyk Hai Van (tři hodiny, jedna z nejkrásnějších tratí v Asii), nebo autem se řidičem po pobřežní silnici se zastávkami. Podrobný průvodce Hue připravujeme samostatně.

Phong Nha–Ke Bang: největší jeskyně světa

Tohle je místo, které ve starších českých průvodcích úplně chybí, a přitom patří k nejsilnějším zážitkům v celé zemi. Národní park Phong Nha–Ke Bang na seznamu UNESCO ukrývá několik set jeskyní včetně té vůbec největší na planetě.

• Son Doong – největší jeskyně světa, do které se vejde newyorský mrakodrap. Vstup má licencovaný jediný operátor, čtyřdenní expedice stojí kolem 3 000 dolarů a povoluje se jen pár set lidí ročně. Termíny na roky 2026 i 2027 jsou vyprodané a rezervuje se na rok 2028.
• Hang En – třetí největší jeskyně světa s kempem na písečné pláži uvnitř. Dvoudenní výprava, dostupnější a pořád naprosto výjimečná.
• Jeskyně Phong Nha – nejdostupnější varianta, vplouvá se do ní na loďce. Vstup 150 000 VND plus 550 000 VND za celou loď (vejde se dvanáct lidí, takže se vyplatí spojit s ostatními).
• Paradise Cave – obrovská a spektakulárně nasvícená, po dřevěných chodnících ji zvládnou i děti a méně zdatní. 250 000 VND.

Kolik dní: dva až tři. Jak se sem dostat: nočním vlakem nebo busem z Hanoje či Hue do Dong Hoi a odtud 45 minut autem. Vesnice Phong Nha je milé místo s levnými penziony a výhledem na rýžová pole. Kdy jet: únor až srpen. Od září do prosince jeskyně kvůli vysoké vodě často zavírají.

Quy Nhon

Pokud existuje jedna vietnamská destinace, o které za dva roky uslyší všichni, je to Quy Nhon. Tripadvisor ho v roce 2026 zařadil na čtvrté místo mezi pětadvaceti nejtrendovějšími destinacemi světa a město zároveň potřetí získalo cenu ASEAN za čistou turistickou destinaci.

Zatím je to pořád klidné přístavní město s dlouhou pláží, čamskými věžemi na kopci nad městem, skvělými mořskými plody za místní ceny a skalnatým pobřežím kolem Eo Gio a Ky Co. Prakticky žádné velké resorty, prakticky žádné zájezdy. Jeďte teď, ne za pět let.

Jak se sem dostat: letecky do Phu Cat z Hanoje i Saigonu, nebo vlakem po hlavní trati. Kolik dní: tři, klidně víc, pokud si chcete odpočinout uprostřed cesty ze severu na jih.

Buon Ma Thuot a kávová vysočina

Střední vysočina je část Vietnamu, kam skoro nikdo nejezdí, a přitom právě odsud pochází káva, kterou pak pijete po celé zemi. Centrem je Buon Ma Thuot, které National Geographic zařadil v žebříčku Best of the World 2026 mezi čtyři nejlepší gastronomické destinace světa.

Čeká vás Světové muzeum kávy, prohlídky plantáží a pražíren, vodopády na řece Serepok a vesnice etnika Ede. Kolik dní: dva. Kdy jet: listopad až duben. A jestli vás vysočina chytne, kousek dál na sever leží ještě tišší Kon Tum s dřevěnými domy komunit a francouzskými kostely.

Kam se podívat v jižním Vietnamu

Jih je teplý po celý rok, uvolněnější a podnikavější. Vaří se tu sladčeji, mluví se rychleji a život se točí kolem obřího Saigonu a delty Mekongu. Do dvou hodin letu odsud máte ostrovy i chladné hory.

Ho Či Minovo město (Saigon)

Největší město země, kterému skoro všichni pořád říkají Saigon. Od správní reformy v roce 2025 navíc pohltilo sousední Binh Duong a Ba Ria–Vung Tau, takže má přes čtrnáct milionů obyvatel. Je hlučné, horké a intenzivní – a přesně proto stojí za to tu strávit aspoň dva tři dny.

Pokud plánujete zdržet se alespoň den, určitě zajděte do Muzea válečných pozůstatků. Několik tamních expozic včetně fotografií válečných reportérů přímo z fronty a následků použití Agent Orange rozhodně stojí za to vidět. Dokumentují velmi důležitou část dějin země a zaručeně ve vás zanechají silné dojmy. Vstupné je 40 000 VND (32 Kč).

Případnou depku pak večer spláchněte na Bui Vien – ulici, která nikdy nespí. Posedíte na miniaturních plastových židličkách přímo na ulici, lokální točené pivo bia hoi vás bude stát pár korun a seznámíte se s dalšími cestovateli i mnoha místními. Za chvíli už nebudete vědět, kdo objednal další krevety nebo křepelčí vajíčka z projíždějícího stánku, pokolikáté si ťukáte „Mot, hai, ba, jooo!“ a do kolikátého baru už se tuhle noc přesouváte…

Co dál stojí za čas: pošta a katedrála Notre-Dame od Eiffelovy kanceláře, Palác znovusjednocení, tržnice Ben Thanh, čínská čtvrť Cho Lon a kavárenský dům na Nguyen Hue 42, kde je v každém patře jiný podnik. Jestli chcete jedno místo, kde město pochopíte, je to střecha nad ulicí ve špičce, když se dole valí ta motorková řeka.

