Kostarika – ráj na zemi a domov nejšťastnějších lidí na světě

Kostarika ve Střední Americe je víc než jen nádherná a bezpečná destinace pro dovolenou. Je učiněným rájem na zemi! Její příroda je nesmírně rozmanitá, nabízí majestátní sopky, mlžné pralesy, ohromující říční údolí a stovky pláží podél Pacifiku i Karibiku. J

Je ideálním místem pro žití tzv. „pura vida“, což je národní výraz pro pohodový život beze spěchu, zmatků a šarvátek.

V tomto průvodci poradíme, jak tento ráj na zemi zažít na vlastní kůži. Jak se do Kostariky dostat, kdy jet, kolik to stojí, které národní parky si musíte rezervovat týdny dopředu a kde se ubytovat – na to vše zde najdete odpovědi.

Kostarika v kostce

Kostarika leží ve Střední Americe, mezi Nikaraguou na severu a Panamou na jihovýchodě. Ze západu ji omývá Tichý oceán, z východu Karibské moře – a mezi oběma pobřežími je to na nejužším místě jen kolem 120 kilometrů. Právě proto se dá za jediný den přejet z karibských palem do mlžného lesa v horách.

• Rozloha: 51 100 km², tedy zhruba dvě třetiny Česka.
• Počet obyvatel: přibližně 5,2 milionu.
• Hlavní město: San José, ležící v Central Valley ve výšce kolem 1 150 m n. m.
• Jazyk: španělština. V turistických oblastech se běžně domluvíte anglicky, na venkově výrazně hůř.
• Měna: kostarický colón (CRC, ₡). Dolary berou skoro všude, ale za horší kurz.
• Časový posun: −8 hodin oproti ČR v létě, −7 hodin v zimě. Kostarika letní čas nezavádí.
• Letiště: SJO u San José a LIR u Liberie v Guanacaste.
• Nejvyšší hora: Cerro Chirripó, 3 820 m n. m.
• Zajímavost: Kostarika od roku 1948 nemá armádu a peníze, které by šly na obranu, dlouhodobě sype do školství a zdravotnictví.

Na ploše, která tvoří tři desetiny procenta souše celé planety, žije zhruba 5 % všech známých druhů rostlin a živočichů. Víc než čtvrtina území je chráněná – národní parky, rezervace a biologické koridory. Právě tahle koncentrace divoké přírody je – spolu s krásnými plážemi – hlavní důvod, proč sem lidé jezdí.

Proč letět na Kostariku?

Kostarice se často přezdívá Švýcarsko Střední Ameriky. Přes den můžete užívat klid na nejkrásnějších plážích světa, nahlédnout do žhnoucích sopek, surfovat na obřích vlnách, potápět se s delfíny a velrybami, sledovat tapíry ve volné přírodě, sjíždět na raftu divokou řeku nebo chodit po horách.

Později si vychutnáte kvalitní rum či kávu v houpací síti, nebo se vydáte pozorovat líhnutí želv.

Překvapí vás také pestrá místní kuchyně a velice milí a šťastní Kostaričané. Výlet do Kostariky se nabízí spojit s procestováním dalších zemí Střední Ameriky a/nebo Karibiku.

Zároveň je ale dobré vědět, do čeho jdete. Kostarika je nejdražší země Střední Ameriky a rozdíl proti sousedům není malý – zatímco tady vyjde den průměrně na 138 dolarů, v Panamě je to 94 a v Nikaragui jen 66.

Za ty peníze ovšem dostanete perfektní turistickou infrastrukturu, bezpečnost a systém ochrany přírody, jaký v regionu nemá obdoby.

Kdy jet na Kostariku

Kostarika má dvě roční období a žádnou zimu. Rozdíl mezi nimi ale není takový, jak se často píše – a hlavně neplatí pro celou zemi stejně.

Suchá a zelená sezóna

Suchá sezóna (místně „verano“) trvá od prosince do dubna. Nejvíc slunce, nejmíň deště – a taky nejvyšší ceny a nejvíc lidí.

Zelená sezóna („invierno“) běží od května do listopadu. Typický den v ní vypadá tak, že dopoledne je jasno a odpoledne spadne prudký, ale krátký tropický liják.

Doporučení jezdit do země jen v období sucha je podle mě scestné. Pralesy a lesy jsou nejkrásnější právě v období dešťů, zvířata jsou aktivnější a ubytování stojí o 30 až 50 % méně.

Nejlevnější bývají září a říjen, kdy ceny hotelů padají skoro na polovinu lednového vrcholu.

Karibik má obrácený režim

Karibské pobřeží funguje opačně než Pacifik. Když je u Pacifiku v září a říjnu nejdeštivěji, u Karibiku je naopak počasí nejsušší a nejpříjemnější. Pokud tedy plánujete Puerto Viejo, Cahuitu nebo Tortuguero, jsou pro vás měsíce, kterým se ostatní vyhýbají, tou nejlepší volbou.

Karibik je ovšem vlhký po celý rok – počítejte s deštěm kdykoli, jen ho v říjnu bude výrazně méně. Naopak Guanacaste na severozápadě je nejsušší část země a v suché sezóně tam krajina zežloutne skoro jako v savaně.

Zároveň i na Kostarice se projevuje klimatická změna, kvůli které jsou sezony v tropech obecně mnohem méně předvídatelné než dřív. Záruka dokonalého počasí v průběhu vaší dovolené tak prostě neexistuje.

Co kdy zastihnete

• Prosinec–duben: nejlepší počasí u Pacifiku, vrchol sezóny, nejvyšší ceny. Severní populace velryb u Uvity.
• Únor–duben: nejvyšší šance zahlédnout kvesala a kvetou divoké avokádovníky.
• Květen–červen: začátek zelené sezóny, zeleň se vrací, turistů výrazně ubývá. Dobrý kompromis.
• Červenec–říjen: zelené karety kladou vejce v Tortugueru, vrchol je v září.
• Srpen–listopad: jižní populace velryb u Marino Ballena, vrchol září a říjen – pozorování je prakticky jisté.
• Září–říjen: u Pacifiku nejvíc deště a nejnižší ceny, u Karibiku naopak nejlíp.
• Listopad: déšť ustupuje, krajina je ještě svěží, ceny zatím nízké. Podceňovaný měsíc.

Pro milovníky surfování: na pacifickém pobřeží jsou nejlepší podmínky od prosince do dubna, karibské pobřeží má vrcholnou sezónu od srpna do října.

Kdy naopak nejezdit

Semana Santa, tedy Svatý týden před Velikonocemi, je jediný termín, kterému se vyloženě vyhněte. Kostaričané tou dobou hromadně vyrážejí na pláže, spousta firem zavírá na celý týden, silnice jsou ucpané a ceny výrazně vyskočí.

Podobně je na tom poslední týden v roce. Řada ubytování si tehdy účtuje dvojnásobek a vyžaduje minimálně tři až sedm nocí. Na období od 20. prosince do 5. ledna rezervujte ideálně víc než půl roku dopředu. Pokud pojedete z Nikaraguy do Kostariky po zemi, počítejte i s osmihodinovou frontou na hranicích ještě pár dní po Novém roce.

Hurikány Kostariku přímo zasáhnou jen výjimečně – leží pod hlavní dráhou bouří. Okrajové pásy ale umí přinést vydatné srážky, sesuvy a rozvodněné řeky, nejvíc na karibské straně kolem Limónu. Sezóna běží od června do listopadu.

Jak se dostat na Kostariku

Přímou leteckou linku z Česka nenajdete – z Prahy poletíte vždy alespoň s jedním přestupem. Dobrá zpráva je, že spojení do Kostariky za posledních pár let výrazně zhoustlo.

Přímé linky z Evropy

Nonstop do San José létají Iberia a Iberojet z Madridu, Air France z Paříže, KLM z Amsterdamu, Lufthansa z Frankfurtu a British Airways z Londýna. Do Liberie v Guanacaste létá sezónně Edelweiss z Curychu.

Odlety z Prahy a z okolních letišť

Z Prahy se většinou nejvíc vyplatí lety přes Frankfurt, Amsterdam nebo Madrid. Zpáteční letenka se pohybuje kolem 19 000 až 24 000 Kč podle sezóny a předstihu. Cokoli pod 25 000 Kč je slušná nabídka, pod 20 000 Kč mimo sezónu už výborná.

Lety přes USA příliš nedoporučujeme, mimo jiné kvůli nutnosti zařídit ESTA a projít i při přestupu přísnou imigrační kontrolou. Lety přes Kanadu smysl dávat mohou.

Naopak velmi vyplatit se může popojet na letiště v okolí ČR, v tomto případě nejčastěji Vídeň a Mnichov. Stále sice poletíte s přestupem, ale díky vyšší konkurenci můžete na letence ušetřit několik tisíc.