Tunely Cu Chi jsou nejčastější denní výlet – 250kilometrová síť podzemních chodeb z války, kterou si můžete projít (respektive prolézt) na vlastní kůži. Vstupné 90 000–125 000 VND, cesta zabere půl dne. Klaustrofobici ať zůstanou nahoře.

A novinka, která městu hodně pomohla: od prosince 2024 tu jezdí metro linka 1 z Ben Thanh do Suoi Tien. Klimatizované, rychlé a za pár korun – jen počítejte s tím, že na letiště ani k tunelům nejede.

Da Lat, nikdy nekončící jaro

V Da Latu je jedno z nejpříjemnějších klimat v celém Vietnamu – chládek i během horkého letního období, svěží vzduch, vše je zelené a kvete. Dejte si v prosinci čerstvé jahody z místního skvělého tržiště. Město leží v 1 500 metrech nad mořem, takže si sem sbalte i mikinu.

Pokud se vám nechce do světoznámého Crazy House, určitě najděte kavárnu „Cafe Duong len trang“. Je to šílený několikapodlažní barák plný spletitých zákoutí, temných uliček, směsic všemožných dekorací a samozřejmě stolečků k sezení a vychutnání si výborné kávy. Majitel ho s ženou budoval několik desítek let, a když budete mít štěstí, osobně vás tímto domem provede. Rozhodně si nenechte ujít fantastický výhled na celé město ze zahrady na střeše.

Pokud nemáte vlastní motorku, sežeňte někoho ze všudypřítomných easy riders (nebo požádejte na hostelu) a udělejte si celodenní výlet na jeden z vodopádů v okolí, do továrny na hedvábí nebo na čajové a kávové plantáže. Celý den budete mít parádní výhled ze sedla skútru na zelené kopečky okolo.

Na co se připravit: Da Lat objevili domácí turisté a o svátcích je tu narváno – o Tetu 2026 přijelo skoro milion lidí a centrum bylo neprůjezdné. Mimo svátky a víkendy je to pořád klidné město. A ještě jedna administrativní změna: Da Lat je dnes správním centrem nové rozšířené provincie Lam Dong, pod kterou spadá i Mui Ne.

Mui Ne

Slavné vietnamské středisko kitesurfingu, kterému se říká kitesurfingové hlavní město Asie. Můžete pozorovat desítky lidí prohánějících se na prkně po moři, dát si výborné a cenově dostupné mořské plody nebo jet na výlet k majáku Ke Ga. Rozhodně si zaplaťte výlet džípem na bílé písečné duny a pozorujte magický východ slunce s výhledem jak z jiného kontinentu.

Na chvíli si zde budete připadat jako na opravdové poušti. Mým tipem na ubytování je kemp LongSon kousek za městečkem, kde se dá spát ve stanu přímo na pláži, pár metrů od hrany přílivu. Ráno rozepnete zip stanu a pozorujete slunce vycházející z moře.

Kdy jet: pokud vás láká kite nebo windsurfing, je klíčová sezóna severovýchodního monzunu od listopadu do března, kdy tu fouká spolehlivých 18 až 25 uzlů. Hodina lekce kitesurfingu stojí 1 300 000–1 700 000 VND (asi 1 000–1 400 Kč). Mimo tuhle sezónu je Mui Ne obyčejná pláž.

Nha Trang

Nha Trang je zpátky v plné síle jako ruské přímořské letovisko. Po restartu přímých leteckých spojení s Ruskem v roce 2025 sem ruští turisté proudí ve velkém – jen za první polovinu roku 2026 jich do oblasti přijelo přes 740 tisíc a nabídka se tomu přizpůsobila: ruské nápisy, ruské menu, ruské kluby.

Podstatné ale je, že tahle vlna je hodně soustředěná do turistického centra. Stačí vyjet pár kilometrů za pobřežní bulvár a jste v obyčejném vietnamském městě s klasickými jídelnami, tržnicí a pohostinností, na jakou jste zvyklí odjinud. Kdo tvrdí, že Nha Trang je „ztracená“, dál než na hlavní pláž nedošel.

Zajeďte si na motorce směrem na jih do Bai Dai a relaxujte na klidnější pláži, rozhodně si dejte jedny z nejlepších čerstvých ústřic v zemi a udělejte si výlet k severně ležícím vodopádům Ba Ho, pod kterými zaparkujete skútr a vydáte se na půldenní trek podél říčky. Ve městě stojí za návštěvu čamské věže Po Nagar a bahenní lázně.

Phu Quoc: staveniště s pěknými plážemi

Tady musíme být upřímní, protože se ostrov za posledních deset let změnil k nepoznání. Kdysi to bylo místo prašných cest, opuštěných pláží a rybářských vesnic. Dnes je Phu Quoc jedno velké staveniště.