Jak se co nejvýhodněji dostat na okolní letiště? Přečtěte si Jak se snadno a levně dostat na letiště v okolí ČR?

Letiště v Kostarice

Hlavní branou do země je Juan Santamaría (SJO), které leží zhruba 20 kilometrů od centra San José, blíž k Alajuele. V květnu 2026 tu otevřeli novou příletovou halu a další přestavba poběží až do roku 2027 – počítejte s tím, že letiště bude vypadat jinak, než ukazují starší fotky.

Druhé mezinárodní letiště Daniel Oduber (LIR) u Liberie je klíč ke Guanacaste. Pokud míříte na severozápadní pláže nebo do Rincón de la Vieja, ušetříte tím čtyři až pět hodin jízdy ze San José. Právě proto ho volí většina rodin s dětmi. Nabídka letů je ale menší.

Vyzrajte na levné letenky. Naše tipy jsme shrnuli do článku Jak najít nejlevnější letenky, a kdo to chce vzít od základu, může omrknout kurz travelhackingu.

Víza a podmínky vstupu

Češi vízum předem řešit nemusí. Razítko dostanete na letišti zdarma. Od září 2023 je horní hranice bezvízového pobytu 180 dní.

Pozor ale na jeden detail: počet dní je čistě na uvážení imigračního úředníka a běžně se razítkuje méně než maximum. Na dvoutýdenní dovolenou to nevadí, ale pokud plánujete zůstat několik měsíců, nespoléhejte automaticky na plných 180 dní.

Co musíte mít při ruce:

• Pas platný nejméně 6 měsíců po plánovaném odjezdu z Kostariky.
• Zpáteční nebo navazující letenku. Tuhle podmínku vymáhá především letecká společnost při odbavení, ne imigrace na místě. Bez dokladu o vycestování vás nemusí pustit do letadla. Stačí i autobusová jízdenka do Panamy či Nikaraguy.
• Doklad o financích ve výši zhruba 100 dolarů na každý měsíc pobytu. Kontroluje se spíš namátkově, ale výpis z účtu nebo kreditka se hodí mít po ruce.

Žádný online formulář před cestou nevyplňujete. Covidový „Salud Pasajeros“ zanikl už v dubnu 2022 a nic ho nenahradilo – pokud na něj někde narazíte, jde o zastaralou informaci.

Odletová taxa činí 29 dolarů, ale u drtivé většiny leteckých společností je už od roku 2016 zahrnutá v ceně letenky. Ověřte si to u své aerolinky; kdyby náhodou nebyla, platí se na přepážce a platba kartou je o 10 dolarů dražší.

Pokud se chcete zdržet déle a razítko na to nestačí, dá se pobyt obnovit výjezdem do Panamy nebo Nikaraguy. Technicky se můžete vrátit týž den, doporučuje se ale strávit mimo zemi aspoň tři dny.

Nejbližší kostarická ambasáda sídlí v Berlíně, ale vyřizovat přes ni dlouhodobé vízum je zdlouhavé a drahé.

POZOR: Kostarika opakované „visa runs” do okolních zemí jen za účelem obnovení víza vnímá čím dál hůř a při podezření na nelegální dlouhodobý pobyt může další vstup odepřít.

Vízum pro digitální nomády

Kostarika patří k zemím s vlastním nomádským vízem. Platí rok a dá se o rok prodloužit. Musíte doložit měsíční příjem 3 000 dolarů (4 000 dolarů u rodiny) ze zdrojů mimo Kostariku, dvanáct měsíců výpisů z účtu a zdravotní pojištění s krytím 50 000 dolarů. Žádá se online, poplatek je 100 dolarů a vyřízení trvá kolem patnácti pracovních dní. Bonus: příjmy ze zahraničí se tu nedaní.

Uvažujete o práci na dálku z tropů? Sepsali jsme, co obnáší digitální nomádství v praxi.

Kolik stojí Kostarika

Připravte se na to, že Kostarika je drahá. Ne „drahá na Střední Ameriku“, ale u spousty věcí drahá i proti Česku. Za posledních pár let se rozdíl proti sousedům ještě prohloubil.

Měna, kurz a placení

Platí se kostarickým colónem (CRC). Kurz se drží kolem 450 až 455 colónů za dolar, což znamená zhruba 21 colónů za korunu.

Colón přitom dlouhodobě posiluje – jen za poslední půl roku o necelých devět procent a od roku 2020 ztratil dolar vůči němu asi čtvrtinu hodnoty. To je hlavní důvod, proč se země zdá najednou tak drahá i lidem, kteří tu byli před pár lety.

Dolary berou skoro všude, ale skoro vždy za horší kurz. Drobné nákupy – sody, trhy, autobusy, taxi – plaťte v colónech. Kde to jde, plaťte kartou; Visa i Mastercard fungují běžně včetně bezkontaktního placení, na venkově a u malých prodejců si ale nachystejte hotovost.

Jedno pravidlo si zapamatujte: když se vás terminál zeptá, jestli chcete zaplatit v korunách, dolarech, nebo colónech, vždycky vyberte colóny. Nabídka platby v domácí měně vypadá jako vstřícnost, ale je to skrytý poplatek – pro přepočet se využívá mnohem horší kurz, než dostanete od poskytovatele platební karty nebo své banky. Platí to i v bankomatu.

Jak vybírat z bankomatů po celém světě bez zbytečných poplatků? Shrnuli jsme to v článku Výběry z bankomatu kdekoli na světě zdarma.

Bankomaty a karty

Bankomatů je dost, ale poplatky se mezi bankami liší násobně:

• Banco Nacional – nejlepší volba, u většiny výběrů zahraniční kartou neúčtuje vlastní poplatek.
• Davivienda – zhruba 2,50 až 3 dolary za výběr. Převzala síť po Scotiabank, která retailové bankovnictví v Kostarice ukončila v prosinci 2025.
• BAC – dráž, 5 až 7 dolarů, zato vyšší limit na jednu transakci.

Limity na výběr bývají mezi 100 000 a 250 000 colóny na transakci. Některé bankomaty v noci z bezpečnostních důvodů peníze nevydají.

Na cestu do Kostariky nevyrážejte bez vhodné platební karty. Za nás vítězí Revolut, pořídit si ale můžete hned několik cestovatelských karet pro případ nouze. Jejich pro a proti jsme popsali v článku Platební karty na cestách a jak z nich vytěžit co nejvíc.

Pozor na daně na účtence

Ceny na jídelních lístcích a cedulích bývají bez daní. K účtu se pak připočte 13% DPH a v restauracích navíc 10% servisní poplatek, který je povinný ze zákona.

Reálně tedy počítejte, že zaplatíte zhruba o 23 % víc, než jste četli v menu.

Konkrétní ceny

Orientační ceny při kurzu kolem 21 Kč za dolar:

• Postel v dormu v hostelu: 17–32 $ (asi 360–670 Kč).
• Dvoulůžák ve středním hotelu: 90–180 $ (asi 1 900–3 800 Kč).
• Eco-lodge vyšší třídy: od 380 $ výš.
• Casado v sodě: 6–10 $ (asi 130–210 Kč).
• Hlavní jídlo v běžné restauraci: 18–28 $ (asi 380–590 Kč).
• Pivo Imperial: v obchodě kolem 1,75 $, v baru 3–4 $.
• Cappuccino: kolem 4 $ – ano, i v zemi, která kávu pěstuje.
• Benzín: zhruba 1,55 $ za litr (asi 33 Kč). Ceny reguluje stát a v srpnu 2026 zlevnily.
• Vstup do národního parku: nejčastěji 12–25 $ na osobu a den.
• Lekce surfování: 45–70 $ včetně půjčení prkna.
• Zipline: 65–90 $, kratší okruhy od 25 $.
• Rafting: 65–130 $ za den.
• Pozorování velryb: 85–110 $.
• SIM karta s daty: od 3 $ za kartu, balíček s pár giga kolem 11–17 $.

Denní rozpočet

Na osobu a den, bez mezinárodní letenky:

• Batůžkář (hostely, veřejné autobusy, pití, jídlo v jídelnách): 50–90 $, tedy asi 1 050–1 900 Kč.
• Střední cesta (hotel, mix restaurací, občas půjčené auto): 120–240 $, asi 2 500–5 000 Kč.
• Pohodlný cestovatel (lodge, auto, tour s průvodcem): 250–400 $ a výš.

Jeden velký zážitek jako rafting nebo celodenní výprava do Corcovada přidá k dennímu rozpočtu klidně 150 až 250 dolarů na osobu, takže si je rozložte.

Dva týdny pro dvojici z Česka vyjdou včetně letenek zhruba na 110 000 až 160 000 Kč ve středním stylu. Cesta v zelené sezóně ušetří 30 až 50 % oproti lednu.

Kolik reálně stojí cestování po americkém kontinentu jsme rozebrali v článku cestovní náklady v Americe.

Kde se dá ušetřit

• Jezte v jídelnách „soda”. Místní jídelny nabízejí casado za třetinu ceny turistické restaurace a jídlo bývá lepší.
• Nakupujte v Pali nebo Maxi Pali. Automercado je vyloženě drahý řetězec.
• Zajděte na feria, tedy farmářský trh. Ovoce a zelenina tam stojí zlomek supermarketových cen.
• Použijte veřejné autobusy. Přejezd, kde turistický shuttle účtuje za 60 dolarů, zvládnete za pět až deset.
• Jeďte mimo hlavní sezónu. V květnu, červnu, září a listopadu ušetříte na ubytování skoro polovinu.
• Vybírejte méně známé parky. Cahuita funguje na dobrovolném příspěvku, Marino Ballena stojí jen 6 dolarů.

Doprava po Kostarice

Kostarika patří mezi země, kde se jezdí vpravo. Vzdálenosti vypadají na mapě směšně, ale nenechte se zmást – hornatý terén a klikaté silnice dělají z padesáti kilometrů klidně dvě hodiny. U autobusů počítejte s průměrnou rychlostí pod 50 km/h. Zvykněte si taky, že každý troubí jak blázen.

Půjčení auta

Auto je nejpohodlnější způsob, jak Kostariku projet, a u odlehlejších lodge prakticky jediný. Ekonomická třída vyjde na 45 až 70 dolarů za den, kompaktní 4×4 na 75 až 110 dolarů. Rezervujte čtyři až šest týdnů dopředu, v sezóně bývá vyprodáno.

A teď past, na kterou naletí skoro každý. Srovnávače ukazují lákavé ceny od pár dolarů denně, jenže v Kostarice je ze zákona povinné pojištění odpovědnosti (SLI nebo TPL), které se do těch cen nezapočítává a doplácí se až u přepážky. Připočtěte si tedy 30 až 45 dolarů denně navíc. Cena, kterou jste viděli online, s tou konečnou nemá skoro nic společného.

Potřebujete opravdu 4×4? Na hlavních tazích mezi San José, La Fortunou, Monteverde a pacifickými plážemi ne, běžný sedan stačí. Nutné je ale všude, kde se jede do kopce po nezpevněné cestě – část ubytování nad Santa Teresou, cesty na Osu, přístup k některým lodge v Monteverde. V období dešťů se hodí i tam, kde by v suchu stačil sedan.

• Nejezděte po tmě. Silnice bývají bez krajnic i značení, v dešti hrozí sesuvy a výmoly.
• Používejte Waze, v Kostarice funguje výrazně líp než jiné navigace.
• Nikdy nenechávejte nic v autě, ani v kufru. Víc o tom v sekci o bezpečnosti.
• Brody přes řeky podceňuje spousta řidičů. Když nevidíte na dno, nejezděte.

Autobusy a turistické shuttly

Nejlevnější variantou dopravy po celé zemi jsou autobusové spoje. Jsou pomalé, ale opravdu levné a dostanete se jimi skoro všude. Řidič vám často rád zastaví mimo zastávku, stačí mu říct.

V San José má prakticky každá společnost vlastní nádraží, takže je jich po městě tucet. Důležitá změna, kterou starší průvodci neuvádějí: Terminal 7-10 je od dubna 2025 zavřený a spoje na San Carlos, La Fortunu i Monteverde se přesunuly na Terminal Atlántico Norte.

Na Quepos, Dominical a Uvitu jezdí Tracopa, na Limón a Puerto Viejo se jezdí z Gran Terminal del Caribe.

Orientační ceny a časy hlavních tras:

• San José – La Fortuna: 5–9 $, kolem 4 hodin.
• San José – Monteverde: od 8 $, něco přes 4 hodiny. Jezdí jediný dopravce, Transmonteverde.
• San José – Quepos a Manuel Antonio: kolem 15 $, necelé 4 hodiny.
• San José – Puerto Viejo: 12–15 $, 4,5 až 5,5 hodiny.

Turistické autobusy stojí podstatně víc – 45 až 80 dolarů za sdílený přejezd – ale vyzvednou vás u hotelu, mají klimatizaci a nemusíte řešit přestupy. Jezdí je Interbus, Easy Ride, Gray Line, Monkey Ride a Caribe Shuttle.

Zvláštní kapitolou je trasa La Fortuna – Monteverde. Po silnici kolem jezera Arenal je to skoro čtyři hodiny mizerné cesty, kdežto klasická kombinace jeep – loď – jeep přes jezero trvá tři až tři a půl hodiny a je zážitkem sama o sobě. Ranní odjezd stojí 33 dolarů, odpolední 40.

Vnitrostátní lety, taxi a trajekty

SANSA obsluhuje kolem dvanácti destinací včetně Drake Bay, Puerto Jiménezu, Tortuguera, Tamarinda a Nosary. Jednosměrná letenka vyjde na 80 až 145 dolarů. Dává to smysl hlavně u Osy a Tortuguera, kam se po zemi jede celý den – z malého letadla navíc uvidíte zemi z úplně jiné perspektivy.

Oficiální taxi jsou červená, letištní oranžová. Trvejte na zapnutém taxametru („maría“); kde ho řidič odmítá zapnout, dohodněte cenu předem. V San José a větších městech funguje i Uber a inDrive – bývají levnější než klasické taxi.

Na jižní cíp poloostrova Nicoya vede trajekt z Puntarenas do Paquery. S autem vyjde na 22 až 30 dolarů a plavba trvá kolem hodiny. Bez něj byste objížděli celý poloostrov po souši.

V Kostarice relativně dobře funguje i stopování. Význam zdviženého palce nezná každý, ale rádi vám zastaví a odvezou i jinam, než sami jedou.

Přechody do Nikaraguy a Panamy

Nejvytíženější je Peñas Blancas na severu, klidnější alternativou je Las Tablillas. Do Panamy se jezdí přes Paso Canoas na pacifické straně nebo přes Sixaolu na Karibiku, odkud je to kousek na Bocas del Toro.

Počítejte s výstupním poplatkem na kostarické straně a vstupním na té druhé, s frontami a s tím, že vám můžou chtít vidět doklad o vycestování ze země, do které jedete.

Národní parky: rezervace, vstupné a kvóty

Tohle je nejdůležitější kapitola celého průvodce.

Kostarické národní parky se za posledních pár let přesunuly na povinné online rezervace s denními kvótami.

Kdo přijede k bráně bez lístku koupeného předem, dovnitř se nedostane – i kdyby jel čtyři hodiny.

Jak funguje rezervace přes SINAC

Správu parků má na starosti státní SINAC a lístky se kupují přes jeho rezervační portál. Pár věcí, které je dobré vědět dopředu:

• Platí se výhradně kartou. U velkých parků hotovost na místě nevezmou.
• Ceny na webech bývají bez daně. K uvedené částce se připočítá 13 % DPH – proto se v různých zdrojích potkáte u téhož parku s $16 i $18. Je to totéž číslo.
• Rezervujte s předstihem. Pár dní stačí v zelené sezóně; od ledna do dubna počítejte spíš s týdny.
• Systém občas zlobí. Když platba neprojde, uložte si screenshot chyby – SINAC to řeší e-mailem.
• Ne všude to platí. Menší parky jako Marino Ballena nebo Cahuita pořád fungují na hotovost či dobrovolný příspěvek přímo na místě.