Důvodem je summit APEC 2027, kvůli kterému na ostrově běží 21 velkých projektů za víc než pět miliard dolarů – kongresové centrum, rozšíření letiště o druhou dráhu a nový terminál, desetiproudá silnice. Na stavbách pracují ve dne v noci tisíce dělníků. K tomu se řada dříve veřejných pláží ocitla uvnitř oplocených resortů a mimo resortové zóny je znát problém s odpadky.

Má tam tedy smysl jezdit? Když chcete klasickou plážovou dovolenou v resortu, pak ano – od listopadu do dubna je počasí spolehlivé, moře teplé a poměr ceny a kvality u čtyřhvězdičkových hotelů výborný. Když ale hledáte „vietnamský“ zážitek, budete zklamaní: Phu Quoc už dávno nepřipomíná Vietnam. Od května do října k tomu přidejte deště, medúzy a kalnou vodu.

Con Dao: to, čím Phu Quoc býval

Souostroví Con Dao je dnes tím, co lidé na Phu Quocu marně hledají. Šestnáct ostrovů, z nichž je obydlený jen jeden, národní park na souši i v moři, opuštěné pláže a hlavně skoro žádná výstavba – většina území je chráněná.

Zároveň je to místo s těžkou historií: Francouzi i Jihovietnamci tu provozovali nechvalně proslulou věznici s „tygřími klecemi“, dnes přístupnou jako muzeum. Vietnamci sem jezdí jako na poutní místo.

Jak se sem dostat: letecky ze Saigonu za necelou hodinu (zhruba 1 200–1 650 Kč), nebo rychlolodí z pevniny za 2,5 až 6 hodin (350–650 Kč) – ta ale často nejede kvůli počasí. Kdy jet: od dubna do září, kdy je moře čiré a na plážích se líhnou mořské želvy. Kolik dní: tři až čtyři, dřív se odsud nebude chtít.

Delta Mekongu a Can Tho

Delta je úplně jiný Vietnam – plochý, zelený a rozlitý do vody. Doprava tu vede po kanálech, ovoce roste všude a život se odehrává na loďkách. Nejlepší základnou je Can Tho, tři až čtyři hodiny ze Saigonu.

Hlavním tahákem je plovoucí trh Cai Rang. Pořád funguje, ale i tady je potřeba být upřímný: velkoobchodních lodí ubývá, protože zboží se dnes rozváží po silnicích. Zatímco dřív jich tu bylo několik set, teď jich napočítáte kolem padesáti až sta. Pořád je to zážitek – ale musíte vyrazit v pět ráno. Kdo tam připluje v devět, uvidí jen pár lodí a spoustu turistů.

Kromě trhu stojí za to ovocné sady kolem Ben Tre, dílny na rýžové papíry a kokosové bonbony, homestay u rodiny přímo na kanálu a cesta úzkými kanály na malé loďce. Kolik dní: dva, ideálně s jednou nocí přímo u vody, ne jednodenní výlet ze Saigonu.

Časté otázky o Vietnamu

Kde najdu více informací

• Ministerstvo zahraničních věcí ČR – oficiální a průběžně aktualizované informace o vstupních podmínkách a bezpečnostní situaci. Před cestou se zaregistrujte v systému DROZD.
• evisa.gov.vn – jediný oficiální portál vietnamské imigrace pro e-visa.
• prearrival.immigration.gov.vn – digitální příjezdová karta, zdarma.
• Vietnam Coracle – podle nás nejlepší blog o Vietnamu vůbec. V angličtině, od člověka, který tam roky žije, s podrobnými popisy tras na motorce.
• Seat61 – nejspolehlivější zdroj informací o vietnamských vlacích, jízdních řádech a rezervacích.
• Severní Vietnam – praktické informace i tipy na cestování po severu, česky.
• Travelfish.org – kvalitní web o zemích jihovýchodní Asie, pro členy i průvodci.

A pokud plánujete delší okruh regionem, projděte si i naše průvodce Thajskem, Kambodžou, Laosem, Singapurem a Malajsií. S dětmi se hodí přečíst zkušenosti z článku Jihovýchodní Asie s dětmi a na Bangkok máme samostatného průvodce, který se hodí, pokud tudy poletíte s přestupem.

Vietnamem vás provedla Anna Ahneová, nadšená fotografka a cestovatelka na volné noze. Do jihovýchodní Asie se poprvé vydala v roce 2014 jako dobrovolnice učit angličtinu na indonéský ostrov Lombok. Na poznávání Vietnamu si v zimě 2015/2016 naplánovala měsíc, který se protáhl na dva, a návštěva to nebyla poslední. Vietnam stojí za to vidět a zažít. Aničku najdete na Facebooku.

Průvodce průběžně aktualizuje redakce Travel Bible. Poslední velká revize proběhla v červenci 2026 a vychází mimo jiné z cest Matouše Vinše po středním Vietnamu na jaře 2026.