Hlavní parky a co u nich čekat

Ceny jsou pro dospělého cizince včetně daně, děti mají obvykle výrazně nižší sazbu:

• Manuel Antonio – kolem 18 $. Povinná online rezervace, v úterý zavřeno. Denní kapacita se soudním rozhodnutím postupně zvyšovala a dnes je řádově v tisících lidí denně, takže tu rozhodně nebudete sami. Choďte ideálně hned po otevření.
• Corcovado – 15 $ a povinný certifikovaný průvodce, bez něj vás na stezku nepustí. Stanice Sirena bývá v sezóně vyprodaná měsíce dopředu.
• Tortuguero – zhruba 17 $, lístky jen online a nejpozději den předem. Na noční prohlídky za želvami je potřeba průvodce.
• Poás – kolem 15 $, rezervace na konkrétní časový slot. Kvůli sopečné aktivitě jede park v režimu omezeného přístupu: malé skupiny, zhruba dvacet minut u vyhlídky a možnost okamžitého uzavření podle aktuálního stavu. Ověřte si to den předem.
• Rincón de la Vieja – kolem 17 $, jen online a jen kartou, sektor Las Pailas má zavřeno v pondělí. Sopka je ve zvýšené aktivitě, takže bývá uzavřená cesta ke kráteru, zatímco spodní okruhy s bahenními kotli fungují normálně.
• Tenorio / Río Celeste – kolem 12 $ a pozor: na bráně nezaplatíte vůbec nijak, ani hotově, ani kartou. Musíte mít digitální permit koupený předem.
• Monteverde – rezervace kolem 25 $, sousední Santa Elena je levnější (kolem 21 $) a pustí vás i bez rezervace. Curi-Cancha stojí podobně jako Monteverde a má z místních rezervací nejlepší pověst na kvesala.
• Arenal – 15 $. Pozor na záměnu: „Arenal 1968“ je soukromý park na lávovém poli vedle oficiálního, s vlastním vstupným.
• Marino Ballena (Uvita) – jen 6 $ a platí se na místě. Nejlevnější vstup do velkého parku v zemi.
• Cahuita – u vchodu Kelly Creek dobrovolný příspěvek, doporučuje se 5 až 10 $. Peníze jdou přímo na údržbu.
• Cerro Chirripó – vstup kolem 18 až 21 $ za den a k tomu samostatná rezervace lůžka v horské chatě Base Crestones. Kapacita je pár desítek lidí na noc, rezervuje se až půl roku dopředu a na období od ledna do května mizí místa rychle.
• Carara – kolem 10 $, druhá největší populace papoušků ara makao v zemi. Skvělá zastávka cestou na jih.
• Irazú – kolem 15 $, otevřeno do brzkého odpoledne. Přijeďte ráno, než se kráter zatáhne mlhou.

Ceny a hlavně provozní režim se mění častěji, než by člověk čekal – zvlášť u sopek.

Před cestou si stav ověřte na oficiálním rezervačním portálu SINAC, tohle je jediná informace v celém průvodci, u které se rozhodně nespoléhejte na to, co jste četli před půl rokem.

Ceny jsme naposledy aktualizovali v srpnu 2026.

Kdy uvidíte jaká zvířata

Kostarika není zoo a nic není zaručené. Sezónnost ale hraje obrovskou roli:

• Kvesal – vrchol únor až duben, kdy hnízdí a kvetou divoké avokádovníky. Nejjistěji v San Gerardo de Dota, kde žije celoročně, a v Curi-Canche.
• Velryby – dvě sezóny u Uvity: jižní populace srpen až listopad (vrchol září a říjen, pozorování prakticky jisté) a severní prosinec až duben.
• Zelené karety – kladení v Tortugueru od července do poloviny října, vrchol v září.
• Arribada olivových karet – hromadné kladení v Ostionalu, obvykle pár dní před novoluním mezi srpnem a prosincem. Přijít se dá jen s licencovaným průvodcem.
• Ary makao – nejlépe v suché sezóně v Caraře a na Ose, ráno a k večeru.
• Jaguáři a tapíři – jen Corcovado a i tam jde o štěstí. Nejvyšší šance na několikadenním pobytu se zkušeným místním průvodcem.
• Lenochodi – celoročně, nejsnáz v Manuel Antoniu, Cahuitě a kolem La Fortuny. Bez průvodce je najdete jen náhodou.

Jedna rada za všechny: zaplaťte si průvodce.

Rozdíl mezi procházkou po vlastní ose a stejnou cestou s někým, kdo má cvičené oko a dalekohled, je propastný. Za 25 až 60 dolarů uvidíte několikanásobně víc než zadarmo.

Kam na Kostarice jet

Kostarika se dá rozdělit na několik regionů, které se od sebe liší klimatem, krajinou i atmosférou. Vybírat mezi nimi je důležitější než honit se za seznamem konkrétních míst – přejezdy jsou pomalé a kdo chce vidět všechno, nevidí pořádně nic.

La Fortuna a sopka Arenal

Nejnavštěvovanější destinace v zemi a pro většinu lidí první zastávka. Kuželovitá sopka Arenal tu čouhá nad městečkem jako z učebnice a kolem ní je nahuštěno všechno, co si člověk s Kostarikou spojuje: termální prameny, visuté mosty, vodopád, zipline, kanoing a noční procházky pralesem.

Termálních lázní je tu celá škála. Tabacón je nejluxusnější a taky nejdražší (kolem 110 $), Baldí vyjde na 85, Ecotermales na 59 a mají omezenou kapacitu, takže je tam klid.

Budget varianta jsou Los Laureles za zhruba 32 dolarů. A pak je tu Río Chollín – volně přístupná horká řeka pod mostem, kde se koupou místní zadarmo. V období dešťů tam ale nechoďte, proud umí být nebezpečný.

Vodopád La Fortuna stojí 18 dolarů a vede k němu 500 schodů dolů – dolů se jde vesele, nahoru už méně. Dole je jezírko, ve kterém se dá plavat.

Zůstaňte dvě až tři noci. Na jednu noc se to nevyplatí, aktivit je tu na několik dní.

Najděte si ubytování v La Fortuně

Monteverde a mlžné lesy

Vysoko v horách, ve věčné mlze a o poznání chladněji než dole. Mlžný les je úplně jiný ekosystém než nížinný prales – stromy obalené mechem a orchidejemi, vlhko, které se drží v každé škvíře, a ticho přerušované jen kapáním.

Právě tady se zrodil koncept zipline, který se odsud rozšířil do celého světa.

Rezervací je tu víc a liší se cenou i návštěvností. Monteverde Cloud Forest Reserve je nejslavnější a nejplnější, Santa Elena je levnější a klidnější, a Curi-Cancha je z nich nejjistější na kvesala.

Bosque Eterno de los Niños vznikl ze sbírky švédských školáků a celý výtěžek jde na ochranu, ne na provoz.

K tomu soukromé atrakce s visutými mosty – Selvatura, Sky Adventures a 100% Aventura, kde je i nejdelší jednotlivá zipline v zemi, měřící 1 590 metrů.

Vezměte si teplé oblečení a nepromokavou bundu, mlha promáčí i za „hezkého“ počasí.

Projděte si nabídku ubytování v Monteverde

Río Celeste a Bijagua

Nádherná modrá řeka a vodopád v pralese národního parku Tenorio. Barva není optický klam ani zbarvení vody – vzniká rozptylem světla na částicích hliníku a křemíku, které se srážejí v místě, kde se stékají dvě jinak čiré říčky. Tomu místu se říká Teñideros a je vidět, jak se barva „zapíná“ během pár metrů.

Koupat se tu nesmí a modrá je nejsilnější za jasného počasí. Po vydatném dešti voda zhnědne a trvá den dva, než se vrátí. Přijeďte ráno, jak park otevře – dopoledne bývá nejlepší světlo i nejmíň lidí.

Základnou je vesnice Bijagua, odkud se dá zajet i do Caño Negro na pozorování ptáků. Je to jedna z mála velkých atrakcí, kde ještě není přelidněno.

Najděte si ubytování v Bijague u Río Celeste

Guanacaste

Severozápadní roh země, nejsušší region Kostariky a zároveň nejrozvinutější, co se týče turistiky. Vlastní mezinárodní letiště v Liberii, all-inclusive resorty, golf a nejdelší suchá sezóna v zemi.

V únoru a březnu tu krajina zežloutne a stromy shodí listí, což je pro tropy dost překvapivý pohled.

Tamarindo je nejživější, nejturističtější a dobré místo, kde se naučit surfovat. Playas del Coco je základnou pro potápění, Playa Flamingo patří k nejluxusnějším a Playa Grande je klidnější varianta hned vedle Tamarinda.

Ve vnitrozemí stojí za výlet Rincón de la Vieja se sopečnými bahenními kotli a vodopády.

Najděte si ubytování v Tamarindu

Guanacaste je nejpraktičtější volba pro rodiny s dětmi – z letiště jsou to na většinu pláží necelé dvě hodiny a nemusíte řešit San José.

Projděte si nabídku ubytování v Playas del Coco

Poloostrov Nicoya a modrá zóna

Nicoya je jednou z pěti modrých zón světa – oblastí, kde se lidé dožívají výrazně vyššího věku než jinde. Na pěti zdejších kantonech žijí desítky stoletých obyvatel a vědci to připisují kombinaci stravy z fazolí, kukuřice a tykví, tvrdé vody bohaté na vápník, celoživotního pohybu a silných rodinných vazeb.

Pokud vás zajímá to slavné „pura vida“ v praxi, tady ho uvidíte nejlíp.

Santa Teresa a sousední Mal País jsou dnes centrem surfu, jógy a digitálních nomádů. S obrovskými vlnami je Santa Teresa snad nejlepší místo k surfování v zemi, občas ale hrozí nebezpečné proudy.

Montezuma je klidnější, bohémská a má vodopád přímo za vesnicí.

Sámara a Nosara patří k nejlepším místům pro začínající surfaře – Sámara má mělkou chráněnou zátoku, Nosara je pak středobodem jógových retreatů.

Na jižní cíp poloostrova se z jeho severní části dostanete jen obtížně – většina lidí sem jede trajektem z Puntarenas. Na jihu leží taky Cabo Blanco, vůbec nejstarší chráněné území Kostariky, vyhlášené už v roce 1963.

Najděte si ubytování v Santa Terese

Projděte si nabídku ubytování v Sámaře

Najděte si ubytování v Nosaře

Střední Pacifik: Manuel Antonio, Dominical a Uvita

Manuel Antonio je nejmenší národní park v zemi a zároveň nejnavštěvovanější. Kombinace bílých pláží a pralesa, ve kterém potkáte kapucínky, lenochody, leguány a s trochou štěstí i vzácné opičky veverovité, je opravdu působivá – jen počítejte s tím, že na ni nebudete sami. Prohlídka parku je záležitostí jednoho dne.

Jižněji je klidněji. Dominical je surfařská vesnice bez nánosu resortů a Uvita je branou k národnímu parku Marino Ballena, jehož pískový výběžek má při odlivu tvar velrybího ocasu.

Není to náhoda ani vtip – právě sem připlouvají keporkaci ze dvou různých populací, jižní od srpna do listopadu a severní od prosince do dubna. Málokde na světě jde velryby pozorovat prakticky celý rok.

Najděte si ubytování v Manuel Antoniu

Projděte si nabídku ubytování v Uvitě

Osa a Corcovado

Poloostrov Osa na jihu je nejdivočejší část Kostariky a národní park Corcovado označil National Geographic za biologicky nejintenzivnější místo planety. Žije tu nejvyšší koncentrace jaguárů v zemi, tapíři, ary makao a čtyři druhy opic.

Není to ovšem místo, kam se dá zajet „na skok”. Do parku se nesmí bez certifikovaného průvodce, vstupuje se lodí z Drake Bay nebo z Puerto Jiménezu a nejzajímavější stanice Sirena bývá v sezóně vyprodaná měsíce dopředu.

Denní výprava stojí kolem 100 až 110 dolarů, dvě noci s průvodcem 400 až 500.

Kdo chce Kostariku takovou, jaká byla, než ji objevil svět, měl by sem vyrazit. Kdo má na cestu týden, ať ji vynechá – jen doprava sem a zpět zabere dva dny.

Najděte si ubytování v Drake Bay

Projděte si nabídku ubytování v Puerto Jiménezu

Karibik: Puerto Viejo, Cahuita a Manzanillo

Karibská strana je kulturně úplně jiná země. Afrokaribská komunita, kreolština vedle španělštiny, kalypso a reggae místo latinskoamerické popmusiky a kuchyně postavená na kokosovém mléce – zdejší rice and beans nemá s tím vnitrozemským skoro nic společného. Protože tu není velké mezinárodní letiště, zůstal Karibik znatelně klidnější.

Puerto Viejo de Talamanca je živá vesnička blízko panamských hranic, kam jezdí hlavně mladí a místní studenti. Alkohol je tu levnější, protože se dováží z bezcelní zóny.

Kolem vedou nejhezčí pláže na celém pobřeží – Punta Uva a Manzanillo – a nejlíp se za nimi jede na kole.

Cahuita je ospalejší a má národní park s jedním z nejzachovalejších korálových útesů karibského pobřeží Střední Ameriky – 600 hektarů a pětatřicet druhů korálů. Vstupné je tu na vchodu Kelly Creek dobrovolné, což je v dnešní Kostarice skoro rarita.

Pamatujte na obrácený režim počasí: září a říjen jsou tu nejlepší měsíce roku.

Najděte si ubytování v Puerto Viejo

Projděte si nabídku ubytování v Cahuitě

Tortuguero

Síť kanálů v pralese, ke kterým nevede žádná silnice – přijedete jen lodí, nebo přiletíte. Právě ta nedostupnost dělá z Tortuguera jedno z nejzvláštnějších míst v zemi. Kanály se projíždí kánoí nebo na člunu a potkáte při tom krokodýly, kajmany, opice a spoustu ptáků.

Hlavní důvod, proč sem jet, jsou ale zelené karety. Kladou tu vejce od začátku července do poloviny října a vrchol je v září, kdy se zároveň líhnou mláďata. Na noční prohlídky se chodí mezi devatenáctou a dvaadvacátou hodinou ve skupinách nejvýš po patnácti lidech a jen s průvodcem.

Většina lidí sem jede přes La Pavonu, kde se nechá auto na parkovišti a nasedne na loď. Plavba trvá hodinu až hodinu a půl.

Najděte si ubytování v Tortugueru

Hory: Chirripó a San Gerardo de Dota

Cerro Chirripó je nejvyšší hora Kostariky a s 3 820 metry jediné místo, odkud za dobrého počasí uvidíte Pacifik i Karibik naráz. Výstup je náročný – zhruba dvacet kilometrů jedním směrem z vesnice San Gerardo de Rivas – a nedá se udělat spontánně, protože musíte mít rezervované místo v horské chatě Base Crestones. Rezervace se otevírají hodně dopředu a na období od ledna do května mizí rychle.

San Gerardo de Dota je úplně jiný příběh: klidné údolí v horském lese, chladné rána a jediné místo v zemi, kde se kvesal vyskytuje celoročně. Pro pozorovatele ptáků je to nejlepší adresa v celé zemi.

Najděte si ubytování v San Gerardo de Dota

Central Valley, San José a Alajuela

Většina lidí bere San José jen jako přestupní stanici a není to úplně nespravedlivé – ale jeden den si zaslouží.

Centrum je kompaktní a projdete ho pěšky: Teatro Nacional z konce 19. století je nejhezčí budova ve městě, Museo del Oro Precolombino ukrývá pod náměstím tisíce předkolumbovských zlatých předmětů a Mercado Central je dobré místo na levný oběd.

Večer patří čtvrti Barrio Escalante, která je dnes gastronomickým centrem země.

Na první a poslední noc je ale praktičtější Alajuela – leží pár minut od letiště, je klidnější a levnější. Kolem se dá zajet na kávovou farmu (Doka Estate, Café Britt, Espíritu Santo), do Orosi Valley s nejstarším funkčním kostelem v zemi nebo na sopku Irazú, nejvyšší sopku v zemi. Dá se sem přijet časně zrána na pozorování nádherného východu slunce.

Najděte si ubytování v Alajuele u letiště

Itineráře: kolik dní na co

Nejčastější chyba při plánování Kostariky je chtít vidět všechno. Země vypadá na mapě malá, ale horské silnice jsou pomalé a každý přejezd sebere půl dne.

Radši zůstaňte na jednom místě dvě až tři noci a vynechte jednu destinaci, než abyste každý den balili.

Orientační doby jízdy autem:

• San José – La Fortuna: kolem 2,5 hodiny.
• San José – Manuel Antonio: zhruba 3 hodiny.
• La Fortuna – Monteverde: po silnici skoro 4 hodiny, přes jezero jeep-loď-jeep tři až tři a půl.
• San José – Puerto Viejo: 4,5 až 5 hodin.
• Monteverde – Manuel Antonio: počítejte s celým půldnem.

Sedm dní

Na týden si vyberte dvě destinace, ne tři. Osvědčené kombinace jsou La Fortuna a Manuel Antonio (sopka a prales plus pláž se zvířaty) nebo La Fortuna a Monteverde (sopka a mlžný les, bez moře).

Klasická trojkombinace s Monteverde se do sedmi dní vejde jen papírově – reálně strávíte půlku dovolené v autě.

Deset dní

Deset dní je ideální délka pro první návštěvu. Stihnete La Fortunu, Monteverde i Manuel Antonio a nikde se nebudete hnát. Vzorové rozložení: přílet a noc v Alajuele, Manuel Antonio na tři noci, Monteverde na dvě, La Fortuna na tři a poslední noc zase u letiště.

Čtrnáct dní

Dva týdny otevírají jižní Pacifik – Dominical, Uvitu a případně výpad na Osu. Tohle je varianta, kterou doporučujeme nejvíc: zůstanete na jedné straně země a dostanete se do míst, kde už není nacpáno.

Kombinovat na čtrnáct dní Pacifik i Karibik se dá, ale nedoporučujeme to. Karibik leží stranou hlavního okruhu a špatně na cokoli navazuje, takže vám z dovolené ukrojí dva dny čistého přejíždění. Buď zůstaňte na Pacifiku, nebo věnujte Karibiku samostatnou kratší cestu.

Ať už zvolíte cokoliv, půjčené auto vám dá v Kostarice největší volnost – zvlášť když chcete zastavovat u vyhlídek a vodopádů, které autobus mine.

Tři týdny a víc

Tady už se vejde kompletní okruh: Karibik (Tortuguero nebo Puerto Viejo), Central Valley, La Fortuna, Río Celeste, Monteverde a nakonec Nicoya nebo jižní Pacifik.

Přidejte si na La Fortunu a Monteverde po jedné noci navíc oproti kratším trasám – budete mít čas na aktivity, ne jen na přesuny.

Tři varianty pro konkrétní zadání

• Jen Karibik: ze San José na dvě noci do Tortuguera, pak čtyři až pět nocí v Puerto Viejo s výlety do Cahuity, na Punta Uvu a do Manzanilla. Region je malý, vyplatí se zůstat na jednom místě.
• Guanacaste s dětmi: přiletět rovnou do Liberie, San José úplně obejít a udělat si základnu v jednom resortu. Odsud výlety na Rincón de la Vieja, katamarán a klidnější pláže. Transfery jsou krátké, infrastruktura nejlepší v zemi.
• Batůžkářem veřejnou dopravou: kombinace místních autobusů a občasného sdíleného shuttlu tam, kde spoj nejede. Je to pomalejší a chce to trochu španělštiny, ale dá se takhle objet zemi za zlomek ceny.

Co na Kostarice zažít

Jak už jste asi pochopili, na Kostarice se nudit nebudete. Díky rozmanité přírodě a bohatému ekosystému tu můžete zažít aktivity na vodě, na souši i ve vzduchu.

• Pozorování divoké zvěře – lenochodi, čtyři druhy opic, tukani, kvesalové, leguáni. Nejlíp brzy ráno a s průvodcem, který ví, kam se dívat.
• Surfování – začátečníci do Sámary, Tamarinda nebo Jacó, pokročilí do Santa Teresy. A pak je tu Pavones na jihu s jednou z nejdelších levých vln na světě. Lekce vyjde na 45 až 70 dolarů.
• Rafting na Pacuare – řeka, která se pravidelně objevuje v žebříčcích nejlepších na světě. Jednodenní výprava kolem 107 dolarů, třídenní s přespáním v lodge na břehu vyjde přes 600.
• Zipline a visuté mosty – nejlepší nabídka je v Monteverde. Ceny 65 až 90 dolarů.
• Canyoning – slaňování a seskakování prudkého koryta řeky s vodopády, nejznámější je Lost Canyon u La Fortuny, od 99 dolarů.
• Potápění – Bat Islands za žraloky od června do října, Catalina Islands za mantami od prosince do dubna, Isla del Caño u Osy. Legendární Isla del Coco je 500 km od pevniny a dostanete se tam jen na vícedenní expedici lodí.
• Pozorování velryb a delfínů – Uvita a Drake Bay, 85 až 110 dolarů.
• Kajak a mangrovy – ústí řeky Sierpe nebo mangrovy u ostrova Damas, klidná alternativa k adrenalinu.
• Horké prameny – celá škála kolem Arenalu, od luxusu za 110 dolarů po volně přístupnou řeku zdarma.
• Kávové a kakaové farmy – prohlídka s ochutnávkou vyjde na 25 až 42 dolarů. Kakaové farmy u Puerto Viejo od 30.
• Jóga a wellness – Nosara a Santa Teresa jsou v tomhle ohledu světová jména.
• Noční procházka pralesem – jiný svět než ten denní. Uvidíte žáby, hady, pavouky a kinkajua.
• Dobrovolnictví u želv – hlídání hnízd a pomoc mláďatům při cestě do moře, hlavně v sezóně kladení.

Objednejte si tour s průvodcem

Jídlo a pití

Kostarická kuchyně je pestrá, chutná a barevná. Je plná zeleniny, hlavně fazolí a kukuřice, rýže, exotického ovoce, masa, ryb, mořských plodů a koření. Jídlo nebývá pálivé, spíš naopak – místní mají rádi sladké a cukrem vůbec nešetří.

Klíčové slovo pro každého, kdo nechce utratit majlant, je soda. Tak se říká místním jídelnám, které vaří tradičně, rychle a za třetinu ceny turistické restaurace. Bývají to nenápadné podniky s pár stoly a jídelníčkem na tabuli.

Co ochutnat

• Gallo pinto – rýže s fazolemi, paprikou, cibulí a kořením. Nejtypičtější kostarické jídlo, jí se ke snídani se sýrem a smetanou natilla.
• Casado – „ženatý“ talíř: rýže, fazole, salát, plátek smaženého banánu a k tomu ryba nebo maso. Základní oběd v celé zemi.
• Ceviche – syrová ryba naložená v limetkové šťávě, opravdová pochoutka.
• Rice and beans – karibská verze rýže s fazolemi, vařená v kokosovém mléce. S vnitrozemskou variantou nemá skoro nic společného.
• Chifrijo – fazole, rýže, vepřové chicharrones a pico de gallo v jedné misce. Klasika k pivu.
• Olla de carne – vydatná hovězí polévka se zeleninou, nedělní jídlo kostarických rodin.
• Patacones – smažené placky z nezralých banánů, servírují se místo pečiva.
• Tamales – balíček rýže, mrkve a masa uvařený v banánovém listu. Vánoční tradice.

Ovoce je kapitola sama pro sebe. Zkuste guanábanu, chlupatý mamón chino, kyselý cas a hlavně pipa fría – vychlazený zelený kokos, kterému useknou vršek a strčí do něj brčko. Za dolar nejlepší nápoj v tropech.

Vegetariáni ani vegani tu hladovět nebudou – rýže s fazolemi je základ všeho a casado se běžně dělá i bez masa. Ve větších turistických místech najdete i plnohodnotné vegan podniky.

Co pít

Batido je ovocný shake s vodou nebo mlékem, refresco natural čerstvá ovocná šťáva. Agua dulce je horký nápoj z třtinového cukru, kterým tu začíná spousta rán.

Z alkoholu vévodí piva Imperial a Pilsen, tvrdý domácí destilát z třtiny se jmenuje guaro Cacique a z rumů má nejlepší jméno Centenario.

A pak je tu káva. Kostarika ji pěstuje od 19. století a zákon tu zakazuje pěstovat jinou než arabiku. Nejlepší zrna pocházejí z oblastí Tarrazú, Tres Ríos a Dota. Tradičně se připravuje přes látkový filtr zvaný chorreador. Prohlídka farmy s ochutnávkou vyjde na 25 až 42 dolarů a je to jeden z nejlepších půldenních výletů z Central Valley.

Ubytování

Nabídka je pestrá a díky nedotčené přírodě tu najdete hlavně lodge a vily s neskutečnými výhledy. Vedle nich fungují hostely, levné cabinas, butikové hotely, all-inclusive resorty v Guanacaste, glamping i domy v korunách stromů. Stačí si vybrat – a nachystat dostatek peněz.

Několik věcí, které se vyplatí vědět předem:

• Klimatizace není samozřejmost. Spousta hotelů má jen stropní ventilátor – v horách to stačí, v nížinách a na pobřeží může být problém. Ověřte si to při rezervaci.
• Elektrická sprchová hlavice, přezdívaná „suicide shower“, ohřívá vodu průtokově přímo v hlavici. Nižší tlak znamená teplejší vodu. Nikdy nesahejte na kovové části, když stojíte mokří a bosí.
• Moskytiéra se hodí tam, kde je jen ventilátor – typicky Karibik a Osa. Řada ubytování ji už má.
• Ceny v sezóně vyskočí o 20 až 50 %, o Vánocích klidně na dvojnásobek, a řada míst žádá minimálně tři až sedm nocí.
• Airbnb je legální a regulované – od roku 2026 se na krátkodobé pronájmy vztahuje daň ve výši 12,75 %, kterou platforma odvádí.
• Certifikace CST označuje ubytování, které splňuje kostarické standardy udržitelnosti. U eco-lodge je to slušné vodítko, ale ne rozhodující kritérium.

Kde se ubytovat v hlavních destinacích

Všechna ubytování níže mají na Booking.com hodnocení 9,0 a výš a dost recenzí na to, aby to něco znamenalo. Řadíme je podle regionů tak, jak jimi nejspíš pojedete.

San José a Alajuela na první a poslední noc:

Letiště leží u Alajuely, ne u San José – noc tady vám ušetří ranní přejezd i nervy.

• The Nomad Hostel – SJO Airport – Nejlevnější rozumná volba pět minut od letiště. Čisté, s kávou zdarma a odvozem na letiště.
• Hotel Pibi Boreal – Klidný hotel se zahradou a bazénem kousek od letiště. Dobrá snídaně a odvoz v ceně.
• Tacacori EcoLodge – Malá lodge v zahradě plné kolibříků. Když přiletíte večer, tohle je nejpříjemnější první noc v zemi.

La Fortuna a Arenal:

Vyplatí se připlatit si za výhled na sopku nebo za vlastní termální prameny – ušetříte pak za vstup do lázní.

• Tifakara by the Waterfall – Butikový hotel kousek od vodopádu, s bazénem a výhledem na sopku ze zahrady.
• Arenal Manoa Hot Springs Resort – Resort s vlastními termály přímo pod sopkou. Drží kostarickou certifikaci udržitelnosti CST.
• Hotel Los Lagos Spa & Resort – Rozlehlý areál s vlastními horkými prameny, bazény a tobogánem. Trefa pro rodiny s dětmi.

Monteverde:

V horách je chladno a vlhko. Ověřte si, jestli má pokoj topení nebo aspoň deku navíc.

• Camino Verde B&B Monteverde Costa Rica – Rodinný penzion v Santa Eleně za nejnižší rozumnou cenu, s obří základnou spokojených hostů.
• Los Pinos Cabins & Reserve – Chatky roztroušené ve vlastní soukromé rezervaci – ráno vyrazíte za ptáky rovnou od dveří.
• Naturave Monteverde – Treetop Cabins – Chatky postavené v korunách stromů přímo v mlžném lese. Usínáte v hluku pralesa a nad zemí.

Guanacaste a poloostrov Nicoya:

Tady se platí za blízkost k pláži. Pár set metrů do vnitrozemí sníží cenu na polovinu.

• Ocho Artisan Bungalows – Bungalovy v zahradě pár minut od pláže v Tamarindu, s bazénem a klidem uprostřed rušného městečka.
• Capitán Suizo Beachfront Boutique Hotel – Butikový hotel přímo na pláži na klidnějším konci Tamarinda. Zahrada, ve které se prohánějí opice.
• The Green House, Santa Teresa – Adults Only – Adults only kousek od surfařské pláže v Santa Terese. Jedno z nejlépe hodnocených ubytování v zemi.

Střední Pacifik: Manuel Antonio, Quepos a Uvita:

Kolem Manuel Antonia je draho. Levněji se spí dole v Quepos a do parku se jede autobusem.

• Hotel Plaza Yara – Střední třída na okraji Quepos, pěšky k marině a kousek autobusem k národnímu parku.
• Makanda by The Sea Hotel Adults Only – Adults only vily nad oceánem s infinity bazénem a vlastní stezkou k pláži.
• Nature’s Edge Boutique Hotel – Butikový hotel v kopcích nad Uvitou s výhledem na velrybí zátoku. Nejlépe hodnocené ubytování v okolí.
• Selva Armonia Immersive Jungle Resort – Resort zabudovaný přímo do pralesa nad Uvitou, s jógovou platformou a vegetariánskou kuchyní.

Karibik: Puerto Viejo, Punta Uva a Tortuguero:

Na Karibiku se platí míň než na Pacifiku a atmosféra je o dost uvolněnější.

• Almonds & Corals Boutique Hotel – Bungalovy na kůlech přímo v džungli u Punta Uva, propojené dřevěnými chodníky. Elektřina jen do večera, zato usínáte uprostřed pralesa.
• Satta Lodge – Lodge se zahradou a bazénem pár minut od centra Puerto Vieja, klidná i v sezóně.
• Cabañas Daneysha – Jednoduché a levné cabinas přímo ve vesnici Tortuguero, pár kroků od přístaviště.
• Tortuga Lodge – Klasická lodge na břehu kanálu naproti vesnici. Vlastní loď, stravování v ceně a ptáci hned za terasou.

Osa a Corcovado:

Na Ose se platí za odlehlost. Většina lodge má stravování v ceně, protože v okolí není kam jít.

• Encanto Lodge – Malá lodge kousek od Drake Bay, odkud vyrážejí lodě do Corcovada. Rodinná péče a domácí jídlo.
• Aguila de Osa Rainforest Lodge – Lodge nad zátokou Drake Bay se soukromými terasami a stravováním v ceně.

Tip Travel Bible: Pokud chcete z ubytování zážitek, a ne jen postel, mrkněte na Naturave Treetop Cabins v Monteverde s chatkami v korunách stromů a na Almonds & Corals u Punta Uva, kde se mezi bungalovy na kůlech chodí po chodnících nad pralesní půdou.

Zdraví, očkování a nemoci

Kostarika má nejlepší zdravotnictví ve Střední Americe a pro běžnou dovolenou nepotřebujete nic exotického. Přesto pár věcí stojí za přípravu.

Očkování

Při cestě z Česka není povinné žádné očkování. Potvrzení o očkování proti žluté zimnici budou chtít jen tehdy, pokud přilétáte z rizikové země – typicky z Brazílie, Peru, Kolumbie, Bolívie nebo z části Afriky.

Doporučuje se hepatitida A pro všechny, dále hepatitida B, břišní tyfus a přeočkování tetanu. Vzteklinu má smysl řešit při delším pobytu v přírodě. Nechte si poradit v centru cestovní medicíny, ideálně nejméně šest týdnů před odletem.

Nemoci přenášené komáry

Dengue je v Kostarice trvale přítomná a v roce 2026 meziročně přibylo 18 % případů. Nejvíc jich hlásí provincie Alajuela a střední pacifická oblast.

V červenci 2026 vyhlásilo ministerstvo zdravotnictví ohnisko chikungunya v Playa Langosta hned vedle Tamarinda a americké CDC vydalo kvůli tomu zvýšené upozornění pro celou provincii Guanacaste. Pokud tam míříte, berte ochranu proti komárům vážně.

Malárie se vyskytuje jen okrajově v provinciích Alajuela a Limón a profylaxe se pro běžné turistické destinace nedoporučuje. Základní obrana proti všem těmhle nemocem je stejná: repelent s DEET, dlouhé rukávy za soumraku a moskytiéra tam, kde není klimatizace (nebo kdykoliv, když otvíráte okna).

Voda a jídlo

Voda z kohoutku je ve většině země pitná – Kostarika má jeden z nejlepších vodovodních systémů v Latinské Americe a upravenou vodu má přístupnou zhruba 99 % obyvatel. Bez obav pijte v San José a Central Valley, v Manuel Antoniu, La Fortuně, Jacó i v Guanacaste.

Opatrnější buďte na karibském pobřeží, na poloostrově Osa a v odlehlých vesnicích, kde se vyplatí sáhnout po balené nebo filtrované vodě.

Pojištění a lékařská péče

Cestovní pojištění není povinné, ale vy sem bez něj rozhodně nejezděte. Turista bez pojištění dostane ve veřejné nemocnici fakturu přímo a soukromá péče je drahá – konzultace u specialisty vyjde na 70 až 130 dolarů.

A teď to nejdůležitější, co se u Kostariky často opomíjí: běžné pojistky vylučují dobrodružné aktivity. Surfing, zipline, rafting, canyoning, potápění i jízda na čtyřkolce často spadají mimo standardní krytí – a to je přesně to, kvůli čemu se do Kostariky jezdí.

Připojištění si zkontrolujte jmenovitě, ne jen podle obecné formulace v podmínkách. Před cestou proto sjednejte kvalitní cestovní pojištění a mějte u sebe dostatek hotovosti nebo kartu pro případ náhlého úrazu.

Ze soukromých nemocnic mají nejlepší jméno Hospital Clínica Bíblica a Hospital CIMA v San José, obě akceptují mezinárodní pojištění.

Nouzová linka je 911.

Bezpečnost

Kostarika patří k nejbezpečnějším zemím Latinské Ameriky a drtivá většina návštěvníků tu nezažije nic horšího než promoknutí. Zjednodušovat to na „nic se tu neděje“ by ale bylo nefér – rizika existují, jen jsou jinde, než většina lidí čeká.

Kriminalita v číslech

Rok 2025 byl s 873 vraždami jedním z nejhorších v historii země, což odpovídá 16,8 vraždy na 100 tisíc obyvatel. Za první pololetí 2026 ale čísla klesla na 357 z loňských 442 za stejné období, takže trend míří dolů.

Podstatnější než celkové číslo je jeho složení: zhruba tři čtvrtiny vražd souvisejí s vyřizováním účtů mezi gangy, které si dělí trasy pro převoz kokainu. To je svět, se kterým turista nepřijde do styku.

Americké ministerstvo zahraničí drží Kostariku na druhém ze čtyř stupňů – tedy „zvýšená opatrnost“ – a jako hlavní riziko pro návštěvníky uvádí majetkovou, ne násilnou kriminalitu.

Zvýšenou opatrnost si zaslouží okrajové čtvrti San José po setmění – jmenovitě Desamparados, Pavas a čtvrť Hospital – a okolí přístavu Limón, který je klíčovým uzlem drogového tranzitu. Centrum San José je přes den běžně turistické, po setmění se ale nevyplatí bloumat.

Krádeže z aut a na pláži

Tohle je vůbec nejčastější problém, který turisté v Kostarice řeší. Vykrádání pronajatých aut na parkovištích u národních parků, pláží, restaurací a supermarketů je běžné, nejvíc v Guanacaste a na středním Pacifiku. Zloději poznají půjčovnu podle značky na první pohled.

• Nenechávejte v autě vůbec nic, ani v kufru. Zavazadlo v kufru je pro zloděje stejný signál jako batoh na sedadle.
• Zkontrolujte rukou, že je zamčeno. Používají se rušičky, které zablokují signál dálkového ovládání – auto blikne, ale zůstane otevřené.
• Preferujte hlídaná parkoviště. U většiny parků a pláží jsou za pár dolarů a stojí to za to.
• Na pláži nenechávejte věci bez dozoru, když jdete do vody. Druhý nejčastější problém hned po autech.

Britské ministerstvo zahraničí navíc v roce 2026 upozornilo na dvě konkrétní věci: nárůst sexuálních napadení včetně případů cílených na turistky, a metanol v padělaném alkoholu, po kterém už došlo k vážným otravám. Držte se značkového a zapečetěného alkoholu a nekupujte tvrdý alkohol z pochybných zdrojů.

Moře je nebezpečnější než kriminalita

Zpětné proudy zabijí v Kostarice přes padesát lidí ročně, z toho zhruba devatenáct cizinců – utonutí je zdaleka nejčastější příčina úmrtí zahraničních návštěvníků. Devadesát procent případů se přitom odehrává na třiceti plážích ze šesti set. Nejhorší pověst má Jacó.

Zpětný proud je úzký pruh vody, který vás velkou silou táhne od břehu na moře. Bojovat s ním přímo nejde ani silnému plavci. Plavte podél břehu, kolmo na směr proudu, a teprve až se z něj dostanete, zamiřte ke břehu. Výstražné cedule berte vážně, většina pláží nemá plavčíka.

Sopky, zemětřesení a déšť

Kostarika leží na seismicky aktivním území a otřesy jsou běžné. Zajímavější je stav sopek: Poás, Rincón de la Vieja i Turrialba byly v roce 2026 na druhém stupni pohotovosti, tedy ve fázi zvýšené aktivity. Poás procházel v letech 2025 a 2026 sérií erupcí s popelovými sloupci a park se kvůli tomu opakovaně zavíral.

Prakticky to znamená jediné: stav si ověřte těsně před cestou a počítejte s tím, že se návštěva sopky může na poslední chvíli zrušit. V období dešťů navíc hrozí sesuvy na horských silnicích a rozvodněné řeky, takže po setmění raději nejezděte.

Zvířata

Nejnebezpečnějším hadem země je terciopelo, česky křovinář sametový. Stojí za většinou uštknutí v Kostarice a ročně kvůli němu skončí v nemocnici stovky lidí. Úmrtí jsou díky místně vyráběnému antiséru vzácná, ale na vyhledání pomoci máte zhruba šest hodin. Do trávy a mezi kameny proto nešahejte a v pralese noste pevnou obuv.

Krokodýli jsou rostoucí problém a Kostarika má nejvíc smrtelných útoků na západní polokouli. Nekoupejte se v ústích řek ani v místech, kde nejsou zvyklí se koupat místní – nejznámější je řeka Tárcoles, kde se krokodýli pozorují z mostu.

Jedovaté žáby jsou nebezpečné jen při pozření, škorpioni bolestiví, ale ne smrtelní. Pod vodou se při šnorchlování nedotýkejte ničeho, co neznáte.

Jak se chovat při setkání s nebezpečnou faunou kdekoli na světě? Sepsali jsme průvodce nebezpečnými zvířaty.

Praktické informace

Elektřina a internet

Napětí je 120 V a zásuvky jsou americké, typu A a B. Nabíječky telefonů a notebooků mají univerzální zdroj a stačí jim tvarový adaptér, ale fén nebo žehlička z Česka potřebují měnič. Často narazíte na zásuvky, které zvládnou americké i evropské konektory. Pořídit si můžete i univerzální adaptér.

Mobilní operátoři jsou tři: Kölbi pod státním ICE má nejlepší pokrytí včetně venkova, Claro a Liberty (dřívější Movistar) jsou silné ve městech a na pobřeží, hůř v horách. Předplacená SIM stojí od 3 dolarů, balíček s pár giga dat kolem 11 až 17.

Kdo nechce řešit prodejnu, koupí si eSIM za 9 až 31 dolarů – za nás už je to dnes mnohem pohodlnější volba.

Wi-Fi v hotelech bývá slušná, v horských lodge, na Karibiku a na Ose počítejte s výpadky.

Spropitné

V restauracích je desetiprocentní servisní poplatek povinný ze zákona a je už zahrnutý v účtu. Další spropitné tedy není nutné, zaokrouhlení nahoru je gesto navíc. U průvodců a řidičů je zvykem dát pár dolarů na osobu a den podle spokojenosti.

Kolik a kde se dává dýško po celém světě? Máme na to přehled spropitného v zahraničí.

Pravidla, která se opravdu vymáhají

• Zvířata se nekrmí a nedotýká se jich. Platí to i pro „roztomilé“ mývaly a kapucínky.
• Žádné selfie se zvířaty. Kostarika zrušila zoologické zahrady a chov divokých zvířat v zajetí; podniky, které nabízejí focení s lenochodem, jsou nelegální.
• Mušle a korály se neodvážejí. Na plážích jsou o tom cedule a při odbavení to kontrolují.
• Drony nad národními parky bez povolení létat nesmí, také se to aktivně kontroluje.

Proč mušle neodvážet a co dalšího na cestách (ne)dělat jsme shrnuli do článku Cestovatelské přešlapy aneb zodpovědné cestování pro pokročilé.

Zvyky a mentalita

Kostaričané si sami říkají ticos a jejich pozdrav i životní filozofie zní pura vida – použijete ho jako „ahoj“, „díky“ i „v pohodě“. Neformální oslovení mezi mladými je mae, něco jako naše „vole“.

Počítejte s tím, že tu čas plyne jinak. Říká se tomu „hora tica“, kostarická hodina, a nedělá jim problém mít i tříhodinové zpoždění. Berte to jako součást balení, ne jako neúctu.

Většina obyvatel je věřící a náboženství hraje ve veřejném životě větší roli než u nás. Nejsilněji to uvidíte 2. srpna, kdy se koná La Romería – pouť do baziliky v Cartagu, které se účastní přes dva miliony lidí a mnozí jdou pěšky ze San José i z mnohem větší dálky. Je to největší pouť Střední Ameriky.

Další termíny, které stojí za pozornost: Fiestas de Palmares v lednu, Den nezávislosti 15. září s pochodňovým během a lampiony, a Carnaval de Limón v posledním říjnovém týdnu, kdy se karibské pobřeží rozjede naplno.

Drobnosti, které je dobré vědět

• Toaletní papír se hází do koše, ne do mísy – kanalizace je užší než u nás.
• Vezměte si špunty do uší. Troubí se tu neustále a nákladní auta dělají neskutečný hluk.
• Adresy tu skoro neexistují. Místní navigují podle orientačních bodů ve stylu „dvě stě metrů severně od kostela“ – a myslí to vážně.
• Když koupíte pivo pro všechny, nespoléhejte, že to pak otočí. Berou to jako dar.
• Registrace do českého systému DROZD před odjezdem se hodí. Kostarika spadá pod české velvyslanectví v Mexiku, v San José funguje honorární konzulát.

Na Kostarice se mluví španělsky a i pár základních frází vám otevře dveře, hlavně mimo turistické oblasti.

Marek, autor tohoto průvodce, sepsal skvělé tipy, jak se naučit cizí jazyk za 3 měsíce. Před cestou můžete taky omrknout nabídku online kurzů španělštiny.

Často kladené otázky

Kde najdu víc informací?

• Essential Costa Rica – oficiální turistický portál Kostariky.
• Rezervační portál SINAC – nákup vstupenek do národních parků, aktuální ceny a otevírací doby.
• OVSICORI – vulkanologická observatoř, aktuální stav sopek a zemětřesení.
• Costa Rica Guide – přehled národních parků, tipy na výlety, praktické informace.
• The Tico Times – anglicky psaný kostarický zpravodajský web, dobrý zdroj aktuálních zpráv před cestou.

Marek Bartík, absolvent FIT ČVUT. V Kostarice žil a studoval rok, což ho nakoplo, od té doby se snaží cestovat víc a víc. O Kostarice psal blog a fotil.

Průvodce prošel v srpnu 2026 rozsáhlou aktualizací redakce Travel Bible – ceny, vstupní podmínky, rezervační systém národních parků a bezpečnostní doporučení odpovídají stavu k tomuto datu.